"Stronghold 3 vypadá vedle Citadels jako majstrštyk." To jsem se dočetl v jedné německ recenzi. Vzhledem k tou, že třetího Strongholda jsem nehrál, nemohu soudit. Musím však napsat že, bohužel, Citadels je pouhou kopií Strongholda. Navíc nepříliš povedenou. Hra obsahuje 2 kampaně s nepříliš výrazným příběhem a skirmish s 3 malými mapami. Po multiplayeru ani stopa. To je poněkud málo. Navíc mě dost štvalo chování jednotek, kdy například dělník měl problém obejít skupinku vojáků. Co však chválím, je systém výcviku vojáků, které cvičíte z dělníků. Také mě zaujalo, že si dělníci chodí pro materiál, než postaví budovu. To je asi tak všechno. Celá hra je jen o tom vybudovat co nejvíce jednotek a pak hrrr na ně. Taktika není třeba.

Na tuto hru jsem se těšil, i když jsem tušil, že to tak dopadne.

Jill byla svého času mojí oblíbenou hrou. Tehdy jsem býval malý kluk a počítač pro mě byl novinku. Měli jsme tam tehdy několik her jako Dyna Blaster, Alcatraz, Wolfenstein 3D, Prince of Persia atd. Nejvíc jsem si však zamiloval právě tuto hru. Dost se mi líbily levely, které jsou opravdu různorodé co se týká prostředí, ale i co se týká náplně hraní. V několika částech se vaše postava přemění v nějaké zvíře (tyto části jsem měl nějraději). Než mě hra omrzela, tak jsem ji měl dohranou nečetněkrát.

Shadow Planet je velmi zajímavý titul. Ovládáme zde létající talíř, s kterým prozkoumáváme nepřátelskou planetu a čelíme různým nepřátelům. Nutno říct, že herní svět je velmi zajímavý a tajemný. Člověk jej prozkoumává a je zvědavý co je čeká. Bohužel, atmosféra ke konci trošku vyprchá.

Hra je zajímavá i grafickým zpracováním, které může trochu připomínat poněkud známější hruLimbo, ale bylo by chybou myslet si, že jde o stejné hry. Jediné v čem si jsou hry trochu podobné je ta grafika. Navíc tato hra není černobílá. Vlastně si nepamatuju žádnou podobnou hru (pokud nepočítám Hero of Many, které vyšlo letos). Lze tedy říct, že jde o velmi originální hru.

Hratelnost také není špatná. Hráč prozkoumává herní svět, kde je plno nepřátel a překážek, které lze překonat jen pomocí určitých nástrojů, které však musíte napřed získat.Navíc jsou v herním světě posety různé předměty za jejichž posbírání hráč dostane odměnu. Bohuže mi trochu vadila poslední dvě prostředí, která mi do hry úplně nesedla a kouzlo hry v té době už trochu vyprchalo. Přesto mohu říct, že jde o povedený titul, který si jistě zaslouží pozornost.

Machinarium může na první pohled vypadat jako robotická verze Samorosta. Není toúplně pravda. Jedná se sice o stejný žánr a obě hry mají mnoho společného, ale nejsou stejné. Především je zde řada miniher, které ani v jednom ze Samorostů nebyly a také narostla obtížnost. S tou se však autoři poprali dost originálně. Ve hře je přítomen návod, který však můžete vidět až po zdolání minihry. Tím se hra vyhnula jakýmkoliv frustrujícím zásekům, ale také postupu, že se hráč neustále dívá do návodu.

Grafické zpracování je úžasné (jak je u Amanity zvykem). Spolu s hudebním doprovodem vytváří skvělý herní zážitek. Navíc je svět Machinaria tajemný a člověk jej chce prozkoumávat. Akorát jsem se zasekl u několika miniher (piškvorky třeba). Jinde jsem měl trochu problém pochopit návod. Těchto úseků je však málo.

U této realistické akce strávil možná až několik set hodin. Už demo mě chytlo, ale kampaň byl ohromný zážitek. Atmosféra hry vás velmi rychle pohltí a stanete se obyčejným vojákem, který sám o sobě toho tolik neovlivní a můžete se dostat i do situace, kdy vám je jedno zda splníte svůj úkol, nebo ne ale chcete prostě přežít. Navíc hru můžete uložit jen jednou za misi, jinak se musíte spoléhat na checkpointy. Tím pádem se kulky bojíte, protože by jste mohli ztratit svůj postup. Pamatuju si, že někdy v druhé polovině kampaně nás velitel mojí jednotky nahnal na otevřené prostranství, přes které jsme útočili na vesnici, jež jsme měli dobýt. Celá moje jednotka byla postřílena a já bojoval o holé přežití. Naštěstí přišly posily, které mě včas zachránily. Byl to však úžasný zážitek, kterého se vám v žádné jiné hře nedostane. Tuto atmosféru se čátešně povedlo navodit až v Armě 2, ale zdaleka to nebylo ono.

Kromě skvělé kampaně se zde nachází i poměrně dost samostatných misí, ale hlavně editor. V něm si můžete vytvářet vlastní mise, ale i kampaně (pokud to umíte). Pokud jste líní si mise udělat sami, nic vám nebrání si nějaké stáhnout z internetu. To je asi to nejlepší. Na internetu je spousta misí, kampaní, jednotek či terénů. Osobně mám nejraději ČSLA mod, ale dobrý je i FIA mod nebo Nightstalkers mod. Fanouškům WWII by se jistě mohl líbit Liberation mod.

Dalším kladem hry je, že můžete používat jakoukoliv zbraň a jakékoliv vozidlo na které narazíte. V tomto ohledu lze možná vytknout ovládání aut, které není zrovna ideální (obzvláště při ostrých zatáčkách). Vozidla si lze užít i v kampani. Kde jsou i tankově a vrtulníkově mise.

Celkově musím, říct, že OFP je pro mě nejlepší hrou jakou jsem kdy hrál (promiň Mafia). Jednoznačně mohu doporučit všem, kterým nevadí trochu hardcore hratelnost a kteří hledají alternativu k hrám jako CoD a Battlefieldu (hrál jsem jen CoD) a chtějí si užít trochu více realističnosti.

ArmA 2 je dalším titulem ze série válečných simulátorů od BIS. Tento díl je o dost rozsáhlejší než první ArmA a dost lepší. Je očividné, že se autoři poučili z chyb, i když i zde se našly mouchy. Především se ani tentokrát nevyvarovali ohromnho množství bugů. Bohužel, jsem se dostal už k zabugované verzi (narozdíl od jedničky) a byla to síla. Na druhou strany Bohemka dost zapracovala na odstranění, takže hra jede dost slušně.

Předně musím zmínit, že ArmA 2 se snaží vrátit ke kořenům, kdy Amerika válčila s Ruskem a dopňovali je partyzáni. Přesně takhle jsou karty rozdány. Nutno však říci, že samotné Rusko v kampani hraje poměrně malou roli a vy po většinu času bojujete místním proti separatistům, kteří jsou známí jako čedaci. Můžete si zabojovat i proti partyzánům, které reprezentuje NAPA,. To však pouze, když si je znepřátelíte. Sami Rusové se objeví, až ke konci a jejich role není tak negativní, jak se naprvní pohled může zdát.

Samotná kampaň obsahuje 10 misí. Může se zdát, že to není mnoho, ale mise jsou rozsáhlejší než u předchůdců Army 2. Kromě toho je zde výcvik, který je jakýmsi prequelem ke kampani. Osobně doporučuji si jej projít, i když jste dohráli jak Flashpointa tak i Armu. Hra totiž obsahuje řadu novinek, jako třeba strategický mód. Hra je bohužel dost složitá a nepřívětivá k nováčkům. Kdybych za sebou neměl původní Armu a Flashpointa, asi bych měl dost velké problémy.

Celý příběh je vyprávěn očima maríňáka Coopera (i když můžete přepnout na jeho kolegy) a cutscény jsou neklasicky viděny jeho očima. To hře dodává určitý dojem, že vy jste Cooper a zažíváte to co on. Akorát mi trochu chyběly klasické cutscény. Příjemná je také nelinearita hry. V každé misi dostanete možnost ovlivnit nějak děj (výběr odpovědi na otázku, či rozhodování co udělat), i když důsledky vašich akcí se často projeví až po několika misích. Nakonec můžete dojít, až k 6 koncům. Díky tomu je každé zahrání jiné a znovuhratelnost je vysoká. V Cooperově týmu jsou ještě 4 další postavy, které mají osobnost a lze si je oblíbit. Není tu anonymita z původní hry. Kampaň je doplněna i 7 samostatnými misemi, které pojednávají o událostech, kterým hlavní hrdinové nebyli přítomni.

Atmosféru dopňuje i povedená hudba a také herní svět, který často působí depresivně, jako normální válka. Není divu, že do něj DayZ tolik sedne. Černarus však má své krásy. Je tde spousta velmi pěkných míst, které budou hráči jistě rádi navštěvovat. Každá obec je něčím zajímavá a má něco co jiné nemají. Osobně považuji Černarus za nejlepší herní svět jaký kluci z BIS vytvořili (jsem zvědav na Altis). Další pěknou věcí je i řada easter eggů na Flashpoint (viz některé názvy míst), ale i na Česko(slovensko), což je však do jisté míry dáno inspirací ČR.

Celkově lze říct, že je hra důstojným nástupcem Flashpointa, i když je zde řada chyb, které hr srážejí.

Z této hry má dost rozporuplné pocity. Jednak má velmi pěkné grafické zpracování a hudbu. I když právě u grafiky jsem měl pocit, že ji autoři obšlehli od "Limba". To je ovšem spíše menší výtka. Horší je to s hratelností. Prvních 20 levelů jsem si užil, ale u zbylých 80 se dostavil stereotyp a někdy i frustrace. Jsou zde 3 druhy levelů. Pokud hrajete za kočku, tak se jedná o normální hopsačku. pokud hrajete za holčičku, tak se musíte přes level dostat šikovným měněním gravitace. V třetím druhu levelu hrajete taktéž za kočku, ta ale stále běží a vy jen měníte gravitaci. Tyto levely mi přišly nejtěžší, ale zároveň mě nebavily.

Hra mohla být mnohem lepší, kdyby mezi těmi 100 levely bylo pár trochu zajímavých. Není tu jakýkoliv boss fight, logická hádanka či cokoliv jiného co by hru oživilo. Příběh je tvořen jen úvodní sekvencí. Zakončení je hry je neuspokojivé, kdy hráč dojde na konec a uvidí pouze konečné titulky a kočku s hočičkou, jak se konečně shledali.

Hratelnost však není tolik špatná. Pokud hledáte nějakou výzvu, která si od žádá rychlé reflexy a přesné načasování, tak toto je přesně pro vás a hra by vás mohla potěšit. Pokud hledáte hru pro relaxaci, nebo nějaký hlubší zážitek - tomuhle se obloukem vyhněte.

Braid je skutečně povedený počin. Hra má skvělé grafické zpracování, které je laděno poměrně pohádkově, i když příběh tak pohádkový není. I hudba je velmi dobrá a dává hře kouzlo.

Hratelnost je poměrně dobrá. Jedná se o mix logické hry a hopsačky (je to spíše logická hra). Hra je však velmi obtížná a může se dost lehce stát frustrující. Je však nutno ocenit originalitu. Osobně neznám moc her, kde se dá využívat vrácení času zpět.

Příběh je velmi zajímavý. Lze jej různě interpretovat a všechny interpretace dávají smysl. Dost mě zaujal ten zvrat na konci (nebo spíše na začátku?), který prakticky celý příběh převrátil. Je zajímavostí, že "1. level" budeme dělat jako poslední. Díky tomu hráč vlastně neví o co ve hře jde, i když si myslí, že to ví.

Flashpoint je jednou z mých oblíbených her, proto jsem se na Armu těšil. Bohužel, ArmA není tak dobrá jako Flashpoint. Sice to není špatná hra, ale zklamání přece jenom je to je.

Hratelnost zůstala zachován, až na to, že hráč může konečně plavat a také byla přidána možnost přepínání postav. To jsou asi největší změny. Zklamáním je však počet jednotek a de facto absence třetí strany. Ona totiž jihosahranská armáda je to samé co americká, až na to, že má starší uniformy a horší výzbroj. Úplně tu chybí partyzáni.Naproti tomu se mi velmi líbil ostrov Sahrani, na němž se ha odehrává. Je rozsáhlý a obsahuje pouště, lesy i poměrně rozsáhlá města. Akorát je škoda, že na jihu téměř chybí budovy, do nichž lze vstoupit. Také potěší skutečnost, že území severního Sahrani dost připomíná naši krajinu a také to, že tu je spousta odkazů na ČR viz. Starobahno.

Z kampaně mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu mi vadilo vyprávění příběhu, kdy vaše postava nemá jméno a chybí tu úplně rozhovory se spolubojovníky. Tím byla odbourána atmosféra, kterou měl Flashpoint. Na druhou stranu jsme se dočkali realističtějšího konfliktu, a samotná zápletka je velmi dobrá. Taky mě potěšilo, že hlavní mise jsou pěchotní a mise za ty ostatní druhy jednotek jsou volitelné (speciální jednotky, vrtulníky a jiná vozidla). Jen mi tu chyběly tankové mise. Naštěstí tu stále je ten editor, který člověku umožňuje se pořádně vyřádit.

Limbo je skutečně atmosférická hra. Už samotný začátek, kdy se hlavní hrdina (chlapec) probudí v temném lese v sobě něco má. Postupně pak člověk prochází světem Limba, kde musí čelit živým i neživým nepřátelům, ale hlavně všudypřítomným pastím. Vlastně ani neví jak se tam hlavní hrdina dostal a kde je (i když název Limbo - předpeklí, neboli místo kam po smrti přicházejí nepokřtěné děti). Teprve konec vytváří prostor pro určité interpretace.

Hratelnost je skutečně povedená. Hráč musí řešit logické hádanky a vyhýbat se pastím, kterých je tu požehnaně. V první polovině jsou i živí nepřátelé. Co možná někomu bude vadit, je skutečnost, že na většině míst musíte napřed zemřít, abyste si uvědomili kudy vede cesta dál.

Technické zpracování je velmi dobré a vše pracuje perfektně jak má. Animace jsou perfektní a stejně tak i fyzika, bez toho by Limbo ani nefungovalo

Proteus patří do kategorie her neher. Prakticky celá hra je o tom, že si užíváte krásy ostrova, na kterém se vystřídají všechna roční období. Po vizuální stránce je hra skutečně velmi pěkná a je radost se na ostrov dívat. I hudba hře dodává úžasnou atmosféru.

Bohužel je to nudné. Ostrov není nijak velký a brzy jej prozkoumáte a zjistíte, že, až na honění zvěře, zde není co dělat a začnete se nudit. Možná proto dohrání zabere jen asi půl hodiny.

Celkově musím Protea hodnotit záporně, protože prostě nejde o hru ,ale jen umění jež si mi líbilo, ale zároveň mě asi po 15 minutách začalo nudit. Je to originální, ale originalita se nerovná zábava. Popravdě bych takovou hru čekal spíše jako freeware.

Pro mě jde o nejlepší hru od Amanity. Oproti předchozímu Machinariu z mechanického města jsme se přesunuli na strom. Z robotů jsou různá stvoření zde žijící. Počet hlavních postav vystoupal na 5. Obtížnost šla dolů, díky čemuž hra odsýpá a působí spíše jako interaktivní film.

Ovšem stejně jako Machinarium, i Botanicula má úžasnou grafiku, které je navíc podtrženo hudbou od skupiny Dva, která ke hře úžasně sedne. I tentokrát zde nejsou klasické dialogy a vše je vyprávěno v animacích. Jinak by hra ztratila část svého kouzla.

Osobně jsem hru dohrál za jedno odpoledne a velmi si ji užil. Svět Botaniculy je skutečně kouzelný. Člověk si u toho krásně oddechne. Mohu jen doporučit, i když hra možná mohla být trochu delší.

Na hru jsem poprvé narazil, na Games.Tiscali, a to když byla zvolena za indie hru roku. Podíval jsem se na obrázky a zaujala. Po nějakém čase jsem ji zkusil. Nevěděl jsem do čeho jdu a očekával jsem něco trochu jiného. Byl jsem nakonec velmi příjemně zklamaný.

První věc, která zaujme je retro grafika, která dodává "šílenou" atmosféru. Příběh dokáže zaujmout, i když není hlavní. Člověk u spousty věcí neví jestli jsou skutečné, protože hlavní hrdina je skutečně psychopat. To hře dodává určité kouzlo - je otevřená interpretacím.

Co však zaujalo nejvíce je hratelnost. Hráč musí při postupování každým levelem přemýšlet. Vlítnout mezi hromadu nepřátel je sebevražda. Vaše postava je stejně zranitelná jako oni a vaší nejlepší zbraní je moment překvapení. Pro někoho však může být místy frustrující. Ne však pro mě. Já si hru užil, i přesto, že jsem byl často mrtvý. Je škoda, že hra neobsahuje nějaký editor, protože právě takovéto hry jsou k tvorbě vlastních levelů nejjednodušší. Ostatně hra není nějak dlouhá.

Soundtrack mě sám o sobě tolik nezaujal, ale plní svůj účel. Dokresluje hře atmosféru, která jak už jsem napsal srší šíleností hlavního hrdiny. To se jen tak nevydí.

Mafii jsem hrál již v době vydání. Oproti konkurenční GTA mě do hry vtáhl hlavně skvělý příběh a po letech musím říct, že i grafika. Hlavní rozdíl mezi GTA3 (s níž bývá Mafia někdy porovnávána) je v tom, že když jsem se po letech k Mafii vrátil, tak jsem si ji užil jako před léty. Znovu jsem si užil silný příběh a jeho postavy. Znovu jsem se rád vrátil do Lost Heaven. Naproti tomu k GTA3 jsem se po letech vrátil s kritickým pohledem. Ne, že by to byla špatná hra, ale už to nebylo ono. Prostě GTA3 chybělo určité kouzlo, které Mafia měla.

Hratelnost je povedená, i když obtížnost je poměrně vysoká a nelze si vybrat její stupeň. U mě je to spíše klad. Některé mise jsem musel dělat několikrát než jsem je dohrál. Přesto mi to tolik nevadilo. Frustrace se nedostavila. Obtížnost není nějak strašlivá, jen vysoká.

Příjemná je také přítomnost 4 módů. K příběhu se ještě vrátím a k výcviku není moc co dodat. Jízda dává hráči volnost, kdy má celé město a jeho okolí jen pro sebe. Nutno říct, že herní svět je ohromný. I s venkovem dává apa dohromady asi 50 km čtverečních (podle dostupných informací). Jen pro porovnání - San Andreas má 36 kilometrů čtverečních. Je však pravdou, že v městě toho tolik není, ale je opradu skvěle zpracované. Obzvláště se mi líbila přítomnost hromadné dopravy. Naproti tomu extrémní jízda nabízí jen město, které však obsahuje 20 (šílenách) úkolů a několik skokánků. Úkoly mě tolik nebavily, ale příjemně mě překvapilo co obsahují za "postavy" (hlavně mořská nestvůra, ale i mimozemšťané) Nejvíce mě však zaujaly skokánky. Ty (a nejen ony) hráči umožňují si zablbnout jako nikde jinde.

Mafia má také velmi líbivou grafiku, za kterou by se nemusel stydět ani dnes. Obzvlášte se mi líbilo zpracování, přírody která však nemá tak důležitou roli jako město, ale ani to není zpracováno špatně. Naopak je na svou dobu zpracováno skutečně výborně.

Tak jsem přišel na příběh, který je asi to nejlepší ta i tak úžasné hře. Je to také hlavní mód celé hry. Příběj sledujeme očima mladého gangstera Toma Angella. Ten se k rodině dona Salieriho přidává pod tíhou okolností. Je však schopný a získává si své místo. Některé mise dělá i s Paliem a také se Samem. Nutno říct, že každá postava má svou osobnost a lze si ji oblíbit. Další význmné postavy v rodině jsou Salieriho pravá ruka Frank, koktající Ralph, Vicenzo a který vás vyzbrojuje. Po většinu času bojujete proti donu Morellovi, jehož rodina působí dojmem "těch zlých", naopak Salieriho rodina působí dojmem těch hodných. Takže tu máme přesně rozdané karty - Salieri=hodný a Morello=zlý. Teprve později zjišťujeme, že to není tak jednoduché a že neexistuje hodný nebo zlý gangster. Existuje jen gangster. Kromě toho musím zvláště zmínit konec hry. Ten je velmi silný a podle mě uspokojivý, i když nejde o happy end a někoho může naštvat. Avšak může takový příběh skončit šťastně? Kromě toho mě v příběhové kampani příjemně překvapilo množství easter eggů a předmětů s kterými je možná interakce (třeba záchod v Clarkově motelu, nebo sklenička na lodi). I po letech se dozvídám o řadě věcí, které mi unikly a je příjemné se k nim vrátit.

Musím taktéže pochválit hudbu, která se ke hře hodí a dokáže navodit správnou atmosféru. No, ale to už jsem se moc rozepsal.

S Shadem jsem se setkal až několik let po jeho vydání. Moc jsem od něj nečekal. Nakonec mě příjemně překvapil. Hra zpočátku působí jako hororová akční adventura. Brzy však hororová část zmizí a zbyde jen akční adventura.

Příběh za moc nestojí. Zprvu sice vypadá zajímavě, ale později upadá. Role příběhu je ve hře mizivá a hlavní je hratelnost. Nic na tom nezmění, že hra má dva (slabé) konce.

Avšak hratelnost ten slabý příběh přebíjí. Souboje s mečem jsou velmi zábavné a možnost přeměny v démona dělá hru ještě zajímavější. Díky tomu jsem hru zvládl prakticky na jeden zátah. Vlastně jsem ji dohrál dvakrát. Jednou bez přeměn v démona a podruhé s přeměnami. Nutno říct, že mě bavilo obě.

Hra je dobře zvládnuta i po technické stránce. Nenarazil jsem na žádný bug. Grafika také nevypadá špatně a prostředí jsou skvěle zpracována. Také je to jedna z her, které byly dabovány česky. To je podtrženo povedenou hudbou.

Vietcong je jednoznačně jednou znejlepších českých her. Klukům z Pterodonu a Illusion se povedlo vytvořit vynikající taktickou akci s povedenou atmosférou. To je podtrženo skutečně vynikajícími hláškami. Obzvlášť výcvikového seržanta je radost poslouchat. Členy vašeho týmu si skutečně zamilujete a je vidět, že autoři si tady dali dost záležet.

Hra vypráví příběh Steva Hawkinse, který se účastní války ve Vietnamu jako velitel průzkumného týmu. V jeho kůži hráč zažije boje v džungli, bažinách a tunelech (ty jsem neměl moc rád). Vyhýbání se zákeřným pastím a nakonec i porážku ze strany Vietcongu. To se mi zvláště líbilo. Myslím, že se Pterodonu povedlo docela dobře vystihnout atmosféru té války. Jenom škoda, že tu není i kampaň za opačnou stranu.

Docela se mi líbila grafika. Na vietnamskou krajinu je radost pohledět. Docela jsem si říkal, jak by to vypadalo kdyby byla hra open-world, ale to je jen co by kdyby.

Předně nutno říct, že toto nazvat loveckým simulátorem je dost velý nesmysl. Jedná se spíše o obyčejnou FPS, v které však nebojujete proti hordám teroristů, nebo hordám zombie. Tady proti vám stojí hordy nebezpečných zvířat. Řekl jsem nebezpečných? No, tak ne všechna jsem v reálu tak nebezpečná. To však není úplně negativní věc, jak se může zdát. Ono by asi ne každého bavilo plížit se za plachými zvířaty, ve vhodný čas vystřelit, a když minete, tak máte utrum. Tady se Cauldron nesnažil o nějakou realitu, ale o zábavný gameplay. Musím říct, že se to povedlo jen z části.

Musím říct, že na hře se mi líbila grafika. na té si vývojáři dali záležet a nutno je za to pochválit. Dále se jim docela povedla atmosféra. Některé části skutečné působí ponuře a člověk jen čeká odkud na něj něco vybafne. Skutečně hororová atmosféra. Bohužel, když zvířata zaútočí, tak se většinou člověk moc nelekne. Pak následuje akce. Ta patří, podle mě mezi poměrně kontroverzní části hry. Ona je spracována skutečně výborně, to ano. Bohužel jí je moc a vyplňuje drtivou většinu hra, a bohužel je neměnná. Zpočátku vás baví, ale po čase se dostaví stereotyp. Navíc v částech, kdy ovládáte jen zaměřovač je dost špatná senzitivita myši.

Co s mi však asi líbilo neméě je příběh. Ne, že by byl tak špatný, ale prostě mi docela zabraňoval zžít se s hlavním hrdinou. Ten prakticky vše co dělá, dělá pro zábavu (ale i pro sblížení s bratrem, což však hraje druhé housle). To právě se ne každému může líbit. Mě se to zrovna nelíbilo.

Přes všechny zápory, je, podle mého názoru, CDH 2013 nadprůměrnou hrou, která si zaslouží pozornost, ale neuchvátí. Raději bych Chasera 2.

Byl rok 2005, blížily se bratrovy narozeniny a já sháněl dárek. Tehdy jsem spatřil Owar v obchodě, a protože připomínal Red Alert 2, bratovu oblíbenou hru, jsem jej koupil. Nakonec jsem jej hrál hllavně já.

Ve svém odhadu, že jde o RTS ala Red Alert jsem se dost zmýlil. Jde o mix RTS a RPG, i když RPG je hlavní. Také tu nejde o to postavit více jednotek, než nepřítel. Tady si hráč musí vystačit s vojáky, které má k dispozici od začátku mise. Každý člověk má zkušenosti jméno a často i osobnost. Můžete si je oblíbit a když je zabijí, tak to zamrzí.

Hra nám nabízí povedený nelineární příběh. V každé misi se kromě hlavních úkolů vyskytují i vedlejší úkoly, které nemusíte plnit. Tím je pak ovlivněn děj dalších misí.

Hráč si může vybrat mezi americkou a ruskou kampaní. Osobně mám raději ruskou kampaň, hlavně díky postavám z nichž mám nejraději hlavního hrdinu Burlaka. Čeho docela lituju je absence arabské kampaně. To je trošku kompenzováno možností hru modifikovat. Díky tomu lze na internetu stáhnout hned několik kampaní za arbaskou stranu. Dokonce lze najít i modifikaci, která má být oficiální arabskou kampaní (Arabian Nights).

Celkově si myslím, že Owar je nejlepší strategií jakou jsem hrál. Svého času jsem u něj strávil desítky, ne li stovky, hodin. Mohu ji vřele doporučit.

J.U.L.I.A. není klasickou hrou, ale spíše interaktivní knihou s minihrami. Bohužel taková hra nesedne každému. Já si ji třeba docela užil, ale nedovolil bych si ji někomu doporučovat.

Tím hlavním co hra nabízí je zajímavý příběh. Bohužel gameplaye tu moc není. Hráč po většinu času kliká na kolonky na screenu, kterými prrovádí akce. Občas narazí na (ve většině případů logickou) minihru. Ty jsou tím, co dělá JULII hrou, protože jinak se ru opravdu žádný gameplay nenachází. Tyto minihry jsou naštěstí docela zábavné, pokud nepočítám boss fight, a je jich poměrně dost. Po většinu hry však budete prozkoumávat planety cizí sluneční soustavy. Jsou docela zajímavě, ale spousta věcí závisí na vaší představivosti (což byl podle autorů záměr). Jinak pokud vás hra nezaujal, tak by vás mohla zaujmout rozšířená edice, která by měla vyjít letos. Měla by se stylově trochu přiblížit klasickým adventurám

U mě jde o freeware hru číslo jedna. Proto jsem jí udělil absolutní hodnocení. Občas se však objevovaly bugy, kterých ale není moc. Jinak hra má velmi povedený příběh, který vás vtáhne do děje a donutí vás hru dohrát. Obzvlášť jsem si oblíbil hlavního hrdinu Chrona, který je dost zajímavou postavou. Bohužel trochu zklamal konec.

Jinak ve hře se nachází hodně odkazů na japonská anime, i když bohužel většinou nejsou vtipné, ale pokud patříte mezi milovníky tohoto druhu umění (jako já), tak je můžete ocenit. Sama hra je docela rozsáhlá, což jej jen dobře. Také se mi líbila hudba, která je propůjčena taktéž z různých anime.