Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

« Předchozí Následující »

Mafia: The City of Lost Heaven


Mafia není jen hra. Je to symbol, ikona, legenda. Pro mnohé možná i životní styl. Je to naprosto unikátní dílo z rukou geniálních českých ručiček, skrývajíc v sobě neskutečné kvantum emocí a to nejen díky promyšlenému příběhu, protože hru s velkým H dělá z Mafie více věcí, ale popořadě.

Nebudu tady rozpitvávat příběhové pozadí či hratelnost, tohle není recenze. Ale nedá mi to, abych nevychválil design města do nebes. Prostředí a design celkově je pro mě ve hrách jedna z nejdůležitějších věcí a fakt, že i po několika letech od dohrání si některé části Lost Heaven pamatuju, znamená trefu do černého. Hlavní designér Dan Vávra se pro mě stal géniem v oboru, když skloubil na pohled poutavé, přesto však věrné a uvěřitelné město bez hluchých a prázdných míst a nelogických úseků.

A když už se procházíte po tomto designérském skvostu, je důležité mít jako doprovod kvalitní hudbu a té se vám tu dostane v porci více než pořádné. Český symfonický orchestr pod vedení pana Šimůnka dokázal nahrát tak geniální melodie, že i já, zarytý metalista/drum'n'bassista (blbý slovo), neměl ani na chvíli potřebu hudbu vypnout nebo nahradit. V kombinaci s profesionálním dabingem pánů Vašuta, Rychlého a dalších se jedná o lahodou symfonii pro mé uši. Českým dabingům se sice vyhýbám víc než uklízečky studentským kolejím, ale u Mafie si nic jiného představit nedokážu, což dokazuje fakt, ze s anglickým dabingem jsem hru nedokázal dohrát.

Mohl bych sem házet superlativy ještě hodně dlouho, leč místa není neomezeně a stejně, kdo by to pak četl. Pro mě je Mafia nejlepší česká hra a přestože obsahuje pár menších neduhů, jsou to jen nepatrná smítka na jinak parádním zážitku. Děkuju Illusion Softworks za zážitek, na který budu vzpomínat do konce života.

Pro: Vynikající příběh, perfektní design města a okolí, hudební doprovod, dabing a vše ostatní.

Proti: Opravdu jen pár malých chybiček a neduhů, ale nic velkého...

+137+144 / -7

The Elder Scrolls V: Skyrim


Říkám si, kua, to je dobrý! Po pěti pokusech konečně Bethesda vytvořila hru, kterou můžu sledovat z třetí osoby a neprskat u toho smíchy z pohybů postavy! A ta severská atmosféra, paráda. Krásné pohledy na zasněžené hory zahalené mračny. Nádhera.

Po deseti hodinách, někde mezi osmých a devátým levelem...

Strašně mě sere, jaxe s někým bavím a začne mi do toho kecat civil. Hra neví, jaké titulky má zobrazovat a já nerozumím, protože kecají dvě postavy naráz.

Jako Nord zaměřený na těžké brnění a obouručáky otevřu jakoukoli truhlu s Expert obtížností. Nemám lockpick skill, prostě to umím. A velice mi chybí ta možnost truhlu prostě rozsekat silou. Ale nebudu hnidopich.

Rozestavění fauny ala Bethesda - uprostřed malebné lesní cestičky stojí megapavouk. Vlci jsou vždy dva, smečky z Bloodmoonu se nekonají. Vlků je všude hodně, nejčastěji se vyskytují uprostřed malebných cestiček. Medvědi mají brlohy pár metrů od lidských obydlí a malebných cestiček a trollové se jen tak procházejí u rozcestníků.

Anebo megakrysa, která začne útočit na mého koně. Nemůžu ji utéct, krysa běhá stejně rychle jako můj kůň.

Při každém konfliktu při jízdě na koni (tj. co 1 min.) je potřeba z něj sesednout, protože z koně se nedá útočit a kůň je tak pomalý, že ho dožene i krysa.

Když na mě neútočí fauna, útočí na mě banditi. Vlastně ne na mě, na mého koně. Taky proto, že je pomalej a hnusnej, ale taky proto, že je debil. I když sesednu, tak dále útočí na mého koně debila. Je jim jedno, že za nimi stojí dvoumetrový nord s dvoumetrovým kladivem.

Když útočí drak a nemá si kde sednout, tak útočí svých dechem ze vzduchu. Na draka útočí i kůň. Pokud kůň čeká pod drakem, drak si nesedne. Nemá kam. Udělá kolečko a snaží se znovu přistát. Kůň chrabře běží na ním a zase mu blokuje přistávací plochu. Nemůžu útočit, protože mám padesátikilové kladivo a koně debila.

Zabil jsem draka, když debil někam utekl. V kopci. Drak se propadl do země a objevil se o několik desítek metrů dál u úpatí kopce.

Z prvního dungeonu jsem byl nadšený a říkám si – konečně! Jenže ten desátý dungeon vypadá stejně jako ten osmý a ten pátý a ten třetí. A ten devátý vypadá stejně jako šestý a čtvrtý a druhý. A všechny hospody jsou stejné. Nachlup.

Plavání je jen levitací v prostoru. Voda. Vypadá příšerně. Srát na to, že je zima a já levituju v krátkém rukávu a srát na to, že vůbec levituju v heavy brnění. Ta voda vypadá dost hnusně.

Už od Morrowindu se táhne trapná chyba, kdy déšť/sníh propadají skrz přístřešky/stany/střechy. Do teď to Bethesda nebyla schopná opravit.

Říkám si, kde mám stopy ve sněhu. Hm, asi bug. Koukám na Toddovo video – aha, to není bug, to je záměr. Ono se to tam prej „nevlezlo“.

V kobkách se stále svítí. I po sto letech. Cool, to dává smysl!
+128+144 / -16

Mafia: The City of Lost Heaven


Mafia je pro mě nejlepší hra kterou jsem kdy hrál a zatím jediná, které dám 100%. Pro mě nezapomenutelným prvkem je příběh, ze kterého by se mohl poučit nejeden filmový scénář. Skvěle zachycená atmosféra 30.let, perfektně propracované zapamatovatelné město, kde každá čtvrť má svoji jedinečnou tvář. Velmi povedené dobové automobily, které není lehké řídit a klasické zbraně, v čele s legendárním Tommy gunem. Mafia je hra, po jejímž dohrání jsem si přál, abych si mohl vymazat vzpomínky na ní a prožít příběh od začátku...:) Je dělána s maximálním citem pro detail. Kapitolou samou pro sebe je hudba. Tehdejší songy jsou opravdu chytlavé a skvěle pasují do hry, stejně jako složená instrumentální část. K tomu všemu přidejte ještě bezchybný český dabing s nezapomenutelnými hláškami a máte postaráno o luxusní zážitek. Myslím, že mi tahle hra dala do života víc než jenom zábavu a právě proto těch 100%...

Pro: příběh, atmosféra, Lost Heaven, hudba, dabing, i na dnešní dobu pěkná grafika

Proti: nic zásadního

+102+106 / -4

Dishonored


Upřímně, nevím jak začít psát tenhle komentář. "BYLO TO BOŽÍ" by odradilo většinu rozumných lidí a výkřiky typu "DEUS EX NOVÉHO DESETILETÍ" bych si vysloužil leda tak zapálený krucifix přede dveřmi. Přesto mi dovolte, abych po delší době napsal velmi detailní komentář.

Hned na začátek je třeba zmínit, že hra mi sedla nejvyšší možnou měrou. Jako kdyby si tvůrci řekli: "Hele, chlapi, Walome je pořád nasranej z těch dnešních her, co udělat hru přesně podle jeho představ?"
Skutečně tak učinili. A došlo to tak daleko, že detaily příběhu jsem odhadl téměř přesně, včetně závěru.
Takže je snad jasné, že mé absolutní hodnocení je dáno osobním vkusem, který jsem si za dlouhá léta vytvořil. Nebojím se říct, že tahle hra mi sedla ještě více, než hra, kterou jsem donedávna považoval za nepřekonatelnou - Deus Ex.
Umím si představit, že Dishonored pro dnešní náctileté nastaví laťku stejně vysoko, jako to udělal Deus Ex v mém případě. Protože Zneuctěný má v sobě prvky, které v produkci za posledních pět šest let byly absolutně neviděné.

Začněme prkotinou, která vůbec nijak neovlivňuje hratelnost - lze zabít/zranit všechny NPC. A to i ty příběhově podstatné. Samozřejmě hra vzápětí skončí a je nutný load, ale vzpomeňme si, kdy naposledy jsme mohli zabít naše herní společníky? Už je to hodně dlouho. Většinou se to v dnešních hrách řeší tak, že kulky postavou projdou, nebo mají NPC nekonečno životů a kvílejí hlášky typu "dávej bacha, kam střílíš!".

A taková je celá hra. Navrací principy, které v minulosti byly naprosto běžné (a funkční), ale dnes se od nich upouští. V tomto případě, aby hráč náhodou NPC netrefil a nemusel tak nahrávat pozici.

Jeden z dalších prvků, který dělá hratelnost zábavnou a ucelenou, je absence cutscén. Ano, věřte tomu, nebo ne, ale ve hře není ani jedna. Zaprvé se vše odehrává z pohledu první osoby a cutscény jsou tak šikovně zamaskovány za situace, které váš hrdina prožívá (např. objetí Emily na začátku hry), ale mnohem podstatnější je, že vás tato neovladatelná scénka postihne jen v úvodu, kde jste stejně blokováni kouzlem, takže byste nemohli do situace nijak zasáhnout.
Hra tedy běží plynule, bez nutnosti koukat na jakékoli filmečky či naskriptované scénky - jistě, skripty tam jsou, ale do všech můžete vejít a ovlivnit je.

Dalším velkým plusem je absence wow efektů - není tu ani jeden. Ani jedno laciné pozlátko, kdy byste utíkali z hořící budovy nebo se pod vámi bortil barák, žádná vybuchující atomovka, prostě nic. Jen poctivá práce s důrazem na gameplay.
Chybí také jakékoli bossfighty, což hru v mých očích zvedá do nebeských výšin. A o možnosti se jakémukoli zabíjení úplně vyhnout netřeba básnit.

Hratelnost jako taková je vůbec výraznou kapitolou. Zprvu musím všechny upozornit - nečekejte jakýkoli originální prvek. Jediná věc, kterou jsme ještě neviděli, je hejno krys ožírající mrtvolu na kost. Ale jinak budete hrou chodit a vzpomínat na herní legendy. Half Life (první i druhý), Thief, Deus Ex nebo Bioshock. Některým se může vybavit Kingpin, Assassin´s Creed, Call of Cthulhu či Sabotér. Je toho dost, že? Možná vás některá ze zmíněných her nebavila, a teď se bojíte, že vás ani Dishonored bavit nebude.
Uklidním vás - Dishonored vzal všechny tyto hry a vyextrahoval z nich JEN ty úplně nejlepší a nejvychytanější prvky (z Deus Ex si bohužel vzal i umělou inteligenci nepřátel). Vznikl tak neoriginální, leč perfektně fungující slepenec.

Abyste nenabyli dojmu, že Dishonored jen kopíruje jiné hry, musím zmínit geniální svět, který je vytvořen od píky, včetně vlastních názvů měsíců (v češtině zní poetičtěji než v originále - no posuďte sami, dešten vs. month of rain) a technologií (velrybí tuk místo nafty, proč ne). Uzdravovací lektvar a lektvar na doplnění vitality mají jména podle svých vynálezců, se kterými se ve hře skutečně seznámíte. Vlastně potkáte spoustu postav, jejichž jména se míhají v názvech fabrik či na plakátech v ulicích.
Magie je v tomto světě zastoupena naprosto minimálně. Vlastně ji momentálně ovládáte jen vy a ještě jeden šmudla a jeho nohsledi.
Toho, čeho jsem se hodně bál, byl Outsider/Cizinec - magická postava, polobůh, který vám propůjčilo část svých schopností. Občas se vám zjeví a funguje jako Deus Ex Machina, ale řekl bych, že se to tvůrci ani nesnažili zakrýt. Naštěstí je tento prvek velice decentní. Spíše jen shrnuje, co jste udělali a neudělali, a vnáší do hry příjemný filosofický prvek.

Ruku v ruce se světem jde atmosféra města. Dunwall přímo smrdí rybama. Lodě vlečou mrtvé velryby, velrybím tukem jsou potřísněné silnice i zdi, ve spížích leží sardinky nebo úhoři s aspiku (už jen z toho nápadu se mi zvedá žaludek). Do toho všude běhají krysy, ať už v agresivních hejnech nebo jednotlivě. V téhle hře opravdu zabijete stovky krys.
Zákoutími se potácí lidé, ze kterých mor udělal nemyslící zombie, a do toho všeho hlídají ulice strážní nebo se jimi potloukají nepřátelské živly (se kterými se dá občas i prohodit pár slov).

Jako poslední zmíním příběh. Příběh je vystavěn perfektně. Na začátku získáte nějaký dojem, abyste postupem času zjistili, že je vše jinak. Různé NPC se do příběhu více či méně zapojí a skvělé je, že nefungují jen jako hybatelé vaší dějové linky, ale prožívají vlastní vývoj. Hráče, kterému je přes dvacet a má něco nahráno, načteno a nakoukáno, děj nepřekvapí - ať už se jedná o hlavní linku či zákulisní čachry. Ale věřím, že pro spoustu pařanů může být Dishonored tou hrou, která je (mj. právě díky scénáři) přikove k monitoru a nepustí.

Úplně si umím představit nějakého mladého hráče, jak z tohoto mixu žánrů bude úplně paf. A pak o ní bude básnit léta a léta. A až se dotyčný dostane na DH.cz a pojede na DH sraz a j.calling.2bad se ho zeptá "Jaká je tvoje best game ever?", (tak, jako se ptal letos) tento hráč bez přemýšlení vyhrkne "Dishonored" a po zádech mu přejede slabé mrazení. Stejné mrazení, které mnou projíždí právě teď.

Pro: zcela nová značka a nový propracovaný svět; příběh; NPC postavy; možnost skutečně zasáhnout do osudů postav; zábavný gameplay; absence cutscén a autohealu; dokonalá ukázka řemesla; různé možnosti hraní; překlad

Proti: mizerná umělá inteligence (opět tu máme strážné, kteří vidí dvoumetrového chlapa a myslí si, že je to krysa... ačkoli, těžko se mu divit, když je jich tam tolik :) )

+89+89 / 0

The Witcher: Enhanced Edition


Původní verzi nehodnotím, nehrál jsem ji.

Zaklínač je rozhodně nejlepší RPG za posledních pár let. Popravdě jsem se nejdřív bál hry za samotného Geralta, jehož charakter prakticky znemožňuje nějaké rozhodování ve smyslu dobro/zlo, klíčové to prvky ostatních RPG. Naštěstí to nebylo tak hrozné. Neutrálně Geralt odehrát jde, nicméně je třeba hnidopišsky nehledat rozdíly mezi jeho chováním v knihách a hře. A to samé platí o příběhu, který v souvislosti s koncem knih samozřejmě skřípe.

Ona by to byla škoda, protože sám o sobě je příběh velmi dobrý, gradující s výborně napsanými dialogy (což platí o všech textech ve hře). Vedlejší questy jsou chytlavé, stejně jako questíky s kostkama a boxem (který byl ale směšně jednoduchý).
Vývoj postavy by mohl být propracovanější, což ovšem neznamená, že není dostačující. Stejně tak soubojový systém, který jsem docenil až v pozdější fázi hry. Potěší neokoukané potvory, na které jsem při hraní narazil. Taková polednice, půlnočnice, kikimora nebo i obyčejný utopenec byl osvěžením.
Živost herního světa je úžasná. Při dešti se lidé v ulicích schovají pod okap a nadávají nad počasím, potloukají se po měste, pomlouvají, nadávají, chodí do práce a večer zalehají do postele (což neplatí o té hnusné babizně, která mě nechtěla pustit za Shani ani o půlnoci :-)). Ono najít kde se zrovna nachází takový Zoltan byl občas problém.

Zaklínač je vynikající a dokázal mě připoutat k PC jako málo her. Ale úplně splněný sen to není. Byl bych raději, kdyby byla hra zasazena před románový cyklus a mohli bychom se tak setkat s Yennefer, Ciri nebo Yarpenem. Aspoň že ten Marigold tu nechybí... Ale co, třeba někdy ve druhém díle :)

Pro: Příběh, questy, grafika, hratelnost, povedené přídavky Cena neutrality a Vedlejší účinky

Proti: Opakující se obličeje obyvatel a grafika jeskyní a krypt, někdy negeraltovské rozhodování

+89+92 / -3

Mafia II


Hodně už bylo napsáno, takže jen ve zkratce (a bez spoilerů).

Základní info:
- hodnotím hru za to, co v ní je, nikoliv za to, co v ní být mohlo
- první díl je moje srdcovka (a jediná hra, které jsem dal 100%), dohrál jsem ho X-krát a pokaždé jsem se bavil; naposled jsem jedničku rozehrál asi před týdnem, abych měl přímé srovnání

A tak napíšu, že ve dvojce je (podle mě):
- mnohem zábavnější ježdění
- mnohem zábavnější střílení (krycí systém i částečný auto-heal hře pasují)
- mnohem realističtější a detailnější město
- mnohem dospělejší příběh; pryč je jistá "pohádkovost" jedničky (Tommy byl veskrze dobrák od kosti) a mafiáni se chovají tak, jak bych od nich čekal - jako svině, které zajímá jen vlastní prospěch, prachy, děvky a chlast (a to rozhodně není vlastnost jen záporáků hry, ale i hlavních hrdinů); a takhle je to v celé hře - a obzvláště "óda" na poctivou práci v podobě přenášení beden byla prostě kouzelná (ti co hráli určitě chápou :))

A právě o příběh tady přece jde nejvíc. Oproti jedničce je méně učesaný, možná i trochu chaotický (tady přichází má první výtka, počáteční zimní pasáž hry bych uvítal trochu delší, aby se člověk mohl více sžít s charaktery) - ale ve výsledku působí skvěle. A i ten konec mi přišel fajn.

Dialogy jsou výtečné a ač se to nemusí zdát, Mafia II je neskutečně vtipná hra - perly, co vypouští Joe, jsou prostě úžasné (už dlouho jsem se u hry nesmál nahlas) a jeho interakce s Vitem patří mezi stránky, které táhnou celou hru. Podmínkou je však anglický dabing (ten český jich půlku zabil už jen v těch ukázkách, co jsem viděl na netu).

Empire Bay je krásné, členité - jsou tady převýšení, tunely, mosty, výhledy - přesně to, co od pěkného města chci, paráda. Rozdělení čtvrtí není tak patrné a zapamatovatelné jako v Lost Heaven, ale jako celek funguje. Dobové zpracování (jak zimního, tak jarního) města je famózní a společně s úžasnou grafikou a hlavně efekty (oslňující světla protijedoucích automobilů, počasí, model poškození...) tvoří úchvatnou podívanou.

Proč tedy ne 100%? Hra má své chyby (to sice měla i jednička, ale tam to bylo za jiných podmínek) - čekal bych, že když se autoři ohánějí cut-scénama a prezentací příběhu, tak už budou vědět, jak to do hry začlenit. A ne že dají checkpoint před cut-scénu (která sice jde přeskočit, ale i tak, kolikrát to ve hře ještě uvidím a vytočí mě to?) nebo před zdlouhavou pasáž, která napoprvé vypadá cool, napodesáté už tolik ne (tažení mrtvoly do auta). A podobných "maličkostí" si užijete více.

Ve výsledku: Mafia II je určitě rozporuplná hra. Chápu ty, co v ní vidí to, co vše v ní mohlo být navíc a jak to mohlo být úžasné, ale upřímně, to bych si mohl říkat u každé druhé hry. Tady je to jen trochu více na očích a na rozdíl od jiných her se toho třeba dočkáme v DLCčkách (na kolik to bylo vytrženo násilně za účelem zisku nechci a nebudu spekulovat). Pro mě se ale stále jedná o hru se skvělým příběhem, nejzábavnější hratelností za hodně dlouhou dobu, krásným městem a grafikou, úžasnou hudbou (jak licencovanou, tak původní). A celkově skvělý zážitek, který si rád zopakuju znova. Jděte do toho.

---

EDIT: Po druhém dohrání o několik let později původní nadšení hodně opadlo, 90% > 80%.
+82+83 / -1

Mafia: The City of Lost Heaven


Mafia: The City of Lost Heaven je hra se vším všudy. Jak už psali jiní přede mnou, odehrává se v ní opravdu výjimečný (až filmový) příběh, který Vás vtáhne do děje a nepustí, dokud nedospějete k závěrečným titulkům. Už na úplném začátku mě uchvátilo skvěle vytvořené intro, doprovázené snad ještě lepší hudbou, která je s ním nesmazatelně spjata. Tuto úvodní skladbu mohu poslouchat téměř každý den a myslím si, že mě nikdy neomrzí.

Po zmíněném úvodu dojde ke spuštění hry, a to nejprve tutorialu (který se dá tuším přeskočit), kde se seznámíte se základním ovládáním Tommyho a většiny předmětů, včetně zbraní a vozu.

Nyní už se dostáváme k samotné hře. Hned první mise je jak vystřižená z mafiánských filmů, po ní se atmosféra malinko uklidní, když pracujete jako taxikář a následně se znovu ocitnete ve společnosti mafie, kde příběh pokračuje v jejích službách. Závod, který přijde později, považuji za jeden z nejlepších, co jsem kdy odjel a jeho obtížnost je pro mě spíše plusem, protože jeho vyhrání je velká výzva a po něm přijde neskutečná radost.

Sám jsem hru dohrál nejméně pětkrát a určitě tohle číslo není konečné. Český dabing je určitě nejlepší, jaký jsem v kterékoli hře slyšel a mé nadšení ještě umocnil fakt, že jsem Mafii hrál nejprve v anglickém znění, což nebylo ono. Měřit se s ním může snad jen dabing v Poslu Smrti, ale u mě stejně vyhrává ten z Mafie.

Hru řadím ve svém herním žebříčku na nejvyšší stupínek a myslím, že na něm zůstane, popřípadě tam bude stát se svým následovníkem jménem Mafia 2, který snad už letos opravdu vyjde.

Pro: příběh, hudba, český dabing, obtížný závod, znovuhratelnost, ...

Proti: snad jen neoficiální názvy vozů, za což ale vývojáři nemohli a co se dá lehce opravit módem

+82+86 / -4

F.E.A.R.


Každý si po vyslovení názvu hry F.E.A.R. automaticky vybaví významový překlad slova "fear" a tím je "strach". Tato čtyři velká písmena v této hře sice mají význam jiný, ale každopádně při hraní jsem strach občas měl, ovšem spíše ze začátku, než jsem si zvykl na občasné lekavé záběry na ksicht protivníka Fettela a jiných. Pak už občasné žuchnutí mrtvého těla těsně přede mne a další pokusy mě vylekat mi přišly poměrně nepovedené, což je škoda, jelikož na tom se zcela jistě dalo zapracovat, slovo "strach" by bylo tudíž na místě a hra by měla opravdu horrorové prvky, jak se o ní tvrdí.

Dalším neduhem hry bych viděl stereotypní prostředí kancelářských budov, v nichž mi kolikrát připadalo, zda-li jsem např. z 6. levelu nějakým omylem nedošel do levelu úvodního. Ale na tohle vše jsem si nakonec zvykl a nebral to za velkou tragédii, jelikož jsem si na hře našel jedno obrovské pozitivum. Tím pozitivem byly přestřelky. Nemůžu si pomoct, ale takhle nějak si představuji akci v pravém slova smyslu, takže když se řekne F.E.A.R., v první řadě mě napadne právě téměř dokonalá akce. Nejsou to totiž jen parádní zvuky střelných zbraní a akčně znějící hlasy nepřátelských vojsk Replica, ale rovněž také velmi zdařilá umělá inteligence těchto protivníků. Ti totiž ve většině případů na mě slepě nenabíhali, ale útočili převážně v týmu, během této kooperace se domlouvali na způsobu mého obklíčení a já měl tak často pocit, že se neocitám v boji virtuálním, nýbrž reálném.

Po grafické stránce, která velmi dobře vystihovala atmosféru, se mi hra zamlouvala víc než dost, efektní bullet time, který mi nejvíce pomohl při likvidaci robotů a dalších těžších protivníků, fungoval velmi spolehlivě, jeho účinnost bych přirovnal např. k Max Paynovi.

Hlavní hrdina sice v ruce moc zbraní neunese, ale pokud si hráč vybere správný arzenál, nevzniká zásadnější problém.

Obecně považuju hru na můj vkus za velmi vydařenou, škoda jen toho prostředí, které se mohlo častěji obměňovat a požitek ze hry by tím ještě více zvýšilo.

Co dodat? Po dohrání F.E.A.R. považuji za jednu z nejlepších akcí, které jsem hrál a skvěle si ji tak užil.

Pro: kvalitní akce s téměř dokonalými přestřelkami, grafika, atmosféra(!)

Proti: příliš neměnné prostředí

+82+82 / 0

Mafia: The City of Lost Heaven


Vynikající hra, geniální dialogy, skvěle nezávisle fungující město. Musím uznat, před vydáním této hry, jsem si nikdy nemyslel, že takto vysoce kvalitní hra může vzniknout v naší české kotlině a to k tomu s profesionálním českým dabingem předních českých herců. První co mě zaujalo je obrovský herní svět(město, venkov atd.), pak příběh spolu na tu dobu perfektní grafika + chytlavá hudba, skvěle načasované zvratyletiště, ale i docela tuhá hratelnost. Jediné mínus s mého pohledu byl frustrující závod. Na závěr jen jediné: ať je dvojka alespoň stejná ne-li lepší.

Pro: příběh, český dabing,grafika, hudba, herní svět

Proti: snad jen ty závody

+80+84 / -4

Grand Theft Auto: San Andreas


Vice City ma kedysi nadchlo a preto som vydanie San Andreas očakával s napätím. A po tom čo sa mi dostal do rúk som mohol skonštatovať, že to chlapcom z Rockstar North zase raz vyšlo, tentokrát ale úplne inak.

Atmosférou je totiž San Andreas úplne niekde inde ako jeho predchodca, tentokrát sa na príbeh nahliada z pohľadu černošskej komunity a je nutné poznamenať, že hra v tomto doslova exceluje. Toľko hlášok, vzájomných podpichnutí a vtipných narážok ktoré si so svojimi kámošmi užijete, už len kvôli tomu hra stojí za odskúšanie. Jej hlavné lákadlá sú ale samozrejme niekde inde. A tým nemyslím príbeh hoci ten nie je ani slabinou a je v ňom je nachystaných aj pár menších zvratov či potešujúcich napojení na predošlý diel. Svet je ešte rozľahlejší a pozriete sa dokonca až do 3 veľkých miest, nechýbajú ani lesy a malebné dedinky, či obrovská púšť, z hľadiska preskúmavania herného sveta je skrátka fascinujúce ako ďaleko tvorcovia zašli. Mestá naviac žijú vlastným životom, navštevovať môžete butiky, bary, fastfoody, posilovne a váš životný štýl sa dokonca na postave aj reálne prejavuje. K tomu môžete znova nakupovať nehnuteľnosti (aj keď už nie až tak zábavným spôsobom ako v predchodcovi) vrátane obytných domov, rozširovať územie vášho gangu, zdokonaľovať svoje jazdecké schopnosti v školách, či len tak pre zábavu skákať s padákom alebo získavať peniaze v kasínach alebo dokonca aj randiť so ženami – to sú ale všetko len zlomky toho čo môžete vyskúšať. Pochváliť musím aj znova aj soundtrack (The Who, Depeche Mode, Billy Idol, Ozzy Osbourne... ) a taktiež parádny dabing, ktorého hlavnou hviezdou ale pre tento diel nie je dabér hlavného hrdinu ale Samuel L. Jackson v roli skorumpovaného policajta Tenpennyho.

V zásade mi je jasné, prečo niektorí SA neprijali najkladnejšie. Hrať za černocha a byť súčasťou ghetta pre mnohých nie je až tak atraktívne ale ja to považujem za príjemnú zmenu. Jediné čo by som hre naozaj vyčítal je obtiažnosť niektorých misií, obzvlášť záverečná je fakt výzvou.

Pro: Hrateľnosť, obrovská rozloha a možnosti, RPG prvky, plávanie, soundtrack

Proti: obtiažnosť niektorých misií

+74+74 / 0

Star Trek Online


Kapitánův deník, hvězdné datum 2372
***************************
Den 1
Konečně jsem dostal vlastní loď! Podvádět u testů se vážně vyplatilo, ostatně stejně jako kapitán nic nemusím přeci umět, mám pod sebou schopnou posádku! Na mně jen záleží vyhlásit případně poplach a výsadek, pche! to je přeci triviálnost, jen si budu hezky hačat v křesle a tvářit se že všemu rozumím a zbytek bude kmitat za mě. Ostatně hned mám příležitost si to vyzkoušet, musíme dovést vulcánského diplomata na Vulcan. Avšak nabízí se otázka...doufám že moji důstojníci tu taky nejsou podvodem jinak by mohl být problém. Nuže hurá směr vulcán!

Den 4
To hovado sprosté! Nevzdělanec, vesnickej balík! Takhle mě znemožnit před celou posádkou, ukázalo se že navigátor je na tom ještě hůř než já! Už si i ve strojovně šeptaj co jsem to za idiota že místo souřadnice na Vulcan jsme doletěli do neutrální zóny! Kdo se má v té hvězdné mapě taky vyznat! Nesmím přiznat že nevím kde jsme něco si vymyslím...jasně tajná mise, čistě teoreticky bloudíme ale něco mi říká že štěstí je na mé straně! A podle výpočtů vědeckých důstojníků když najdem cestu správnou tak bychom tam měli být za sedm dnů.

Den 130
Dochází nám jídlo a pomalu selhává podpora životně důležitých funkcí lodi, posádka se mě furt ptá "když už tam budeme, když už ta tajná mise skončí?" Pomalu ke mě pronikají zvěsti že se chystá rebélie, kdybych jim řekl pravdu že fakt nevím a zadávám kurzy náhodně jistě bych byl už mrtvý a kdyby tahle zavšivená loď měla ráhno už bych na mě visel!
Ze všeho nejvíc mě však deptá poradkyně, ty její zasrané telepatické schopnosti! Bez své helmy z celofánu už neopouštím svou kajutu, vlastně ji už raději vůbec neopouštím.

Den 241

Konečně světýlko naděje, nevěřil bych tomu, že klingonské maso může být tak chutné, podařilo se nám zajmout civilní loď, její posádku jsme snědli a panuje hned lepší nálada. Sice hned něco začala mektat poradkyně o tom že to není humánní a je to proti směrnicím, ale k čertu s nimi! Když je hlad je hlad! Jejich navigátora jsem poručil dopravit do mé kajuty vytluču z něj správné souřadnice k Vulcánu a pak jej sníme taky.

Den 248
Konečně Vulcán! Na první misi to vůbec nebylo zlé! Hned co dám opravit zničenou loď poté co jsem ji navedl do mlhoviny plné asteroidů a doplním 70 % ztráty posádky můžeme svůj úspěch nahlásit flotile! ps: V prvé řadě sehnat schopného navigátora aby se mu nemusela stát tak tragická nehoda v koupelně, že omylem laserem udělá do pláště trupu díru o velikosti svého těla a ztratí se ve vesmíru.

Den 249 Konečně rozumím navigaci! Už je to veselejší a moc často se nebloudí, flotila si všimla mých schopností a zahrnuje mě veškerými úkoly! Ty vytěž asteroidy, tu ubraň planetu, tu odvez tu přivez.

Den 270
Ať už se jde celá admiralita vysrat! Nejsem žádná děvka ani poslíček, ty úkoly jsou tak ubíjející a frustrující ! Furt to samé v bledě modrých barvách! Přines to! Pak tohle! Kurva to jsem snad jediná loď ve flotile?! Samozřejmě chápu že jsem nejschopnější důstojník, ale s těmi nákupními seznamy to vážně už přeháněj!!!

Pro: Star trek, grafika, občas příběh, souboják zkopčený ze star fleet command, vesmírné bitky

Proti: vedlejší úkoly, pvp bez FL, velmi rychle se dostaví stereotyp, orientace v hvězdné mapě, pozemní bitky, AI

+71+72 / -1

Planescape: Torment


Vzpomínáte si ještě na první setkání s Mortem? Na jeho nadržené poznámky směrem k ženským zombiím v márnici? A na to, když vás o pár minut později za teskné hudby obvinil duch Deionarry ze strašlivé zrady?

Planescape Torment se nikdy nebude moci pyšnit nějak zvlášť vynikajícím soubojovým systémem. Nejde o hru, kterou byste mohli letem světem proběhnout a odklikat "ty dlouhé dialogy". Rozehravá však mnoho témat s tak různým emocionálním nábojem a vždy po chvilce čekání nabídne nějaké rozuzlení, jež vám vyrazí dech.

Kdo by si pomyslel, že charakter, jenž dostáváte do ruky, hraje takovou úlohu ve vývoji celých Sfér... Že je příběh neskutečným, mamutím a tragickým soubojem s osudem, s tím, co se má státi a přes veškerou heroickou snahu se i stane. Z malých střípků vše seskládá do stále většího celku. Do jedné z nejlepších dějových "linií" mezi hrami.

S naprosto výjimečným hrdinou ovšem přichází i adekvátní družníci. Často lákáni k Bezejmennému jako můra ke světlu, hledající u něj cosi, co by jim uvedlo život do spořádaného celku, co by jim poskytlo konečné odpovědi. Nejednou budete mít jejich duše jako na dlani. Nejednou odhalíte tu část jejich osobnosti, která je jejich největší silou a zároveň i slabostí. Ať už budete napravovat chaotickou duši Nordoma, bořit fanatickou sveřepost Vhailora či léčit ducha i mysl Dakkona, vždy půjde o mimořádný zážitek.
Celá hra je postavena na podivné směsici kontrastů, jež ve svém zvláštním způsobu kooperují. Ať už jde o kombinaci ponurých a výrazných barev, o hudbu, o humor i smutek či o děj jako celek, z tohoto dualismu se nevymaníte.

V posledku lze Planescapu přes všechen vývoj na poli počítačových her předpovědět cosi, co zazní i během děje - "Time is not your enemy, forever is."
+71+74 / -3

Alan Wake


Alan Wake je vcelku impozantní hra. V dnešní době takřka nevídaná. Na obalu hrdě hlásá "psychologický akční thriller" a ona jím, kupodivu, věru je. Remedy mají můj obdiv za to co dokázali a obzvlášť za to, že si hru prosadili přesně takovou, jakou ji chtěli.

Alan sází na atmosféru a příběh. Vše ostatní je vata. Příběh spisovatele s autorským blokem, který si se svojí ženou, přijíždí odpočinout do Bright Falls - zapadákova v úžasné horské krajině mezi lesy. To už všichni známe. Očekávaná idylka to nebude.

Alan vás okamžitě vtáhne naprosto pohlcující atmosférou, dobře známou z Twin Peaks. Však taky Remedy často oscilují mezí vykrádáním a poctou všemožných filmů a knih. Být to film, tak je za to nejeden odsoudí. Čehož jsou si naprosto vědomi. Proto taky nenatočili film, ale vytvořili hru, žejo. Akční hru! Tím pádem jsme na takřka neprobádané půdě. Ne, že by od teď bylo všechno odpuštěno, ale prostě... Alan je něco tak neuvěřitelně osvěžujícího! Důraz na propracovanou psychologii hlavní postavy, uvěřitelné vedlejší postavičky a fungující smyšlený svět. Nádhera.

Na herní poměry zvláštnímu příběhu pomáhá také bravurně provedené rozdělení na "seriálové" epizody s tradičním cliffhangerem na konci a závěrečnou písní na pozadí stylového "End of chapter". Výbornej nápad, provedení a hlavně výběr tracků. Ani jednou jsem nepřeskočil.
První tři kapitoly jsou naprosto fantasticky gradované a dějově a zpracováním to nejzajímavější, co jsem ve hrách za poslední dobu viděl. Tvůrci se totiž vůbec nezabývají žádným vysvětlováním a předhazují jednu divnější scénu za druhou. Bohužel v druhé půlce se už vysvětlováním zabývají jaksi moc a krapet to vrže. Samotný závěr je ale opět krásný.

Akční složka není vůbec špatná a není ji přehnaně moc (dobře, občas jo). Systém "posvítím si na vás a pak odkrágluju" funguje skvěle, je zábavný a umí vytvořit parádní momenty. Nízká obtížnost není problém, protože o tom hra není a i s ní je pěkně strašidelná. A Alan se má vychutnávat. A taky je tu... ehm... tma v lese. Existuje něco děsivějšího? Ne.

Alan Wake je pro mě svým zpracováním a obsahem zjevení v šedi vysokorozpočtových her. Ještě jednou. Remedy mají můj obdiv za to co dokázali. A vážně začínám mít rád jejich styl vkládání videi s reálnými herci přímo do hry. Nebo používání "foto" textur. Opět to působí v dnešní době tak nějak svěže... a přitom hrozně old school.
+70+70 / 0

Far Cry 3


Ok, takže tady mám otevřený svět. Hlášku "Return to mission area otherwise mission fail" jsem ale nevídal tak často ani v Call of Duty.

Mise jsou striktní. Prakticky je nelze řešit po svém, ale musím postupovat tak, jak chtěli autoři. Viz. Medusa. Člověk se prosneakuje až do comm místnosti, tam se skryptem spustí alarm a je potřeba vystřílet všechny respawnované nepřátele. Nelze jim utéct, protože paxe dostanu do situace viz. první odstavec. Opew world my ass.

Nemusím se snažit neumřít ve freeroamu, protože každá smrt je odměněna respawnem mimo nebezpečí a nejlépe ještě bez postihu.

Jednotlivé patroly nepředstavují žádnou výzvu. Stačí v klidu zastavit, počkat si, až se přiřítí jeep s ječící dvojící kakáčů a poslat pár ran někde do úrovně hlavy. Hotovka. A hle, další. A další. No stress.

<joke alert>
Málo ukazatelů všeho. Prostě jsem měl pocit, že jsem úplně ztracený. Survival pocit a celková výzva jsou tak vyšroubovány neskutečně vysoko.
</joke alert>

Rentgenové vidění. To je přesně to, po čem jsem v podobné hře toužil.

Snažím se soustředit na přepadovou akci... a v tu ránu mi na střed obrazovky vyskočí hláška osmnáctkou písmem, že mám plný inventář a jednu šestinu obrazovky zakrývá tabulka Press ESC a vyprázdni si ho. A to jen proto, že sedím vedle kytky. Dobré na budování atmosféry.

Hudba je skvělá. Ale chtěl bych mít možnost jí ztlumit. Já nevím, prostě mi to přijde logické, mít možnost ztlumit hudbu. I když je skvělá.

Vážně mě nebaví lítat po kopcích, kuchat koroptve a dělat si z toho větší peněženku, abych unesl více peněz. Protože peníze patří do peněženky, to dá rozum.

Aby to nebyla taková nuda, tak každé zvíře je dobré na něco jiného. S pomocí dvou kůží psa unesu o 2 injekční stříkačky více a když chci nosit další stříkačky, musím zabít tapíra. Že mě to nenapadlo hned.

Proč Hold E? Proč mám furt držet E, abych provedl nějakou akci? Proč ho nemůžu prostě jen zmáčknout?

Není nad to používat stejnou klávesu pro šacování mrtvoly a výměnu aktuální zbraně s tou ležící na zemi. Vzhledem k tomu, že se obě věci velmi často ocitají hned vedle sebe...

...

Miluju Far Cry. Je to pro mě nejlepší střílečka. A pak přišel Ubisoft a všechno zkazil...
+69+75 / -6

Alien: Isolation


Pokousal mě na chodbě, pokousal mě ve skříni, pokousal mě pod stolem, pokousal mě v šachtě, a když jsem hákoval terminál, tak mě pro změnu pokousal taky.

Miluju psaní pochvalných recenzí (pokud si je předmět zájmu zaslouží) a přes 15 let miluju alieny. Obojího si teď užívám dosytosti, protože Alien: Isolation je zcela jistě nejlepší hra, kterou jsem za posledních 10 let hrál (konkrétně od Far Cry a Thief: Deadly Shadows). Není sice úplně bezchybná, ale rámcově splňuje vše, co jsem si přál v aliením světě zažít, a dosud to nedostal, skrze dojemné DLC Crew Expendable, kvalitní kampaň a pravděpodobně také kvalitního Survivora. To vše v kurevsky znepokojivých kulisách alieny rozbugrované vesmírné stanice s relativně volným pohybem a obrovským polem působnosti pro geeky ("cywe, proplížil jsem se někam, kde je páska s hlasem Dallase!") i normální lidi.

Budiž paradoxem života, že se o to postarali zrovna Creative Assembly, a to takovým způsobem, že udělali z lepší půlky vývojářů předešlých alienů školáky a z horší půlky úplné blbce.

Autoři ukázali koule, nebáli se udělat něco extra, a já se modlím k vesmírnýmu kovbojovi, aby se s takovým bezútěšným a "submisivním" gameplayem, který spoustě průměráků zajisté dvakrát nezavoní, na trhu neztratila a přežila jako Ripleyová v slizem zacákaných koridorech Nostroma. Vzhledem k titulkům výpravě atd. totiž musela stát prachů jak šlupek.

Dokonce mi vyhovovala jistá nemotorná neohrabanost boje, která je zde přítomna, když už je ta Amanda údržbářka. Nepřišlo mě to ani přehnaně těžké, a snesl bych ještě o něco tučnější zhororovatění a odzbranění (jako designér bych nechal třeba jen kultovní plamenomet + homemade šílenosti, ale s celkovým přizpůsobením akce/nepřátel). Z absolutního hodnocení snižuju jen z důvodu, že autoři zaplácali (druhou) část hry zbytečnými vejbuchy a klišé na úkor nějakého komornějšího a jedinečnějšího rozvoje děje, např. vztahu Ellen (matka) vs. Amanda (dcera).

Ve hře na hráče skvěle působí Stockholmský syndrom, spočívající v paradoxu upnutí oběti na svého věznitele. Opravdu když se alien vytratil ze scény, tak mě začal ten jeho ladný, po zemi vláčený, slizem a krví zbrocený ocásek nějak zvrhle chybět.

Jak jednou řekla Ripley - "Jsi se mnou už tak dlouho..."

Skoro jako moje čekání na hru, která opět dočasně obrátí mé vnímání světa naruby, a přece se stalo.

Pro: Zejména první půlka hry, grafika, citlivě převedená architektura (podobně zásadní, jako třeba ve Falloutu), zvuky, soundtrack, zbraně, craftování, inteligentní, citlivý a celkově pokorný přístup k látce, Sigourney Weaver, ...

Proti: Příběh je dílem inovátorský, dílem ale sestává z typických alienovských klišé. Plamenomet je velmi silný, možná až příliš mírní dosavadní cukatury, a příliš mění gameplay. Nic ze jmenovaného mě nijak zásadně nevadilo, jen bych to nechtěl vidět v sequelu.

+68+68 / 0

The Sims 2


Hra napodobující život...ehm...ten americký, vysněný.
Shrňme si princip.
Váš simík potřebuje napít - dáte mu napít.
Váš simík se chce rozmnožovat - sjednáte mu rande.
Váš simík se chce bavit - uspořádáte mu párty.
Váš simík chce být chytrý - dáte mu knihu.
Váš simík smrdí - umyjete ho.
Váš simík má hlad - nakrmíte ho.
Celkem brnkačka. Sami se také umíte obhospodařit k vlastní spokojenosti.
Ale zvrat nastává ve chvíli, kdy vás ten sebestředný ovád mající jen stále dokola se opakující požadavky, přestane bavit.
Co uděláte? Ne, exit ne, ten až potom.
Pořídíte si dalšího simíka.
Požadavky se zdvojnásobí.
Když smrad, tak hned dvojí.
Když hlad, tak hned dvojnásobný.
Začnou se vám rozpadat imaginární (pixelové) věci pod rukama.
Simíci se vám rozmnoží.
Máte tři.
Všechno třikrát. I zábava? Nu, nu, nu. Třikrát nu.
Simík chce jíst - dáte mu knihu.
Simík smrdí - pošlete ho spát.
Simík umírá nudou - napadá vás skutečnost, že má simík možná svou hloupou pravdu a že se nudíte s ním.
Simík je hloupý - přemýšlíte o tom, jestli by nebylo lepší někoho obejmout.
Najednou máte simíky čtyři.
Třetí se vám snaží dotáhnout do domu patého.
Rázně mu to utnete.
Pošlete ho zírat do dalekohledu. Bude moudřejší. Nechápete proč, ale píšou to tam tak, asi věda, té nerozumíme nikdo.
Uspořádáte do toho párty.
Z pěti jich najednou máte sedm.
Jde vám z toho hlava kolem.
Spát. Jíst. Umýt. Pobavit. Zalaškovat. Naučit se...
V neprostupné tmě vyplého počítače vás napadne, že si ti vaši simíci vcelku užívají, ale na čí úkor, sakra. Kdo musí neustále sedět a o všechno se jim starat.
Při desátém simíkovi berete podloudně do ruky nůž a s prazvláštním úsměvem jdete pomoct sousedce uložit do postele jejích pět dětí.
A pak ten vysněný exit(us).

Pro: Účinné řešení přelidnění v reálném životě, kdo by proboha po zahrátí si Sims chtěl děti?!?

Proti: Možná se vám potom nebude chtít chodit na záchod, umývat se, smát se, jíst, žít...

+68+71 / -3

Mafia: The City of Lost Heaven


Mafia je geniální mistrovské dílo - jak jinak nazvat hru, která mě dokázala pohltit svým úchvatným příběhem, perfektní grafikou a precizním dabingem. Na Mafii jsem vyrůstal, dělala mi společnost po celé hodiny, někdy i dny. Obyčejně nemám tendence hru hrát několikrát po sobě, ale Mafia má v sobě velmi neobvyklé kouzlo, které ostatním hrám chybělo. Většinou mám velký problém s českým dabingem, Mafia jde ale s tímto tématem úplně jiným směrem. Profesionální český dabing, precizně namluvené hlášky - zkrátka nemám co hře vytknout. Velkou pochvalu si po dlouhé době zaslouží i perfektní grafika - příroda, město a auta jsou na té nejvyšší grafické úrovni, stejně tak akční scény a videa. Velmi pozitivně překvapen jsem především byl s výbornou hratelností, honičky v autech, ovládání hlavní postavy, střílečky - vše bezchybné a naprosto skvělé. Mafia je zkrátka jedním slovem geniální hra, na kterou budu do smrti vzpomínat ...

Pro: Úchvatný příběh, perfektní grafika, precizní dabing ...

Proti: Nic ...

+68+73 / -5

Grand Theft Auto: Vice City


O prvom hernom dieli GTA, ktorý ma naozaj chytil by som mohol napísať aj esej ale niekedy je priveľa slov zbytočných. Vice city je pre mňa v mnohom prelomovou hrou, hrou kvôli ktorá ma svojho času prinútila k zháňaniu výkonnejšieho PC. A áno, v tej dobe som ho mohol s čistým svedomím označiť za najlepší diel série.

Čo je na nej tak fascinujúce? Žáner mestskej akcie som predtým nepoznal a ktovie či by si ma nebyť Vice City získal. Ale na svoju dobu a herný charakter neuveriteľná voľnosť a rôznorodosť prostredia a misií, vynikajúco podaný príbeh s množstvom narážok na neskôr jeden z mojich najobľúbenejších filmov Scarface a fantastický 80tkový soundtrack si ma priam podmanili. A Tommy Vercetti je skrátka najlepšia postava aká sa kedy v sérii GTA objavila. Byť súčasťou jeho životného príbehu po prepustení z väzenia a sledovať jeho vzostup z bežného mafiána až na samý vrchol hierarchie bolo niečo čo ma neustále poháňalo vpred a nedovolilo mi vydýchnuť až kým nenaskočila záverečná animácia s parádnym odkazom na filmovú Casablancu. Či príbehové, či vedľajšie misie, o zábavu nebola núdza takmer nikdy a obrovské množstvo vozidiel vrátane motoriek, lodí a vrtuľníkov s ktorými hráč mohol manipulovať, priam bralo dych. A to som ešte nespomenul triumf v podobe kupovania nehnuteľností s ktorým hra vyrukovala v neskoršej fáze a ktoré snáď nikdy nebolo podané tak sviežim a zábavným spôsobom. Čerešničkou na torte a dôkazom, že si na výsledku dal Rockstar záležať je aj samotný dabing, ktorého sa zhostili mnohé známe mená ako Ray Liotta, Dennis Hopper či Tom Sizemore.

Vice City bol pre mňa kedysi stelesnením takmer dokonalej hry a spomínam naň veľmi rád.

Pro: Prostredie Miami, voľnosť hry, príbeh inšpirovaný Scarface, hudba 80. rokov, kupovanie nehnuteľností

Proti: hlavne nemožnosť plávať

+67+67 / 0

Mafia: The City of Lost Heaven


Na téhle hře je vidět že češi hry uměj a to na výbornou. Příběh jako z filmu (výborného), má spád, je zajímavej, plný zvratů.Klasické téma kdy se od taxikáře,přes pěšáka dostaneme až k loupěži v bance a zradě.Mafia také vyniká výborným zpracováním, město žije, dýchá z něj atmosféra 30. let a to se mi líbí.Mise jsou různorodé a se zajímavou náplní.Taky jsem se vždycky těšil jakej vypečenej úkol si pro mě vymyslí Lucas Bertone a jakou káru za to sežene.Muzika suprová, nemá chyb.Dabing bez chybičky. Pro mě jedna z nejlepších her.Už aby tu byla dvojka...

Pro: Mise,dabing,hudba,grafika,příběh,plus všechno další

Proti: nic mě nenapadá ;)

+66+70 / -4

The Witcher 3: Wild Hunt


Dva týdny po více než dvěstěhodinovém dohrání a já každý den bojuji se silnou chutí třetího Zaklínače znovu rozehrát. Stále si pročítám reddit a neogaf a ne a ne tento zážitek dostat z hlavy. Ale chci vytrvat, počkat na dva chystané datadisky, do té doby snad něco pozapomenout, a o to víc si pak druhé hraní užít.

Třetí hra od CD Projektu v řadě, a třetí stovkové hodnocení. To se zatím žádné jiné společnosti nepovedlo. A ne, ty hry samozřejmě nejsou bezchybné - když se ohlédnu zpět, tak u prvního Zaklínače bylo vidět že CDP si nejsou jistí co vlastně chtějí dělat, zda knižní sequel nebo reboot. Příběh tím dost utrpěl. Stále se jim ale tehdy povedlo vytvořit výborné RPG, s momenty na které nikdy nezapomenu. Už jen když se člověk podívá na první prototypběžící na Mortyr enginu, a poté na finální hru běžící přitom na prastaré NWN auroře, nezbývá než smeknout.

U druhého dílu už bylo vidět že CDP jasně ví, co chtějí dělat. Hra byla mnohem sebevědomější, po stránce příběhu a politiky se s ničím příjemně nepárala a i gameplay byl dost upraven směrem, jež mi vyhovoval - hlavně v tom přímém ovládání soubojů. Někteří lidé vytýkali absenci slovanské atmosféry z prvního dílu, ale mě to jiné zasazení nevadilo - atmosféra byla jiná, ale dle mého stejně výrazná. Chybky se samozřejmě našly (a některé má i třetí díl), např, inventář mohl být lepší, našlo se pár bugů a tak podobně. Vesměs prkotiny, z nichž bylo dost opraveno patchem nebo vylepšenou edicí.
Já obecně nesdílím názor některých, že absolutní hodnocení si zaslouží jen "dokonalé" hry. Já absolutní hodnocení dávám hrám, jež mi poskytly zážitek který nezapomenu, zážitek který je přeci jen výše než co zvládly ostatní hry. Za posledních 5 let jsem dal 10/10 čtyřem hrám, a všechny si to zcela zaslouží, chyby nechyby, bugy nebugy.

A Zaklínač: Divoký Hon je další z nich...a nejen to.
Třetímu Zaklínači se povedlo něco, co se zatím kromě New Vegas nepovedlo žádné jiné hře - a oproti New Vegas to Zaklínač dělá na mnohem větší škále, nemluvě o "production values", od grafiky přes animace, modely, textury či třeba soundtrack.
Mluvím o propojení nádherného rozsáhlého otevřeného světa s detailním, výborně napsaným scénářem - scénářem, jehož vysoká kvalita se neomezuje jen na hlavní příběh, ale i na všechny sidequesty, ať už jsou sebemenší.
Nejdřív k tomu světu. Nejedná se o jednu propojenou mapu. V CDP se rozhodli hru zasadit do severní Temerie a okolí Novigradu, pak na nádherné souostroví Skellige, no a samozřejmě nesmí chybět pevnost Kaer Morhen, jakož i pár dalších lokací. Tato místa jsou od sebe geograficky vzdálena stovky (tisíce..) kilometrů, takže by bylo nesmyslné aby okupovala jednu spojenou mapu. Já toto rozhodnutí vítám, svět je velmi variabilní, močály Velenu jsou naprosto odlišné s jinou atmosférou než má Novigrad a okolí, a ten má zase zcela jiný styl nežli drsné severské Skellige. Mimochodem Novigrad je něco fantastického - takhle rozsáhlé, skvěle vymodelované město ještě v RPG nebylo. Povídka "Věčný oheň" mi doslova ožila před očima. První příjezd byl hned dost drsný, zvláště pro čtenáře této povídky (a hráče druhého dílu).

Každopádně každé místo překypuje detaily, je radost je prozkoumávat (je nutnost vypnout si otazníky na mapě - ty radost z prozkoumávání dost kazí a je škoda že jsou defaultně zapnuty) a ozvláště pro čtenáře knižní ságy jako jsem já byla možnost se po těchto místech projít a osahat si je vyloženou radostí. Kaer Morhen je potěcha pro oko co se nikdy neokouká, Velen má zase tu výrazně slovanskou atmosféru a Novigrad...Novigrad.

Svět je ale jen jedna strana mince. Tou druhou je právě scénář. A zde se CD Projekt, respektivé jejich scénáristé jako Jakub Szamalek či Borys Pugacz-Muraszkiewicz velice vyznamenali, a hlavně ukázali ostatním společnostem (zdravíme Ubisoft/EA/Everyone), že otevřené světy nemusí být jen vapidním nákupním checklist seznamem plným cut and paste "obsahu". V Zaklínači neexistuje žádné "přines mi 10 krysích ocásků" či "vylez 30 věží". Zde má každý quest nějaký kontext, dává smysl v rámci světa a existuje pro něj důvod. A že těch questů je, a jakých..
Ale nebudu spoilovat, hra si to nezaslouží.
Z hlediska příběhu je toho mnoho co zde oceňuji, často jsem se zasmál jako blázen, jindy jsem neudržel slzy, ale vždy jsem byl zapojen do děje. Převedení postav z knih se CDP povedlo neuvěřitelně. Ciri, Yennefer, Dijkstra, Keira Metz..i takové méně důležité postavy jako např. Dudu. Dialogy s Dijkstrou ozvláště byly naprosto výživné. Jeho rant o Radovidovi jsem si musel pustit dvakrát, to se prostě ve hrách moc často nevidí.
Z příběhového hlediska mám jen dvě výtky, a zde tedy spoiler, raději nečíst před dohráním:
1. Dijkstra, jak jsem psal, je naprosto fantastická postava. Až na jeho posledních pět minut na scéně. Tam mi přišlo, že CDP došel čas a nestihli jeho storyline nějak lépe zakončit. To, co udělal je velmi out of character. Ale když už, tak měla být možnost se ho zbavit non-lethal způsobem. Např. Axii a rána pěstí.
2. Absence Saskie a Iorvetha. Moc velká škoda, na Saskii ozvláště jsem těšil, i jsem si importoval save kde jsem jí vyléčil, ale bohužel. Ani Filipa nevěděla kde se nachází.

Trochu doufám, že tyto nedostatky budou opraveny v chystaných opravách/DLC či těch datadiscích, ale pokud ne, přežiju to. (edit - osud Saskie byl odhalen v komiksu u vydání Hearts of Stone.)

Gameplay...gameplay pro mne byl bez problému. Čtu výtky na ovládání Geralta. Hmm, první půlhodinu jsem si zvykal že má větší setrvačnost než je zvykem, a že bude vhodné občas chodit, místo neustálého běhání. Pak jsem si zvykl a neměl jsem problém.
Je pravda, že Klepna se občas zasekávala, což při závodech na koních nepotěšilo. Párkrát jsem je opakoval. Detail.
Souboje...souboje jsou takové jaké bych čekal. Zlepšené oproti dvojce, s lepší odezvou ovládání a více možnostmi, a kompletní absencí QTE. Jsou zde skilly a kombinace jež jsou nevyvážené, ale to mi vůbec nevadí. Hrál jsem na třetí obtížnost (krev a zlomené kosti) a vyhovovalo mi to, ale příště dám nejtěžší. Bavilo mě využívat všechny možnosti - od olejů, různých lektvarů přes různé kombinace znamení.
Co by chtělo upravit (a dle Filipa Ženíška, šéfa lokalizace, se na tom pracuje) je inventář a možnost mít truhlu kam odkládat věci. Práce s inventářem byla občas krapet otravná (hlavně scrollování při crafting, hrál jsem na gamepadu a tam to ideální opravdu nebylo).
Ale abych ten předlouhý komentář shrnul - výše jsem napsal, že Zaklínač 3 je další desítkovou hrou, a nejen to.

Já mám na hrách nejraději zejména dvě věci - prozkoumávání krásných světů a silné, pokud možno nelineární, příběhy. A Zaklínač 3 oba tyto prvky spojuje ve vyšší kvalitě, než se to zatím povedlo jakékoliv jiné hře.
Díky tomu se stal nejlepší hrou, co jsem kdy měl tu radost zažít, a nelituju těch 6500CZK, co jsem za kombinaci GOG verze, sběratelky a Steam verze včetně datadisků utratil.
Už aby bylo jaro 2016, vyšel druhý datadisk a já si to celé mohl vychutnat podruhé.

Pár posledních postřehů:

- nenarazil jsem na žádný významný questbug

- hra je skvěle optimalizována, ultra + 60fps je na 970 realitou (jen foliage distance high)

- ovládání na gamepadu bezproblému, až na ty výtky s inventářem

- česká lokalizace má pár chybiček, ale jako celek je fantastická a děkuji Comgadu (a speciálně Filipu Ženíškovi) za její vysokou kvalitu

- anglický dabing mi vyhovoval, všem postavám hlasy skvěle seděly - ale toto je subjektivní, takže pokud někdo (zdravíme saye) preferuje polský, nemám s tím problém, hlavně no flame

- Yennefer. Jedině Yennefer. No flame pls.
+65+66 / -1