Čtvrté Heroes to mají těžké, navazují na třetí díl, který byl "vypiplaný" až k samé dokonalosti. Tvůrci tentokrát vsadili všechno na trochu jiný přístup, kterým rozdělili fanoušky série na dva tábory. Jedni budou tvrdit, že je to nejhorší díl dosavadní série, ty druhé změny zaujmou a užijí si tak řadu hodin nové zábavy.
Asi největší změnou je, že se hra více zaměřuje na hrdiny, ti jsou nyní plnohodnotnou součástí bitevního pole. A pokud je hrdina dostatečně nalevelovaný, nemá problém si poradit se skoro jakoukoliv neutrální armádou. A přesně takto probíhala většina mých misí v kampaních. Jezdil jsem se samotným hrdinou, který s grandmaster combatem obvykle všechny sám ustřílel. Armádu jsem pak potřeboval obvykle jen na finální souboj proti nejlepšímu nepřátelskému hrdinovi nebo výjimečně silným armádám. Moc se mi ale nelíbí, že se poražení hrdinové přesouvají do vězení a pokud se jiný nepřátelský hrdina zmocní příslušného města, tak toho prvního osvobodí.
Dále hra umožnila volný pohyb jednotek bez hrdiny, což zjednodušuje doplňování armád, pokud je tomu potřeba nebo i útok na nepřítele, který se pohybuje na mém území. Volný pohyb však dostaly i neutrální jednotky, což při čekání na další den zdržuje. K zásobování se pak dají i celkem dobře využít karavany, ale často to znemožní právě neutrální armády na cestě, které mě nebaví soustavně likvidovat. Stejně tak je otravné, když musím po dobytí města pár dní čekat na karavany nepřítele.
Frakcí je tentokrát jen 6 a každá z nich má klasicky své hezky nadesignované město, které je potřeba vybudovat a následně si najímat nejrůznější jednotky. Některé z nich oproti minulému dílu mimochodem tak trochu změnily strany. Asi nejzajímavější frakcí mi přišli barbaři Stronghold, kteří nemají vůbec žádnou magii, ale naopak proti ní disponují lepší odolností. Ale nejoblíbenějším městem i tak zůstává zimní Academy s titány a mágy. Zajímavou novinkou je pak nutnost si vybírat ze dvou různých jednotek s tím, že u tu druhou přijdeme. To obvykle vede k tomu, že si vždy vybírám tu oblíbenější variantu. Ale je pravdou, že pro některé specifické scénáře může být ta druhá varianta strategicky výhodnější. Jen je škoda, že zmizela možnost jednotky upgradovat.
Hlavní mapa pak získala nový rozměr, na který jsem si musel nejprve nějakou dobu zvykat, plus na mě celkově působí tak nějak barevněji. Celkově se mi však líbí. Současně přibyla i fog of war, což mi často zesložitilo nahánění toulajícího se nepřátelského hrdinu po mé oblasti. Hudební doprovod mi pak přijde velmi povedený, možná i o chlup lepší než ve trojce. Úplně si vzpomínám, jak jsme si s kamarády kdysi ve škole dělali legraci, že se o mužský operní zpěv postaral Dan Hůlka.
Jak jsem v úvodu zmiňoval dva tábory, tak já se odjakživa řadím spíš k té spokojenější straně. I když mám ke spoustě nových mechanismů řadu připomínek, tak se při hraní vždy dobře bavím. Na perfektní trojku určitě nemá, i tak je pro mě hraní fajn.
Asi největší změnou je, že se hra více zaměřuje na hrdiny, ti jsou nyní plnohodnotnou součástí bitevního pole. A pokud je hrdina dostatečně nalevelovaný, nemá problém si poradit se skoro jakoukoliv neutrální armádou. A přesně takto probíhala většina mých misí v kampaních. Jezdil jsem se samotným hrdinou, který s grandmaster combatem obvykle všechny sám ustřílel. Armádu jsem pak potřeboval obvykle jen na finální souboj proti nejlepšímu nepřátelskému hrdinovi nebo výjimečně silným armádám. Moc se mi ale nelíbí, že se poražení hrdinové přesouvají do vězení a pokud se jiný nepřátelský hrdina zmocní příslušného města, tak toho prvního osvobodí.
Dále hra umožnila volný pohyb jednotek bez hrdiny, což zjednodušuje doplňování armád, pokud je tomu potřeba nebo i útok na nepřítele, který se pohybuje na mém území. Volný pohyb však dostaly i neutrální jednotky, což při čekání na další den zdržuje. K zásobování se pak dají i celkem dobře využít karavany, ale často to znemožní právě neutrální armády na cestě, které mě nebaví soustavně likvidovat. Stejně tak je otravné, když musím po dobytí města pár dní čekat na karavany nepřítele.
Frakcí je tentokrát jen 6 a každá z nich má klasicky své hezky nadesignované město, které je potřeba vybudovat a následně si najímat nejrůznější jednotky. Některé z nich oproti minulému dílu mimochodem tak trochu změnily strany. Asi nejzajímavější frakcí mi přišli barbaři Stronghold, kteří nemají vůbec žádnou magii, ale naopak proti ní disponují lepší odolností. Ale nejoblíbenějším městem i tak zůstává zimní Academy s titány a mágy. Zajímavou novinkou je pak nutnost si vybírat ze dvou různých jednotek s tím, že u tu druhou přijdeme. To obvykle vede k tomu, že si vždy vybírám tu oblíbenější variantu. Ale je pravdou, že pro některé specifické scénáře může být ta druhá varianta strategicky výhodnější. Jen je škoda, že zmizela možnost jednotky upgradovat.
Hlavní mapa pak získala nový rozměr, na který jsem si musel nejprve nějakou dobu zvykat, plus na mě celkově působí tak nějak barevněji. Celkově se mi však líbí. Současně přibyla i fog of war, což mi často zesložitilo nahánění toulajícího se nepřátelského hrdinu po mé oblasti. Hudební doprovod mi pak přijde velmi povedený, možná i o chlup lepší než ve trojce. Úplně si vzpomínám, jak jsme si s kamarády kdysi ve škole dělali legraci, že se o mužský operní zpěv postaral Dan Hůlka.
Jak jsem v úvodu zmiňoval dva tábory, tak já se odjakživa řadím spíš k té spokojenější straně. I když mám ke spoustě nových mechanismů řadu připomínek, tak se při hraní vždy dobře bavím. Na perfektní trojku určitě nemá, i tak je pro mě hraní fajn.
