Musim zacit vetou, kterou jsem uvedl jiz svuj kometar ke hre Ring: The Legend of the Nibelungen: Cibele je hra, ktera pusobi uzasne na papire. Herni zazitek je tu tvoren dvema rozdilnymi rovinami - na strane jedne je to samotna "hra", aka nesmyslny click fest v nijake grafice - tri rozdilne urovne s trikrat dvema ruznymi druhy monster a tremi bossy. Postava Cibele, kterou ovladate, dava minimalni damage a nejkouzelnejsi na ni je animace "sukne" ci dolni casti satu, kterazto cast po vzoru Marylin Monroe nad pruduchem leta nahoru a dolu pri nejmensim pohybu. Druhou, nehracskou postavou je tu pak Ichi (the Killer?;-), ktery dava masivni damage. Vpodstate mlatite vse, co se hybe, dokud se neobjevi boss, pak mlatite bosse, dokud mu neuberete 1/3 hitpointu, nacez boss zmizi a vy zase musite mlatit mobky, opakujte trikrat. Mobky ani boss nedelaji zadny dmg. Neprisel jsem na to, jestli "lagy" byl designersky umysl, ci jen problem meho pocitace, ale vzhledem k primitivnosti grafiky bych to videl na ten prvni duvod.

Na strane druhe je tu pak vse ostatni - pred zacatkem MMO je tu desktop s mnoha podslozkami k prosmejdeni - fotky, basne, zivotopisy napsane v ruznych obdobich autorciny puberty... do toho e-maily kamaradu a v neposledni rade pak samotne voice chatovani mezi protagonistkou a jejim pritelem. Samotna videa jsou pak odmenou za pretrpeni herni casti - a to nejen proto, ze se tvurkyne nestydi ukazat se ve spodnim pradle. (a jak moc se ukaze ve videu zaverecnem, to si necham pro sebe :-P).

Sedmdesat procent za napad, za odvahu doslova jit s kuzi na trh, za jeji rozhodne zajimave kozy a asi i za to, ze jsem si pripomnel vzdalene podobny zazitek, ktery mi prineslo hrani wowka...

PS, jako companion piece doporucuji film Four Eyed Monsters...