Nejsem velkým zastáncem her, které ke svému hraní potřebují materiální nástavbu. Jistou specifickou, o originál se opírající, věcičku na umocnění hráčských pocitů ve všech směrech. Ale u Guitar Hero (ve svém v pořadí třetím - prvním na pc – ztvárnění) by se onen entuziastický pocit bez tohoto doplňku – kytary - skutečně nedostavil v plné míře a každému, kdo se pro tuto hudební hru rozhodne, vřele doporučuji si tento ´lá spéciale´ ovladač zakoupit spolu s hrou.
Zcela určitě se objeví mnoho těch, kteří mají nemalé zkušenosti se skutečným hraním na tento nástroj a budou namítat, že hru samotnou to celé moc nevystihuje a budou mít částečně pravdu. Nebolí vás prsty ze strun, tíha ovladače je mnohem menší, ale i tak je zde “hafo“ podobností (hmatník, nezbytnost citu pro rytmus) a hlavní je stejně spíš myšlenka - zábava v kolektivu, poslech oblíbených songů, zprostředkování hudebního interaktivna, zlepšení postřehu a v neposlední řadě zdravé soupeření (sám se sebou nebo právě v onom kolektivu). A to se tady povedlo myslím na jedničku.
Už to, že se tento díl jmenuje Legend of Rock nasvědčuje, že kytarové party se zde budou vyskytovat ve velikém počtu. Pomalejší i ty rychlejší a k tomu jako mezihry kytarové souboje proti skutečným hráčským (myšleno na nástroj kytary) veličinám (např Tom Morello z Rage Against the Machine, Slash z Guns N' Roses aj.). Tyto souboje jsou skutečnou výzvou, nezáleží u nich jenom na správném stisku dané klapky, ale také na používání sesbíraných bonusů (povolení strun, zablokování hry nebo třeba úder blesku). I když se ve hře člověk zaměřuje především na mačkání různě barevných kláves ve správný okamžik, není to tak jednoduché jak se zdá a dostat se na konec písně na nejtěžší obtížnost je poměrně fuška. V kariéře se potom za správné zahraní vybrané písně dostávají dolárky, které je možné následně použit na vzhled svého kytarového šílence.
Do jisté chvíle se tato hra jeví jako ideální zábava, zůstává jí ale pouze tehdy, když máte ovladače-kytary - dva/ě a můžete drtit spolu či proti sobě. Jinak se po natrénování stává ze hry tak trochu jukebox s možností aktivně se na skladbách podílet.
Zcela určitě se objeví mnoho těch, kteří mají nemalé zkušenosti se skutečným hraním na tento nástroj a budou namítat, že hru samotnou to celé moc nevystihuje a budou mít částečně pravdu. Nebolí vás prsty ze strun, tíha ovladače je mnohem menší, ale i tak je zde “hafo“ podobností (hmatník, nezbytnost citu pro rytmus) a hlavní je stejně spíš myšlenka - zábava v kolektivu, poslech oblíbených songů, zprostředkování hudebního interaktivna, zlepšení postřehu a v neposlední řadě zdravé soupeření (sám se sebou nebo právě v onom kolektivu). A to se tady povedlo myslím na jedničku.
Už to, že se tento díl jmenuje Legend of Rock nasvědčuje, že kytarové party se zde budou vyskytovat ve velikém počtu. Pomalejší i ty rychlejší a k tomu jako mezihry kytarové souboje proti skutečným hráčským (myšleno na nástroj kytary) veličinám (např Tom Morello z Rage Against the Machine, Slash z Guns N' Roses aj.). Tyto souboje jsou skutečnou výzvou, nezáleží u nich jenom na správném stisku dané klapky, ale také na používání sesbíraných bonusů (povolení strun, zablokování hry nebo třeba úder blesku). I když se ve hře člověk zaměřuje především na mačkání různě barevných kláves ve správný okamžik, není to tak jednoduché jak se zdá a dostat se na konec písně na nejtěžší obtížnost je poměrně fuška. V kariéře se potom za správné zahraní vybrané písně dostávají dolárky, které je možné následně použit na vzhled svého kytarového šílence.
Do jisté chvíle se tato hra jeví jako ideální zábava, zůstává jí ale pouze tehdy, když máte ovladače-kytary - dva/ě a můžete drtit spolu či proti sobě. Jinak se po natrénování stává ze hry tak trochu jukebox s možností aktivně se na skladbách podílet.
Pro: ovladač, výběr skladeb, multiplayer, souboje
Proti: postupný stereotyp