Nejlépe hodnocené komentáře

K Outcastu jsem se vlastně dostal díky PIPovi, kterému tímto děkuju.
Před lety jsem tuším narazil na nějakou zmínku o této hře na jako blogu a na první pohled mě zaujala. Od chvíle kdy jsem objevil gog.com, jsem věděl, že si tuto hru musím koupit, ale vzhledem k obsahu mého wishlistu jsem to stále odkládal, až před týdnem jsem se k tomu konečně dostal...
Výsledkem je týden, ve kterém si toho kromě Outcastu moc nevybavuju.

Vždycky jsem měl rád hry odehrávající se v cizích světech, které může hráč skrze hlavního hrdinu objevovat, proto mi Outcast učaroval hned na svém začátku a díky skvělé hudbě mě pohltil jako málo her před ním.

Příběh, byť ne nejoriginálnější, je díky jedinečnému prostředí a skvělých postav více než uspokojující a díky tomu, že je kromě hlavní linie prakticky dotvářen ohromným množstvím vedlejších úkolů, působí dojmem neobvyklé propracovanosti a ucelenosti.

Hlavní hrdina "Cutter Slade alias Ulukai" je líbivý a dobře zapamatovatelný, a ostatní postavy také (v jejich případě hlavně díky skvělému dabingu, který dává duši většinu vedlejších postav - ty by jinak, kvůli tomu, že graficky jsou od sebe většinou docela k nerozeznání, upadly v zapomnění). Nevýhodou u hlavních postav je to, že si hráč musí přečíst manuál a v něm zmíněné informace o nich, aby v některých herních pasážích chápal, o čem je to vlastně řeč).

Herní systém je více než dobrý a ovládání padne dobře do ruky. Přirovnal bych ho například ke hrám jako je série Gothic. Výraznou chybou je ale nepřehledný inventář a notes s úkoly, které by zasloužily lepší zpracování. A některé předměty (udělátka), které hráč sbírá, ale hra samotná ho neučí ani nenutí je používat - pokud je hráč náhodou nezkusí nebo se nepodívá do manuálu, může bez problémů dohrát celou hru bez nich - já osobně nepoužil teleport ani jednou (nepočítám jeho testování), neviditelnost asi dvakrát, dvojníka jednou a nic dalšího. Poslední věcí jsou pak zbraně - všechny jsou zajímavé, to ano, ale s výjimkou minometu, který je potřeba pro splnění několika questů, mezi nimy v zásadě není nějak výraznější rozdíl - ano, něco střílí rychleni, něco dělá větší zranění, ale v základě není probém tuto hru dohrát pouze se základní pistolkou (časem možná upgradovanou). Já osobně používal hlavně základní pistoli, samopal a občas tu plasmovou pušku, ale jediné co mě nutilo mezi nimi přepínat byla buď nálada nebo náboje - ne požadavky situace, jako je například množství či síla nepřátel. Uspávací sniperku jsem použil tak pětkrát, jen z legrace, a plamenomet jednou. Na vině může být hlavně fakt, že se hra není na tolik těžké, aby nutila hráče, aby nové zbraně kupoval, protože všude je dostatek nábojů a hráč, zažraný do příběhu, vidí, že mu naprosto vystačuje zbraň, kterou má a nic ho nežene k tomu, aby si pořídil jinou.
Všechny tyto chyby a maličkosti v hratelnosti se ovšem dají odpustit, protože žádná z nich kupodivu není při hraní tak výrazná, aby kazila celkový zážitek a atmosféru - možná jen situace, kdy vám uteče Twon-ha a někde se zasekne (já osobně jsem například strávil půl hry bez Twon-hy, protože mi ten kus zortu odkráčel k bariéře v Shamazaaru, takže jsem se k ní nedostal, až dokud bariéru nedeaktivovali).

Grafika je podle mého názoru velmi pěkná a díky skvělým animacím vypadají postavy v městech a při dobře zpracovaných "filmových" rozhovorech velice živě a hravě strkají do kapsy ošklivé snahy o "žijící" město a postavy ve hrách jako je Oblivion nebo Fallout 3.

V konečném výsledku mě tato hra neuvěřitelně bavila a jsem si jistý, že si ji ještě nejednou zahraju. Bez zaváhání se zařadila do mé první pětky. (Ne ovšem na první místo, kde zatím trůní "Beyond Good & Evil".)