Warhammer 40,000: Rogue Trader

Studio Owlcat games přináší svou další RPG hru. Nejedná se o žádné fantasy jako u předchozích dvou her, ale a tentokrát zavítáme do temného světa Warhammer 40k. Jako fanouškovi tohoto universa a her od samotného studia mi bylo okamžitě jasné, že to bude hra, kterou si prostě musím zahrát. Moje očekávání tedy nebyla zrovna malá.
Svět Warhammeru je VELMI obsáhlý. Prakticky každá frakce má dlouhou historii mapující jejich minulost, významné bitvy, nebo třeba důležité postavy, které se nějak podílely na utváření světa. Do toho přidejte ještě tunu loru a desítky knih. Je toho opravdu hodně, navíc Warhammer není něco tak známého, jako třeba takové Star Wars. Jistě, hra vás celou dobu zásobuje informacemi a vysvětluje vám věci, které jinak běžný obyvatel tohoto světa zná, ALE. Pokud si opravdu toužíte tuto hru užít a nechcete strávit desítky hodin pročítání knih nebo internetových stránek, který vás dost možná od hraní odradí, doporučuji najít si nějaké video, popisující základy a fungování světa. Vážně vám to pomůže se lépe ponořit do celkové atmosféry a fungování věcí kolem vás.

No a o co, že tu tedy vlastně jde? Ocitáte se v kůži nového Rogue tradera. Osoby, zmocněné samotným císařem k prozkoumávání a dobývání vzdálených koutů kosmu a to prakticky s neomezenou mocí. To vše ve jménu lidstva a zlatého trůnu. Je to tedy taková sci-fi obdoba conquistadora? No, ne tak docela. Pod svým velením budete mít loď čítající tisíce lidí, nebo budete rozhodovat nad osudy několika planet a společně s tím životy jejich obyvatel. Většinu času ale strávíte cestováním po různých planetách, obnovováním svého impéria, souboji s kultisty a mimozemskými rasami. Jste tedy něco víc, než jen obyčejný průzkumník, i když to bude asi vaše hlavní náplň. To a také boje.  

Souboje jsou zde řešeny tahově. Žádná forma pauzy nebo přepínání režimu, pouze tahový systém, doplnění o možnost krytu. Z počátku jsou vaše postavy slabé (tak jak to už obvykle bývá) a nezmůžete se než na klasické přesunout a zaútočit. Případně ještě zvládnete použít nějakou tu nebojovou schopnost. Ale jak budete sílit, začne se boj stávat daleko zábavnější. Někdy jde o útok navíc, jindy o buff, který udělá ze salvy z bolteru smrtící déšť.
V mé družině excelovala například sestra Argenta. Ta nejen že dokázala zaútočit více než dvakrát za kolo, ale se svým vybavením byla schopná postarat se o většinu protivníků, kteří se odvážili postavit se mi do cesty. Ve spojení s takovou Yrliet jsem pak dostal dvojici, která v případě lehčích střetů nepustila ostatní postavy ani ke slovu.
Jediný problém který jsem s boji měl, byly občas až nesmyslné velké životy některých bossů (hrál jsem na normální obtížnost). Ne, že by byly těžké, ale ukrajování jejich životů bylo trochu zdlouhavé. A nedej bože, totiž Císaři, aby jste si nechali některou ze silných postav na lodi.
Když už je řeč o lodi, tak souboje vás tu čekají i jiné, než ty pěší. K dispozici máte totiž svojí osobní loď a ta rozhodně není jen na okrasu. Během cest vás budou obtěžovat piráti, nebo mimozemské rasy, lačnící po vašem nákladu nebo prostě jen po krvi.

Stejně jako u Pathfinderu vás i zde čeká obsáhlý systém tříd a schopností. Byť trochu jinak pojatý.
Hlavním viditelným rozdílem je počet tříd. Těch je pouze deset. Čtyři základní a šest pokročilých (je tu teoreticky ještě jedenáctá, ale tam se jedná hlavně o zlepšení stávajících dovedností). Nezní to jako moc, obzvláště když takové Wrath of the Righteous jich mělo daleko víc. Tvorba postavy v sobě schovává ale další možnosti, které vám tenhle nedostatek pomohou vyřešit.
Vezměte si takový původ nebo váš domovský svět. Obvykle jde o detail, který vám dá nějaký bonus ke statistikám a kromě roleplaye pak k ničemu není. Tady toho ale dostanete víc. Třeba takový šlechtic. Jeho speciální schopností je vytvořit z jedné postavy svého "sluhu" a té postavě propůjčuje bonus k jejím statistikám. Nebo třeba komisař, který svým spolubojovníkům dává navíc tahy a tím i možnost způsobit víc škod, nebo se naopak přeskupit. V závislosti na zvolené třídě si pak můžete vytvořit třeba velitele s důrazem na podporu, nebo velitele, který vede samotný útok.
Kapitolou samou o sobě je pak původ psykera (zdejší obdoba čaroděje). Nejen, že vás to neomezuje ve volbě třídy, ale dává vám to další možnosti. Bojovník s “magickými“ útoky? Bojovník, který si dává buffy? Velitel který kromě podpory odstřeluje nepřátele blesky? Stačí popustit uzdu své fantazii a můžete tvořit.  

Za zmínku stojí určitě i spolubojovníci, kteří se podle mě řadí k těm zajímavějším. Už to není dvacátý trpaslík se sekerou, elfí lučištník, nebo temný čaroděj, které v běžných RPG potkáte prakticky na každém kroku a liší se jen v drobnostech. Vezměte si takového Ulfara. Ulfar, je vesmírný mariňák. Geneticky modifikovaný člověk, který je silnější než obyčejný člověk a rozhodně mnohem mohutnější. Zabírá proto hned čtyři políčka a ne jedno. Nejlépe by se dal přirovnat k MEC Trooperovi z XCOMu, který je sám o sobě takový chodící tank. Nebo takový Pasqal, který je knězem adepta mechanika, což je … no řekněte, už jste někdy viděli chodící švýcarský nůž, ze kterého čouhají mechanické chapadla a rád si povídá s vaší mikrovlnkou? A jsou tu i další. Dokonce i mezi lidskými, kteří mohou působit celkem nudně, se najde pár zajímavých. 

Svět je bezvadný. Správně temný, jak se dá od Warhammeru čekat. Všude spousta lebek, ohromných soch přehršle svící nebo oslavování císaře. Jednou navštívíte džungli, jindy se budete procházet městem s monumentálními stavbami, nebo se ocitnete na palubě opuštěné lodi. To poslední bylo poprvé obzvláště dobré a mělo to tu správnou strašidelnou atmosféru. k tomu si ještě přidejte parádní soundtrack, který atmosféru ještě umocňuje.

Největší problém, který hra během mého hraní měla, byl její technický stav. Jak už to tak u Owlcat games bývá, vyšla hra s řadou bugů. Plně hratelná od začátku do konce ale pořád to byly bugy, které byly občas trochu znát.
Stejně tak jsem byl trochu zklamaný z druhé poloviny hry. Prolog a první dvě kapitoly byly fajn a nemám co jim vytknout. Třetí vás dostane do podobné situace, jako ve čtvrté kapitoly Wrath of the righteous.
Ale s tím rozdílem, že zde nemáte možnost přehazovat si své postavy a musíte celou kapitolu odehrát s družinou, kterou jste si na začátku vybrali. A to v tu chvíli ani nevíte.
A zbytek, tam už podle mě hra trochu ztrácela dech a nebyla tak zábavná jako samotný začátek.
Hru v každém případě, i přes její nedostatky, vřele doporučuji. Mezi RPG se jedná o něco netradiční zasazení, které se jen tak nevidí.