Třetí díl úspěšné série Guitar Hero s podtitulem Legends of Rock konečně dává i PC hráčům možnost okusit pocit opravdové rockové hvězdy. Po dvou úspěšných dílech, které se objevily výhradně na konzolích, se hry neujali původní tvůrci z Red Octane, nýbrž Neversoft - ti však původní koncept významně nezměnili a třetí díl série je důstojným nástupcem s pořádným tracklistem.
Za všechny stačí zmínit Barracuda od Heart, Sabotage od Beastie Boys či Rock And Roll All Nite od Kiss. Hra poprvé obsahuje i multiplayer, jehož součástí je několik herních módů.
Bursoft
S otlačenými konečky prstů, opocenou klávesnicí a křečí v obou rukách jsem dorockoval na medium obtížnost a hluboce se klaním všem, kteří měli trpělivost se hodiny učit jeden song za druhým na těch vyšších.
Guitar Hero jsme hrávali kdysi dávno na střední škole o přestávkách na těžce nestíhajících noťasech a předháněli se, kdo dá lepší skóre v Dragonforce. Po víc jak deseti letech mi to už ale jako taková sranda nepřijde. Zcela zásadní problém je, že se ta hra fakt špatně hraje na klávesnici a plastovou kytarku si kvůli jedné hře pořídí fakt jenom blázen. Skladby mají nevyrovnanou obtížnost, takže někdy si jen tak pinkáte po klávesách a druhým okem máte dokonce čas sledovat, co se děje i mimo virtuální hmatník a někdy holt jenom bezbranně mlátíte do klávesnice a doufáte, že náhodou trefíte aspoň něco.
Celková grafika je příjemně stylizovaná, výběr songů je docela dobrý, hráč má menší možnosti customizace vlastního kytaristy, i když to nemá žádný efekt, protože není moc možností během hry jej sledovat. Práci si autoři měli dát s nějakou variabilitou členů bandy. Je vtipné sledovat hlavního zpěváka, jak jemně vyzpívává Black Magic Woman a následně se přepne do Disturbed :D
Dřív bych si asi dal s GH větší práci, zkusil ještě vylepšit pár výsledků, ale během likvidování klávesnice jsem si všiml, že mi hra nedělá moc dobře na hlavu a žaludek. Kolikrát jsem byl jak v tranzu, když jsem se soustředil na vybrnkávání, ale po skončení písničky se mi motala hlava, nejspíš kvůli posouvajícímu se hmatníku v popředí nějaké jiné scény. 27.6. 2008 jsem hře dal halabala 70%, ale když nad tím přemýšlím, je to za mě dodnes férové hodnocení.
Guitar Hero jsme hrávali kdysi dávno na střední škole o přestávkách na těžce nestíhajících noťasech a předháněli se, kdo dá lepší skóre v Dragonforce. Po víc jak deseti letech mi to už ale jako taková sranda nepřijde. Zcela zásadní problém je, že se ta hra fakt špatně hraje na klávesnici a plastovou kytarku si kvůli jedné hře pořídí fakt jenom blázen. Skladby mají nevyrovnanou obtížnost, takže někdy si jen tak pinkáte po klávesách a druhým okem máte dokonce čas sledovat, co se děje i mimo virtuální hmatník a někdy holt jenom bezbranně mlátíte do klávesnice a doufáte, že náhodou trefíte aspoň něco.
Celková grafika je příjemně stylizovaná, výběr songů je docela dobrý, hráč má menší možnosti customizace vlastního kytaristy, i když to nemá žádný efekt, protože není moc možností během hry jej sledovat. Práci si autoři měli dát s nějakou variabilitou členů bandy. Je vtipné sledovat hlavního zpěváka, jak jemně vyzpívává Black Magic Woman a následně se přepne do Disturbed :D
Dřív bych si asi dal s GH větší práci, zkusil ještě vylepšit pár výsledků, ale během likvidování klávesnice jsem si všiml, že mi hra nedělá moc dobře na hlavu a žaludek. Kolikrát jsem byl jak v tranzu, když jsem se soustředil na vybrnkávání, ale po skončení písničky se mi motala hlava, nejspíš kvůli posouvajícímu se hmatníku v popředí nějaké jiné scény. 27.6. 2008 jsem hře dal halabala 70%, ale když nad tím přemýšlím, je to za mě dodnes férové hodnocení.
ViRus
WoodoX
Triple T
DS
Bartcore86
veselykralicek
St_Jay
slosik
Pro: ovladač, výběr skladeb, multiplayer, souboje
Proti: postupný stereotyp