Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

« Předchozí Následující »

Super Mario Bros.

  • NES 70
Po odehrání povedeného titulu GameCenter CX, který hráče provede videohry 80. let a celkovou subkulturou hraní té doby (vysoké skóre, časopisy, cheaty, tipy a triky, čekání na vydání pokračování a tak dále), bylo jasné, že i v tomto období je stále velký potenciál. Od Atari 2600 (Berzerk) až po NES (Boulder Dash) lze najít zajímavé hry, které často skrze jednoduché mechaniky nabídnout stále aktuální zážitek a perfektní hratelnost.

Jednou z těchto her je i kultovní Super Mario Bros., který předběhl dobu a nabídl mnohem více, než jen tradiční plošinovku. Koncept je jednoduchý, osm světů po čtyřech levelech (krátkých a ještě kratších) nabízí proměnlivé prostředí, střídajcíí se témata a mnoho skrytých bonusů (například z tohoto videa, 4-2, lze obdivovat variabilitu i jen u jediného levelu). A to v doprovodu přesného ovládání. Jasně daná pravidla (skok na hlavu, zvětšení, trajektorie střel a opakujicíc se pohyb nepřátel) poskytují stabilní zázemí v tom, dojít do bodu mistrovství ve hře. Kdo chce, může dlouhé dny a týdny překonávat úseky a zajišťovat si skvělý čas, druhý se naopak může "jen" dobře bavit a snažit se projít nabízené levely. Obtížnost bez savestatu je jistě výzvou, aneb k tomu, udělat za celých 32 levelů pouze několik chyb, vede opravdu dlouhá cesta. Dnes v emulátoru toto do jisté míry, a na hráče zbyde jednodušší, ale kontinuální zážitek - který i dnes stojí za to podstoupit.

Z historického hlediksa nejde nalézt moc důležitějších her 80. let (Zork: The Great Underground Empire, Elite nebo Dungeon Master), takže nejen, že si zahrajete videoherní legendu, ale ještě budete mít přehled, jaká hra ovlivnila plošinovky na dlouhé roky dopředu.

Pro: aktuální hratelnost, rozmanité levely, přesné ovládání, skryté věci

Proti: nekompromisní obtížnost (pro celkový průchod, do 8-4)

+21

Contra

  • NES 85
Plošinovka Contra byla jednou z prvních her, co jsem hrál na konzoli a považuji ji za ten nejlepší titul, který jsem mimo PC vyzkoušel. Chodil jsem ji s bráchou hrát ke kamarádovi a vím jistě, že jsme nehráli na klávesnici, takže to musela být buď čínská kopie Nintendo Entertainment System nebo samotný originální NES.

Co jsem se u Contry navztekal, jako snad u žádné jiné hry, ale stejně jsem se zatraceně bavil, zvláště pak ve dvou. Pět různých módů střelby nemělo chybu, nepřátelé padali po stovkách a těch výbuchů a efektních skoků. K tomu všemu hrála perfektní hudba, kterou si občas rád poslechnu i nyní.

Dneska už bych na to asi neměl nervy, ale v mých herních začátcích jsem propadl skoro každému titulu, protože jsem neměl takové možnosti a takový výběr, jako dnes. Třeba na Contru ještě někdy dojde, ale momentálně mám v plánu jiné kousky.

Pro: neskutečně zábavné, režim pro dva hráče, pět módů střelby, výbuchy, skoky, hudba

Proti: možná až moc obtížné, ale to starší kousky bývají

+16

Akira

  • NES 50
Kultovní anime (a samozřejmě manga) Akira se ještě téhož roku dočkalo i své videohry. Byla ovšem tato hra na systém NES podobně průlomová jako její textová, respektive filmová verze?

Bohužel ne. Pro Japonsko exkluzivní titul se dočkal uvedení na Vánoce 1988, a není to náhoda - hra musela být stihnuta v tomto v pravdě šibeničním termínu pěti měsíců, protože boom, jaký film zaznamenal, nešlo z komerčního hlediska opomenout a odsunout na méně štedré měsíce. Nicméně i tak se s tvorbou tvůrci z TOSE poprali statečně, a výsledek je hratelný a i poměrně zábavný. Příběh prakticky kopíruje ten filmový, ale zde ani nešlo čekat více. To podstatné je, že se můžete vžít do role Kanedy a znovu zachránit (Neo)Tokyo.

Zde byl vypůjčen systém z The Portopia Serial Murder Case, takže jde primárně o ranou vizuální novelu s prvky gamebookového rozhodování. Vzhledem k četným úmrtím a špatným koncům muselo být peklo hrát Akiru na NESu (ačkoliv i zde jsou implementovány záchytné body skrze kódy určité části příběhu). Nicméně menší než takové, že by za těžce vydělané jeny kupující dokončili hru za hodinu až dvě. Dnes lze ale problémy tohoto rázu snadno minimalizovat emulátorem. Co už nejde vylepšit je ovšem estetická kvalita. Z vizuálního hlediska je to zcela jinde než maniakálně detailní záběry z filmu, ale přesto to není nejhorší (galerie). Pokud čekáte alespoň skvělý retro soundtrack, bohužel ani zde videoherní podoba neposlouží (vždy jde ale nahradit).

I přesto pro zájemce Akira nabídne minimálně exkurzi do vývojové stádia žánru, který se zatím měnil a hledal optimální podobu. Možností je poměrně hodně, nechybí ani dvě akční scény a závěr nabídne i menší puzzle a rozdílné konce. Navíc, stále jde o nejlepší verzi Akiry, kterou si můžeme zahrát.

Pro: akční scény, volby a možnosti, příběh, atmosféra

Proti: hudba, kolísavá úroveň grafiky, zastaralost

+15

1942

  • NES 80
  • Arcade 80
Prvně jsem se zapojil do druhé světové války coby mini Caelos, kdy mi máma nakazovala ať to vypnu, protože na tom budu závislý a pravděpodobně si vezmu do školy samopal a rozstřílím mozaiku s Gagarinem co jsme měli na zdi ve druhém patře u záchodů. Nebo budu bezdomovec a narkoman. Jenže já jsem musel do prdelky rozmetat zlotřilé japonce!!! Ačkoliv, teď mě trochu napadá, že hra pochází z Japonska... Neměl bych tedy coby hrdinný kamikaze pilot bojovat proti zlým američanům a hrdinně zemřít pro slávu císaře Hirohita? A kamikazovat třeba dvojčata? A to přitom dvojčata neexistovaly? Není to konspirace? Samé otázky a žádné odpovědi. Možná to tak původně mělo být, ale kopie hry by se prodávaly pouze v Japonsku, Rusku a blízkém východě. Čili zakousli svou samurajskou hrdost, a se svítícími dolarovými esíčky v očích udělali tenhle marketingový tah. Je to pravda? Není, ale mohla by být. Ok, tohle byla odpověď kterou jsem okopíroval z komentářů pod článkem na Novinky.cz.

Každopádně, když jsem byl malé Caelosátko, byl jsem na tuhle hru sakra levý. Prakticky jsem se nedostal ani k prvnímu bossovi, což mi ale nebránilo v tom, abych si hru občas spustil a vytřeštěnými očky pozoroval obrazovku. Měl jsem totiž takový ten feel jako bych tam byl. Jako bych opravdu seděl v letadle a střílel letadla. Jo, vím že to zní blbě, protože jsem si přece mohl zahrát Top Gun, či jinou letadlovou špumprnákli té doby z pohledu první osoby, nicméně na tyhle hry jsem nebyl jenom levý, u těchto her jsem prostě jen čuměl na obrazovku, snažil se něco dělat a pak se objevil nápis GAME OVER. Tyhle hry jsem docenil až v kmetím věku Každopádně, zpět k 1942, jelikož jsem zase napsal tisíc slov a devět set jich je o tom, jak jsem jako dítě šel, zakopnul a z kapsy mi vypadl namazaný rohlík do bahna (což se opravdu stalo!). Hratelnost je výborná. Někdo by mohl namítat, že oproti jiným podobným titulům se vaše letadélko ovládá dost těžkopádně, respektive reaguje trochu pomaleji a léta pomaleji, nicméně odpověď je už v samotném názvu. Je sakra rok 1942, to je ještě před vynálezem motoru, takže je jasné, že když pilot už tak musel šlapat jako blázen, stejně to letadlo nemohlo letět rychleji. Na druhou stranu, tempo hry není kdovíjak zběsilé, čili to není až tak frenetická akce, kdy máte obrazovku plnou bordelu a vy jen lítáte ze strany na stranu za doprovodu neustálé střelby a doufáté že vás nic netrefí. Tady je to prostě trochu pomalejší. Chce to cvik, ale i rychlejší nepřátelé vám potom nebudou dělat problém. Navíc, pokud jste v úzkých, obrazovka je plná letadel a střel, stačí zmáčknout čudlík speciálního úhybného manévru a vyhnete se. Nicméně, jako u většiny speciálních útoků, manévrů a dalších speciálních věcí je využijete většinou tak, že je zmáčknete v naprosto nevhodnou chvíli omylem. Další věci co napomáhá k dobré hratelnosti jsou bonusy vypadnuvší ze zmasakrovaných nepřátel, které vám zvyšují kadenci, sílu, či dosah vaší střelby. Což je velmi důležité, protože je jen málo nepřátel, kterým stačí jedna kulka. Naopak se objevují běžní nepřátelé, do kterých střílíte třeba deset sekund. Ale není se čeho bát, většinou jsou to pomalé bombardéry a při jejich ničení dělají obštrukce jen obyčejní "malí" nepřátelé. Souboje s bossy jsou klasika, stačí se naučit taktiku a pak by neměl žádný parchant dělat problém.

Co se týče grafického zpracování, hra je původně z arkádových automatů které měly ve své době nejlepší grafiku, protože logicky, měli jste obří bednu, kde se dalo narvat více věcí, než do mrňavé krabičky u televize. Nicméně, 1942 patří do první vlny her na NES/Famicom, které se vyznačují jednoduchou, ne až tak detailní grafiku jako hry okolo roku 1990 a po něm. Míte prostě modrou obrazovku, jednobarevné letadlo a (většinou) jednobarevné nepřátele. Ale vůbec to nevadí, ze stejné doby je například i první Super Mario Bros, který taky neoplýval příliš detailním grafickým zpracováním, ale i dnes se to prostě dobře hraje. A to je případ i 1942. Hraje se to dobře právě i díky grafice, protože narozdíl od jiných podobných her tady není žádný rušivý element, jenom nepřátelé. Ve starším věku jsem hru více docenil a překonal svůj personální rekord z dětství, kdy jsem se v jednu chvíli dostal ve hře docela daleko a bylo to pro mě něco jako když zahlédnete jednorožce. Byl jsem z toho tehdy tři dny v tranzu. Nicméně v dospělosti jsem hru dohrál do konce a neskutečně se u toho bavil.

Možná jediná věc co mi vadí jsou celkem otravné zvuky, na které jsem, čím jsem starší, víc a víc alergický, respektive, křivím levé oko, zatahuju hlavu k tělu a vypadám jako by mi někdo pomalu zarážel pletací jehlici do ucha.

Nutno ještě dodat, že hra se často objevovala na neoficiálních cartridgích "random číslo (většinou 999999) in 1, které vlastnil asi každý kdo měl doma Pollystation, Sedu, nebo třeba Pegasus.

Pro: Zábavná hratelnost, motivace "chci vidět co je dál", funkční grafické zpracování

Proti: zvuk

+14

Super Mario Bros.

  • NES 85
Japončíky vymyšlený anglicky mluvící instalatér z Itálie vypadající jako Mexikánec co skáče jako černoch a chytá mince jako žid. Podprahový vliv multikulturního Sorose byl nevinným dětem distribuován již v roce 1985 a ty z něj šílely. Já taky. Mario byl, je a bude zárukou kvalitní zábavy kdykoliv a kdekoliv.

32 krátkých levelů sfouknete rychleji než Michal Hašek svou rigorózní práci, ale na rozdíl od něj vám už to nikdo neodpáře. Pokořili jste Maria, herní legendu. Možná jste během hraní nalezli skrytá aktivní políčka, která vám přidala nějaké ty body. Možná jste dokonce našli cestu k warp zónám do jiných světů a přeskočili tak značnou část herní doby. Nebo vám možná vypršel čas při hledání správné cesty v Bowserově hradu. Anebo jste možná World 1-1 hráli ne v Mariovi, ale v nějaké jiné hře.

Mario je ze stejné kategorie jako Tetris. Jednoduchý a geniálně nadčasový.

Pro: Mario, hudba, hratelnost, easter eggs

Proti: Krátké

+14

Dragon Quest

  • NES 50
  • SNES 75
Při příležitosti 30. výročí západního vydání prvního dílu slavné JRPG ságy Dragon Quest(Japonsko už 1986) jsem se rozhodl ho rozehrát. Pustil jsem se do NES verze, která byla v USA vydána pod názvem Dragon Warrior, s tím že se podívám na rozdíly v pozdějších vydáních. Nejzásadnější skok přinesla verze pro SNES - krom grafiky i rozšíření dungeonů a nové předměty. Ostatní vydání jsou již jen kosmeticky vylepšené SNESovky. Nakonec jsem skončil u hraní obou verzí víceméně paralelně.

První Dragon Quest je obecně povedená hra. Ve své době byla její jediná konkurence série Ultima, která má dosti odlišnou atmosféru a tempo hratelnosti. JRPG je ale svébytný žánr a Dragon Questu vzal vítr z plachet a celosvětovou proslulost již v roce 1987 vydaný první díl Final Fantasy. Od té doby vycházejí obě série pravidelně, ale DQ je u většiny hráčů ve stínu slavnějšího FF. Dragon Quest 1 přitom rozhodně má co nabídnout a to i v dnešní době. Jednoduchý příběh o záchraně princezny a světa s celkem běžným fantasy/pohádkovým zasazení moc nezaujme, ale už zde dochází k budování časem dost rozsáhlé mytologie. Rozlehlost světa je spíše menší a dungeony se dají spočítat na prstech jedné ruky. Nic ale hráče nevede za ručičku a téměř celé území je přístupné od začátku hry. Je tak nutné konverzovat s postavami a ze střípků informací odvozovat další postup. Přístup je samozřejmě limitován obtížností nepřátel, ale která strana je bezpečnější je už na vyzkoušení. Souboje jako takové jsou takticky nezajímavé a jde jen o střídání úderů a občasné kouzlo(jedině Sleep může trochu zamíchat kartami, pokud se povede) v boji jeden na jednoho. O výsledku rozhodne spíše level postavy a vybavení. Jejich rychlý průběh a ucházející variabilita nepřátel, ale zaručují zábavnost. Alespoň po nějakou dobu. Hra není moc dlouhá(na JRPG), ale nějaký čas je nutné strávit expením a získáváním zlata na lepší výbavu.

Tím se dostáváme k nejzásadnějšímu rozdílu mezi NES a SNES verzí. SNES má citelně navýšen zkušenostní zisk a potřebný grind tak není nijak omezující a rychlejší hráč by to asi dohrál i bez něj. Bohužel u starší verze je několikahodinové grindování nezbytné. Díky tomu jsem později rozehranou a původně spíše vedlejší verzi dohrál dříve něž originál. Souboje naopak rychleji utíkají ve starší verzi, je třeba méně odklikávání a měl jsem i pocit nižšího života u nepřátel. U SNESové hry je možné prodávat předměty(u NESu se automaticky nahradí lepšími) a je jich i několik navíc. Prohledávání truhel je zajímavější, mohou obsahovat například předměty permanentně zvyšující život. Zvětšené byly také jeskyně a hradní podzemí, ale zároveň došlo k jejich zpřehlednění(méně slepých cest...). Pobaví různá jména postav - princezna Gwaelin x Laura nebo Erdrick x Roto.

V technickém zpracování je samozřejmě obrovský rozdíl. I když NES verze nevypadá špatně, tak u SNESu je grafika opravdu parádní. Nesnese srovnání třeba s Chrono Triggerem, ale rozhodně potěší oko. Vylepšeno bylo i ovládání, například chození do schodů je již automatické a ne volbou z menu. Verze pro SNES byla vydána společně s druhým dílem pouze v japonštině a je tak nutné aplikovat fanouškovský anglický překlad. Nebyly s tím žádné problémy ani potíže během hraní. Herní doba zhruba 19h u NESu a 13h u SNESu jasně ukazuje rychlost levelování postavy a to navzdory znalosti postupu druhou polovinou hry ze SNES verze.

Hraní mě rozhodně bavilo a sérii mám v plánu celou včetně dříve hraných dílů, ale po konzultaci s Ringem již zůstanu u SNES a Nintendo DS remaků. První díl ve verzi pro SNES mohu doporučit, jde o zábavné a celkem oddechové JRPG. NES verze je vhodná pouze z historických důvodů.
+14

Super Mario Bros. 2

  • NES 80
POZOR! NEKLIKAT NA TENTO KOMENTÁŘ. POZOR! NEKLIKAT NA TENTO KOMENTÁŘ! POZOR! NEKLIKAT NA TENTO KOMENTÁŘ!

Klikl(a) jsi. Hmm. Jsi rebel jako Kensuke Tanabe, který v Nintendu dostal za úkol udělat prototyp plošinovky pro amerického druhého Maria, splácal něco dohromady a ... dostal červenou. Zavolal proto Shigeru Miyamotovi, dal s ním hlavy dohromady, trochu tu plošinovku vylepšili a posléze na tomto torzu Nintendu navzdory vydali Yume Kōjō: Doki Doki Panic.

Rebelové ale byli i v Nintendu, koukli na ni, řekli si, "Tak to zkusíme, třeba to nikdo nepozná.", vzali ji, pouze přeskinovali hlavní postavy a vydali Super Mario Bros. 2 pro Ameriku. To nevymyslíš!

Super Mario Bros. 2 je dost těžká hra a bez quick save funkce bych byl nahranější než Epic Store po vyfouknutí Metra Steamu. Oproti jedničce je tu velké množství změn, mezi ty nejlepší řadím vertikální zaměření, občasné logické překážky (někdy se lze k cíli dostat více cestami), nové bedny s power upy (dočasné znehybnění nepřátel, likvidace všech nepřátel na obrazovce) a náznak příběhu. Naopak mě celkem štvalo, že nepřátele nemůžete zabít skokem na hlavu, i když to má své opodstatnění, stejně jako jejich nekonečný respawn. Bez nich by totiž hra nešla dohrát. Stejně tak jsem si zvykl na vytahování zeleniny ze země. Hodně mi chyběly podvodní levely, které jsem měl v prvním Mariovi moc rád. Ty pouštní mě moc nezaujaly, snad kromě tekuteho písku.

Vtipné jsou jména některých nepřátel. Logická hádanka: který nepřítel se schovává pod názvem Bob-omb (2 body)? Je tu i náznak příběhu, ale ten konec to úplně zakopal stejně jako v DLC k Alanu Wakeovi.

Před každou úrovní (je jich tu jen 20 oproti 34 z předchozího dílu) si můžete vybírat ze 4 hratelných postav, které se mírně liší. Stejně jsem ale hrál jen za Maria, protože se mi s princeznou stalo, že jsem nedoskočil na plošinku s klíčem ve třetím světě, a ani za Satana jsem s tím nemohl nic udělat. Legendy praví, že Super Mario Bros. 2 jde dohrát s každou z postav. Vygooglil jsem si to a musí to být pravda, protože pro dokončení Yume Kōjō: Doki Doki Panic ji musíte dohrát za všechny čtyři postavy. No to určitě.

Pro: 4 hratelné postavy, hudba, hratelnost, logické překážky, power upy

Proti: Obtížnost, krátké, respawn nepřátel

+12

Super Mario Bros.

  • NES 100
Výborná hra, snad moje první, když vynechám hry na PC. Hrál jsem ji na legendárních žlutých kazetách od Vietnamců. Už když jsem chodil do školky!

Hra je naprostá legenda, velmi chytlavá plošinovka. Jednotlivé levely jsou velmi rozmanité a hlavně plné Easter Eggu, už v té době ve hrách byly :) Hledat schované životy. Dodnes si nějaké místa pamatuji.

Hře nemám co vytknout. Rád bych si ji někdy zkusil na Arcade.

Pro: Hudba, jednotlivé lokace a nepřítelé, easter erggy, obtížnost

Proti: Dnes se těžko shání (koupil jsem si retrokonzoli :) )

+11

Blades of Steel

  • NES 85
Na tuhle hru si pamatuju moc dobře. Byl jsem po škole u kamaráda (pro mladší generaci, jít k někomu domů byl předchůdce dnešního multiplayeru), strčil cartridge do toustovače a na televizi Toshiba se rozběhla hra. Kdyby nás v té době někdo nakameroval, vypadalo by to zhruba takhle Protože nakýchat na to že to je hokej, ono to mluví! MLUVÍ!!!

No, prostě to na začátku řekne: "Blejdz of stýl!" , ale vzhledem k tomu že s mluveným slovem jsi se na NES setkal asi tak často jako český rasista s černochem, byla to věc opravdu nevídaná. Fakt jsem se na sebe dívali s vytřeštěnýma očima a s úsměvem jako Joker (ten z DC, ne ten výherní automat). Už jen kvůli tomuhle zážitku jsem si tuhle hru v mozku zařadil do složky "nezapomenutelné" a zároveň kopíroval do složky "kdykoliv to někdo zmíní, hned mu začni povídat historku o tom, jak jsi slyšel prvně NES hru mluvit i přesto že jsi mu to za poslední týden řekl čtyřikrát".

A to je tak všechno. Vlastně, no, je to hokej. Ne tak zábavný jako Ike ike ekketsu hockey bu, ani ne tak zábavně hloupé jako klasický nesovský Ice Hockey, ale je to pravděpodobně nejrealističtější hokej své doby.

Máte na výběr zda hrát singleplayer proti počítači, nebo se dovolit mamky, pak se dovolit kamarádovy mamky a hrát buď u něj nebo u tebe multiplayer. V případě singlu existují tři stupně obtížnosti, a dvě možnosti hry, exhibice a turnaj. Exhibice je prostě jeden zápas, turnaj je klasické play off, kde na konci získáš pohár. Na nejlehčím mi to připomíná FIFA 2000, kdy se dal vyhrát zápas i třeba 40:0, protože stačilo vzít míč a doběhnout s ním do brány. Tady je to zhruba podobné, prostě dojedeš k bráně akorát tam puk sám nevletí, takže člověk musí vystřelit. Vzhledem k tomu že puk je na brankové čáře a soupeří trvá tak pět sekund než tě sejme, je času habaděj. Na nejvyšší obtížnosti už ale můžete lehce prohrát, stačí se nesoustředit, nebo mít smůlu. Pokud ale máš nějaké přátele, tak hra pro dva hráče nabízí víc zábavy a to samozřejmě v tom, že živý hráč se chová nepředvídatelně (pokud teda není hloupý a nedělá pořád to samé, takový byl jeden kluk co s náma chodil hrát Tekkena).

Co se týče hratelnosti, ta je relativně svižná, hra se přesouvá ze strany na stranu, jenže to dost ruší jedna věc, která je paradoxně u téhle hry zmiňována jako klad a to jsou bitky. Stačí do protisráče třikrát jebnout a už se hází rukavice na zem. Jo, když to vidíte prvně, tak je to podobný pocit jako když na vás hra na NES prvně promluví. Ze začátku si to užíváte, pokud máe okolo sebe kibice, tak skandují jako by se z hokeje stal Mortal Kombat, nicméně v singlu začnou být bitky po čase otravné. Protože počítač do vás jebne při bránění třikrát skoro vždy a vy do něj sem tam taky, takže jsou bitky časté, zápas se hodně kouskuje a hře to ubírá na rychlosti. Ve hře pro dva hráče bitky tak časté nejsou, protože váš protihráč nemůže být tak blbý jako počítač, navíc se snažíš předvést nějaké ty přihrávky a tak, čili je kontraproduktivní potýkat se s obránci, spíš se jim vyhneš. Nicméně, v singlu začnou být bitky po čase fakt otravné. Co se týče hratelnosti bitky, není to žádné Street Fighter. Dá se použít nějaká ta taktika,je tam i krytí, ale spíš je to "mačkám čudlík hrozně rychle a doufám že ho ubiju". Navíc, už se moc nepamatuju, ale vzpomínám že po bitce jdete na trestnou oba, čili je úplně zbytečné bitky vyvolávat. Je to spíš o tom, že hra vyšla prvně pro americký trh a ti potřebujou mít do hokeje ty svoje boxérské vložky. Další zvláštností téhle hry krom toho že mluví a hokejisti si nakopávají zadky je to, že brankáře ovládáte vy, na což jsme tehdy nebyli zvyklí, protože brankář většinou chytal sám a nejen v hokeji. Často tak vzniká situace, kdy se snažíte protihráče obrat o puk, ale ovládání se přepne na brankáře, který jde automaticky do směru který držíte na ovladači, odhalí celou branku a je z toho gól. Nicméně mezi hráči si můžeš přepínat i sám. a je to podobné jako s přihrávkami. Zmáčkneš nějaký směr zároveň s čudlíkem.

Co se týče licence, žádná tam není, jsou tam jen americká a kanadská města, nicméně každý stejně ví, jaký tým hraje v Edmontonu nebo v LA. Výběr města/týmu má za důsledek pouze barevné zpracování hráčů, jiný efekt nemá. Hráči samotní jsou docela pěkně rozpohybovaní, publikum je nesovská klasika na ledě nejsou žádné reklamy, nic o čem by se dalo psát. Hra obsahuje i nějaké ty, nevím jak to nazvat, animace, kdy před začátkem zápasu hraáči za doprovodu hudby najedou na led a krouží po ledě. Jo a jezdí tam i rolba.

Tahle hra rozhodně není na žádné dlouhé hraní. Dá se s ní strávit fajn čas ve více lidech, ale i tak jen sporadicky. Samotný člověk si pak hru spustí, vyhraje třeba turnaj a už se ke hře nevrátí, nebo uplyne dost času než ji spustí znova. Na druhou stranu, jak jsem už zmiňoval, není to nejzábavnější hokej na NES, ale rozhodně je to hokej nejblíže realitě (s trochou představivosti).

Pro: Grafické zpracování, hudba, zvuky, hratelnost, realističnost, bitky

Proti: bitky, je to prostě jen hokej a po dohrání turnaje není žádná motivace to hrát více

+10 +11 −1

Contra

  • NES 100
Contra a jeji port na nes z automatu se konami opravdu povedl a myslim si ze nes je asi nejznamnejsi verzi hudba je skvela hratelnost paradni levely taky zvlaste pak level energy zone nikdy jsem se ani na chvili nenudil akce je porad a i dnes si ji obcas zahraju kontre zdar

Pro: Uvodni obrazovka hudba bossove lvl energy

Proti: Hra by mohla byt delsi

+6 +9 −3

Super Mario Bros.

  • NES 100
  • SNES --
Tak tahle hra pomohla napravit situaci po videohernim krachu v roce 83 a myslim ze zustane uz navzdy nejlepsim dilem serie i kdyz jich je uz neco kolem cca 160 dilu miyamoto je genius a jeho hry jsou uzasne kuprikladu the legend of zelda ackoliv je nintendo uz davno v pozadi za sony a microsoftem u me zustane spolecnost navzdy nejlepsi herni spolecnosti v dejinach a jejich hry maji to co mozna ostatnim i pres lepsi grafiku chybi a tou je hratelnost muzete toho knirace hrat i 30x 50x 100x a stale to neprestane nudit tedy aspon me miluju serii mario a za me je tenhle dil neprekonatelny stejne jako smb2(jp) smb 3 a world

Pro: Hratelnost,hudba,moznost warp zon skryte veci,deluxe verze na gbc ktera hru vylepsila modem a moznosti vyberu levelu

Proti: Asi jen to caste umirani a mozna bych odstranil time up

+6

Tetris

  • NES 100
Tetris a jeho verze na nes je nejpovedenejsi jak je mozne ze hra ktera je tak jednoducha dokaze zabavit na x let a verzi kolik uz vzniklo ani spocitat nejde jak se rika v jednoduchosti je krasa v podstate muzete hrat az donekonecna a jeste dal

Pro: Stale bavi i po 35 letech

Proti: Nekonecnost

+6

Hudson's Adventure Island

  • NES 85
Dobrodruzstvi na ostrove je dobra hra libi se mi jizda na skateboardu ukryta vejce takovy nesacky prehistorik man

Pro: Delka hry levely

Proti: Stale se opakujici bossove

+5

Bucky o'Hare

  • NES 100
Uzasna hra na rok 92 po graficke strance a nebojim se rict ze moje nejoblibenejsi hra kterou jsem kdy hral
+5

Hudson's Adventure Island

  • NES 80
Adventure Island hra mého dětství co jsem se jí nahrál líbí se mi level design který už u pokračování nebyl tak pěkný dále pak že levely nejsou stejné a každý je jiný

Pro: Skryté bonusy jako vejce výtahová plošinka

Proti: Stále stejní bossove

+5

Tiny Toon Adventures

  • NES 85
Skvělá hra co se grafiky a hratelnosti týče doporučuju si ji zahrát klidně i dnes protože je pořád stejně dobře hratelná hudba je skvělá hru jsem dohrál už mockrát a nehodlám ji přestat hrát i v budoucnu Konami je prostě záruka kvality

Pro: Chytlavost, tazmanský čert

Proti: Světy by mohli bejt delší

+5

EarthBound Beginnings

  • NES 35
Série Earthbound se v posledních letech dosti přiživuje na úspěchu Undertale. Až moc často jdou totiž slyšet nářky fanoušků mladého chlapce (kterého ostatní znají leda z Super Smash Bros.), že je Undertale jen jeho vykrádačka. Rozhodl jsem se tedy celé věci podívat na zoubek a zahrát si v rámci herní výzvy hned první díl série.

Když začnu pozitivy – zezačátku se mi líbilo prozkoumávání docela rozsáhlého světa, narativ i vizuální rozmanitost nepřátel. Na své stáři vypadá vše docela hezky a hratelně. Celé to ale zkazilo to stejné, na čem padá většina JRPG – soubojový systém.

Ten je tady ještě horší, než je u podobných her obvyklé. Nejen že mrhá časem hráče a slouží jen k umělému natahování herní doby, ale i sami autoři se přiznali, že hru moc neoptimalizovaly pro bezproblémový průchod, takže i oproti ostatním JRPG je zde potřeba až absurdní množství tupého grindování.

Souboje na vás vyskakují na každém kroku, přitom jsou tak primitivní že je v 95 % případů dokáže odřídit sama možnost automatického útočení. Ze začátku trval každý souboj i něco přes minutu, takže se to dalo řešit tím, že si k tomu prostě vezmete knížku.

Postupem času ale začněte ničit většinu nepřátel na jedinou ránu, a v té chvíli souboje trvají tak akorát aby vás to zdržovalo, ale ve čtení leda našli kde jste skončili a nestihli ani dočíst následují větu! A jak se vrátíte na mapu, ujdete někdy DOSLOVA jeden krok a vyskočí na vás další souboj !!!!

Pokud se vám podaří najít vnitřní rovnováhu a nevytrháte si z toho vzteky vlasy, začne to být prostě jen nuda. Za vše asi mluví to, že jsem u toho jednou i doopravdy usl. Zpětně vzato, ani ten příběh, který je celkem průměrný za to celé nestál.

A jak to teda je s tím Undertalem? Ve zkratce řečeno, jediná věc, kterou se inspiroval je vizuální zpracování a jakási rozmanitost. Ve všem ostatním je Undertale mnohonásobně lepší a inovativnější. Hlavně nahrazuje ty zastaralé mechaniky soubojů za něco mnohem zábavnějšího.

Suma sumárum nedejte na nářky JRPGistů a pokud si vážíte si svého času a neláká vás bezedné grindování, sérii Earthbound se raději obloukem vyhněte.
+4 +5 −1

Super Mario Bros.

  • NES 90
Super mario bros sem hraval jeste na klonu polystationu hra je to super myslim si ze lvl jsou i na dnesni dobu hodne promakane nesmrtelna hra a znacka nintenda

Pro: Hra je neuveritelne chytlava

Proti: Nic

+4

Chip 'N Dale Rescue Rangers 2

  • NES 90
Chip and dale dvojka je co se tyce grafiky lepsi nez predchudce hlavne pak level s duchy je dobry a western city hudba je skvela po celou dobu hry uvodni melodie je klasika animaku bossove nejsou tezky na zvladnuti hra se da dohrat cca za 40 minut aspon podle me

Pro: Hra je to zabavna a chytlava

Proti: Kratkost levelu

+4

Super Mario Bros. 3

  • NES 95
Super mario bros 3 je asi nejlepsi dil serie opravdu povedeny power up jsou tu bohate a nektere na rok 1988 nevydane a nadcasove level kde je svet MEGA VELKY je super a ostatni levely taky oproti mario usa super skok kupredu

Pro: Proste mario

Proti: Nic

+4 +5 −1