Slay the Spire 2

Návrat do věže není zklamáním. Dostavuje se opět těžký dopamin, závislost a geniální zábava. Motat se ve spirále kombinování karet, reliců, hledání nejlepší cesty a všudypřítomných smrtí je ještě lepší než dřív. 

Ke třem původním charakterům - Ironclad, Silent, Defect, přibyly dva nové – Regent a Necrobinder. Bohužel hraní za jednotlivé postavy není stejně zábavné. To je de facto jediná moje výtka. Pořád je hra v early accessu, takže je možnost, že budou tyto nedostatky ještě napraveny. Defect trpí na to samé, co v prvním díle. Žonglování s orby a mechanická dřina s jejich vyvoláváním je oproti gameplayi jiných postav relativně nuda. Dalším nepříliš povedeným charem je Regent. S ním se mi ještě ani jednou nepodařilo projít do 3. aktu a hraní za něj mi celkově moc radost nepřináší. Mechanika dvojí energie v základu není špatná, forgeování meče je taky dobrý, využívání minionů už je ze slabšího soudku a hraní random bezbarvých karet je vyloženě špatný. Doufám, že ho v rámci EA ještě poladí. Potenciál má ale rozhodně větší než Defect. 

Druhá nová postava Necrobinder je naopak pecková. Její hlavní mechanikou je společník Osty, což je kostlivá nemrtvá a zároveň i nesmrtelná ruka a tvoří společně duo, které rozsévá zkázu a pravé háky do frňáků. 

Nepřátelé jsou originální, otravní a občas dokážou nepředvídatelně zatopit. Bossové jsou nefér a tuzí, tak jak to má být. Už se mi podařilo porazit všechny, Doormaker mi dal zabrat asi nejvíc. 

Novinkou je odemykání Epoch, kde se na časové ose dozvídáme více o loru Spiru. Ještě mi jich pár po 45 hodinách chybí, ale brzy to snad napravím. 

Grafický kabátek je ve stejné stylizaci, jen je novější a hezčí. Všechno v pohodě a plynule běží, i na Steam decku. 

Tldr: Povinnost si zahrát.