Red Ninja: End of Honor (v Japonsku též známá jako Red Ninja: Kekka no Mai - v překladu též jako Red Ninja: Blood River Dance) je akční hra z pohledu třetí osoby, okořeněná o stealth prvky. Odehrává se v časech tzv. "období válčících států" v Číně, několik set let před našim letopočtem.
Hrajete za Kuranai, válečnici disponující dýkou kunai anebo řetězem fundo, pomocí něhož můžete nejen bojovat, ale také vyhoupnout se na jinak nedostupná místa. Pokud se vám povede několik úspěšných útoků za sebou bez zranění, lze si nabít ukazatel ninjutsu a aktivovat "bullet time" mód. Vzhledem k absenci brnění je Kuranai ale relativně zranitelná, a proto často přijde na tichý postup, kdy se nepřátelům úplně vyhnete anebo na ně zaútočíte zezadu.
Na hře se podílel i filmový tvůrce Shinsuke Sato. Úvodní skladbu nazpívala Yoko Ishida.
U herní kritiky i hráčů hra propadla a stala se jediným titulem studia Tranji Studios.
Red Ninja End of Honor je dle mého názoru opravdu fascinující videohra. Když jsem viděl hodnocení od novinářů a hráčů, tak mě docela dost hra odrazovala ale přesto jsem jí zkusil. Byla mi sympatická hratelnost a na PS2 éru hra vypadala dobře. Už na začátek mohu říct, že jsem rád, že jsem si hru zahrál i přes všelijaké neduhy se jedná o hru která bude mít u mě speciální místo.
Příběh hry mě nijak neuchvátil dalo by se říct, že je naprosto obyčejný až na jednu důležitou pointu, která mi přišla zajímavá. Přesto příběh plní svůj účel a nějaká menší motivace pro dohraní hry se najde.
Většina výtek od novinářů a hráčů se týká na samotnou kameru a já můžu souhlasit, že kamera je opravdu špatná, ale přesto mi nepřišla tak špatná, že by hra byla nehratelná. Sluší se říct, že mi driftuje ovladač na pravé analogové páčce, takže už jen tohle byl docela dobrý handicap abych hru přestal hrát a vykašlal se na to. To se ale nestalo, a i přes špatnou kameru jsem pokračoval dál ve hře a jsem za to rád.
To co jsem zažil u této hry jsem zažil maximálně u souls-like her tam je většinou každá chyba trestána. Tady vás bude hra trestat jak samotná hratelnost, tak i vývojářské záměry. A ono to funguje! Při platformingu jsem opravdu žral každičký pohyb postavy a kontroloval každý centimetr herní plochy abych nespadl někam mimo. Když jsem to náhodou posral, tak naštěstí tvůrci dali na nějaké místo checkpoint. Samozřejmě, někde checkpoint nedali a já chtěl sežrat ovladač, ale stále jsem se prostě na tu hru nemohl nějak zlobit až na pár výjimek. Platforming je opravdu těžký, a hra se opravdu neovládá nejlépe což je další kritika se kterou souhlasím, ale řekl bych že to ke hře jako takové patří, když to člověk po čase dostane do ruky tak opravdu se hra hraje docela jak víno, přesto tam je spoustu prostoru pro zlepšení, třeba takový běh po zdi mi nahání i teď hrůzu.
Hlavní hrdinka Kurenai může jednotlivé úrovně procházet buď stealthem nebo přímým bojem. Stealth mi nepřišel nejhorší a v nějakých případech i dobře funguje. Samotná AI není nejchytřejší ale ani mi nepřišla nejblbější, teda až na pár momentu. Stealth obsahuje i zajímavé mechaniky které se Kurenai naučí v pozdější fázi hry. Třeba svádění stráže, který zrovna má dohled na vás a vy ho můžete svést a zabodnout ho ale pozor, na nějakou stráž to nefunguje a může prokouknout váš trik. Přímý boj mi přišel taktéž docela zajímavý a originální. Můžete nepřátele zabíjet z dostatečné dálky a odsekávat jim končetiny a spousty dalších vychytávek které se odemykají hezky postupně.
Hra obsahuje souboje s bossy, které pro běžného smrtelníka budou na zahození ovladače a dropnutí hry. Opět se ale dle mého nejedná o zápor pro tuto videohru, protože pokud hráč přijde na to, jak zdolat na první pohled nesmrtelného bosse a po několika pokusech se přijde na jeho zdolání, může se dostavit dalo by se říct i menší pocit uspokojení. Skoro každičký souboj s bossem je jinačí a na každého se musí jinak a hra vám nedá žádnou pomocnou ručičku. Co jste se naučily v průběhu hraní budete muset zužitkovat a přijít si na to sami, může to trvat klidně i několik hodin, a i já jsem byl občas na vážkách, jestli se nepodívat na návod což jsem neudělal a hru jsem tak zdolal bez návodu, ale měl jsem namále.
Na závěr zůstává otázka, jestli je Red Ninja End of Honor opravdu špatnou hrou nebo nikoliv. Dle mého názoru je spíše nepochopená v tvůrčích úmyslech a její samotné obtížnosti. Pro novináře to nejspíš bylo dost veliké překvapení a museli se přemáhat hru dohrát, aby mohli napsat recenzi. Hráči to nejspíš vzdali, kvůli špatné kameře nebo nedokázali přijít na to, jak porazit některého bosse či překonat část platformingu. Další jeden z faktoru bude, že to vyšlo ve špatnou dobu. Kdyby to vyšlo v dnešní době, kde je větší pochopení pro tento typ her = je to těžké nemusí to být nutně špatné tak by hra mohla mít úspěch a vývojáři nemuseli zavřít krám. Ať je to jakkoliv, nic nám nebrání hru si zkusit a popřípadě dohrát.
Celkové Hodnocení jsem zvolil takové, které hře sedí i když jsem se u toho skoro po celý čas bavil, nemůžu zavřít oči před špatnou kamerou, nedotaženým ovládáním a spousty dalších chyb. Jestli jste připraveni hru okusit a akceptovat její klady i chyby tak vám přeji hodně štěstí a trpělivost.
Příběh hry mě nijak neuchvátil dalo by se říct, že je naprosto obyčejný až na jednu důležitou pointu, která mi přišla zajímavá. Přesto příběh plní svůj účel a nějaká menší motivace pro dohraní hry se najde.
Většina výtek od novinářů a hráčů se týká na samotnou kameru a já můžu souhlasit, že kamera je opravdu špatná, ale přesto mi nepřišla tak špatná, že by hra byla nehratelná. Sluší se říct, že mi driftuje ovladač na pravé analogové páčce, takže už jen tohle byl docela dobrý handicap abych hru přestal hrát a vykašlal se na to. To se ale nestalo, a i přes špatnou kameru jsem pokračoval dál ve hře a jsem za to rád.
To co jsem zažil u této hry jsem zažil maximálně u souls-like her tam je většinou každá chyba trestána. Tady vás bude hra trestat jak samotná hratelnost, tak i vývojářské záměry. A ono to funguje! Při platformingu jsem opravdu žral každičký pohyb postavy a kontroloval každý centimetr herní plochy abych nespadl někam mimo. Když jsem to náhodou posral, tak naštěstí tvůrci dali na nějaké místo checkpoint. Samozřejmě, někde checkpoint nedali a já chtěl sežrat ovladač, ale stále jsem se prostě na tu hru nemohl nějak zlobit až na pár výjimek. Platforming je opravdu těžký, a hra se opravdu neovládá nejlépe což je další kritika se kterou souhlasím, ale řekl bych že to ke hře jako takové patří, když to člověk po čase dostane do ruky tak opravdu se hra hraje docela jak víno, přesto tam je spoustu prostoru pro zlepšení, třeba takový běh po zdi mi nahání i teď hrůzu.
Hlavní hrdinka Kurenai může jednotlivé úrovně procházet buď stealthem nebo přímým bojem. Stealth mi nepřišel nejhorší a v nějakých případech i dobře funguje. Samotná AI není nejchytřejší ale ani mi nepřišla nejblbější, teda až na pár momentu. Stealth obsahuje i zajímavé mechaniky které se Kurenai naučí v pozdější fázi hry. Třeba svádění stráže, který zrovna má dohled na vás a vy ho můžete svést a zabodnout ho ale pozor, na nějakou stráž to nefunguje a může prokouknout váš trik. Přímý boj mi přišel taktéž docela zajímavý a originální. Můžete nepřátele zabíjet z dostatečné dálky a odsekávat jim končetiny a spousty dalších vychytávek které se odemykají hezky postupně.
Hra obsahuje souboje s bossy, které pro běžného smrtelníka budou na zahození ovladače a dropnutí hry. Opět se ale dle mého nejedná o zápor pro tuto videohru, protože pokud hráč přijde na to, jak zdolat na první pohled nesmrtelného bosse a po několika pokusech se přijde na jeho zdolání, může se dostavit dalo by se říct i menší pocit uspokojení. Skoro každičký souboj s bossem je jinačí a na každého se musí jinak a hra vám nedá žádnou pomocnou ručičku. Co jste se naučily v průběhu hraní budete muset zužitkovat a přijít si na to sami, může to trvat klidně i několik hodin, a i já jsem byl občas na vážkách, jestli se nepodívat na návod což jsem neudělal a hru jsem tak zdolal bez návodu, ale měl jsem namále.
Na závěr zůstává otázka, jestli je Red Ninja End of Honor opravdu špatnou hrou nebo nikoliv. Dle mého názoru je spíše nepochopená v tvůrčích úmyslech a její samotné obtížnosti. Pro novináře to nejspíš bylo dost veliké překvapení a museli se přemáhat hru dohrát, aby mohli napsat recenzi. Hráči to nejspíš vzdali, kvůli špatné kameře nebo nedokázali přijít na to, jak porazit některého bosse či překonat část platformingu. Další jeden z faktoru bude, že to vyšlo ve špatnou dobu. Kdyby to vyšlo v dnešní době, kde je větší pochopení pro tento typ her = je to těžké nemusí to být nutně špatné tak by hra mohla mít úspěch a vývojáři nemuseli zavřít krám. Ať je to jakkoliv, nic nám nebrání hru si zkusit a popřípadě dohrát.
Celkové Hodnocení jsem zvolil takové, které hře sedí i když jsem se u toho skoro po celý čas bavil, nemůžu zavřít oči před špatnou kamerou, nedotaženým ovládáním a spousty dalších chyb. Jestli jste připraveni hru okusit a akceptovat její klady i chyby tak vám přeji hodně štěstí a trpělivost.
Pro: Soubojový systém, Stealth mechaniky, Souboje s bossy, Grafika a animace, Pocit uspokojení při zdolaní platformingu/ zdolaní bosse
Proti: Špatná citlivost kamery, Kamera při platformingu, Občas ovládání, Nejasný texty v tutoriálech, Poslední boss fight