Roguelike karetní hra, kde se hráč probouzí v chladné kryptě, daleko od domova, bez vzpomínek na svou smrt a v přítomnosti záhadného cizince. Aby získal své vzpomínky zpět, musí rozplést tajemství obklopující jeho úmrtí, uzavírat nečekaná spojenectví a pečlivě rozvážit jakou cestou se vydat, jelikož nebezpečí číhá na každém rohu a žádné rozhodnutí není takové, jaké se zdá býti.
Hráč se vydává na cestu třemi tajemnými regiony, aby odhalil smrtící intriky a vrátil se domů. Na své cestě potkává různé postavy, z nichž některé mohou být přátelské, zatímco jiné jen náklonost předstírají. Hra nabízí možnost ovlivnit podobu světa po dosažení trůnu Severní brány – rozhodnutí hráče určují osudy ras jako goblini, orkové nebo elfové.
Během hry si hráči vytvářejí své vlastní balíčky karet, sbírají mocné artefakty a bojují proti vůdcům frakcí, které ohrožují jejich cestu. Pokud váš hrdina během hry zemře, tak se probudíte zpátky v kryptě s tím, že ani jedna z vámi provedených akcí se nestala. Naštěstí vám i nadále mapa ukáže místa, na kterých jste už v minulosti byli a můžete své poznatky využít v budoucím pohybu po mapě.
Katt
Zaklepání na víko rakve. Nový start, nový run. Vyzkoušení jiné cesty, jiné taktiky. Boss má taktiku lepší. Zaklepání na víko rakve. A zas a znova
Tak by se dala shrnout náplň deckbuildingového roguelike dobrodružství inspirovaného hrou Slay the Spire. Akorát je zde velký důraz na vyprávění příběhu, který je překvapivě košatý a zajímavý. K tomu se přidává ještě řada questů a vedlejších příběhových linek, které příjemně dotvářejí atmosféru světa. Vše je zasazeno do fantasy settingu, hrdina má kromě balíčku karet také inventář se sloty na zbraň, štít, tři kusy zbroje, dva doplňky a tři lektvary. Výbava se tedy dá různě kombinovat, lze také sbírat setové kusy, které dávají dodatečné bonusy. V každém runu je dílem náhody, které karty a vybavení budete mít, proto je radost stále dokola zkoušet různé postupy a hledat synergie mezi vlastnostmi a kartami. Hrdinovi se dají odemknout i čtyři různé classy, tak nehrajte 15 hodin za tu první nejhorší, jako já, protože jsem si nevšimla, že se dají měnit.
Pohyb po světě probíhá klasicky po encounterech – boj, boj s elitkou, odpočinek, obchodník nebo speciální událost, přičemž nikdy nejde projít vše, takže si cestu musíte volit. Encountery jsou pevně dané; jakmile si je jednou objevíte ,na mapě pak vidíte, co vás na nich čeká. Některé mají i více možností vyústění, které se neodvíjí jen z daného rozhodnutí, např. zachránit / nezachránit, ale i z dalších proměnných, které jsou zábavné objevovat.
Hratelné postavy jsou celkem tři. První je klasický bojovník, protože hraní za něj bývá na úvod nejlehčí na naučení. Hraní za druhou postavu mě bohužel moc nebavilo a za tu třetí už vůbec. Což je veliká škoda, protože každá z postav má jinou perspektivu příběhu a možnosti řešení encounterů. Ve Slay the Spire mě bavilo hrát za všechny čtyři postavy, protože jedna byla více zábavnější než druhá. Proto bych neřekla, že to bude mnou, ale spíše nevhodně zvolenými, až překombinovanými mechanikami daných postav.
Celkově je Knock on the Coffin Lid lehčí (i díky možnosti zvolit obtížnost) a přívětivější než Slay the Spire. Je založená na příběhu a plnění questů než na čisté náhodě. Je možná až moc obsáhlá a velká, přičemž jsem ani většinu obsahu za druhou a třetí postavu neobjevila.
Tak by se dala shrnout náplň deckbuildingového roguelike dobrodružství inspirovaného hrou Slay the Spire. Akorát je zde velký důraz na vyprávění příběhu, který je překvapivě košatý a zajímavý. K tomu se přidává ještě řada questů a vedlejších příběhových linek, které příjemně dotvářejí atmosféru světa. Vše je zasazeno do fantasy settingu, hrdina má kromě balíčku karet také inventář se sloty na zbraň, štít, tři kusy zbroje, dva doplňky a tři lektvary. Výbava se tedy dá různě kombinovat, lze také sbírat setové kusy, které dávají dodatečné bonusy. V každém runu je dílem náhody, které karty a vybavení budete mít, proto je radost stále dokola zkoušet různé postupy a hledat synergie mezi vlastnostmi a kartami. Hrdinovi se dají odemknout i čtyři různé classy, tak nehrajte 15 hodin za tu první nejhorší, jako já, protože jsem si nevšimla, že se dají měnit.
Pohyb po světě probíhá klasicky po encounterech – boj, boj s elitkou, odpočinek, obchodník nebo speciální událost, přičemž nikdy nejde projít vše, takže si cestu musíte volit. Encountery jsou pevně dané; jakmile si je jednou objevíte ,na mapě pak vidíte, co vás na nich čeká. Některé mají i více možností vyústění, které se neodvíjí jen z daného rozhodnutí, např. zachránit / nezachránit, ale i z dalších proměnných, které jsou zábavné objevovat.
Hratelné postavy jsou celkem tři. První je klasický bojovník, protože hraní za něj bývá na úvod nejlehčí na naučení. Hraní za druhou postavu mě bohužel moc nebavilo a za tu třetí už vůbec. Což je veliká škoda, protože každá z postav má jinou perspektivu příběhu a možnosti řešení encounterů. Ve Slay the Spire mě bavilo hrát za všechny čtyři postavy, protože jedna byla více zábavnější než druhá. Proto bych neřekla, že to bude mnou, ale spíše nevhodně zvolenými, až překombinovanými mechanikami daných postav.
Celkově je Knock on the Coffin Lid lehčí (i díky možnosti zvolit obtížnost) a přívětivější než Slay the Spire. Je založená na příběhu a plnění questů než na čisté náhodě. Je možná až moc obsáhlá a velká, přičemž jsem ani většinu obsahu za druhou a třetí postavu neobjevila.
jones1240
Pro: Propracované synergie karet + vybavení + vlastností, příběh, viditelné encountery na mapě
Proti: Dvě postavy ze tří mě nebavily, v množství obsahu se jde lehce ztratit, kdy už vyjde Slay the Spire 2??