Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Shadow of the Colossus

Wanda to Kyozō

82
33 hodnocení Platformy
Žánr:
adventura > akční adventura *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
18.10.2005 PS2
27.09.2011 PS3
Vývojáři:
Some mountains are scaled, others are slain. Into the unknown, ride forth.

Ujíždět vstříc tryskem novým obzorům mu bylo denním chlebem. Dokud se mohl navracet ke své milované Mono, byl neskonale šťasten a když jeho životní láska náhle zemřela, odmítl ránu osudu přijmout. Odvezl ji do Svatyně uctívání, aby požádal zrakům všech příchozích skrytého ducha o dívčino vzkříšení. Božský Dormin vyslechne v síni prosluněné paprsky světla všechny, ale odpoví jen některým. Jezdec Wander si pozornost božstva vysloužil tasením Prastarého meče. A odpověď? Na éterickou bytost postrádající viditelnou formu působí protipožadavek za navrácení duše do těla zesnulé až znepokojivě světsky... Aby Mono procitla z věčného spánku, má Wander svým mečem sprovodit ze světa šestnáct kolosů.

Kolosy pobývají v přilehlém okolí, jež tvoří dálavy do mlhy zahaleného poloostrova známého jako Zapovězená země. Veškerý um zacházení s mečem a lukem byl byl odhodlanému jezdci k ničemu nemít věrnou klisnu Agro. Z hřbetu vraníka Wander porazí celkem pět kolosů. Ať už je příslušný kolos antropomorfní, nebo připomíná stvoření z říše zvířat, má na těle zranitelné místo v podobě zářící pečeti. Na mnohé bude třeba vyšplhat a využít k jejich porážce okolního prostředí. Když už váš jezdec nebude v pustém kraji stepí, skal, hor a jezer vědět kudy kam, stačí pozdvihnout meč k nebi - sluneční paprsek již naznačí správný směr cesty zpět či k dalšímu z velikánů. Každá výprava je neobyčejnou anabází do neznáma.

Shadow of the Colossus podruhé vyšel spolu s předešlým Ico (2001) v HD kolekci pro PS3 (2011) a SotC pak opět v samostatném remasteru (2018) pro PS4. Třetím dílem této velmi volné série se stal The Last Guardian (2016).


Poslední diskuzní příspěvek

kuler91: Já tedy hrál SotC před pár lety v PS2 emu, a zážitek to byl výborný :). Ovládání je tedy dle mě zcela běžné a atmosféra je…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PS2 95
Kdybych měl popsat Shadow of the Colossus v několika slovech, vystačím si se slovy umění a elegance. Jen málo videoher bych dokázal označit za ambiciózní počiny, které si nezadají s uměleckým projevem u jiných médií. Tam kde ICO teprve odkrývá potenciál autorů, tam nepřímé pokračování Shadow of the Colossus působí jako bezchybné dílo těžící z média to nejlepší, co může. Kultovní status zcela nepřekvapuje, takto unikátních a zajisté i obdivuhodných videoher nevzniklo mnoho.

Obecně platná poučka, že v jednoduchosti je síla - zde platí dvojnásob. Prostý příběh o zemřelé a její záchraně takzvaným "Wandererem" skrze zneškodnění kolosů v neznámém světě je prostý většiny narativních berliček. Po krátkém intru a příchodu do ruin staré civilizace se následně otvírají hráči k prozkoumání široké pláně, písečné duny nebo husté pralesy. A to je vše. Koncept titulu počítá především s objevováním nového a s následnou konfrontací s různorodými kolosy. Mnoho otázek, minimum odpovědí. Proč je vůbec nutno porazit obrovské, se zdejším světem zcela spjaté, organismy? Přitom je vidět, že mnoho z nich ani konfrontaci s Wandererem nemá v cíli a očividně tak narušujeme zdejší harmonii světa. Přes všechny tyto pocity se pokračuje k nevyhnutelnému osudu a silnější víře k záchraně bezvládného těla Mono. I přes absenci psaných i verbálních vjemů je s každým dalším zabitým kolosem cítit větší pocit bezmoci.

U děl Fumito Uedy můžeme pozorovat důraz na vyvolání emocí. Žádné prvoplánové příběhová rozhodnutí ale nečekejte. Naopak u SotC přesně Ueda odhadl, co nepůsobí vulgárně až odpudivě (k tomuto může někdy trochu svádět ICO), a naopak nechává mluvit pouze výsledné scenérie a kolosy. A to je počin hodný uznání, vzhledem ke stavění na kontrastu mezi minimem (obrovské a prázdné plochy) a naopak maximem (obrovské kolosy) jako výrazového prostředku. Potěší také nezvyklá míra detailů - mimika, jednotlivé části těl kolosů až po rozpohybovanou srst nebo i jen střelba z luku ze sedla koně. Na jehož hřbetu strávíte podstatnou část hry.

Shadow of the Colossus je ale především také krásná hra. Úhly kamery, architektura a celkové genius loci zdejších ruin nebo fantastický soundtrack Kow Otaniho (dle mého jeden z vůbec nejlepších) ukazují na obrovskou kreativitu autorů. A na výsledku je to vše znát. V době vydání se hra pyšnila prakticky jen desítkovým hodnocením. O více než deset let později myslím můžeme říci, že jde o jeden z milníků videoher. Tedy, Shadow of the Colossus jsem si zamiloval.

Pro: umění jako videohra, hudba, motiv, mytologie

Proti: kamera

+26(27-1)