Zaklepání na víko rakve. Nový start, nový run. Vyzkoušení jiné cesty, jiné taktiky. Boss má taktiku lepší. Zaklepání na víko rakve. A zas a znova
Tak by se dala shrnout náplň deckbuildingového roguelike dobrodružství inspirovaného hrou Slay the Spire. Akorát je zde velký důraz na vyprávění příběhu, který je překvapivě košatý a zajímavý. K tomu se přidává ještě řada questů a vedlejších příběhových linek, které příjemně dotvářejí atmosféru světa. Vše je zasazeno do fantasy settingu, hrdina má kromě balíčku karet také inventář se sloty na zbraň, štít, tři kusy zbroje, dva doplňky a tři lektvary. Výbava se tedy dá různě kombinovat, lze také sbírat setové kusy, které dávají dodatečné bonusy. V každém runu je dílem náhody, které karty a vybavení budete mít, proto je radost stále dokola zkoušet různé postupy a hledat synergie mezi vlastnostmi a kartami. Hrdinovi se dají odemknout i čtyři různé classy, tak nehrajte 15 hodin za tu první nejhorší, jako já, protože jsem si nevšimla, že se dají měnit.
Pohyb po světě probíhá klasicky po encounterech – boj, boj s elitkou, odpočinek, obchodník nebo speciální událost, přičemž nikdy nejde projít vše, takže si cestu musíte volit. Encountery jsou pevně dané; jakmile si je jednou objevíte ,na mapě pak vidíte, co vás na nich čeká. Některé mají i více možností vyústění, které se neodvíjí jen z daného rozhodnutí, např. zachránit / nezachránit, ale i z dalších proměnných, které jsou zábavné objevovat.
Hratelné postavy jsou celkem tři. První je klasický bojovník, protože hraní za něj bývá na úvod nejlehčí na naučení. Hraní za druhou postavu mě bohužel moc nebavilo a za tu třetí už vůbec. Což je veliká škoda, protože každá z postav má jinou perspektivu příběhu a možnosti řešení encounterů. Ve Slay the Spire mě bavilo hrát za všechny čtyři postavy, protože jedna byla více zábavnější než druhá. Proto bych neřekla, že to bude mnou, ale spíše nevhodně zvolenými, až překombinovanými mechanikami daných postav.
Celkově je Knock on the Coffin Lid lehčí (i díky možnosti zvolit obtížnost) a přívětivější než Slay the Spire. Je založená na příběhu a plnění questů než na čisté náhodě. Je možná až moc obsáhlá a velká, přičemž jsem ani většinu obsahu za druhou a třetí postavu neobjevila.
Tak by se dala shrnout náplň deckbuildingového roguelike dobrodružství inspirovaného hrou Slay the Spire. Akorát je zde velký důraz na vyprávění příběhu, který je překvapivě košatý a zajímavý. K tomu se přidává ještě řada questů a vedlejších příběhových linek, které příjemně dotvářejí atmosféru světa. Vše je zasazeno do fantasy settingu, hrdina má kromě balíčku karet také inventář se sloty na zbraň, štít, tři kusy zbroje, dva doplňky a tři lektvary. Výbava se tedy dá různě kombinovat, lze také sbírat setové kusy, které dávají dodatečné bonusy. V každém runu je dílem náhody, které karty a vybavení budete mít, proto je radost stále dokola zkoušet různé postupy a hledat synergie mezi vlastnostmi a kartami. Hrdinovi se dají odemknout i čtyři různé classy, tak nehrajte 15 hodin za tu první nejhorší, jako já, protože jsem si nevšimla, že se dají měnit.
Pohyb po světě probíhá klasicky po encounterech – boj, boj s elitkou, odpočinek, obchodník nebo speciální událost, přičemž nikdy nejde projít vše, takže si cestu musíte volit. Encountery jsou pevně dané; jakmile si je jednou objevíte ,na mapě pak vidíte, co vás na nich čeká. Některé mají i více možností vyústění, které se neodvíjí jen z daného rozhodnutí, např. zachránit / nezachránit, ale i z dalších proměnných, které jsou zábavné objevovat.
Hratelné postavy jsou celkem tři. První je klasický bojovník, protože hraní za něj bývá na úvod nejlehčí na naučení. Hraní za druhou postavu mě bohužel moc nebavilo a za tu třetí už vůbec. Což je veliká škoda, protože každá z postav má jinou perspektivu příběhu a možnosti řešení encounterů. Ve Slay the Spire mě bavilo hrát za všechny čtyři postavy, protože jedna byla více zábavnější než druhá. Proto bych neřekla, že to bude mnou, ale spíše nevhodně zvolenými, až překombinovanými mechanikami daných postav.
Celkově je Knock on the Coffin Lid lehčí (i díky možnosti zvolit obtížnost) a přívětivější než Slay the Spire. Je založená na příběhu a plnění questů než na čisté náhodě. Je možná až moc obsáhlá a velká, přičemž jsem ani většinu obsahu za druhou a třetí postavu neobjevila.
Slay the Spire 2
Pro: Propracované synergie karet + vybavení + vlastností, příběh, viditelné encountery na mapě
Proti: Dvě postavy ze tří mě nebavily, v množství obsahu se jde lehce ztratit, kdy už vyjde Slay the Spire 2??