Beneath a Steel Sky

V Revolutionu vážně neumí (respektive neuměli) dělat adventury, které by měli hlubší příběh, a především kvalitní dialogy. Stejně jako v Broken Swordu se také dostaví pocit, že autoři nevěděli zda udělat hru vážnou či humornou, a tak sáhli po tom nejhorším řešení - ke kompromisu.

Jediné, co převyšuje standart je hratelnost, kdy hraní příjemně plyne bez větších zádrhelů, ať už díky menšímu počtu předmětů či minimalstickým dialogům. To samé by šlo říci o grafické stránce, ale ta se i přes kvalitní zpracování nemůže měřit s produkcí LucasArts a Sierry. Mimo to je ovládání příjemné a jednoduché. Z technické stránky je ale největším problém hudba (mimo jiné jsem raději hrál bez dabingu – takže ten neposoudím). Psát, že se nehodí by bylo komplimentem. Přesný opak ve stejném roce vydaného DreamWebu. Co na některých adventurách nemusím, tak to jsou "vtipní" sidekickové (obzvláště Cedric z KQV). Zde je to modul, který jde vložit do několika přístrojů. Dále už se jedná o běžnou adventuru kratšího rozsahu. Pokud mě však hra přestane bavit v půlce, a nemám sebemenší důvod v ní pokračovat, pak si nemůže odnést lepší hodnocení. A to je případ Beneath a Steel Sky.

Z mého pohludu zklámní, ačkoliv jsem příliš po zkušenostech s BS nečekal. Hru tak řadím někde mezi King's Quest V a Prisoner of Ice, což znamená hratelné, ale ničím vyjímečné tituly. Přesto však mám v plánu ještě vyzkoušet prvotinu Lure of the Temptress, která se mi jeví nejzajímavěji. Pokud jste dokončili pět až deset adventur, pak ano, hra zabaví a možná i zaujme. Avšak v užším srovnání s tituly Legendů či také do cyberpunku/dystopické vize laděném DreamWebu se ukazuje, jak velké rozdíly jsou ve špičce žánru.