Nejlépe hodnocené komentáře

Rok 1992. V panelovém bytě, ve třetím největším městě ČSFR, hraje jeden obyčejný kluk u nejlepšího kamaráda ze třídy poprvé v životě hru s názvem Civilization na zánovní 486 IBM PC. Hra mu učarovala.
O pár let později. Stejné město, jiný kamarád, a u něj stejný kluk který nadšeně sleduje vyprávění kamaráda jenž mu ukazuje ikonické hry tehdejší doby, a především propracované turn-based strategie, jako např.: Master of Orion, Civilization II, Panzer General, apod.

Nyní je rok 1998 a náš kluk, nyní mladý muž za své poctivě vydělané peníze z prvního zaměstnání, a za finančního přispěvku od rodičů, kupuje své vlastní, vytoužené první PC.
V té chvíli objeví kouzlo 3D akcí, RTS strategií, a především leteckých simulátorů, tudíž úplně zapomene na hru s názvem Civilization. Pravda, časem zakoupí v JRC svou první originální Civilization IV Complete edici na DVD, ale marně se snaží do hry proniknout. Hra mu připadá složitá, nesmírně jej láká, nicméně pro nováčka není snadné do takto komplexní strategie proniknout a to i přesto, že má doma knihu od Prima Games: Oficiální Příručka Strategie Sid Meier's Civilization III v češtině. Nutno dodat, že náš mladý muž angličtinou v té době příliš nevládne.
Mezitím uplyne v řece hodně vody. Mladík zakoupí na PC Civilization VI Complete edition, stejně jako na konzoli Xbox, ale stále se nemůže do hry dostat! Připadá mu příliš složitá a zdlouhavá.

Běžný den roku 2025. Těžko říci čím to bylo, pravděpodobně jej už nic nebavilo hrát. Nicméně jakmile zapnul konzoli Xbox One S, a do rukou vzal důvěrně známý bílý ovladač z Xbox Series, tak jej v nabídce nainstalovaných her okamžitě upoutal nápis: Sid Meier's Civilization: Revolution. V té chvíli již nebylo cesty zpět. Teď nebo nikdy! A tak se také stalo.

Náš mladý muž, nyní středního věku, se rozhodl během necelého týdne pokořit svou první Civilizační hru vůbec! Byl odvážný, byl urputný, byl a nebo si přinejmenším připadal jako ten zapálený pravý hráč. Hrál mnoho hodin v kuse, dokonce i o víkendu, takže jej drahá polovička upozornila, že má povinnosti a rodinu a musel hraní chtě nechtě přerušit. Nicméně ta urputnost hru pokořit, to se mu musí nechat! Nevzdal to jako mnohokrát předtím!

Vstoupil na pole neorané. Nečetl nejdříve elektronický manuál ke hře, jak by správně měl. Místy byl dokonce zoufalý, to když se mu opakovaně nedařilo dosáhnout technologického, kulturního a především ekonomického vítězství. 
Překonal sám sebe, a na obtížnost King - A true test of your leadership skills, fair but challenging - se naučil hru hrát, přežít první i všechna další kola, mechaniky hry, dokonce přeci jenom občas nahlédl do zmíněné Civilopedie. A hlavně mu bylo moc fajn, protože hra je neuvěřitelně návyková. Nemohl se od hraní odtrhnout! A navíc se zasnil v okamžiku, když uslyšel ikonickou skladbu Baba Yetu z Civilization IV při záboru spřátelené vesnice na mapě.

Náš hrdina, výše zmíněného příběhu, včera odpoledne zvítězil v posledním chybějícím Economic Victory, a získal tak zcela zasloužený Achievement: Destroyer of Worlds.
Je mu velkou ctí, jelikož dohrál svou první Civilizační hru vůbec, a to na všechny typy vítězství která hra nabízí, tzn.:

Domination: není nutné zabrat hlavní města protivníků, stačí být dostatečně silný a ubránit se.

Technological: ach ten krásný pocit když skládal kolonizační vesmírnou loď na orbitě matičky Země, a pak ji s nesmírnou hrdostí poslal, stiskem tlačítka na controlleru, na planetu Alpha Centauri ve věku 20xx AD!
Ten pocit je k nezaplacení a nejvíce ze všech čtyřech typů uspokojující. Možná i proto, že měl vždy rád techniku a vesmír. A co víc! Chtěl být jako všichni kluci jeho věku kosmonautem, nebo minimálně letcem!

Culture: sám neví jak to s národem řeckým přežil a dotáhl na kulturní vítězství. Ačkoliv mu jiné civilizace zabraly dvě z jeho měst, nakonec to zvládnul s pouhými čtyřmi městy, a díky kulturnímu vlivu obrátil zpět nejen své původní města, ale dokonce i dvě města jiných civilizací!

Economic: vyhrát pro něj bylo obtížné, téměř nemožné, až finálně prozřel a pochopil všechny mechaniky hry. Především jak funguje produkce v daných městech a kde se vyplatí stavě divy světa, jelikož se postaví za méně kol ve městě které má nejvyšší produkci.

Hráči sofistikovanější PC verze Civilization série by mohli ohrnovat nad hrou nos pro jisté zjednodušení v mechanikách a menšímu výběru jednotek, nicméně hráči z našeho příběhu hra učarovala posledních několik dnů právě pro svou vstřícnost nováčkům, a díky ní si nyní troufá na komplexnější Civilization VI.
Ocenil také krásnou kreslenou grafiku. Takovou na kterou je radost pohledět i na dnešním 4K monitoru a která nutno dodat zestárla se ctí. Mezi řečí zmínil nadčasovou grafiku, místy lehce úsměvnou, někdo by možná řekl až komiksovou, ale on byl spokojený!
Konstatoval, že hra je písíčkáři neprávem opomíjenou verzí slavné PC série a je naopak zcela ideální pro nováčky v turn-based strategiích, takové které by velká Civilizace mohla odradit, podobně jako jeho v počátcích.

Když se pochlubil fotkami jak pokořil na obtížnost King všechny typy vítězství ve své desko-herní skupině, tak se mu dostalo velkého uznání, že je frajer, jelikož většina z nich nikdy nedohrála v komplexnější verzi PC Civilization všechny typy vítězství.
A kdyby jste měli možnost vidět jeho oči, tak ty v dané chvíli zářily jako hvězdy na nočním nebi.

Není to tak dávno co jsem dohrál CoD2 v rámci zpětné kompatibility na Xboxu. A díky stejnému programu dokončil i CoD3.
V prvé řadě bych chtěl zdůraznit jako PC hráč, že stejně jako předchůdce i tuto hru jsem dohrál jen na Xbox Series ovladači, a překvapivě mi pro plný požitek ze hry nechyběla myš a klávesnice!
Hra je možná o něco pomalejší, než na PC, každopádně CoD 2/3 nepodporuje na Xbox auto-aim aby bylo jasno! Nicméně na ovladači při zamíření na cíl snižuje citlivost, což skutečně pomáhá v plynulosti míření. Opravdu s ovladačem v ruce není problém i pro méně zkušeného konzolového hráče (za kterého se považuji) rozdávat head shoty, a že jsou skutečně v CoD potřeba, min. pokud se chcete efektivně ubránit velké přesile nepřátel (v obraně i útoku).

Samotná hra fakticky z historického hlediska sleduje bitvu o Normadii. Na jednu stranu to není špatné, hráč tak sleduje dění z pohledu amerických, britských a polských armádních jednotek, plus také z pohledu francouzských partyzánů, respektive britských Commandos. CoD2 nabídl v tomto ohledu přeci jen více (zejména ikonické bitvy WW2), zkrátka střídaní prostředí hře viditelně prospělo.
Na druhou stranu hráč dostane intenzivní zážitek z bojů o Normadii, které stejně jako v CoD2 docela věrně (stále se bavíme o střílečce) vystihuji specifika konkrétního bojiště ale rozumím, že některému hráči může přijít prostředí více repetitivní, což není mínus, spíše konstatování faktu.

Bavil jsem dobře, herní doba je zhruba jako u předchůdce, obtížnost místy neskutečná a stejně jako u předchůdce je to více méně hráč kdo musí zlikvidovat většinu řadových vojáků wehrmachtu, SS a bojové techniky. Ano pohybujete se stále v koridoru jako u předchůdce, občas ovládáte minomet, dělo, tank, střílíte z lafetovaného kulometu, pokládáte výbušniny nebo páčíte zadělané dveře, apod., každopádně stále je to zábavné a nechybí pocit jsem tam na skutečném bojišti v Normadii.
Autoři si dali docela práci, historické reálie odpovídají +/- skutečným bojům v Normadii a jde to poznat na každém kroku.

Přesto vše, už nemám ten fantastický pocit jaký jsem měl po dokončení CoD2. CoD3 je řemeslně dobře odvedená práce, některé z bitev byly skutečně výborné a velmi působivé, jiné jen průměrné (jak to ve skutečnosti bylo typické pro pěšáka WW2). Každopádně jako celek hra funguje stále dobře, nicméně už to není takové překvapení jako byl CoD2. A proto, i přes bezproblémové technické zpracování a ovládání na gamepadu nemohu hru hodnotit tak vysoko, jak by si dost možná ve skutečnosti zasloužila.

Rozehráno před rokem ale dohráno teprve včera večer. Přemýšlím jak ohodnotit COD World at War s časovým odstupem od dohrání výborného COD 2, ale již o něco méně dobrého COD3. Stejně jako zmíněné tituly jsem pátý díl dohrál opět na Xbox One S, s ovladačem v ruce na normální obtížnost a pochopitelně vypnutým autoaim.

Cesta k dokončení ovšem byla značně trnitá. I přes nesporně realisticky ztvárněné mise v Tichomoří plné japonské brutality, nervy drásajících banzai útoků, mistrné improvizace Japonců zavěšených ve stromech, maskovaných postaveních pěchoty a kulometů, neboli skrytých a do poslední chvíle vyčkávajících na postup mariňáků, jsem peklo v džungli proklínal a trpěl zhruba podobně jako tehdejší pěšák jenž byl nasazen v Pacifiku.
Ovšem to pravé peklo na zemi nastalo při čištění zákopů, bunkrů a tunelů za pomocí plamenometu. Patrně v této chvíli člověku došlo jak extrémně účinná zbraň byla na bojišti, a proč byla tak (právem) obávaná. Nakonec si mě Pacifik získal, nicméně zpočátku jsem kladl hře lehký odpor.
Jiné to ovšem bylo na evropském válčišti kde jsem s Rusy probil až do samotného srdce (v představách nacistů tisícileté) Třetí říše. Mise mě bavily od samého počátku, ovšem to absolutně nejlepší co kampaň mohla nabídnou přišlo až v samotném závěru v Berlíně. Poslední čtyři mise v Berlíně budovaly atmosféru, brutalitu, a ve finále zcela marný odpor vojáků SS, Werhmachtu a Volkssturmu, na takovou úroveň, až jsem si říkal: neuvěřitelné jakou má hra atmosféru, navíc gradovanou výbornou hudbou, a úplně jsem se vžil do pocitů obyčejných rudoarmějců co museli pro Stalina projít peklem a dobýt Berlín za každou cenu dříve než západní spojenci. Pocit satisfakce z dobytého Říšského sněmu se závěrečnou třešničkou na dortu tam prostě je, ať již máte nebo nemáte COD sérii rádi z jakéhokoliv důvodu.

Výborné byly historické vsuvky mezi misemi, naopak jsem během hry začal nenávidět granáty jenž protivníci ve velké míře používají, a které jsem se nakonec musel naučit házet zpět v rámci schopnosti přežít kritické fáze hry a úspěšně mise dokončit.
Stejně jako v COD 3, i zde na hráče nabíhají zástupy pěšáků, boje jsou tak velmi frenetické, což byl nejspíš záměr autorů jak šponovat atmosféru, a nutno dodat: tento prvek překvapivě stále funguje, jak víte z komentářů mnozí jej naopak nenávidí, a v podstatě krásně vykresluje atmosféru bojů na východní frontě. Hráč tak dostává jedinečnou možnost prožít v omezené míře pocit řadového německého pěšáka při nekonečných lidských vlnách Rudé armády.

Achievement War Hero (dohrání kompletně celé hry na jakoukoliv obtížnost) podle Xbox statistiky odemklo jen 29,93% hráčů. Koupeno za 299,50 Kč na Xbox store, za tu cenu nelze hře prakticky nic vytknout.