The Sinking City je detektivní adventurou zasazenou do fiktivního světa, inspirovaného literárními díly spisovatele H.P. Lovecrafta.
V kůži soukromého detektiva se v roce 1920 ve městě Oakmont Massachusetts v Nové Anglii pokusíte vyřešit záhady potopeného města. Hra je prosta jakýchkoliv ukazatelů k cíli a hráč musí spoléhat především na poznámky ve svém deníku a vlastnoručně pořízené fotografie. Hra je silně inspirována povídkou Stín nad Innsmouthem a ve městě, které bylo ještě donedávna celé zatopené a voda nyní z nepochopitelných důvodů ustoupila, potkává hráč lidi, kteří se proměňují v podivné rybí tvory.
Součástí hry je už pro daný svět tak typický prvek příčetnosti, zde prezentován ukazatelem, který se mění v závislosti na tom, co v kůži detektiva vidíte či nevidíte. The Sinking City je však díky tvůrcům Frogwares Games, stojícím za dobrodružstvími Sherlocka Holmese (například Sherlock Holmes: The Devil's Daughter či Sherlock Holmes: Crimes & Punishments), především stále detektivní hrou a až v druhé řadě hororem.
Ta volba v questu Quid Pro Quo je tak neuvěřitelně dementní. Nutí vybrat mezi dvěma extrémy a ignoruje jakékoli rozumné alternativy, které se mohou nacházet mezi nimi. Například bych mohl s Georgovou pomocí vytvořit mírnější verzi jedu. Něco, co by lidi přímo nezabilo, ale bylo by jim z toho špatně. Nebo požádat Throgmortona, aby se s nimi vypořádal. Ale ne. Volba je: považuj zjevně shady kult za svatoušky a zabij Cavendishe, nebo pomož Cavendishovi zabít náhodný civilisty ricinem. Strašně blbej narrative design. Chápu snahu představit "obtížné morální volby", ale musí dávat smysl.
Pro: Atmosféra, audio, detaily, detektivní práce, efekty, herecké výkony, herní doba, oficiální čeština, OST, příběh, svoboda a volby, texty, vedlejší případy, zpracování světa
Proti: Audio, interiéry jako přes kopírák, spousta maličkostí, umělá inteligence obyvatel města, zvláštní soubojový systém, který nemusí sednout každému