Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

« Předchozí Následující »

Half-Life 2

  • PC 85
Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že minimálně jeden díl série Half-Life by každý hráč měl alespoň vyzkoušet a poznat, v čem tkví jeho nemalá oblíbenost. I mně zvědavost nedala a chopil jsem se proto dílu druhého, který v celé sérii z hlediska zábavy a celkové kvality zaujímá jednu z čelních pozic.

Při prvním spuštění se moje oči rozzářily nad výtečnou grafickou stránkou s jedním ojedinělým pocitem. Jakým? Málokterá graficky zdařilá hra totiž u mě způsobila fakt, že bych se občas zatoužil toulat po nádherně vymodelovaném a excelentně vykresleném prostředí a nedělat nic jiného. Ale holt tu nejsme na kochání a vrhněme se proto do akce.

Ta totiž ve hře zaujímá další velice výsostné postavení. Scény zde jsou totiž správně peprné, lidští nepřátelé správně zákeřní a často pracující v týmu, takže jsem tu shledal určitou podobu s F.E.A.R., což právě pro mě je zárukou skvělé kvality. Nepřátelé jsou také v podobě nemrtvých a různých typů monster, které já osobně dvakrát nemusím, ale jelikož boj s nimi je optimálně vyvážen s těmi lidskými, nenabírá tím otravného stereotypu a zábavnost hry tak nepřetržitě zůstává na jedinečné úrovni.

Další kapitolou, u které stojí za to se pozastavit, jsou zbraně. Asi jsem nebyl zdaleka jediný, kdo propadl kouzlu zbraně Gravity Gun, který zde nevykonává jen pozici pouhé útočné zbraně, nýbrž i nadmíru užitečného pomocníka. Ne vždy je totiž cesta přímočará a leckdy nestačí jen projít po vyznačené cestě nebo se jen rozeběhnout a skočit do míst, kde pokračuje. Proto je velice fajn, když pomocí této zbraně si ze vhodných nalezených předmětů hráč vytvoří cestu vlastní a jsou tak dány podněty pro jeho inspiraci a časté přemýšlení, jakým způsobem okolní věci využít ve svůj prospěch ke zpřístupnění cesty dále. Pochvalu si zaslouží i příběh, který počínání hlavního hrdiny nedělá bezduchým a vcelku výstižně jej vysvětluje.

Co dodat? Graficky výborná hra se stejně zdařilými akčními pasážemi doplněná zajímavým příběhem, to vše je důvod k tomu, abych ze hry po jejím skončení odcházel s dávkou spokojenosti a pomalu se sunul ke dveřím, za nimiž na mě ťuká Epizode One.

Pro: jedinečná grafika, akce, zbraně, příběh

Proti: některé typy nepřátel

+68 +70 −2

The Witcher

  • PC 100
Na DH mám ohodnoceno přes 80 her. Dvě z nich dosáhly na 100%, 8 na 95%. Nejmladší z nich je z roku 2004.
A nyní, na začátku roku 2011, po roce průměrných her, nevyužitých potenciálů a nedotažených nápadů, se mi pod pracky dostala opravdová pecka. Pecka, která by na stovku patrně nedosáhla, kdyby neexistovalo několik vedlejších okolností. Ale ty okolnosti existují.

Zaklínač je poctivá hra. Poctivá hra, se kterou si tvůrci dali opravdovou práci a nesnažili se jen vypotit další bezduchou slátaninu využívající slavné (aspoň ve střední Evropě) značky. Dobře totiž věděli, že fanoušci Geralta by je ukamenovali, kdyby ve hře bylo cokoliv, co by se nehodilo do zaklínačova světa.

Smysl pro detail je cítit v celé hře. Ať už to je výběr mezi válkou a neutralitou, ať už to jsou vedlejší postavy, potvory, které zaklínač rube či "lokální" problémy jednotlivých vesnic, spolků, intrikářů. Nevěřil jsem těm heslům, která jsou napsaná na krabici, ale pro jednou jsou pravdivá. Opravdu se ponoříme do světa plných intrik a skvělého děje, kdy vedlejší linky souvisejí s hlavními a do toho všeho se můžeme rozhodnout, jak je dořešíme a naše činy MAJÍ následky.

Příběh patří mezi to nejlepší, co jsem kdy ve hrách zažil. K tomu všemu je překládán záživnou formou a doplněn příjemným, leč nedokonalým gameplayem. Zaklínač má několik menších chyb. Sem tam bug, někdy člověk quest vyřeší dřív, než to hra zamýšlí a pak je zmatek, sem tam hra nereaguje při bojích s mnoha příšerkami. Ale čert to vem. "Uk uk"

Takhle má vypadat poctivé řemeslo. Takhle se mají dělat hry, s vášní, s myšlenkou hráči předat něco víc než pár hodin ucházející zábavy.

Je mi jasné, že pro zarytého fandu starých rpg jako Baldurs Gate, je hra možná jednoduchá, snadná apod., ale já se bavil, protože přesně tyhle rpg mám rád. Vedlejší postavy využité do mrtě, logika v jejich chování, dialogy, které nenudí a není jich tuna a tak dále a tak dále.

Vím, nenapsal jsem nic konstruktivního, ale to je tím, že jsem nečekal, že se tohle ještě někdy stane. Zaklínač mě dostal do kolen, bavil mě po celou dobu, jen škoda poslední kapitoly a tradičního závěru, ale jinak smekám. A poslední animačka byla skvělá!

A na závěr se musím přiznat - nedovršil jsem poslední úrovně a ani jsem se nedostal k petardám... takže opravdu záleží jen na vás, jak hrou projdete...

P.S.: Pokud se nestane zázrak (v podobě Deus Ex: Human Revolution nebo Zaklínač 2), tak Zaklínač bude mou hrou tohoto roku.

Pro: PŘÍBĚH (nejen, že tam nějaký je, ale je skvělý), vedlejší linky, vedlejší postavy, svět odpovídá knihám...

Proti: em... moc často prší? :) ... a nejde si pojmenovat savy

+68

Mafia: The City of Lost Heaven

  • PC 100
Na téhle hře je vidět že češi hry uměj a to na výbornou. Příběh jako z filmu (výborného), má spád, je zajímavej, plný zvratů.Klasické téma kdy se od taxikáře,přes pěšáka dostaneme až k loupěži v bance a zradě.Mafia také vyniká výborným zpracováním, město žije, dýchá z něj atmosféra 30. let a to se mi líbí.Mise jsou různorodé a se zajímavou náplní.Taky jsem se vždycky těšil jakej vypečenej úkol si pro mě vymyslí Lucas Bertone a jakou káru za to sežene.Muzika suprová, nemá chyb.Dabing bez chybičky. Pro mě jedna z nejlepších her.Už aby tu byla dvojka...

Pro: Mise,dabing,hudba,grafika,příběh,plus všechno další

Proti: nic mě nenapadá ;)

+67 +70 −3

Posel smrti

  • PC 85
Hra Posel Smrti vysla v dobe, kdy jsem aktualni herni scenu uz nesledoval a da se rict, ze jsem se o ni poprve dozvedel az ted, kdy uz nic jineho nez klasicky zpracovane adventury v podstate nehraju. Je treba hned bez nejakych vytacek rict, ze se imho jedna o jasne nejlepsi ceskou adventuru, ktera se podobne jako jeji jediny podobne ambiciozni cesky predchudce Dreamland, snazi o osloveni zahranicnich trhu. Podle ohlasu samotnych autoru se ji to (narozdil od nestastneho Dreamlandu) podarilo. Jsem za to rad uz proto, ze jsem pri pohledu na zaverecne titulky s uzasem zjistil, ze Posla Smrti v podstate dali dohromady jen 4 lide. Kdyz to porovnam s credits napriklad The Dig, ktere trvaly asi pul hodiny a probehlo v nich o dobrou tisicovku jmen vic...opravdu neuveritelne.

Posel Smrti se podanim pribehu a jeho intenzitou evidentne inspiruje u krale tohoto typu her, serie Gabriel Knight. Tato genialni trilogie ale mela jeste jeden aspekt, ktery Poslu Smrti unika a to maximalni historicka verohodnost a know how. Posel Smrti strili historicka data a udalosti od boku, vzhled predchudcu hlavniho hrdiny z portretu vubec neodpovida dobe, ve ktere udajne meli zit a to ani v Anglii, ani nikde jinde. Zadna inkvizice v Anglii nikdy nebyla etc. Autori se pustili na tenky led, ktery s nimi nicmene hned po par krocich praskl. Ale ok, nemuzu chtit vsechno. Samotny pribeh je totiz vyborny a tahne hrace dopredu, i kdyz jsem asi nebyl sam, kdo uz delsi dobu pred prozrazenim tusil, jak se veci ve skutecnosti maji.

Posel Smrti se tedy nakonec blizi spis o poznani plytsimu (a bohuzel do dnesnich dnu mnohem uspesnejsimu) Broken Swordu a to i obtiznosti, coz je ale rozhodne klad. Delirickou obtiznost starych dobrych GK by v novem mileniu uz asi nikdo neunesl a me samotneho potesilo, ze jsem behem hrani pouzil navod snad jen 2x a to vyhradne na prehlednute predmety. Velmi snadne jsou zejmena puzzly. V jinych podobnych hrach casto z vlastni hlavy zcela neresitelne zalezitosti se tady casto meni ve skladacky pro petilete deti, coz je trochu zvlastni kdyz vezmeme v potaz, ze uspesne nekolik set let hlidaly starobyle tajemstvi. U klasicke adventure casti je nicmene nizsi obtiznost fajn, hra se navic hraje trochu specifickou kombinaci obou tlacitek mysi, na coz se da bez problemu zvyknout a ke konci hry jsem mel pocit, ze jsem lepsi ovladani nezazil. Posel Smrti navic neni klasicka kleptomanska adventura, hlavni hrdina si nestrka do kapsy vsechno, co mu prijde pod ruku od lopaty po auto, ale vetsina predmetu jde sebrat az pote, kdy je vam jasny ucel jejich sebrani, coz je realisticky pristup, ktery jsem rozhodne uvital.

Technicke zpracovani je v podstate bezchybne. Od animaci, pres grafiku az po skvely cesky dabing. Tomu napomaha i fakt, ze dialogy zni velmi prirozene a vubec nesusti papirem, coz byval u ceskych adventur trochu problem. Daberi maji bohuzel trochu problemy s anglictinou (Murray, j/g etc.), ale da se to snest. Potesila i ucast meho oblibence Bohdana Tumy. Celkove se jedna o hru, kterou by si zadny milovnik adventur nemuze nechat ujit uz z toho duvodu, ze se jedna o ceskou hru, kterou dalo dohromady par lidi, ale ktera pusobi maximalne svetove a profesionalne.

Pro: atmosfera, grafika, cs dabing, idealni obtiznost adventure casti

Proti: obtiznost puzzlu by mohla byt vyssi, neuspokojujici zakonceni, historicka neverohodnost

+67 +68 −1

Dead Space

  • PC 95
Ačkoliv jsem se zařekl, že mými herními protivníky nebudou nadpřirozené postavy, po zhlédnutí několika videoukázek mi něco říkalo, že tuto hru od Electronic Arts bych vynechat neměl. Nakonec jsem tedy tu zásadu opravdu porušil a je velké štěstí, že jsem to udělal. Jak se na tento žánr sluší a patří, hra má doslova dusnou atmosféru a ačkoliv se odehrává převážně v osvětlených prostorách, prostředí je i tak jako v pravém hororovém filmu, čímž tvůrce velice chválím, jelikož asi takhle měla podle mého vkusu hra vypadat. Není totiž nad to, když při procházení jednotlivými lokacemi a plnění nemalého počtu různorodých úkolů nevíte odkud a jaká nestvůra se na vás vynoří a nejste si jisti, jestli vám náhodou do zad nevpadne další. Takových scén ve hře najdeme nespočet a přestože leckdy dají hráči pořádně zabrat, z hlediska akce nemají chybu, obzvláště když jsou podbarveny kvalitním zvukovým doprovodem, který vše náležitě umocní.

K likvidaci nestvůr má hlavní hrdina pár zbraní, které může na určených místech vylepšovat, ale v inventáři jich bohužel příliš nosit nemůže, takže chce zvážit, se kterými jeho boj nebude marný a které může odložit do trezoru, popř. je prodat. Tady bych viděl určité negativum, jelikož zbraň je hráč nucen si nejprve vyzkoušet a teprve poté se rozhodnout, kterou si jakožto účinnou ponechá, jelikož popis zbraně a její klady či zápory není šance zjistit jiným způsobem.

V předchozích komentářích bylo často zmíněno ovládání a nešikovné zobrazování hlavního hrdiny. Pravdou je, že ze začátku mi přišlo, že Isaac zobrazovaný přes polovinu monitoru, čímž je způsobena nemožnost jeho rychlejšího otáčení, má za následek jeho nemotornost, ale naštěstí po pár hodinách hraní jsem usoudil, že zdání trochu klame a akční boje, při nichž je základem pro úspěch likvidace bestií odstřelování jejich končetin a případné závěrečné doražení pořádným rozšlápnutím, se pro mě tak staly úplnou lahůdkou.

Co dodat? Podle mě je Dead Space skvěle propracovaná hra s velice pěknou grafikou, působivou zvukovou stránkou a špičkovým hororovým nádechem, ve které hráčova nervová soustava dostane vydatně zabrat od prvopočátku až do úplného finále.

Pro: bezchybná hororová atmosféra, akce, grafika, zvuky, příběh

Proti: menší zbrojní arzenál

+67 +68 −1

Star Trek Online

  • PC 55
Kapitánův deník, hvězdné datum 2372
***************************
Den 1
Konečně jsem dostal vlastní loď! Podvádět u testů se vážně vyplatilo, ostatně stejně jako kapitán nic nemusím přeci umět, mám pod sebou schopnou posádku! Na mně jen záleží vyhlásit případně poplach a výsadek, pche! to je přeci triviálnost, jen si budu hezky hačat v křesle a tvářit se že všemu rozumím a zbytek bude kmitat za mě. Ostatně hned mám příležitost si to vyzkoušet, musíme dovést vulcánského diplomata na Vulcan. Avšak nabízí se otázka...doufám že moji důstojníci tu taky nejsou podvodem jinak by mohl být problém. Nuže hurá směr vulcán!

Den 4
To hovado sprosté! Nevzdělanec, vesnickej balík! Takhle mě znemožnit před celou posádkou, ukázalo se že navigátor je na tom ještě hůř než já! Už si i ve strojovně šeptaj co jsem to za idiota že místo souřadnice na Vulcan jsme doletěli do neutrální zóny! Kdo se má v té hvězdné mapě taky vyznat! Nesmím přiznat že nevím kde jsme něco si vymyslím...jasně tajná mise, čistě teoreticky bloudíme ale něco mi říká že štěstí je na mé straně! A podle výpočtů vědeckých důstojníků když najdem cestu správnou tak bychom tam měli být za sedm dnů.

Den 130
Dochází nám jídlo a pomalu selhává podpora životně důležitých funkcí lodi, posádka se mě furt ptá "když už tam budeme, když už ta tajná mise skončí?" Pomalu ke mě pronikají zvěsti že se chystá rebélie, kdybych jim řekl pravdu že fakt nevím a zadávám kurzy náhodně jistě bych byl už mrtvý a kdyby tahle zavšivená loď měla ráhno už bych na mě visel!
Ze všeho nejvíc mě však deptá poradkyně, ty její zasrané telepatické schopnosti! Bez své helmy z celofánu už neopouštím svou kajutu, vlastně ji už raději vůbec neopouštím.

Den 241

Konečně světýlko naděje, nevěřil bych tomu, že klingonské maso může být tak chutné, podařilo se nám zajmout civilní loď, její posádku jsme snědli a panuje hned lepší nálada. Sice hned něco začala mektat poradkyně o tom že to není humánní a je to proti směrnicím, ale k čertu s nimi! Když je hlad je hlad! Jejich navigátora jsem poručil dopravit do mé kajuty vytluču z něj správné souřadnice k Vulcánu a pak jej sníme taky.

Den 248
Konečně Vulcán! Na první misi to vůbec nebylo zlé! Hned co dám opravit zničenou loď poté co jsem ji navedl do mlhoviny plné asteroidů a doplním 70 % ztráty posádky můžeme svůj úspěch nahlásit flotile! ps: V prvé řadě sehnat schopného navigátora aby se mu nemusela stát tak tragická nehoda v koupelně, že omylem laserem udělá do pláště trupu díru o velikosti svého těla a ztratí se ve vesmíru.

Den 249 Konečně rozumím navigaci! Už je to veselejší a moc často se nebloudí, flotila si všimla mých schopností a zahrnuje mě veškerými úkoly! Ty vytěž asteroidy, tu ubraň planetu, tu odvez tu přivez.

Den 270
Ať už se jde celá admiralita vysrat! Nejsem žádná děvka ani poslíček, ty úkoly jsou tak ubíjející a frustrující ! Furt to samé v bledě modrých barvách! Přines to! Pak tohle! Kurva to jsem snad jediná loď ve flotile?! Samozřejmě chápu že jsem nejschopnější důstojník, ale s těmi nákupními seznamy to vážně už přeháněj!!!

Pro: Star trek, grafika, občas příběh, souboják zkopčený ze star fleet command, vesmírné bitky

Proti: vedlejší úkoly, pvp bez FL, velmi rychle se dostaví stereotyp, orientace v hvězdné mapě, pozemní bitky, AI

+67 +68 −1

The Witcher 2: Assassins of Kings

  • PC 100
Hned na začátek komentáře je potřeba vyjasnit si jednu věc - Zaklínač 2 jako hra samotná není 100%. I přes všechny klady je v ní příliš mnoho záporů, než aby bylo možné udělit jí s klidem v duši absolutní hodnocení... A přesto to dělám.

Nyní by mohlo následovat několik odstavců vychvalujících grafiku, příběh, hratelnost, level design, všeobecný smysl pro detail... a hodně dalšího. Ale není to potřeba. Dá se to shrnout slovy "absolutní špička". Neznamená to ani "dokonalé", ani "nepřekonatelné". Prostě vrchol toho, co mi v současnosti počítačové hry nabídly.

Mnohem důležitější mi přijde samotná podstata hry. Když se nad tím pořád dokola zamýšlím, nechápu, jak je možné, že vůbec vznikla v takové podobě, v jaké jsem ji dohrál.

Jedná se o hru s nepochybně obrovským rozpočtem, za níž stojí nepředstavitelné množství práce. Kdyby se něco zvrtlo, lidé na ní pracující by možná na dobro skončili. A stejně - prodává se bez protipirátské ochrany. Exkluzivně na platformě, kde se padesátkrát víc krade než prodává. Na platformě, která oproti konzolím slibuje zaručeně nejmenší výdělky. A vychází přesně taková, jakou ji autoři chtějí mít.

Jsem zatraceně rád, že když se tu souloží, tak bez oblečení. Když se nadává, tak pořádně. Když někoho Geralt sekne do hlavy, tak má tu hlavu sakra na půlky. Že když ten boj prostě neumím, tak dostanu na prdel. Že nějaká hra sakra konečně po dvou letech trošku vypadá! A když udělám rozhodnutí, tak tím kurva změním půlku hry!

To, co mi nabídnul Zaklínač 2, to mi žádná jiná hra nedala. Není to dokonalá hra. Má chyby. Ale ve srovnání s ní je každá každičká AAA hra posledních dvou let jenom komerční sračka.

Tohle má duši, přátelé.
+66 +70 −4

Prince of Persia

  • PC 95
Začátkem devadesátek jsem 3 roky pracoval jako úředník. První rok své úřednické kariéry jsem datloval zápisy a vyjádření na mechanickém psacím stroji, pak však vypukla vědeckotechnická revoluce. Přijela dodávka specializované firmy a v kancelářích jsme najednou měli úplně nové tři-osm-šestky, pochopitelně i s monitory, klávesnicemi a myšmi. Jen windowsy tenkrát ještě neexistovaly. Po spuštění PC naběhl NORTON COMANDER.

"Prodloužené středy" pak dostaly úplně novou náplň...

Vysvětlení: takzvaná "prodloužená středa" znamenala, že úřad byl otevřený až do 18.00 (za odměnu jsme mohli jít v pátek domů už ve 13.00). Jenže po po 15.00 hodině už nechodili žádní návštěvníci ani žadatelé, prostě to byla taková mrtvá sezóna a my jsme museli čekat, až "padne".

Před zavedením výpočetní techniky se ve středu odpoledne jen tak bohapustě popíjelo. Po zavedení PC nastalo takzvané "kino". Kolem 16,00 jsme se shromáždili v zadní kanceláři, kde bylo bezpečno a nahodili Prince of Persia. Do druhé řady se posadili starší chlápci 40+, bývalo jich tak 4-5. Ti se jen dívali, jak princ skáče přes propasti a napichuje se na pícháky. V první brázdě, přímo u klávesnice, jsme se střídali dva mladí odvážlivci - já a ještě jeden začínající úředník, oba sotva třicetiletí. Pilovali jsme prstoklad, trénovali jsme souboje se strážci (i s tím tlustým), objevovali jsme tajná zákoutí (bonusové životy!!!) a učili jsme se podzemí nazpaměť... Pak přišel ten proslulý zákys - spadlá mříž, finito, konec. Vytuhli jsme na tom asi dva měsíce.

Naštěstí jsem se na jednom sci-fi conu (tenkrát jsem ještě jezdil na sci-fi cony) seznámil s jakýmsi týpkem (taky to byl úředník, ale z jiného úřadu). Ten mi prozradil, že je třeba chvilku počkat, pak přiběhne myš, sešlápne nášlapák a mříž se zvedne.

Jednu sobotu jsem vzal své děti do úřadu (byl zrovna den otevřených dveří nebo co). V prázdné kanceláři jsem spustil PC a předvedl jsem jim, jak dokážu proběhnout Prince of Pertsia za 45 minut. Toho dne jsem byl ten nejlepší táta na světě.
+65

Mafia: The City of Lost Heaven

  • PC 100
Ultimátní a nadčasová záležitost, hra která mohla vyjít kdykoliv a vždy by to byl hit. Graficky předčila většinu svých následovníků a o herních principech snad ani nemůže být řeč. Často diskutované téma roku vydání, totiž GTA3 vs. Mafia, mi s časovým odstupem přijde jako vtip. Dnes už neexistuje sebemenší důvod proč hrát GTA3, ovšem důvodů proč hrát Mafii je bezpočet. Tato hra narozdil od GTA nemá následovníka v podobě kvalitnějšího titulu a zůstává vysoko nad jakoukoliv hrou ve svém žánru. Přesto přezevšechno nemohu hodnotit 100 procenty, protože vím, věřím a doufám, že může přijít následovník, který nám všem dokáže opět vytřít zrak. Je mou světlou nadějí, že jím bude Mafia 2. A pokud se pletu, rád hře změním hodnocení na absolutní :).

EDIT 2.3.2011: Jak jsem slíbil, tak učiním. Mafia 2 nebyla špatná hra, v mnoha ohledech byla dospělejší a dokonce i zábavnější než její předchůdce. Přes časový odstup ale neshledávám pokračování této legendy za lepší, nebo snad hodnotnější. Takže milá Mafie, tady je slíbených 100%.

Pro: grafika, příběh, dabing, soundtrack, hratelnost, architektura, variabilní mise, vozový park, solidní obtížnost, ATMOSFÉRA

Proti: nic, co by v kontextu s klady stálo za řeč

+63

Fallout 2

  • PC 90
Fallout 2 není realistický v tom smyslu, že by takto mohl vypadat svět po globální jaderné válce. Celý jej vnímám jako hyperbolické vyjádření různých politických postojů ke světu, jehož kouzlo je právě v tom, že se zde tyto světonázory vyskytují vedle sebe. A města, v která jsou ztělesněny, jsou velmi výstižná a politické intriky, jež spolu a proti sobě kují, naopak realistické značně. Fallout 2 pro mne je vážnou hrou, která se – např. prostřednictvím viru FEV a jeho testování na páračích – otírá o závažné otázky, jen k tomu zvolila zvláštní formu: trochu avantgardní, vcelku bizarní, která umožňuje existenci mluvící krysy toužící po ovládnutí světa, dolu zamořeného vetřelci nebo již zmiňované řady popkulturních odkazů, přesto své vážnosti nepozbývající, naopak dodávající prostředí jistou atraktivitu. Osobně se mi tento umělecký přístup zamlouvá.

Věrohodnosti herního světa ohromně prospívá jeho rozlehlost. Z jednoho města do druhého je to opravdu daleko a cesta pěšmo by zabrala spoustu času a skýtala mnoho smrtelných nebezpečí. Běžný člověk (tj. přinejlepším na 3. úrovni) by neměl šanci se dostat nikam, a tak je uvěřitelné, že ona základna nájezdníků sužující Vault City je opravdu „tam někde v pustině“ a nikdo ji nemůže najít. Přitom ale může hráč po vynaložení přiměřené námahy získat prostředek pro snadnější a pohodlnější cestování krajinou: automobil. O kolik je tento systém lepší než možnost teleportování se nebo cestování kliknutím na místo na mapě světa, jak to známe z jiných RPG! Takový úplně odstraňuje vzdálenosti a dojem, že se pohybuji po skutečném světě; že když jsem si znepřátelil člověka v bodě A, v bodě X už na mne nemůže, protože „nás dělí kus světa“.

Jako RPG je Fallout 2 výjmečně propracovaný. Pestré možnosti se nabízejí z hlediska vývoje postavy, ale i role-playingu. Různé hodnoty vlastností nebo schopností otevírají odlišné (a zase zavírají jiné) úkoly, popř. jejich řešení, stejně tak tituly, jež hráč získává na základě některých svých 'nezvyklých' činností jako vykopávání hrobů či zabíjení dětí. Nevybavuji si jinou hru, v níž by bylo lze živit se prostitucí, točením pornofilmů, být závislý na drogách, oženit se či rozvést, pořádat lovecké výpravy na otroky... a i po cca čtyřech dohráních mi nemálo podobných věcí jistě zůstává utajeno; prostor pro znovuhratelnost je obrovský.

V neposlední řadě se jedná o RPG, jehož soubojový systém mě opravdu bavil a na další souboje jsem se těšil, což se mi u RPG stává ojediněle. Jako celek je Fallout 2 unikátní hrou, která sice příběhem či propracovaností postav nedosahuje úrovně např. Planescape: Torment, ale hloubkou herních mechanismů, vyváženou hratelností a nezvyklou atmosférou představuje jeden z dosavadních herních vrcholů.

Pro: svět reagující na činy hráče; atmosféra; souboje; intro a vůbec veškerá videa; Juan Cruz, animace úmrtí a bozar :-)

Proti: chyby technického rázu; některé nedodělky

+63

Mashed: Drive to Survive

  • PC 80
Vařili jsme kaši, mashedovskou kaši!
Při prohlížení her v databázi jsem na tento počin narazila a ihned se mi vybavil ten letní deštivý den, kdy Mashed mnou byl objeven.
Joj to byla zábava! Jak se říká: "V jednoduchosti je síla" a mě se tato závodní arkádka vryla pod kůži. Je rychlá, dynamická, tratě rozmanité, ale hlavně mě ani na chvíli nenudila.
Vzpomínám si, jak jsme tehdy s kamarády pařili u jednoho compu-jeden na klávesnici, druhý s gamepadem a třetí na volantu. Už jen tahle sestava byla k popukání a ve hře jsme se také nasmáli ažaž.
Takže pokud prší, mrzne neb se nuda na Vás věší, náladu si zvedněte mashedovskou kaší!
+63 +65 −2

Mirror's Edge

  • PC 85
Na Mirror's Edge jsem se, jako jednu z mála her minulého potažmo letošního roku, opravdu těšil už od prvního, vskutku velmi povedeného traileru. Ať si říká kdo chce, co chce, zpracování pohybu z pohledu první osoby je zde originální a zasloužilo si svou pozornost - někdo tomu říká hype, jak je libo, ale pokud budou namísto grafiky do budoucna "hypovány" inovativní prvky přímo ovlivňující hratelnost, budu jedině rád.

Příběh hry pojednává o jednom ostře totalitním státě blízké budoucnosti, kdy lidé žijí své uniformní životy v uniformním městě, kde je veškerá komunikace pod dohledem policie a každý náznak odporu tvrdě potírán. Existují však lidé, a mezi nimi i hlavní hrdinka Faith, kteří se nazývají Běžci, doručující depeše pěkně po svých, mimo kontrolu vševidoucího státu. K tomu však musí využívat cesty, kudy by se normální poslušný občan jen těžko odvážil - střechy mrakodrapů, větrací šachty a podobně. Příběh v globálním měřítku není ve hře příliš rozvíjen, sledujeme spíše osudy samotné Faith, její sestry Kate a několika vedlejších postav a to hlavně v krátkých kreslených filmečcích mezi misemi.

Co se týče hratelnosti, jde přesně o to, co bylo prezentováno ve videích. Překonávat překážky, nevyhledávat konflikty s nepřáteli (kteří jsou v palbě ze svých zbraní velmi nepřesní) a když už k nim dojde, řešit je rychle a účinně. Pohybů není moc a nemusíte se bát nutnosti zapamatovat si desítky kláves či jejich kombinace, všechno zvládnete pomocí tlačítek pro skok, skrčení, rychlé otočení a útok/odzbrojení a jejich logických kombinací skok+útok atp. K dispozici je i zpomalení času, které se hodí hlavně při souboji s nepřítelem, kdy se alespoň prodlouží velmi krátká reakční doba na rychlé odzbrojení (známo z videí), označená zčervenáním oponentovy zbraně. Po získání zbraně máte k dispozici právě nabitý zásobník k likvidaci zbylých cílů, avšak nemůžete provádět skoky a jste pomalejší - proto je mnohdy lepší zbraň ihned zahodit a vypařit se z dohledu, soustředěná palba dvou a více nepřátel znamená rychlou smrt. Ve hře funguje poslední dobou oblíbená (a po stránce hratelnosti mnou i celkem vítaná) automatická obnova zdraví - zde je, v kombiancí s barevností hry velmi chytře, využit efekt šednutí okolí, až vidíte téměř před smrtí zcela černobíle.

Již v trailerech byl jasně vidět výtvarný styl a je to jedna z věcí, která nemusí sednout každému. Mně se líbil moc, pastelové barvy velkoměsta tvoří krásný kontrast k jeho dokonalé chladnosti a anonymitě. Často narazíte na lokace, které jsou zpracovány například jen modře, žlutě či zeleně v kombinaci s bílou. Červená označuje (tzv. "běžcova vize", lze vypnout) předměty (odrazové bedny, lana, dveře), které slouží k postupu dále. Je to taková záruka plynulé hratelnosti zabraňující bloudění a zbytečným pádům. Dle mě dobrý nápad. Samotný pohyb je, jak se čekalo, zpracován výtečně, napomáhá tomu realistické zobrazení částí těla i hojně (někdy až příliš) využívaný blur efekt v kombinaci s HDR. Rychlost sama o sobě není zase tak důležitá (časový limit v kampani nečekejte), spíše vás bude hnát vpřed střelba nepřátel (často vrtulníku).

Hra je opravdu krátká (odhaduju 6-8 hodin, možná méně), docela jednoduchá pohybově (čekal jsem možná složitější kombinace pohybů), těžká při kontaktu s více nepřáteli, které nejde obejít (takových situací je opravdu jen pár). Bavily mě i střílecí pasáže, které jsou, na to že hra není střílečkou, zpracovány pěkně. Bojím se o znovuhratelnost, která asi bude docela malá - avšak k tomu je připraven mód Time Trial, který dodá potřebnou motivaci ke sebe-zlepšování. Nevýhodu vidím v tom, že jeho "místnosti" jsou poskládány z kousků úrovní z kampaně, takže nenarazíte na nic moc nového.

Nedokážu přesně odhadnout, koho bude Mirror's Edge bavit a koho ne, názory jsou dost rozporuplné. Někdo ve hře vidí "jen běhání a to je jako všechno", jiný si užívá radost z plynulého lidského pohybu, skoků a všech těch věcí, které v reálu na podobných místech jen těžko zažije. Spolu s precizní audiovizuální stránkou a příjemným, byť ne nijak podrobně vyprávěným, příběhem se u mě jednalo o skvělou zábavu od začátku do konce. Málo kterou hru v poslední době dohraju do konce na jeden dva zátahy ať už je jakkoliv krátká, Mirror's Edge se to podařilo s tím bonusem, že herní náplň nebyla složena z toho, co už bylo 100x viděno jinde.
+62

Dreamfall: The Longest Journey

  • PC 100
Asi jedna z najlepších hier akú som hral. Dreamfall: The Longest Journey nie je obyčajná adventúra.

Táto hra jednoznačne vsadila na príbeh. Možno je to tým že to nie je hra ako taká skôr mi pripadá ako film. Možno kvôli tomu je taká nezvyčajná. Po tom čo som čítal o The Longest Journey som zistil že asi je potrebné zahrať si aj predchádzajúci diel na čom začínam pracovať. Dreamfall bol aj dosť jednoduchý. Nebol pri ňom potrebný návod a neboli tam momenty pri ktorých by sa človek zasekol. Ja som sa zasekol jedine v Rusku kde som nemohol hacknúť auto. Ale po 10 minútach som sa odsekol aj odtiaľ. Veľmi sa mi páčilo menenie postáv. Aj keď ma naštvalo že April zomrela a nedalo sa to nijako zmeniť. Páčilo sa mi keď ste hrali za Kiana a išli ste z väzenia kde bola Zoë a stretli ste April. Rozprávali ste sa a zrazu ste hrali za inú postavu. Páčili sa mi aj bitky ktoré tam aj tak nemuseli byť ale na spestrenie to stačilo. Ďalej by som chcel pochváliť soundtrack. Nie v každej hre sa dá počúvať. Nevie náhodou kde by sa dal zohnať?

Naštvali ma len dve veci. A to bol až príliš otvorený koniec. Druhá vec je to že stále nevyšiel ďalší diel.

Pro: Príbeh, postavy, soundtrack, minihry, jednoduchosť, vtipy ktorých tam bolo viac než dosť, dreamer, Arcadia, bitky (aj keď tam nemuseli byť).

Proti: Príliš otvorený koniec, chcelo by to ďalšie pokračovanie.

+61

Half-Life

  • PC 100
Pamatujete na ten nekonečný, fanouškovský souboj Quake II vs Unreal? Jeho řešení nemohlo být elegantnější, neboť Half-Life doslova spláchl oba tehdejší velikány do záchodu. Vysoce modifikovaný Quake 1 engine nejen, že působil sympatičtějí než grafika Quake II, či již zmiňovaného Unrealu, ale dokonce ani dnes, po 10 letech, se z něj hráčům nezvedá žaludek, což by mohl potvrdit nejeden hráč Counter-Striku. Hlavní předností Half-Lifu však nebyla grafika, nýbrž naprosto dechberoucí a propracovaná singleplayerová cesta za záchranou Země před invazí odporné mimozemské havěti. Hra nebyla rozdělena do levelů, ale byla to jedna dlouhá, kontinuální a velmi atmosferická cesta... Vaše cesta! Half-Life oplýval chytrým a mohutně scriptováním příběhem (což byl ve své době originální a geniální tah na branku), díky kterému se do něj mohl hráč maximálně vcítit a jeho zážitek ze hry byl o to intenzivnější. Však jen vzpomeňme na ten příval pocitu úzkosti, když jsme zjistili, že parta vládních vojáků nás nepřišla zachránit, ale jen zahladit stopy, nebo na tu neukojitelnou zvědavost, když nám G-man opakovaně zmizel před nosem... vychutnal jsem si to 8x a věřím, že Half-Life ještě několikrát v životě dohraji.

A nezapomeňme ani na multiplayer a naprosto brutální řežbu s kušemi raketomety a "vysavači" (určitě víte, kterou zbraň mám na mysli) zejména na mapě Crossfire, jó, to bylo něco... Konec? Ještě ne, k Half-Lifu bylo také vytvořeno zdaleka nejvíc modifikací, včetné té nejslavnější, krále celého multiplayeru a progamingu - Counter-Strike, což je kapitola sama o sobě. CSkáři, děkujte Half-Lifu.

HW: Minimum: 133 MHZ CPU, 24 MB RAM, SVGA / Doporučeno: 300 MHZ CPU, 32 MB RAM, 8 MB VGA
Steam verze: Minimum: 500 MHZ CPU, 96 MB RAM, 16 MB VGA

Pro: Design, příběh, atmosféra, prostředí, multiplayer, zkrátka vše.

Proti: Možná, že lze hru dohrát za 31 minut? :)

+60

L.A. Noire

  • PC 95
Jak je o mně známo, adventury zrovna nepatří mezi můj oblíbený herní styl a pokud jsem už nějaké zkusil, nedlouho po jejich rozehrání jsem se s nimi rozloučil. Videoukázky titulu L.A. Noire mě však tak nějak začaly utvrzovat v tom, že tahle hra má v sobě něco, co by mě mohlo zcela jistě chytit. A o čem to tedy mluvím? Dobře, tak tedy postupně.

Hra pojednává o jednom obyčejném policejním pochůzkáři Cole Phelpsovi z Los Angeles, který se svojí snahou i určitou horlivostí nováčka dostane i k případům, které se poněkud vymykají jeho typické činnosti. Jeho úspěchy, které se u těchto případů záhy dostavují, zapříčiní jeho postupné povyšování do řad detektivních specialistů, kde svoje schopnosti může ještě více rozvíjet. A tím se tedy dostávám k hlavnímu důvodu, proč jsem odhadoval, že mě hra chytí a skutečně jsem se nemýlil.

Je tím zmíněný detektivní žánr a vše s ním spojené, který mi hru dělal maximálně záživnou. Přijet na místo činu, ohledat ho, po pečlivém prozkoumání přilehlého terénu posbírat stopy a vyloučit, zda s případem souvisí, či jsou zcela bezpředmětné, vyslýchání jak svědků, tak i podezřelých osob, je to, co mě dokázalo připoutat k monitoru a naprosto si libovat nad tím, jak tohle všechno autoři výborně zpracovali a jak vše má nádech filmového zpracování.

I přes kvalitu detektivních pasáží však mohou po určité době začít zavánět určitou nudou, ale jak je vidět, i s těmito chvílemi autoři počítali. Hlavní hrdina totiž má i při svojí hlavní pracovní náplni občas možnost nabídnout spolupráci svým bývalým uniformovaným kolegům na ulici a pomoct jim při eliminaci pouličních delikventů, pro jejichž častou nebezpečnost je nucen vzít do ruky střelnou zbraň, občas si s nimi i změřit síly při automobilových honičkách a vlastně si tak oživit zkušenosti ze samých začátků své policejní praxe.

Pokud jsem zmínil filmové zpracování, pak vězte, že ne náhodou. Dalším faktorem, který hru přibližuje téměř realitě a přidává jí tak na kvalitě, je zpracování mimiky obličejů. Tady se autoři technicky doslova vyřádili a výsledek je revoluční a někdy až ohromující.

Grafické zpracování je trochu rozporuplným tématem. Na jednu stranu je cítit smysl pro detail a vykreslenost objektů všeho druhu, na stranu druhou se nezřídka hráč setkává s neostrými texturami, které tak trochu kazí dojem nejčastěji při jízdě po ulicích L.A. Nemile bohužel překvapí optimalizace hry, která dokáže nejen slabší stroje citelně potrápit a leckdy si i nechat na tento titul zajít chuť.

Co dodat? Dojmy z mojí první dohrané adventury jsou doslova výborné! To, co jsem od hry očekával, jsem opravdu dostal a leckdy až nevěřícně kroutil hlavou nad tím, jak skvěle se hra na můj vkus autorům povedla. Nechci se ohánět dalšími superlativy, ale tím, že L.A. Noire je jedním z nejlepších titulů, které jsem kdy hrál, ani v nejmenším nepřeháním.

Pro: detektivní žánr a vše, co s ním souvisí, příběh, délka hry

Proti: HW náročnost, závěr

+60 +62 −2

Kingdom Come: Deliverance

  • PC 100
Osm let čekání, čtení vývojářských deníků, kickstartování, testování alfaverzí a betaverzí, sledování zábavných videí z vývoje, Viktorových stand-upů a trailerů...ano, přiznávám, že pro mě Deliverance bylo již od oznámení srdcovkou, protože podobnou hru jsem si přál již dlouho před založením Warhorse - něco historického, ideálně z naší vlastní země, bez fantasy či sci-fi elementů. Navíc v královském žánru open world RPG, s AAA cryengine zpracováním a od lidí stojících za mými nejoblíbenějšími českými hrami (Mafia/Flashpoint - Dan Vávra/Viktor Bocan). Nešlo se netěšit. Aby ale nevznikla mýlka - Deliverance bych hodnotil stejně, kdyby ho vytvořil tým v Nigérii o jejich zemi, pokud by bylo takto kvalitní. České zasazení je samozřejmě skvělý bonus, primární je ale samotné provedení. V době vydání však Deliverance trpělo na bugy (a pár se jich najde i dnes, nedostatky vypíšu na konci), což mě přimělo ještě vydržet a počkat si na finální, obsahově kompletní verzi. Rozehrál jsem tedy až s patchem 1.9.2, všemi DLC, zapnutým hardcore módem a po upgradu PC, aby nebylo třeba dělat příliš kompromisů.

První, co mě na Deliverance po rozehrání zaujalo (po skončení několika nádherně zpracovaných inter) bylo, jak dobrý mám "feel" ze samotného hraní/ovládání Jindry. Velmi mi sedlo, že Jindra není jen odosobněná levitující kamera, ale skutečná postava, takže vidím své tělo při pohledu níže, ramena či luk při pohledu za sebe a ruce při interakci s předměty (sbírání šípů z mrtvých nepřátel, otevírání dveří..). Zní to možná jako malichernost, ale tohle rozhodně není samozřejmost - z 3D first person RPG her tuto fyzikalitu zatím neměla snad žádná. Tohle je jeden z důsledků volby Cryengine, a to důsledek velmi pozitivní.
Druhou okamžitě viditelnou věcí je nádherné grafické zpracování. Ať už jde o chajdy, domky, hrady, vesničky, městečka, hvozdy, lesy, louky, potůčky, řeky...vše je zpracováno se smyslem pro detail a znamenité zachycení reality. Osvětlení působí úžasně reálně a kvalita textur je univerzálně perfektní (na PC). Dokonce bych řekl, že z dnešních her má podobně malebné zpracování světa jen Red Dead Redemption 2. Občas jsem se musel zastavit a prostě si užívat tu nádheru. Ve spolupráci s herními mechanikami Deliverance působí skoro jako stroj času do Čech léta páně 1403. Postavy jsou zpracovány také dobře (zejména oblečení), kde však prezentace trochu selhává jsou obličeje a jejich animace - zejména s očima při dialozích by to chtělo něco udělat, působí příliš staticky.
Za to zpracování map..nádhernější mapy než má Deliverance v herním průmyslu neexistují.

RPG systém. Deliverance si bere to nejlepší od konkurence a mixuje do toho dávku zdravého rozumu a simulace. V praxi to znamená, že primárně hráč své dovednosti zlepšuje děláním té dané činnosti ve stylu TES (e.g. střílím lukem zvěř ---> zlepšuji se v lukostřelbě a lovu). Do toho si ale na každém druhém (či třetím, pátém..) levelu dané dovednosti mohu vybrat perk, podobně jako ve Falloutech. Některé perky jsou čistě pozitivní, jiné mají i negativa, ale vesměs jsou zábavné (True Slav) a levelování příjemně okořeňují. Progrese postavy je v Deliverance obecně zvládnuta téměř výborně - podobně jako v Gothicu, na začátku je Jindra opravdu vesnickej vidlák, jenž má problém máchnout mečem aniž by mu vypadl z ruky, zatímco na konci mi nedělalo problém bojovat se třemi bandity v plátové zbroji zároveň. Píšu ale "téměř", protože bych i tak uvítal, aby ta progrese byla ještě pomalejší, vzhledem k rozsáhlosti hry - v Posázaví jsem strávil kolem 200 hodin (částečně i díky nemožnosti používat fast travel v hardcore mode). Jinak o herních mechanikách bych se tu mohl rozepisovat do aleluja (plížení, kapsářství, páčení, boj s mnoha typy zbraní..), zmíním tedy alespoň tři konkrétní příklady:

- Chlast. Nejen že je to samostatný skill s vlastní kategorií perků, ale i způsob jak je chlastání zaimplementováno je na herní poměry realistický a zároveň neotřelý. Napiju se a zezačátku jsem v klidu..postupně se opilost zvyšuje..a dokud jsem "v náladě", tak se mi sice malinko kolébá obraz, ale dostávám bonus k výřečnosti..pokud se ale ožeru jak zjednanej, obraz se rozmaže, nedokážu chodit rovně, místo bonusů se mi staty zhorší a pokud jedu dál, tak následuje bezvědomí. A druhý den samozřejmě pořádná kocovina.

- Čtení. Protože Jindra je na začátku vesnickej balík, tak samozřejmě neumí číst. Sice to malinko koliduje s přístupem k deníku hned od začátku hry (který je psaný z první osoby), ale budiž, gameplay ústupek. Každopádně pro čtení ingame knih (a možnost plnění některých questů) je dobré se naučit číst. Takže navštívit písaře a skutečně ingame si sednout a číst knihu. A postupně jak se člověk učí, tak se nesmyslný text v knihách mění za správný. A když si sednu (třeba na hajzl), tak dostanu ke čtení bonus. Podobný věci ve hrách prostě miluju.

- Alchymie. Říkat tomu "minihra" je skoro až urážka. Je to prostě krásně in-game zpracované míchání lektvarů z všemožný bylin, jejich drcení, vaření, kombinování...žádné GUI tabulky jak z Excelu, ale krásně zpracovaná herní činnost, jak to má být. A jak se v alchymii člověk zlepšuje, tak si také odemyká různé perky, jež jí usnadňují.

Svět si žije svým životem, postavy mají své rozvrhy, přes den práce, večer zábava, v noci spánek..zaujal mě např. detail, že když jdou lidé spát, tak se svléknou a oblečení si dají do truhly..to se dá samozřejmě při gameplayi využít.
Nebo jak postavy Jindru vítají a komentují nejen dle reputace, ale třeba i špíny na oblečení..zkrátka smysl pro detail.
Deliverance je opravdu vtahující záležitost a ten skoro až simulační aspekt - jak je zpracována únava a potřeba se občas vyspat, hlad a nutnost jíst..vše napomáhá pocitu "jsem tam". Když jsem se plížil do vypálené Skalice na začátku hry a začala bouřka, nemohl jsem si nevzpomenout na STALKER a jeho atmosféru. Tu v Deliverance též brilantně dokresluje soundtrack Jana Valty a Adama Sporky.

Také musím zmínit souboje. Souboje pro mě nejsou důvod, proč hraju hry - víc mě baví explorace, dialogy, questy - ale nepodstatná složka to není. V Deliverance jsou zpracovány poměrně unikátně, ale mají i své nevýhody. Nejdříve to dobré - funguje zde ta progrese, kdy člověk má z nepřátel respekt, ale po pořádném vytrénování a s lepší výbavou už si troufne i na menší přesilu. Stejně tak je skvělá možnost mířit na jednotlivé části těla, učit se nová komba a finessy typu masterstrike. Problém je, že aby ten systém míření fungoval, je zapnut lock-on. A ten funguje výborně při duelu 1-1, ale když je nepřátel víc, ani na gamepadu není úplně snadné mezi nimi přepínat, a není příjemné nechat se mlátit ze strany, protože se tam nemůžu zrovna kvůli lock-onu podívat.
Možná by nebylo od věci dát hráči možnost lock-on pro masovější bitku vypnout a sekat "po skyrimovsku", ale kdo ví jak by to fungovalo. Na druhou stranu, Deliverance je realističtější než většina (všechna?) ostatních RPG a nemožnost jednoduše bojovat proti hordám nepřátel zde docela sedne. Když jdu vyčistit kemp kumánů/banditů, tak se vyplatí je nejdřív prořídnout lukem (klidně s otrávenými šípy) a pak se snažit dodělat zbytek (a pokud mají dobré zbroje, tak vzít kladivo/palcát místo meče). Zkrátka snažit se hrát inteligentněji, než naběhnout do hloučku a sekat/tančit jak v Zaklínači.

Questy. Ve hře plné inovativního přístupu k designu jsou questy možná vůbec nejzajímavější. Nejen, že jsou vesměs velmi dobře napsané, umožňují často různé postupy a využívají rozsah herních mechanik jak to jen jde, ale hra též vcelku příjemně pracuje s časem. Takže questy kde to dává smysl (např. je potřeba donést otrávenému protijed) mají nějaký hráči neviditelný time limit a pokud se na ně Jindra vykašle, může to mít své vlastní následky - ale hra s tím počítá a jede se dál, žádný game over screen. Jindra je skvělý protagonist, vůbec pro mě nebyl problém se do něj vžít. I když je pravda, že dialogy a příběh jsou spíš psané pro Jindru Klaďase, nežli Jindru Psychopata. Co se obsahu questů týče, tak nebudu spoilovat detaily, ale připravte se na vyšetřování různých zločinů, hledání kacířů, pomoc s přípravou svatby, záchranu morem zasažené vesnice, infiltrace kláštera (ten byl vskutku brilantní) a mnoho dalších.
Questy jsou zde takřka na úrovni třetího Zaklínače a z hlediska svobody konání možná i před ním, každopádně daleko před popkornem jako AC Odyssey či Horizon. Mimochodem, DLC jsou naprostá nutnost pro kompletní zážitek. Nejen kvůli přidané funkcionalitě (stavba vesničky, možnost mít psa), ale hlavně Ženský Úděl a Milostná Dobrodružství Jana Ptáčka obsahují i jedny z nejlepších questů, co jsem v RPG hrál. Jedno je tragédie, druhé komedie, ale doporučuji vše.
Je pravda, že závěr hry nechává otevřené dveře (resp. vrata) pokračování, ale přesto je závěr zpracován tak výživně, že mi to vůbec nevadilo. Spíš to ve mne jen vyvolalo chuť ono pokračování hrát hned teď. A ta perfektní orchestrální metalová skladba v titulcích..nemohl jsem si nevzpomenout na zdánlivě se nehodící, ale přesto dokonale hrnec-na-prdel sednoucí Lake of Fire v první Mafii.

Je asi na čase vypsat i všechny bugy jež mne potkaly, a nedostatky, které bych chtěl vidět zlepšené do budoucí hry. Předpokládám, že lidé z Warhorse o tomto všem ví - většina věcí je zkrátka limitace technologie nebo budgetu.
Ale zde jsou, nejdříve bugy:

- jedno propadnutí do země v lese při lovu zajíců (nejdřív propadl zajíc, já se šel podívat kam zmizel a už jsem zahučel taky)
- nemožnost zazoomovat mapu v ratajích (vyřešilo se samo od sebe po pár hodinách)
- při dialogu se Štěpánkou na Talmberku kamera kouká do zdi místo na Jindru
- čas od času NPC projde skrz jinou NPC
- Kuno (postava z DLC) nebyl kde měl být a nemohl jsem pokračovat quest (vyřešil reload pozice)
- jednou mi Jindra udělal v inventáři T-Pose, naštěstí po vypnutí/zapnutí hry vše v pořádku
- dva pády do Windows (tyto byly způsobené příliš malým swap file, po jeho zvětšení žádný crash, takže to asi ani není chyba hry)

A nedostatky:
- chápu, že Warhorse nemá zdroje Rockstaru, ale přesto doufám, že se do dvojky zlepší animace obecně. V dialozích, ale např. i taková šenkýřka v hospodě vypadá krapet roboticky
- grafice trochu ubližují stále dost viditelné LoDy (přepínání kvalit modelů v dálce jak se hráč pohybuje). Je to vidět hlavně při rychlé jízdě na koni a to i na maximální nastavení detailů
- nezničitelné a neprůjezdné keře. Chápu, že v reálu jsou některé keře taky prakticky neprostupné, ale v Deliverance byl občas opravdu opruz hledat kudy projít/projet, protože můj jinak skvělý kůň Sleipnir nedokáže prošlápnout keřík
- občas (naštěstí vzácně) neseděl text v deníku s realitou co jsem v questu udělal. A někdy také ne úplně ideálně navazovaly dialogy v questech. Plus jeden nebo dva questy jsou dost rigidní a nenabídly mi řešení se kterým bych byl spokojen, ale to byl asi záměr
- clipping oblečení byl občas trochu viditelný

Nakonec ještě poznámka k hardcore mode. Z celého srdce doporučuji hrát s ním. Hra je sice asi obtížnější (srovnání nemám, hrál jsem jen s ním), ale už jen to, že nevidíte GPS ikonku Jindry na mapě dělá z Deliverance ještě imersivnější záležitost. Nutnost se skutečně koukat kolem sebe, dávat pozor kde jsou různé zajímavosti a navigovat dle prostředí či pozice slunce. Skvělé. Deliverance je asi první hra za nevím kolik let, ve které jsem se regulérně ztratil v lesích. Pro někoho to možná zní otravně, ale já si to užíval. Absence fast travel sice znamená hodně času v sedle, ale s rychlým koněm to není problém.

Takže...díky Dane, Viktore, Martine, Guldy, Bodkine, Ašo a všichni ostatní z Warhorse, za tento středověký a nezapomenutelný zážitek. Těším se na další.

Pár pohlednic z Posázaví:

https://abload.de/img/379430_20190823015643q8j7d.png
https://abload.de/img/379430_20190824005613rsj47.png
https://abload.de/img/379430_20190827224517fbjx7.png
https://abload.de/img/379430_2019083123434793kht.png
https://abload.de/img/379430_201908240101139sk53.png
https://abload.de/img/379430_20190906163301d1jbj.png
https://abload.de/img/379430_2019082409084436kr4.png
https://abload.de/img/379430_20190824110103bzkl0.png
https://abload.de/img/379430_20190823202122yjj6e.png

A pár videí:
Noční procházka ze Skalice
Večer v Ledečku
Lesy nad Sázavou
+59 +60 −1

Fallout: New Vegas

  • PC 95
No, kde začít. Tak třeba malou statistikou: Dohrál jsem to za 56 hodin v hardcore módu na levelu 30, 77 objevených lokací, 52 splněných questů.


New Vegas je něco, v co jsem už pomalu ani nedoufal, totiž pokračování původních Falloutů s původní atmosférou a světem, který svou komplexností mezi dnešními RPGs vůbec nemá konkurenci. New Vegas je Fallout, ten původní, ryzí a... pořád tak docela nemůžu uvěřit, že v dnešní době zkonzolovatělých lineárních RPG něco takového vzniklo. Jeho svět je totiž obrovský, otevřený, provázaný, no prostě živý. A vypadá to jako Fallout, chová se to jako Fallout, mluví to jako Fallout a je to vtipné jako Fallout.

Jednou z věcí ,které mi vadily na FO3 (a kterou jsem si uvědomil spíš až zpětně) byl způsob, jakým se vaše jednání v jedné lokaci promítne do zbytku pustiny: žádný totiž nebyl. Většina lokací na mapě existovala, aby obsloužily jeden líbivý (a často zároveň nesmyslný) quest a bez ohledu na to, jak významně se tvářil, do ostatních lokací se to jednoduše vůbec nepromítlo. New Vegas představuje pravý opak - řada questů je rozlezlá přes několik lokací, kdejaká věc se dřív nebo později někde jinde promítne a dává to celé smysl.

Questů je.. hodně. Příběh vás provede velkou částí pouště, takže na hodně z nich celkem bez problémů narazíte během putování, což mi perfektně vyhovuje. Ale i přesto, že mapu mám posetou lokacema a 52 splněných questů ve statistikách není vůbec marné číslo (ještě když řada menších jednohubek v tom čísle asi není - při nejmenším nejsou v questlogu), určitě jsem toho ještě hodně neviděl: Pro Caesarovu legii jsem udělal jen první quest (pak už šli jen do salátu), nikdo mě nenaučil používat energozbroj, třebaže Bratrstvo jsem (poměrně pozdě) našel a jestli jsou ve hře zastoupené zbytky Enklávy netuším, ale našel jsem jejich helmu. Což mě přivádí taky k tomu, že na konci jsem pořád zdaleka nepoužíval top výbavu.

Dialogy jsou opět něco, kde Bethesda (tradičně) jednoznačně selhala a FO3 byl v podstatě plný generických nezajímavých panáků, kteří nudně odplkají to nejnutnější. New Vegas? Narvané Osobnostma. Opravdu, jestli si z FO3 vybavuju 2-3 zajímavější postavy, tady to to číslo bude platit pro každou blbou osadu. Nejmíň. Můžou za to jak perfektně napsané a typickým humorem opepřené dialogy se spoustou možností (často podmíněných skillem), tak i úžasný dabing, ale hlavně samozřejmě to, že si s nima všema někdo dal tu práci.

Zpracování světa, qeustů a postav je jednoduše prvotřídní a k unikátní atmosféře samozřejmě velkou měrou přispívá hudba, která k tomu všemu výborně sedne a když se vám oposlouchají rádia (jakože asi jo, moc písniček v repertoáru nemají), můžete si je vypnout a užívat si ambienty. Z prvních dvou dílů Falloutu. A ty ambienty tam sednou naprosto božsky, ofkoz. Z prvních dílů těží hra i tím, jak má geograficky blízko k lokacím z prvních Falloutů - snad polovina NPC je původem z NCR, a kdekdo se vám rád pochlubí, že pochází z Hubu, Shady Sands, Arroya, Rena... Taky tu na vás čeká při nejmenším jeden starý znamý a jeden potomek starého znamého. Pro nás "starší" ročníky je to jak pohlazení po duši :)

No, abych teda ukončil vychvalování, tak Fallout: New Vegas vás opravdu vrátí těch 10 let nazpět, do dob kdy Fallout díky Levelu vládnul (a jak vidíme v TOP10, dodnes vládne) česko-slovenské hráčské obci, do dob, kdy herní světy byly rozlehlé, plné možností a objevování. A k tomu navíc ten magický pocit, že se to všechno nedíváte "shora" ve 2D iso grafice, ale hezky zdola, z vlastních očí, v moderním 3D.

A tady můžu načnou kritiku grafickou stránkou věci, protože o modernosti se ve skutečnosti zrovna mluvit nedá - určitě se vám při pohledu na New Vegas neroztečou oči hrůzou, ale dnešní hry už jsou prostě někde jinde, navíc se to v náročnějších situacích i docela škube, úroveň detailů není bůhvíjaká a objekty v poušti občas skočí do obrazu absurdně blízko, atd. atd. Až na to škubání v tom osobně nevidím větší problém, ale určitě technická stránka věci zamrzí.

Největším problémem hry budou jednoznačně bugy. Nenarazil jsem na nic vyloženě gamebreaking, často stačilo quickloadnout. Nejdrastičtější moment nastal, když jsem dneska loadoval z 5 hodin staré pozice, protože se mi u jedné NPC neobjevovala možnost v dialogu a alternativní řešení questu jsem si zrušil ještě než jsem ho vůbec měl. (Nutno podtknout, že se jednalo o poměrně komplexní úsek kde se prolíná snad i 5 questů). Bugů je tu každopádně hodně, taky mi přijde, že těch obtěžujících jsem si užil až kolem Vegas a vůbec spíš až později ve hře. Nejotravnějším bugem bude asi pomatení AI, kdy po sobě místní NPC a váš doprovod začnou bezdůvodně střílet. Většinou jsou bugy ale spíš z řad úsměvných chyb v animacích typu "vojanda si píše na neviditelném psacím stroji". (Mimochodem, jestli budete někomu půjčovat ED-E, berte v potaz, že zpátky ho dostanete s prázdným inventářem).

Ad komplexní úsek - hlavní quest se ke konci začne docela ošklivě větvit a musím říct, že jsem se už pomalu ztrácel v tom, co pro koho dělám a hlavně jaké to bude mít následky. Po splnění určitých questů na vás ostatní frakce zanevřou, což mi přišlo poněkud zbytečné a nepříliš logicky podložené, prostě proti filosofii volnosti rozhodování.

No a zbytek kritiky věnuju některým dalším maličkostem: Pořád tu máme po Bethesdě zděděný nepřehledný a hlavně nekonečně hnusný interface a.k.a. Pip-Boy 3000 - Moc bych uvítal něco víc ve stylu FO1/2/Tactics - přehledné, barevné, s hezkýma obrázkama, atd. Stejně tak tu zůstalo hackování a lockpicking rozsekaný na pouhých 5 úrovní obtížnosti, což považuju za nehorázné mrhání možnostma. Poměrně zklamaný jsem byl i z perků - nepřišly mi ani moc zajímavé ani moc užitečné a většinou jsem se tak uchýlil k "nudným" extra xp nebo level zdarma.

Nově se nám tu objevují různé formy craftingu, což mi přišlo spíš zbytečné - obvykle nejde o výrobu zajímavých věcí, ingredience/součástky žerou cenné kilogramy v inventáři a všeobecně je jednodušší ty věci rovnou koupit nebo najít. Navíc to taky znamená, že svět je plný docela zbytečných krámů.

No, maličkostí ke kritizování bych našel asi ještě hodně (třeba náhodné generování obsahu truhel = brahminí steak v ledničce ve vaultu) a převážně jde o věci převzaté z FO3, ale už takhle tu mám kvanta textu, takže abych to nějak uzavřel: Fallout: New Vegas je tím, čím měl být Fallout 3. Po stránce atmosféry, komplexnosti i množství obsahu snese srovnání s Falloutem 2, staví na jeho odkazu a navrch přihazuje kompletní dabing a atraktivní perspektivu. V množství bugů Fallout 2 bohužel i bez problémů předčí, ale to autorům s potěšením odpustím, protože to, že v roce 2010 může ještě vyjít RPG podobné kvality a rozsahu, považuju za malý zázrak.

Pro: Komplexní/provázaný obří svět i questy, skvěle napsané i namluvené dialogy, výtečná hudba, čerpá z původních Falloutů

Proti: graficky zastaralé a mizerně optimalizované, pytel bugů, nějaký ten bordel zděděný po FO3

+58 +59 −1

Deus Ex: Human Revolution

  • PC 85
Dohráno. Steam ukazuje téměř přes 40 hodin. Prozkoumával jsem všechno, prolézal všechny šachty, hackoval všechno..takže to tak asi bude. Užil jsem si to. Deus Ex 3 je dobrá hra, a asi i důstojný prequel. Core gameplay je solidní, atmosféra vtahující, příběh slušný, dialogy výborně napsané i zahrané, plus občasné dialogue battles? Super.
Ale je to hodně věcí co mi vadilo, ne že ne.

Např. third person takedowns. Jsou pěkné na koukání. Jenže jen na koukání. Není to gameplay, jen animace. Animace při které se zastaví čas, takže občas vypadá docela debilně. Zkrátka "press a button and awesome happens". To do Deus Ex nepatří..
Neustálé odměňování XP za každou blbost, a navíc takovým tím stylem "když ho omráčíš, dáme ti víc XP"...to tu taky nemá co dělat.

Ingame ekonomika moc nefunguje. Peněz je moc, není za ně moc co kupovat, praxis bodů bylo tolik že jsem nevěděl co s nimi. V jedničce jsem si vážil každého kanistru s nanoboty, navíc šel použít jen jeden ze dvou do každého slotu (yay replayability!). Zde jsem na konci měl i takové krámy jako dermal armor, prostě proto že už nebylo do čeho body cpát. A stejně jsem např. silent running nebo typhoon využil dvakrát za hru..

Taky mě štvalo jak tu zpracovali energii. Dobíjí se jen jeden point, na zbytek je nutné žrát čokoládu. Takže jsem bad ass agent nosící shades i ve tmě, ale abych mohl někoho omráčit, musím si dát Snickers? WTF.Tohle zpracování docela omezovalo možnost používat a kombinovat schopnosti.

Boss fighty. Zbytečný, nudný, o ničem. Ne ani tak proto, že by ty samotný souboje byly tak hrozný. Spíš jde o to, že ty bosse prostě hráč, ani Adam, nezná. Prostě na začátku je s nima jedna animace a to je všechno.Jsou zcela 2D. Takže žádnej boss fight zde nemá ani procento náboje co měly boss fighty s Annou, Simmonsem nebo Guntherem.

No trochu jsem zarantoval. Je to skvělá hra. Ale mohla být ještě o dost lepší. Ale jakožto debut nového studia je to úspěch. Snad bude další hra ještě blíže ideálu 11 let starého Deus Ex.

Pro: Atmosféra, dialogy, jádro gameplaye

Proti: Některá design decisions, slabší grafika

+58

Limbo

  • PC 90
Limbo je jedna z mála her, která v sobě spojuje snad všechny lidské emoce. Strach, úzkost, radost, šok, okouzlení, nadšení, zděšení...Je krásná svým zpracováním, ale děsivá v momentech překvapení, ve vyprávění příběhu. Je to jako spojení Hitchcocka a Kinga. Nikdy si nejste jistí tím, co vidíte, co děláte, proč to děláte a kam to vede. U Limba není smrt trestem, ale je to součást hratelnosti. Nejdřív musíte zemřít, abyste zjistili, jak dál. Navíc zde smrt přichází velmi nečekaně a je okamžitá. Neexistuje něco jako zranění a příprava na smrt jako třeba ve střílečkách. Zde smrt působí šok. A zpracování smrti ten šok ještě umocňuje. Je to brutální, živé a pokaždé mě to dostalo.

Zpracování od animací postavy, zvukového doprovodu přes ovládání je majstrštyk. Neruší vás interface, jste tam pouze vy a smrt číhající za rohem. Jen pojď, pojď maličký, ale dávej pozor kam šlapeš. Takhle nějak si představuji vizuální zpracování Erbenovy Kytice. Člověk ví, že ho nečeká nic dobrého, ale jde stále dál, protože je to tak krásné, až melancholické. Říká se, že kdo se bojí tmy, nesmí do lesa. U Limba to ale úplně neplatí.

Proti: Jediné drobné mínusko je příběh a konec hry. Čekal jsem trochu něco...osvícenějšího.

+58

Vampire: The Masquerade - Bloodlines

  • PC 90
Tak tuhle hru jsem absolutně neměla v plánu hrát. Vlastně jsem ji dokonce zavrhla hned po tom, co jsem tehdy viděla pár obrázků ze hry (kde byli zachyceni samozřejmě ti nejhnusnější nestvůry). Svoji bojácnost jsem se ale nakonec rozhodla překonat, jelikož mi k uším neustále doléhala masírka z různých stran, jak je ta hra úžasná, a že si ji zkrátka musím zahrát.

Vylosovala jsem si postavu z klanu Malkavian a pustila se do hraní. Na hlasy, které mé postavě neustále zněly v hlavě, jsem si zvykla celkem snadno. Naopak u konverzací s jinými postavami jsem narazila na spoustu wtf momentů a upřímně jsem se častokrát nad volbou odpovědí dost pobavila.

Ve hře mě nejvíce nadchly různorodé originální úkoly, u kterých se nenašel snad žádný, který by mě nezajímal, či nebavil. Vyjma úkolu, kdy jsem musela po nějakou dobu utíkat před obrovským vlkodlakem. Ten byl pro mě dost frustrující. Vždy jsem se snažila, co šlo, vyřešit bez násilí.

Během hraní jsem málem několikrát dostala infarkt. Poprvé to bylo v obchodě s protézami, kde jsem teda tušila nějakou boudu, ale stejně jsem vylítla, když na mě najednou naběhl šílený obchodník. Do některých lokací se mi ani nechtělo, protože bylo úplně jasné, že tam na mě bude číhat něco hnusného. S trochou nadávek se mi vším ale podařilo projít, a ta úleva, když už jsem měla splněn úkol, byla následně nepopsatelná.

Schopnosti, kterými moje Malkavianka disponovala, jsem využívala dost často. Nejvíce se mi hodila neviditelnost a maniodeprese, při které zasažený protivník nějakou dobu nemohl bojovat. U bossfightů mi ale samozřejmě obě tyto schopnosti byly téměř k ničemu.

Za nejtěžší bossfight z celé hry považuji boj s bratry Chang, chránící sarkofág. Tento boj jsem nechtěně absolvovala dvakrát. Poprvé jsem měla štěstí, že se jeden bratr po nějaké době bugnul, tak jsem je v pohodě oba zabila. Pak jsem ale zjistila, že se mi zrušil jiný úkol, který jsem ještě v té vile nesplnila (Dirty Dishes), a tak jsem si dala později repete. Napodruhé byl ten boj solidní záhul a až po několika pokusech se mi ho podařilo vyhrát. Nepříjemných soubojů bylo ve hře více, naštěstí jsem se už ale u žádného na dlouho nezasekla.

Ze zbraní jsem si nakonec nejvíce oblíbila Colt Anaconda, jak kvůli přesným zásahům, tak kvůli celkem rychlému přebíjení. Málokterou lokaci se mi však podařilo projít pouze s jednou zbraní. Nedostatek nábojů mě občas dostal do zoufalých situací, kdy jsem musela s náboji šetřit, a tak jsem volila zákeřné zabíjení nepřátel zezadu.

Mé srdce mě již od začátku táhlo k Jackovi a Anarchům, protože šašek ve věži a královna zrcadel mi byli krajně nesympatičtí.

Jsem ráda, že jsem se nechala přesvědčit a hru si zahrála. Ač můj prvotní strach byl částečně oprávněný, ze hry jsem nadšená a přidávám se k těm, kteří hru všemi směry doporučují.
+58 +59 −1