Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

« Předchozí Následující »

Fallout 4

  • PC 80
Žoldák: „Zajímavá zbraň, kdes k ní přišel?
Osamělý poutník: „Tři hodiny severně odsud ztroskotalo UFO.“
Farmář: „Už zase? Oni se snad nikdy nenaučí pořádně létat.“
Osamělý poutník: „Stává se to často?“
Farmář: „Jo. Minimálně jednou za rok. Posledně mi nabourali přímo do stodoly. Když vylezli ven, začali střílet dobytek.“
Žoldák: „Přišels kvůli nim o dobytek?“
Farmář: „Ne, ti kreténi umí střílet stejně jako létat. Ušlapal je jeden brahmín.“
Osamělý poutník: „Předtím, než spadly bomby, jsem nikdy o žádných ztroskotaných mimozemských letounech neslyšel.“
Farmář: „Jak je možný, žes žil ještě před válkou? Ghoul nejsi.“
Osamělý poutník: „Zmrazili nás v místním Vaultu a až nedávno jsem se probudil. Zabili mi přitom ženu a unesli syna, ale na to sere pes. Mám teď lepší věci na práci.“
Farmář: „To mě poser, takže máš víc než 200 let.“
Osamělý poutník: „Jo. A ještě budu žít dalších pár stovek let.“
Farmář: „Jak je to možné.“
Osamělý poutník: „Jednou jsem šel najít ztracenou zásilku a získal přitom nesmrtelnost.“
Žoldák: „To nic není. Bratranec pomáhal nějakým vědcům a ti z něj udělali cyborga. Zvedne auto jednou rukou.“
Farmář: „Vy hoši si na cestách užijete zábavy. Na nás akorát jednou za čas zaútočí supermutanti, jinak se sem maximálně zatoulá pár ghoulů, které rozstřílíme jako nic.“
Osamělý poutník: „Máte s těmi mutanty problémy?“
Farmář: „Jo. Kradou nám dobytek, musíme se před nima schovávat a vždycky nám naserou do kůlny. Viděls někdy mutantí hovno? To je děs. Myslíš, že by ses o ně mohl postarat? Necháme tě za to uklidit zahradu a postavit nám tady nějakou obranu.“
Osamělý poutník: „Jo, mrknu se na to. Ale mám teď toho hodně. Nevím, kdy se k tomu dostanu.“
Farmář: „V pohodě, nespěchá to.“
Žoldák: "Nemáte někdo znečištěnou vodu? Chci si uvařit polévku, ale zbyla mi jenom čistá."
Farmář: "Nějaká by měla být v záchodě za chatrčí. Klidně si naber."
Žoldák: "Dík, máš to u mě."
+69+71 / -3

The Witcher 2: Assassins of Kings

  • PC 100
Hned na začátek komentáře je potřeba vyjasnit si jednu věc - Zaklínač 2 jako hra samotná není 100%. I přes všechny klady je v ní příliš mnoho záporů, než aby bylo možné udělit jí s klidem v duši absolutní hodnocení... A přesto to dělám.

Nyní by mohlo následovat několik odstavců vychvalujících grafiku, příběh, hratelnost, level design, všeobecný smysl pro detail... a hodně dalšího. Ale není to potřeba. Dá se to shrnout slovy "absolutní špička". Neznamená to ani "dokonalé", ani "nepřekonatelné". Prostě vrchol toho, co mi v současnosti počítačové hry nabídly.

Mnohem důležitější mi přijde samotná podstata hry. Když se nad tím pořád dokola zamýšlím, nechápu, jak je možné, že vůbec vznikla v takové podobě, v jaké jsem ji dohrál.

Jedná se o hru s nepochybně obrovským rozpočtem, za níž stojí nepředstavitelné množství práce. Kdyby se něco zvrtlo, lidé na ní pracující by možná na dobro skončili. A stejně - prodává se bez protipirátské ochrany. Exkluzivně na platformě, kde se padesátkrát víc krade než prodává. Na platformě, která oproti konzolím slibuje zaručeně nejmenší výdělky. A vychází přesně taková, jakou ji autoři chtějí mít.

Jsem zatraceně rád, že když se tu souloží, tak bez oblečení. Když se nadává, tak pořádně. Když někoho Geralt sekne do hlavy, tak má tu hlavu sakra na půlky. Že když ten boj prostě neumím, tak dostanu na prdel. Že nějaká hra sakra konečně po dvou letech trošku vypadá! A když udělám rozhodnutí, tak tím kurva změním půlku hry!

To, co mi nabídnul Zaklínač 2, to mi žádná jiná hra nedala. Není to dokonalá hra. Má chyby. Ale ve srovnání s ní je každá každičká AAA hra posledních dvou let jenom komerční sračka.

Tohle má duši, přátelé.
+68+72 / -4

Mafia: The City of Lost Heaven

  • PC 100
Na téhle hře je vidět že češi hry uměj a to na výbornou. Příběh jako z filmu (výborného), má spád, je zajímavej, plný zvratů.Klasické téma kdy se od taxikáře,přes pěšáka dostaneme až k loupěži v bance a zradě.Mafia také vyniká výborným zpracováním, město žije, dýchá z něj atmosféra 30. let a to se mi líbí.Mise jsou různorodé a se zajímavou náplní.Taky jsem se vždycky těšil jakej vypečenej úkol si pro mě vymyslí Lucas Bertone a jakou káru za to sežene.Muzika suprová, nemá chyb.Dabing bez chybičky. Pro mě jedna z nejlepších her.Už aby tu byla dvojka...

Pro: Mise,dabing,hudba,grafika,příběh,plus všechno další

Proti: nic mě nenapadá ;)

+67+70 / -3

Star Trek Online

  • PC 55
Kapitánův deník, hvězdné datum 2372
***************************
Den 1
Konečně jsem dostal vlastní loď! Podvádět u testů se vážně vyplatilo, ostatně stejně jako kapitán nic nemusím přeci umět, mám pod sebou schopnou posádku! Na mně jen záleží vyhlásit případně poplach a výsadek, pche! to je přeci triviálnost, jen si budu hezky hačat v křesle a tvářit se že všemu rozumím a zbytek bude kmitat za mě. Ostatně hned mám příležitost si to vyzkoušet, musíme dovést vulcánského diplomata na Vulcan. Avšak nabízí se otázka...doufám že moji důstojníci tu taky nejsou podvodem jinak by mohl být problém. Nuže hurá směr vulcán!

Den 4
To hovado sprosté! Nevzdělanec, vesnickej balík! Takhle mě znemožnit před celou posádkou, ukázalo se že navigátor je na tom ještě hůř než já! Už si i ve strojovně šeptaj co jsem to za idiota že místo souřadnice na Vulcan jsme doletěli do neutrální zóny! Kdo se má v té hvězdné mapě taky vyznat! Nesmím přiznat že nevím kde jsme něco si vymyslím...jasně tajná mise, čistě teoreticky bloudíme ale něco mi říká že štěstí je na mé straně! A podle výpočtů vědeckých důstojníků když najdem cestu správnou tak bychom tam měli být za sedm dnů.

Den 130
Dochází nám jídlo a pomalu selhává podpora životně důležitých funkcí lodi, posádka se mě furt ptá "když už tam budeme, když už ta tajná mise skončí?" Pomalu ke mě pronikají zvěsti že se chystá rebélie, kdybych jim řekl pravdu že fakt nevím a zadávám kurzy náhodně jistě bych byl už mrtvý a kdyby tahle zavšivená loď měla ráhno už bych na mě visel!
Ze všeho nejvíc mě však deptá poradkyně, ty její zasrané telepatické schopnosti! Bez své helmy z celofánu už neopouštím svou kajutu, vlastně ji už raději vůbec neopouštím.

Den 241

Konečně světýlko naděje, nevěřil bych tomu, že klingonské maso může být tak chutné, podařilo se nám zajmout civilní loď, její posádku jsme snědli a panuje hned lepší nálada. Sice hned něco začala mektat poradkyně o tom že to není humánní a je to proti směrnicím, ale k čertu s nimi! Když je hlad je hlad! Jejich navigátora jsem poručil dopravit do mé kajuty vytluču z něj správné souřadnice k Vulcánu a pak jej sníme taky.

Den 248
Konečně Vulcán! Na první misi to vůbec nebylo zlé! Hned co dám opravit zničenou loď poté co jsem ji navedl do mlhoviny plné asteroidů a doplním 70 % ztráty posádky můžeme svůj úspěch nahlásit flotile! ps: V prvé řadě sehnat schopného navigátora aby se mu nemusela stát tak tragická nehoda v koupelně, že omylem laserem udělá do pláště trupu díru o velikosti svého těla a ztratí se ve vesmíru.

Den 249 Konečně rozumím navigaci! Už je to veselejší a moc často se nebloudí, flotila si všimla mých schopností a zahrnuje mě veškerými úkoly! Ty vytěž asteroidy, tu ubraň planetu, tu odvez tu přivez.

Den 270
Ať už se jde celá admiralita vysrat! Nejsem žádná děvka ani poslíček, ty úkoly jsou tak ubíjející a frustrující ! Furt to samé v bledě modrých barvách! Přines to! Pak tohle! Kurva to jsem snad jediná loď ve flotile?! Samozřejmě chápu že jsem nejschopnější důstojník, ale s těmi nákupními seznamy to vážně už přeháněj!!!

Pro: Star trek, grafika, občas příběh, souboják zkopčený ze star fleet command, vesmírné bitky

Proti: vedlejší úkoly, pvp bez FL, velmi rychle se dostaví stereotyp, orientace v hvězdné mapě, pozemní bitky, AI

+67+68 / -1

Mashed: Drive to Survive

  • PC 80
Vařili jsme kaši, mashedovskou kaši!
Při prohlížení her v databázi jsem na tento počin narazila a ihned se mi vybavil ten letní deštivý den, kdy Mashed mnou byl objeven.
Joj to byla zábava! Jak se říká: "V jednoduchosti je síla" a mě se tato závodní arkádka vryla pod kůži. Je rychlá, dynamická, tratě rozmanité, ale hlavně mě ani na chvíli nenudila.
Vzpomínám si, jak jsme tehdy s kamarády pařili u jednoho compu-jeden na klávesnici, druhý s gamepadem a třetí na volantu. Už jen tahle sestava byla k popukání a ve hře jsme se také nasmáli ažaž.
Takže pokud prší, mrzne neb se nuda na Vás věší, náladu si zvedněte mashedovskou kaší!
+66+67 / -1

Posel smrti

  • PC 85
Hra Posel Smrti vysla v dobe, kdy jsem aktualni herni scenu uz nesledoval a da se rict, ze jsem se o ni poprve dozvedel az ted, kdy uz nic jineho nez klasicky zpracovane adventury v podstate nehraju. Je treba hned bez nejakych vytacek rict, ze se imho jedna o jasne nejlepsi ceskou adventuru, ktera se podobne jako jeji jediny podobne ambiciozni cesky predchudce Dreamland, snazi o osloveni zahranicnich trhu. Podle ohlasu samotnych autoru se ji to (narozdil od nestastneho Dreamlandu) podarilo. Jsem za to rad uz proto, ze jsem pri pohledu na zaverecne titulky s uzasem zjistil, ze Posla Smrti v podstate dali dohromady jen 4 lide. Kdyz to porovnam s credits napriklad The Dig, ktere trvaly asi pul hodiny a probehlo v nich o dobrou tisicovku jmen vic...opravdu neuveritelne.

Posel Smrti se podanim pribehu a jeho intenzitou evidentne inspiruje u krale tohoto typu her, serie Gabriel Knight. Tato genialni trilogie ale mela jeste jeden aspekt, ktery Poslu Smrti unika a to maximalni historicka verohodnost a know how. Posel Smrti strili historicka data a udalosti od boku, vzhled predchudcu hlavniho hrdiny z portretu vubec neodpovida dobe, ve ktere udajne meli zit a to ani v Anglii, ani nikde jinde. Zadna inkvizice v Anglii nikdy nebyla etc. Autori se pustili na tenky led, ktery s nimi nicmene hned po par krocich praskl. Ale ok, nemuzu chtit vsechno. Samotny pribeh je totiz vyborny a tahne hrace dopredu, i kdyz jsem asi nebyl sam, kdo uz delsi dobu pred prozrazenim tusil, jak se veci ve skutecnosti maji.

Posel Smrti se tedy nakonec blizi spis o poznani plytsimu (a bohuzel do dnesnich dnu mnohem uspesnejsimu) Broken Swordu a to i obtiznosti, coz je ale rozhodne klad. Delirickou obtiznost starych dobrych GK by v novem mileniu uz asi nikdo neunesl a me samotneho potesilo, ze jsem behem hrani pouzil navod snad jen 2x a to vyhradne na prehlednute predmety. Velmi snadne jsou zejmena puzzly. V jinych podobnych hrach casto z vlastni hlavy zcela neresitelne zalezitosti se tady casto meni ve skladacky pro petilete deti, coz je trochu zvlastni kdyz vezmeme v potaz, ze uspesne nekolik set let hlidaly starobyle tajemstvi. U klasicke adventure casti je nicmene nizsi obtiznost fajn, hra se navic hraje trochu specifickou kombinaci obou tlacitek mysi, na coz se da bez problemu zvyknout a ke konci hry jsem mel pocit, ze jsem lepsi ovladani nezazil. Posel Smrti navic neni klasicka kleptomanska adventura, hlavni hrdina si nestrka do kapsy vsechno, co mu prijde pod ruku od lopaty po auto, ale vetsina predmetu jde sebrat az pote, kdy je vam jasny ucel jejich sebrani, coz je realisticky pristup, ktery jsem rozhodne uvital.

Technicke zpracovani je v podstate bezchybne. Od animaci, pres grafiku az po skvely cesky dabing. Tomu napomaha i fakt, ze dialogy zni velmi prirozene a vubec nesusti papirem, coz byval u ceskych adventur trochu problem. Daberi maji bohuzel trochu problemy s anglictinou (Murray, j/g etc.), ale da se to snest. Potesila i ucast meho oblibence Bohdana Tumy. Celkove se jedna o hru, kterou by si zadny milovnik adventur nemuze nechat ujit uz z toho duvodu, ze se jedna o ceskou hru, kterou dalo dohromady par lidi, ale ktera pusobi maximalne svetove a profesionalne.

Pro: atmosfera, grafika, cs dabing, idealni obtiznost adventure casti

Proti: obtiznost puzzlu by mohla byt vyssi, neuspokojujici zakonceni, historicka neverohodnost

+65+65 / -1

Dead Space

  • PC 95
Ačkoliv jsem se zařekl, že mými herními protivníky nebudou nadpřirozené postavy, po zhlédnutí několika videoukázek mi něco říkalo, že tuto hru od Electronic Arts bych vynechat neměl. Nakonec jsem tedy tu zásadu opravdu porušil a je velké štěstí, že jsem to udělal. Jak se na tento žánr sluší a patří, hra má doslova dusnou atmosféru a ačkoliv se odehrává převážně v osvětlených prostorách, prostředí je i tak jako v pravém hororovém filmu, čímž tvůrce velice chválím, jelikož asi takhle měla podle mého vkusu hra vypadat. Není totiž nad to, když při procházení jednotlivými lokacemi a plnění nemalého počtu různorodých úkolů nevíte odkud a jaká nestvůra se na vás vynoří a nejste si jisti, jestli vám náhodou do zad nevpadne další. Takových scén ve hře najdeme nespočet a přestože leckdy dají hráči pořádně zabrat, z hlediska akce nemají chybu, obzvláště když jsou podbarveny kvalitním zvukovým doprovodem, který vše náležitě umocní.

K likvidaci nestvůr má hlavní hrdina pár zbraní, které může na určených místech vylepšovat, ale v inventáři jich bohužel příliš nosit nemůže, takže chce zvážit, se kterými jeho boj nebude marný a které může odložit do trezoru, popř. je prodat. Tady bych viděl určité negativum, jelikož zbraň je hráč nucen si nejprve vyzkoušet a teprve poté se rozhodnout, kterou si jakožto účinnou ponechá, jelikož popis zbraně a její klady či zápory není šance zjistit jiným způsobem.

V předchozích komentářích bylo často zmíněno ovládání a nešikovné zobrazování hlavního hrdiny. Pravdou je, že ze začátku mi přišlo, že Isaac zobrazovaný přes polovinu monitoru, čímž je způsobena nemožnost jeho rychlejšího otáčení, má za následek jeho nemotornost, ale naštěstí po pár hodinách hraní jsem usoudil, že zdání trochu klame a akční boje, při nichž je základem pro úspěch likvidace bestií odstřelování jejich končetin a případné závěrečné doražení pořádným rozšlápnutím, se pro mě tak staly úplnou lahůdkou.

Co dodat? Podle mě je Dead Space skvěle propracovaná hra s velice pěknou grafikou, působivou zvukovou stránkou a špičkovým hororovým nádechem, ve které hráčova nervová soustava dostane vydatně zabrat od prvopočátku až do úplného finále.

Pro: bezchybná hororová atmosféra, akce, grafika, zvuky, příběh

Proti: menší zbrojní arzenál

+65+65 / -1

Half-Life 2

  • PC 85
Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že minimálně jeden díl série Half-Life by každý hráč měl alespoň vyzkoušet a poznat, v čem tkví jeho nemalá oblíbenost. I mně zvědavost nedala a chopil jsem se proto dílu druhého, který v celé sérii z hlediska zábavy a celkové kvality zaujímá jednu z čelních pozic.

Při prvním spuštění se moje oči rozzářily nad výtečnou grafickou stránkou s jedním ojedinělým pocitem. Jakým? Málokterá graficky zdařilá hra totiž u mě způsobila fakt, že bych se občas zatoužil toulat po nádherně vymodelovaném a excelentně vykresleném prostředí a nedělat nic jiného. Ale holt tu nejsme na kochání a vrhněme se proto do akce.

Ta totiž ve hře zaujímá další velice výsostné postavení. Scény zde jsou totiž správně peprné, lidští nepřátelé správně zákeřní a často pracující v týmu, takže jsem tu shledal určitou podobu s F.E.A.R., což právě pro mě je zárukou skvělé kvality. Nepřátelé jsou také v podobě nemrtvých a různých typů monster, které já osobně dvakrát nemusím, ale jelikož boj s nimi je optimálně vyvážen s těmi lidskými, nenabírá tím otravného stereotypu a zábavnost hry tak nepřetržitě zůstává na jedinečné úrovni.

Další kapitolou, u které stojí za to se pozastavit, jsou zbraně. Asi jsem nebyl zdaleka jediný, kdo propadl kouzlu zbraně Gravity Gun, který zde nevykonává jen pozici pouhé útočné zbraně, nýbrž i nadmíru užitečného pomocníka. Ne vždy je totiž cesta přímočará a leckdy nestačí jen projít po vyznačené cestě nebo se jen rozeběhnout a skočit do míst, kde pokračuje. Proto je velice fajn, když pomocí této zbraně si ze vhodných nalezených předmětů hráč vytvoří cestu vlastní a jsou tak dány podněty pro jeho inspiraci a časté přemýšlení, jakým způsobem okolní věci využít ve svůj prospěch ke zpřístupnění cesty dále. Pochvalu si zaslouží i příběh, který počínání hlavního hrdiny nedělá bezduchým a vcelku výstižně jej vysvětluje.

Co dodat? Graficky výborná hra se stejně zdařilými akčními pasážemi doplněná zajímavým příběhem, to vše je důvod k tomu, abych ze hry po jejím skončení odcházel s dávkou spokojenosti a pomalu se sunul ke dveřím, za nimiž na mě ťuká Epizode One.

Pro: jedinečná grafika, akce, zbraně, příběh

Proti: některé typy nepřátel

+65+66 / -2

Mirror's Edge

  • PC 85
Na Mirror's Edge jsem se, jako jednu z mála her minulého potažmo letošního roku, opravdu těšil už od prvního, vskutku velmi povedeného traileru. Ať si říká kdo chce, co chce, zpracování pohybu z pohledu první osoby je zde originální a zasloužilo si svou pozornost - někdo tomu říká hype, jak je libo, ale pokud budou namísto grafiky do budoucna "hypovány" inovativní prvky přímo ovlivňující hratelnost, budu jedině rád.

Příběh hry pojednává o jednom ostře totalitním státě blízké budoucnosti, kdy lidé žijí své uniformní životy v uniformním městě, kde je veškerá komunikace pod dohledem policie a každý náznak odporu tvrdě potírán. Existují však lidé, a mezi nimi i hlavní hrdinka Faith, kteří se nazývají Běžci, doručující depeše pěkně po svých, mimo kontrolu vševidoucího státu. K tomu však musí využívat cesty, kudy by se normální poslušný občan jen těžko odvážil - střechy mrakodrapů, větrací šachty a podobně. Příběh v globálním měřítku není ve hře příliš rozvíjen, sledujeme spíše osudy samotné Faith, její sestry Kate a několika vedlejších postav a to hlavně v krátkých kreslených filmečcích mezi misemi.

Co se týče hratelnosti, jde přesně o to, co bylo prezentováno ve videích. Překonávat překážky, nevyhledávat konflikty s nepřáteli (kteří jsou v palbě ze svých zbraní velmi nepřesní) a když už k nim dojde, řešit je rychle a účinně. Pohybů není moc a nemusíte se bát nutnosti zapamatovat si desítky kláves či jejich kombinace, všechno zvládnete pomocí tlačítek pro skok, skrčení, rychlé otočení a útok/odzbrojení a jejich logických kombinací skok+útok atp. K dispozici je i zpomalení času, které se hodí hlavně při souboji s nepřítelem, kdy se alespoň prodlouží velmi krátká reakční doba na rychlé odzbrojení (známo z videí), označená zčervenáním oponentovy zbraně. Po získání zbraně máte k dispozici právě nabitý zásobník k likvidaci zbylých cílů, avšak nemůžete provádět skoky a jste pomalejší - proto je mnohdy lepší zbraň ihned zahodit a vypařit se z dohledu, soustředěná palba dvou a více nepřátel znamená rychlou smrt. Ve hře funguje poslední dobou oblíbená (a po stránce hratelnosti mnou i celkem vítaná) automatická obnova zdraví - zde je, v kombiancí s barevností hry velmi chytře, využit efekt šednutí okolí, až vidíte téměř před smrtí zcela černobíle.

Již v trailerech byl jasně vidět výtvarný styl a je to jedna z věcí, která nemusí sednout každému. Mně se líbil moc, pastelové barvy velkoměsta tvoří krásný kontrast k jeho dokonalé chladnosti a anonymitě. Často narazíte na lokace, které jsou zpracovány například jen modře, žlutě či zeleně v kombinaci s bílou. Červená označuje (tzv. "běžcova vize", lze vypnout) předměty (odrazové bedny, lana, dveře), které slouží k postupu dále. Je to taková záruka plynulé hratelnosti zabraňující bloudění a zbytečným pádům. Dle mě dobrý nápad. Samotný pohyb je, jak se čekalo, zpracován výtečně, napomáhá tomu realistické zobrazení částí těla i hojně (někdy až příliš) využívaný blur efekt v kombinaci s HDR. Rychlost sama o sobě není zase tak důležitá (časový limit v kampani nečekejte), spíše vás bude hnát vpřed střelba nepřátel (často vrtulníku).

Hra je opravdu krátká (odhaduju 6-8 hodin, možná méně), docela jednoduchá pohybově (čekal jsem možná složitější kombinace pohybů), těžká při kontaktu s více nepřáteli, které nejde obejít (takových situací je opravdu jen pár). Bavily mě i střílecí pasáže, které jsou, na to že hra není střílečkou, zpracovány pěkně. Bojím se o znovuhratelnost, která asi bude docela malá - avšak k tomu je připraven mód Time Trial, který dodá potřebnou motivaci ke sebe-zlepšování. Nevýhodu vidím v tom, že jeho "místnosti" jsou poskládány z kousků úrovní z kampaně, takže nenarazíte na nic moc nového.

Nedokážu přesně odhadnout, koho bude Mirror's Edge bavit a koho ne, názory jsou dost rozporuplné. Někdo ve hře vidí "jen běhání a to je jako všechno", jiný si užívá radost z plynulého lidského pohybu, skoků a všech těch věcí, které v reálu na podobných místech jen těžko zažije. Spolu s precizní audiovizuální stránkou a příjemným, byť ne nijak podrobně vyprávěným, příběhem se u mě jednalo o skvělou zábavu od začátku do konce. Málo kterou hru v poslední době dohraju do konce na jeden dva zátahy ať už je jakkoliv krátká, Mirror's Edge se to podařilo s tím bonusem, že herní náplň nebyla složena z toho, co už bylo 100x viděno jinde.
+63+63 / 0

Mafia: The City of Lost Heaven

  • PC 100
Ultimátní a nadčasová záležitost, hra která mohla vyjít kdykoliv a vždy by to byl hit. Graficky předčila většinu svých následovníků a o herních principech snad ani nemůže být řeč. Často diskutované téma roku vydání, totiž GTA3 vs. Mafia, mi s časovým odstupem přijde jako vtip. Dnes už neexistuje sebemenší důvod proč hrát GTA3, ovšem důvodů proč hrát Mafii je bezpočet. Tato hra narozdil od GTA nemá následovníka v podobě kvalitnějšího titulu a zůstává vysoko nad jakoukoliv hrou ve svém žánru. Přesto přezevšechno nemohu hodnotit 100 procenty, protože vím, věřím a doufám, že může přijít následovník, který nám všem dokáže opět vytřít zrak. Je mou světlou nadějí, že jím bude Mafia 2. A pokud se pletu, rád hře změním hodnocení na absolutní :).

EDIT 2.3.2011: Jak jsem slíbil, tak učiním. Mafia 2 nebyla špatná hra, v mnoha ohledech byla dospělejší a dokonce i zábavnější než její předchůdce. Přes časový odstup ale neshledávám pokračování této legendy za lepší, nebo snad hodnotnější. Takže milá Mafie, tady je slíbených 100%.

Pro: grafika, příběh, dabing, soundtrack, hratelnost, architektura, variabilní mise, vozový park, solidní obtížnost, ATMOSFÉRA

Proti: nic, co by v kontextu s klady stálo za řeč

+63+63 / 0

Half-Life

  • PC 100
Pamatujete na ten nekonečný, fanouškovský souboj Quake II vs Unreal? Jeho řešení nemohlo být elegantnější, neboť Half-Life doslova spláchl oba tehdejší velikány do záchodu. Vysoce modifikovaný Quake 1 engine nejen, že působil sympatičtějí než grafika Quake II, či již zmiňovaného Unrealu, ale dokonce ani dnes, po 10 letech, se z něj hráčům nezvedá žaludek, což by mohl potvrdit nejeden hráč Counter-Striku. Hlavní předností Half-Lifu však nebyla grafika, nýbrž naprosto dechberoucí a propracovaná singleplayerová cesta za záchranou Země před invazí odporné mimozemské havěti. Hra nebyla rozdělena do levelů, ale byla to jedna dlouhá, kontinuální a velmi atmosferická cesta... Vaše cesta! Half-Life oplýval chytrým a mohutně scriptováním příběhem (což byl ve své době originální a geniální tah na branku), díky kterému se do něj mohl hráč maximálně vcítit a jeho zážitek ze hry byl o to intenzivnější. Však jen vzpomeňme na ten příval pocitu úzkosti, když jsme zjistili, že parta vládních vojáků nás nepřišla zachránit, ale jen zahladit stopy, nebo na tu neukojitelnou zvědavost, když nám G-man opakovaně zmizel před nosem... vychutnal jsem si to 8x a věřím, že Half-Life ještě několikrát v životě dohraji.

A nezapomeňme ani na multiplayer a naprosto brutální řežbu s kušemi raketomety a "vysavači" (určitě víte, kterou zbraň mám na mysli) zejména na mapě Crossfire, jó, to bylo něco... Konec? Ještě ne, k Half-Lifu bylo také vytvořeno zdaleka nejvíc modifikací, včetné té nejslavnější, krále celého multiplayeru a progamingu - Counter-Strike, což je kapitola sama o sobě. CSkáři, děkujte Half-Lifu.

HW: Minimum: 133 MHZ CPU, 24 MB RAM, SVGA / Doporučeno: 300 MHZ CPU, 32 MB RAM, 8 MB VGA
Steam verze: Minimum: 500 MHZ CPU, 96 MB RAM, 16 MB VGA

Pro: Design, příběh, atmosféra, prostředí, multiplayer, zkrátka vše.

Proti: Možná, že lze hru dohrát za 31 minut? :)

+62+61 / 0

Dreamfall: The Longest Journey

  • PC 100
Asi jedna z najlepších hier akú som hral. Dreamfall: The Longest Journey nie je obyčajná adventúra.

Táto hra jednoznačne vsadila na príbeh. Možno je to tým že to nie je hra ako taká skôr mi pripadá ako film. Možno kvôli tomu je taká nezvyčajná. Po tom čo som čítal o The Longest Journey som zistil že asi je potrebné zahrať si aj predchádzajúci diel na čom začínam pracovať. Dreamfall bol aj dosť jednoduchý. Nebol pri ňom potrebný návod a neboli tam momenty pri ktorých by sa človek zasekol. Ja som sa zasekol jedine v Rusku kde som nemohol hacknúť auto. Ale po 10 minútach som sa odsekol aj odtiaľ. Veľmi sa mi páčilo menenie postáv. Aj keď ma naštvalo že April zomrela a nedalo sa to nijako zmeniť. Páčilo sa mi keď ste hrali za Kiana a išli ste z väzenia kde bola Zoë a stretli ste April. Rozprávali ste sa a zrazu ste hrali za inú postavu. Páčili sa mi aj bitky ktoré tam aj tak nemuseli byť ale na spestrenie to stačilo. Ďalej by som chcel pochváliť soundtrack. Nie v každej hre sa dá počúvať. Nevie náhodou kde by sa dal zohnať?

Naštvali ma len dve veci. A to bol až príliš otvorený koniec. Druhá vec je to že stále nevyšiel ďalší diel.

Pro: Príbeh, postavy, soundtrack, minihry, jednoduchosť, vtipy ktorých tam bolo viac než dosť, dreamer, Arcadia, bitky (aj keď tam nemuseli byť).

Proti: Príliš otvorený koniec, chcelo by to ďalšie pokračovanie.

+60+59 / 0

Fallout 2

  • PC 90
Fallout 2 není realistický v tom smyslu, že by takto mohl vypadat svět po globální jaderné válce. Celý jej vnímám jako hyperbolické vyjádření různých politických postojů ke světu, jehož kouzlo je právě v tom, že se zde tyto světonázory vyskytují vedle sebe. A města, v která jsou ztělesněny, jsou velmi výstižná a politické intriky, jež spolu a proti sobě kují, naopak realistické značně. Fallout 2 pro mne je vážnou hrou, která se – např. prostřednictvím viru FEV a jeho testování na páračích – otírá o závažné otázky, jen k tomu zvolila zvláštní formu: trochu avantgardní, vcelku bizarní, která umožňuje existenci mluvící krysy toužící po ovládnutí světa, dolu zamořeného vetřelci nebo již zmiňované řady popkulturních odkazů, přesto své vážnosti nepozbývající, naopak dodávající prostředí jistou atraktivitu. Osobně se mi tento umělecký přístup zamlouvá.

Věrohodnosti herního světa ohromně prospívá jeho rozlehlost. Z jednoho města do druhého je to opravdu daleko a cesta pěšmo by zabrala spoustu času a skýtala mnoho smrtelných nebezpečí. Běžný člověk (tj. přinejlepším na 3. úrovni) by neměl šanci se dostat nikam, a tak je uvěřitelné, že ona základna nájezdníků sužující Vault City je opravdu „tam někde v pustině“ a nikdo ji nemůže najít. Přitom ale může hráč po vynaložení přiměřené námahy získat prostředek pro snadnější a pohodlnější cestování krajinou: automobil. O kolik je tento systém lepší než možnost teleportování se nebo cestování kliknutím na místo na mapě světa, jak to známe z jiných RPG! Takový úplně odstraňuje vzdálenosti a dojem, že se pohybuji po skutečném světě; že když jsem si znepřátelil člověka v bodě A, v bodě X už na mne nemůže, protože „nás dělí kus světa“.

Jako RPG je Fallout 2 výjmečně propracovaný. Pestré možnosti se nabízejí z hlediska vývoje postavy, ale i role-playingu. Různé hodnoty vlastností nebo schopností otevírají odlišné (a zase zavírají jiné) úkoly, popř. jejich řešení, stejně tak tituly, jež hráč získává na základě některých svých 'nezvyklých' činností jako vykopávání hrobů či zabíjení dětí. Nevybavuji si jinou hru, v níž by bylo lze živit se prostitucí, točením pornofilmů, být závislý na drogách, oženit se či rozvést, pořádat lovecké výpravy na otroky... a i po cca čtyřech dohráních mi nemálo podobných věcí jistě zůstává utajeno; prostor pro znovuhratelnost je obrovský.

V neposlední řadě se jedná o RPG, jehož soubojový systém mě opravdu bavil a na další souboje jsem se těšil, což se mi u RPG stává ojediněle. Jako celek je Fallout 2 unikátní hrou, která sice příběhem či propracovaností postav nedosahuje úrovně např. Planescape: Torment, ale hloubkou herních mechanismů, vyváženou hratelností a nezvyklou atmosférou představuje jeden z dosavadních herních vrcholů.

Pro: svět reagující na činy hráče; atmosféra; souboje; intro a vůbec veškerá videa; Juan Cruz, animace úmrtí a bozar :-)

Proti: chyby technického rázu; některé nedodělky

+60+60 / 0

Prince of Persia

  • PC 95
Začátkem devadesátek jsem 3 roky pracoval jako úředník. První rok své úřednické kariéry jsem datloval zápisy a vyjádření na mechanickém psacím stroji, pak však vypukla vědeckotechnická revoluce. Přijela dodávka specializované firmy a v kancelářích jsme najednou měli úplně nové tři-osm-šestky, pochopitelně i s monitory, klávesnicemi a myšmi. Jen windowsy tenkrát ještě neexistovaly. Po spuštění PC naběhl NORTON COMANDER.

"Prodloužené středy" pak dostaly úplně novou náplň...

Vysvětlení: takzvaná "prodloužená středa" znamenala, že úřad byl otevřený až do 18.00 (za odměnu jsme mohli jít v pátek domů už ve 13.00). Jenže po po 15.00 hodině už nechodili žádní návštěvníci ani žadatelé, prostě to byla taková mrtvá sezóna a my jsme museli čekat, až "padne".

Před zavedením výpočetní techniky se ve středu odpoledne jen tak bohapustě popíjelo. Po zavedení PC nastalo takzvané "kino". Kolem 16,00 jsme se shromáždili v zadní kanceláři, kde bylo bezpečno a nahodili Prince of Persia. Do druhé řady se posadili starší chlápci 40+, bývalo jich tak 4-5. Ti se jen dívali, jak princ skáče přes propasti a napichuje se na pícháky. V první brázdě, přímo u klávesnice, jsme se střídali dva mladí odvážlivci - já a ještě jeden začínající úředník, oba sotva třicetiletí. Pilovali jsme prstoklad, trénovali jsme souboje se strážci (i s tím tlustým), objevovali jsme tajná zákoutí (bonusové životy!!!) a učili jsme se podzemí nazpaměť... Pak přišel ten proslulý zákys - spadlá mříž, finito, konec. Vytuhli jsme na tom asi dva měsíce.

Naštěstí jsem se na jednom sci-fi conu (tenkrát jsem ještě jezdil na sci-fi cony) seznámil s jakýmsi týpkem (taky to byl úředník, ale z jiného úřadu). Ten mi prozradil, že je třeba chvilku počkat, pak přiběhne myš, sešlápne nášlapák a mříž se zvedne.

Jednu sobotu jsem vzal své děti do úřadu (byl zrovna den otevřených dveří nebo co). V prázdné kanceláři jsem spustil PC a předvedl jsem jim, jak dokážu proběhnout Prince of Pertsia za 45 minut. Toho dne jsem byl ten nejlepší táta na světě.
+59+59 / 0

The Witcher: Enhanced Edition

  • PC 95
O jednom z mála hodnotných RPG za poslední roky...

• Witcher je maratón na dlouhou trať, při které hráč přežvýkává dobře využitý potenciál originálního námětu (pane Sapkowski, díky) s funkčními herními mechanismy a celým virtuálním světem.
• Grafická a vizuální stránka hry. Je vidět, že se na tvorbě podílel někdo, kdo zná slovanské kořeny (4. akt považuji za vrchol), grafické cítění (celý herní svět působí uceleně) a smysl pro barevnost.
• Lokace jsou dobře designované a taky z nich vyždímali co se dalo. Hráč po skončení hry bude znát některé lokace jak své boty. Dungeony ale nejsou ani dlouhé, ani krátké.
• Denní režim se odráží jak po stránce grafické (osvětlení jak interiérů, tak exteriérů a načítajících obrazovek), tak po stránce dějové. NPC ve městě žijí, mají své domy a postele, místa na práci přes den, na popíjení po večerech... Ze všech RPG co mi pod rukama prošly, má právě Witcher nejblíže k fungujícímu sociálnímu systému.
• S tím také souvisí nutnost hledat úkoly v různou denní dobu. Nepozorní hráči můžou přijít a docela zajímavé questy.
• Počasí se mění a dokonce ovlivňuje chování NPC!
• NPC obchodníci. Každý prodává/kupuje/specializuje se na něco jiného a opět to funguje. Každý ví, co kam jít, když najde runu, nebo nějakou ingredienci či šperk.
• Svět se taky snaží být co nejméně idealizovaný (je, já vím), tzn. o vulgarismy není nouze. Stejně tak jako sex v podobě kartiček s obrázky polonahých žen.
• Dabing je syrový. Při prvním hraní ze začátku jsem nechal český dabing. Protože mi ale (nečekaně) nesedl, sáhnul jsem po originále - polský. A protože je to můj mateřský jazyk, neméně jsem byl překvapen. Geralt dostal nový, autentičtější hlas, jeho sarkastické odpovědi a poznámky měšťanů mě nesčetněkrát rozesmály a některé věci mi najednou začaly dávat smysl.
• Geralt z Rivie, hlavní postava má charakter. A to dnes o moc herních hrdinech říct nejde. Odpovědi jsou originální, vtipné, žádné černo-bílé rádoby "epic" hlášky typu ,,Zabil jsem největšího draka, poklekni přede mnou" ale spíš něco na způsob ,,Kdyby ve Wyzimě vedle špitálu byla léčebna, ochotně bych tě tam doprovodil." což se v některých situacích tak trefně hodilo, že jsem padal ze židle.
• Dialogy jsou velice slušně napsané. Teď nemyslím množství nadávek, které mimochodem vůbec nepřekáží, ale vztahy a vývoj podle toho, co se rozhodnu odpověďět má následky, které nelze hned poznat. A to nabízí znovuhratlenost. Nutno dodat, že ne vždy, když se něco zdá růžově, tak to tak je. Odmítnutí může mít své výhody. (* rozhodní lze také importovat do pokračování příběhu).
• Zápletky jsou originální, minimálně opakující se, promyšlené a záživné... Důležitý hnací motor RPG zpracovaný na jedničku.
• Opilost. V kolika hrách se můžeš pobavit u dialogů a počínání motajícího se hrdiny? Moc jich není.
• Zaklínač, jehož povoláním je zabíjení příšer. Zřejmě heslo vývojářů. Protože variabilita monster je obrovská. A to dnes mnoha RPG chybí. Jejich výskyt, chování, slabosti a přednosti... To všechno tu je a bestiář nabízí po sebrání informací takový návod, jak je nejjednodušeji udolat. A ono to opravdu funguje.
• Na to navazuje nutnost přípravy. A to v podobě asi nejlépe zpracovaného alchymistického systému jaký v hrách znám.
• Hudba. Dodává neskutečnou atmosféru. Ačkoliv není živě dělaná, zní výborně. V bitvě dokáže rozproudit krev, při procházkách za měsíčku zase nabízí neohrávající se doprovod. Zvuky lze také zařadit mezi přednosti.
• Minihry. Popravdě kostky tu jsou jedinou minihrou, kterou mě bavilo hrát, až jsem obehrál samotného krále a oškubal jeho pokladnici o 3200 zlatých!
• Animace. Ty bych zde chtěl vyzdvihnout. A to zejména v soubojích. Není se také čemu divit, když jim k tomu pomáhal mistr světa ve středověkém šermu.

∙ Kamera. Tento engine tím trpí už od narození. Buď je to nepohodlné klikání myší, nebo celkem krkolomné točení a štelování obrazu při pohledu pře rameno.
∙ Souboje. Ano, jsou originální, záživné (mě bavily velice) a přesto žádný hack'n'slash, ale občas nastaly situace, kde to bylo o štěstí. Zejména při přechodech cut-scéna - nová lokace - hromada monster. Někdy se také stalo, že se combo z ničeho nic přerušilo, nebo prostě nešlo udělat, nebo se našla místa, kde monstra vůbec neútočila... Někdy hráč prostě hledal či zneužíval nedostatky v AI.
∙ Hru jsem dohrál dvakrát. Poprvé na normální obtížnost, kde jsem zdaleka nebyl nucen využívat veškerý potenciál ukrytý v alchymii a napodruhé hned s módem Full Combat Rebalance na nejtěžší obtížnost, kde se hra stala opravdu výzvou - DOPORUČUJI! Nutno dodat, že autor (Flash) se díky tomuto módu dostal do CD Projekt RED a spolupracoval na Enhanced Edition Witchera 2. (zde).
∙ Volně visící meče jsem raději nechal Scabbard Mod schovat do povedených pochev (zde).
∙ Geralta jsem oblékl do tmavšího a detailnějšího brnění (zde).
∙ Některá hlavní NPC graficky vylepšuje hi-res texture mód (zde).
∙ Hi-res textury objektů (zde).
∙ V kameře přes rameno jde přiblížit až do FPS pohledu (zde).
∙ Fix mód pro vykreslování textur ve vysokém rozlišení (zde).
∙ Hi-res textura měsíce (zde).

◦ Jedná se především o technické stránky. Načítající obrazovky se objevovaly tak nějak nepředvídatelně (QS/QL, mezi lokacemi), někdy se prostě zastavilo načítání v půlce. A že toho načítání je.
◦ Meč Geralt vracel na záda v naprosto nejméně vhodných chvílích.
◦ Jestli některé souboje s mečem byly o štěstí, tak pěstní souboje ovládal sám počítač. Děsné. Ale ke zbušení Zdeňka jsem se nakonec nějak dopracoval.
◦ Stabilita hry pofidérní. Byly situace, kdy jsem hře vůbec nevěřil, že mě přenese dál. Např. stará Wyzima.
◦ Nutnost mazat staré savy, protože jinak se seznam uložených pozic načítal nehorázně dlouho a ještě nehorázněji zabíraly savy místo na HDD (v konečných fázích hry zabíral jeden save 20MB).

Galerie screenshotů (1800p, FPS camera, custom FoV, panorama, SweetFX)

Statistiky druhého dohrání: 43 level, nejtěžší obtížnost s FCR, okolo 90 hodin, splněny (snad) všechny nekrycí se questy, (Abigail zachráněna, Triss jako životní láska, Berengar ušetřen, Adda odčarována, zachoval jsem podruhé a úmyslně Geraltovu neutrálnost), legenda kostek a pěstních soubojů a posbírány veškeré kartičky vyjma jedné.

Hodnocení:
The Witcher (1.4) | 85%
The Witcher: Enhanced Edition (v1.5) | 95%
The Witcher: EE (v1.5) - Full Combat Rebalance Mod (v1.3) | 100%

Pro: Ucelený svět s fungujícími mechanismy | Alchymie | Příběh | Atmosféra

Proti: Technické stránky | Vracení taseného meče na záda v nejméně potřebných situacích

+58+58 / -1

Deus Ex: Human Revolution

  • PC 85
Dohráno. Steam ukazuje téměř přes 40 hodin. Prozkoumával jsem všechno, prolézal všechny šachty, hackoval všechno..takže to tak asi bude. Užil jsem si to. Deus Ex 3 je dobrá hra, a asi i důstojný prequel. Core gameplay je solidní, atmosféra vtahující, příběh slušný, dialogy výborně napsané i zahrané, plus občasné dialogue battles? Super.
Ale je to hodně věcí co mi vadilo, ne že ne.

Např. third person takedowns. Jsou pěkné na koukání. Jenže jen na koukání. Není to gameplay, jen animace. Animace při které se zastaví čas, takže občas vypadá docela debilně. Zkrátka "press a button and awesome happens". To do Deus Ex nepatří..
Neustálé odměňování XP za každou blbost, a navíc takovým tím stylem "když ho omráčíš, dáme ti víc XP"...to tu taky nemá co dělat.

Ingame ekonomika moc nefunguje. Peněz je moc, není za ně moc co kupovat, praxis bodů bylo tolik že jsem nevěděl co s nimi. V jedničce jsem si vážil každého kanistru s nanoboty, navíc šel použít jen jeden ze dvou do každého slotu (yay replayability!). Zde jsem na konci měl i takové krámy jako dermal armor, prostě proto že už nebylo do čeho body cpát. A stejně jsem např. silent running nebo typhoon využil dvakrát za hru..

Taky mě štvalo jak tu zpracovali energii. Dobíjí se jen jeden point, na zbytek je nutné žrát čokoládu. Takže jsem bad ass agent nosící shades i ve tmě, ale abych mohl někoho omráčit, musím si dát Snickers? WTF.Tohle zpracování docela omezovalo možnost používat a kombinovat schopnosti.

Boss fighty. Zbytečný, nudný, o ničem. Ne ani tak proto, že by ty samotný souboje byly tak hrozný. Spíš jde o to, že ty bosse prostě hráč, ani Adam, nezná. Prostě na začátku je s nima jedna animace a to je všechno.Jsou zcela 2D. Takže žádnej boss fight zde nemá ani procento náboje co měly boss fighty s Annou, Simmonsem nebo Guntherem.

No trochu jsem zarantoval. Je to skvělá hra. Ale mohla být ještě o dost lepší. Ale jakožto debut nového studia je to úspěch. Snad bude další hra ještě blíže ideálu 11 let starého Deus Ex.

Pro: Atmosféra, dialogy, jádro gameplaye

Proti: Některá design decisions, slabší grafika

+58+57 / 0

Call of Duty

  • PC 85
První z dnes už peněženek ždímajících her série Call of Duty a zároveň zřejmě nejlepší díl. Nezapomenutelná atmosféra, která se dala krájet, plno filmových momentů a hlavně zábava.

Střílení z jedoucího auta, noční tajná mise, bránění mostu, jízda tankem a naprostým vrcholem (a zároveň pro mě jeden z nejlepších herních zážitků vůbec) bitva o Stalingrad. Řekl bych, že CoD vystihlo dobře sirovost a nesmyslnost války, i když na emoce se tu moc nehraje. Jediné, co bych uvítal, tak reálnější zbraně, jinak nejde CoD nic vytknout.

Pro: Atmosféra, nezapomenutelné zážitky, zábava

Proti: Zbraně

+57+59 / -2

Vampire: The Masquerade - Bloodlines

  • PC 95
Toto lahůdkové RPG s parádní atmosférou se mě dostalo na harddisk až po dlouhých pěti letech od vydání i s neoficiálním patchem a češtinou. Tudíž se dalo očekávat, že se mě ty větší bugy vyhnou a já budu moci nerušeně hrát. Nicméně ihned po nainstalování jsem byl nemile překvapen - nešli mě otevírat žádné zavřené dveře, i když jsem měl kartu či klíče. Naštěstí stačilo hru přeinstalovat...no na třetí pokus se to povedlo a já jsem se mohl konečně ponořit do světa upírů plném intrik a mnoha frakcí. A ona událost s instalací byla díky bohu posledním vážnějším problémem se hrou.

Úžasná atmosféra nočního LA na mě dýchla ihned co jsem vylezl z mého bytu v Santa Monice a spolu s vynikajícími vedlejšími questy byla hlavním hnacím motorem Bloodlines. Ono ne že by byly hlavní úkoly o moc horší, třeba takový Ocean Hotel či Groutův zámeček patří mezi ty nejlepší mise ze hry, ale vedlejšáky mě prostě chytly o něco víc. Příběh celkově je pak odvyprávěný výborně a hlavně úplný konec mě dostal do kolen :)

K tomu se váže i kvalita NPC. Jeanette a Therese, Velvet Valour, Damsel, Pisha a Jack, Mercurio, Nines Rodriguez. Ty všechny jsem si okamžitě zamiloval, jejich povahy jsou zajímavé a třeba u takové Velvet mě mrzelo, že si s ní nemohu pokecat víc. Ostatní postavy nejsou také moc pozadu a krásně dokreslují onu zmíněnou atmosféru hry. Fajn je i grafika a architektura jednotlivých čtvrtí.

RPG systém je dostačující a přestože by mohl být teoreticky propracovanější, neměl jsem s ním jediný problém. (Nevím jak moc se drží pravidel deskových her Vampire: The Masquerade).

Kladů je hodně, bohužel hra obsahuje i nějaké nedostatky. Tím největším byl zbytečný respawn v některých misích. Člověk někde zapomene sebrat kartu a musí se vracet přes hordy nových nepřátel, kterých je ještě víc než když tudy procházel poprvé.
Dalším záporem je jakoby narychlo spíchlý závěr. Veškerý pohyb se omezí na pouhou cestu taxíkem. Postava taxikáře je fajn, ale technicky je tato část hry odfláklá - vypadávaly mě textury, hra se mírně škubala, při načítání další mise jsem viděl jen jedoucí podvozek. V závěrečné části hry se policisté rádi při bitce schovávali "do zdi" a během finálního souboje s princovým šerifem na střeše, kdy už se přeměnil v přerostlého netopýra, se mě při použití jedné z jeho schopností začala hra posekávat a trefit létavce byl velký problém. Naštěstí se po vypršení efektu opět hra vrátila do normálu.
Další věcí která mě zamrzela jsou místy divné animace chůze či běhu, nejčastěji u hlavní postavy.

A přeci jen - nemohu se zbavit dojmu, že toho mohlo být i víc. Zamrzí také fakt, že pokračování v podobném duchu se asi nikdy nedočkáme.

To však nic nemění na tom, že Bloodlines patří mezi to nejlepší, co jsem kdy hrál a jistojistě se k němu ještě vrátím.

Pro: Atmosféra, příběh, NPC, pěkná grafika, questy, klany

Proti: Závěrečná pasáž, respawn, i přes neof. patch pár menších bugů

+57+56 / 0

Fallout: New Vegas

  • PC 95
No, kde začít. Tak třeba malou statistikou: Dohrál jsem to za 56 hodin v hardcore módu na levelu 30, 77 objevených lokací, 52 splněných questů.


New Vegas je něco, v co jsem už pomalu ani nedoufal, totiž pokračování původních Falloutů s původní atmosférou a světem, který svou komplexností mezi dnešními RPGs vůbec nemá konkurenci. New Vegas je Fallout, ten původní, ryzí a... pořád tak docela nemůžu uvěřit, že v dnešní době zkonzolovatělých lineárních RPG něco takového vzniklo. Jeho svět je totiž obrovský, otevřený, provázaný, no prostě živý. A vypadá to jako Fallout, chová se to jako Fallout, mluví to jako Fallout a je to vtipné jako Fallout.

Jednou z věcí ,které mi vadily na FO3 (a kterou jsem si uvědomil spíš až zpětně) byl způsob, jakým se vaše jednání v jedné lokaci promítne do zbytku pustiny: žádný totiž nebyl. Většina lokací na mapě existovala, aby obsloužily jeden líbivý (a často zároveň nesmyslný) quest a bez ohledu na to, jak významně se tvářil, do ostatních lokací se to jednoduše vůbec nepromítlo. New Vegas představuje pravý opak - řada questů je rozlezlá přes několik lokací, kdejaká věc se dřív nebo později někde jinde promítne a dává to celé smysl.

Questů je.. hodně. Příběh vás provede velkou částí pouště, takže na hodně z nich celkem bez problémů narazíte během putování, což mi perfektně vyhovuje. Ale i přesto, že mapu mám posetou lokacema a 52 splněných questů ve statistikách není vůbec marné číslo (ještě když řada menších jednohubek v tom čísle asi není - při nejmenším nejsou v questlogu), určitě jsem toho ještě hodně neviděl: Pro Caesarovu legii jsem udělal jen první quest (pak už šli jen do salátu), nikdo mě nenaučil používat energozbroj, třebaže Bratrstvo jsem (poměrně pozdě) našel a jestli jsou ve hře zastoupené zbytky Enklávy netuším, ale našel jsem jejich helmu. Což mě přivádí taky k tomu, že na konci jsem pořád zdaleka nepoužíval top výbavu.

Dialogy jsou opět něco, kde Bethesda (tradičně) jednoznačně selhala a FO3 byl v podstatě plný generických nezajímavých panáků, kteří nudně odplkají to nejnutnější. New Vegas? Narvané Osobnostma. Opravdu, jestli si z FO3 vybavuju 2-3 zajímavější postavy, tady to to číslo bude platit pro každou blbou osadu. Nejmíň. Můžou za to jak perfektně napsané a typickým humorem opepřené dialogy se spoustou možností (často podmíněných skillem), tak i úžasný dabing, ale hlavně samozřejmě to, že si s nima všema někdo dal tu práci.

Zpracování světa, qeustů a postav je jednoduše prvotřídní a k unikátní atmosféře samozřejmě velkou měrou přispívá hudba, která k tomu všemu výborně sedne a když se vám oposlouchají rádia (jakože asi jo, moc písniček v repertoáru nemají), můžete si je vypnout a užívat si ambienty. Z prvních dvou dílů Falloutu. A ty ambienty tam sednou naprosto božsky, ofkoz. Z prvních dílů těží hra i tím, jak má geograficky blízko k lokacím z prvních Falloutů - snad polovina NPC je původem z NCR, a kdekdo se vám rád pochlubí, že pochází z Hubu, Shady Sands, Arroya, Rena... Taky tu na vás čeká při nejmenším jeden starý znamý a jeden potomek starého znamého. Pro nás "starší" ročníky je to jak pohlazení po duši :)

No, abych teda ukončil vychvalování, tak Fallout: New Vegas vás opravdu vrátí těch 10 let nazpět, do dob kdy Fallout díky Levelu vládnul (a jak vidíme v TOP10, dodnes vládne) česko-slovenské hráčské obci, do dob, kdy herní světy byly rozlehlé, plné možností a objevování. A k tomu navíc ten magický pocit, že se to všechno nedíváte "shora" ve 2D iso grafice, ale hezky zdola, z vlastních očí, v moderním 3D.

A tady můžu načnou kritiku grafickou stránkou věci, protože o modernosti se ve skutečnosti zrovna mluvit nedá - určitě se vám při pohledu na New Vegas neroztečou oči hrůzou, ale dnešní hry už jsou prostě někde jinde, navíc se to v náročnějších situacích i docela škube, úroveň detailů není bůhvíjaká a objekty v poušti občas skočí do obrazu absurdně blízko, atd. atd. Až na to škubání v tom osobně nevidím větší problém, ale určitě technická stránka věci zamrzí.

Největším problémem hry budou jednoznačně bugy. Nenarazil jsem na nic vyloženě gamebreaking, často stačilo quickloadnout. Nejdrastičtější moment nastal, když jsem dneska loadoval z 5 hodin staré pozice, protože se mi u jedné NPC neobjevovala možnost v dialogu a alternativní řešení questu jsem si zrušil ještě než jsem ho vůbec měl. (Nutno podtknout, že se jednalo o poměrně komplexní úsek kde se prolíná snad i 5 questů). Bugů je tu každopádně hodně, taky mi přijde, že těch obtěžujících jsem si užil až kolem Vegas a vůbec spíš až později ve hře. Nejotravnějším bugem bude asi pomatení AI, kdy po sobě místní NPC a váš doprovod začnou bezdůvodně střílet. Většinou jsou bugy ale spíš z řad úsměvných chyb v animacích typu "vojanda si píše na neviditelném psacím stroji". (Mimochodem, jestli budete někomu půjčovat ED-E, berte v potaz, že zpátky ho dostanete s prázdným inventářem).

Ad komplexní úsek - hlavní quest se ke konci začne docela ošklivě větvit a musím říct, že jsem se už pomalu ztrácel v tom, co pro koho dělám a hlavně jaké to bude mít následky. Po splnění určitých questů na vás ostatní frakce zanevřou, což mi přišlo poněkud zbytečné a nepříliš logicky podložené, prostě proti filosofii volnosti rozhodování.

No a zbytek kritiky věnuju některým dalším maličkostem: Pořád tu máme po Bethesdě zděděný nepřehledný a hlavně nekonečně hnusný interface a.k.a. Pip-Boy 3000 - Moc bych uvítal něco víc ve stylu FO1/2/Tactics - přehledné, barevné, s hezkýma obrázkama, atd. Stejně tak tu zůstalo hackování a lockpicking rozsekaný na pouhých 5 úrovní obtížnosti, což považuju za nehorázné mrhání možnostma. Poměrně zklamaný jsem byl i z perků - nepřišly mi ani moc zajímavé ani moc užitečné a většinou jsem se tak uchýlil k "nudným" extra xp nebo level zdarma.

Nově se nám tu objevují různé formy craftingu, což mi přišlo spíš zbytečné - obvykle nejde o výrobu zajímavých věcí, ingredience/součástky žerou cenné kilogramy v inventáři a všeobecně je jednodušší ty věci rovnou koupit nebo najít. Navíc to taky znamená, že svět je plný docela zbytečných krámů.

No, maličkostí ke kritizování bych našel asi ještě hodně (třeba náhodné generování obsahu truhel = brahminí steak v ledničce ve vaultu) a převážně jde o věci převzaté z FO3, ale už takhle tu mám kvanta textu, takže abych to nějak uzavřel: Fallout: New Vegas je tím, čím měl být Fallout 3. Po stránce atmosféry, komplexnosti i množství obsahu snese srovnání s Falloutem 2, staví na jeho odkazu a navrch přihazuje kompletní dabing a atraktivní perspektivu. V množství bugů Fallout 2 bohužel i bez problémů předčí, ale to autorům s potěšením odpustím, protože to, že v roce 2010 může ještě vyjít RPG podobné kvality a rozsahu, považuju za malý zázrak.

Pro: Komplexní/provázaný obří svět i questy, skvěle napsané i namluvené dialogy, výtečná hudba, čerpá z původních Falloutů

Proti: graficky zastaralé a mizerně optimalizované, pytel bugů, nějaký ten bordel zděděný po FO3

+57+57 / -1

Mass Effect 2

  • PC 100
Keď som dohral Mass Effect bol som nadšený. Myslel som si, že dvojka ho prekoná len veľmi ťažko. Ale po 34 hodinách strávených s Mass Effect 2 môžem povedať, že som sa mýlil. Prečo?

Čím by som mal začať ako prvým? Samozrejme príbehom. Hra sa začína tesne po skončení prvého dielu, keď sa Shepardovi spoločne s jeho týmom podarilo zastaviť Sarena a reaperov. Všetci si mysleli, že hrozba je zažehnaná. Ale mýlili sa. Vo vesmíre sa objavila nová hrozba, kolektori, ktorí sa hneď na začiatu hry prejavia, zničia Normandy a podarí sa im zabiť Sheparda. Vyzeralo to, že je koniec, ale to by nemohol existovať Cerberus s ich programom na oživenie Sheparda. Po dvoch rokoch práce je Shepard prebudený, a aj keď ešte nie je úplne dokončený, musí sa zachrániť. Stanica, kde prebiehalo jeho oživovanie je napadnutá a Shepard sa odtiaľ musí urýchlene dostať. Potom ako odtiaľ Shepard spolu s niekoľkými ľudmi od Cerbera utečie sa jeho misia na záchranu (už zase) galaxie začína.

Shepard bude mať 2 úlohy. 1. vytvoriť si ultimátny tým, zložený z najlepších ľudí z celej Galaxie. 2. zastaviť hrozbu kolektorov. Misie sú celkom zaujímavé. Raz dostanete za úlohu vystrieľať základňu plnú robotov, inokedy ste iba vyslaný na prieskum planéty, bez strieľania. Novinkou sú takzvané misie lojality. Tie spočívajú v tom, že budete pomáhať členom z vášho týmu s nejakým ich problémom. Výsledkom bude to, že členovia vášho týmu budú k vám lojálni a odomkne sa im ich špeciálna schopnosť. Náplň týchto misií je rôzna. Niekto od vás bude chcieť zničiť vesmírnu stanicu, iný zas zachrániť svojho syna.

Keďže Shepard bol mimo 2 roky, veľa vecí sa toho zmenilo. Budete môcť pozorovať napríklad to, čo sa stalo s niektorými bývalými členmi vášho týmu alebo napríklad ako sa ten čas zmenila Citadela.

Už vyššie som spomenul, že jednou z vašich úloh bude získať tým, ktorý sa bude skladať z najlepších ľudí (ale nebudú ho tvoriť len ľudia) z celej Galaxie. A kto ho bude tvoriť? V základnej hre bez DLC má váš tým 10 členov. Vo vašom týme bude napríklad geniálny salarianský vedec, ktorý je aj celkom dobrý spevák, asaríjska justikarka, geth alebo trestankyňa s biotickými schopnosťami, ktoré boli navyše zosilnené. Do vášho týmu sa dostanú aj niektorí starí známy z prvého dielu.

V ME 2 sa dostanete k mnohým rozhodnutiam (niektoré môžu mať väčší vplyv, než sa zdá) a veľmi sa mi páčilo sledovať, aký majú vplyv na to čo sa stane. Napríklad, vylepšíte si zbrane na Normandy a ďalej v hre nebudete mať problém zničiť lode niektorých nepriateľov. Novinkou oproti jednotke sú akési priame činy, ktoré môžete spraviť počas rozhovorov. Napríklad niekoho takto zastrelíte a tak sa ďalej stane, že niekto zostane nezranený atp. Čo sa týka charakteru vašej postavy, už si nemusíte vyberať či budete odpadlík (renegade) alebo ochranca (paragon), ale môžete si rozvíjať obidva tieto smery a tak môžte využívať v rozhovoroch všetky možnosti. Charakter vašej postavy sa bude dať pozorovať nielen podľa štatistík, ale aj podľa Shepardovej tváre. Keďže jeho oživenie nebolo úplne dokončené na jeho tvári zostali jazvy. Tie sa však podľa vašich rozhodnutí buď vyliečia alebo sa vytvoria ešte ďalšie.

Už v prvom Mass Effecte ste sa mohli voľne pohybovať po vesmíre a skúmať galaxie, poprípade planéty, ktoré sa v nich nachádzajú. Pokiaľ ste našli neobývanú planétu, mohli ste sa na ňu väčšinou priletieť a preskúmať ju. Tento systém sa nachádza aj v dvojke, ale v trocha inej podobe. Nemôžete sa priamo dostať na každú planétu. Planéty budete väčšinou skenovať a vysielať na ne sondy, vďaka čomu budete získavať nerastné suroviny, ktoré sú potrebné na výskumy. Z času na čas na planéte objavíte anomáliu (napríklad rádiové vysielanie) a v tom prípade sa môžete vydať planétu preskúmať.

Čo sa týka výskumov, tie budú slúžiť najmä na vylepšovanie zbraní alebo brnenia. Z času na čas sa objavia aj vylepšenia lode. Ďalšou položkou sú prototypy, tam patria výskumy nových zbraní alebo vylepšenia schopností a zbraní niektorého člena z týmu.

A čo robiť na obývaných planétach? Okrem ich prieskumu sa môžete dostať napríklad do barov (a pokecať si s barmanom) alebo preskúmať obchody. V tých sa dá kúpiť rôzny tovar. Môžete si buď kúpiť ďalšie vylepšenia pre vaše zbrane, ale v niektorých obchodoch sa dajú zohnať aj rôzne drobnosti do Shepardovej kajuty.

Aj keď je Mass Effect 2 oproti prvému dielu o čosi akčnejší, BioWare sa podarilo vyvážiť pomer rozhovorov a akcie.

Po grafickej stránke sa mi hra páčila, aj keď je pravda, že na grafiku moc náročný nie som. Jedinou chybou boli slabšie textúry, ale to našťastie dorovanali efekty.

Ešte by som mal spomenúť skvelý soundtrack, ktorý sa síce moc nehodí na samostatné počuvanie, ale ako kulisa k hre je viac než dobrý.

A teraz k záporom. Snáď najviac mi vadili veci, čo sa v prvom dieli vyskytli a v druhom nie. K takýmto veciam patrí napríklad absencia inventára alebo brnení. Brnenia tu síce sú, ale môžete si na nich meniť jednotlivé časti tak, aby pre váš štýl hrania vyhovovali. Ďalšou chybou je to, že v hre sa nemôžete dostať na povrch väčšiny planét. Dostanete sa tam jedine, pokiaľ objavíte anomáliu, inak je to nahradené skenovaním a pátraním po surovinách.

Mass Effect 2 sa veľmi rýchlo zaradil k mojim najobľubenejším hrám a aj keď nie je úplne bez chýb, páčil sa mi od začiatku do konca. Skrátka, pokiaľ máte radi sci-fi (a hrali ste prvý diel) mal by byť pre vás Mass Effect 2 nevyhnutnosťou.

Pro: Príbeh, svet a kultúra Mass Effectu, tým, rozhovory, Miranda, soundtrack, grafika, vyváženie akcie a rozhovorov, možnosť pohybovať sa po vesmíre, Normandy, vplyv rozhodnutí.

Proti: Absencia niektorých prvkov z prvého dielu.

+57+57 / 0