Mario je hra, která mi ještě jako školkou povinnému capartovi poprvé představila svět videoher. Dodnes si živě vybavuji vzpomínku ze školky při takovém tom odpoledním povinném spaní, kdy se snad poprvé u mě objevil určitý příznak závislosti na tomto médiu, kdy jsem se nedočkavě těšil domů, až si na svém malém starém televizoru a z dnešního pohledu již prehistorické konzoli zapnu strýčka Maria.

Ze samotné hry si toho již tolik nepamatuju, vím jen, že byla pekelně těžká, ale to mi v mých 4-5 letech nijak nevadilo. Fascinovala mě už jen ta možnost ovládat si svého panáčka v televizi a vše ostatní už bylo vedlejší.

I když jsme doma těch žlutých kazetek od vietnamců měli plno, Mario se mi do vzpomínek zaryl nejhlouběji.