Nakolik je RDR 2 megalomanským eposem, hrou her nebo novou metou, natolik je i přehypovaná. Po skvělém prologu se brzy dostaví sandboxová frustrace znásobená pomalostí hry a neohrabaností ovládání, kdy se v tom všem topíte a celkem dlouho trvá, než si to zažijete, dostanete se do toho a začne to být zábava. Ze začátku mě to fakt sralo. A nejvíc mě sralo, že mě to sere, protože tohle je přece jedna z nejlepších her poslední dekády. 

Podařilo se mi tím prokousat hlavně díky příběhu, postavám, nádherným krajinkám a epesním výhledům. Rozhodně to stálo za všechny ty útrapy. Putování bandy pobudů a jejich charakterový vývoj (zejména Arthura, Sadie a Dutche) je zpracován výtečně. Klobouk dolů. A že mi během hry padal dost. Ke konci mi přišel příběh zbytečně natahovaný a jeho tempo kolísalo, včetně epilogu. 

Divoký západ je zmáknutý bezkonkurenčně. Od klasických prérií, kde se prohánějí bizoni, přes horské lesy s potůčky a vodopády, až po smradlavé bayou plné rednecků, kteří pálí samohonku. Výhledy z výšky do krajiny nebo naopak výhledy ze země na vysoké klenuté mosty jsou neuvěřitelně malebné. Téměř každá vyjížďka na koni evokuje westernový film. Extra velký fanoušek westernů nejsem, tak mně to extra nedojímalo. Jen občas. 

Vyvolávat emoce, ale hra svým dějem dokáže na jedničku. Takový zmar, jako když se po Guarmě jede zpět do Shady Belle, jsem dlouho necítila. Intenzitou emocí bych to přirovnala ke Clair Obscur, což je vyšší dívčí. A to jsem v tu chvíli netušila, co bude následovat. Ufff, nálože zmaru lopatou.  

Zážitek ještě umocňuje úžasná hudba, skvělý dabing a povedený motion capture. 

Jakmile si ale okoukáte výhledy z koňského zadku a nejedete příběhák, tak to začíná drhnout. Všechno je strašně pomalý. Rychlý cestování je snad nejpomalejší cestování ze všech her. Každý úkon je nutný udělat, odkliknout a odkoukat. Někdy stačí zmáčknout klávesu. Někdy ji podržet. Někdy podržet myš a zmáčknout klávesu k tomu. Opravdu kokotský konzolový ovládání, který na PC nedává žádný smysl. 

Vedlejší úkoly velice rychle omrzí, ať už kvůli zmíněné pomalosti nebo zahlcení. Z těch, které jsem absolvovala, stály za to tak čtyři z dvaceti. Další činnosti, které openworld nabízí jsou snad ještě méně zábavné – lov zvířat, starání se o koně, hledání pokladů/kostí/obrázků z cigaret, vykrádání usedlostí/kočárů, bounty hunterství nebo vymáhání dluhů. A nakonec, vůbec dvě nejhorší činnosti – rybaření a craftění. A tady bych ještě přidala stealth, protože ten je udělán opravdu tristně. 

Střílení je fajn. Občas zlobí ovládání a Arthur se nemotorně krčí vedle koně místo toho, aby se schoval za kryt a tasil, ale to už jsme probírali. Mezi zbraněmi není absolutně žádný rozdíl, takže motivace shánět lepší kvér vlastně neexistuje. 

Kdybych to nehrála s takovým zpožděním a nevystavila si hru na piedestal kvůli hypu, tak bych si to zřejmě užila víc. Anebo nejsem správnej westernovej fajnšmekr.