Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Sims

05.02.2000
72
323 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

The Sims je simulátor života, za jehož konceptem původně stojí herní vývojář Will Wright, spoluzakladatel studia Maxis, které titul nakonec vyvíjelo. Vydavatelem této sociální strategie je pak známá společnost Electronic Arts.

Na počátku si hráč vytvoří svoji lidskou postavu, takzvaného "Simíka", a to včetně jména, vzhledu, ale třeba i povahových rysů. Na mapě menšího města mu poté vytvoří dům včetně interiérů a vybavení, ovšem pouze s omezeným množstvím peněz. Při samotném hraní se pak postavy, díky umělé inteligenci, řídí buď částečně sami nebo se dají ovládat příkazy uživatele, který je tak může třeba poslat k lednici, aby se najedli, do postele kvůli spánku či povídat si s jinými postavami. Sociální interakce je vůbec stěžejním prvkem hry a různé postavy mezi sebou mohou cítit jak přátelství nebo lásku, tak antipatie, které symbolizují znaménka nad jejich hlavami. Každý Simík má také své potřeby, jako například hygienu, které zobrazují rozličné ukazatele a o které se musí hráč postarat, aby nedosáhly kritické hodnoty a jeho postavě se dobře dařilo. V neposlední řadě je zde také možnost poslat svého svěřence do práce a zajistit tak finanční příjem a zvyšovat životní standart nákupem lepšího vybavení domácnosti či přestavováním, popřípadě rozšiřováním, domu. Hra také nemá jednoznačný konec, jelikož postavy včetně dětí nestárnou. Pokud se o ně hráč nebude dostatečně starat, mohou ovšem zemřít.

Co se technické stránky týče, hra kombinuje 3D a 2D grafiku v izometrickém pohledu. Simici jsou vymodelováni ve 3D, ale jejich okolí je prerenderované. Hratelnost se pak rozděluje na tři módy, mezi kterými lze během hraní volně přepínat. Prvním z nich je život, ve kterém běží čas a postavy provádějí zadané úkoly, chodí do práce, komunikují atd. Druhým je mód nakupování, ve kterém se čas zastaví a hráč může nakupovat nové výrobky jako elektrické spotřebiče, nábytek či bytové doplňky. Třetím je pak stavební mód, ve kterém opět čas stojí a lze v něm upravovat samotný dům a to jak stavebně, jako například přidáním bazénu či přístavbou patra, tak esteticky, jako třeba posouváním nábytku nebo vytapetováním atd.

The Sims je označována jako první hra žánru simulátor života, který tak vlastně sama určila a postupně si získala mnoho fanoušků různého věku napříč světem. Ke hře postupně vyšlo několik oficiálních datadisků, které hru rozšířily o určité téma: Livin' It Up, House Party, Hot Date, On Holiday, Unleashed, Superstar a Makin' Magic. Rovněž vyšlo nespočet fanouškovských modifikací, které upravovaly například chování postav či přidávaly další prvky. Pokračování se titul dočkal celkem třikrát a postupně tak světlo světa spatřily hry The Sims 2 (2005), The Sims 3 (2009) a konečně The Sims 4 (2014). Tři roky po vydání na PC se pak počin díky vývojářům ze studia Edge of Reality dočkal i značně upraveného portu na konzole šesté generace PlayStation 2, Xbox a GameCube.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Pokud bylo The Sims něčím známé, tak tím, že jej hrála snad každá holka. I holky, které v životě nezapnuly počítačovou hru, i holky, které se vám ve škole posmívaly za to, že jste počítačoví nerdi a dušovaly se, že si váš penis nikdy nevezmou do úst, dokonce i holky, které neměly počítač… Přišla doba, kdy všechny hrály The Sims. Simulace života byla opravdu trefou do černého, bylo to něco nevídaného a poměrně osvěžujícího. Přestože koncept se od her typu Sim City, Transport Tycoon či Theme Hospital tolik nelišil, pouze se konkretizoval a zaměřil na jeden domeček – jednu rodinu, hra působila originálně. Při takto masovém komerčním úspěchu není divu, že hra se dočkala bambiliónu datadisků a dívčích/emo vychytávek, kterými znechutila většinu opravdových příznivců budovatelských strategií mužského pohlaví.

Nicméně zde hodnotíme původní hru, vraťme se tedy pěkně na začátek, do roku 2000, kdy tato snad až revoluční hra vyšla. Ani jako největší alfa samec této databáze se nestydím přiznat, že The Sims působilo již od samotného spuštění velmi mile a sympaticky. Začít hru jste mohli buď v již existujícím domečku s existující rodinou, nebo si vytvořit vlastní, což byla samozřejmě volba preferovaná většinou. Píše se herní čas nula, hra je pozastavená, a přesto si dokážete užít ohromnou spoustu zábavy při stavění vašeho domu snů za doprovodu velmi kvalitního soundtracku. Jen si to představte, je vám 14-15 let a rodiče vám právě řekli, že nemůžete mít televizi v pokoji. Well, fuck it, zapnete The Sims a navalíte si do pokoje koženou sedačku s širokoúhlou plasmou, pinballem a kulečníkovým stolem. Není pochyb o tom, že právě úzké spojení s reálným životem dělalo tuto hru tak atraktivní.

Když máte dostavěno, začnete konečně žít. Simové mají dobře rozložené ukazatele a statistiky, které musíte průběžně doplňovat a zlepšovat. Hra perfektně podporuje motivaci pro získávání peněz a kupování lepšího vybavení, protože např. kvalitní postel zkracuje dobu spánku, stolování u drahého nábytku souběžně s ukazatelem hladu doplňuje také ukazatel komfortu atd. Myslím, že herní systém není příliš složitý, je velmi efektivní a dokáže udržet hráčskou motivaci po docela dlouhou dobu. Nemyslím si, že by The Sims jako celek bylo možné udělat výrazně lépe, jen pár otravných detailů by si zasloužilo vyladit. Nejotravnějším a nejdementnějším „bugem“ hry je délka času, kterou Simové potřebují na to aby „předčasně“ ukončili některé činnosti, jako je třeba koupel nebo spánek. Pokud jste ve vaně / v posteli a víte, že za 45 minut pro vás přijede auto do práce, můžete se na to rovnou vysrat, nestihnete to. Simové jsou zkrátka velmi nemotorní v situacích, kdy mají měnit naprogramovanou činnost, týká se to např. i toho, když se dvě postavy „srazí“ ve dveřích a zaseknou se. Za to bych jim nejradši postavil bazén bez schůdků ven…
+28
  • PC 50
The Sims, na jednu stranu výborná hra (tvorba vlastního domečku), následně extrémně nudná hra (sociální interakce lidiček a jejich život).

První fáze není věru špatná, každý kdo trávil čas se stavbou domečků z kostek, jistě ví, jak je to zábavné. A tak to milý Will Wright přenesl na osobní počítače, aby lidé nemuseli podstoupit faux pas s tím, že si stále hrají s kostičky, nýbrž plánují design svého bytu na hypotéku.

Sociální interakce. Chytrý nápad, dokud si při sledování jednoho simíka kterého posadíte k počítači aby hrál na pc a zvýšil si tak happy metr neuvědomíte, že je něco špatně.

Pak ale následuje nuda, kterou snad dokáže zachránit jen zastavění skupinky lidiček do místnosti se sporákem, a pak sledovat, co se bude dít.

Poctivých 50%, s tím, že dvacet je odečteno za až nepěkné zkomerčnění, kdy se snad za celou dobu, co hry hraji valí měsíc co měsíc datadisky s rozkošnými názvy jako Pro teenagery, Povolání snů nebo mé oblíbené Koupelny a kuchyně. Dobře, tak po osmi letech od komentáře a 19 let od vydání to není aktuální a Sims mánie zmizela, takže se mohu navrátit k relevantnímu hodnocení.

Pro: stavění domečku a design interiérů, grafika, rozmanitost

Proti: po dostavění již není co dělat

+26 +29 −3
  • PC 70
Na první Simíky mám spousty vzpomínek. Matných, ale krásných. Byla to vůbec první hra, kterou jsem nainstaloval na vlastní (rodinný) počítač. Do té doby jsem smažil buďto u kamarádů nebo na PS1. The Sims jsem znal však pouze z vyprávění spolužáků a z návštěv u bratrance, který mě ale k počítači nepouštěl. Nikdy jsem tedy neměl to potěšení, abych si mohl vybrat jednu z asi deseti hlav a upevnit ji na jedno z asi deseti těl. Nikdy jsem nemohl kliknout na zelenou trávu a vytvořit si první příčku svého budoucího domu. Nikdy jsem nemohl jíst pizzu, vybrat si barvu kůže, povídat si se sousedem, umývat nádobí, vyhazovat staré noviny, zaspat do práce, … sprchovat své rozpixelované genitálie, osouložit uklízečku, vychcat se na koberec, zabít pošťačku, zabít kolegu z práce, zabít Mortimera, zabít sebe, ZABÍT VŠECHNY, muahahahaaa!!!

Eh, no, a pak přišel první počítač a já tohle všechno rázem směl. I když .. jediné, co jsem z toho všeho nemohl, bylo stavění. Přiznávám se, Simíky jsem hrál jako warez, ostatně jako asi úplně každý v mém okolí. A stejně jako asi úplně každý jsem neměl onen bájný “crack na stavění.” Co jsem dál neměl byla čeština, kterou bych si tenkrát v páté třídě opravdu hodně přál. Bratranec, který měl narozdíl ode mě internet, mě odbyl s tím, a teď cituji: “češtiny jsou vždycky zavirovaný”. Tudíž mi nic nestáhl a sám si užíval Maxe Payna a Fallout 2, jak jinak než v češtině.

Časem se na mě ale usmálo štěstí a od mého druhého bratrance jsem sehnal jak crack, tak češtinu. To se to pařilo, panečku. Už stačilo jen zjistit, kde je na klávesnici středník a mohl jsem si pomocí “KLAPAUCIUS” nasázet do virtuální peněženky tisíce a tisíce simoleonů (ne, ten cheat si opravdu nepamatuju - musel jsem si ho teď dohledat a konečně jsem zjistil, co vlastně přesně znamenala ta kombinace středníku a vykřičníku, wow!)

Od tý doby byl u nás bratránek (ten druhej, hodnej) každý víkend. Náš víkendový rituál vypadal asi takto: vstát, vymočit se, zapnout PC, mezitím než nabootoval si vyčistit zuby, pohádat se kdo bude hrát první, urazit se, hrát, usmířit se, dohodnout se na tom, že každý bude hrát hodinku (což jsme měřili kuchyňskou minutkou), pohádat se protože jeden z nás přetáhl, znovu se urazit, celý den se spolu nebavit, večer se usmířit a v neděli tohle vše zopakovat ještě jednou, s krátkou přestávkou na sledování Věřte, nevěřte.

U The Sims jsem každopádně vydržel neuvěřitelně dlouho, i s tím málem, co oproti následujícím dílům jednička nabízela. Byla to hra, ve které si mladej kluk (nebo děvče) mohl/o splnit ty nejromantičtější, ale i nejtemnější sny. Přiznejme si to, takhle to dělal prostě každej. Vytvořit si postavu podle holky, která se mi zrovna ve třídě líbí a tu potom balit. Vzít si jí, nastěhovat se k sobě, udělat si s ní hromadu dětí a žít harmonický a spokojený život. To tedy platilo aspoň do chvíle, dokud mě moje milovaná nepřistihla jak brousím její mámu v manželský posteli a u toho si oba vyřváváme “woohoooooo”. Ještě horší bylo, když mě takhle našla i se svým tátou. Pak už nemá smysl cokoliv zachraňovat, je potřeba jenom obvolat známé a pozvat je na obrovskou oslavu, která zahrnuje osm lidí v jedné místnosti (včetně mojí ženy), rozpálený krb, spoustu dřevěných židlí rozmístěných kolem a ano … žádné dveře. Párty začíná vážení a vyhrává ten, kdo chcípne jako poslední. Jóóóó, tak takhle jsme se s bratránkem bavili a ještě jsme se vzájemně vsázeli, kdo z toho vyjde jako vítěz a kdo naopak umře první. A zkuste mi někdo říkat, že série GTA podněcuje hráče k násilí :D

!;!;!;!;!;!;!;!;!;!;!;!;!;!;!;!;!

Pro: Tenkrát něco naprosto neuvěřitelného - simulátor života

Proti: Časem si člověk uvědomí, že dělá dokola pořád to samé

+22
  • PC 70
K prvním Simsům jsem se dostal spíše náhodou. Nikdy jsem nic podobného nehrál a kdybych jednoho dne mezi cédéčkami vedle počítače nenarazil právě na tento titul, určitě bych simulátor lidského života nikdy nevyzkoušel.

Dům i simík byli mým vlastním výtvorem, protože jsem se nehodlal spokojit s tím, co mi vývojáři připravili. S postavou jsem se moc nebabral, ale své obydlí jsem se snažil vypiplat do co nejmenšího detailu. Jelikož jsem chtěl mít svůj příbytek jednopatrový a zařízený všemožným vybavením, nezbylo mi na výmalbu jednotlivých místností.

Co na tom, že z toho měl můj simík menší deprese, až vydělá dost peněz, budou i barevné stěny. Nakonec bylo nejen vymalováno, ale zbylo i na ten nejkvalitnější nábytek, bazén či elektroniku. Pak se ale nabízela otázka, co dál? Co je vlastně cílem hry? Já si ho stanovil tím, že koupím tu nejdražší nemovitost, která byla k dispozici. Obětoval jsem tomu símíkův rodinný život, zakazoval mu mít děti s partnerkou a vše podřídil kariéře.

Svého cíle jsem dosáhl, ale musel jsem se vzdát stávajícího sídla včetně veškerého špičkového vybavení, jež se za celou dobu podařilo mému simíkovi nastřádat. Počítal jsem s tím, že za tu přemrštěnou sumu, kterou realitka za daný objekt požadovala, dostane stejný komfort, na nějž byl doposud zvyklý.

Jé jak jsem byl překvapený, že se v domě nenachází zhola nic, kromě jednoho přepychového krbu. Nebýt jej, mohl simík spát na zemi a na záchod chodit do kouta, protože veškeré jeho úspory padly na nákup přepychové vily a jen prodej krbu mu umožnil vést alespoň trochu důstojný život.

Myslím, že jsem využil všeho, co mi hra může nabídnout, takže se k ní už v budoucnu nehodlám vracet a neplánuji zkoušet ani další díly. To dám spíše druhou šanci SimCity 4 nebo Spore od stejných vývojářů.

Pro: tvorba postav, tvorba domů, zajímavá zkušenost

Proti: nejasný cíl hry, zvláštní chování simíků

+21
  • PC 85
Chvíľu som uvažoval, či počet bodov nezvýšiť takmer k absolútnemu maximu. Ultimátne dielo Willa Wrighta, ktoré neskôr dalo vzniknúť ryžovaniu zlata nenásytného molocha :-) Ale to je druhá vec, kvality tejto hry to nijako nezráža, ba naopak. Hra od ktorej sa nečakalo nič, a vznikol obrovský fenomén, o ktorom sa hovorí, že pritiahol k počítačom, resp. hrám i druhú polovicu ľudstva :-)

Pro: skrátka fenomén

Proti: nie je čo :-)

+19