Soko-Ban

Logické hry mají výhodu, že moc nestárnou. Grafika a další technické aspekty téměř nehrají roli. Jde o zajímavý nápad a kvalitně navržené hádanky. A to splňuje Sokoban bez výhrad. Jako skladník musíte rovnat jedno patro zanesené krabicemi za druhým. Přesouvat lze jen jednu a pouze strkáním. A to je vlastně vše. Jednoduchý princip, který je ovšem stále zábavný a v DOS verzi mě ve své době udržel mnoho měsíců. Nebyla to hra, kterou člověk hrával každý den hodiny, ale pravidelně se k ní vracel na jednu dvě úrovně. I takto jednoduchý princip nabízí tisíce možností jak vytvořit jednotlivá patra a časem v různých verzích a klonech vzniklo nespočetně úrovní.

Tentokrát jsem se ke hře vrátil s cílem dokončit tu první původní verzi. Sokoban vyšel v Japonsku roku 1982 a to pro jejich typické počítače PC-88 a FM-7. Obě verze jsou stejné a zvolil jsem tu pro NEC PC-88. Hra obsahuje dvacet pater, které bych rozdělil do dvou samostatných desítek. První nabízí klasické úrovně, dle popisu výše, s dost stoupající obtížností. Druhá přidává koncept falešných zdí. Ty lze odhalit a tím odebrat z obrazovky pouhým zatlačením, ale vždy jen z jednoho směru. V těchto patrech je tak potřeba nejdříve zpřístupnit co největší část mapy a až pak se pustit do úklidu krabic, který už většinou není tak obtížný jako ke konci první desítky. Na začátku je falešných zdí pár, ale na závěr už začínáte s téměř celým patrem skrytým.

Ze začátku jsem se do hry musel dostat, už druhá úroveň potrápila. Ale postupně si lze na způsob a styl zvyknout. Jednoduchý koncept opravdu funguje i dnes a u hry jsem strávil velmi příjemné hodiny. Každé vyřešené patro je povzbuzením a přináší uspokojení z úspěchu. Takže pokud máte rádi logické hry a Sokobana neznáte, rozhodně mu dejte šanci a to v jakékoliv podobě.