Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Broken Sword: The Sleeping Dragon

Broken Sword: Spící drak

73
102 hodnocení Platformy
Žánr:
adventura > 3D adventura *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
14.11.2003 PCPS2Xbox
Vývojáři:
Revolution Software
Oficiální stránky:
http://revolution.co.uk/games/the-sleeping-dragon
Na měsíc přesně šest let trvalo čekání na třetí pokračování Broken Sword série. Doba byla neúprosná a tak hra přešla z kresleného 2D, do plného 3D zpracování. S tím se mnoho hráčů nesmířilo a dodnes hru proto zatracují. Faktem ale je, že hlavní rysy původních her - atmosféra a dobrodružný příběh - zůstaly. Jen v jiném provedení.

Jsou tu tedy zase staří známí George Stobbart a Nicole Collard, za které střídavě hrajeme, dokud se jejich příběh vzájemně nepropojí. Ten se částečně vrací k templářům z prvního dílu a točí se okolo záhadného Voynichova manuskriptu.


Poslední diskuzní příspěvek

Richmond: Ta grafika není tak špatná. Ta prázdnota spočívá spíše v leveldesignu kde probíháš lokacemi se spoustou zamčených dveří a místností,…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Herní výzva 2019 - 7. "Hra roku": Dohraj hru, která vyhrála libovolnou kategorii v anketě typu "Hra roku / Game of the Year". Pozn: Score 122 - Nejlepší hry roku 2003: Adventura.

Broken Sword 3 je pekelná záležitost. Strašně těžce se mi tahle hra shazuje, protože mě určitým způsobem bavila ale...

Především je tu příběh. Ten je napsaný, odialogovaný a "zahraný" naprosto úžasně a funguje přesně jako podobné dobrodružné příběhy fungovat mají. A tak George Stobbart naráží kdesi v džungli Konga na šíleného vynálezce, který se stává obětí jednoho grázla jméno Susaro a začíná pátrat co za tím je. Ve stejnou chvíli se v Paříži vydá Nico za uhrovitým hackerem Vernonem, který rozluštil Voynichův rukopis a stálo ho to život. Po střetnutí s psychopatickou killerkou Petrou a policií začíná i ona pátrat. Samozřejmě, že se jejich cesty protnou a v příběhu nechybí nic. Jiskrné dialogy mezi dvojicí hrdinů, návrat neotemplářů i některých starých postav (André, Flap, Bruno a...), pátrání a putování po celém světě, hrdinská oběť, nečekané zvraty i epické finále se soubojem s drakem.

Ruku v ruce s tím jde 3D grafika, která nevypadá narozdíl od jiných 3D adventur vůbec špatně, naopak je špičková, vykresluje moc hezké lokace i postavy. George vypadá jako frajírek, Susaro je ďábelský, Nico to sluší (ovšem ještě více to sluší Petře nebo třeba Beatrice). Podíváme se do Glastonburry, Egypta, uliček Paříže nebo na jeden hrad a všechno to vypadá parádně.

Špatně je bohužel to, co je ve hře podstatné a to hratelnost. Než začnu hanit, Broken Sword 3 má pár moc pěkných puzzlů, hádanek i kombinací předmětů. 90% hry ale tvoří podivná kombinace Tomb Raidera, Splinter Cell a Sokobanu. Z Tomb Raidera je tu nejrůznější šplhání, skákání, ručkování a slézání, což ještě není tak strašně otravné. Mnohem otravnější jsou stealth pasáže, kdy jste v oblasti hlídané vojáky a musíte se proplížit někam, abyste nebyli viděni. Zatímco normální stealth hra jako Splinter Cell má k tomu uzpůsobený engine i možnosti hrdiny, tady ve většině případů díky mizerné kameře nevidíte kam jdete a máte jít. No a Sokoban to je posouvání bedniček, ale jako naprosto pořád a všude. Prakticky na každém místě musíte poskládat nějaké bedny či kamenné kvádry abyste se někam dostali (i před závěrečnou bitvou).

Aby toho nebylo málo, tak se vše ovládá klávesnicí včetně adventurních úkonů, kamera neustále mění záběry, takže některé úkoly jsou o nervy, některé lokace si probloudíte. Tvůrci si neodpustili ani Quick time eventy, kdy po nějaké dlouhé animaci musíte rychle zmáčknout tlačítko. Samozřejmě to nečekáte, takže zařvete a animaci (neodkliknutelnou) sledujete znovu.

A ještě osobní výtka. Tvůrci by si mohli udělat čas a zajet se podívat na místa, které zobrazují. Pak by možná v Praze roku 2003 nebyl středověký hrad plný rusáků s automatickými zbraněmi, ke kterému se jede trabantem. Já vím, to už bych chtěl moc.

Každopádně Broken Sword 3 má skvělý příběh ve skvělé grafice, jen spíše než si ho zahrát bych doporučil shlédnutí někde na youtube.

Pro: Grafika, parádní příběh se vším všudy, některé puzzle.

Proti: Předchod do 3D s mizernou kamerou, stealth pasáže, posouvání bedniček, skákání.

+20
  • PC 65
Přechod do 3D hře nepomohl. Místo grafických orgií a detailních lokací tu najednou zejí šedivé 3d prostory velkou prázdnotou. Skoro na každé obrazovce jsou bedny. Zdá se, že Cecil byl jimi v době návrhu designu téměř posedlý. Hru zachraňují občas zajímavé úkoly a také možnost hrát také za Nico.

Pro: staré známé hlavní postavy

Proti: grafika, bedny

+18
  • PC 60
Zatímco první dva díly byly klasické 2D adventury, do třetího se hlavní designer Charles Cecil rozhodl zakomponovat novinky, které herní zážitek obrátily naruby. První změna je 3D grafika, jež bohužel přináší daň v podobě některých hodně prázdných a ne moc detailních lokací. Na druhou stranu se otevřely dveře pro početné cut-scény a akční scény (v podstatě primitivní QTE sekvence), ve kterých postavy vypadají dobře a celé to má příjemný filmový feeling. 3Dčko má ale jednu hodně velkou nevýhodu a to kameru, která skáče sem a tam jak splašený kůň. Jednu lokaci totiž snímá více fixních kamer, které se automaticky přepínají podle pozice postavy. Jednou tak běžíte nahoru a najednou směřujete na druhou stranu, takže je těžké postavu ovládat a ta běhá všude, jenom ne tam, kam chcete. Vzteky jsem málem sežral klávesnici.

Jo, klávesnice... to mi připomíná ovládání, které je také hodně zvláštní. Je to tak trochu Grim Fandango style, kdy se nepoužívá myš a vše se ťuká na klávesnici, kdy akce se nabízí podle toho, na co zrovna postava čumí. Ideální hrát to na gamepadu, ale ani klávesnice není po chvíli problém. Problém jsem měl spíš s bednama. Pověry byly pravdivé. JSOU VŠUDE! Nesnášim je, hodně dlouho nechci žádnou bednu vidět. Cecilova oblíbená hra asi byla Soko-Ban, jinak si to nedovedu vysvětlit. Ať jdete kamkoliv, všude posouváte zpropadené bedny. Těsně před finále hlavní postavy zařvou "RYCHLE, MUSÍME S SEBOU HODIT A ZACHRÁNIT SVĚT!", načež sprintem doběhnou k místu, kde musí... půl hodiny POSOUVAT BEDNY! aby se dostali dál, na místo posledního souboje. Uhozený.

Kromě všudypřítomných beden tu máme i všudypřítomné skákání. Cecilova druhá nejoblíbenější hra musela být Tomb Raider, jinak si to nedovedu vysvětlit. Pořád lezete po nějakých lešeních a šplháte sem a tam (po bednách samozřejmě). Nejedná se o nic těžkého, ani u toho člověk nemusí nic moc logicky vymýšlet, spíš je to takový opruz navíc, který natahuje délku hry, která je oproti kraťoučkému druhému dílu poměrně slušná.

Škoda, že není naplněna nějaký solidním příběhem, dočkáme se opět šílené fantasmagorie, kdy člověk lítá z jednoho místa na druhé po celé zeměkouli (mimo jiné i do fiktivního pražského hradu, který je okupován rusky mluvícími idioty), jen aby hra byla zajímavá a rozmanitá a všude nachází supertajné chrámy. K tomu se tu koná zmrtvýchvstání hlavního padoucha prvního dílu (takovéto prvoplánové resurekty z duše nenávidím), na čemž je postaven největší zvrat ve hře. Člověk musí vypnout mozek a raději nepřemýšlet o příběhu jako celku, jinak by zjistil, že je to pitomost co nedává smysl.

Trochu mě překvapilo i časté recyklování lokací, kdy je nutné se vracet do již prošlých a otevřít třeba dveře, které předtím byly nepřístupné. Bohužel se tu nachází řada hodně špatných lokací, jako třeba divadlo v Paříži, aarghh, kde mě skákání kamery přivádělo k šílenství. Druhá polovina hry je vyplněna poměrně osvěžujícími stealth částmi, kdy se musíte proplížit kolem stráží, jinak vás odprásknou. Naštěstí automatické ukládání je tu vyřešeno dobře.

I když se tu vyskytuje pár pekelných kombinací (použij trubku na knížku, díky čemuž získáš mince, které použij na voodoo lady a pak jí dej spoďáry, načež bude mít vidění a dostaneš se dál), je Sleeping Dragon poměrně jednoduchá záležitost, která dobře odsýpá a díky filmovému nádechu dokáže udržet pozornost.
+17
  • PC 70
Na jednu stranu bylo prijemne, setkat se znovu s Georgem a Nicco. Na strane druhe, prevedeni do 3D kabatku pomohlo mozna cutscenam, ale gameplayi rozhodne ne. Bedny bych jeste prezil, co mi ale nehorazne pilo krev, byly pokusy o plizeni. Uz dlouho jsem tak casto neloadoval - a ze je tu tech pasazi povic.

Co se pribehu tyce, rozhodne nema na prvni dil a navic mi prijde, ze se tu autori snazili celkem dost napodobit Gabriela Knighta (predevsim trojku), ale presto jsem si ho uzil - nebyt pribehu, asi bych se hrou seknul pomerne brzy.

Co se delky tyce, prijde mi cca 10,5 odehranych hodin v dnesni dobe celkem primerene. Kazdopadne si nemyslim, ze bych si trojku jeste nekdy zahral.
+14
  • PC 75
Z různých zdrojů a dlouhá léta jsem poslouchal jak 3D grafika sérii Broken Sword ublížila. Bylo to takové hráčské antihype, kterému jsem ochotně podlehl a nechal si na poslední dva díly zajít chuť. Možná uplynul ten správný čas, možná ten bubák, kterého jsem se bál, nabyl obřích rozměrů, každopádně žádná katastrofa se nekonala a těch 14 hodin s Georgem a Nicol jsem si výborně užil.

Osobně bych dokonce třetí díl šoupnul pocitově o malinko výš než díl druhý a to díky příběhu, který mi přišel takový ucelenější, u kterého jsem snad ani jednou nekoulel očima v sloup, co že je to za trapárnu. Nakonec příběhy v této sérii nejsou žádnou přehlídkou scénáristického nebe. Jsou relativně dost jednoduché, prvoplánové a náročnějším hráčům mohou přijít i trapné. Mě osobně to nevadí, beru to tak a nečekám nic víc, nicméně u druhého dílu jsem byl i já několikrát v rozpacích. To se mi zde vlastně nestalo.

Co mě naopak výrazně zklamalo byla naprostá absence vtipných poznámek při nesprávném používání předmětů z inventáře. Tímto byl právě první díl slavný a myslím, že nejenom mě bavilo zkoušet všechno na všechno, a čekat co mi na to George poví. Tady je bohužel pár standardních nemastných neslaných odpovědí a ačkoliv si až do konce nesete inventář plný kravin, tak žádnou zábavu si s nimi neužijete.

A co to zpropadené 3D? Já vám teda povím, že s ním nemám absolutně žádný problém. Náhodou mě se ta grafika líbila, ano není to ta krásně malovaná 2D grafika, ale je to krásně malovaná 3D grafika. A když se mi pod gamepad dostala poprvé Nicol, lehce neslušně jsem si u monitoru obdivně hvízdl. :-)

Cože on to hrál na gamepadu? Ano, dámy a pánové, hodnocení ovládání v mém případě bude rozporuplné. První šok přišel ve chvíli, když jsem zjistil, že hra vůbec nespolupracuje s myší. Musím říct, že to pro mě byl kámen úrazu, a i když jsem nelenil a upravil si ovládání na klávesnici k obrazu svému, neustále jsem první půlhodinu hraní hrabal po myši abych George donutil někam dojít, samozřejmě bezúspěšně. Nakonec jsem vytáhl ze šuplíku gamepad a víceméně bylo po starostech, on totiž i interface hry je vytvořený tak, že přímo tomu hraní na gamepadu nahrává, a hra vám vlastně sama napovídá jaké tlačítko máte zmáčknout. Krkolomnější zůstalo sice ovládání pohybu postavy, ale problémem se to stává jen v několika akčních pasáží hry, kdy lítaly kolem počítače sprosté nadávky, ale nakonec jsem to já i počítač ustál.

A co ty zpropadené bedny? No jsou tam, to nezapřu. A je jich tam dost to taky nezapřu. Je to vážně trochu škoda. Protože, ne že by se ve hře neobjevovaly i jiné a docela povedené hádanky, ale pokud se nepletu, tak žádná z nich se neopakuje, kromě beden. Ty se opakují snad ve všech lokacích. Ale jinak s řešením bednových puzzlů jsem problém neměl, není v tom celkem nic záludného, ovládat se to dá, nijak extrémně dlouho to netrvá, takže z hlediska hratelnosti to není žádný velký vopruz.

Suma sumárum třetí díl podle mého názoru sekunduje prvním dvoum celkem zdařile. Není to hra, která by strhla adventurní svět, ale rozhodně to není hra špatná.

Pro: Příběh, Humor, Grafika, Puzzle (kromě beden) a hlavně nádherná Nicol Collard .-)

Proti: Nudný inventář, Ovládání na klávesnici, Opakující se bedny

+13