Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Sinking City

68
17 hodnocení Platformy
Žánr:
adventura > 3D adventura *
adventura > akční adventura
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
27.06.2019 PCPS4XOne
12.09.2019 Switch
Vývojáři:
Frogwares
Oficiální stránky:
http://frogwares.com/games/
The Sinking City je detektivní adventurou zasazenou do fiktivního světa, inspirovaného literárními díly spisovatele H.P. Lovecrafta.

V kůži soukromého detektiva se v roce 1920 ve městě Oakmont Massachusetts v Nové Anglii pokusíte vyřešit záhady potopeného města. Hra je prosta jakýchkoliv ukazatelů k cíli a hráč musí spoléhat především na poznámky ve svém deníku a vlastnoručně pořízené fotografie. Hra je silně inspirována povídkou Stín nad Innsmouthem a ve městě, které bylo ještě donedávna celé zatopené a voda nyní z nepochopitelných důvodů ustoupila, potkává hráč lidi, kteří se proměňují v podivné rybí tvory.

Součástí hry je už pro daný svět tak typický prvek příčetnosti, zde prezentován ukazatelem, který se mění v závislosti na tom, co v kůži detektiva vidíte či nevidíte. The Sinking City je však díky tvůrcům Frogwares Games, stojícím za dobrodružstvími Sherlocka Holmese (například Sherlock Holmes: The Devil's Daughter či Sherlock Holmes: Crimes & Punishments), především stále detektivní hrou a až v druhé řadě hororem.


Poslední diskuzní příspěvek

paver: To budou asi ještě nějaké dozvuky toho loňského sporu mezi Frogwares a Focusem.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Herní výzva 2019 - 5. "Adaptace"

Welcome to Silent Hill mistr Hooooolms.
No dobrá.
Vítejte v zaplaveném Oakmontu, který není zaplaven pouze vodou. Narazíte tu také na spoustu přivandrovalců, na odpor vůči nim, taktéž na podivná nepřátelská stvoření a v neposlední řadě na kupu detektivních případů. A o těch to hlavně je. A co Vás sem vůbec přivádí? Soukromé očko a veterán Charles Reed má vidiny a sny o zatopeném městě a právě tady by se snad měl těchto problémů údajně zbavit. Nebo se alespoň dozvědět jejich původ. A navíc tím podle všeho netrpí sám.

Hra potěší převážně svým podáním detektivky. V otevřením světě získáváte od klíčových postav prvotní indície k případům. Občas dostanete adresu, jindy nějaký ten střípek informací, které je potřeba proklepnout v archívech a po ohledání místa činu si na základě dedukcí vytvoříte jakousi představu toho, co se tu událo. Nebo je to naopak? V tomhle je hra velmi podobná Sherlockovi. A to i se svými přešlapy, ale o tom jindy. Před vyřešením si můžete vybrat, jak případ uzavřete a jaký trest pachatele nemine. Ani tohle rozhodnutí však není konečné. Na řadě je své poznatky zdělit svému momentálnímu šéfovi a během toho se ještě stále můžete na poslední chvíli rozhodnout jinak.

Poznámky a vedlejší případy, na které během svého dobrodružství narazíte, jsou udělány moc pěkně. A mě osobně bavilo pročítat každičký útržek textu, na který jsem narazila. Přicházet tomuto světu a městu na kloub mi přišlo záživné a ohromně mě to bavilo. Je tu i kupa detailů, které velmi potěší. Vyzdvihnu hlavně náhrobky na hřbitově, opravdu, nenechte si je ujít! Či narážky na dění v reálném světě tady u nás. Až mi v hlavě probleskla myšlenka, zda chce Trump opravdu zabít svou matku :D. Atmosféra povedená, postavy zajímavé a namluveny dobrými hlasovými herci. Graficky je hra ztvárněná celkem pěkně, město jsem prozkoumávala ráda, ale časem jsem se začala v domech trochu ztrácet. Interierů je tu totiž jen pár a střídají se stále dokolečka. Oficiální čeština zajisté potěší, místy mi přišla velmi povedená, ale jinak si moc netroufám hodnotit. Soundtrack je výborný a díky podvodním zvukovým efektům a různému chrčení a dunění originální. Audio je pak v některých chvílích parádní a jindy jsem nad ním kroutila hlavou, protože já osobně bych se asi za některý výběr zvuků styděla sama před sebou, natož před světem. Asi nějaký bonusový balíček zdarma... nebo v akci. Doufám, že zdarma...

Pak je tu však soubojový systém, kterého jsem se s každým blížícím se dnem k vydání obávala čím dál víc. A nakonec mě překvapivě bavil. Kdyby tu však žádné takové akční bojové pasáže nebyly, absolutně nic by se nestalo, a dle některých by si hra nejspíš i polepšila. Občas se mi stávalo, že jsem v zápalu boje zapomněla uhlídat životy a detektiv padl mrtev k zemi. To Vás pak hodí hra na nejbližší bod rychlého cestování - k telefonní budce. A to i v momentě, kdy ji ještě nemáte objevenou. Zvláštní to systém.

Nu, a pak jsou tu zápory. Nebudeme zabředávat do toho, že hra je exkluzivně na PC k dostání první rok pouze na Epicu a kritiku si odnesla už jen kvůli tomuto rozhodnutí. Přesuneme se k samotné hře a tam je bohužel nejvíce do očí bijící právě inteligence postav ve městě. Jsem ráda za každou snahu živého otevřeného světa, ale když se Vám po přesunu najednou načte 20 lidí bez zjevného cíle, které bezmyšlenkovitě bloudí a naráží do předmětů i zdí a zabočují trhaně, řeknete si, že byste raději uvítali prázdné město s pár stojícími skupinkami lidí. Tedy minimálně já jsem si to řekla mnohokrát. Však by to i dávalo smysl. Ve městě teď nejsou zrovna dvakrát přívětivé podmínky. Nesnášenlivost na každém rohu a k tomu nepředvídatelné nebezpečné nestvůry jsou podle mě dostatečným důvodem proč být raději zalezlý doma a vyrazit do ulic jen v nejnutnějších případech - když dojde jídlo, léčivo a podobně. Ale ne, nejenže se to tu hemží lidmi jen tak, aby se neřeklo. Ještě na Vás prapodivně reagují, i vzájemně na sebe. Například, když se dostanete k zamořenější části města a vyběhnete s nepřítelem za zády mezi lidi, tak někteří se sice dají na úprk, ale stejně si vyslechnete komentář ve smyslu, že jste se jako Charles nejspíš do čista pomátl, když po Vás něco jde. Dokonce na mě v takové situaci jednou střílel strážník. O potyčkách mezi občany, kdy jeden druhému dává přes hubu (mimochodem s velmi srandovním ozvučením, jak jsem již naznačovala ve třetím odstavci) nebo někdo zastřelí člověka na zalidněné ulici a nikdo na to neraguje, radši ani nemluvit. Nejspíš je to na denním pořádku a jen já jsem tady ta přecitlivělá. :D

Celkově bych The Sinking City zařadila jako šestkovou až sedmičkovou hru, povedenou chytlavou detektivku a jako horší open world. Rozhodně je co vytknout, ale také co vychválit. A zase je to po delší době kousek, který jsem procházela s opravdovou chutí a nadšením z každé nové mise. A ač hru hodnotím procentuálně stejně jako Call of Cthulhu, kterou jsem si střihla chvíli před tím, a rozhodně bych ji v rámci srovnání označila za celkově kvalitnější kousek, tak spíš budu vzpomínat tady na Charlese a jeho svobodnější vyšetřování. Ale je pravda, že tomu jsem také věnovala až trojnásobek času, tedy nějakých 36 hodin.

Pro: Atmosféra, audio, detaily, detektivní práce, efekty, herecké výkony, herní doba, oficiální čeština, OST, příběh, svoboda a volby, texty, vedlejší případy, zpracování světa

Proti: Audio, interiéry jako přes kopírák, spousta maličkostí, umělá inteligence obyvatel města, zvláštní soubojový systém, který nemusí sednout každému

+32
  • PC 60
Po úspěšné sérii se Sherlockem Holmesem se studio Frogwares vrhlo do oblasti temných sci-fi hororů podle H.P. Lovecrafta. Spolupráce s distributorem Focus Home Interactive však vzala brzy za své a tak byli ukrajinští tvůrci nuceni přenechat Call of Cthulhu někomu jinému. Nechtěli však opustit důkladně probádané prostředí a tak se vrhli do tvorby vlastní hry z daného univerza. Tato hra nese jméno The Sinking City.

A jak se jim tento pokus podařil? The Sinking City je akčněji pojatá adventura vycházející ze základů posledního Sherlocka Holmese. Jakožto soukromý detektiv Charles Reed přijíždíte do polozatopeného města Oakmont, kde začíná vaše pátrání. Co se týká adventurních částí, na tvůrcích jde vidět bohatá zkušenost z předchozích děl a příběh jako takový i samotná detektivní část funguje na výbornou. Včetně dedukční mapy zde pojmenované jako paměťový palác či šestého smyslu, který vyšetřovateli pomáhá ukázat, co se na daném místě v minulosti odehrálo.

Bohužel, zaběhlý a prověřený koncept se tvůrcům asi přestal líbit, což bylo vidět již v akčněji pojatém posledním díle Sherlocka Holmese. Zde jdou ale tvůrci ještě dál a přináší nám tak otevřený svět a spoustu akčních pasáží. Takže celkem zajímavý příběh a podařená detektivka je rozmělněna naprosto nesmyslným prázdným chozením od čerta k ďáblu (z jedné části města do druhé a zpátky). To je proloženo nudnými a zdlouhavými pasážemi na motorovém člunu při dopravě přes ty části města, které jsou zatopené. Později aspoň začnou existovat teleportační budky, které otravnou dopravu trochu urychlí, ale situaci už nezachrání. A když už by vám toto procházení mohlo začít nevadit, přichází na řadu další vychytávka - akční pasáže, při kterých musíte zabíjet nestvoury. Ty se naštěstí většinou vyskytují v jasně ohraničených zamořených oblastech, takže když vynecháte řadu bočních úkolů, tak se jim v částečné míře můžete vyhnout. Ale i tak je tahle součást hry nadbytečná, nefunkční a otravující. Stejně jako zbytečné RPG prvky a crafting.

V čem tedy spočívá hraní? Začnete pátrat po případu, který je rozmělňován řadou vedlejších úkolů. Skoro z každé poznámky jen najdete souřadnice ve formátu "roh ulice Příčné a Dlouhé", podíváte se do mapy, kde se dané místo nachází (většinou na opačné straně města), zaznačíte místo, aby se ukazoval na kompasu směr a vydáte se tam. Když na místo dorazíte, postřílíte místní havěť, tak najdete další indicii či osobu ke krátkému rozhovoru, která vás pošle zase na opačnou stranu města. Ani atmosféra se příliš nevydařila - u Lovecrafta by člověk očekával spíše strach a tíživou atmosféru z neznámého, která se ale kvůli haldě potvor a nutnosti jejich střílení nedostavuje a mnohdy se zvrhává v bohapustou akci.

Je obrovská škoda, že tvůrci nezůstali u toho, co opravdu umí - vyšetřovací a příběhová část je velice dobrá a zábavná k zahrání. Spoustu propracovaných detailů navíc umocňuje velmi podařený český překlad. Vše to ale razantně sráží k zemi naprosto zbytečná otevřenost světa, kde spousta chození jen zdržuje od pátrání. Pomyslným hřebíčkem do rakve jsou pak trapné akční pasáže.

Máme tu tedy dva kousky z prostředí H.P. Lovecrafta, které vyšly zhruba ve stejnou dobu. A to Call of Cthulhu od francouzskych Cyanide a The Sinking City od ukrajinských Frogwares. Každá z her má něco do sebe, každá z nich má své plusy i mínusy. Ve finále je obě hodnotím stejnými procenty, od obou jsem čekal mnohem víc. Kdybych se ale měl rozhodnout, která hra se mi líbila víc, asi bych volil Call of Cthulhu. Ta spousta zbytečného chození a akčních pasáží v The Sinking City jsou totiž skutečně až moc otravné.

Pro: detektivní a adventurní pasáže, český překlad, příběh, atmosféra

Proti: akční pasáže, spousta zbytečného chození odnikud nikam, crafting

+28
  • PC 70
Od začiatku je cítiť, že The Sinking City vytvorili tvorcovia Sherlocka Holmesa, teda niekto, kto sa špecializuje na detektívky. Všetky pozitívne skúsenosti z tejto série sú tu totiž značne zúžitkované. Pre dosiahnutie správnej dedukcie sa používa takzvaný myšlienkový palác, v ktorom sa neustále zhromažďujú dôležité poznatky z rozhovorov, či vyšetrovaní na miestach činu. Takže som bral do rúk rôzne predmety, otáčal ich a hľadal na nich zaujímavosti a ako v každej správnej detektívne hre, aj tu ma čakalo čítanie mnohých listov, či novinových článkov, ktoré som však musel vyhľadať v archíve miestnej redakcie. Samotné vyšetrovanie ma často opakovane zaviedlo aj do útrob policajnej stanice, na miestnu radnicu, či do tamojšej knižnice, kde vývojári nenásilnou formou poučia o miestnej histórii a darí sa im takto príjemne dokresľovať celkovú atmosféru.

Do tejto čisto detektívnej práce sú každopádne zakomponované aj akčnejšie momenty, v ktorých som čelil rozličným monštrám. Akčná zložka je síce rozhodne komplexnejšia, než tomu bolo u minuloročného Call of Cthulhu, kde prakticky absentovala, ale tieto súboje sú skôr otravné. Na likvidáciu protivníkov navyše potrebujete náboje, ktoré však musíte vyrobiť z nájdených materiálov. Áno, aby toho nebolo málo, v The Sinking City je aj crafting, ale na čo tam je, som osobne vôbec nepochopil. Vo všemožných skrinkách v domoch je nelogicky uložený strelný prach a zvlášť nábojnice. Tie musíte kombinovať podľa použitého typu zbrane, ale keďže všetkého je viac-menej dostatok, celé to smrdí akousi samoúčelnosťou. Je možné si vyrábať lekárničky, psychotiká alebo pasce, no tie som skoro vôbec nepoužíval. Za celý čas som sa skrátka nedokázal zbaviť pocitu, že toto všetko je tam len preto, aby si autori mohli zaškrtnúť čo najviac žánrov v jednotlivých kolónkach.

O niečo horšie pôsobí fakt, že samotný Oakmont pôsobí fádne a prázdno. Postavy na uliciach sú si často podobné, nedajú sa s nimi viesť žiadne interakcie a len sa tak bezcieľne prechádzajú po okolí. Celé mesto je rozdelené na viaceré štvrte a v nich sa ešte nachádzajú takzvané zamorené oblasti, v ktorých sa vyskytuje veľký počet príšer a zároveň aj veľký počet rozličných predmetov. No ani samotné štvrte sa od seba príliš nelíšia a ošarpané exteriéry neustále striedajú opakujúce sa spustnuté interiéry budov. Medzi jednotlivými oblasťami je možné premiestňovať sa buď po vlastných nohách (cez zatopené časti pomocou loďky) alebo pomocou rýchleho cestovania. K tomuto spôsobu pohybu po mape sa však dostanete až objavením špecifických bodov v podobe telefónnych kabín. Malú variabilitu prostredí zachraňujú občasné potápačské úseky, v ktorých sa musíte v ťažkom skafandri ponoriť do temných hlbín. Tie sú však pomerne krátke a onedlho sa zase ocitnete v pochmúrnych a večne potemnených uliciach mokrého Oakmontu.

Hlavná dejová línia nie je vôbec zlá, no jej riešenie sa neustále vzďaľuje, takže som mal pri hraní podobné pocity ako zememerač K. v Kafkovom románe Zámok. Vždy môže pomôcť iba jediná postava, no tá od vás zakaždým žiada nejakú protislužbu a toto sa opakuje až do úplného konca. Vďaka tomuto konceptu som sa neustále vzďaľoval tomu, čo ma najviac zaujímalo a bol som odsúdený na to, aby som do úmoru zabíjal príšerky a pomáhal ostatným len preto, aby mi na oplátku zadali nové značky na mape mesta. Týmto sa každopádne trochu stráca pútavosť hlavnej línie, ktorá je proste príliš prepletená s vedľajšími úlohami. Znova zopakujem, ako celok nie je vôbec zlá a jednotlivé minipríbehy sú často výborné, no tempo nie je dávkované ideálne.

Po technickej a vizuálnej stránke ide o čistý priemer. Grafika iste neohúri nikoho hlavne s ohľadom na generické a pusté prostredie a trochu zamrzia aj pomerne časté, aj keď len krátke načítania jednotlivých oblastí. Výrazné chyby som si každopádne nevšimol žiadne, aj keď raz sa mi stalo, že som nemohol prejsť cez inak priechodné dvere. Prejav hlavnej postavy pôsobí vcelku obyčajne a celkovo platí, že dabingu postáv často chýbajú výraznejšie emócie. Len občasné zvýšenie hlasu by v istých situáciach rozhodne neuškodilo.

Na rozdiel od minuloročného Call of Cthulhu: The Video Game je The Sinking City podstatne rozľahlejšou a komplexnejšou hrou, avšak zatiaľ čo u Call of Cthulhu bola hlavná dejová línia od začiatku jasná a pútavá, tu je príliš rozdrobená na rôzne minipríbehy. Tie sú síce sami o sebe pomerne zaujímavé, avšak hlavnej dejovej línií uberajú na pútavosti a usmerňujú vašu pozornosť neustále iným smerom. Ako adventúra však The Sinking City funguje skvelo a v tomto smere je vysoko nadpriemerná. Ostatné prvky sú však trochu nepresvedčivé a buď sa na nich malo popracovať, alebo tam nemali byť vôbec.

Pro: Dobre spracované detektívne prvky, zaujímavé príbehy v niektorých vedľajších úlohách a kvalitný český preklad

Proti: Zbytočný crafting, sterilné prostredie, akčné pasáže pôsobia frustrujúco a nudne

+25
  • PC 100
I přes lákavé téma pro většinu špatně stravitelný indie titul, ve kterém vidím spirituálního nástupce Pathologic. Hustá atmosféra, zajímavé postavy, tajemný příběh který se nikdy zcela neobnaží. Město s nemilosrdnou kulturou ovlivněnou nadpřirozenými silami, mocné rodiny a spolky které zde musí koexistovat, protagonista kterého k tomu všemu váže osud. Obě hry implementují nekonvenční herní design, který mnohým opravdu nesedne, ale jiným přinese o to unikátnější zážitek.

Sinking City je přístupnější než Pathologic. Postavy jsou na pár výjimek dobře dabované, i přes slabší animace prezentují svůj charakter. Vyprávění je přímější a srozumitelné i pro širší publikum. Kraftění má rozsáhlé využití, a je jednoduché, přímočaré, dochází k němu celkem organicky.
Zatímco hledat suroviny v Pathologic byla fuška, Oakmont je plný nebezpečných čtvrtí a domů, kde se můžete zásobovat. Bedny se po čase naplní, lokace lze navštěvovat opakovaně. No a hlavně, Sinking City vás nikdy netlačí z hlediska času. Naopak, vyloženě si říká o pomalé tempo hraní.

Na nejvyšší detektivní obtížnosti vám hra nebude radit, co dělat - sami se musíte rozhodnout jestli je potřeba s někým promluvit, něco hledat v archivu nebo se někam vydat. Toto je opět prvek vlastní i Pathologic, kde nepozorný hráč mohl tápat co má dělat.

Boj? Boj! Nebál bych se přirovnání k archaickému survival hororu, což je ze strany tvůrců odvážné. Munice si ponesete až tři zásobníky pro každou zbraň (včetně nábojů ve zbrani) a surovin pro výrobu munice unesete na pár kulek. Tím se hra vyhnula velkému neduhu Pathologic, kde po seznámení se s pohyblivostí cen a výhodným zabíjení nepřátel šlo velice snadno naakumulovat dost munice pro vyhlazení města. V Sinking City křečkovat nejde, ale suroviny jsou neustále dostupné. 

Při bezhlavé střelbě náboje dojdou dřív než řeknete "do prdele". I proto je, hlavně na nejvyšší obtížnosti, nutné použití pastí, granátů a řádně nabroušené lopaty. Pointa cihly mi však stále uniká.
Dokážu pochopit, proč mnohým bojový systém nesedí, ani v nejmenším jim to nemám za zlé. Zároveň musím poznamenat, že v rámci hry smysl dává. S názory, že by hra byla bez bojového systému lepší, nesouhlasím, byla by leda přístupnější.
Já osobně jsem si boj v Sinking City užil, je zproštěn triviálního "namiř a klikni", což už mě v dnešní době nadchne maximálně ve střílečkách, které se na to plně specializují.

Stejně jako v Pathologic, většinu času chodíte odněkud někam a to je zdrojem nevyhnutelné repetivnosti, která může být na obtíž. Oakmont je rozlehlý, jenže většina budov tvoří pouze kulisu, občas příliš generickou. Pro pohyb spoléháte na fast-travel, město nedoceníte jako celek.
Interiéry některých budov jsou zchátralé, jako kdyby se o ně nikdo nestaral už desítky let a seděly by spíš na svět Falloutu. Dojem z interiérů hodně kazí i to, že se opakují. Pokud mám být férový, jsou blockbustery kterým opakování interiérů prochází dodnes. 

Příběh se mi hodně líbil a to nejsem fanoušek Lovecrafta. Na můj vkus však velké množství krátce účinkujících postav, které rychle zapomenete. Méně je někdy více.
Aniž bych dělal spoilery, konec je zpracovaný stejně jako v Pathologic - dostanete krátkou cutscénu a během titulků můžete přemýšlet nad tím, jaký dopad mělo vaše finální rozhodnutí ve větším měřítku. Já osobně tohle žeru, ale zase na druhou stranu chápu, že pro někoho to bude zklamání.

Za necelých 40 hodin jsem se nesetkal s pádem nebo zaseknutím způsobeným technickým nedostatkem, žádné frustrující bugy mě nepotkaly. Ovládání bude subjektivní, zvlášť co se týče bojových částí. Trvalo mi hodinku nebo dvě, než jsem si osvojil kdy co mačkat. Pro hraní této hry preferuji gamepad. Pohotovost střílení a přesnost nejsou tak kritické jako správná volba zbraně a postupu, a boje tvoří jen menší procento hraní. Většinu času chodíte a vzhledem k uvolněnému tempu je lepší se moct v křesle "vyvalit". Většina lidí u toho alespoň těch 35 hodin nechá.

Sinking City mě nadchlo úplně stejně jako Pathologic a díky větší přístupnosti se k němu ještě několikrát vrátím. Těžko bych ale dokázal hru někomu doporučit, protože objektivně mi je jasné, že málokdo se mnou toto nadšení bude sdílet. Na druhou stranu si neodpustím hodnotit ryze subjektivně na základě vlastního zážitku, který byl opravdu jedinečný.

Pro: Nepřístupnost širšímu publiku

Proti: Nepřístupnost širšímu publiku

+21 +22 −1
  • PS4 45
Radujte se! Lovecraft žije! ...ačkoli se zdá, že oslava jeho tvorby vzniká v kazašské továrně na bakelitový Disneyland.

Skoro by se zdálo, že poslední rok je požehnáním pro fanoušky pošahaného pána z Providence, když jsme se v relativně krátkém sledu dočkali již třetí hry na motivy díla zakladatele kosmického hororu. A všechny jsou ve skutečnosti velmi přesným odrazem mysli H. P. Lovecrafta. Jsou rozlámané, často nekoherentní, přesto plné nadšení z možnosti zpracovávat zdrojový materiál a zároveň testamentem, že zprostředkování alespoň podobných pocitů, jakých se dostává čtenářům jednotlivých povídek a novel je zřejmě nedosažitelné, snad nad takovým cílem visí nějaká prastará kletba či zlovůle Prastarých.

Hlavní postava Sinking City je Charles Reed, soukromý detektiv ze staré a drsné školy, kterého trápí vidiny a vize. Byť jde o třetího detektiva ve třetí hře, jejíž rozpočet připomíná alespoň zhruba něco víc než kapesné, nikdo ze scénáristů se nepodivil, proč to moc nefungovalo ani u jednoho z předchozích pokusů. Od prvního filmečku se tedy příslovečný Damoklův meč nad hrou povážlivě kýve a jejím postupem začne připomínat jehlu šicího stroje.
Charles připlouvá do městečka Oakmont stiženého povodní téměř biblických rozměrů a ihned po došlápnutí na zdánlivě klidnou pevninu se stane neodmyslitelným účastníkem dění v tomto pokrouceném ostrůvku zoufalství a šílenství. Nepotrvá to ani pět minut a detektiv Reed se začne věnovat tomu, co umí nejlépe - tedy vyšetřování. V této chvíli jsou téměř všechny trumfy na stole, a pokud vás v následujících dvaceti minutách něco nezaujme, nemá smysl se hře věnovat dál. Jde o dvacet minut, během nichž je představeno vše pozitivní na hře - tedy detektivní práce, která vychází z předchozích počinů studia se Sherlockem v hlavní roli, atmosféra utopeného a jaksi pre-apokalyptického města, jeho pošahaní, ale zároveň naprosto anemičtí a až animatroničtí obyvatelé a v neposlední řadě v případě jednotlivců nesmírně přesný dabing. Zbytek prvků ve hře je už potom jen solí do ran fanoušků hororu, Lovecrafta a detektivek.
Povodeň město zcela odřízla od světa, ale dá se do něj s problémy dostat. Z něj už ne. Čímž se dostáváme k dalšímu smutnému hattricku, protože jde o (nejméně) třetí hru z tohoto univerza, během jejíhož vývoje se scénáristům zdálo jako nevyhnutelné odříznout místo dění zcela od světa. Dojem, že tyto hry snad vznikají pod společnými silami jakési úlové mysli, jen umocňuje, že i tady kvete barterový obchod bez účasti peněz. I tady se potkávají příslušníci všech možných i nemožných kultů na jednom místě. I tady kvete neodmyslitelný rasismus. I tady je to únavné a nefunkční.
Omítka reality začne opadávat v tu větších, tu menších kusech, jak budete procházet městem - to je mrtvé, plné animatronů a dronů, jejichž operátor usnul v objetí opiátové víly. Každá jedna čtvrť jakoby ožila z příručky "Jak dělat otevřené světy" od Ubisoftu z roku 2007, takže podle velikosti skýtá jednu až dvě fascinující stavby, které slouží prakticky výhradně k obdivování. Rok 2007 se připomene i velmi hubeným číslem prozkoumatelných interiérů budov a ještě hubenějším, pokud bychom počítali prostory neklonované.
Po městě se Charles pohybuje tu pěšmo, tu loďmo, ale za celou dobu hraní ani jedno nepředstavuje průzkumnickou či snad atletickou radost - prozkoumávat totiž není všeho všudy co a Charles se pohybuje, jako by mu páteř a klouby zdobily titanové destičky. Pravděpodobně budete možnosti rychlého cestování výrazně nadužívat. Aby také ne, když neexistuje jediný důvod, proč předstírat, že město (a potažmo otevřený svět) je něco jiného, než jen kartonová kulisa, na jejíž tvary někdo nakreslil tu pěkná, tu krásná zátiší a celé to náhodně obsypal polopohyblivými plastovými figurkami. Veškerou interakci zajišťují poměrně dlouhé a často i zajímavé příběhové úkoly a těch několik vedlejších, byť je jejich kvalita přinejmenším nevyvážená.
Přesto všechno se vás hra snaží motivovat do průzkumu vytvořením jakýchsi zón zamořených monstry. Můžete zde grindovat zkušenostní body do obsahem zcela nadbytečného systému zlepšování postavy, můžete sbírat součástky do jednoho z vůbec nejhloupějších craftingů za celou jejich smutnou historii. Pozitivní výsledek lze získat však jen ignorováním těchto zón a v posledku i ignorováním města - nebo alespoň jeho bagatelizací do pouhého konceptu.
Výskyt monster ve hře považuji za vůbec nejhorší prohřešek směrem k předloze. Kosmický horor funguje jen v prostředí, které z hlavní postavy a samozřejmě i jejího hybatele s ovladačem udělají naprostou nicku a to způsobem, který zcela dekonstruuje realitu, jíž obýváme. A to jednak doslova, protože s ní v Lovecraftově podání sousedí nekonečné množství realit a dokonce i v té domovské se nachází neznámá, ale zcela děsivá a šílená tajemství, a jednak principielně, protože kosmos neřeší naší percepci. Jinými slovy v kosmickém hororu není lidstvo nic, nemůže se bránit ničemu, nezáleží na něm a to nejlepší, v co může doufat, je příznivá statistika stran asteroidů a jiných vesmírných událostí, Prastarých a neuchopitelných bytostí. Videohry naopak vrazí hráči do ruky zbraň, ukážou směr a vyzvou ke kydlení. A do jisté míry není ani Sinking City výjimkou. Zhruba po dvanácti hodinách pečlivého vyšetřování jsem získal brokovnici, vylepšil její statistiku a stal se nezastavitelným. Nejprve byly boje nesmírně hloupé a frustrující, teď už jen zdržovaly a ničily dojem, který se snažil vytvářet po téměř všech stránkách zdařilý scénář.

Co závěrem? Snad jen v duchu Jima Sterlinga doplnit, že hru nedoporučuju s klidným svědomím vůbec nikomu. Ne proto, že by byla snad tak tragická a nehratelná, spíš není komu ji doporučit. Fanoušci Lovecrafta se budou vztekat tak či tak a ostatní nemají důvod tohle vůbec kupovat. Kupte si raději Bloodborne!
I přes vesměs negativní dojem ze hry upřímně doufám, že to není poslední příspěvek Frogwares do žánru kosmických hororů, potažmo adaptací Lovecrafta. Tato hra vznikla v této podobě, protože ani jinak vzniknout nemohla - snad se z ní stane platforma, z níž vyrostou lepší a významně konzistentnější tituly, jež se materiálem jen inspirují namísto otrockého převádění už stvořeného.

Pro: dabing hlavních charakterů, scénář, atmosférická hudba

Proti: zcela tragické boje, samotná existence nepřátel, město je kartonová kulisa, potřetí to samé

+16