A ono ne. Ty jednotlivé elementy se totiž tak krásně propojují a doplňují, že hrát Brothers: A Tale of Two Sons je prostě libový zážitek. Hra krásně hladce plyne, příběh je nám vyprávěn s pomocí fiktivního jazyka, kterému nerozumíme, ale přesto všemu rozumíme. Mimochodem, tady si člověk krásně uvědomí, jak moc důležité jsou pro komunikaci další její složky jako intonace, gestikulace, postoj, výraz tváře, než vlastní obsah slov. Atmosféru příběhu krásně doplňuje grafika s hudbou, a i to proklínané ovládání jsem vzal na milost, když jsem si uvědomil, jak je to vlastně chytře vymyšlené, tak aby to neházelo zbytečné klacky pod nohy. A pomyslnou třešničkou na dortu pro mě byly achievementy. Sice jsem je všechny nezískal, alespoň mám důvod si to zahrát ještě jednou, ale to, jak je zde hráč odměňován za něco, co není potřeba k dokončení hry, je přesně ten způsob, kdy mám z takovéhi achievementu mnohem větší radost, než když ho dostanu za zdolání nějakého bosse, nebo nedej bože zadarmo.
Well done!
Pro: Rozmanité postavy, celkem slušná hratelnost.
Proti: Vypnuté servery = nefunkční hra včetně singleplayeru