Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Last Guardian

Hitokui no Ōwashi Toriko

82
17 hodnocení Platformy
Žánr:
adventura > akční adventura *
akce > plošinovka
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
06.12.2016 PS4
Vývojáři:
Sony Interactive Entertainment Japan Studio, genDESIGN (sekundární)
Oficiální stránky:
https://www.playstation.com/cs-cz/games/th…
The long-awaited tale of the bond between a boy and a giant beast...

Postarší muž se v myšlenkách vrací do dětských let, aby vypověděl svůj neobyčejný příběh. Jednoho dne jej z rodné vesnice uneslo prapodivné stvoření nemalých rozměrů. Růžkatá hlava připomínala psí. Uši, trup a dlouhý ocas byly kočičí. Pár opeřených perutí a čtvero nohou s pařáty vzbuzovalo dojem ptačího dravce. Chlapec procitl v jeskyni s rituálním tetováním na pažích, zatímco jeho mazlivě měkoučký únosce s kopím v pravé lopatce pomalu skomíral nablízku. Krk zvířete svíral obojek s řetězem, jehož přerušením vzniklo mezi nesourodou dvojicí pouto nejsilnější, přátelství.

Deset let očekávaný počin od tvůrčího kolektivu Fumito Uedy nijak nenavazuje na Ico (2001) ani na Shadow of the Colossus (2005). Charakterem hratelnosti má však The Last Guardian mnoho společného s prvně jmenovaným. S oběma tituly jej pak rovnocenně spojuje minimalistický narativ, kdy se nikdy nedozvíte více, než bezprostředně potřebujete vědět. Povaha překážek vychází z prostředí skalních ruin v rozvalu. Nebesa jsou takřka na dosah, nicméně dno nesčetných průrv a propastí v nedohlednu. Další nebezpečí představují stráže podobné sochám z terakotové armády.

Mnohé nástrahy a výškové rozdíly by bezejmenný chlapec bez mýtického zvířete, jemuž říká Trico, neměl šanci překonat, ale ten se pro změnu bojí skleněných očí. K pákám otevírajícím velké brány se zase dostane pouze jeho malý chráněnec, který po Tricovi smí libovolně šplhat. Gryfa zvící tvor rovněž rád mlsá dřevěné sudy s modrozelenou substancí, jež není nikdy obtížné najít a odměnit tak svého věčně hladového ochránce. Jak pouto mezi oběma protagonisty poroste, osvojíte si více pokynů pro postupně sílícího Trica, což ovšem neznamená, že vás vždycky poslechne.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PS4 80
Před Last Guardianem jsem nehrál ani Ico ani Shadow of the Colossus, takže to byla moje první zkušenost s tvorbou Fumito Uedy. Do hry jsem šel s tím, že by se mělo jednat o poněkud citlivější zážitek, než je v herním průmyslu zvykem, a za sebe musím uznat, že jsem to z toho opravdu cítil.

Středobodem hry je okřídlený kočko-pes, Trico, se kterým se v roli malého kluka, ztraceného v neznámem chrámovém komplexu, postupně seznamujete, zvykáte si na sebe, pomáháte si a snažíte se dostat z komplexu pryč a současně i zjistit, co se to tady děje a kde jste se tu vzali.

Přitom Tricovi sem tam nacházíte jídlo, sem tam ho podrbkáte, sem tam z něj vytáhnete zapíchnutý oštěp, a on se Vám odměňuje tím, že Vás začne víc poslouchat, že se o Vás bojí a když může, snaží se Vám pomoct. Vůbec nejvíc se mi na hře líbilo právě to, že na mě Trico nepůsobil naskriptovaně, ale opravdu jako zvíře (jakkoliv stále v mantinelech lineární naskriptované hry). A tak na mě občas jen zmateně koukal, když jsem poskakoval kolem a snažil jsem se mu špatně vysvětlit, že bych potřeboval, aby udělal tohle nebo ono, občas jsem mu nadával a pak si ho šel usmiřovat (ačkoliv on nevěděl, že jsem mu nadával, ale já se cítil špatně) a vůbec jsem nad ním moc nepřemýšlel jako nad shlukem polygonů, ale jako nad zvířecím parťákem.

Líbil se mi i fakt, že hrajete za malého kluka a hra to dostatečně reflektuje, takže s nepřáteli se nemáte šanci "na férovku" nijak vypořádat (maximálně do nich žduchnout a utéct). Pokud Vás chytí, snažíte se jim vysmeknout tím, že mačkáte všechna tlačítka na ovladači jako zběsilí (což mám tendenci automaticky dělat v obdobných situacích i v jiných hrách).

Technická stránka hry mě nijak neurazila, což komentuji s ohledem na fakt, že jsem po vydání vnímal určitou hlasitou (možná) menšinu, která si stěžovala, že hra vypadá jako z dob Playstation 2. Jelikož jsem ale velký blázen do krásně zpracovaných animací, už od prvních videí jsem děsně hltal pohyb kluka (například běh po schodech má tak krásnou animaci!). A samozřejmě i Tricovy animace jsou úžasný (když přítelkyně viděla, jak se chystá někam skočit, komentovala to slovy, že přesně takhle ten skok vyměřuje i naše kočka). Jedinou výtkou by tak mohlo být relativně stále stejné prostředí.

Celkově by mohla být hra i o kousek kratší (o hodinu méně pobíhání v hnědých chodbách), ale v zásadě jsem si hru užil a pár momentů mi opravdu na dlouho zůstane v paměti.

Pro: Trico, animace, vztah s Tricem, příběh

Proti: místy frustrace z "neposlušného" Trica; relativně stále stejné prostředí (spousta hnědých chodeb)

+12
  • PS4 90
Až budu někomu chtít ukázat, že hry opravdu nejsou jen o násilí, střílení či ztrátě času, ale dokážou být pravým uměním, poběží jim u mě The Last Guardian.

Jak jinak nazvat dílo, které probudí zvědavost, hravost, naučí trpělivosti a znovu objeví um jen tak mlčky zírat dlouhé chvíle, sedět a žasnout nad těmi drobnými detaily, tou uvěřitelností a přirozeností? Jak jinak pojmenovat interaktivní zážitek, který vyvolá reálné silné emoce? Jak nazvat stav, kdy vznikne citové pouto k imaginární bytosti? Jak jednoduše popsat příběh, který duševně obohatí za hranice klišé fráze, příběh, který má moc člověk změnit k lepšímu?

Pokud i při sepisování těchto pár řádků, více jak měsíc po dohrání, musím zadržovat slzy … a selžu, měl jsem tu čest setkat se s pravým uměním.

Herně i technicky by se dalo Guardianovi vytknout lecos. Určitě hra nesedne každému, ale ten zbytek hře odpustí nad poměry dost a bude odměněn něčím, co se ve hrách běžně nevidí.

Pro: vše okolo Trica - AI, animace, zvuky; hudba ve stylu Thomase Newmana;

Proti: občasné technické obtíže; systémové nároky (Pro 4k nedává)

+12
  • PS4 85
Herní výzva 2019 - 7. "Hra roku"

To je tak nádherný umělecký kousek! Nemůžu začít jinou větou. Trico je kouzelné stvoření, svět kolem ztvárněn velkolepě a pečlivě a hudební doprovod vynikající. A ta práce se světlem! I přes všechny problémy s kamerou, ovládáním, fps dropy a přes momenty, kdy mi trošičku docházela trpělivost, jsem ze hry paf. Jsem paf z toho, jak můžou být hry pojaty, a když už si myslím, že jsem viděla všechno, přijde zase něco nového, co mě dokáže vytrhnout z omylu.

Trico je krásná potvůrka. Ani nevím jak jej popsat. Nejspíš jako čtyřnohého opeřence s tlamou a dlouhým ocasem, roztomilýma velkýma ušima, smutnýma očima a ptačíma nohama. A nesmím zapomenout na růžky a křídla. Taky je pěkně tvrdohlavý, neposlouchá, občas si jen tak dělá co chce. Zpracovaný je opravdu krásně, chová se uvěřitelně a chvílemi byste ho nejradši přerazili. Ale stejně mu to nakonec vše odpustíte, třeba při pohledu jak se vesele cáká v kaluži. A pokud jste mezi šťastlivci, kteří se dostali ke sběratelce a tím pádem i k jeho sošce, upřímně Vám gratuluju... a závidím!

Emoce. Emoce s Vámi cloumají. Nejen protože je Trico tak roztomilou bytostí, ale protože máte před očima dechberoucí výhled, v uších Vám zní vítr a procítěný hudební doprovod, který vznikl pod vedením hudebního génia Takeshiho Furukawi. V některých momentech se možná neubráníte ani vhrknutí slz do očí. Já se tomu tedy nevyhla, a to několikrát. Nemusí to však být jen o dojmutí, smutku, rozplývání se a radosti. Vzhledem ke zmíněné kameře a ovládání můžete chytit taky pěkného rapla. Mě nechytl, ale nutno podotknout, že jsem hráč nadmíru trpělivý.

To nejdůležitější již bylo řečeno, ani nevím co víc napsat, protože dojmy ze hry stále ještě vstřebávám. Je to zážitek, krásný unikátní zážitek, na který budu dlouho vzpomínat a ráda si ho po nějaké době připomenu. Třeba na nové generaci konzolí (doufám ve zpětnou kompatibilu). Shadow of the Colossus ve formě remasteru mám také za sebou. Teď ještě aby oznámili remaster na ICO a jsem nadšená. Jen pro pořádek, hru jsem dohrála za nějakých 14 hodin během dvou dní, kdy mi ten druhý zbývala necelá hodina do konce. Jo, takhle pěkně jsem se do hry už nějakou dobu nezažrala.

Pro: Animace, budování vztahu s Tricem, hudba, osvětlení, příběh, Trico tak jak je, umělá inteligence, zpracování a pojetí světa

Proti: Neposlušná kamera/ovládání i Trico můžou být frustrující, občas nějaké to technické zaškobrtnutí a fps dropy (2. revize základní PS4 verze)

+11
  • PS4 75
Když vyšel Last Guardian, tak jsem o hraní vlastně vůbec neuvažovala. Hra mi přišla hezká a Trico hrozně roztomilý, ale to bylo vše. Jenže jsem blázen do sbírán herních sošek a figurek, a když jsem viděla sběratelskou edici, která byla zlevněná na polovinu, neodolala jsem.
Musím říct, že mě hra překvapila. Od začátku jsem se nad Tricem úplně rozplývala. Líbil se mi vztah kluka a Trica, jak spolu komunikují, atd. Celkově chování Trica mi přišlo dobré a uvěřitelné, např. jak má radost, když se z chodeb dostane ven, jak se snaží dostat se za klukem, nebo třeba, že občas vůbec neposlouchá a nespolupracuje. Trico je prostě úžasný a bylo mi hrozně líto každého zranění, které kvůli mně utrpěl. Hlavně tedy konec byl opravdu drsný, chudák Trico. Jsem u toho skoro brečela. Nemám ráda, když se ve hrách, filmech, atd. ubližuje zvířátkům a většinou se snažím podobným příběhům vyhýbat.
Hádanky a puzzle ve hře mi vcelku přišly pěkně zpracované a také nápověda, když se člověk zasekl. Nápověda je formou, že kluk, jako dospělí, to říká jako vzpomínku. Ale nemůžu říct, že by mi nápověda vždycky pomohla a já se nikde nezasekla. To bude spíše moje chyba. :)
Co se týká grafické stránky, je hra hezká, ale určitě se nedá považovat za nějaký klenot. Některé hry vycházející ve stejném roce jsou úplně někde jinde.
Měla jsem problémy zvyknout si na ovládání hry, neustále jsem si pletla seskakování/přikrčení a skok. Dle mého názoru není úplně intuitivní (aspoň pro mě). Co mě hlavně vadilo, bylo lezení po Tricovi. Kluk se někdy držel, někdy pustil, ale vždycky přesně naopak, než jsem to potřebovala. Také mi často lezl úplně jinam, než jsem se snažila dostat. Dále také to, že když umřete, musíte odstranit všechny znaky, které postupně přibývají na obrazovce. Když se nezačne hned, tak je jich hodně a zbavuje se jich špatně.
Hra se mi líbila, ale asi nebudu mít potřebu si jí zahrát znovu. Jednou to stačilo.

Pro: Trico

+8