Z různých zdrojů a dlouhá léta jsem poslouchal jak 3D grafika sérii Broken Sword ublížila. Bylo to takové hráčské antihype, kterému jsem ochotně podlehl a nechal si na poslední dva díly zajít chuť. Možná uplynul ten správný čas, možná ten bubák, kterého jsem se bál, nabyl obřích rozměrů, každopádně žádná katastrofa se nekonala a těch 14 hodin s Georgem a Nicol jsem si výborně užil.

Osobně bych dokonce třetí díl šoupnul pocitově o malinko výš než díl druhý a to díky příběhu, který mi přišel takový ucelenější, u kterého jsem snad ani jednou nekoulel očima v sloup, co že je to za trapárnu. Nakonec příběhy v této sérii nejsou žádnou přehlídkou scénáristického nebe. Jsou relativně dost jednoduché, prvoplánové a náročnějším hráčům mohou přijít i trapné. Mě osobně to nevadí, beru to tak a nečekám nic víc, nicméně u druhého dílu jsem byl i já několikrát v rozpacích. To se mi zde vlastně nestalo.

Co mě naopak výrazně zklamalo byla naprostá absence vtipných poznámek při nesprávném používání předmětů z inventáře. Tímto byl právě první díl slavný a myslím, že nejenom mě bavilo zkoušet všechno na všechno, a čekat co mi na to George poví. Tady je bohužel pár standardních nemastných neslaných odpovědí a ačkoliv si až do konce nesete inventář plný kravin, tak žádnou zábavu si s nimi neužijete.

A co to zpropadené 3D? Já vám teda povím, že s ním nemám absolutně žádný problém. Náhodou mě se ta grafika líbila, ano není to ta krásně malovaná 2D grafika, ale je to krásně malovaná 3D grafika. A když se mi pod gamepad dostala poprvé Nicol, lehce neslušně jsem si u monitoru obdivně hvízdl. :-)

Cože on to hrál na gamepadu? Ano, dámy a pánové, hodnocení ovládání v mém případě bude rozporuplné. První šok přišel ve chvíli, když jsem zjistil, že hra vůbec nespolupracuje s myší. Musím říct, že to pro mě byl kámen úrazu, a i když jsem nelenil a upravil si ovládání na klávesnici k obrazu svému, neustále jsem první půlhodinu hraní hrabal po myši abych George donutil někam dojít, samozřejmě bezúspěšně. Nakonec jsem vytáhl ze šuplíku gamepad a víceméně bylo po starostech, on totiž i interface hry je vytvořený tak, že přímo tomu hraní na gamepadu nahrává, a hra vám vlastně sama napovídá jaké tlačítko máte zmáčknout. Krkolomnější zůstalo sice ovládání pohybu postavy, ale problémem se to stává jen v několika akčních pasáží hry, kdy lítaly kolem počítače sprosté nadávky, ale nakonec jsem to já i počítač ustál.

A co ty zpropadené bedny? No jsou tam, to nezapřu. A je jich tam dost to taky nezapřu. Je to vážně trochu škoda. Protože, ne že by se ve hře neobjevovaly i jiné a docela povedené hádanky, ale pokud se nepletu, tak žádná z nich se neopakuje, kromě beden. Ty se opakují snad ve všech lokacích. Ale jinak s řešením bednových puzzlů jsem problém neměl, není v tom celkem nic záludného, ovládat se to dá, nijak extrémně dlouho to netrvá, takže z hlediska hratelnosti to není žádný velký vopruz.

Suma sumárum třetí díl podle mého názoru sekunduje prvním dvoum celkem zdařile. Není to hra, která by strhla adventurní svět, ale rozhodně to není hra špatná.