MediEvil je podle mě jednou z nejlepších her pro PS1, hlavně díky atmosféře, kdy došlo k promíchání gotického hororu s humorem. Jednotlivé úrovně nabízejí zajímavé prostředí, které hře dodává určité kouzlo. Za sebe můžu napsat, že nejvíc se mi líbily úrovně The Enchanted Earth a Haunted Ruins. Když vyšel druhý díl, tak mi tam toto kouzlo trochu chybělo. Hratelnost je taktéž skvělá. Bojování s nepřáteli i řešení logických hádanek si zde hráč užije až až. V pozdějších úrovních se obtížnost zvýší a hráč čelí tužším nepřátelům. Zde mám na mysli hlavně prokletou loď, i když tam mě ti nepřátelé nikdy neštvaly jako strašáci v polích a ti jejich zatracení havrani. Taky ti zlodějšíí impové mě občas štvali, tak že jsem si zuřivě vytrhl ruku a umlátil je s ní. Ještě, že ji ti zmetci nekradou :D Hodně vyplatí sbírat kalichy duší, protože tak hráč získá lepší zbraně bez nichž by byla většina úrovní o dost těžší. Navíc nové zbraně znamenají více zábavy. Obtížnost hry však nikdy nepřejde do neúnosných mezí, kdy by se mohla stát frustrující. Taktéž můžu pochválit hudbu, která ke hře dokonale sedí. Trošku horší jsou možná skákací části, naštěstí jich však tolik není.
Bedivere
7816
Komentáře
Tragédie Ruprechta Falckého
Tragédie Ruprechta Falckého mě okamžitě zaujala svým vizuálem, který evokuje filmy Karla Zemana (především Vynález zkázy). Je zde však i řada odkazů na filmy od Zemana, ale na Meliése achievement přistání na měsíci.
Hratelnost je na první pohled průměrná. Jedná se o zběsilou střílečku typu Luftrausers, kdy cílem hry je získat co nejvyšší počet bodů. Jedná se však pouze o jedinou rovinu hry. Ta druhá je mnohem zajímavější. Hráč se může kdykoliv vykašlat na bojování a začít prozkoumávat herní svět, který je celkem rozsáhlý. Díky tomu, že se balón může potápět tak lze prozkoumávat hlubiny. Je je přitom nutné dávat pozor, aby se hráč neutopil. Hráč tak může plnit různé úkoly, které mu otevřou další stránky kroniky a tím i příběhu. Taktéž hráč získá nové členy posádky, kteří však nepřidají žádnou novou schopnost a slouží jen jako kosmetické vylepšení. Hratelnost však ozvláštňují i další věci. Lze například narazit na rybu, která váš balon spolkne a vy ji pak ovládáte. Taktéž je zde moment,
kdy se hráč promění v medúzu atd..
Jediná škoda je, že hra není příliš obsáhlá. Dokončení příběhu vám zabere asi tak 2-3 hodiny. Pokud chcete splnit achievementy (hlavně skóre) tak déle. Pokud však jste fanoušky filmů Karla Zemana, tak určitě hru doporučuji a nenechte se odradit některými gameplay videy, zběsilá akce je jen jednou rovinou hry
Hratelnost je na první pohled průměrná. Jedná se o zběsilou střílečku typu Luftrausers, kdy cílem hry je získat co nejvyšší počet bodů. Jedná se však pouze o jedinou rovinu hry. Ta druhá je mnohem zajímavější. Hráč se může kdykoliv vykašlat na bojování a začít prozkoumávat herní svět, který je celkem rozsáhlý. Díky tomu, že se balón může potápět tak lze prozkoumávat hlubiny. Je je přitom nutné dávat pozor, aby se hráč neutopil. Hráč tak může plnit různé úkoly, které mu otevřou další stránky kroniky a tím i příběhu. Taktéž hráč získá nové členy posádky, kteří však nepřidají žádnou novou schopnost a slouží jen jako kosmetické vylepšení. Hratelnost však ozvláštňují i další věci. Lze například narazit na rybu, která váš balon spolkne a vy ji pak ovládáte. Taktéž je zde moment,
kdy se hráč promění v medúzu atd..
Jediná škoda je, že hra není příliš obsáhlá. Dokončení příběhu vám zabere asi tak 2-3 hodiny. Pokud chcete splnit achievementy (hlavně skóre) tak déle. Pokud však jste fanoušky filmů Karla Zemana, tak určitě hru doporučuji a nenechte se odradit některými gameplay videy, zběsilá akce je jen jednou rovinou hry
Pro: Vizuál, inspirace Zemanem, průzkum světa, možnosti
Proti: Krátké
Skylar & Plux: Adventure On Clover Island
HERNÍ VÝZVA 2017 - Kategorie č. 2 - Právě vychází
3D plošinovky jsem měl vždycky rád, a proto jsem měl radost, když došlo k oznámení Skylar and Plux. Obzvláště i díky tomu, že to je částečně česká hra. Hra je hodně podobná legendám z PS2 jako Ratchet and Clank nebo Jak and Daxter. Hra sice nedotahuje kvalit zmíněných her, ale přesto jistě stojí za zahrání.
Hráč se ujímá zlodějky Skylar, která padla do zajetí padoucha CRT, který jí měl vymazat všechny vzpomínky a přetvořit ji na zbraň. Hráč však hned na začátku utíká, i s mechanickou paží, která se hodí v boji. Brzy Skylar získává sidekicka Pluxe, který kolem Skylar neustále poletuje. Akorát vám občas dá radu jak dál a působí jako "comic relief" postava. Kromě toho však Skylar vám však nebude nijak zvlášť užitečný. Hr samotná je klasickou 3D plošinovkou která nijak nevybočuje řady. Hru trochu obzvláštní vybavení na něž později narazíme. Nejdříve najdeme jet-pack, a pak přijdou na řadu Time Orb a nakonec elektromagnetická rukavice. Kromě toho hra nabízí příjemnou grafiku a hudbu.
Hra není příliš dlouhá (já ji dohrál za 6 hodin a to jsem hledal všechny Lo'a). Myslím si však že hra měla potenciál navíc, ale zabaví. Nečekejte že to bude jako Yooka-Laylee, který byl o dost rozsáhlejším projektem.
3D plošinovky jsem měl vždycky rád, a proto jsem měl radost, když došlo k oznámení Skylar and Plux. Obzvláště i díky tomu, že to je částečně česká hra. Hra je hodně podobná legendám z PS2 jako Ratchet and Clank nebo Jak and Daxter. Hra sice nedotahuje kvalit zmíněných her, ale přesto jistě stojí za zahrání.
Hráč se ujímá zlodějky Skylar, která padla do zajetí padoucha CRT, který jí měl vymazat všechny vzpomínky a přetvořit ji na zbraň. Hráč však hned na začátku utíká, i s mechanickou paží, která se hodí v boji. Brzy Skylar získává sidekicka Pluxe, který kolem Skylar neustále poletuje. Akorát vám občas dá radu jak dál a působí jako "comic relief" postava. Kromě toho však Skylar vám však nebude nijak zvlášť užitečný. Hr samotná je klasickou 3D plošinovkou která nijak nevybočuje řady. Hru trochu obzvláštní vybavení na něž později narazíme. Nejdříve najdeme jet-pack, a pak přijdou na řadu Time Orb a nakonec elektromagnetická rukavice. Kromě toho hra nabízí příjemnou grafiku a hudbu.
Hra není příliš dlouhá (já ji dohrál za 6 hodin a to jsem hledal všechny Lo'a). Myslím si však že hra měla potenciál navíc, ale zabaví. Nečekejte že to bude jako Yooka-Laylee, který byl o dost rozsáhlejším projektem.
Pro: Hratelnost, herní svět, hudba, 3D plošinovka
Proti: Délka, někomu může vadit že není příliš originální
Dark Train
Když probíhala česká hra roku, tak jsem Dark Train typoval na vítěze a popravdě řečeno jsem mu fandil, i když výhra Samorosta 3 byla určitě zasloužená. Dark Train je hodně atypická hra, která má nezaměnitelné kouzlo a atmosféru. Na rozdíl od jiných adventur je váš kurzor vaší postavou, což je podle mě dobrý nápad. Má to však stinnou stránku a to je, že hra se díky tomu trochu hůře ovládá, ale není problém si na to zvyknout. Hráč při putování Temným vlakem musí řešit řadu logických hádanek, kdy nemusí být všechny na první pohled patrné. Lze se však setkat i s akčnějšími pasážemi třeba když se hráč vyhýbá žralokovi, či hokej v muzeu,. těch je však hodně málo, což bych ale nepovažoval za zápor.
Aby hráč postoupil dál, tak musí různě kombinovat pořadí vagónů, aby dostal místnost co potřebuje. Naštěstí se mu vždycky vagón rozsvítí, když v něm hráč může něco dělat. Bohužel může být v pozdějších fázích hry frustrující, když hráč hledá určitou místnost a nepamatuje si kombinaci. Nutno však dodat, že každá místnost vypadá zajímavě a mnohé z nich i skrývají různá tajemství.Pár úrovní se odehrává i mimo vlak, včetně několika nepovinných v rámci "random eventů." Hráč může také potkat různá stvoření, která mohou hráči pomoct, ale i zatopit. Minimálně v jednom případě může i vaši postavu zabít, ale ta se naštěstí hned respawnuje.
Jistým problémem může být, že hra nic nevysvětlí a hráč musí na všechno přijít sám, což může být minimálně ze začátku trochu problém. Proto bych řekl, že Dark Train nemusí sednout každému, ale kdo to překousne, tak litovat nebude. Trochu může zamrzet jedna věc. Z různých materiálů a ze samotné hry mi přišlo, že Dark Train mělo být původně o dost delší, ale to zase tolik nevadí, protože hra toho i takhle nabízí dost. Obzvláště, dyž chce hráč splnit i nepovinné úkoly.
Aby hráč postoupil dál, tak musí různě kombinovat pořadí vagónů, aby dostal místnost co potřebuje. Naštěstí se mu vždycky vagón rozsvítí, když v něm hráč může něco dělat. Bohužel může být v pozdějších fázích hry frustrující, když hráč hledá určitou místnost a nepamatuje si kombinaci. Nutno však dodat, že každá místnost vypadá zajímavě a mnohé z nich i skrývají různá tajemství.Pár úrovní se odehrává i mimo vlak, včetně několika nepovinných v rámci "random eventů." Hráč může také potkat různá stvoření, která mohou hráči pomoct, ale i zatopit. Minimálně v jednom případě může i vaši postavu zabít, ale ta se naštěstí hned respawnuje.
Jistým problémem může být, že hra nic nevysvětlí a hráč musí na všechno přijít sám, což může být minimálně ze začátku trochu problém. Proto bych řekl, že Dark Train nemusí sednout každému, ale kdo to překousne, tak litovat nebude. Trochu může zamrzet jedna věc. Z různých materiálů a ze samotné hry mi přišlo, že Dark Train mělo být původně o dost delší, ale to zase tolik nevadí, protože hra toho i takhle nabízí dost. Obzvláště, dyž chce hráč splnit i nepovinné úkoly.
Pro: Atmosfra, hratelnost, vizuál, originalita
Proti: Trochu ovládání, ne vždy víte co dělat
Feist
Feist je takové "akční LIMBO." Grafika je podobná, obě hry ji mají tvořenou černými siluetami, i když Feist je barevnější. Obě hry jsou plošinovky, ale Feist nenabízí tolik hádanek jako Limbo, ale nabízí akci. Hra je hlavně o bojování s nepřáteli, které je tu zvládnuto skvěle. Můžete je mlátit klacky i kameny, nebo "střílet včelou." Při boji musíte využívat prostředí, a to hlavně když bojujete s bossem. Občas se i nepřátelé zabijí navzájem, a to obzvláště když musíte kličkovat mezi nimi.
Celkově se jedná o povedenou atmosférickou skákačku, které vyniká hlavně hratelností.
Celkově se jedná o povedenou atmosférickou skákačku, které vyniká hlavně hratelností.
Pro: Hratelnost, atmosféra, vizuál
Proti: Mohlo být delší
The Political Machine 2016
"Would make America Great again."
Tahle hra mě dost překvapila, protože jsem nečekal, že by mě to chytlo, obzvláště s ohledem na to, že sociální strategie zrovna nemusím. Ovšem u téhle hry jsem dokázal vytvrdnout do dvou do rána. Předchozí hry jsem nehrál, ale pravděpodobně se principy nezměnily. Jen témata a kandidáti jsou jiní.
Chvíli trvá než hráč pochopí jak se to hraje, ale pak se dostaví zábava a hráč pak zkouší jednotlivé kandidáty a různé taktiky. Hra samotná není složitá, takže se do toho hráč dostane rychle. Nutno však dodat, že se náplň nemění, takže hra může rychle omrzet, ale u mě se to nedostavilo. Na druhou stranu pokud se někdo nezajímá o politiku, obzvláště tu americkou, tak pro něj asi bude hra méně zajímavá. Také bych bral, kdyby hra obsahovala hot-seat multiplayer, ale je pravdou, že ten by asi nefungoval tak dobře.
Tahle hra mě dost překvapila, protože jsem nečekal, že by mě to chytlo, obzvláště s ohledem na to, že sociální strategie zrovna nemusím. Ovšem u téhle hry jsem dokázal vytvrdnout do dvou do rána. Předchozí hry jsem nehrál, ale pravděpodobně se principy nezměnily. Jen témata a kandidáti jsou jiní.
Chvíli trvá než hráč pochopí jak se to hraje, ale pak se dostaví zábava a hráč pak zkouší jednotlivé kandidáty a různé taktiky. Hra samotná není složitá, takže se do toho hráč dostane rychle. Nutno však dodat, že se náplň nemění, takže hra může rychle omrzet, ale u mě se to nedostavilo. Na druhou stranu pokud se někdo nezajímá o politiku, obzvláště tu americkou, tak pro něj asi bude hra méně zajímavá. Také bych bral, kdyby hra obsahovala hot-seat multiplayer, ale je pravdou, že ten by asi nefungoval tak dobře.
Pro: Kandidáti, zábava, "Can make America Great Again" :D
Proti: Může rychle omrzet
You Have to Win the Game
Pěkná retro skákačka. Hned na první pohled mě zaujala grafika připomínající staré tituly pro DOS. Plus když vezmu zvuky, tak by mi nedělalo problém myslet si, že hra vznikla v 80. letech. Hratelností se jedná o normální plošinovku, která není nějak extrémně těžká, až tedy na několik pasáží. Celkově mohu doporučit těm, co vyrůstali na plošinovkách 80. let a těm co mají rádi retro a dobré plošinovky.
Pro: Hratelnost, retro, zadarmo
Proti: Délka
Horké léto, aneb Majer v akci
Tak jsem se konečně dostal k dohrání této "legendární" české adventury. Musím říct, že se spokojeností. Ze začátku jsem měl problém s ovládáním (jak se dostat do inventáře a s tím co se děl pravým a co levým tlačítkem), ale brzy si člověk zvykl. Horké léto se hraje dobře a člověk se nezasekává tolik jako v prvním poldovi. Také zde řešení hádanek dává většinou větší smysl. Přesto jsou zde míst, kde bych se bez návodu neobešel. Co se týče dabingu Zdeňka Izera, tak ten není špatný a člověk se i zasměje, i když na Poldu to nemá, což však nevadí.
Pro: Hratelnost, dabing, grafika, humor
Proti: Místy se lze zbytečně zaseknout
Belladonna
Belladonna je velmi krátká adventura, kterou dohrajete v rozmezí zhruba jedné hodiny (pokud se nezaseknete), což je strašně málo. Adventura navíc není obtížná takže hra rychle odsípá. Hra je z velké části, o tom hledat kusy papíru a odkrývat tragický příběh, který se na hradě odehrál a přitom zjistit, co jste zač. není to tedy tak o tom hledat předměty a řešit hádanky, což bylo pro mě docela zklamání. Inspirace Frankensteinem je pak zjevná. Příběh je na hře asi to nejzajímavější. Jinak mě hra zrovna nenadchla. Pokud však máte rádi dobrý příběh a smíříte se s krátkou herní dobo, tak hrou nepohrdnete.
Pro: Příběh
Proti: Krátké, hratelnost
Morphopolis
Morphopolis je adventura jejíž autoři se inspirovali českými Amanita Design. Bohužel, na hry od Amanity tento počin ani zdaleka nemá. Na hře je hodně očividné, že je portována z mobilních zařízení. To by tak nevadilo, kdyby se to nepromítlo do ovládání takovým způsobem, jako se to promítlo. Váš brouk se nepohybuje, tak že kliknete na místo a on tam půjde. Myš totiž musíte držet aby se brouk pohyboval. To mi později začalo vadit. Navíc leckdy není zrovna jasné, kam můžete jít a kam ne. Navíc je každý z 5 levelů prakticky stejný, co se herní náplně týče. Pouze minihry se mění, ale abych byl upřímný. Ty minihry byly ze hry asi to nejzábavnější, ale taktéž mě zrovna nenadchly. Navíc hráč musí většinou vytušit, o co v dané minihře jde.
Co se týče audiovizuální stránky týče, tak zde není co vytknout. Levely jsou pěkné a hudba též, i když s Amanitou se to srovnávat nedá. Oproti Amanitě navíc chybí jistá "hravost" kterou lze cítit z jejich her. To mi zde chybí.
Celkově mě hra zrovna nenadchla, ale je velice krátká a stojí jen pár korun. Osobně bych ji však asi doporučil si zahrát spíše na mobilu. Tam je zážitek asi lepší.
Co se týče audiovizuální stránky týče, tak zde není co vytknout. Levely jsou pěkné a hudba též, i když s Amanitou se to srovnávat nedá. Oproti Amanitě navíc chybí jistá "hravost" kterou lze cítit z jejich her. To mi zde chybí.
Celkově mě hra zrovna nenadchla, ale je velice krátká a stojí jen pár korun. Osobně bych ji však asi doporučil si zahrát spíše na mobilu. Tam je zážitek asi lepší.
Pro: Grafika, hudba, krátké, nízká cena
Proti: Hratelnost, ovládání
The Hunter: Primal
Bedivere
7816 Když před nedávnem přišel do kin Jurassic World, tak mi to připomnělo dětství, kdy jsem dinosauří tématiku "žral". Zároveň jsem dostal chuť na dinosauří hru a Primal se zrovna objevil v bundlu,tak jsem do toho šel.
Ze začátku jsem neustále umíral, ale jak jsem se učil, tak se délka přežití prodlužovala a konečně jsem se dostal k "pořádným" zbraním a nakonec si i zalovil. Popravdě jsem však lovnou zvěří byl po většinu času já. Pamatuji si jak jsem se prvně potkal s tyranosaurem - dostal jsem se do opuštěného tábora a zaradoval se, že konečně dostanu pořádnou zbraň. Přišel jsem k bedně a chystal se do ní podívat, ale náhle uslyším řev. Otočím se a přede mnou tyranosaurus. Sakra, jdu za barák a modlím se aby si mně nevšiml, ta potvora ho začne obcházet, tak dělám to samé. Tyranosaurus nakonec vleze dovnitř (ten barák nemá střechu a místo dveří má pořádnou díru) a já se vydávám na útěk. Jindy jsem utíkal před tyranosaurem v lese a když jsem si myslel, že jsem mu unikl, tak jsem se otočil a před obličejem jsem měl jeho tlamu...
Hra je dost obtížná, ale když se člověk učí a poznává svět, tak mu přežití nebudě dělat takový problém. Hlavní je se pohybovat opatrně a tiše. Jinak přilákáte pozornost Utahraptorů, či v horším případě tyranosaura, což znamená v řadě případů téměř jistou smrt a ztrátu získaného vybavení. Vedle dinosaurů vám pak život znepříjemňuje jedovatá vegetace, které vak není takový problém se vyhnout. Dinosaurů je pouze 5 druhů, ale je dost možné že v budoucnu přibudou další. Nejčastěji potkávám Utahraptory, ale na tyranosaury mám též "štěstí". Vedle nich jsem se už setkal s velociraptorem (v reálu byl mení než v jurském parku) a také s triceratopsem. S Quetzalcoatlem jsem se zatím nesetkal, protože jsem se dosud držel blíž u pobřeží.
Celkově mohu konstatovat, že hra má dobrou atmosféru a pokud se člověk nenechá odradit vyšší obtížností tak si ji užije. Svět je navíc poměrně rozlehlý a je co prozkoumávat přičemž je nutné se vyhýbat dinosaurům, či je lovit, což se však nikdy neobejde bez rizika.
Ze začátku jsem neustále umíral, ale jak jsem se učil, tak se délka přežití prodlužovala a konečně jsem se dostal k "pořádným" zbraním a nakonec si i zalovil. Popravdě jsem však lovnou zvěří byl po většinu času já. Pamatuji si jak jsem se prvně potkal s tyranosaurem - dostal jsem se do opuštěného tábora a zaradoval se, že konečně dostanu pořádnou zbraň. Přišel jsem k bedně a chystal se do ní podívat, ale náhle uslyším řev. Otočím se a přede mnou tyranosaurus. Sakra, jdu za barák a modlím se aby si mně nevšiml, ta potvora ho začne obcházet, tak dělám to samé. Tyranosaurus nakonec vleze dovnitř (ten barák nemá střechu a místo dveří má pořádnou díru) a já se vydávám na útěk. Jindy jsem utíkal před tyranosaurem v lese a když jsem si myslel, že jsem mu unikl, tak jsem se otočil a před obličejem jsem měl jeho tlamu...
Hra je dost obtížná, ale když se člověk učí a poznává svět, tak mu přežití nebudě dělat takový problém. Hlavní je se pohybovat opatrně a tiše. Jinak přilákáte pozornost Utahraptorů, či v horším případě tyranosaura, což znamená v řadě případů téměř jistou smrt a ztrátu získaného vybavení. Vedle dinosaurů vám pak život znepříjemňuje jedovatá vegetace, které vak není takový problém se vyhnout. Dinosaurů je pouze 5 druhů, ale je dost možné že v budoucnu přibudou další. Nejčastěji potkávám Utahraptory, ale na tyranosaury mám též "štěstí". Vedle nich jsem se už setkal s velociraptorem (v reálu byl mení než v jurském parku) a také s triceratopsem. S Quetzalcoatlem jsem se zatím nesetkal, protože jsem se dosud držel blíž u pobřeží.
Celkově mohu konstatovat, že hra má dobrou atmosféru a pokud se člověk nenechá odradit vyšší obtížností tak si ji užije. Svět je navíc poměrně rozlehlý a je co prozkoumávat přičemž je nutné se vyhýbat dinosaurům, či je lovit, což se však nikdy neobejde bez rizika.
Pro: Dinosauři, atmosféra, obtížnost, rozlehlý ostrov
Proti: Pro někoho obtížnost, mohlo být více dinosaurů
Hatred
Bedivere
7816 Hatred jsem zkusil spíše ze zvědavosti a už se k němu nikdy nevrátím. Celá hra je pouze o zabíjení civilistů, v čemž se vám snaží zabránit policisté, kteří jsou ozbrojení, ale upřímně řečeno, není zase takový problém si s nimi poradit. Celkově se hra soustředí především na násilí a to je vše co nabízí. Příběh není, hratelnost nic moc a optimalizace není zrovna nejlepší. Snad jediné co mě zaujalo byly výbuchy, ale to honě málo.
Pro: Výbuchy
Proti: Hratelnost, ovládání, optimalizace
Hero of Many
Hero of Many je příkladem hry od které jsem si moc nesliboval, ale ta mě pak velmi příjemně překvapila. Když ji autoři ohlásili, zdálo se Hero of Many jako kopie Insanely Twisted Shadow Planet. Naštěstí si jsou hry podobné jen vizuálně, ale hratelnost je výrazně odlišná a musím říct, že Hero of Many se mi líbilo výrazně více. Mnohem více mi připomíná jinou českou hru, Botanicula od Amanita Design. Obě mají povedenou atmosféru, neobsahují žádný text a v případě některých lokací Botaniculy i vizuální vzhled. Jistou podobu lze najít i s Limbem a to nejen po vizuální stránce, ale iv příběhu, který je též otevřený interpretaci (i když výrazně méně než v Limbu).
Hra se řdí většinou mezi akční adventury, i když asi ne každý s tímto zařazením bude souhlasit. Je však pravdou, že se jedná o asi nejpřesnější zařazení. Jinak hra obsahuje prvky strategie, stealth akce či logické prvky. Navíc zde jsou části které obsahují poměrně odlišnou hratelnost. Například si užijet i závod. Sama hratelnost je originální. Hráč nebojuje s nepřáteli přímo, ale s pomocí svých pomocníků, ryb podobajícím se spermiím. Nelze však nečinně přihlížet jak se za vás bijí, ale musíte taktizovat jinak skončíte s vymláceným hejnem, což znamená nutný restart. Postupně také obdržíte nové schopnosti, které vám otevřou nové možnosti v taktizování. Další příjemnou věcí je ovládání. Hru jsem hrál prvně na tabletu a byl jsem zvědavý jak se s ním autoři vypořádají u počítačů. Nutno říct, že velmi dobře a na počítačích se hra ovládá lépe než na dotykových zařízeních.
Příběh je, jak už jsem napsal, otevřený interpretaci, což je dané hlavně abscencí textů či jinak vedených rozhovorů. Řada věcí je však jasná. Základní zápletkou je to, že černé ryby napadli ryby bílé a vyhlazují je. Naštěstí se objeví Hrdina ve formě bílé koule, který začne organizovat odpor. Je to celkem jednoduchý příběh, který však dává prostor fantazii hráče, protože abcence textů je opravdu znát. Příběh je také podbarven skvělým soundtrackem, který reaguje na aktuální dění ve hře, takže hráč pozná, co se zhruba děje. Soundtrack jde k ruce pěkné grafice tvořené černými siluetami.
Hra je však poměrně krátká a dohrajete ji za několik hodin a řada hráčů ji asi znovu hrát nebude. Mě však chytla natolik, že jsem ji dohrál hned několikrát (nutno řící, že ve většině případů na dotykových zařízeních). Přesto ji však můžu doporučit a to hlavně těm co mají rádi atmosférické hry.
Hra se řdí většinou mezi akční adventury, i když asi ne každý s tímto zařazením bude souhlasit. Je však pravdou, že se jedná o asi nejpřesnější zařazení. Jinak hra obsahuje prvky strategie, stealth akce či logické prvky. Navíc zde jsou části které obsahují poměrně odlišnou hratelnost. Například si užijet i závod. Sama hratelnost je originální. Hráč nebojuje s nepřáteli přímo, ale s pomocí svých pomocníků, ryb podobajícím se spermiím. Nelze však nečinně přihlížet jak se za vás bijí, ale musíte taktizovat jinak skončíte s vymláceným hejnem, což znamená nutný restart. Postupně také obdržíte nové schopnosti, které vám otevřou nové možnosti v taktizování. Další příjemnou věcí je ovládání. Hru jsem hrál prvně na tabletu a byl jsem zvědavý jak se s ním autoři vypořádají u počítačů. Nutno říct, že velmi dobře a na počítačích se hra ovládá lépe než na dotykových zařízeních.
Příběh je, jak už jsem napsal, otevřený interpretaci, což je dané hlavně abscencí textů či jinak vedených rozhovorů. Řada věcí je však jasná. Základní zápletkou je to, že černé ryby napadli ryby bílé a vyhlazují je. Naštěstí se objeví Hrdina ve formě bílé koule, který začne organizovat odpor. Je to celkem jednoduchý příběh, který však dává prostor fantazii hráče, protože abcence textů je opravdu znát. Příběh je také podbarven skvělým soundtrackem, který reaguje na aktuální dění ve hře, takže hráč pozná, co se zhruba děje. Soundtrack jde k ruce pěkné grafice tvořené černými siluetami.
Hra je však poměrně krátká a dohrajete ji za několik hodin a řada hráčů ji asi znovu hrát nebude. Mě však chytla natolik, že jsem ji dohrál hned několikrát (nutno řící, že ve většině případů na dotykových zařízeních). Přesto ji však můžu doporučit a to hlavně těm co mají rádi atmosférické hry.
Pro: Hratelnost, hudba, grafika, příběh, originalita
Proti: Délka
Welcome to Ataria
Na freeware poměry se jedná o povedený titul. Hra je krátká, ale zabaví. Hratelnost není špatná a mění se. Osobně mě bavily hlavně Fareedovy mise.
Příběh je nejsilnější stránkou hry, i když texty by potřebovaly vypilovat. Pěkný je pohled z více stran. Taktéž může potěšit, že hra nabízí pohled z jiné strany, než jaký nám naše "nezávislá" média nabízí. Trochu špatně může působit jistá naivita, že jedna strana je absolutně hodná a druhá absolutně zlá. Nedá se však říci, že by to byla úplně nepravdivá.
Hudba i dabing jsou povedené, a tak největší záporem je grafika, která nevypadá úplně nejlépe. Osobně však grafiku nepovažuji za nejdůležitější věc na hře.
Příběh je nejsilnější stránkou hry, i když texty by potřebovaly vypilovat. Pěkný je pohled z více stran. Taktéž může potěšit, že hra nabízí pohled z jiné strany, než jaký nám naše "nezávislá" média nabízí. Trochu špatně může působit jistá naivita, že jedna strana je absolutně hodná a druhá absolutně zlá. Nedá se však říci, že by to byla úplně nepravdivá.
Hudba i dabing jsou povedené, a tak největší záporem je grafika, která nevypadá úplně nejlépe. Osobně však grafiku nepovažuji za nejdůležitější věc na hře.
Pro: Příběh, dabing, hratelnost, hudba, zadarmo
Proti: Grafika, délka
Cosmo's Cosmic Adventure
Cosma jsem hrával jako chlapec a strávil jsem u něj hodně chvil Popravdě řečeno, vždycky si na něj vzpomenu, když hraju nějakou plošinovku. Přitom jsem ve stejné době hrával i Jill, která mi přirostla k srdci více. Přesto u plošinovek si vybavím hlavně Cosma.
V lavě mi zůstaly hlavně zvuky, když postava sbírá různé předměty nebo zlikviduje nepřítele. Grafika je velice pěkná a to podtrhje i zajímavě vypadající svět plný zvláštních nestvůr. Hratelností se jdná o klasickou plošinovku, kterou však obzvláštňuje schopnost hlavního hrdiny se přichytit ke zdi. Hudba se mi dnes již nezdá, tak pěkná což padá na vrub měnícímu se vkusu.
Hru si možná znovu v blízké době zahraju, abych si připoměl ranná hráčská léta. Určitě doporučuju, pokud vám nevadí, že je hra z první poloviny 90. let, což je znát.
V lavě mi zůstaly hlavně zvuky, když postava sbírá různé předměty nebo zlikviduje nepřítele. Grafika je velice pěkná a to podtrhje i zajímavě vypadající svět plný zvláštních nestvůr. Hratelností se jdná o klasickou plošinovku, kterou však obzvláštňuje schopnost hlavního hrdiny se přichytit ke zdi. Hudba se mi dnes již nezdá, tak pěkná což padá na vrub měnícímu se vkusu.
Hru si možná znovu v blízké době zahraju, abych si připoměl ranná hráčská léta. Určitě doporučuju, pokud vám nevadí, že je hra z první poloviny 90. let, což je znát.
Pro: Zábavná, pěkná grafika, nostalgie
Proti: ?
Numen: Contest of Heroes
Numen je spolu s Inquisitorem jednm z 2 RPG, které Cinemax vydal v roce 2009. Obě hry mají pár podobných vlastností, ale jinak jsou dosti odlišné. Nutno říci, že Inquisitor je jednoznačně lepší.
Hratelnost je celkem dobrá, ale bohužel se příliš nemění a tudíž hrozí, že vás hra brzy omrzí. Abych hře nekřivdil, pár míst které hratelnost trochu oživí zde je. Jako třeba labyrint. Zase tolik jich ale není.
Lokací je ve hře dost a vypadají pěkně, ale není zde moc, co dělat. Tedy pokud pomineme questy. Ostatně Numen působí jako MMORPG s jedním hráčem. Tomu odpovídá i ovládání, které je velmi blízké hráčům World of Warcraft. V některých místech však dostane hráč volnost rozhodování, i když vaše rozhodnutí nebude mít prakticky žádný vliv, až na to, že dostanete vyšší či nižší odměnu. Rozhodovat se můžete hlavněv místech, kde potkáte jiného hrdinu.
Naštěstí má hra celkem zajímavý příběh, kterýse inspiroval ve starých Řeckých bájí a to včetně těch, které jsem měl nejraději. Přesto od děje nečekejte zázraky. Jedná se o klasický příěh hrdiny, který plní úkol který mu svěřili bohové.
Celkově se nejedná o žádný zázrak, ale hra mě zabavila a nelitoval jsem jejího zahrání. Znovuhratelnost však není prakticky žádná a tudíž jestli se ke hře někdy vrátím, tak až za dlouhou dobu, kdy si ji nebudu tolik pamatovat.
Hratelnost je celkem dobrá, ale bohužel se příliš nemění a tudíž hrozí, že vás hra brzy omrzí. Abych hře nekřivdil, pár míst které hratelnost trochu oživí zde je. Jako třeba labyrint. Zase tolik jich ale není.
Lokací je ve hře dost a vypadají pěkně, ale není zde moc, co dělat. Tedy pokud pomineme questy. Ostatně Numen působí jako MMORPG s jedním hráčem. Tomu odpovídá i ovládání, které je velmi blízké hráčům World of Warcraft. V některých místech však dostane hráč volnost rozhodování, i když vaše rozhodnutí nebude mít prakticky žádný vliv, až na to, že dostanete vyšší či nižší odměnu. Rozhodovat se můžete hlavněv místech, kde potkáte jiného hrdinu.
Naštěstí má hra celkem zajímavý příběh, kterýse inspiroval ve starých Řeckých bájí a to včetně těch, které jsem měl nejraději. Přesto od děje nečekejte zázraky. Jedná se o klasický příěh hrdiny, který plní úkol který mu svěřili bohové.
Celkově se nejedná o žádný zázrak, ale hra mě zabavila a nelitoval jsem jejího zahrání. Znovuhratelnost však není prakticky žádná a tudíž jestli se ke hře někdy vrátím, tak až za dlouhou dobu, kdy si ji nebudu tolik pamatovat.
Pro: Zasazení, pěkné lokace, zabaví, v některých místech nelineární
Proti: Neměná hratelnost, lokace mohly být zajímavější
Goat Simulator
Goat Simulator je velmi šílená hra. Upřímně řečeno, název je zavádějící. Hra nesimuluje život kozy, ale nějakého zvláštního stvoření, co kozu připomíná. Hra mě zaujala nápadem a říkal jsem si, že by mohla být zábavná. Nakonec mě to moc nechytlo. Prakticky jediné, co zde můžete dělat, jsou různé kraviny a plnění achievementů, což vás zabaví jen krátce. Pak se dostaví nuda. Herní svět navíc není moc velký ani rozmanitý. Sice se zde ějaká zajímavá místa nachází, ale není jich moc.
Je možné, že s updaty se hra zlepšila, ale moc se mi to už nechce zkoušet. Sám za sebe ji nemohu doporučit, ale jsem si jist, že své zastánce si asi najde. Já mezi ně však nepatřím.
Je možné, že s updaty se hra zlepšila, ale moc se mi to už nechce zkoušet. Sám za sebe ji nemohu doporučit, ale jsem si jist, že své zastánce si asi najde. Já mezi ně však nepatřím.
Pro: Originalita, na chvíli zabaví...
Proti: ...ale ne na dlouho
Mimpi
Když jsem poprvé viděl obrázky ze hry, tak jsem si z nějakého důvodu vzpomněl na Amanita Design. Popravdě se Mimpi její tvorbě trochu podobá - nejsou zde dialogy, odehrává se to v kouzelném prostředí zpracovaném pěknou grafikou, není tu násilí a vlastně i žánrově to není moc odlišné. Mimpi je totiž více adventurou než plošinovkou. Nelze však říci, že by kluci od Silicon Jelly kopírovali. Jedná se o originální titul, který pouze je podobného ražení.
Hratelnost je dobře zpracovaná a nudit se určitě nebudete. Stejně tak tu nehrozí stereotyp. Hra nabízí 8 poměrně dlouhých levelů, které nabízí odlišnou hratelnost. V jednom si užijete hodně logických hádanek a v jiném zase více akce. Prostor mezi nimi je navíc vyplněn takovou hledací minihrou, která je docela dobrým zpestřením hry. Co však musím vytknout je místy frustrující obtížnost. Některé hádanky jsou prostě příliš obtížné. Naštěstí se ve hře vyskytují žárovky, které vám dají šanci nápovědy. Nevyplatí se ovšem jimi plýtvat. protože jejich počet je omezený a zaseknout se můžete klidně znova. Jindy je zase problém zjistit, co po vás hra chce. Jako například v 6. levelu, kde narazíte na řadu zvedacích plošinek, nebo když se musí dostat přes létajícího psa. Koho by napadlo, že v tomto mstě lze použít kost. Poměrně frustrující je 5. level. Tam narazíte na řadu překážek, jejichž překonání vyžaduje poměrně dost soustředění a dobré načasování, což není zrovna jednoduché, když máte v patách lávu. Když se však přes tyto části dostanete, tak si člověk řekne, že to nebylo zase tak těžké.
Ocenit musím soundtrack, který hru a její atmosféru vystihuje dobře. Stejně tak příběh je dobře zpracovaný. Na tom nic nemění ani to, že je velmi jednoduchý. Nutno však říci, že příběh je zde až na druhé koleji.
Celkově můžu hru doporučit. Nečekejte však oddechový titul, na který vypadá. Obtížnost je totiž poměrně vysoká, což však může být pro někoho kladem.
Hratelnost je dobře zpracovaná a nudit se určitě nebudete. Stejně tak tu nehrozí stereotyp. Hra nabízí 8 poměrně dlouhých levelů, které nabízí odlišnou hratelnost. V jednom si užijete hodně logických hádanek a v jiném zase více akce. Prostor mezi nimi je navíc vyplněn takovou hledací minihrou, která je docela dobrým zpestřením hry. Co však musím vytknout je místy frustrující obtížnost. Některé hádanky jsou prostě příliš obtížné. Naštěstí se ve hře vyskytují žárovky, které vám dají šanci nápovědy. Nevyplatí se ovšem jimi plýtvat. protože jejich počet je omezený a zaseknout se můžete klidně znova. Jindy je zase problém zjistit, co po vás hra chce. Jako například v 6. levelu, kde narazíte na řadu zvedacích plošinek, nebo když se musí dostat přes létajícího psa. Koho by napadlo, že v tomto mstě lze použít kost. Poměrně frustrující je 5. level. Tam narazíte na řadu překážek, jejichž překonání vyžaduje poměrně dost soustředění a dobré načasování, což není zrovna jednoduché, když máte v patách lávu. Když se však přes tyto části dostanete, tak si člověk řekne, že to nebylo zase tak těžké.
Ocenit musím soundtrack, který hru a její atmosféru vystihuje dobře. Stejně tak příběh je dobře zpracovaný. Na tom nic nemění ani to, že je velmi jednoduchý. Nutno však říci, že příběh je zde až na druhé koleji.
Celkově můžu hru doporučit. Nečekejte však oddechový titul, na který vypadá. Obtížnost je totiž poměrně vysoká, což však může být pro někoho kladem.
Pro: Hratelnost, grafika, hudba, délka
Proti: Místy obtížnost
Gomo
Gomo je povedená oddechová adventura ze Slovenska. Hra připomíná tituly od českého Amanita Design a autoři se svou inspirací nijak netají. To sebou nese výhody i nevýhody. Hra má, na jednu stranu, velice hezkou grafiku a povedený soundtrack a díky tomu pěknou atmosféru. Na druhou stranu, to může vést i k porovnávání této pěkné hry s tituly jež má na svědomí právě zmíněná Amanita. Těm se bohužel nedokázala vyrovnat, ale stejně jde o pěkný počin, který si pozornost určitě zaslouží.
Hratelnost je doplněna řadou logických miniher, které hru zpestřují. Akorát je škoda, že je Gomo krátké. Na dohrání vám stačí něco přes 2 hodiny. Jedná se však o dobře strávený čas a když nic jiného, tak vám hra alespoň zkrátí čekání na nového Samorosta. Co bych ještě chtěl zmínit, jsou docela originální a pěkné závěrečné titulky.
Hratelnost je doplněna řadou logických miniher, které hru zpestřují. Akorát je škoda, že je Gomo krátké. Na dohrání vám stačí něco přes 2 hodiny. Jedná se však o dobře strávený čas a když nic jiného, tak vám hra alespoň zkrátí čekání na nového Samorosta. Co bych ještě chtěl zmínit, jsou docela originální a pěkné závěrečné titulky.
Pro: Grafika, soundtrack, minihry
Proti: Délka, může působit jako slabší kopie her od Amanity
Knytt Experiment
Knytt Experiment zažil poměrně zajímavý vývoj. Jedná se o třetí hru Knyttí série. Hra je bohužel méně rozsáhlá než Nifflas plánoval. Přesto zde máme 3 poměrně rozsáhlé a krásné světy. Nutno si však napřed updatovat, jinak se váš herní svět omezí na jednu místnost pro každý svět. Navíc je zde i herní editor, který vám umožňuje si dané světy upravit, nebo vytvořit nové. Bohužel jsem se s ním nenaučil zacházet.
Problémem hry je, že zde není moc co dělat. Sice můžete sbírat mince, které se v herním světě nachází, ale nic tím nezískáte. Hra je prostě o tom, že prozkoumáváte svět a užíváte si jeho krásy. Nelze tady ani umřít a váš Knytt umí i létat, takže se dostanete všude. Mám pochyby jestli tohle je skutečně hra. Naštěstí jsou všechny 3 světy velmi zajímavé a poměrně rozsáhlé, takže to chvíli trvá než je projdete a a nehrozí, že by vás omrzely předčasně. Plus je nutné připomenout, že hra je zdarma a za vyzkoušení nic nedáte. Hru beru jako mírný nadprůměr.
Problémem hry je, že zde není moc co dělat. Sice můžete sbírat mince, které se v herním světě nachází, ale nic tím nezískáte. Hra je prostě o tom, že prozkoumáváte svět a užíváte si jeho krásy. Nelze tady ani umřít a váš Knytt umí i létat, takže se dostanete všude. Mám pochyby jestli tohle je skutečně hra. Naštěstí jsou všechny 3 světy velmi zajímavé a poměrně rozsáhlé, takže to chvíli trvá než je projdete a a nehrozí, že by vás omrzely předčasně. Plus je nutné připomenout, že hra je zdarma a za vyzkoušení nic nedáte. Hru beru jako mírný nadprůměr.
Pro: Pěkné světy, je i editor, zadarmo
Proti: Není moc co dělat, neosvojil jsem si editor, nutnost updatovat
Malý velký
Malý velký je velice zajímavá plošinovka. První polovina je tom vyhýbat se pastím a snažit se dostat na konec. Objevují se zde i prvky stealth akce. Tato část je ke konci poměrně obtížná, ale lze to zvládnout. Trochu zamrzí několik menších bugů na které lze narazit. Například, v jedné části mě paprsek zabíjel, i když jsem se ho nedotýkal, nebo moje postava v určitých situacích neumřela, i když měla. Naštěstí však tyto bugy hru tolik neovlivňovaly. Druhá část je poněkud odlišná. Zde se stanete velkým a hra se stává střílečkou. Nutno říct, že obtížnost je zde výrazně nižší a hra rychleji odsýpá. Zde se pastím tolik nevyhýbáte, ale ničíte je. Musím, ale říct že první část je o zábavnější. Grafika je velmi pěkná, a to obzvláště na freeware poměry.
Příběh zde moc velkou roli nehraje. Přesto může zaujmout. Jste robotem, kterého utlačují lidé a snažíte se z otroctví dostat, a to dvakrát. Pokaždé odlišným způsobem. Hrou vás doprovází jakýsi "vnitřní rádce". To znamená, že v levelech nalézáte napsané rady a občas i vtipné komentáře. Hra má i zajímavé zakončení. Poněkud otevřené, kdy nevíte co se s vaší postavou stalo. Hra však mohla být delší
Příběh zde moc velkou roli nehraje. Přesto může zaujmout. Jste robotem, kterého utlačují lidé a snažíte se z otroctví dostat, a to dvakrát. Pokaždé odlišným způsobem. Hrou vás doprovází jakýsi "vnitřní rádce". To znamená, že v levelech nalézáte napsané rady a občas i vtipné komentáře. Hra má i zajímavé zakončení. Poněkud otevřené, kdy nevíte co se s vaší postavou stalo. Hra však mohla být delší
Pro: Hratelnost, grafika, docela zajímavý příběh, 2 části s odlišným gameplayem, zadarmo
Proti: Několik menších bugů, druhá část trochu slabší, docela krátké
Thomas Was Alone
Thomas Was Alone je logická skákačka. Hra obsahuje 100 levelů, což je slušný počet, který mi přišel tak akorát. Ovládáte zde obdélníky různé velikosti a vlastností, které se snažíte dostat do cíle. Každých deset levelů dostanete nový obdélník. Později, až budete mít za sebou asi 80% (nebo 90%?) hry, se hratelnost mírně změní. Dostanete obdélníky s odlišnými vlastnostmi. To už se budete blížit ke konci. Obtížnost není vysoká a tak se jedná hlavně o oddychovou záležitost.
Příběh je velice pěkný a u hry vás udrží, i když se někomu může stát, že ho přestane vnímat. Mě se to ovšem nestalo. Nečekejte však něco ve stylu Mafie. Hra má docela pohádkový příběh, který je ovšem velmi smutný, což podtrhuje úžasná hudba. Právě ta hře hodně přidává a musím říct, že David Housden odvedl kus dobré práce. Doufám, že Volume bude mít minimálně stejně dobrou hudbu. Hra také provází vypravěč s hlasem Dannyho Wallace, kterého také musím pochválit. Ten nás seznamuje s jednotlivými postavami a zprostředkovává nám jejich myšlenky. Každá z nich má jméno a určitou povahu. Osobně jsem si je zamiloval.
Grafika je velmi jednoduchá, ale to je zjevně účel a složitějším grafika by hře nejspíše uškodila. Hra by totiž ztratila část své atmosféry.
Celkově musím doporučit těm, kteří hledají něco oddechového pro nenáročné, ale pokud hledáte nějakou pořádnou herní výzvu, tohle asi není pro vás. Musím však obecně doporučit zmiňovanou hudbu, která je úžasná.
Příběh je velice pěkný a u hry vás udrží, i když se někomu může stát, že ho přestane vnímat. Mě se to ovšem nestalo. Nečekejte však něco ve stylu Mafie. Hra má docela pohádkový příběh, který je ovšem velmi smutný, což podtrhuje úžasná hudba. Právě ta hře hodně přidává a musím říct, že David Housden odvedl kus dobré práce. Doufám, že Volume bude mít minimálně stejně dobrou hudbu. Hra také provází vypravěč s hlasem Dannyho Wallace, kterého také musím pochválit. Ten nás seznamuje s jednotlivými postavami a zprostředkovává nám jejich myšlenky. Každá z nich má jméno a určitou povahu. Osobně jsem si je zamiloval.
Grafika je velmi jednoduchá, ale to je zjevně účel a složitějším grafika by hře nejspíše uškodila. Hra by totiž ztratila část své atmosféry.
Celkově musím doporučit těm, kteří hledají něco oddechového pro nenáročné, ale pokud hledáte nějakou pořádnou herní výzvu, tohle asi není pro vás. Musím však obecně doporučit zmiňovanou hudbu, která je úžasná.
Pro: Hudba, charaktery postav, atmosféra, délka
Proti: Není pro náročné
Mafia II
Na pokračování legendární Mafie si fanoušci počkali dlouhých osm let a všichni do ní vkládali hodně velké naděje. Bohužel, je nenaplnila. Nelze však říct, že jde o špatnou hru. Právě naopak, i když mohlo to být lepší.
Příběh je na velmi dobré úrovni. Hráč se tentokrát ujímá Vita Scaletty, který je poněkud zápornější (nebo možná realističtější?) verzí Toma z jedničky. Může se zdát, že ti dva jsou hodně odlišní, ale když se nad tím člověk zamyslí, jsou si naopak hodně podobní. Vito však neukazuje tolik emocí a má větší štěstí na úkoly. Nikdy nedostane za úkol zabít přítele a tak skoro neukáže svoji lidskou část. Jenže, vzpomeňme si co udělal, když Henry dostal za úkol zabít Lea a jak zareagoval, když zjistil jak je to s jeho otcem. Tehdy mě přesvědčil, že se s Tomem od sebe tolik neliší. Je však pravdou, že Vito má o něco tvrdší povahu. Ostatně Vito je uvěřitelnější mafián než Tom, o což autorům zjevně šlo. Co však musím vytknout je délka a také konec hry. Osobně jsem na konci necítil pocit zadostiučinění jako u první hry. Cítil jsem, že by tam mělo být ještě něco.
Hratelnost je také dobrá. Systém krytí a pěstních soubojů mě bavil, jen tam mohlo být méně ježdění. Také musím pochválit řadu novinek, jako možnost vykrádat obchody a měnit oblečení. Co mi však vadilo je osekání hry. To by nebylo tak hrozné, kdyby nebylo ze hry tak patrné a kdyby ve hře nechyběla spousta věcí kterou jsem měl na jedničce rád. Není tu, venkov (přičemž mapa naznačuje, že byl v plánu), možnost užití hromadné dopravy (přestože zde nadzemka je, ačkoliv postrádá vlak), vedlejší úkoly (o kterých se postavy spolu baví) a také volná jízda, což vadilo asi nejvíce. Na druhou stranu, DLC ji nakonec dodala, i když v poněkud jiném stavu než jsem čekal. Taky mě po čase začalo nudit ježdění, bylo ho prostě moc.
Město je i tentokrát skvělé,detailní a živé. Díky tomu vyniká povedená grafika. Město je tentokrát "složitější". Je zde více budov do kterých lze vstoupit. Bary, obchody, benzínky či byty. Můžete po něm prohánět div ne ve stylu GTA protože policisté Empire Bay na vás při nedodržení rychlosti často nezareagují a při přejetí na červenou už vůbec ne. Navíc jim lze lehce ujet. Je zde také odlišný způsob hledanosti, který je mnohem lepší než v jedničce a než v kterékoliv hře ze série GTA. Vysvětlovat ho tady však nebudu, to by bylo moc textu.
Pozornost si jistě zaslouží i hudba, která se mi v Mafii 2 líbila o něco více než u jejího předchůdce. Její kvalita obzvláště vynikla ke konci hry.
Celkově mohu říct, že Mafia 2 je dobrou hrou, od které se čekalo více a které uškodilo osekání (musíme si uvědomit, že v hře chybí spousta věcí, které autoři hráčům ukázali, že tam budou) a vysoká očekávání (dáno předchůdcem hry). Hru však můžu jen doporučit, ale raději ji neporovnávejte s původní Mafií (což se mě úplně nepovedlo). Jen to zkazí zážitek.
Příběh je na velmi dobré úrovni. Hráč se tentokrát ujímá Vita Scaletty, který je poněkud zápornější (nebo možná realističtější?) verzí Toma z jedničky. Může se zdát, že ti dva jsou hodně odlišní, ale když se nad tím člověk zamyslí, jsou si naopak hodně podobní. Vito však neukazuje tolik emocí a má větší štěstí na úkoly. Nikdy nedostane za úkol zabít přítele a tak skoro neukáže svoji lidskou část. Jenže, vzpomeňme si co udělal, když Henry dostal za úkol zabít Lea a jak zareagoval, když zjistil jak je to s jeho otcem. Tehdy mě přesvědčil, že se s Tomem od sebe tolik neliší. Je však pravdou, že Vito má o něco tvrdší povahu. Ostatně Vito je uvěřitelnější mafián než Tom, o což autorům zjevně šlo. Co však musím vytknout je délka a také konec hry. Osobně jsem na konci necítil pocit zadostiučinění jako u první hry. Cítil jsem, že by tam mělo být ještě něco.
Hratelnost je také dobrá. Systém krytí a pěstních soubojů mě bavil, jen tam mohlo být méně ježdění. Také musím pochválit řadu novinek, jako možnost vykrádat obchody a měnit oblečení. Co mi však vadilo je osekání hry. To by nebylo tak hrozné, kdyby nebylo ze hry tak patrné a kdyby ve hře nechyběla spousta věcí kterou jsem měl na jedničce rád. Není tu, venkov (přičemž mapa naznačuje, že byl v plánu), možnost užití hromadné dopravy (přestože zde nadzemka je, ačkoliv postrádá vlak), vedlejší úkoly (o kterých se postavy spolu baví) a také volná jízda, což vadilo asi nejvíce. Na druhou stranu, DLC ji nakonec dodala, i když v poněkud jiném stavu než jsem čekal. Taky mě po čase začalo nudit ježdění, bylo ho prostě moc.
Město je i tentokrát skvělé,detailní a živé. Díky tomu vyniká povedená grafika. Město je tentokrát "složitější". Je zde více budov do kterých lze vstoupit. Bary, obchody, benzínky či byty. Můžete po něm prohánět div ne ve stylu GTA protože policisté Empire Bay na vás při nedodržení rychlosti často nezareagují a při přejetí na červenou už vůbec ne. Navíc jim lze lehce ujet. Je zde také odlišný způsob hledanosti, který je mnohem lepší než v jedničce a než v kterékoliv hře ze série GTA. Vysvětlovat ho tady však nebudu, to by bylo moc textu.
Pozornost si jistě zaslouží i hudba, která se mi v Mafii 2 líbila o něco více než u jejího předchůdce. Její kvalita obzvláště vynikla ke konci hry.
Celkově mohu říct, že Mafia 2 je dobrou hrou, od které se čekalo více a které uškodilo osekání (musíme si uvědomit, že v hře chybí spousta věcí, které autoři hráčům ukázali, že tam budou) a vysoká očekávání (dáno předchůdcem hry). Hru však můžu jen doporučit, ale raději ji neporovnávejte s původní Mafií (což se mě úplně nepovedlo). Jen to zkazí zážitek.
Pro: Příběh, hudba, grafika, systém krytí, pěstní souboje, hledanost, vykrádání obchodů, město
Proti: očividná osekanost, délka, neuspokojivý konec, mohlo být méně ježdění
Knytt Stories
Knytt Stories je podle mého názoru jednou z nejlepších freewarovek vůbec. Na hratelnosti se oproti původní hře skoro nic nezměnilo. Je zde však o něco větší důraz na příběh a vaše postava má jméno. Toto však jsou jen kosmetické vady. Tentokrát hledáte určité předměty, které vám dají určitou schopnost (vyšší skoky, nebo paraple sloužící jako padák) a ty vám umožní postoupit dále. Asi největší novinkou je však editor, který vám umožňuje udělat si vlastní scénář a sám Nifflas koneckonců vydal i vlastní přídavné scénáře, které rozhodně taktéž stojí za vyzkoušení. Jinak existují i stránky z kterých si můžete stáhnout fanouškovské scénáře.
Prostředí jsou i tentokrát velmi pěkná a vždycky je na co se dívat. Nifflas už byl v době vydání této hry zkušenější, což se na grafice projevilo. Ani hudba není špatná a ke hře se hodí.
Prostředí jsou i tentokrát velmi pěkná a vždycky je na co se dívat. Nifflas už byl v době vydání této hry zkušenější, což se na grafice projevilo. Ani hudba není špatná a ke hře se hodí.
Pro: Editor, vizuál hry, hratelnost, hudba, zdarma
Proti: hmmm tak co bych napsal?
Chaser
Chaser je hra na kterou jsem narazil v době kdy vyšla. Tehdy jsem ho příliš nehrál, ale po letech jsem se k němu vrátil. Jedná o inteligentní akci, v níž proti nepřátelům stojíte sám a jen zřídka máte nějaké spolubojovníky, což tehdy nebylo nic nezvyklého. Co je však zajímavé, je že se musíte krýt, protože i jeden nepřítel vám může způsobit vážné zranění, když na to jdete bezhlavě. Nutno říct, že jsem se ve hře nenudil.
Příběh je poměrně dobrý a dokáže vás u Chasera udržet, i když se nedá říct, že by šlo o něco extra. Hra má ovšem skvělou atmosféru zkorumpované budoucnosti. Hra obsahuje dost cutscén, z kterých mám různorodé pocity. Některé byly slušné a nenudil jsem se u nich, jiné byly moc zdlouhavé a těšil jsem se až skončí. Tak mohl být lepší konec. Je to už deset let a pokračování jsme se zatím nedočkali, přestože má Chaser skončil dost otevřeně..
Hra má pěknou grafiku která vyniká i pěkně vypadajícími a různorodými levely. Ty jsou poměrně dlouhé, ale občas jsou až moc složité a najdou se místa, kde nevíte jak dál a skončí to blouděním, které není moc zábavné.
Celkové pocity jsou však pozitivní a mohu říci, že Chaser stojí za vyzkoušení pokud hledáte nějakou pořádnou akci. Hra však má své mouchy.
Příběh je poměrně dobrý a dokáže vás u Chasera udržet, i když se nedá říct, že by šlo o něco extra. Hra má ovšem skvělou atmosféru zkorumpované budoucnosti. Hra obsahuje dost cutscén, z kterých mám různorodé pocity. Některé byly slušné a nenudil jsem se u nich, jiné byly moc zdlouhavé a těšil jsem se až skončí. Tak mohl být lepší konec. Je to už deset let a pokračování jsme se zatím nedočkali, přestože má Chaser skončil dost otevřeně..
Hra má pěknou grafiku která vyniká i pěkně vypadajícími a různorodými levely. Ty jsou poměrně dlouhé, ale občas jsou až moc složité a najdou se místa, kde nevíte jak dál a skončí to blouděním, které není moc zábavné.
Celkové pocity jsou však pozitivní a mohu říci, že Chaser stojí za vyzkoušení pokud hledáte nějakou pořádnou akci. Hra však má své mouchy.
Pro: Hratelnost, grafika, atmosféra, příběh
Proti: občasné bloudění, některé cutscény, konec hry
Gunpoint
S Gunpoint jsem se sezkal před nedávnem a zaujal mě. Hra prvně zaujme grafikou, která je trošku "retro", ale hra se za ní nemusí stydět. Příběh je docela nelineární a hráč má často na výběr jak se rozhodnout. Nečekejte však nějaký silný příběh. Gunpoint je hlavně o hratelnosti.
Hráč se ujímá jakéhosi nájemného špióna, který dostává zakázky, a za ty dostává zaplaceno. Za peníze si lze koupit různá vylepšení, jako třeba hackovací zařízení nebo pistoli. Prakticky každý level je o tom vloupat se do určité budovy a tam se dostat k nějakému počítači a hacknout jej. Musíte dávat pozor na stráže, které, po vás začnou střílet, když vás spatří. To většinou znamená smrt, protože v Gunpoint máte jen jeden život. Postup musíte zvažovat, protože chyba může znamenat smrt. Každý level však lze dokončit více způsoby, jde jen o to najít ten nejlepší. taktéž je na vás jestli budete strážné likvidovat nebo obcházet, což je ovšem těžší. Za každý level budete ohodnoceni, podle toho jak jste postupovali. Také obdržíte bod, kterým si můžete vylepšit jednu ze svých schopností. Kromě toho musíte často řešit i logické hádanky, které občas mohou vypadat těžce, ale jsou poměrně lehké a případné prolémy mohou vzejít pouze z toho, že něco přehlédnete.
Hráč se ujímá jakéhosi nájemného špióna, který dostává zakázky, a za ty dostává zaplaceno. Za peníze si lze koupit různá vylepšení, jako třeba hackovací zařízení nebo pistoli. Prakticky každý level je o tom vloupat se do určité budovy a tam se dostat k nějakému počítači a hacknout jej. Musíte dávat pozor na stráže, které, po vás začnou střílet, když vás spatří. To většinou znamená smrt, protože v Gunpoint máte jen jeden život. Postup musíte zvažovat, protože chyba může znamenat smrt. Každý level však lze dokončit více způsoby, jde jen o to najít ten nejlepší. taktéž je na vás jestli budete strážné likvidovat nebo obcházet, což je ovšem těžší. Za každý level budete ohodnoceni, podle toho jak jste postupovali. Také obdržíte bod, kterým si můžete vylepšit jednu ze svých schopností. Kromě toho musíte často řešit i logické hádanky, které občas mohou vypadat těžce, ale jsou poměrně lehké a případné prolémy mohou vzejít pouze z toho, že něco přehlédnete.
Pro: Hratelnost, nelinerita příběhu, více způsobů jak projít level
Proti: docela krátké
NothingElse
Velmi zajímavý titul. Hra je velmi krátká, ale povedená. Hráč se ujímá mladého Philipa, který rád čte. Během čtení jedné knihy se svět kolem něj změní. Atmosféra je vytvořena velmi dobře. Nakonec se dočkáte poměrně překvapivého zakončení.
Ovládání je velmi jednoduché, vystačíte si s šipkami a tlačítkem z. Ve hře musíte hlavně řešit logické hádanky, které nejsou nějak extrémně složité. Hra samotná zabere nanejvýše čtvrt hodiny. Na freeware poměry však jde o nadprůměrný počin.
Ovládání je velmi jednoduché, vystačíte si s šipkami a tlačítkem z. Ve hře musíte hlavně řešit logické hádanky, které nejsou nějak extrémně složité. Hra samotná zabere nanejvýše čtvrt hodiny. Na freeware poměry však jde o nadprůměrný počin.
Pro: Atmosféra, hádanky, příběh
Proti: Délka
Miner Wars 2081
Miner Wars je nepochybně jedna z nejkontroverznějších českých her roku 2012. Na jedné straně je nominace na nejlepší českou hru roku 2012, ocenění na anifilmu (Technický přínos české herní tvorbě), polovina recenzi, poměrně dobré prodeje (pokud vývojáři říkají pravdu) a ohlasy jedné skupiny hráčů. Na straně druhé je druhá polovina recenzí, spousta nesplněných slibů a ohlasy druhé skupiny hráčů.
Zvláště nedodržené sliby hře asi dost uškodily. Výsledkem, bylo že vydaný produkt byl úplně jinou hrou, než jakou hráči čekali. Rosa sliboval sandboxovou vesmírnou hru se spoustou svobody a možností. Nakonec jsme se dočkali příběhové hry s lineární kampaní. Můžeme se však kdykoliv vykašlat na naše úkoly a jít prozkoumávat herní svět. Upřímně řečeno herní svět vypadá pěkně, ale moc toho není co dělat. Můžete těžit suroviny a prodávat je. Kupovat lepší vybavení nebo prozkoumávat. S tím se dá i docela i vystačit, ale je to málo oproti tomu co vývojáři slibovali.
Popravdě řečeno, Miner Wars je poměrně kvalitní titul, který platil na řadu chyb. Hře chybí tutorial, který by vás naučil hru ovládat a to je poměrně problém. Hra je složitá a ovládání není tak intuitivní, jak Rosa sliboval. Chvíli to trvá než se do toho dostanete a i potom se můžou vyskytnout problémy. 6 stupňů svobody je 6 stupňů svobody. Když se tímto začátkem nenecháte odradit tak zažijete spoustu zábavy. Hra je obtížnější než většina současných her, ale ne zase o tolik. Hry jako Mafia nebo Flashpoint mi přišly mnohem obtížnější. V MV 2081 je jednoznačně nejtěžší si zvyknout na herní mechanismy.
Příběh je na poměrně dobré úrovni a dokáže zaujmout, ale vadila mi na něm jedna věc: nevyužívá dostatečně potenciál světa Miner Wars. KeenSWH vytvořil skutečně velmi zajímavý a uvěřitelný svět, který má skutečně velký potenciál. Ten je tady nevyužit. Přesto lze příběh považovat za klad.
Grafika se mi líbila, i když není špičková. Bohužel, je fotogenická. Na screenshotech hra vypadá lépe než jak vypadá skutečně. Zvláštní, ale možná to je jen můj pocit. pochválit musím soundtrack, který je skutečně epický.
V prvních verzích jste museli být připojeni k internetu, což byla docela nevýhoda. Hra mi docela často padal, což se změnilo, až když byla tato povinnost zrušena.
Celkově mám z hry dobré pocity a rozhodl jsem se jí dát pěkných 75%. Nakonec nemohu hru hodnotit za to co v ní není, ale za to co zde je. Přesto se nemůžu ubránit dojmu, že hra mohla být mnohem lepší.
Zvláště nedodržené sliby hře asi dost uškodily. Výsledkem, bylo že vydaný produkt byl úplně jinou hrou, než jakou hráči čekali. Rosa sliboval sandboxovou vesmírnou hru se spoustou svobody a možností. Nakonec jsme se dočkali příběhové hry s lineární kampaní. Můžeme se však kdykoliv vykašlat na naše úkoly a jít prozkoumávat herní svět. Upřímně řečeno herní svět vypadá pěkně, ale moc toho není co dělat. Můžete těžit suroviny a prodávat je. Kupovat lepší vybavení nebo prozkoumávat. S tím se dá i docela i vystačit, ale je to málo oproti tomu co vývojáři slibovali.
Popravdě řečeno, Miner Wars je poměrně kvalitní titul, který platil na řadu chyb. Hře chybí tutorial, který by vás naučil hru ovládat a to je poměrně problém. Hra je složitá a ovládání není tak intuitivní, jak Rosa sliboval. Chvíli to trvá než se do toho dostanete a i potom se můžou vyskytnout problémy. 6 stupňů svobody je 6 stupňů svobody. Když se tímto začátkem nenecháte odradit tak zažijete spoustu zábavy. Hra je obtížnější než většina současných her, ale ne zase o tolik. Hry jako Mafia nebo Flashpoint mi přišly mnohem obtížnější. V MV 2081 je jednoznačně nejtěžší si zvyknout na herní mechanismy.
Příběh je na poměrně dobré úrovni a dokáže zaujmout, ale vadila mi na něm jedna věc: nevyužívá dostatečně potenciál světa Miner Wars. KeenSWH vytvořil skutečně velmi zajímavý a uvěřitelný svět, který má skutečně velký potenciál. Ten je tady nevyužit. Přesto lze příběh považovat za klad.
Grafika se mi líbila, i když není špičková. Bohužel, je fotogenická. Na screenshotech hra vypadá lépe než jak vypadá skutečně. Zvláštní, ale možná to je jen můj pocit. pochválit musím soundtrack, který je skutečně epický.
V prvních verzích jste museli být připojeni k internetu, což byla docela nevýhoda. Hra mi docela často padal, což se změnilo, až když byla tato povinnost zrušena.
Celkově mám z hry dobré pocity a rozhodl jsem se jí dát pěkných 75%. Nakonec nemohu hru hodnotit za to co v ní není, ale za to co zde je. Přesto se nemůžu ubránit dojmu, že hra mohla být mnohem lepší.
Pro: Hratelnost, příběh, herní svět, grafika, soundtrack
Proti: Nevyužitý potenciál, absence slibovaného a tutorialu
Mythology
Mythology je podle mého nejlepší Sakisova hra a jedna z nejlepších freewarovek. Kdyby hra byla placená, tak by to ani nevadilo.
Pokud máte rádi staré Řecké báje, tak Mythology je přímo pro vás. Příběh je jakousi kombinací příběh řecké mytologie (např. Theseus nebo Perseus). Příběh je jako vystřižený z řeckých pověstí. Hrajete za hrdinu, který přišel o rodiče při útoku nestvůry a chce je pomstít. Potřebuje však pomoc bohů, ale na oplátku pro ně plní úkoly. Při svém dobrodružství pobije spoustu nestvůr, na které byli všichni před ním krátcí.
Kromě spousty bojů s nepřáteli zde narazíte i na řadu puzzlů, které hru řádně zpestřují. Boje jsou zpracovány také docela dobře. Hráči nestačí jen máchat mečem, ale musí se i krýt štítem, jinak daleko nedojde (i když u těch slabých nepřátel to s trochou cviku lze zvládnout i bez štítu). Prostředí hry se často často mění, takže vás až tak brzy neomrzí. Hru také oživují i minihry, které se ve hře nachází (jednou minihrou Mythology dokonce začíná). Až dohrajete příběh, tak si můžete zahrát mód arena, kde bojujete proti vlnám nepřátel a snažíte se přežít co nejdéle.
Grafiku má hra pěknou a to obzvláště, když si uvědomíme, že Mythology patří mezi freeware hry. Hudba mě výrazně nezaujala, ale také neurazila.
Pokud máte rádi staré Řecké báje, tak Mythology je přímo pro vás. Příběh je jakousi kombinací příběh řecké mytologie (např. Theseus nebo Perseus). Příběh je jako vystřižený z řeckých pověstí. Hrajete za hrdinu, který přišel o rodiče při útoku nestvůry a chce je pomstít. Potřebuje však pomoc bohů, ale na oplátku pro ně plní úkoly. Při svém dobrodružství pobije spoustu nestvůr, na které byli všichni před ním krátcí.
Kromě spousty bojů s nepřáteli zde narazíte i na řadu puzzlů, které hru řádně zpestřují. Boje jsou zpracovány také docela dobře. Hráči nestačí jen máchat mečem, ale musí se i krýt štítem, jinak daleko nedojde (i když u těch slabých nepřátel to s trochou cviku lze zvládnout i bez štítu). Prostředí hry se často často mění, takže vás až tak brzy neomrzí. Hru také oživují i minihry, které se ve hře nachází (jednou minihrou Mythology dokonce začíná). Až dohrajete příběh, tak si můžete zahrát mód arena, kde bojujete proti vlnám nepřátel a snažíte se přežít co nejdéle.
Grafiku má hra pěknou a to obzvláště, když si uvědomíme, že Mythology patří mezi freeware hry. Hudba mě výrazně nezaujala, ale také neurazila.
Pro: Hratelnost, příběh, grafika, starověké Řecko
Proti: Možná nevýrazná hudba
Becher Wars
Becher Wars je poměrně nezvyklý mix 2D a 3D střílečky. Nutno říct, že hra má dobrou hratelnost a zabaví. Ze začátku se můžou obkevit problémy s trochu vyšší obtížností, ale když hru dostanete do roku ta se užijete příjemnou zábavu. Grafické zpracování je freeware poměry velmi dobré a hudba taktéž patří ke kladům hry. Příběh zde nemá skoro žádnou roli a nestojí vlastně ani za zmíňku. Hlavním záporem je délka. Hra je strašně krátká a když jsem došel na konec, tak jsem nemohl uvěřit svým očím, že už je konec. Naštěstí hra obsahuje i jakýsi skirmish, kdy si můžete zahrát rychlé bitvy v obou módech. Možná by však neškodil multiplayer
Pro: Mix 2D a 3D střílečky, hudba, grafika, hratelnost
Proti: Délka, není multiplayer
Bully
Bully je hodně zajímavý titul. Označení GTA ze školních lavic je výstižné. Hráč zde má otevřený herní svět s celou řadou možností. Tentokrát jsou přítomna omezení vyplývající ze školní povinnosti. To však není skutečný zápor. Je to občas prča utíkat prefektům a policajtům. Kromě toho můžete šikanovat ostatní, v čemž je tu celá škála možností. Nechybí tu ani minihry, v podobě her na automatech nebo školních předmětů. Některé jsou zábavné jiné méně (hlavně chemii jsem nesnášel, ale tak to bylo i v reálu :) ). Celkově mohu doporučit. Je to taková méně násilná alternativa k GTA, která je však minimálně stejně zábavná.
Pro: Možnosti, herní svět, školní prostředí, jedinečnost
Proti: Občas některé úkoly
Knytt
Knytt je originální oddechová arkáda. Hráč se ujímá malého Knytta, kterého unesl mimozemšťan. Ten však havaroval na cizí planetě a hráč musí projít celý herní svět aby našel ztracené součástky. Oproti většině podobných her, v Knyttovi je poměrně málo nepřátel a hlavním nebezpečím je spíše možnost spadnout do vody nebo do nějaké jiné tekutiny. Hra není nijak těžká a zvládnete ji dohrát během jednoho odpoledne, ale dokáže zabavit. Prozkoumávat herní svět je radost vzhledem k tomu, že hra nabízí pěknou grafiku a hudbu. Někomu to však může přijít nudné, ale za zkoušku nic nedáte, vzhledem k tomu, že je to freeware.
Pro: Grafika, hudba,originalita, bezplatné
Proti: Pro někoho nudné
Pro: Sir Dan, hratelnost, prostředí, "gotický humor"
Proti: Skákací časti