Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

Arx Fatalis

  • PC 85
Jedno z mála rpg, které mi dlouhodobě viselo v seznamu restů. Letos jsem se k jeho dohrání konečně rozhoupala díky Herní výzvě, jelikož se jedná o prvotinu Arkane Studios.
Chvíli trvalo, než jsem si zvykla na ovládání, stáří 20 let je na něm holt znát. Psaní/kreslení magických run se taky ovládá přinejmenším zvláštně. V boji je kouzlení v podstatě nepoužitelné, některé runy (Spacium na tebe koukám) jsem běžně kreslila na podesáté. Tento nešvar částečně řeší a opravuje mód Arx Libertatis, nicméně já hrála bez něj, abych si užila co nejautentičtější zážitek.
Taky jsem se sžila s nevybíravou a nevybratelnou obtížností a přepla mozek do old-school herního módu, kdy ke questům nevedou barevné šipečky a alt nezvýrazní veškerý loot v kilometrovém okolí. V tu chvíli mě hra začala neskutečně bavit, radovala jsem se z objevování podzemního světa, který má osm pater a jedno je lepší než druhé. Navíc jsou prošpikované tajnými chodbami, ukrytými poklady a všelijakými překážkami, k jejichž překonání je opět nutné používat mozek. Tleskám. Je hrozné si uvědomit, jak všechny ty pomocné berličky, usnadnění a zpřístupnění vlastně hry a hráče zdebilňujou a vedou je doslova za ručičku od začátku do konce. Samozřejmě čest výjimkám. Tak jsem se dojala a zpátky k recenzi.
Příběh tam je, aby se neřeklo - probudit se ve vězení se ztracenou pamětí. Kde už jsem to jen.... Chvílemi se příběh odvíjel mile střeštěně - stávkující trolové, parodicky - creepy crpyt, kakající goblinský král, detektivně - pátrání, jak přimět goblinského krále se pokakat, brutálně/nehratelně - když se na scéně objevili nepřátelé Ylsidité. S buildem obratného bojovníka aka roguny v plátovce, která umí kouzlit jenom minimálně, byli v podstatě nezabitelní. Kor v koridorech úzkých chodeb, kde se nedá pořádně manévrovat a vyhýbat se. To mi trochu zkazilo zážitek z konce hry. O to větší byla má frustrace, když jsem zjistila, že mágové se před střetnutím nakouzlí a nepřítel, kterého už tři dny nemůžu upižlat, lehne během pěti vteřin po dvou fireballech. Takže veliké doporučení - Arx Fatalis hrát jedině za mága. 
Kromě questů a bojování se lze také věnovat širokému spektru craftění, moje roguna toho sice moc neuměla, ale vaření a pečení mě moc bavilo, protože to bylo neskutečně komplexní. Stejně jako vaření lektvarů, výroba zbraní a jejich vylepšování, kterých jsem se jen zhruba dotkla. Kdyby takovou péči dostal i příběh a technický stav, tak by se Arx Fatalis uctíval v síni slávy spolu s legendami rpg žánru a nezůstal by těsně před branami.

Mile mě překvapilo, že Steam verze běží a funguje na Windows 10 bez problémů. Ve hře už sem tam na nějaký problém narazit jde. Jedná se hlavně o grafické bugy - textury divně svítí, problikávají nebo se nezobrazují. Postava se občas zasekne o neviditelnou překážku, to samé se může stát nepřátelům. AI nepřátel není taky úplně spolehlivá a občas jen tupě stojí a nechají do sebe mlátit. Jeden z mála vedlejších questů se mi bugnul a nešel dokončit - ztracená holčička byla unesená kultisty, které už jsem před jejím unesením zabila, takže jí paradoxně neměl, kdo unést a vlastně netuším, co se s ní stalo.... Shany promiň. 

Tldr: Něco mezi Morrowindem a Grimrockem s podobným pocitem volné explorace v krásném světě bez šipek na mapě jako byl Outward.

Pro: atmosféra, podzemní svět a jeho prozkoumávání, questy, vaření, craftění

Proti: ovládání, psaní run, příběh, bugy

+27

Vampire: The Masquerade - Shadows of New York

  • PC 80
Popularita upírů je spoustu let už za zenitem (asi naštěstí? Bye bye, Cullenovic rodinko), ale svět Vampire: The Masquerade je pořád stejná pecka. Tajné upíří klany žijící mezi lidmi téměř bez povšimnutí díky dodržování pravidel tzv. maškarády. Ach, se slzou v oku vzpomínám na první hraní Bloodlines.
Na Bloodlines 2 si ještě počkáme nebo se ho spíš bohužel nedočkáme, tak jedním z mála způsobů k uhašení žízně po krvi jsou vizuální novely Coteries of New York a Shadows of New York. Prvně zmíněná hra neurazí, ale ani nenadchne - hlavně kvůli slabšímu a uspěchanému konci. Ve druhé hře si z toho scénáristé asi vzali ponaučení, protože je hlavní postava mnohem sympatičtější a příběh je sice generická murder mystery, ale funguje a je napínavá až do konce. Během hry se hrdinka potkává s charaktery, které se objevovaly i v Coteries, a moc se mi líbil vývoj jejich osudů. Vedlejších questů je tu o poznání méně, což je fajn, protože jsou alespoň kvalitněji a zábavněji napsané. Také se nemusí věštit, ve kterém questu se jde nabaštit, protože to byla ta nejotravnější věc v předchozím dílu. 
Hra sice recykluje vizuály prostředí a částečně i postav, ale dává to celkem smysl, že upíři mají prostě oblíbený jeden podnik nebo chodí lovit v noci do parku. Některé záběry na postavy nejsou nově úplně statické a vypadá to efektně, i když se reálně hýbe jenom kouř z cigarety. Vizuál se moc povedl v obou hrách, tady je to ještě krapet atmosferičtější. Hudební doprovod je také na velice slušné úrovni. https://www.youtube.com/watch?v=Y33hGaEgW7U" >Isolated to sice není, ale trefili se do noty a soundtrack má podobně laděnou ambientní náladu.

Kvalitní upírské počteníčko a pokoukáníčko na 5 hodin.

Pro: vizuál, novela tj. příběh

+8

Pentiment

  • PC 90
Her s jasnou uměleckou vizí, kde do sebe všechno zapadá, vychází opravdu jen pár ročně. Předloni to byl třeba Hades, loni Inscryption a letos Pentiment. Díky Bohu za něj.
Není to rozhodně pro masy - adventurní detektivka nebo snad detektivní adventura z Bavorska 16.století vyvedená v dobových ilustracích s občas těžko čitelnými fonty a ještě těžšími a závažnějšími volbami, je tak niché intelektuálský námět, že je až s podivem, že hru ukutili v komerčním studiu a ne jednočlenný tým jednookého programátora/ilustrátora/skladatele/baleťáka z Lichtenštejnska.

Obsidiani psát a vyprávět příběhy umí. Až do konce jsem si užívala každý rozhovor, osudy postav a byla jsem napjatá, jak to vlastně skončí a kdo je sakra vrah. Hra začíná vcelku bezstarostně, ale s každým dalším aktem je víc a víc depresivnější a tíživější. Nikdy není dost času všechno prohlídnout a vypátrat a volby mají své následky. 

Mechanika plynutí času a nejistota, jak dlouho daná činnost bude trvat, mi trochu vadila. Patří to ale k zážitku ze hry, takže to buď musíte akceptovat nebo hru vypnout. To by byla ale velká škoda, protože je to aspirant na hru roku. 

Kde jinde můžete mít sex s jeptiškou? Kde jinde můžete příst ovčí vlnu? Kde jinde můžete vykrajovat perníčky? Jedině v městečku Tassing a nedalekém opatství Kiersau!
+15

GreedFall

  • PC 70
"Můžu si zahrát tady Dragon Age?"
"Ne, máme Dragon Age doma."
Dragon Age doma - Greedfall.

Výše slovně popsaný meme sedí na Greedfall nejvíc. Wannabe velký RPG aka budgetový Dragon Age. Proč?

Po velice povedeném úvodu před vyplutím na ostrov začnou vyplouvat (mrk mrk) nedokonalosti a chybky.

Boj a ovládání celkově je velice neohrabaný a nemá správnou odezvu. Hraní na vyšší obtížnosti si nedovedu představit.
Postava se často zasekává o neviditelné bariéry nebo nemůže přejít miniaturní rigol. Naopak mrtvolama nepřátel se dá proběhnout.
Při bližším zkoumání je každá druhá textura na stupnici od neostré až po škaredou.
V celé hře je, kromě několika bossů, osm, slovy VOSUM druhů nepřátel. Nejen, že jsou boje neohrabaný, tak jsou i dost monotónní a velice rychle začnou nudit.
Omezený počet skillů bojům na atraktivitě taky zrovna nepřidává. Bojovník/střelec má v podstatě celou hru dva skilly a úskok.
NPC mají dokola 3 různý obličeje a hlasy. Interiér domu je jen jeden, interiér hospody je jen jeden, interiér paláce je jen jeden, dungeony jsou snad dva. Všechny tři města vypadají stejně a mají nulovou atmosféru.
Ostrov je rozdělen na několik regionů, skoro všechny bohužel vypadají stejně, takže se v nich absolutně nedá vyznat. 
Navíc jsou pojmenovaný domorodou pseudo islandštinou - Glendgnámvár, Magasvár, Wenshaganaw nebo Védvílvie. V podstatě to ani nejde přečíst a celou dobu mě jména míst, náčelníků a další domorodý slova jenom otravovaly.
Od poloviny hry jsem nenašla lepší zbroj a zbraň, což je strašně deprimující. Obchodníci nikdy neprodávali nic zajímavýho. Hráč nemá absolutně žádnou motivaci vůbec otevírat truhly nebo obchodovat.
Část questů jsou samozřejmě fetch questy s ubíjejícíma místama pro fast travel. Například do paláců guvernérů, kam se při plnění příběháku a vedlejších úkolů cestuje nejméně 20x, se dá "nejlíp" dostat přes základnu, loading ven do města, chvilka běhu k paláci, loading dovnitř do paláce, vyběhnutí schodů do prvního patra, otočka, otevření dveří do trůnního sálu, pokecání s guvernérem a následuje ta samá anabáze k odcestování za questem třeba do Wenshaganaw.
Při hraní jsem si musela dávat několikadenní pauzy a k dohrání hry jsem se musela donutit. Při splnění všech questů mi to trvalo 39 hodin, a to je na tuhle hru moc. Měla by být tak o čtvrtinu a pět fetch questů kratší.

Skoro všechny zmíněné nedostatky jsou drobnosti, nad kterými by se dalo mávnout rukou. Ale ne, když se jich sejde tolik najednou. Nicméně by bylo fér uvést i věci, které se povedly. Tou nejdůležitější je příběh. Ten Greedfall drží nad vodou spolu s chemií mezi hlavní postavou a jejím bratrancem Constantinem. 
Dalším plusem jsou společníci, všichni jsou docela sympatický a mají pěkně napsaný vlastní questy. Vypíchla bych hlavně Kurtův a Petrusův - tajný spiknutí a politický pletichaření já ráda. Romance jako by z oka vypadly těm od BioWare, jaká to náhoda, ale bohužel zdejší postavy zdaleka nejsou Morrigan, Isabela nebo Zevran.
Stealth mise (hlavně na začátku), převlíkání se do uniforem jiných frakcí a řešení questů nenásilnou cestou je jedna z věcí, co se mi nejvíc líbila. Škoda, že tam toho nebylo víc.
Zasazení do éry kolonialismu spolu s několika frakcemi bojujícími o ostrov a systémem reputace dává smysl a několik možných konců na základě zvolených rozhodnutí potěší. A ten temnej konec mě potěšil nejvíc, merci beaucoup.  

tldr; bohužel průměrný rpg se špatným bojovým systémem s feelingem Dragon Age a zasazením podobným Pillars of Eternity II: Deadfire

Pro: příběh, ústřední dvojice postav, společníci, frakce, stealth mise

Proti: Nugeta nikdy nebude chutnat jako Nutella, Poličanka nebude jako Hellmans

+16

Mass Effect 2

  • PC 100
Hodnocená verze - Legendary edition

Prostřední díly trilogií většinou trpí syndromem natahované nudy před epickým finále, ale u druhého Mass Effectu to rozhodně neplatí. I po dvanácti letech od jeho vydání zůstává mým nejoblíbenějším dílem z celé ságy.

Ať už díky velkolepému vesmírnému dobrodružství se skvěle napsaným příběhem, sympatickým parťákům a jejich zajímavým osudům nebo pověstnému geniu loci pre-EA BioWare her. Když se všechny tyhle ingredience sejdou, tak hře nelze v podstatě nic vytknout. Jedině snad příliš velkou míru akce (někdy to střílení nepřátel nebere konce) nebo zdání nemotorného Sheparda, když se zvláštně zasekává o prostředí/nábytek (rohy stolů, lavic, květináčů) nebo když se nedá vyklonit z krytu, byť by to jít mělo. Nicméně den po dohrání ME2 jsem zapnula Greedfall a tam je všechno výrazně víc nemotorné, takže tuhle výtku lze brát s rezervou.

V podstatě všechny aspekty herní náplně jsou zábavnější nebo o fous dotaženější než v jedničce. Střílení a používání schopností je lepší, protože pohyb a krytí jsou plynulejší. Správa inventáře už není peklo a upgrady zbraní a vlastností jsou šikovně řešené. Místo příšerného ježdění s Makem se planety scanují z vesmíru, sondy a těžení surovin sice není úplně výhra v loterii, co se zábavnosti týče, ale dá se to přežít. Vedlejší úkoly už nejsou tak jednotvárné a rekrutovací mise spolu s loyalty misema parťáků jsou vyloženě skvostné a patří k tomu nejlepšímu, co moderní hry můžou nabídnout. 

Po technické stránce legendární edici taky mohu jedině chválit - vylepšené textury a grafika vypadají dobře, vše plynule běží a rychle se hra loaduje. Narozdíl od prvního dílu jsem se snad nesetkala s žádným bugem nebo padáním hry. Další výhodou je, že edice obsahuje všechna DLC a některé z nich opravdu stojí za zahrání. 
TOP 3
Lair of the Shadow Broker - 85% Liara, dva originální boss fighty a různorodé lokace.
Overlord - 80% Parádní creepy atmosféra s úžasným soundtrackem. Kdyby tam nebylo létání s peklostrojem, tak bych dala 90%.
Kasumi - Stolen Memory  - 80% Heist se dá naplánovat i bez Profesora.

I'm Commander Shepard, and this is my favorite Mass Effect edition.

Pro: Je to Mass Effect 2, vylepšená grafika, balík všech DLC

Proti: moc pew-pew, Shepard nemotora, sending probe, v průběhu hraní se mi rozbila myš

+23

S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl

  • PC 80
Her s pořádně hutnou atmosférou je jako šafránu, proto se Stalker velice jednoduše dostává hráčům pod kůži (i těm, co střílečkám moc neholdují a jsou děsný srabáci jako jsem já). Naposledy na mě takhle snad zapůsobil Bioshock, Dishonored nebo kdysi dávno Fallout: New Vegas.
Práce s atmosférou opravdu na jedničku - ponuře zašle šedivá Zóna plná zmutovaných potvor a radioaktivního smetí, smrtících anomálií, kterým je lepší se vyhnout velkým obloukem, divné zlověstné zvuky a stresující praskání dozimetru, rychle se ničící brnění nebo nedostatek munice. Hra na zrelaxování to úplně není. 
První úkol, první nalezení artefaktu, první blízké setkání s anomálií, první setkání s Bloodsuckerem, první střílení z automatické zbraně, první návštěva každé mapy - všechny popsané situace si budu dlouho pamatovat.
Příběh si zaslouží lepší dvojku. Od začátku mě zajímalo, co se tam děje a patrání po Strelokovi mě celou dobu bavilo, byť jsem bohužel věděla, o koho se jedná (díky, What Culture gaming!). Konec/konce se mi po příběhové stránce líbily, po herní stránce to byl očistec. I na lehkou obtížnost jsem finální koridory nemohla skoro projít. Kdyby to alespoň byla zábava, tak neřeknu ani popel, ale tohle bylo zábavě na hony vzdálené. V podstatě ta otřesná konečná pasáž začala už při probíjení se Red Forestem s čestnou výjimkou v Pripjaťi - tam to bylo parádní, a trvala až do konce. V radioaktivních tmavých chodbách číhají desítky, pocitově stovky až tisíce vojáků a čekají, až přijde Stalker a začnou zdlouhavé přestřelky, které se budou opakovat za dalším rohem, i za tím dalším a za tím dalším taky, v patře pod tím taky a v tom nejspodnějším...wait for it...taky.
Hra (Steam verze) je bohužel v žalostném technickém stavu - několikrát mi to spadlo na plochu, ukazatele questů někdy neodpovídají realitě, některé questy se mi splnily několikrát, některé nikdy, jeden doprovázející quest se mi seknul v půlce a npc stálo na místě (restart hry pomohl), klikání na věci v inventáři moc nefunguje a vyhazování věcí je občas nadlidský výkon a nakonec můj nejoblíbenější bug - při nějakých přesunech z mapy do mapy (po loadingu) postava vytáhne dalekohled místo naposledy držené zbraně. Majstrštyk, hlavně při vylézání z kanálu do střeženého vojenského objektu, kdy po vás okamžitě začne střílet několik vojáků. Shoutout taky user very unfriendly práci s mapou, to sice není bug, ale v podstatě se s ní nedá efektivně pracovat.
Vedlejší questy moc invence nepobraly - zabít někoho, něco najít a přinést, zabít někoho, co něco má a to pak přinést. Navíc je většina questů načas a ve hře není rychlé cestování (zdravíme do roku 2007) a odměny za tu námahu jednoduše nestojí.
Ať nekončíme recenzi špatnou notou, tak v průběhu hraní jsem si koupila další díl, protože mě Zóna chytila do svých spárů a těším se, až se tam zase po nějaké pauze na zotavení, vrátím.
Děkuji Herní výzvě, že jsem díky ní dohnala tento herní rest, jinak by Stalker dále strašil na seznamu nedohraných her a to by byla veliká škoda - aspoň jeden happyend.

Pro: atmosféra, zasazení, příběh

Proti: technický stav, konec hry, práce s mapou, vedlejší questy

+19

Inscryption

  • PC 100
Je to fakt tak skvělá hra, jak všichni tvrdí? Jo!
Je fakt nutný bejt o Inscryption tak tajemnej v recenzi a nic si o ní před hraním nezjišťovat? Jo a jo!

Pro začátek bych ráda uvedla, že horory moc nemusim a strašidelný hry proto takřka nehraju. Karetní a deck buildigový hry taky vůbec nevyhledávám, naposledy jsem snad hrála Hearthstone, když vycházel a velice záhy jsem hrát přestala. Co víc může vypovědět o jedinečnosti Inscryption, než tohle?

Kdybych měla hru připodobnit k nějaký jiný, tak bych vybrala Undertale. Obě hry jsou neuvěřitelně originální, mají skvělej příběh, výbornou atmosféru, úspěšně boří 4. stěnu, mají parádní styl a zpracování, super postavy a nápaditý boss fighty. Inscryption má navíc ještě neskutečně bohatej lore a tunu různejch tajemství. Ať už se jedná o schovaný střípky příběhu nebo hromadu tajných mechanik některých karet. Žasnu, jak tohle někdo mohl vymyslet...a taky trochu závidim.

Inscryption rozhodně stojí za zahrání a přeju si, aby vycházelo víc podobných her místo patnáctýho Assassína a třicátýho NHL.

Pro: originalita, atmosféra, nepředvídatelnost, příběh, zábavný kartičky

Proti: Old.data

+15

The Dark Pictures Anthology: House of Ashes

  • PS4 75
House of Ashes je zatím nejméně hororová část z antologie Dark Pictures. Je to způsobeno tím, že skupina postav za které hrajete, jsou po zuby ozbrojení vojáci. Vytrácí se tedy určitá část napětí, protože všechny bubáky můžete konec konců rozstřílet. Příběh se ze začátku rozjížděl slibně, ale pak se strašně pomalu, nezajímavě a dlouho vlekl, až se naštěstí dovlekl do finále. Přežila nám jenom jedna postava (tentokrát ta moje), ale vůbec nemám chuť si to někdy zahrát znova a vidět další možné scénáře, kdyby přežilo víc postav. Což je u tohohle typu hry škoda. Stejně jako v reálu, skončilo hledání Saddámových zbraní hromadného ničení nezdarem.

Pro: lokální multiplayer, vztahy mezi postavami

Proti: málo hororu, nic moc příběh

+12 +13 −1

Train to Sachsenhausen

  • Android 75
Znát historii vlastního národa je opravdu důležitá věc, proto je každá snaha o gamifikaci nebo zatraktivnění historické látky pro studenty a nejen pro ně krok správným směrem. Charles Games to nedělají vůbec špatně, Attentat 1942 i Svoboda 1945 zpracovávají důležité události našich novodobých dějin obstojnou herní formou. Train to Sachsenhausen je koncipován jinak - vlastní hraní je jenom rozhodování, zda hlavní postava udělá A (swajpnutí doprava) nebo B (swajpnutí doleva). Spíš by tomu slušelo označení interaktivní příběh.

Velmi mě pobavilo zjištění, že bejt šprt se nevyplácí, protože vždycky skončí v koncentráku.

Pro: hodně vědomostí k naučení/oprášení, zdarma

Proti: málo hraní

+9

Life is Strange: True Colors

  • PC 75
Life is Strange jsem hrála zatím všechny díly včetně Tell Me Why, proto už znám mustr podle, kterého se zápletka většinou točí. Bohužel mustr zůstal nezměněn, takže jde celkem lehce odtušit, kdo umře nebo kdo se bude jevit jako padouch, ale ve skutečnosti není. Nicméně i přes tuhle scénaristickou lenost si True Colors stojí za to zahrát.
Hlavní hrdinka Alex je od začátku hrozně sympatická, všechny ostatní postavy taky, zapadákov v Coloradu má skvělou atmosféru a do toho hraje jeden lepší rockovej flák než druhej. Nasadit takovou těžkotonážní podpásovku jako je Creep hned v první epizodě se vyplatilo.
Chvílema je to trošku nuda, ale taková příjemná zenová nuda, kdy si člověk vychutnává sluníčko na terase s výhledem na hory společně s Alex. Rozhodně nejlepší a nejakčnější je třetí epizoda, kterou spolu s hraním DnD v Before the Storm řadím mezi ty nejzábavnější a nejzapamatovatelnější z celé série.
Zakončení příběhu a celá poslední kapitola je bohužel katastrofa. Jak herně, tak logicky....když nevíš, jak ukončit příběh, tak tam švihni nejdřív flashbacky, pak největší klišé, který se nabízí a jako třešničku na dortu to zakonči nepochopitelně anti-climax povídací scénou.
Kvalit prvního Life is Strange hra nedosahuje, velkým dílem kvůli zpackanému konci a tím, že herně vlastně nepřináší nic nového. Naopak druhý díl hravě strká do kapsy, hlavně díky úžasným postavám a skvělé atmosféře. S Tell Me Why je to za mě plichta.

Pro: postavy, prostředí, soundtrack, úžasná 3. epizoda

Proti: finální epizoda a zakončení příběhu, prokouknutelné dějové zvraty

+14

The Dark Pictures Anthology: Little Hope

  • PS4 75
Her s lokálním multiplayerem pro 4 a více lidí se už moc nedělá a každá příležitost se s kamarády sejít u hry na gauči u televize se musí náležitě ocenit. Byť se jedná jen o lehce nadprůměrnou hru v rámci série The Dark Pictures Anthology, která má diskutabilní úroveň a je to v podstatě dojení peněz. S Until Dawn se to vůbec nedá srovnat, na druhou stranu je Little Hope lepší než předchozí díl série Man of Medan.
Příběh se mi celou dobu zdál nic moc, ale finální vyústění stojí za to a dokonce jsme to ani nikdo nečekal.
V podstatě největší výtka směřuje k nevyváženému střídání postav, kdy jedna z postav hraje během kapitoly třikrát a užije si všechno - akční sekvence, plížení, rozhodování se a chození a hledání předmětů. Zatímco jiná postava hraje jenom jednou a vybere během rozhovoru dvě volby. A na začátku třetí kapitoly pak umře, protože se během druhý kapitoly hráč opil, protože v podstatě nehrál... Takže neberte si Taylor.

Pro: lokální mulťák, rozuzlení příběhu

Proti: nevyvážené střídání postav

+10

The Artful Escape

  • PC 90
Psychedelická, rocková, vesmírná pohajda, která rozhodně nesedne každýmu. Pokud ale aspoň zčásti máte rádi kytarovou hudbu, Davida Bowieho, sci-fi příběhy plný roztodivnejch ufounů, Guitar Hero, indie adventury nebo vše výše uvedené, tak si jízdu galaxií do cílové stanice jménem Ziggy Stardust rozhodně užijete.

Pro: Hezky se na to kouká a poslouchá, atmosféra, charaktery

Proti: Drogy jsou špatný, děti.

+9 +10 −1

Weird West

  • PC 80
Když se smíchá Hodný, zlý a divný se špetkou Cthulhu a Arkaneovským vibem, zabalí se to do ponuře podivnýho kabátku a přidá se ne úplně nejzábavnější střílení ve formě twin-stick shooteru, tak vznikne parchant v podobě Weird West.
Hra exceluje ve vybudování zvláštní neutěšený atmosféry (aka Dishonored), ve vyprávění příběhů, který dávají smysl i jako celek, což se vždycky nepovede a kupodivu v celkem zábavným stealthu.
Víc už psát nebudu, protože čím míň o divnym západu víte, tak tím víc si jeho hraní užijete. Chro!

Pro: atmosféra, příběh, variabilita řešení questů, stealth

Proti: nezábavná akce, kamera občas hapruje, zbytečně veliký svět

+10 +11 −1

The Witcher 2: Assassins of Kings

  • PC 90
Některé hry stárnou špatně a jsou v podstatě už nehratelné. Teď ani nemyslím technicky, že by nešly spustit, ale čistě hratelností. Druhý Zaklínač mezi ně rozhodně nepatří a i v roce 2022 je to pořád super zážitek s pár ale.

Ale číslo 1 - Steam verze padá. Píšou to i ostatní, takže chyba nebude na mém přijímači.
Ale číslo 2 - Pohyb po světě s nemožností překročení většího šutru, potůčku nebo přeskočení nízkého plůtku neskutečně irituje.
Ale číslo 3 - Inventář a přehrabování se v něm je opruz.
Ale číslo 4 - Minihry nezestárly dobře a jsou všechny tři hrozně nudný a lehký.

Jinak tomu nemůžu nic vytknout, takže 90% i po druhém dohrání zůstává.

Pro: příběh, postavy, atmosféra

Proti: technický stav, minihry, inventář

+14 +15 −1

Solasta: Crown of the Magister

  • PC 70
Lehce nadprůměrná béčková hra, která kdyby se nebrala tolik vážně a zůstala ještě chvíli v early accessu, tak by z ní něco mohlo být. Takhle zůstane s komickýma cut scénama, nefunkčníma modelama postav, spoustou bugů a vydáváním placených DLC, který sklízí jenom kritiku, někde na okraji propadliště dějin.

Jako kdybych to tušila, jsem si na začátku vytvořila 4 kašpary - hlavní hrdiny.
Trpasličí válečnici s černým tetováním přes celej obličej, která se jmenovala Bethylda Boo-Boo-Bee.
Elfskou kouzelnici s modrou kůží, zrzavýma vlasama a bílým tetováním přes celej obličej, která se jmenovala René Descartes, protože byla filozofka.
Obřího člověka rangera s modrýma vlasama, basama, fousama a jizvou na nose, který se jmenoval Definitely Not a Spy, protože byl kupodivu spy.
Půl elfího klerika se zlatýma vlasama a očima, hezounek k pohledání, který se jmenoval Jeff.

Takže každá cut scéna s debilním rozhovorem, který buď nedával smysl nebo byl jenom debilní, obsahovala 1 až 4 kašpary, který se ještě občas nějak bugnuli, např. vyskočili ze sedu, i když vůbec neměli sedět nebo se různě toporně motali dokola. Veskrze to byla celou dobu veliká komedie odehrávající se během putování družiny po naprosto generickym příběhu v nezajímavym světě s ještě nezajímavějšíma vedlejšíma questama.

Naštěstí to všechno zachraňuje soubojovej systém, který běží na 5. edici Dungeons & Dragons a funguje moc dobře. V podstatě to je jako hrát s partou kámošů D&D, škoda, že to nemá mulťák. Magie mi přišla trošku OP, René bezkonkurenčně kotlila ze všech nejvíc. " Čaruji, tedy jsem."
Někdy v polovině hry jsem musela přepnout obtížnost na hard, normal byl totiž absolutně bez výzvy. Až na pár bossů byl i hard celkem lážo plážo procházka.

Existuje spousta RPG, který jsou mnohem lepší než Solasta a ze zároveň kterých čerpá/kopíruje je.
Pokud jde o tahové souboje: Divinity: Original Sin, Divinity: Original Sin II 
Pokud jde o příběhové RPG s filmečkama: Dragon Age: Origins, Dragon Age II 
Pokud jde o D&D: Baldur's Gate, Baldur's Gate II 
Pokud jde o modernější table top: Pathfinder: Kingmaker, Pathfinder: Wrath of the Righteous 

Pokud jste všechny uvedený hry už hráli, tak si dejte Solastu - jako rozcvička před Baldur's Gate III dobrý.

Pro: 5. edice D&D, tahové souboje

Proti: bugy, grafika, placené DLC s dalším povoláním, vedlejší questy a recycklace prostředí

+14

She Remembered Caterpillars

  • PC 75
Jednou, dvakrát do roka si ráda u logický puzzle hry připomenu, jak jsem chyt...hloupá. A tady mi přišlo, že jsem extrémně hloupá. Anebo jsou nějaký levely pekelně těžký. Budu raději věřit druhý variantě.

Je to roztomilá barevná hra, která se dotýká vážnýho tématu. Klidně se dá příběh úplně ignorovat, ale řekla bych, že je to škoda.
Hra má kolem 5 hodin. Je to příjemná zábava tak na dva večery.

Pro: grafické zpracování

Proti: obtížnost

+10

Death Stranding

  • PC 80
V životě bych si nemyslela, že o nějaký hře někdy napíšu, že když budete ignorovat příběh, zasazení světa a Kojimovy zdrogovaný výstřelky, tak je hraní na kurýra velká zábava. Zní to ulítle? Vlastně je to dost úlet a mýmu nehráčskýmu okolí o týhle hře rozhodně nikdy vyprávět nebudu. 
Samova výprava Amerikou je na počítačovou hru neobvykle výpravná. Na tom si dal Hideo opravdu záležet, muselo to stát raketu a oceňuju to asi nejvíc. Krásně to všechno vypadá (byť jako Island), soundtrack je perfektní, cut scény a animace, herecký obsazení a dabing jsou taky bez chybičky, všechno funguje a dobře se to většinu času hraje. Špatně se to ovládá v menu, inventáři a u terminálů, kde se berou a odevzdávají zakázky. To je holt nešvar konzolovek, ale tady je to úplnej extrém.
Příběh...no, zastávám názor hlavního protagonisty Sama, že se na nějaký spojování Ameriky a všechno s tím spojený, můžu vyprdnout. Je to podle mě akorát divný a překombinovaný a žádnej hlubší smysl to nemá - podobně třeba jako film Tenet. Kdyby to možná celý bylo líp a konzistentněji odvyprávěný, tak bych se snažila z toho něco odnést, ale takhle jsem nad příběhem akorát kroutila očima a posmívala se. Bohužel všechny postavy kromě Madse (Mads je skvělej totiž vždy a všude. Taky tu má jednoznačně nejlepší dějovou linku a s pár výhradama i dává smysl.) jsou příšerně nesympatický, rádoby zajímavý, ale hodně špatným způsobem, že to ve finále ještě víc odpuzuje. Záporák je úplně směšnej a jeho "plot twist" byl cejtit na sto mil. Dialogy, nebo spíš monology, Sam toho moc nenamluví, jsou většinou taky dost podivný až cringe.
Gameplay je naopak pěkně jednoduchej, dalo by se říct až fádní. A to je to kouzlo. Trmácet se naloženej balíkama z jednoho místa na druhý a doufat, že se žádnej nezničí nebo nepodjede noha v bahně. Doručování jde usnadnit stavbou žebříků, silnic, různejch úkrytů anebo třeba dopravních prostředků. Tady nastává druhý kouzlo - asynchronní multiplayer. S ostatníma hráčema totiž stavíte společně a není nic lepšího než vybudovat síť silnic nebo zip-line a už se nemuset trmácet přes řeky, strže a hory, ale pěkně tam dojet klidně na cizí motorce. Takhle silný pocity kolektivního zadostiučinění jsem dlouho v žádný hře nezažila.

tldr: Pokud neberete stejný drogy jako Kojima, tak nezkoušejte pochopit jeho myšlenkový pochody a radši doručujte balíky a stavte mosty.

Pro: výprava, asynchronní multiplayer, grafika, herecké obsazení, hudba, atmosféra, hratelnost, občasnej super humor

Proti: příběh, dialogy, charaktery, ovládání v menu

+23 +25 −2

GRIS

  • PC 80
Když se mluví ohledně video her a umění, tak Gris je jasnou odpovědí, že hry jsou jednoznačně uměním.
Vyprávět lepší příběh než kdejaká druhá hra, bez jediného slova. To je umění!
Mít tak nádhernou grafiku, styl a animaci, až oči přechází. To je umění!
Mít tak nádhernou a originální hudbu, která se krásně snoubí s náladou hry a vzbuzuje tuny emocí. To je umění!
+4 +6 −2

Marvel’s Guardians of the Galaxy

  • PC 90
Gardeners of the Galaxy je neustále hláškující banda za doprovodu fláků od Blondie nebo Iron Maiden, prožívají jedno zábavný dobrodružství za druhým a ani chvíli mě to nenudilo, což se u podobných her běžně děje.
Celý se to dobře hraje, krásně to vypadá, soundtrack je jedna pecka za druhou, dabing je skvělej, ale hlavně příběh a postavy jsou úžasně napsaný. Drax je můj novej miláček.
Většina mých smrtí ve hře byla způsobená tím, že se mi nepovedl quick-time event, protože jsou, mírně řečeno, zvláštní. Druhým mínusem jsou bugy, několikrát jsem musela hru shodit a znovu zapnout, protože se Quill zasekl v rozhovoru, v textuře a jednou mu dokonce zmizela hlava spolu s celým UI.

Pro: příběh, postavy a jejich interakce, správnej cheesy humor, vizuál, soundtrack, exkluzivní mulet

Proti: bugy, zvláštní qte

+15

Icewind Dale: Enhanced Edition

  • PC 75
Icewind Dale beru jako takový bratrance Baldur's Gate, sice jsou ze stejný rodiny (izometrický rpg z Forgotten Realms), ale pořád by se jenom prali (hra je v podstatě jen o bojování), protože jsou malinko intelektuálně zabržděný (slabej příběh v porovnání s BG, minimum vedlejších úkolů, absence osobností společníků, nulová atmosféra živoucího světa a jeho obyvatel).
Původní verzi IWD jsem hrála tak dávno, že to s Enhanced edicí nemůžu moc porovnat, ale žádný extra vylepšení nebo rozdíly jsem nezaznamenala.
+11 +12 −1

Draugen

  • PC 50
Fjord-noirová estetika a ozvučení jsou bohužel jedinými klady Draugenu. Základ hry je slabota, je to v podstatě walking sim s příběhem, který nefunguje a postupně se rozpadá před očima.
Druhým zásadním mínusem je poměr cena/výkon - v základu hra stojí 20 € a projití hry trvá něco přes dvě hodiny. Hodně velký zklamání, protože mám Ragnara a jeho hry ráda.

Pro: zasazení, ozvučení

Proti: zbytek hry, délka

+3 +7 −4

BioShock Infinite

  • PC 90
Žánrově je Bioshock úplně mimo moje herní preference, ale i tak se Infinite stal jednou z mých nejoblíbenějších her. FPS totiž nehraju, protože mě moc nebaví, ani mi nejdou a taky jsem dost strašpytel.

Originalita a úžasný příběh, který je pak umocněn ještě dvěma špičkovýma DLC Burial at Sea, dělají z Infinite opravdu mistrovské dílo. Na konci jsem zůstala sedět s otevřenou pusou, to se mi opravdu už dlouho nestalo.
" There is always a lighthouse, there's always a man, there's always a city."

Pokud bude mít Bioshock i nadále tendenci vzrůstající kvality, tak se máme opravdu ve 4. díle na co těšit.

Pro: komplexní a skvělý příběh, vizuální styl, město Columbia, Elizabeth

Proti: tuny nezábavných přestřelek, boss fighty s Lady Comstock

+14 +16 −2

Ni no Kuni: Wrath of the White Witch

  • PC 80
Jako pro fanouška JRPG a filmů od studia Ghibli jsou oba díly Ni no Kuni splněným snem. Level-5 odvedli navíc skvělou práci při portu na PC, všechno se skvěle ovládá a běží bez nejmenších problémů.
Kouzelné, pohádkové dobrodružství s nádhernou hudbou, ručně kreslenýma animacema a solidním příběhem rozhodně stojí za zahrání.
Jako první jsem hrála bohužel druhý díl Ni no Kuni, takže prvotní wow efekt a cuteness overload už se nekonal, ale na putování s Oliverem nikdy nezapomenu. Hlavně asi díky sekvenci s Fairy Godmother, která je excelentní ukázkou esence japonský divnosti... tohle a Takešiho hrad.

Pro: originalita, animace, hudba, roztomilost

Proti: grind

+10

Tell Me Why

  • PC 75
Na první Life is Strange to nemá. Nebudeme chodit kolem horké kaše, ale jinak je to fajn adventura se sympatickýma hlavníma postavama a super hudbou. Líbí se mi, že hra probírá, ale zároveň násilně nevnucuje téma transgender lidí anebo psychických problémů.
+4 +6 −2

Eastshade

  • PC 80
Krásná a relaxační výprava na kouzelnym ostrově, kde malujete obrazy a plníte zajímavý úkoly od tamních obyvatel. Jenom škoda bugů, který notně kazí zážitek ze hry.

Pro: atmosféra, originalita, zábavný questy

Proti: bugy, nudný rybaření

+3 +6 −3

Mass Effect

  • PC 90
Hráno ve verzi Legendary Edition.

Grafika je celkem pěkná a hra vypadá k světu kromě prapodivnejch animací (hlavně obličejů) v cut scénách - asi něco jako v Andromedě xD. Nemile mě překvapila zabugovanost příběhových lokací - na Ferosu se zasekli společníci na místě, na Noverii mi doslova zamrzla Shepardová a odmítala se hnout a ve finálním souboji se mi hra sekla pro jistotu komplet celá.

O nezpochybnitelných kvalitách hry jako takový se bavit nemusíme. Je to pořád super a příběhově to většinu sci-fi rpg strčí do kapsy. Ano, na tebe, Outer Worlds, koukám, Jedinej opruz je ježdění v Maku po pustejch světech a plnění side questů. Vůbec to není zábava a vlastně z toho ani nic kromě tuny lootu a expů není. Správa inventáře je taky za trest. Přecejen pár let od roku 2007 uplynulo a vychytávky jako označení více věcí najednou nebo potvrzení výběru klávesou místo myší, jsou už standard. Tyhle dvě věci mohli v rámci edice předělat a vylepšit, myslím, že by se nikdo nezlobil.

Pro: příběh, atmosféra, parťáci, dialogy, vylepšená grafika, krátký cesty výtahem

Proti: prkenný animace a ksichty v cut scénách, bugy, jezdění s Mako, správa inventáře

+18

Impostor Factory

  • PC 85
Příjemný a nostalgický dovršení série her To the moon a Finding Paradise.
Hra je oproti dvěma zmíněným předchůdcům o něco slabší, v závěru bohužel chybí nakládačka emocí.
+4 +6 −2

Pathfinder: Wrath of the Righteous

  • PC 100
Tahle hra se dá představit jako obří dort, kterej dělali pejsek s kočičkou, ale výsledek se sakra povedl. Je tam úplně všechno, co si umíte představit, špetka toho, co si představit ani neumíte a celý to spolu výborně chutná a funguje.
Klobouk dolů před Owlcat Games, na hře takových rozměrů by si vylámalo zuby plno mnohem větších a bohatších studií.
+5 +7 −2