Hráno v co-opu:
Jak pro mne byl Neverwinter Nights spíše zklamáním, tak jeho druhý díl, tentokrát pod taktovkou Obsidian Entertainments, je skvělé příběhové RPGčko. Vnímám velký posun v gamedesignu i narativu a za mne se jedná o takové proto-Dragon Age: Origins, ale ve světě Forgotten Realms. Ačkoliv se tento sequel odehrává jen pár let po dílu prvním, nemá s ním příběhově nic společného. Vrací se pouze pár vedlejších charakterů, a to opět v malých rolích.
Samotný příběh hry je moc pěkný. Velké dobrodružství adoptovaného vesničánka plné komplexních morálně šedých charakterů, nečekaných twistů, originálních vážných i humorných scén. Má však svoje chybičky. Největším problémem ve scénáři je, že hra vás natlačí do přijmutí každého společníka, ať už se snažíte sebevíc ho odmítnout. Někdy to působí až komicky, protože dialogové možnosti obsahují i vyloženě "fuck off" scénáře, ale potenciální společník se prostě odmítnout nenechá. Každý společník je zkrátka povinný. Podobně to působí i v některých úkolech, ale není to tak viditelné. Na druhou stranu musím říct, že příběh počítá i s hraním za zlou postavu, byť tlačí spíše do "lawful evil", promyšleného prospěchářského zla, a neumožňuje chaoticky vraždit všechno, co se vám postaví do cesty.
Nejvíce se u této hry nadává na engine, ale mně nepřišel nijak hrozný. Na ovládání jsem si zvykla rychle, s kamerou jsem moc nezápasila (myslím, že i řada moderních her ji má horší), a jediné, co působí trochu nemoderně je pomalejší souboják, což je dáno jeho na pozadí tahovou podstatou. Kdyby hra vyšla dnes, nebála bych se zkrátit délku jednoho tahu třeba na polovinu. Stejně můžete pauzovat, když potřebujete více času na naklikání příkazů postavám.
Co mi skutečně vadilo, byla moje klasika, která mi vadí téměř ve všech cRPGčkách. Loot. Je náhodně generovaný v nějakých předem definovaných skupinách předmětů a nedává vůbec smysl. Z ozbrojených nepřátel opět nepadají zbraně ani zbroje a lootování tak vypadá spíše jako vybírání zapomenutých hovadin z kapes. Když chcete kouzelnou zbraň, najdete ji spíše na stojanu se zbraněmi, kde si jí samozřejmě nikdo nevšiml, aby se jí ozbrojil, když naše družina zaútočila na základnu nepřátel. Moje druhá výtka směřuje na inventář. Ne že by nebyl funkční, pracuje se s ním snadno, ale přijde mi, že první díl měl hezčí ikonky a celkově super nápad s rozdílnou velikostí různých předmětů.
Celkově tak mohu Neverwinter Nights 2 doporučit všem fanouškům Forgotten Realms. Mezi všemi RPGčky už sice zapadne, ale pro Faerûn je to jedna z nejzářivějších perel na poli videoher.
Dohráno za 111 hodin.
Včetně:
Mask of the Betrayer
Storm of Zehir
Jak pro mne byl Neverwinter Nights spíše zklamáním, tak jeho druhý díl, tentokrát pod taktovkou Obsidian Entertainments, je skvělé příběhové RPGčko. Vnímám velký posun v gamedesignu i narativu a za mne se jedná o takové proto-Dragon Age: Origins, ale ve světě Forgotten Realms. Ačkoliv se tento sequel odehrává jen pár let po dílu prvním, nemá s ním příběhově nic společného. Vrací se pouze pár vedlejších charakterů, a to opět v malých rolích.
Samotný příběh hry je moc pěkný. Velké dobrodružství adoptovaného vesničánka plné komplexních morálně šedých charakterů, nečekaných twistů, originálních vážných i humorných scén. Má však svoje chybičky. Největším problémem ve scénáři je, že hra vás natlačí do přijmutí každého společníka, ať už se snažíte sebevíc ho odmítnout. Někdy to působí až komicky, protože dialogové možnosti obsahují i vyloženě "fuck off" scénáře, ale potenciální společník se prostě odmítnout nenechá. Každý společník je zkrátka povinný. Podobně to působí i v některých úkolech, ale není to tak viditelné. Na druhou stranu musím říct, že příběh počítá i s hraním za zlou postavu, byť tlačí spíše do "lawful evil", promyšleného prospěchářského zla, a neumožňuje chaoticky vraždit všechno, co se vám postaví do cesty.
Nejvíce se u této hry nadává na engine, ale mně nepřišel nijak hrozný. Na ovládání jsem si zvykla rychle, s kamerou jsem moc nezápasila (myslím, že i řada moderních her ji má horší), a jediné, co působí trochu nemoderně je pomalejší souboják, což je dáno jeho na pozadí tahovou podstatou. Kdyby hra vyšla dnes, nebála bych se zkrátit délku jednoho tahu třeba na polovinu. Stejně můžete pauzovat, když potřebujete více času na naklikání příkazů postavám.
Co mi skutečně vadilo, byla moje klasika, která mi vadí téměř ve všech cRPGčkách. Loot. Je náhodně generovaný v nějakých předem definovaných skupinách předmětů a nedává vůbec smysl. Z ozbrojených nepřátel opět nepadají zbraně ani zbroje a lootování tak vypadá spíše jako vybírání zapomenutých hovadin z kapes. Když chcete kouzelnou zbraň, najdete ji spíše na stojanu se zbraněmi, kde si jí samozřejmě nikdo nevšiml, aby se jí ozbrojil, když naše družina zaútočila na základnu nepřátel. Moje druhá výtka směřuje na inventář. Ne že by nebyl funkční, pracuje se s ním snadno, ale přijde mi, že první díl měl hezčí ikonky a celkově super nápad s rozdílnou velikostí různých předmětů.
Celkově tak mohu Neverwinter Nights 2 doporučit všem fanouškům Forgotten Realms. Mezi všemi RPGčky už sice zapadne, ale pro Faerûn je to jedna z nejzářivějších perel na poli videoher.
Dohráno za 111 hodin.
Včetně:
Mask of the Betrayer
Storm of Zehir
Pro: Propracovaný příběh plný nečekaných zvratů a s hned několika stranami nepřátel, nezapomenutelné scény se Sandem a hlavně Bishop <3
Proti: Není to tak viditelné jako v KotOR 2, ale i zde je poznat uspěchanost a škrtání v závěrečných fázích vývoje.