Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentář

Přejít na komentáře

Broken Sword: The Sleeping Dragon

  • PC 60
Zatímco první dva díly byly klasické 2D adventury, do třetího se hlavní designer Charles Cecil rozhodl zakomponovat novinky, které herní zážitek obrátily naruby. První změna je 3D grafika, jež bohužel přináší daň v podobě některých hodně prázdných a ne moc detailních lokací. Na druhou stranu se otevřely dveře pro početné cut-scény a akční scény (v podstatě primitivní QTE sekvence), ve kterých postavy vypadají dobře a celé to má příjemný filmový feeling. 3Dčko má ale jednu hodně velkou nevýhodu a to kameru, která skáče sem a tam jak splašený kůň. Jednu lokaci totiž snímá více fixních kamer, které se automaticky přepínají podle pozice postavy. Jednou tak běžíte nahoru a najednou směřujete na druhou stranu, takže je těžké postavu ovládat a ta běhá všude, jenom ne tam, kam chcete. Vzteky jsem málem sežral klávesnici.

Jo, klávesnice... to mi připomíná ovládání, které je také hodně zvláštní. Je to tak trochu Grim Fandango style, kdy se nepoužívá myš a vše se ťuká na klávesnici, kdy akce se nabízí podle toho, na co zrovna postava čumí. Ideální hrát to na gamepadu, ale ani klávesnice není po chvíli problém. Problém jsem měl spíš s bednama. Pověry byly pravdivé. JSOU VŠUDE! Nesnášim je, hodně dlouho nechci žádnou bednu vidět. Cecilova oblíbená hra asi byla Soko-Ban, jinak si to nedovedu vysvětlit. Ať jdete kamkoliv, všude posouváte zpropadené bedny. Těsně před finále hlavní postavy zařvou "RYCHLE, MUSÍME S SEBOU HODIT A ZACHRÁNIT SVĚT!", načež sprintem doběhnou k místu, kde musí... půl hodiny POSOUVAT BEDNY! aby se dostali dál, na místo posledního souboje. Uhozený.

Kromě všudypřítomných beden tu máme i všudypřítomné skákání. Cecilova druhá nejoblíbenější hra musela být Tomb Raider, jinak si to nedovedu vysvětlit. Pořád lezete po nějakých lešeních a šplháte sem a tam (po bednách samozřejmě). Nejedná se o nic těžkého, ani u toho člověk nemusí nic moc logicky vymýšlet, spíš je to takový opruz navíc, který natahuje délku hry, která je oproti kraťoučkému druhému dílu poměrně slušná.

Škoda, že není naplněna nějaký solidním příběhem, dočkáme se opět šílené fantasmagorie, kdy člověk lítá z jednoho místa na druhé po celé zeměkouli (mimo jiné i do fiktivního pražského hradu, který je okupován rusky mluvícími idioty), jen aby hra byla zajímavá a rozmanitá a všude nachází supertajné chrámy. K tomu se tu koná zmrtvýchvstání hlavního padoucha prvního dílu (takovéto prvoplánové resurekty z duše nenávidím), na čemž je postaven největší zvrat ve hře. Člověk musí vypnout mozek a raději nepřemýšlet o příběhu jako celku, jinak by zjistil, že je to pitomost co nedává smysl.

Trochu mě překvapilo i časté recyklování lokací, kdy je nutné se vracet do již prošlých a otevřít třeba dveře, které předtím byly nepřístupné. Bohužel se tu nachází řada hodně špatných lokací, jako třeba divadlo v Paříži, aarghh, kde mě skákání kamery přivádělo k šílenství. Druhá polovina hry je vyplněna poměrně osvěžujícími stealth částmi, kdy se musíte proplížit kolem stráží, jinak vás odprásknou. Naštěstí automatické ukládání je tu vyřešeno dobře.

I když se tu vyskytuje pár pekelných kombinací (použij trubku na knížku, díky čemuž získáš mince, které použij na voodoo lady a pak jí dej spoďáry, načež bude mít vidění a dostaneš se dál), je Sleeping Dragon poměrně jednoduchá záležitost, která dobře odsýpá a díky filmovému nádechu dokáže udržet pozornost.
+20