The Sims 2

Zatímco běžný člověk utíká ze svého šedivého života do světů, v nichž masakruje plamenometem desítky zombií, popřípadě buduje obrovské impérium, pro nás – bytosti vznešené, oduševnělé, dokonalé, se zálibami pozemšťanům zcela neznámými – jsou takovým osvěžením každodenní starosti obyčejných lidí! The Sims 2 nabízí opravdu hodně exotických možností a starostí, s nimiž se běžně nesetkáváme. Och! :-)

Pochopitelně neuspokojí osobu toužící po lineárním zážitku s jasným začátkem a koncem; jde o rozlehlé hřiště, lépe řečeno zábavní park, v němž jsou rozmístěny rozličné atrakce umožňující odlišné způsoby sebeuskutečnění.
- Tak třeba už jen projektováním obytného domku (vily, paláce, hradu apod.) lze strávit ohromné množství času; rád bych řekl (a možná to tak je), že lze s nabízenými nástroji vytvořit cokoli si jeden zamane, žel ukázalo se, že nový Howard Roark ze mne pravděpodobně nebude – je rozdíl mezi vizí nádherné stavby takříkajíc zvnějšku a její realizací v detailech, pokoj po pokoji, stěnu po stěně.
- O poznání jistěji jsem se cítil ve světě módy. Jako člověka, který strávil mnoho hodin tvorbou krásných panenek, mě nenechala chladným možnost sestavování garderóby svým svěřenkyním a svěřencům, samozřejmě v kombinaci s účesy a make-upem a trochu neeticky i eugenickými pokusy, pro které máte volnou ruku, stačí jen dostatek materiálu. (K cenné mimozemské DNA, o níž jsem leckde četl, jsem se ovšem nedostal.)
- Do hry je vloženo i drobné RPG, když se podle povahy simíka liší jeho životní aspirace i momentální touhy a jejich cíleným (ne)naplňováním lze dosáhnout zajímavých výsledků – od nervového zhroucení po získání nějakého sci-fi udělátka, kterým sobě i ostatním můžete počítačovou existenci hezky osladit. Při tvorbě kariéry mě vyloženě nadchla možnost brát jako starosta (tučné) úplatky, samozřejmě s tím (nepředvídatelným) rizikem, že na to později dojedete. Hra přitom předhazuje stále další výzvy, jako např. nutnost sbalit najednou tři simíky či souložit postupně s pěti jinými na veřejném prostranství, atp. :-) Jejich život je časově omezený a musíte se rozhodnout, jak s jejich potenciálem naložíte a čeho se pokusíte dosáhnout.

Za zmínku pak stojí řada speciálních vymožeností, pomocí nichž lze simíky vystavovat různým, více či méně nelidským, experimentům – např. při vhodně umístěném náhrobku zjevující se duchové, občasná návštěva UFO, různé kuchyňské „nehody“ či prostá nepřítomnost toalety. Umělá inteligence ovšem není nic extra, takže ortodoxním sadistům bych druhou sérii přece jen bez výhrad nedoporučil.

Pozoruhodným fenoménem je zmiňovaná datadisková politika EA. U prvních Sims bych snad i uvěřil, že autory předmětné funkce napadaly až časem a postupně tak své dílo zdokonalovali, když však v pokračování opět chybí věci, které do konceptu jedničky datadisky dodaly, jde už o jasný – a nepříliš sympatický – kalkul. I ve své původní verzi však hra nabízí opravdu hodně možností a potenciálně velmi dlouhou zábavu.