Poslední komentáře

Čas od času se mrknu do vod méně známých her zejména tam, kde se jim nikdy neotevřela vrátka do západní části světa. Tento případ zrovna nastal (přiznávám, že letošní výzva tomu pomohla) a podařilo se mi objevit hru, která mě dokázala hratelností vtáhnout i přes obtížnou jazykovou bariéru (nenašel jsem ani anglický fan-překlad) a vzhledem k zaměření hry mě ani nenapadlo, že bych se u toho vůbec mohl více bavit.
Nicméně nechal jsem se překvapit a i když jsem většině textů nerozuměl, stejně se pomocí nadabovaných rozhovorů dalo zhruba vycítit, o co jde. Ona hratelnost samotná vlastně ani nevyžaduje znalost jazyka, ten je potřeba jenom pro kratičké příběhové cutscény a jisté složitější úkony typu otevřít elektronický zámek s kódem na dveřích, anebo třeba zlikvidovat bombu během přestřihávání drátků, aby nedošlo k explozi. A ke zbytku jsem tahal jediný dostupný (nepříliš detailní) návod, co jsem našel.  

Hrajeme za mladíka Daichiho, který je se svým starším bráchou Yuichim členem hasičské jednotky v japonském městečku Sakurazaka (fiktivní název). Jednotka má více členů včetně roztomilé slečny Chizuru, má svoji základnu i kancelář, k dispozici má hasičská jeřábní auta a vždy plné hadice pro okamžité hašení požárů.
Daichiho jednotka je vysílána na protipožární mise. Vždy, když se někde stane ohnivé neštěstí, hned se tam všichni rozjedou v plné hasičské zbroji, připraveni zachraňovat lidské životy a umravňovat neposedné plameny.
To vše v časovém limitu. Při každém větším úspěchu během mise je Daichi odměněn dalším časovým úsekem. Každá ze sedmi misí je rozdělena na tři podúrovně, protože během misí se dokonce odehrává i zajímavý příběh.  

Hned během první mise je totiž Daichiho bratr zabit. Také se odhaluje, že někdo založil požár v továrně záměrně a náhodné mrtvoly v objektu nejsou úplně náhodné. Daichi cestou skrze ohnivé peklo nachází podezřelé indicie a zjišťuje, že tu řádí vrah i žhář v jedné osobě. Všechny další mise proto dávají za úkol nalézat také další podezřelé předměty (dobrovolný úkol) a skutečnosti vedoucí k identifikaci kriminálníka. A mě to celé prostě bavilo, protože někdy je pachatel stále ještě přítomen na místě a skrývá se.

Jednotlivé mise nejsou vždy jen o tom samém za stejných podmínek. Situace se mění jako na běžícím páse. Někdy je třeba šplhat po římse paneláku, aby se Daichi dostal do zabarikádované části patra, jindy do chodeb fouká silný vítr znemožňující hašení a dmýchající plameny, někdy je nutné najít nástroje k otevření zamčených dveří nebo najít kód k odemčení zámku, či se musí vyhledat a uzavřít plynové potrubí živící plameny, vypnout elektrické výboje a podobně.
A ne vždy má Daichi jenom jeden typ hadice se silným proudem vody. Někam si vezme třeba pouhý tlakový rozprašovač, který je účinný na plošné hašení středně velkých plamenů, ale je s ním těžší manipulace, takže je lepší spoléhat se na ostatní členy týmu.
Kdokoli také může sám chytnout od plamenů nebo se ocitnout pod přívalem padajících trosek, i v takovém případě je nutná automatická pomoc ostatních. A je i možné dávat ostatním členům týmu příkazy, aby hasili v jiné části mapy, když oheň polyká více míst najednou.

Daichiho tým soupeří s časem i prostorem. Kolikrát jsem nahrával uloženou pozici, když se mi nepodařilo někoho včas odvést do bezpečí, protože daná místnost již byla nevratně pohlcena neprostupnými plameny (na přítomné mapce se ukazuje procentuální růst ohně v každé místnosti, i jejich stupeň červenání). Pokud oběť cestou do bezpečí zkolabovala, bylo nutné si ji nahodit přes rameno a odvléct k východu, ale postup je takto pomalý.
Později zachránění lidé Daichimu posílají děkovné e-maily, které si může přečíst u svého stolku v kanceláři hasičského oddělení. Zároveň mu tam může pomoci vyšetřovatel, když zrovna našel něco nového v případu vražd (právě tady v kanceláři je největší škoda, že dialogům není moc rozumět).  

Jinak bylo celkem zábavné sledovat postavy v krizových situacích. Pochopitelně jsem rozuměl klasickým hláškám jako „hajaku, hajaku!“ nebo „tasukete kureeeeeeeeeeee!“ Obtížnější všudypřítomné dialogy pak používají kanji a nebyly vždy nadabované, takže tam už jsem se téměř nechytal a spíše vycítil podle fonetiky, o co má jít.  

Asi největší oříšek nastal ve finále, kdy jsem potřeboval podle nabízených otázek a odpovědí k indiciím vyřešit, kdo je oním pachatelem, a které zakončení asi ze čtyř možných mi hra vygeneruje. V kombinaci se zmatečným návodem a vlastní dedukcí se mi vše nakonec podařilo vyřešit, takže si to sem pro sebe ještě zapíšu.
Ending C: pachatelem je Ichinose, který vzal spravedlnost do vlastních rukou a chtěl pomstít smrt své sestry skrze vraždy jiných zlotřilců. Vzal jako rukojmí slečnu Chizuru z Daichiho týmu a Daichiho přiměl, aby našel a zneškodnil tři bomby rozmístěné v okolí. Nakonec se po konfrontaci s Daichim sám zabil skokem z okna a Chizuru byla zachráněna. Happy end. 

Hru jsem dohrál za nějakých 10 hodin na emulátoru (ještěže jsem to udělal, je to potřeba). Občas jsem musel některé úrovně opakovat, protože mi nebylo hned napoprvé jasné, co mám vlastně udělat dál k postupu (zejména v lokaci s dvěma zhasnutými pokoji, kde se musela nejdříve v jiné části nahodit elektřina, rozsvítit v obou pokojích, ověřit nepřítomnost lidí a zase tam zhasnout).
V mnoha případech byl však postup lineárnější a vcelku jasný – prakticky vždy znamenalo uzavřít lokaci něčí záchranou a ověřením, že oblast pro nikoho v žádné části neznamená riziko ohrožení života (zvoláním v každé místnosti). Někdy bylo také potřeba přivolat k vysoko umístěnému oknu vrtulník s hadicí, aby uhasil velké šlehající plameny, anebo plošinu pro raněné.  

Takže o zajímavé situace vskutku není nouze a rád bych si tuhle hru někdy zahrál v anglické lokalizaci nebo rovnou v nějakém dobrém remaku na Switchi. Vážně jsem rád, že jsem si mohl hru aspoň takto zahrát a bavil jsem se nepřetržitě. Kdo chce, může se po dohrání kampaně pustit znovu do další (pro další zakončení), anebo si dát hru ve dvou hráčích na stejné obrazovce.

Herní výzva 2026 – 9. Hardcore: Dohraj hru, ve které podstatnou část herní doby využíváš nebo hasíš oheň. 

K dohrání třetí epizody mě hnala touha nejen po zodpovězených otázkách trilogie, ale také celého obšírného Xeno-univerza. Protože se jedná o aktuálně poslední střípek mojí osobní skládačky všech odehraných Xeno-her, těšil jsem se na příběhové finále spojené s navazujícím studiem vzájemných herních vztahů. Jak jsou Xeno hry propojené a jak spolu souvisí? Čím je Xenogears pro Xenoblade Chronicles? Proč má Xenosaga tolik viditelných odkazů na Xenogears? Jak do toho zapadá Xenoblade Chronicles X? Co nám prozradilo Future Redeemed? Kolik litrů kafe vypil Takahashi při tvorbě her? Na to poslední se odpověď asi nikdy nedozvím, tudíž vy taky ne; a protože jsem hodný člověk, tak zásadní odpovědi na vše ostatní ukryji do spoileru. Více v epilogu komentáře, který určitě neotvírejte.

Ještě se mi trochu točí hlava ze zakončení hry a následného pročítání Perfect Works (nějaká vyhledaná ukázka tady), ale zkusím to nějak dát dohromady. Je toho docela hodně, o čem se dá psát, nicméně pokusím se o stručnost. …Anebo ne, stejně si to sem budu ještě sám chodit číst a vzhledem k brzkému vydání nové verze XCX je i reálná šance na zpětnou editaci.
Prostor na případný budoucí edit zde: EDIT: Tak ne, nic zásadního se nestalo. :)

Epizoda III v úvodu poskočila o nějakou dobu kupředu. Shion se trhla od Vectoru, KOS-MOS je zanechána v péči Allena, a Shion s Miyuki se dopouští tajných akcí po boku pochybné buňky Scientia. Nicméně se pak vydává na poklidný sraz s Allenem, což byl tedy zrovna dost nezáživný kus příběhu v úvodu hry, ale hned poté už to bylo jen lepší, protože část party zmizela v nějaké vesmírné anomálii, pročež se věci daly do pohybu.  

Grafika hry taky postoupila – ať už jsem předchozí dva díly hrál bez jakékoli snahy vylepšit obraz, tady už jsem neodolal a nechal vyhladit objekty (opět hráno v emulátoru), neboť postavy vypadají ještě více jako reálné postavy. Nádhera. Sluníčko, pláž, moře, Shion na pláži u moře… Potud fajn a je čím se kochat. Nicméně charakter Shion se někde po půlce hry zvrtnul a stal se z ní prototyp puberťačky, jejíž nesoudné a ostudné chování mi totálně pilo krev. Úplné finále trošku napravilo výsledný dojem, ale stejně ta pachuť zůstala. Takže sbohem a šáteček, Shion, vracím se k Pyře. Naopak Allen se vyšvihnul, dávám mu medaili za statečnost. Ostatní postavy si podle mě přilepšily. Zejména pak Jin; a taky Momo, která tu působí velmi roztomile (a samozřejmě i užitečně, jako vždy).  

Po soubojovém systému předchozí epizody přišla vítaná úleva díky zjednodušení všech aspektů na nějaké základní minimum. Útoky se vybírají z menu, nabíjejí se speciální útoky a protivníkům se nabouchává i ukazatel štítu, který na maximu způsobí dočasný kolaps nepřátel. Když jsou v tomto stavu smeteni speciálním útokem, jsou za to slušné bonusové body. Více mě snad bavily souboje v E.S. plechovkách (obří mechové), které tu našly větší bitevní využití. Navíc je hra na rozdíl od minula dynamičtější, takže člověk má lepší pocit z pohybu a rychlosti animace. No a za EP body se nakupují lepší statistiky, dovednosti a útoky. A jelikož teď zkušenosti a body skáčou určitým dílem celé partě, je radost sledovat jejich rychlý osobnostní růst. Ve finálním dungeonu už jsem měl celou partu maximálně naskillovanou.  

Minihra HaKox! Dějiště největší frustrace hry a zároveň poskytovatel největšího uspokojení. Tuto minihru bych nikdy nedokončil, nebylo-li by emulátoru. 60 úrovní, z nichž některé jsou hodně zapeklité (i když jiné jsou zase fakt lehké). Ani ne tak kvůli zvolenému způsobu řešení, jako kvůli provedení svižné akce. Je to hodně o reflexech a koordinaci včasného mačkání tlačítek. Celá minihra se odehrává v kostičkovaném 3D prostoru, kde jsou rozmístěné cestičky z kostiček jako z lega. Na barevných kostičkách se objevují postavičky chodící neustále kupředu a mají za úkol dorazit do jiné barevné kostičky. No a na cestě mají řadu překážek a nástrah, jež musí překonat za pomoci hráče, který jim do cesty přihrává zase další barevné kostičky, vyhazuje je do vzduchu, propadá se s nimi anebo se jim snaží načasovat komba, aby do cíle dorazily ve stejný čas jako jiné chodící postavy. Je to někdy docela mumraj a občas je to na přemýšlení, ale naštěstí jsem k tomu nepotřeboval návod, stačí jen nacvičovat a pozorovat jejich chování v každé úrovni. Nejvíc mi pomohlo zpomalování rychlosti a občas ukládání. Ale zadařilo se, takže jsem spokojen.  

Potěšila mě absence vedlejších úkolů. Ve dvojce jich bylo habaděj a i když se tady v jednu chvíli může něco více řešit, tak je na hráčovi, zda se tomu bude věnovat. Já jsem se do toho naštěstí pustil a ještěže jsem měl k ruce návod, jinak bych vůbec nevěděl, že existuje nějaká možnost, jak si přilepšovat. Před finálním dungeonem jsem se navíc pustil do vyzbrojování a potyček se „superbossy,“ kompletování červených dveří a sbírání herních dokumentů. Docela mě překvapilo, že to vůbec jde, protože jsem tuto možnost očekával až v post game, ale hra to umožnila brzy. Nakonec se mi přes ně podařilo zázrakem projít (yay emulátor), díky čemuž pak Shion mohla sesílat jakýkoliv útok jen za 1 EP – wow! A ano, finální dungeon už byl po tomhle hračka.  

Jedna věc ohledně postavy Ziggyho. Existuje jistá vydaná hra (a již nedostupná) pouze v Japonsku. Vyšla na Vodafone live a nějaký i-mode (takže ji sem nemohu přidat) s názvem Xenosaga: Pied Piper.
Provází hrou za Ziggyho z doby 100 let před událostmi epizody III, ukazuje jeho bolestnou minulost a jak došlo k tomu, k čemu došlo na Abraxasu/Michtamu. Takahashi ji vydal jako spin-offovou záplatu hlavního příběhu.  

A teď přemýšlím, jak naložit s tím zbytkem obsahu, který přesahuje běžné hranice JRPG. Epizoda III je totiž napěchovaná příběhovými kličkami, bossy k porážení a vršícími se nápady, které by jednoduše chtěly ještě více rozvést a něco dalšího odvyprávět (např. U-DO), ale je z toho cítit ta bezmoc a lámání přes koleno, aby to prostě fungovalo a nestalo se z toho za každou cenu další Xenogears. Kromě toho jsou tu biblické (a dokonce i mimo-biblické; třeba Lemegeton) odkazy vytěžené až na dřeň, ale v některých případech nedávají vůbec smysl anebo jsou symbolikou využité tak moc praštěným způsobem, že už jsem to nedokázal brát nijak vážněji, jak to Takahashi plácal jedno přes druhé a páté přes deváté. Ale aspoň došlo k nějakému vysvětlení a uzavření, no.
Jo, a jak jsem se dříve zamýšlel nad postavou chaose, tak… inu, zjistěte si to sami.    

Ale víte co. Já jsem si tu hru stejně užil díky tomu zdynamičtění, zjednodušení a hezčí grafice (a opět ty cutscény). A jelikož jsem se dobral odpovědí Xenosagy, tak jsem ukojil svoji touhu po poznání a pustil jsem se do čtení Perfect Works v pevné vazbě, kterou jsem koncem minulého roku koupil někde na ebayi (je to ovšem jen tisk přeloženého PDF, které se dá stáhnout). Výtažek o Xeno hrách v závěru níže.

Epizodu III samotnou tedy jakožto vyvrcholení ságy hodnotím kladně (KOS-MOS jako vždy skvělá, tady navíc s novou nemesis T-Elos, jejichž společné scény jsou famózní). Tedy i přes poznání, že vlastně v každé xeno-sérii jsou úplně ty stejné motivy a zápletky, jenom v jiných kulisách a situacích.
Tak jakpak si letos (2025) povede nové XCX, hm? EDIT: No je to bomba, jak jinak <3

Epilog – zamyšlení nad propojeností Xeno her (pozor, nikdo to nečtěte, nejzásadnější spoilery)!
Začátek všeho je v Xenogears, to se Takahashi snažil uplatnit v Square, všichni to znají. Tam mu to zatrhli a zkrouhli na jediný díl, protože chtěli víc rozvíjet hromskou Final Fantasy. Takahashi proto poté odešel k Namco a spekulace říkají, že kvůli licenčním podmínkám nemohl navázat na Xenogears a pokračovat v něm. Jistou míru v tom ale hrál i vývoj jeho autorské vize.

Kniha Perfect Works vysvětluje dějovou linii Xenogears v plánovaných šesti epizodách takto:
Od naší současnosti uplyne 5000 let, kdy se lidstvo dokáže dostat za hranice našeho solárního systému a cestovat vesmírem díky tomu, že na Zemi byl nalezen Zohar, zdroj vesmírné energie a zhruba všeho jsoucna, který uspíšil vývoj života na planetě. Země je poté opuštěna a ponechána svému osudu neznámo proč. Je označena jako Lost Jerusalem. Vesmírem brázdí koráby s lidskými koloniemi ve snaze najít obyvatelné planety. Jednou takovou je planeta pojmenována jako Neo Jerusalem.

15,000 let před událostmi Xenogears však propuká meziplanetární válka a tady začíná děj první epizody – zrod nejstrašlivější poznané zbraně, Deuse, ale i jeho následného poničení a uložení k regeneraci na příštích 10,000 let. Okolnosti jsou nám neznámé.
Za dalších 5000 let se odehrává děj druhé epizody. Poznáváme Abela, jediného přeživšího ze zřícené lodi Eldridge a jeho konflikt se svatým císařem Cainem. Objevuje se Elly a nastává jejich koloběh sebeobětování a reinkarnací díky Kontaktu.
Epizoda tři se odehrává za dalších 6000 let během vrcholné fáze kultury Zeboim. Lidstvo je na vědeckém vrcholu, ale kvůli genetickým chybám ztrácí schopnost rozmnožování. Kim přijde s nápadem nanotechnologií, ale je zapuzen jako heretik. Do svých služeb ho nicméně zapojí Miang, která potřebuje lidský materiál na oživení Deuse. Je vytvořena Emeralda.
Čtvrtá epizoda se odehrává za dalších 3500 let, tedy 500 let před událostmi Xenogears. Existence Solaris netrvá dlouho, lidé se naučili ovládnout ether a Solaris je zničeno, propukla totální devastace známá jako Day of the Collapse.
Pátá epizoda vypráví příběh Xenogears.
O šesté epizodě se nic neví, snad jen to, že má osudově zakončit nejistou budoucnost planety.

Protože Takahashi nemohl pokračovat s rozvojem Xenogears, musel si poradit jinak. Xenosaga je proto jakýmsi alternativním rebootem ústředních motivů a vložil do ní nápady, které se nevešly do Xenogears, či v něm nemohly za vytvořených podmínek z různých důvodů fungovat. Hráči Xenosagy si však mohou všimnout přímých odkazů – Zohar, U-DO/wave existence, Abel a Nephilim/Elly, příjmení Uzuki, Lost Jerusalem apod. Tyto odkazy mohou hráče mást, protože navádějí k pocitu, že jsou obě značky propojené, ale není tomu tak, jedná se spíše o recyklaci stejných prvků (ovšem s mírně odlišnou funkcí).
Xenogears proto můžeme brát jako oddělený základní kámen, který posloužil jako inspirační zdroj pro Xenosagu a Xenoblade Chronicles (ničení planet, zrod planet a vesmíru, lidé mohou vzít osud a budoucnost do vlastních rukou atd). Teoreticky by to mohl ještě napravit a propojit nějaký multivesmír, jiná dimenze nebo něco podobného, ale o tom nic nevíme.  

Xenosaga proto víc pracuje s kánonem a díky zakončení příběhu si nechává viditelně otevřená vrátka, která se s příchodem DLC Future Redeemed ke Xenobade Chronicles 3 možná, ale jen opravdu možná začínají otevírat. Momentálně to nemáme potvrzené, avšak ta poletující blecha po titulcích třeba opravdu je KOS-MOS (protože co jiného).
Další vazba byla vytvořena stejným dílem ke Xenoblade Chronicles X, když se parta hrdinů z Future Redeemed ocitne na „Klausově planetě“ a z rádia se line to samé, co v úvodní scéně XCX.
Zatím ale visí ve vzduchu jiná zásadní otázka – když jsou Xenosaga, Xenoblade Chronicles a XCX propojené, tak jaký byl tedy osud Země?
Protože každý z těchto příběhových vesmírů nakládá se Zemí trošku jinak a s šíleným časovým rozpětím. Opět by se to nejspíš dalo nějak vysvětlit a propojit různými způsoby, ale to se budeme pohybovat na úrovni fanouškovských teorií. Takže dobrovolníci, sem s tím. Komentáře k mému komentáři pište do diskuze :D   

Rozcestník na mé ostatní komentáře Xenosagy:
Xenosaga Episode I: Der Wille zur Macht 
Xenosaga Freaks 
Xenosaga Episode II: Jenseits von Gut und Böse 
Xenosaga Episode III: Also Sprach Zarathustra (jsi zde!)

Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba: 45 hodin
Segment file: komplet 15/15
Skill line: komplet 7/7
HaKox komplet 60/60
Omega ID, Erde Kaiser Sigma kaput
Heaven’s Door 

Očividně tady půjdu proti proudu s tvrzením, že dvojka se mi líbí více než jednička, pokud přistoupím na ono nešťastné epizodické štěpení celého příběhu Xenosagy. Dvojka podle mě trpí klasickým syndromem prostředního dítěte – motivy jsou rozvíjeny, ale obvykle ještě neuzavřeny. První dítě zaujalo publikum novotou, druhé je spíš tak do počtu, táhne se jako vlažná nudle a teprve třetí na sebe strhává pozornost. Show must go on v dalším díle. I přesto si myslím, že příběh a postavy zrají jako víno.  

A nejenom příběh. Grafická podoba hry malinko pozměnila směřování z upjaté stylizace k více realističtějšímu pojetí (mohlo by se např. nabízet srovnání s grafickým vývojem série Final Fantasy). Nejvíce je změna vidět na Shion, která tu uvolňuje pozici hlavní postavy, aby byl prostor dán všem ostatním postavám zhruba rovnoměrně. Hned v úvodu jí nemotora Allen šlápne na brýle, takže Shion má záminku změnit vizáž z vědecké pracovnice na neformální atraktivní holčinu své mladistvé kategorie. Je to dáno i tím, že nyní nadobro opouští zázemí svých technických laboratoří a v moderním kostýmku se slušivým účesem se vydává do terénu, aby se probíjela vesmírem a jinými nehostinnými dungeony. No a mně se ta holka japonská prostě líbí, tím spíš v oné plavecké verzi, ehm. Dokonce výrazně ubylo jejích hysterických momentů z jedničky, takže se může hráčům jevit sympatičtější.  

Líbilo se mi, že k partě se přidala nastálo jedna další postava (plus druhá tak nějak mimo partu). Dějová linka se zašmodrchala několika dalšími zvraty a došlo k odkrytí rovnou několika bolestných minulostí (víceméně vše pramení z globální katastrofy před 14 lety). V první polovině mě držela v napětí Momo a její vztah s doktorkou Mizrahi. Ještě že byl nablízku Ziggy. Druhá polovina pak nabídla pár pěkných nápadů. Jako třeba průlet mezi dvěma černými dírami (a co se přitom stalo), nebo rozervání planety způsobené sektou Ormus a jejím patriarchou, protože všichni ve vesmíru chtějí sprostě zneužít Zohar. Asi nejvíc mě bavilo sledovat vývoj událostí s maniakem Albedem, jehož scény byly v předchozím díle na západě cenzurovány.  

Nicméně není všechno zlato, co se třpytí. V hratelnosti dvojka citelně pokulhává. Jednak má příšerně pomalé tempo a všechny animace působí hrozně zdlouhavě včetně samotného pohybu postavy (opět musím vychválit multifunkční emulátor se zrychlením hry, mimo příběhové animace jsem měl běžně zapnuto přes 200%, v grindu i 300% rychlost), jednak se tu objevuje jiný soubojový systém, jenž působí velmi překombinovaně a trvalo mi neuvěřitelně dlouho, než jsem dokázal objevit jeho funkční jádro, což v podstatě nastalo až teprve ve finální části hry. Uh.
Na druhou stranu ty příběhové části se přejdou relativně rychle a hra končí zhruba ve chvíli, kdy jiná JRPG teprve opravdu začínají. Nutno také podotknout, že k rychlejšímu postupu významně přispívají odemykatelné skilly, jenže tomu hra nedává moc prostoru, takže k tomu lepšímu se hráč vlastně dostane až v post game a do té doby má odemknuto možná pár základních vlastností či dovedností. Pokud si hráč brzy nezvykne na souboják a nestanoví si určené cíle k odemykání (což je asi každý nováček), pak většinu hry bude procházet spíš v nějakém survival módu a souboje se stanou zdlouhavým utrpením, tím spíš, že užitečné skilly je potřeba zařídit téměř u každé ze sedmi postav. Na nějaké podpůrné předměty je možné taky zapomenout. Je jich málo a nevšiml jsem si, že by se někde vůbec dalo něco koupit. Výsledek je ten, že se hráč snaží materiálem za každou cenu šetřit, jinými slovy vůbec nic ze zásob nepoužívat (healování je lepší zajistit skrze skilly postav, což se dá i mimo boj).  

Možná bych se měl trochu rozepsat o tom, jak vlastně ten souboj v praxi funguje, ale to by bylo na dlouho. Tak jen heslovitě – základem jsou opět tlačítková komba a řetězení útoků, úspěch tvoří kombinace nabíjených silnějších řetězů ideálně v kombinaci s komby druhých dvou postav (boosty). Nepřátelé se dají pomyslně dělit na uživatele fyzické a ether, navíc mají pomyslné zóny efektivity, takže na různé nepřátele jsou efektivnější různí členové party. Plus jsou ve hře různé buffy a podobně. Pokud mohu dát za sebe tip, tak je dobré odemknout postavám Inner Peace a Overload, kterážto kombinace významně zvyšuje přežití a rychlost soubojů. Mimo souboje postav jsou tu (opět) souboje obřích mechů, které jsou výrazně jednodušší než souboje klasické party. Tedy pokud s nimi hráč nejde hned v závěru hry do post game, ale dá se to.  

Mimo hlavní příběh ovšem notně pomáhá plnění vedlejších GS misí (GS jako Global Samaritan), kde nejvíce času zabere pobíhání z místa na místo a občas dojde na nějaký ten souboj, minihru nebo rébusy. A doporučuji postupovat s návodem, ostatně já bych se bez něj vůbec nechytal. Existuje mnoho různých podmínek, které určují co , kde, jak, nebo především kdy. Nakonec jsem to poctivě vyběhal úplně všechno, i když to znamenalo třeba ještě čtrnáctkrát absolvovat závěrečný bossfight a protáhnout si hru významným způsobem.
U tří miniher jsem měl technický problém, kdy můj emulátor PCSX2 odmítal zpřístupnit funkci pravé analogové páčky, ale naštěstí se mi to po chvíli přemýšlení podařilo snadno vyřešit i bez pluginů (které stejnak nefungují). Měl jsem z toho však chvíli nervy nadranc a bylo to na pováženou.  

Inu, ve výsledku mám všechny mise splněné, nalezené všechny červené dveře a tajné klíče, profesor mi sestrojil k přivolání obřího robota, takže spokojenost. Jediné, co mi chybí, jsou tři superbossové, jejichž laťka je pořád ještě dost vysoko nad mými levely a musel bych investovat poměrně mnoho času k tomu, abych tu laťku aspoň pomyslně srovnal. Místo toho si na chvilku odpočinu a snad zanedlouho spustím třetí díl. To jsem zvědavý, jak to dopadne!
Jo, a KOS-MOS je totálně badass postava.  

Rozcestník na mé ostatní komentáře Xenosagy:
Xenosaga Episode I: Der Wille zur Macht  
Xenosaga Freaks  
Xenosaga Episode II: Jenseits von Gut und Böse (jsi zde!)
Xenosaga Episode III: Also Sprach Zarathustra

Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba: 65 hodin
Červené dveře komplet 18/18
Secret Key komplet 31/31
Vedlejší GS úkoly komplet 36/36
Erde Kaiser Fury!
Poznámka – superbossové: nič :/ 

Vizuální novela volně navazující na Xenosagu I, kdo by to byl řekl. Zahrál jsem si dostupných 5 kapitolek v anglickém fanouškovském překladu a obsah zbývajících dvou jsem pročetl na Xenosaga-wiki. Příběhově se jedná o lehce infantilní, humorný fillerový akt, kdy dochází k hackerskému útoku na lodi Elsa, který postihne i KOS-MOS a Momo, přičemž se KOS-MOS vymkne kontrole, začne běsnit a demolovat vše kolem včetně řídícího můstku na vesmírné lodi Durandal, kde zrovna řeší technické problémy i Shelley, Mary a dvě 100-série Realianek.  
Každá kapitolka trvá odhadem 15-20 minut a věnuje se stejné situaci z pohledu jedné ze zúčastněných postav, vždy pak někde následuje sekvence s jednoduchým interaktivním kvízem. Díky přeloženým kapitolkám jsem si takto mohl zahrát za postavu Ziggyho, Momo, chaose, Jr. a KOS-MOS. Finální dvě se věnují Shion a Allenovi, kde dochází k rozuzlení celé zápletky.  

Postavy jsou plně dabované se stejnými herci z Xenosagy a hra je ozvučená. Vyprávění probíhá pomocí ilustrovaných obrazovek interiérů obou vesmírných lodí s mluvícími postavami, přičemž v případě chaose dochází i k boření čtvrté zdi, jelikož chaos promlouvá rutinně přímo k hráčovi.  

Xenosaga Freaks nepřidává své sérii nic extra a nic by nechybělo, kdyby jí nebylo. Pokus o humor zde obsažený reflektuje klasické anime klišé s fillerovou vatou a vzájemné hašteření postav kvůli dvěma love-crush, nicméně hacknutá KOS-MOS mě celkem bavila v kombinaci s chaosovým řešením situace. Do určité míry jsem teď zvědavý, co se z toho chaose časem vyklube, protože je to taková zvláštní postava, která očividně ví víc než ostatní, snad i vidí budoucnost, ale vše si nechává pro sebe a vždy někam záhadně zmizí, když by mohl něčím zajímavým přispět. 
Hra je určena jen největším fanouškům série, kteří asi stojí o jakékoliv rozšíření se svými oblíbenými postavami a chtějí je vidět i více civilněji bez vesmírných bitev, cestování vesmírem a vyšetřování mizejících planet. Ve své době jistě stála za pozornost i díky demoverzi druhé epizody.

Rozcestník na mé ostatní komentáře Xenosagy:
Xenosaga Episode I: Der Wille zur Macht   
Xenosaga Freaks (jsi zde!) 
Xenosaga Episode II: Jenseits von Gut und Böse   
Xenosaga Episode III: Also Sprach Zarathustra

Přemýšlel jsem, zda mám napsat komentář až po odehrání celé trilogie, anebo hned po dohrání první epizody. Nakonec jsem zvolil druhou možnost s tím, že bude lepší se po dohrání trojky vrátit k tomuto komentáři a zpětně jej reflektovat. Během hraní jedničky jsem se jakoby vrátil k základům Xenogears – tlačítková komba, atmosféra, podobné hudební motivy, rozervané postavy. Dokonce jsou tu přímé odkazy v designu postav a občas tu někdo probleskne tak, že nevím, jestli se jedná jen o inspiraci nebo přímé cameo, anebo snad jenom nápad, ze kterého sešlo kvůli seškrtání série. Už se těším, až si to po dohrání trojky víc nastuduju, když už jsem si k tomu nakoupil tištěný materiál. Xeno série mě vtahuje pořád víc.  

Lidi si často stěžují na grafický styl postav, mně to nevadilo. Jedinou bídu vidím v tom, že dochází jen k minimální mimice ve výrazu postav a příliš tomu neprospívají ani toporně upřené pohledy otevřených očí. Naopak z tohoto faktu nejlépe vychází postava KOS-MOS, která je prostě robotický android a zároveň ultimátní zbraňový arzenál, přičemž její chladná mimika přesně odráží striktně kalkulované chování a neměnný výraz v obličeji. Příběhem nás však provází hlavní technická inženýrka Shion, vedoucí pracovnice v oblasti IT, AI, robotiky a programování. A samozřejmě mozek, který vdechl život KOS-MOS. Nicméně není vše, jak se zdá být, a Shion časem zjišťuje, že nad KOS-MOS nemá tak úplně kontrolu. Proč? To je evidentně součástí příběhu, jenž rád pracuje s náznaky. A těch náznaků je tu opravdu hodně, zatímco odpovědi na palčivé otázky v nedohlednu.
Co bych taky chtěl od první epizody, no ne?  

Hru jsem hrál v necenzurované undub verzi, tedy v japonštině s titulky, což je nejlepší volba. Použil jsem emulátor PCSX2. A ještě že jsem to udělal. Vážně bych to nechtěl hrát bez možnosti ukládání. Všude možně jsou mraky věcí, které se dají snadno minout, nebo delší úseky bez umístěného save pointu. Po odehrání úvodní lokace jsem zjistil, že jsem někde něco minul, a dál už jsem jel částečně podle návodu. Například jsem zřejmě nenarazil na vedlejší úkol s hackerem. Do konce hry jsem měl o něm dostávat četné e-maily. Samozřejmě mi nepřišlo nic. Hlavně, že Shion stále dostávala e-maily o vydání dobových moderních her od Namca jako třeba Smash Court Tennis, Ninja Assault, Tekken 4 nebo Ace Combat 4.
V jednu chvíli pronese, že miluje hry, ovšem to se nejspíše týká hraní karetních hazardních her a arkádových automatů, jelikož v mojí hře se stala multimilionářkou díky výhrám v kasinu (emulátor, yay!), a celkem jí šlo i ovládání vrtáku místo chňapáku v minihře s vrtáním odměn (dvakrát yay pro emulátor). Přiznám se, že o výhru v Xenocard jsem se ani nesnažil, neboť jsem nebyl motivován dostatečným obsahem odměn, respektive žádným.  

Emulátor nicméně poskytuje i další výhodu – přetáčení soubojových animací a urychlování pohybu. Xenosaga mě v podstatě naučila více šetřit čas, který bych musel trávit sledováním dlouhých, pooomaaalýýýých animací. Především ve druhé části hry hráč sežene různé užitečné útoky pro Shion, ale je to sekec mazec, hlavně šíleně dlouhý Erde Kaiser, kdy na konci už pouze chybí, aby pronesl: „Decepticons, attack!“  

Hra má vůbec celou řadu různých bojových možností. Kombinace komb řízených třemi různými tlačítky, klasické odemykatelné ether útoky typické pro celou Xeno sérii, speciální odemykatelné tech útoky a navrch k tomu všemu přeměnu na ultimátní mecha stroj (zde jako A.G.W.S.). Pro většinu z nich je třeba někde nagridnovat body, odemknout jimi útoky a poté je ještě nastavit k efektivnímu používání. Samozřejmě se k tomu počítají i pasivy a několik slotů do výbavy postav i do mechů. No dá se s tím vyhrát. I když to zpočátku vypadá trochu komplikovaně, vlastně je to všechno docela jednoduché. Jen bych doporučil mrknout se do nějakých tabulek, aby hráč věděl, do čeho efektivně investovat body a co upřednostit dříve za útoky (typicky je lepší mířit na AoE).
Mimochodem, stále je na obrazovce přítomen ukazatel s radarem detekujícím ostatní blízké formy života, ať už ty přátelské či nepřátelské.

V první polovině hry je nouze o prostředky. Nejsou peníze, není podpůrný materiál, healování není zrovna moc intenzivní a navíc se Shion vyplatí investovat do nabídek ve vývoji zbraní (skrze e-maily). Prostředek hry se mi zdál nejtěžší, protože přibývá těžších nepřátel a ještě nejsou k dispozici úplně dobré útoky. Ale jakmile se otevře kasino, je vyhráno. Se všemi penězi světa se dají vykoupit obchody a mít všeho dostatek.  

Xenosagu jsem ale samozřejmě nehrál kvůli hazardním minihrám a digitálním milionkům. Jako vždy mě nejvíce zajímá příběh. Ten se tu teprve pomalu rozbíhá, ale Xeno série má svůj typický styl vyprávění, na který jsem už zvyklý (velmi, velmi obsáhlé animované scény) - speciálně mě zaujaly situace jako přestřelka v hyperprostorovém tunelu a klouzání po jeho vnitřní stěně, vesmírné bitvy proti Gnosis nebo Albedovo nevyzpytatelné šílenství. A po fantastickém napínavém finále se už dost těším na další epizodu.  

Pochopitelně mě zajímalo i to, jakým způsobem se původní Xenosaga inspiruje Biblí a biblickou symbolikou, protože po Xenogears už jsem to čekal. A koukal jsem takřka s otevřenou pusou, co všechno se ve hře objevilo, i když zpravidla se tu míchá všechno možné dohromady a je z toho jakýsi židovsko-kabalistický katolický guláš s příměsí německé terminologie (Kirschwasser, Erde Kaiser apod.), což je poněkud zvláštní kombinace. Ale baví mě to a budu to sledovat i v příštích epizodách.  

A těším se i na další postavy, hlavně ty záporné. Musím uznat, že jsem speciálně ohromen výkonem Koichiho Yamadery v hlavní záporné roli, který si ji očividně užíval. Dlouho mě žádný tak nepobavil, jako právě tenhle maniak. Oproti němu jsme parta slabochů (nechci ukazovat prstem, ale je to především asistent Allen, snad se ještě pochlapí). Jinak jsem si víceméně oblíbil i ostatní členy (Momo, Ziggy, Jr… zato chaose jsem moc nepochopil), i když zatím nemám pocit, že by charakterově nějak významněji vyčnívali, snad kromě toho Jr.
A pak… ale dost už, pokračování příště.  

Herní výzva 2025 – 10. Dohraj hru, ve které se vyskytuje radar nebo detektor pohybu.  

Rozcestník na mé ostatní komentáře Xenosagy: 
Xenosaga Episode I: Der Wille zur Macht (jsi zde!)
Xenosaga Freaks   
Xenosaga Episode II: Jenseits von Gut und Böse   
Xenosaga Episode III: Also Sprach Zarathustra

Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba: 38 hodin
Všechny červené dveře
Erde Kaiseeer ftw!
Mintia, Great Joe kaput