Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Duck Hunt

  • NES 85
Opravdu mě překvapilo, že tato hra nemá ještě žádný komentář.
To nás snad bylo tak málo, co jsme jako malí kluci seděli s pistolí u televize a sestřelovali kachny? Princip této hry je opravdu jednoduchý - každé kolo vyletí z křoví jedna nebo dvě kachny a s každým dalším kolem letí kachny o něco rychleji. A vy po nich střílíte. Pokud se vám podaří kachnu zasáhnout, spadne, a pes, který sedí před vámi v křoví, ji přenese. Pokud se však netrefíte, pes pouze z křoví vykoukne a začne se vám smát - a nejhorší na tom je, že v tu danou chvíli střílet nemůžete. :D Hru jsem nikdy nedohrál, ale dočetl jsem se, že je možné postoupit až do 99. levelu. Ve své době jsem si u hry s bráchou užil spoustu legrace, a proto hodnotím tak vysoko. Jinak jde o opravdu jednoduchou až stereotypní hru.

Pro: střelba pistolí na televizi

Proti: časem stereotypní

+12

Disney's DuckTales 2

  • PC 60
  • NES 80
 Herní výzva 2023 - 10. Před naším letopočtem 

Tuhle hru jsem kdysi u kamaráda na NES (resp. její kopii z tržnice) pařil nejedno odpoledne. Dokonce mi tenkrát i tu konzoli na víkend půjčil a já tohle hrál pořád dokola. Už jsem si i dokonale pamatoval všechny tajné místnosti a chodby a kompletní dohrání mi zabralo opravdu jen chvilku. Tehdá to byla opravdu skvělá hra.

Dnes už se na ní zub času dokonale podepsal, ale i tak jsem rád zavzpomínal, jak se tenkrát pařívalo. A opět to bylo za chvilku dohrané, ale na rovinu říkám, že bez přetáčení času bych to nedal. Už bych na to zkrátka neměl nervy a čas.

Ve finále to není špatná hra, ale je směšně krátká, mechanismy se stále opakují a je to vcelku repetetivní. Ale s ohledem na to, kolik let jí je, se to dá pochopit.

Pro: Příjemná nostalgická vzpomínka.

Proti: Krátké; repetetivní.

+12

Super Mario Bros.

  • NES 80
Legendární Super Mario … kdo není pokřtěn tehdejším Nintendem naládovaným žlutými cartridgi, jakoby nežil.

Hopsající pajďulák sbírající prašule, objevující skryté průchody, které urychlují splnění něco přes 30 levelů ( některé z nich dost krutě těžké ), extra životy v podobě Easter Eggs a nekonečné hodiny zábavy.

Kolegové diskutující už vše podstatné dodali, jen bych se opakoval, prostě s Arkanoidem a Tetrisem legendy herního světa 90. let - silný nadprůměr.

Pro: Zábavnost na dlohou dobu, nápaditost prostředí a levelů

Proti: obížnost, časovka

+11

Ninja Gaiden

  • NES 60
Ninja Gaiden, v Japonsku známý jako Ninja Ryūkenden a v Evropě jako Shadow Warriors, akční plošinovka devadesátek, pamatuju si z té doby, že to byla těžká záležitost, kterou jsme valili s kámošema a podařilo se mi jí znovuobjevit a dokončit na retro konzoli.

Příběh sleduje ninju jménem Ryu Hayabusa, který cestuje do Ameriky, aby pomstil svého zavražděného otce. Tam se dozví, že osoba jménem Jaquio plánuje převzít kontrolu nad světem vypuštěním prastarého démona prostřednictvím síly obsažené ve dvou sochách. Na svou dobu má Ninja Gaiden propracovaný příběh s použitím “filmových“ anime a je poměrně rozsáhlý a nápaditý.

V celkem šesti hlavních úrovních ( s 20-ti podúrověními ), kdy každá z nich je zakončena soubojem s bossem má Ryu pro souboje k dispozici primárně katanu a sekundárně  šurikeny, a různé typy vrhavých koulí, a také duchovní sílu, který se dá navyšovat sběrem magických předmětů, která se dají sbírat v lampách a lucernách. Ryu také umí jako pravý ninja šplhat po překážkách, sloupech  a pokud Vás třeba nepřítel zdolá nebo vyprší časový limit, dá se začít znovu restartem dané úrovně.

Podle mě patří k tomu nejlepšímu, co se v daném žánru v devadesátkách objevilo, viděl jsem, že jsou k dispozici další pokračování a dokonce i jakýsi renake pro Xbox – 60 %.
+11

Metroid

  • NES 95
  • Switch 85
Hra, která definuje svůj žánr nebude asi jen tak obyčejný kousek. Všichni si pamatujeme Doom, všichni jsme minimálně slyšeli o DotA. Mezi tyhle kousky se zapsal i Metroid (pravda svůj podíl má i Castlevania). Stojí však i dnes za zkoušku? Není lepší šáhnout po jiném, možná novějším, díle?

Nejsem úplně typický hráč, starší kousky hraju pravidelně a pixelart mě vůbec neodrazuje. Navíc, první Metroid má tolik předností, že grafika je mezi nimi až na úplně posledním místě. Tedy pokud nehrajete kvůli závěrečné scéně ;) Co je ale na místě prvním? Za mě jednoznačně design. Přesto, že mapa má k přehlednosti daleko, stačí několik průchodů a naučíte se vnímat malé rozdíly mezi oblastmi. Pochopíte, že ztratit se je snadné jen pro nováčka. Postupně objevíte lokace tajných místností, lokace powerupů. Můžete šáhnout po mapě na netu, ale pokud máte čas a možnost, začněte jen s mapou z manuálu.
Stejně tak minibossové. Formálně je potřebujete porazit k získání přístupu k závěrečnému souboji, ale to se snad každý brzy naučíte obcházet. Ale pokud se hrou teprve začínáte, rozhodně se vyplatí je párkrát absolvovat. A nejen kvůli slušné porci HPček a Raket. Dovednosti z jejich porážky zužitkujete i v boji s Mother Brain. Zkratka někdo u téhle hry přemýšlel. A pak samozřejmě ikoničtí nepřátelé v čele s titulárními metroidy (resp. jejich larvami). Zkrátka radost pohledět.
Navíc – hra má jak skvěle zvládnutý a přesný pohyb, responzivní střelbu a k tomu jasná pravidla, která jde snadno odvodit. Takže pokud máte aspoň trochu rádi žánr a nebojíte se starší ale stále slušné grafiky, dejte Metroidu šanci!!  

Osobně jsem Metroid několikrát dohrál na Switchi a závěrečný run si dal na MiniNES. A podobnou cestu můžu jen doporučit. Na Switchi je díky možnosti rewind snadné si nepovedenou situaci vyzkoušet znovu a znovu, dokud nepochopíte, kde děláte chybu. A časem, u mě už u prvního průchodu, zjistíte, že hru znáte a rewind využíváte min a min. A logicky si zkusíte zahrát hru bez něj a bez ukládání…tak jako hráli hru její první hráči.  Najednou je pocit bezpečí ten tam. Každý risk si dvakrát rozmyslíte, každou chybu si budete muset odfarmit. Já pro co největší autenticitu přešel na MiniNES a nelituju. Paradoxně, dík tomu, že se snáz přepíná mezi klasickou zbraní a raketou, mi přišel finální souboj snazší než na Switchi. A dokonce jsem to dotáhl na druhý nejlepší konec.

Pro: Jedna z ikon herní historie, která stojí za to vyzkoušet alespoň na pár hodin!

Proti: Nezvládáte stress a vaše reakce nepatří mezi nejrychlejší? Pak tahle hra není pro Vás.

+11

Blades of Steel

  • NES 85
Na tuhle hru si pamatuju moc dobře. Byl jsem po škole u kamaráda (pro mladší generaci, jít k někomu domů byl předchůdce dnešního multiplayeru), strčil cartridge do toustovače a na televizi Toshiba se rozběhla hra. Kdyby nás v té době někdo nakameroval, vypadalo by to zhruba takhle Protože nakýchat na to že to je hokej, ono to mluví! MLUVÍ!!!

No, prostě to na začátku řekne: "Blejdz of stýl!" , ale vzhledem k tomu že s mluveným slovem jsi se na NES setkal asi tak často jako český rasista s černochem, byla to věc opravdu nevídaná. Fakt jsem se na sebe dívali s vytřeštěnýma očima a s úsměvem jako Joker (ten z DC, ne ten výherní automat). Už jen kvůli tomuhle zážitku jsem si tuhle hru v mozku zařadil do složky "nezapomenutelné" a zároveň kopíroval do složky "kdykoliv to někdo zmíní, hned mu začni povídat historku o tom, jak jsi slyšel prvně NES hru mluvit i přesto že jsi mu to za poslední týden řekl čtyřikrát".

A to je tak všechno. Vlastně, no, je to hokej. Ne tak zábavný jako Ike ike ekketsu hockey bu, ani ne tak zábavně hloupé jako klasický nesovský Ice Hockey, ale je to pravděpodobně nejrealističtější hokej své doby.

Máte na výběr zda hrát singleplayer proti počítači, nebo se dovolit mamky, pak se dovolit kamarádovy mamky a hrát buď u něj nebo u tebe multiplayer. V případě singlu existují tři stupně obtížnosti, a dvě možnosti hry, exhibice a turnaj. Exhibice je prostě jeden zápas, turnaj je klasické play off, kde na konci získáš pohár. Na nejlehčím mi to připomíná FIFA 2000, kdy se dal vyhrát zápas i třeba 40:0, protože stačilo vzít míč a doběhnout s ním do brány. Tady je to zhruba podobné, prostě dojedeš k bráně akorát tam puk sám nevletí, takže člověk musí vystřelit. Vzhledem k tomu že puk je na brankové čáře a soupeří trvá tak pět sekund než tě sejme, je času habaděj. Na nejvyšší obtížnosti už ale můžete lehce prohrát, stačí se nesoustředit, nebo mít smůlu. Pokud ale máš nějaké přátele, tak hra pro dva hráče nabízí víc zábavy a to samozřejmě v tom, že živý hráč se chová nepředvídatelně (pokud teda není hloupý a nedělá pořád to samé, takový byl jeden kluk co s náma chodil hrát Tekkena).

Co se týče hratelnosti, ta je relativně svižná, hra se přesouvá ze strany na stranu, jenže to dost ruší jedna věc, která je paradoxně u téhle hry zmiňována jako klad a to jsou bitky. Stačí do protisráče třikrát jebnout a už se hází rukavice na zem. Jo, když to vidíte prvně, tak je to podobný pocit jako když na vás hra na NES prvně promluví. Ze začátku si to užíváte, pokud máe okolo sebe kibice, tak skandují jako by se z hokeje stal Mortal Kombat, nicméně v singlu začnou být bitky po čase otravné. Protože počítač do vás jebne při bránění třikrát skoro vždy a vy do něj sem tam taky, takže jsou bitky časté, zápas se hodně kouskuje a hře to ubírá na rychlosti. Ve hře pro dva hráče bitky tak časté nejsou, protože váš protihráč nemůže být tak blbý jako počítač, navíc se snažíš předvést nějaké ty přihrávky a tak, čili je kontraproduktivní potýkat se s obránci, spíš se jim vyhneš. Nicméně, v singlu začnou být bitky po čase fakt otravné. Co se týče hratelnosti bitky, není to žádné Street Fighter. Dá se použít nějaká ta taktika,je tam i krytí, ale spíš je to "mačkám čudlík hrozně rychle a doufám že ho ubiju". Navíc, už se moc nepamatuju, ale vzpomínám že po bitce jdete na trestnou oba, čili je úplně zbytečné bitky vyvolávat. Je to spíš o tom, že hra vyšla prvně pro americký trh a ti potřebujou mít do hokeje ty svoje boxérské vložky. Další zvláštností téhle hry krom toho že mluví a hokejisti si nakopávají zadky je to, že brankáře ovládáte vy, na což jsme tehdy nebyli zvyklí, protože brankář většinou chytal sám a nejen v hokeji. Často tak vzniká situace, kdy se snažíte protihráče obrat o puk, ale ovládání se přepne na brankáře, který jde automaticky do směru který držíte na ovladači, odhalí celou branku a je z toho gól. Nicméně mezi hráči si můžeš přepínat i sám. a je to podobné jako s přihrávkami. Zmáčkneš nějaký směr zároveň s čudlíkem.

Co se týče licence, žádná tam není, jsou tam jen americká a kanadská města, nicméně každý stejně ví, jaký tým hraje v Edmontonu nebo v LA. Výběr města/týmu má za důsledek pouze barevné zpracování hráčů, jiný efekt nemá. Hráči samotní jsou docela pěkně rozpohybovaní, publikum je nesovská klasika na ledě nejsou žádné reklamy, nic o čem by se dalo psát. Hra obsahuje i nějaké ty, nevím jak to nazvat, animace, kdy před začátkem zápasu hraáči za doprovodu hudby najedou na led a krouží po ledě. Jo a jezdí tam i rolba.

Tahle hra rozhodně není na žádné dlouhé hraní. Dá se s ní strávit fajn čas ve více lidech, ale i tak jen sporadicky. Samotný člověk si pak hru spustí, vyhraje třeba turnaj a už se ke hře nevrátí, nebo uplyne dost času než ji spustí znova. Na druhou stranu, jak jsem už zmiňoval, není to nejzábavnější hokej na NES, ale rozhodně je to hokej nejblíže realitě (s trochou představivosti).

Pro: Grafické zpracování, hudba, zvuky, hratelnost, realističnost, bitky

Proti: bitky, je to prostě jen hokej a po dohrání turnaje není žádná motivace to hrát více

+10 +11 −1

Godzilla 2: War of the Monsters

  • NES 80
Oproti prvému dielu pre NES je tento pojatý ako akási kombinácia ťahovky a "slot machine". Hrá sa za armádu. Celkovo obsahuje 12 levelov, ktoré nie je potrebné hrať za radom, čo je vcelku výhoda. Replayabilita jednotlivých levelov je nízka, kedže k výhre sa dá dopracovať viacmenej pár spôsobmi - väčšinu času sa strávi hľadaním riešenia. Bez návodu alebo manuálu je treba experimentovať a zisťovať, čo ktorá jednotka robí - niektoré majú špecifické využitie, ktoré treba poznať - to výrazne zlahčuje hru. Celý gameplay je delený do dvoch častí - strategickú mapu, kde sa zadáva výroba jednotiek a presuny a bojovú časť - čo funguje na princípe výherného automatu - dobrá kombinácia dáva silný útok/obranu. Do určitej miery je náhoda vytlačovaná povahou zbraní, takže aj pri nepriaznivej kombinácií to nie je úplné náhodne, ale záleží na výbere zbrane.

Poteší vysoká variabilita - rozličné typy jednotiek, terénu, príšer a ich charakteristiky (jedna príšera sa vo vode lieči, Godzilla je priťahovaná rádioaktivitou, ďaľšia sa vie podkopať a uniknúť z obklúčenia ...).

Hudobne vcelku nezáživné (stále tá istá sada melódií bez ohľadu na level) a dosť repetetívne, navyše vypnutie hudby vypína aj zvukové efekty :)

Pro: široké spektrum kaiju príšer ako aj zbraní, rozmanitosť levelov, zaujímavé spracovanie

Proti: nízka znovuhrateľnosť, slabé po hudobnej stránke, vyžaduje manuál resp. príručku (slabá nápoveda v hre), slot machine v battle móde

+10

Teenage Mutant Ninja Turtles III: The Manhattan Project

  • NES 90
Skvelý TMNT pre NES. Pre mňa osobne aj jedna z nalepších hier pre túto konzolu. Po audiovizuálnej stránke veľmi dobre spracované (koniec-koncov bolo to vydané na sklonku života NES), pričom vyniká najmä hudba (množstvo remixov na YT). Takmer po všetkých stránkach na míľe vzdialené nie "príliš podarenému" prvému dielu (odporúčam pozrieť recenziu od AVGN) a aj mierne nezáživnej dvojke.

Obsahovo je to skutočne bohaté ako aj na prostredia tak aj na nepriateľov - dosť sa tu objavujú aj menej známe postavičky zo seriálu a komixov - a klasický neduh hier tohto typu a to preklesľovania level bossov sa tak nekoná.

Zamrzí snáď len fakt, že moveset korytnačiek je menší ako počet prstov na jednej ruke :) Klasický primárny útok, prehodenie, útok z výskoku a špeciál. To je všetko. A kedže tu nie sú ani žiadne oficiálne kódy na level skip, hra začína byť potom dosť repetetívna a to aj najmä svojej dĺžke - ktorá by bola inak jednoznačným plusom.

Pro: grafika, hudba, gameplay, variabilita prostredí, dĺžka

Proti: slabý moveset, občasný slowdown, mierne repetetívne

+10

Indiana Jones and the Last Crusade: The Action Game

  • NES 60
Indiana Jones samozřejmě nemohl uniknout hernímu světu, vypadá to že má několik verzí, já hrál NES verzi od Ubisfotu a stejně jako ve stejojmenném filmu má Indy za úkol najít Svatý grál.

Ve třech prvních provních je potřeba najít Coronado Cross, Šťít rytíře První křížové výpravy a Deník Grálu. První level v jeskyních pod Utahem, druhá v Benátsýkch katakombách a třetí v Německém Zeppelinu. Hrdina s bičem má v cestě různé terénní překážky v podobě stoupání nebo sestupů po žebřících a průzkumu jednotlivých oblastí, samozžejmě nesmí chybět protivníci do kterých se lze pustit jak bičem, tak I po staru pěstmi. V posledním úrovni na Vás čekají pasti v podobě pilových kotoučů a pro znalce filmu podlahu s písmeny, kde je nutné zadat správné Božské jméno. Za mě slušné představení v lepším průměru – 60 %
+10

Ninja Gaiden II: The Dark Sword of Chaos

  • NES 65
Ninja Gaiden II: The Dark Sword of Chaos ( v Evropě také známý jako Shadow Warriors II ) pokračuje v dobrodružstvých chrabrého ninji Ryu Hayabusa. Děj začíná rok po událostech v prvním díle a padouchem je tentokrát zlý císař Aštar, který poté, co se doslechl o Jaquiově porážce, vymyslí plán, jak ovládnout svět a pohltit jej temnotou prostřednictvím zlého meče zvaného Temný meč chaosu. Agent US Army Robert T. Sturgeon naverbuje hlavního protagonistu s tím, že on je jediný, který ho může zastavit  a zlikvidovat a co čert nechtěl, je zajata i roštěnka Iris - rubání v Bludištícch temnot a Bráně Temnoty může začnout.

Pokračování pracuje na stejných principech ovládání jako předchozí díl, jednotlivé levely se opět skládají z podúrovní zakončených bossy až finálnímu, kterého ale Ryu musí porazit ve třech různých podobách. Jako správný ninja Ryu skáče, leze po stěnách ale tentokrát může lézt v obou směrech a dokonce i přichycený na stěnu či žebříku útočit pomocí Power Boosting Items – což jsou spociální ninjovské vyfinkundace, které lze sbírat ničením lamp a koulí cestou levely, ze kterých někdy vypadne i dobíjení energie, 1UP nebo dokonce jakýsi dvojník, který helfne.

Mimo různorodé protivníky musí hráč čelit časovému limitu, ve kterém je nutno level dokončit, a tentokrát i tvůrci přidali protivítr, mizející světlo a zledovatělý/ kluzký povrch. Obtížnost je těžká, naštěstí zůstala zachována výborná věc a tou je při smrti nemusíte začínat od úplného začátku, vrhne Vás to jen na začátek daného levelu/sublevelu. Nesmí chybět ani na svou dobu povedeně podaná vložená anima s dějem, celá série patří rozhodně mezi to nejlepší ve svém žánru v devadesátkách, dávám o fousek lepší hodnocení než prvnímu dílu – 65 %.
+10

Bomberman

  • NES 80
No a když už jsem v těch starších nostalgiích, proč nedát dvě jednou ranou? Po Mariovi další legenda, kterou jsem miloval jako malý.

Opět jsem se s touto hrou poprvé setkal na starých kazetách doma. Vzpomínám na můj první dojem, kdy jsem si říkal, že to je skvělý, Panáček, který dává bomby a zabíjel různé příšerky, aby se dostal dál přes dveře do další úrovně a ještě u toho sbíral žluté itemy.

Prostě další super připomínka toho, že dětství zkrátka má své klady a tento legendární Bomberman je jedna z nich a jsem rád že jsem si to připomněl! :)
+10

Excitebike

  • NES 90
Excitebike jsem hrával na polystation jako maléj kluk což byl klon nesu klasika to byla uz tenkrát osobně ji považuju za nejlepší motokrosovou hru na nesu a možná i vůbec nejlepši libi se mi editor a možnost stavět si vlastní urovně což muselo bejt v době vzniku hry něco užasného dale pak možnost soupeřit s ostatními hrači

Pro: Editor soupeři

Proti: Občas moc težke tratě

+9

Space Invaders

  • PC 60
  • NES 60
V jednoduchosti je krása, v prostosti je porozumění. To je to, co Space invaders zdobí. Neboť když má osmdesátiletá letá babička, které trvá půl dne vytočit číslo na mobilu dokáže nekompromisně odrazit šmejd z vesmíru, je to na pováženou, je to revoluce, dámy a pánové. Tohle je hříčka, kterou může pařit každý třeba jen na pár minut a je jedno, zda to činíte na mobilu, konzoli či počítači.
+9

Dr. Mario

  • NES 75
  • Switch 70
Logický rychlík? Tak to chce i svižný a krátký komentář!

Dr. Mario není jen obyčejná variace na Tetris. Mnohem víc připomíná úkrok k moru dnešních mobilních telefonů, nejhranějším hrám kasuálů a tedy nejhranější hry vůbec... Spoj-3 a všechny jeho iterace, jako např. Candy Crush Saga (jakto, že něco tak významného tu nemá profil ?!). A stejně jako dnes i tehdy to fungovalo.

Má ale cenu se hře věnovat čas dnes? Určitě jde o ikonickou hru a zájemcům o historii by ujít neměla. Pro všechny ostatní je tu pak Switch verze, která díky rewindu usnadňuje cestu za legendárním koncem s UFO. Nebo jste hráli na jistotu a těšili se na dinosaura ve vajíčku?...

Pro: Kus historie s vtipnými animacemi

Proti: Vhodná jen na vyzkoušení

+9

Batman: The Video Game

  • NES 60
Jako každý komiksový superhrdina se samozřejmě musel i Batman objevit v nějaké herní adaptaci a jednou z těch prvních byla tato verze Batmana, i přes to, že se úplně nedrží filmové adaptace z roku 1989. V devadesátkách frčely plošinovky a tak se nám netopýři muž, jakožto ochránce Gothamu, vydává po stopách děsivého Jokera, který jakožto bohabojný občan Jack Napier nad sebou ztratil kontrolu po pádu do nádoby s chemikáliemi a začne terorizovat město jedovatým plynem.

Další motivací k Jokerově eliminaci je fakt, že v něm Batman rozpoznal vraha svých rodičů, takže nejen záchrana města, ale i pomsta vedou Batmana k Jokerovi přes hordy protivníků ( Deadshot, KGbeast, Maxie Zeus, Nightslayer a další ) a teréních překážek. Naštestí má schopnost skákat na zdi, na nich se přidržet a takto se posunout kolmo vzhůru a v boji s nepřáteli má v arzenálu k dispozici batmanovská udělátka batarang, batdisk a batspeargun. 

Ve hře se musí pokořit celkem 5 levelů – Gotham City, Axis Chemical Factory, Underground Conduit, Laboratory Ruins a poslední Cathedral, z nichž každá z nich končí finální bitkou s bossem popsaným výše, v případě posledního levelu se samotným ďábelsky se usmívajícím Jokerem – za mě průměrná záležitost, která neurazí ani nenadchne – 60 %
+9

Alien³

  • NES 60
Filmový třetí díl xenomorfní série nelítostných zubounků dostal do režisérských rukou do té doby mistr videoklipů David Fincher. S hladkým vojenským sestřihem se Ripleyová pouští do boje s Vetřelci na plně testosteronovém Vězeňském komplexu planety Fiorina 161 – možná nejdepresivnější díl z celé Alienské ságy.

Herní podoba představí Ellen snažící se Vetřelcům, kteří jsou sakra rychli, zhasnout svíčky, případně před nimi prchnout – útok může přicházet z boku i ze stropů ventilačních šachet a výtahových plošin. K dispozici má bouchačku, plamenomet a granátomet a mimo xenomorfa je hlavním sokem neúprosný čas učený danému levelu, ve kterých je nutné osvobodit daný počet vězňů uvězněných ve sliznatém sekretu před facehuggery, čekajícími na vylíhnutí, 

Na závěr čeká chrabrou Rip královna matka nasraná z toho, že poddaní to mají za sebou – obtížnost je docela slušná jak už to bývalo u většiny devadesátkových her, za mě lepší průměr – 60 %
+9

Contra

  • NES 95
Tak tohle je hra s velkým H Contra hlavně na konzoli nes je absolutně skvělá a povedená vždy se kni rád vracím tvůrcům z konami se opravdu povedla a právem patří do zlatého fondu her hudba je senzační rozprašovač je super zbraň a lépe se mi sni procházelo úrovně energy zone ma asi nejlepší soundtrack z celé hry 95%

Pro: Hratelnost akčnost pestrost člověk se nenudí

Proti: Celkem krátká neškodilo by klidně 20 lvl :^)

+8 +10 −2

Circus Charlie

  • NES 65
Jedna z nejtěžších her z dětství. Asi mě ukamenujete, hru jsem hrál na legendárních žlutých kazetách z tržnice.

Některé levely mi prostě nešly. Každopádně hudba ze hry, její hratelnost je super. Jednotlivé levely jsou opravdu těžké.

Pro: Nostalgie, zvuk, hudba

Proti: Extrémně těžké i po letech

+8

Dynablaster

  • NES 70
Téměř po 30-ti letech od vydání jsem dostal do rukou pokračování praotce Bombermanů s retro konzolí zakoupenou v roce 2022. Políbený jsem byl dosud jen starším Dynablasterem, který samozřejmě pracuje se stejnou myšlenkou labyrintu, překážky se dají odstranit nakladenými doutnajícími dělovými koulemi a nesmí chybět prapodivné entity branících v cestě za dalšími úrovněmi.

S pomocí vylepšení ( časovač je naprostá BOMBA ), skrývajcími se pod určitými překážkami se dají průchody urychlit, protože levelů je úctyhodných téměř 50 a ke konci jsou protivníci už ve značném počtu – 70 %
+8

Super Mario Bros.

  • NES 80
Další vzpomínka, která se mi zaryla pod kůži. Vyběhlo to na mě po těch pár letech a tak jsem si řekl, že si opráším staru výbornou klasiku.

Musím říct, že je hra poměrně těžká, některé úrovně jsem musel opakovat i několikrát. Ano, je to přesně ten červený skákající panáček, kterého jsem poprvé ovládal snad ve škole na těch žlutých kazetách. Dokonce si pamatuji, že šlo hrát pro dva, že druhý ovládá jeho bratra Luigiho.

Nevím, jak bych mohl pokračovat, snad jen to, že je to další pecka z dětství, kterou jsem se nestyděl dohrát i po letech a že to ale byla makačka! :)
+8