Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

« Předchozí Následující »

The Legend of Zelda: Majora's Mask 3D

  • 3DS 90
O Majora's Mask by se dalo říct, že je „nechtěný zázrak“. Vznikla v šibeničním časovém intervalu jednoho roku (na předchozí Ocarina of Time se pracovalo celé čtyři roky) a aby se to stihlo, bezostyšně recykluje z Ocariny skoro všechno. Link po celou hru používá téměř totožné vybavení, potkává stejné postavy (s jinými jmény), pohybuje se ve velmi povědomě vypadajících lokacích, bojuje se stejnými nepřáteli i se stejnými minibossy... a původního obsahu se stihlo vytvořit velmi málo, například plnohodnotné dungeony Majora obsahuje jen čtyři, tedy ani ne polovinu, co Ocarina. Jako náplast vymysleli inženýři z Nintenda časový limit, který vás provází celou hrou a neustále (částečně) resetuje váš herní progres. Pokud budete chtít hru dohrát na 100%, připravte se tedy na to, že stejný dungeon navštívíte klidně čtyřikrát nebo že budete muset kvůli plynutí času opakovat celé questy znova. Není nazbyt, nějak se ta herní doba natáhnout musí.

A přesto to nějak celé funguje. Dokonce to funguje výborně.

Velkou zásluhu na tom má dějiště hry, svět Termina. Proti optimistické Hyrule působí zlověstně a nepřátelsky, ať už zmíněným časovým limitem, faktem, že k povrchu se blíží měsíc, který hrozí vyhladit vše živé nebo tím, že všichni jeho obyvatelé jsou prostě takoví… divní. Koneckonců se jim nedá divit, když všichni ví, že do tří dnů nejspíš zemřou. Každý se s tím vyrovnává po svém – někdo upadne do deprese, někdo začne panikařit, někdo se blížící se zkázu rozhodne ignorovat. A co je nejhorší, když někomu třeba i pomůžete, čas neúprosně běží a po návratu do prvního dne se vše vrátí do původního stavu. Vaše snažení tak působí značně bezútěšně a depresivně, ale vaše motivace je jasná – zachránit svět jednou pro vždy a s ním všechny ty roztodivné charaktery, které za celou hru důvěrně poznáte a přirostou vám k srdci.

Časový limit na jednu stranu nutí k hraní již viděného obsahu, na druhou stranu ale dovolil vývojářům pro každou postavu vytvořit unikátní trojdenní cyklus. Město Clock Town si tak rušně žije svým vlastním životem, který Link může pozorovat, zaznamenávat do svého deníku a různě do něj zasahovat. Jednotlivé questy jsou spolu překvapivě provázány (záchrana jedné osoby vám může později znemožnit pomoci osobě druhé a podobně) a společně tak vytváří celistvý příběh o posledních dnech jednoho světa.

Skvělý nápad jsou také masky, které získáváte postupem hrou. Link se s nimi například může (se zlověstným bolestivým výkřikem) proměnit v dřevěného Deku, horského Gorona nebo mořského Zoru, čímž získává unikátní schopnosti, využitelné jak v boji, tak při hádankách. Vedle starých známých předmětů z Ocariny tak masky působí jako skvělé osvěžení známé hratelnosti. Ne každá maska má samozřejmě tak mohutné účinky a některé vám akorát odemknou jeden jediný dialog, ale i tak má každá z 24 masek svůj smysl a vlastní příběh, někdy patřičně morbidní.

Dungeony jsou sice pouze čtyři, ale všechny nadprůměrně kvalitní, i díky zmíněným Linkovým alternativním formám. Favoritem většiny hráčů Majora‘s Mask asi nepřekvapivě bude výborný Stone Tower Temple a jeho hrátky s gravitací, ale ani ostatní tři se nemají za co stydět a pokud bychom měli počítat jen kvalitu, Majora nad Ocarinou jasně vede. Snad jen orientace a kamera v Great Bay Temple je občas trochu nešťastná.

Jelikož jsem hrál 3DS remake, nemůžu si na technickou stránku věci stěžovat. Grafika zůstává pěkná, hudba zůstává výborná, ovládání a kamera zůstávají… poněkud kostrbaté, ale za ty dvě hry jsem si už zvykl. Rozhodně to není nic, co by se nedalo překousnout.

Těžko říct, kolik z toho byl záměr a kolik byla z nouze ctnost, ale stejně jako se Linkovi navzdory trojdennímu časovému limitu povedlo zachránit svět, vedoucímu vývoje Eiji Aonumovi se navzdory časovému presu při vývoji povedlo vytvořit výbornou hru. Někdo vám bude tvrdit, že dokonce nejlepší Zeldu. Tím si nejsem jistý, ale určitě se jedná o, v rámci poněkud konzervativní série, nejvýjimečnější hru. Víc takových.
+13

Pokémon Omega Ruby

  • 3DS 90
Po třikrát dohrané, oblíbené Alpha Sapphire jsem se rozhodl udělat změnu a pustil jsem se do Omega Ruby, abych se mrknul na případné rozdíly v obou hrách. Žádné světoborné odchylky se dle očekávání nekonaly, ale hru jsem si opět užil.

Rok po prvních hrách na 3DS (X a Y) přišli lidé z Game Freak s remaky původní třetí generace Ruby, Sapphire a Emerald, aby jimi vyplnili čas čekání na další generaci. Přestože jsou Alpha Sapphire a Omega Ruby (dále ORAS) pouhou upravenou dvojicí her, původní trojice proti nim působí téměř jako nedodělek. To je způsobeno několika výhodami, které novější verze skrze vývoj mají.

Jako první ale musím pochválit ovládání, díky kterému se mi hra dobře hrála – tady zákonitě srovnávám s předchozími X Y, kde jsem měl trošku problémy s pohybem. Postava v ORAS se hýbe plynule a přirozeně do všech směrů pomocí tlačítek i circle padu. S jízdou na kole jsem také neměl problémy a nelogické zasekávání o objekty či překážky se nekonalo.

Zdá se mi, že tvůrci se poučili z omylů her X Y a svět Hoenn zaplnili poměrně bohatým prostředím, kde je stále co dělat. Určitě tomu dopomohla i příjemná roztomilá grafika a na poměry série i zdařilý soundtrack. Příběh je zhruba do poloviny stejný jako v originále. Začíná se v osadě Littleroot Town jako úplný zelenáč Brandan či May, které si pojmenujete po svém. Druhý z dvojice se stane rivalem či rivalkou i navzdory tomu, že v anime se jeden s druhým nesetkali a vlastně jsou jen obyčejní sousedé (May se stala regulérní hlavní postavou vedle Ashe a Brendan měl občasné cameo v rámci bitev). Herní rodiče jsou oba přítomni, taťka Norman je zase šéfem blízkého stadionu a přátelský profesor Birch ze sousedství nabídne jako obvykle jednoho ze startérů Treecko, Torchic a Mudkip.

Hře určitě pomohla přítomnost mega evolucí, která zpříjemnila taktiku. Do ORAS jich tvůrci přidali nových dvacet a k nim dvakrát tzv. Primal Reversion, které fungují prakticky na stejném principu a jsou vyhrazeny ikonickým legendám zvaným Groudon a Kyogre. Podle verze hry dostanete šanci jednoho z nich chytit. Druhého lze získat jedině výměnou. V příběhu se zase ukáže tým Aqua a tým Magma, kteří usilují o probuzení těchto dvou monster, což se jim podaří a následně vymkne z rukou, takže je jenom na vás, abyste zachránili svět před zkázou. V původní Emerald tomu dopomohl Rayquaza, tady jste na to sami jen se svým týmem pokémonů. Ale nebojte, o Rayquazu nepřijdete. Po dohrání hry se totiž otevře nová příběhová kapitola Delta. Tato kapitola má podle mě větší příběhový potenciál než celé dosavadní dobrodružství a pro hráče je vítaným doplňkem. Může za to patrně i přítomnost tajemné postavy z klanu Draconidů. Mladá, horkokrevná dívčina Zinnia má jediný úkol. Zabránit srážce meteoroidu s planetou. K tomu musí povolat Rayquazu a doufat, že bude mít dostatek síly, aby došlo ke zničení meteoroidu. Samozřejmě ale ne všechno vyjde podle plánu, takže je zase na vás, abyste se pokusili o zoufalou nápravu. Ve snažení pomáhá - stejně jako pokaždé předtím - Steven Stone, známý z předchozích her i anime. Zinnia je zajímavou postavou a je škoda, že se neobjevila v seriálu. Své místečko s podobnou funkcí má v manze, avšak s odlišným dopadem na příběh. A hned poté, co se možná vypořádáte s Rayquazou, přijde na scénu jeden další legendární pokémon, což je docela překvapení.

Po dohrání kapitoly Delta dostanete možnost podívat se do ostrovního Battle Resortu, kde si můžete bojovat dle libosti a vydělávat Battle pointy k výměně za užitečné předměty. Resort však ukrývá i několik dalších drobností, díky kterým je dobré jej prozkoumat kolem dokola (ostrov je víceméně čtvercového půdorysu a pokaždé, když dojdete na jeden roh, tak se kamera pootočí s vámi a pokračuje ve směru pohybu jako postava).

Čím si mě hry ORAS plně získaly, jsou především dvě skutečnosti, které spolu úzce souvisejí, a sice možnost od jisté chvíle létat nad celým Hoennem na zádech jednoho z Lati@sů (dle verze hry) v mega evoluci, a zároveň takto nacházet a chytat opravdu velkou škálu dosud známých legendárních pokémonů až do páté generace (mýtičtí tedy chybí). Někdy je třeba získat některé výměnou jako prerekvizitu k tomu, aby se objevil další, ale to vcelku není problém díky přátelskému internetovému systému (Global Trade System). Část z nich se objeví přímo na obloze vstupem do jiné dimenze, část z nich si budete muset najít na zemi díky objevujícím se ostrůvkům (ostrůvky se objevují a zase mizí za různých podmínek každý den, takže mapa se vlastně neustále mění, a jsou označeny viditelnou červenou hvězdičkou). Některé ostrůvky se objevují náhodně, jiné zase podle daného schématu. Ale jen samotné létání kolem dokola je nádherná, relaxační činnost s příjemnou uklidňující hudbou. Den je zalit modří oblohy, zatímco v noci je vidět do dálky díky hvězdné obloze a svítícím domečkům a městům na zemi. Tohle mi v ostatních pokémoních hrách velmi citelně chybí a velkou měrou přidává na celkovém dojmu.

Hoennský pokédex má něco přes 200 čísel, zatímco ten mezinárodní přes 700. V jeden moment ve hře se všude začne objevovat více druhů, takže sběratelé se tu docela vyřádí. Hoenn je ale mnohem bohatší než v původní trojici her. Je tu několik nových lokací a prozkoumávat lze také mořské dno, jež je poměrně rozsáhlé a přidává na dalších průplavech a podvodních soutěskách. Oceán je tu vůbec docela veliký, díky čemuž se do něj vejde větší množství malých ostrůvků.

Zábavným prvkem je také fakt, že nejlepší útoky ve hře si musíte zasloužit a najít je na místech, kam není úplně snadné se dostat – třeba Ice Beam na ztroskotané lodi za zamčenými dveřmi. Bavilo mě také objevovat evoluční mega kameny rozsypané či ukryté po mapě. Zejména poté, co dokončíte hlavní linii, se jich většina zviditelní a můžete vyrazit na sběr. Část z nich dostanete od NPC.

K pohybu po hůře dostupném terénu (úzké lávky, šikmé sjezdy a terasovité plošinky) jsou určena dvě různá kola, která si budete muset měnit v Mauville City (případně dostanete obě, když si je dokážete dostatečně „vyjezdit;“ na jedno takové místo v Safari zóně se bez obou nedostanete).

Vrátil se ještě jeden aspekt hry. Vytvoření vlastní skrýše a její výbava. Skrýš odemknete speciálním útokem (něco jako HMko) na místech k tomu určeným (díra ve svahu nebo křoví). Pokud se předtím připojíte na internet a máte interakci s jinými hráči, tak se různě po světě objeví jejich obsazené skrýše. Pokud chcete, tak je odtamtud vystrnadíte a založíte si tam vlastní skrýš. Uvnitř si je pak vybavujete nábytkem nebo dekoracemi (plyšoví pokémoni, plakáty apod.), a díky internetu si pasivně vytvoříte vlastní tým lidí z jiných hráčů, které můžete také dovnitř umístit. Po případné interakci se vaše skrýš objeví na stejném místě ve hře jiného člověka a on s vaší postavou a týmem může každý den bojovat (pokémony si také můžete nastavit) či ukořistit vlajku skrýše. Mou oblíbenou skrýší je strom na ostrově Secret Islet :)

Takže abych se dobral nějakého shrnutí; legendy v kombinaci s lehce inovovaným lore hry se mi líbily a měl jsem tu opravdu pocit, že o něco jde (na rozdíl od takových X a Y). Pozitivně vnímám i rozvíjející se vztah mezi dvěma hlavními protagonisty a snad vůbec poprvé (a zatím i naposledy) jsou tu nějaké náznaky, že by to třeba někdy v budoucnu mohli dát dohromady. Bavila mě kapitola Delta a s ní i Zinnia, postava Stevena i taťky Normana (další motivy ke snaze o zlepšení hráče), prozkoumávání rozmanitého světa, létání nad Hoennem, sběr mega kamenů a chytání důležitějších pokémonů. Celý základní příběh včetně ligy a závěrečné kapitoly se přitom dá uhrát velmi rychle, pokud víte co a jak. Poslední hra mi zabrala kolem 16 hodin a to jsem se i leckde flákal. V zásadě hra nabídla již známé prvky, ale k nim přibalila spoustu nových. Šlape dobře, pokémoni se levelují jedna radost (zapomněl jsem zmínit Exp. Share pro celou partu), boje nejsou nijak zákysové a HMka poskytují mobilitu stejně dobře jako jindy. Hloupě možná mohou vyznít některé dialogy ohledně týmu Aqua a Magma, ale to se dalo čekat. Škoda, že mají základnu v obou hrách na stejném místě. Občas uvidíte i nějaký vtípek nebo narážku – třeba v jedné budově minete týpka, který vám věnuje Float Stone, což je předmět, jenž o polovinu snižuje hmotnost pokémona. Když kolem něj projdete později, tak je z něj najednou tlusťoch divící se, že záhadně přibral na váze. Celému dění hraje relativně příjemná hudba. Byl to zkrátka zábavný boj.

Pro: Vylepšený Hoenn; nové mega evoluce; létání nad světem; velká variabilita legendárních pokémonů; svižný příběh a post-game; příjemná hudba.

Proti: Příliš mnoho vody.

+13

Phoenix Wright: Ace Attorney

  • 3DS 95
Přiznám se že Ace Attorney patří k jedněm z mých nejoblíbenějších herních sérií vůbec a to hlavně díky skvěle napsaným postavám a povedenému mixu soudního dramatu s Japonskou bláznivou komedií. No a proč by jste si to měli zahrát se vám pokusím vysvětlit níže.... Jo a varování: Pokud nemáte rádi hry kde celou dobu jen čtete text tak na shledanou ! Jo a ehm žádné Objection na svoje názory v tomto komentáři nepřijímám !!!

Hlavním hrdinou je Phoenix Wright což je sympatický nováček v právnické branži který má nezvykle špičaté vlasy a mezi jeho záliby patří časté ukazování prstem (hlavně v soudní síni), no a my v tomto díle sledujeme jeho první případy a jak se pomalu prohryzává právnickým potravním řetězcem a poznává hromadu podivných, zajímavých a hlavně vtipných postav.

Vlastně výborně napsané postavy jsou to na čem AA tak trochu stojí, ať už třeba zmíníme vaší veselou a trochu dětinskou společnici, Detektiva co kvůli výplatě musí přežívat na instantních nudlích či všemi milovaný prokurátor Miles Edgeworth který je vlastně takovou vaší Nemesis v tomto díle. Důležitým faktem ale je že během chvíle vám na většině hlavních postav začne záležet a vy si k nim vybudujete docela vřelý vztah, tedy já to tak měl a většina mých nejoblíbenějších herních charakterů pochází právě z této série.

Jo a když už jsem nakousl ty prokurátory tak ti hrají v celé sérii velikou roli a v každém díle se objeví nějaký nový a většinou se jedná o velice zajímavé charaktery, oni sice fungují jako takoví vaši nepřátelé ale stejně je budete mít rádi a nedáte na ně dopustit. No ale po mém citovém výlevu vůči prokurátorům se přesuneme na samotný průběh hraní.

Celé je to totiž rozdělené do dvou úseků:

1) Vyšetřování - Funguje vlastně jako klasická adventura, chodíte po lokacích hledáte důkazy, mluvíte s postavami a jednoduše se snažíte nasbírat materiál k tomu aby jste obstáli u soudního líčení.

2) Soudní Líčení - Tady už je oproti vyšetřování potřeba i trochu více přemýšlet, celé to totiž funguje tak že se snažíte jak svými argumenty či důkazy přesvědčit soud o nevinně obžalovaného. Což znamená že je potřeba si důkladně projet inventář s důkazním materiálem a pak ve vhodnou chvíli OBJECTION ! či HOLD IT ! Jo a ještě k tomu patří i podrobení vyšetření vypovědí svědků. Do toho je proti vám výše zmiňovaný prokurátor který se vám vždy snaží sebrat vítr z plachet a na featu je soudce který je neskutečně roztomilý a vždy dokáže pobavit.

Celkově celé soudní líčení je provedeno skvěle a já se vždycky u něj náramně bavím, jelikož právě i tam tvůrci skvěle zvládají mixovat napětí s velice absurdním humorem.

Scénář jednotlivých epizod na které je hra rozdělena je podle mě povedený, ano mám pocit že jedna epizoda je slabší než zbytek ale dohromady je to pořád velice silný nadprůměr se skvěle napsanými zápletkami a dialogy.

Dialogy jsou vlastně ve hře to nejhlavnější, jelikož je jich tu spousty a já sám vidím že to někdy některým hráčům může přijít i zdlouhavé. Každopádně dialogy jsou napsané skvěle, vtipně a čtivě, navíc je to vše podáno skvělou formou.

Vizuální stránka hry vůbec nezestárla když vezmeme v potaz že hra startovala na GBA, a to hlavně asi díky kreslené stylizaci. Pořád se na to dobře kouká a mám pocit že fanoušky žánru stylizace neurazí ba naopak.

No to by bylo vše, pokusil jsem se vám z příběhu nic neprozradit protože si to musíte prožít sami, dovolte mi ale ještě menší sumarizaci.

Ace Attorney je skvěle napsaná Adventurní Vizuální Novela s hromadou humoru i vážných chvil, povedených postav, nezapomenutelných momentu a skvělého soundtracku. Zkuste to a nebudete litovat !

Pro: Postavy, stylizace, soundtrack, příběh, soudní líčení, dialogy

Proti: Pro někoho může být místy lehce zdlouhavé

+12

Pokémon Y

  • 3DS 75
I kdyz jsem Pokemon Y rozehral jeste pred Alpha Sapphire, poradne jsem se tomuto titulu zacal venovat az po dohrani sekundarni hry seste pokemoni generace. Francouzsky pridech mi nevadil (i kdyz nektere lokace (interiery i exteriery) byly na muj vkus az moc opuletni a nejak mi k serii nepasovaly).

Tento komentar pisu po dokonceni hlavni hry, coz mi zabralo cca 41,5 hodiny. Alpha Sapphire se mi popravde libilo vic, volny let se nekona, potapeni se nekona, HM Waterfall je zcela volitelny (mineno je pouziti na mape, ne v bojich). Jako startera jsem si zvolil travniho Chespina, ale pomerne rychle se mym favoritem stal starter ohnivy (ktereho jsem si vytradoval spoulu s vodnim starterem z verze X, jak se stalo mym dobrym zvykem - neni nad to mit obe hry a dva handheldy). Delphoxe jsem nakonec dostal az na uctyhodny 87. level, a to prosim bez rare candy (tim krmim jen pokemony, ktere chci jen pro zapis do pokedexu, coz je vetsina :-P).

Protoze nerad menim slozeni tymu a vzdy chci mit vsechny HMka v parte, hral jsem vetsinu hry v sestave ohnivy starter (FLAMETHROWER <3), vodni starter (surf + waterfall), travni starter (s cut), cubone/marowak (false swipe na chytani novych pokemonu) a riolu/lucario se strenght a rock smash. Na seste pozici jsem trenoval (opet vytradovane) startery z Kanta, nacez jsem druhou polovinu daval s charizardem s fly (a flamethrowerem).

S touto sestavou (a taky tim, ze jsem velice rychle vsechno preleveloval - kdyz mi ohnivy starter dosahl levelu 40 a pak mi na stadionu nechtel poslouchat, to moc legrace nebyla) jsem zvladl vse prakticky bez problemu, jen nekteri draci pokemoni (hlavne Gyarados) mi obcas zatopili. Problemy mi pak nakonec nedelala ani elite four, krome draciho trenera - ale vse jsem zvladl bez loadu a v cele hre jsem prohral jediny duel (to kdyz jsem ve sky battle mel jen charizarda proti trem jinym pokemonum).

Kalosky national pokedex je tak rozsahly, ze je rozdeleny do tri subkategorii, coz dela dohromady nejakych 450 pokemonu. Cast z nich se navic neda chytit v prirode ani jednoduse vytradovat a musi se vylihnout z vajicek - a to nejen baby pokemoni, ale i v prvni generaci bezny diglet, spearow atd. Jini maji jen velmi nizkou sanci na spawn (5% pri horde encounter, v jeskyni z padajiciho krapniku atd.), coz me celkem depta. Opet jini (rotom) jsou k dispozici jen v urcity den atd.),

Jeste nevim, jestli se pustim do post-game, urcite bych rad dokoncil (s pomoci tradovani s Alpha Sapphire) national pokedex, no a pak se uvidi. Jeste jsem se nerozhodl, jestli budu pokracovat ctvrtou, nebo sedmou generaci... koupene a rozehrane mam obe. Kdyz uz neco, tak poradne :-P
+10

Super Mario 3D Land

  • 3DS 100
Většina z nás ještě nebyla na světě a videohry s Mariem se už prodávaly jako housky na krámě. A té době pak odpovídá i vzhled, který mám s tímhle italským truhlářem, později instalatérem neodmyslitelně spojený (nebo za to mohou spíš levné vietnamské kopie konzolí od Nintenda?). Možná právě proto, jsem se dílům ve 3D dlouho vyhýbal.

Odvahu jsem našel až teď a ani jednou jsem nelitoval, tedy minimálně do doby než jsem splnil vše na 100%. A čirou náhodou si stejné hodnocení zaslouží i tahle hra. I když nejsou jednotlivé levely příliš dlouhé, nikdy jsem neměl pocit, že jejich překonání je snadné, a ani na samém konci jsem neměl pocit, že by autorům docházely nápady. Hlavně z počátku mi, pro mě v plošinovkách nové, 3D zobrazení způsobilo spoustu nesnází a často vedlo k nepřesnostem a pádům, ale rychle jsem si zvyknul a zjistil, že je to stále ten starý Mario jak si ho pamatuju z dětství. A úplně stejně jako tenkrát jsem se i bavil.

Mě přibylo pár let, jemu zase nějaké ty power-upy, ale ten pocit, když jsem zjistil, že" Princess is in another castle", ten zůstal.


Herní výzva 2018, kat. 8

Pro: Skvělá zábava na cesty,

Proti: u které hrozí nebezpečí, že přejedete svou zastávku.

+10

Pokémon Ultra Moon

  • 3DS 85
Tento komentář jsem sepsal víceméně proto, abych shrnul větší či menší změny oproti původnímu Sun a Moon a proč je lepší pořídit si Ultra Sun nebo Ultra Moon, pokud jste předchozí SM nehráli. Za prvé je dobré zmínit, že Ultra série není sequelem, ale vylepšenou verzí předchozích. Změn je tady velká spousta, nicméně drtivé většiny z nich si hráč asi vůbec nevšimne, proto se zaměřím spíš na ty znatelnější.

Startéři zůstávají stejní – Rowlet, Litten a Popplio. Malinko se změní pouze způsob jejich uvedení do hry. Úvodní tutoriál s neschopnou Lillie a Nebbym je ale pořád zdlouhavý a na facku, a Hau pořád vypadá jako holka.

Největším důvodem pro zahrání je však několik nových pokémonů. Pokud vím, tak tuto podpásovku udělali vývojáři v Game Freak poprvé a přidali do série nové pokémony jako třeba UB (Ultra Beasts) Poipole, Naganadel, Stakataka a Blacephalon; jednoho mýtického – Zeraora; a jednu novou formu již existujícího – Dusk Lycanroc, kterého má Ash v seriálu a kterého šlo dostat skrze event Rockruffa (nebo od jiných hráčů přes GTS – Global Trade System). Rockruff se vyvine na levelu 25+ v čase US 17,00 – 17,59 a UM 05,00 - 05,59. Zároveň byl rozšířen pokédex asi o sto čísel. V tomto případě vám GTS usnadní spoustu práce s vyplňováním pokédexu. Tuším, že jedině mýtičtí nejdou vyměňovat. V přírodních lokacích je také mnohem větší variabilita objevujících se pokémonů než v SM.

Do USUM byly přidány i novinky jako třeba surfování mezi ostrovy, které slouží i jako minihra. Pokud tomu přijdete na chuť, pak si jistě užijete zábavné chvilky. Během surfování na Mantinovi musíte dosáhnout co nejvyššího skóre, a porazit tím nejlepší surfaře v okolí. Princip je v tom, že musíte nabrat rychlost a poté skákat nad úroveň vlny, kde triky uplatníte a pokud se vám daří je plnit, aniž byste je přerušili a dopadnete plynule zpátky na hladinu, dostáváte body. Postupně si odemykáte nové triky, flipy a podobné, čímž se zlepšujete. Zároveň se také musíte vyhýbat pokémonům ve vodě, což je občas docela těžké. Mně dost dlouho trvalo, než jsem zjistil, jak se mám dobře rozjet, ale nakonec mě to chytlo. Za odměny (BP – battle points) pak můžete nakupovat různé itemy nebo speciální útoky, a s nejvyšším skóre dostanete Pikachu s útokem Surf.

Další znatelnou změnou je příběh. Změna se však projeví až v pozdější části hry, cca po druhé třetině a mnohem víc se tu zaměřuje na Necrozmu. Víc ve spoileru. Zatímco v SM jsme zachraňovali Lusamine z mentálních spárů Nihilego, tady se střetáváme s Necrozmou, která přicestovala, aby spolykala všechno světlo a pohltí i legendárního pokémona spojeného s verzí hry. Díky novým postavám potom budete muset cestovat do Ultra megalopolis a utkat se s Ultra Necrozmou, která je poměrně silná. Odměnou vám bude Necrozma, která může vytvořit nové formy spojením se Solgaleem a Lunalou, a Ultra Necrozma. Také dostane svůj Ultranecrozmium Z útok. V nové verzi chytání UB jsou také zahrnuti noví pokémoni. A nakonec přijdou na řadu opět Rakeťáci (po elitní čtyřce). Na rozdíl od těch původních, tihle si říkají Rainbow Rocket a vede je pořád Giovanni, jehož choutky získaly větší ambice. Tentokrát chce za pomoci armády UB ovládnout všechny různé paralelní světy a z několika z nich přitáhl i hlavní záporáky z předchozích her, které hráč musí postupně porazit, až se probojuje i k Giovannimu. Hra celkově obsahuje více cut-scén, což je fajn, ale také to zpomaluje hru.

Poté, co odemknete Ultra Space, můžete do něj kdykoliv cestovat na zádech své verze legendy, prolétávat skrze vesmírné portály a pochytat většinu legendárních pokémonů z ostatních her (nebo i obyčejné pokémony, pokud nejste příliš zruční na Circle padu). Také byl přidán nový evoluční způsob, kdy některé pokémony musíte vyvinout v Ultra Space, abyste získali jejich další stupeň (Pikachu, Exeggcute, Cubone).

Hra mi tu přišla v některých fázích celkově o trošku náročnější než SM; zvláště v trialech v soubojích s totemovými pokémony je vyšší obtížnost docela znát. Stejně tak v souboji s Necrozmou. Naopak v elitní čtyřce mi to přišlo jednodušší. Co se týče trialových pokémonů, ty můžete nově také získat skrze novinku sbírání samolepek (Totem Stickers), jež nahradily sbírání buněk Zygarde v SM. Některé z nich je vidět pouze z určitého úhlu. Samolepek je víc než sto a za každých 20 vám otravný Samson Oak (přičmoudlý bratr prof. Oaka) trapně imitující některé pokémony věnuje jednoho totemového pokémona.

Co zůstává stejné jako v SM, jsou Alola formy vybraných pokémonů z Kanto, mechanika Island Scanu, Z-útoky (pár nových přibylo), dopravní pokémoni, Battle Tree (hlavní zdroj BP a pořád zábavný), Poké Pelago, Poké Finder (focení divokých pokémonů; ale myslím, že je tu pár nových lokací) a většina dějové linky s otravnými spratky z Team Skull (větší změny jsou v závěru hry). Oproti tomu do USUM přibyly drobné eventy a vedlejší úkoly (až 35) jako třeba svatba dvou Pikachu, interagující Sandygast nebo Mimikyu, od kterého dostanete Mimikium Z a celá plejáda dalších; lokace Pikachu Valley (kde je možné získat i Pikashumium Z) a několik dalších jako Sandy Cave nebo Plains Grotto v Poni Island. Objevilo se pár módních doplňků pro herní postavu, pár nových skladeb, nové postavy (Ultra Recon Squad), podle verze je změněné střídání dne a noci (v jedné je den, zatímco v druhé je zrovna noc a naopak. Jde to ale změnit, když vlezete do portálu v Altar of the Sunne/Moon a zvolíte možnost Reverse World), občas narazíte na pokémony, se kterými je možné si hrát (ale nic praktického s nimi nejde dělat). V neposlední řadě se změnil i vizuál a řešení tlačítek v menu. Nejužitečnější je short-key tlačítko Y pro save. Jo, a tuším, že se změnila část elitní čtyřky.

Trochu víc se změnila i Festival Plaza. Jednak je možné získat rakeťácký skin pro svůj hrad, druhak přibyla novinka bojování ve stylu Battle Agents. Bojujete s vypůjčenými pokémony (nebo s pokémony registrovaných přátel či ostatních hráčů) a snažíte se vyšplhat po ranku 1-50, přičemž levely pokémonů se stejným způsobem pohybují 51-100. Každá bitva skýtá, tuším, tři souboje a v každém z nich bojujete se třemi vypůjčenými pokémony. Na expy se tu nehraje, hraje se na challenge. Teprve na ranku 50 můžete říct, že jste souboje úspěšně zakončili. Háček je v tom, že nemůžete mít pokémona na vyšším levelu, než který odpovídá úrovni vašeho aktuálního ranku. A pokud se váš kamarád cca den-dva nepřipojil k internetu, tak ani nemůžete použít jeho pokémona. Po každém dosaženém ranku se také mění pokémoni v nabídce, ale třikrát za den je možné je obměnit náhodnou nabídku v tříhvězdičkovém stánku v Plaze, jenž se zove Switcheroo. Jednou za čas budete bojovat i s bossem. Ten má samozřejmě silnější pokémony a porazit ho chce někdy trpělivost. Nicméně odměny za souboje zahrnují slušnou dávku FC (Festival Coins), za které si v Plaze pořizujete různá vylepšení nebo itemy a služby. Za souboje s bossem dostáváte Gold Bottle Cap. Plaza má jinak samozřejmě větší smysl, pokud chcete rychleji levelovat a vylepšovat pokémony (pětihvězdičkové skákací hrady a hromadění Bottle Caps – to zůstalo stejné jako v SM) a také se o něco rychleji leveluje.

Někoho by mohl zajímat upgrade Rotom dexu. Upgrade je v jistém smyslu diskutabilní, protože Rotom si v USUM rád více povídá, což někoho může obtěžovat (třeba mě). Nicméně na jeho vztahu s vámi můžete během hry pracovat a za interakce mu postupně naskakují srdíčka, čímž se mohou odemknout různé funkce, jako třeba Roto Loto (krátkodobé Roto boosty), jejichž odměny jsem ale snad nikdy nevyužil nebo zapomněl včas aktivovat. Jeho Z-Rotom Power vám dá možnost použít v souboji Z-útok dvakrát.

Pokud rádi plníte denní úkoly, pak se jich tu nabízí celá řada. Asi nejzábavnější jsou souboje s tvůrci hry Morimotem a Iwaem v Heahea City; nebo souboje ve stadionu v Malie City (imitace stadionu v Kanto), kde pro okrasu získáte Surge Badge; v Po Townu si můžete každý den vybojovat Big Nugget, a tak podobně. Dříve ještě běžely globální mise a náhodné dárkové eventy, ale ty jsou už dnes historií. V době, kdy toto píšu, se ale pořád konají oficiální internetové souboje o BP (nebo vzácně třeba o nějakého shiny pokémona).

A teď něco málo o systému tradování USUM:
Jak jsem již zmínil výše, k doplnění pokédexu vám nejlépe dopomůže GTS známé již z předešlé generace, které funguje po internetu. Můžete však na dálku tradovat i s kamarádem nebo známým. Jako další náhodná možnost se jeví Wonder trade (pošlete jednoho a přijde vám jiný od dalšího náhodného hráče, ale dopředu nevíte, jaký).
Příjemné je využít poké banku. Z ní i zpět můžete tradovat do USUM jakéhokoli pokémona z předešlých generací (ale jakmile pokémon smočí patu v USUM, do předešlých her už nejde vrátit). Do SM to jde, kromě těch nově přidaných pokémonů (viz. výše).

Tak snad jsem shrnul to nejhlavnější. Kdybych měl popisovat každou jednotlivou změnu, psal bych to tak týden. Ještě mi však zbývá zhodnotit moje dojmy ze hry. Je jasné, že někomu nový styl hry s absencí stadionů nesedne, ale mně to nakonec přišlo k chuti. Bavilo mě cestování po ostrovech i mezi ostrovy, bavila mě uvolněná atmosféra hry, hudba a noví startéři i někteří pokémoni ze sedmé generace (třeba Mimikyu, Wishiwashi, Golisopod, Turtonator nebo Kommo-O; oproti tomu nejsem příznivec Kanto forem, které se mi povětšinou nelíbí). Systém trialů byl fajn a líbilo se mi zakomponování legendárních pokémonů do příběhu i větší důraz na jejich působení, tedy přesný opak X a Y. Letmý comeback Rakeťáků, trošku vyšší obtížnost v soubojích a možnost pochytání většiny legend beru jako jasné plus. Takže za mě spokojenost. Potěšilo mě, že jsem splnil pokédex na 100%. Jsem zvědavý, co přijde v osmé generaci.

Pro: Noví pokémoni a Z-útoky; Battle Agency; řada nových úkolů; příběh se v závěru odlišuje od SM; surfování mezi ostrovy; chytání legend v Ultra Space; nové lokace jako Ultra megalopolis a postavy; hudba; vyšší obtížnost; trialy; uvolněná atmosféra.

Proti: Do značné míry stejný příběh jako v SM; Rotom; Team Skull; Hau moc nefunguje jako rival; otravný Samson Oak.

+10

Pokémon Alpha Sapphire

  • 3DS 80
Alpha Sapphire je mou prvni pokemoni hrou z hlavni serie, kterou jsem po mozna deseti letech hral a dohral. Pristupoval jsem k ni trochu s obavou, protoze se mi v dobe vydani (emulovana) verze Ruby prilis nelibila a velice rychle jsem ji prestal hrat. V pripade remaku se moje obavy nenaplnily, naopak se mi dostalo neskutecne zabavneho zazitku, ve kterem jsem zatim utopil cca 60 hodin cisteho casu.

Tento komentar pisu po porazeni Elite Four vcetne sampiona a uspesnem prekonani Delta episode, ktera zpracovava nektere elementy verze Emerald. Alpha Sapphire zdaleka neni jen 1:1 remakem v lepsi grafice: krome pridani novych vyvojovych fazi drivejsich pokemonu se totiz v Hoenn po porazeni maskota (Kyogre/Groudon) zacnou obevovat desitky az stovky dalsich pokemonu z jinych oblasti mimo hoennsky pokedex, vcetne pokemonu legendarnich. Dokonce je mozne ziskat i startery z Johta ci Unova.

Osobne se mi nejvic libila moznost volneho letu nad krajinou pomoci Latiose/Latiase a potapeni. Rad bych dokoncil hoennsky pokedex, vlastne mi chybi uz jen Solrock a maskot Gourdon z Omega Ruby, vse ostatni se mi uz podarilo sam se sebou prostrednictvim druheho handeldu ci pomoci wonder trade vyziskat (mit vsechny tri startery je skvela vec, vodnimu jsem nasekal vsechny vodni HMka).

Krome toho me prekvapilo, jak relativne snadny byl muj pruchod Elite Four, trenera s ghost pokemony jsem porazil pouze s Blazikenem, aniz by se kdokoli z protivnikovych pokemonu zmohl na to, zpusobit tem mym nejake zraneni. Na druhe strane byla polovina meho tymu kolem levelu sedmdesat (slozeni Blaziken, Swampert, muj prvni startert Sceptile, pak vytradovany Alakazam, Golem a z dema prevzaty Glalie).

+9

The Legend of Zelda: Ocarina of Time 3D

  • 3DS 90
Po dohrání A Link to the Past, hry, od které série Zelda a její klony čerpají dodnes, a jejího pokračování/remaku A Link Between Worlds jsem se celý natěšený vrhl na Ocarina of Time, která na ALttP bezprostředně navazovala. Nutno říct, že oproti předchozímu, okamžitě líbivému A Link to the Past, má Ocarina slabší rozjezd. Na ovládání se podepsal zub času (i když možnost míření pohybem v 3DS verzi pomáhá hodně) a síla audiovizuálu a jím tvořené atmosféry je zřejmá hned, ale příběh není zpočátku příliš zajímavý a dungeony jsou sice okej, ale slabší než v ALttP a třetí dungeon bych se nebál označit za vůbec nejslabší část hry – zmatený, ošklivý a zdlouhavý.

Pak ale přijde moment, kdy Link konečně získá Master Sword, přesune se do budoucí Hyrule a Ocarina konečně začne nabírat na obrátkách. Příběh zvážní, dungeony začnou konečně pořádně využívat možností 3D prostoru a celé to do sebe začne zapadat. Svět se trochu víc otevře a pořádně si tak můžete užít, jak propracovaný, rozmanitý a nabitý zajímavým obsahem je. Je plný detailů, sympatických postaviček a i díky své menší rozloze působí živým dojmem, podobně jako u nás oblíbená série Gothic.

Stejně tak je radost prozkoumávat dungeony, které s rostoucím Linkovým arzenálem nástrojů začnou být komplexnější a komplexnější a těžko vybrat jeden oblíbený – strašidelný lesní chrám, chrám duší, který si projdete ve dvou různých časových obdobích, nebo snad nechvalně proslulý vodní chrám, který pořádně otestuje vaši prostorovou orientaci? Jak říkám, těžké až nemožné vybrat, všechny mají co do sebe.

Pokud vás ve hrách baví objevovat a procházet se atmosférickými světy, tady si zaručeně přijdete na své. K tomu vám hraje nepřekonatelný soundtrack, bez kterého by byla Ocarina poloviční, co víc si přát? Není důležité se bavit o tom, jak moc vlivná a revoluční Ocarina of Time ve své době byla, o tom už bylo stejně popsáno mnoho a mnoho stránek. Důležité je, jestli to pořád je zábavná hra, která má i pro nové hráče co nabídnout a na to se dle mého nedá odpovědět jinak než ano. Hlavně pokud stejně jako já sáhnete po 3DS verzi, omlazující grafiku a ovládání, ani nepoznáte, že původní hra letos bude 20 let stará.

Proti: rybaření

+9

Xenoblade Chronicles

  • 3DS --
Xenoblade Chronicles je pro Nintendo velmi zajímavých titulem. Jde o jednu z nejlépe vypadajících her na Wii, která na sklonku životnosti této konzole ukázala, čeho je vlastně schopná. Pozdější předělávka na 3DS se zase stala hlavním selling-pointem vylepšené verze tohoto kapesního handheldu. Je až neuvěřitelné, že se tvůrcům podařilo takto rozsáhlé RPG vměstnat do kapesní konzole, aniž by nějak výrazně utrpěla grafika hry.
Technická stránka hry je jedna věc, ale Xenoblade jako hra jako taková? Popravdě, z počátku se patrně budete do hry nutit - soubojový systém je až nezvykle jednoduchý a postavy ani samotný svět nepatří mezi to nejsympatičtější, co jste viděli. Ale dejte tomu šanci - svět začne dávat čím dál větší smysl a to nejdůležitější - souboje se po pár hodinách změní v něco mnohem zajímavějšího.
Xenoblade Chronicles zraje jako víno a s každou nově objevenou lokací vás hra baví víc a víc. Po dohrání pak nejspíš dáte za pravdu nejednomu recenzentovi v tom, že Xenoblade je jedním z nejlepších japonských RPG všech dob.

Pro: Rozsáhlý svět, desítky hodin zábavy, dynamický soubojový systém

Proti: Pomalý rozjezd, na první pohled ne zcela sympatický svět

+9

Captain Toad: Treasure Tracker

  • 3DS 80
Málokdy se stane, že by jeden konkrétní herní mechanismus byl natolik nosný, aby vydal na celou samostatnou hru. V případě Captain Toad to však platí bezzbytku. Původní myšlenka se od levelů v 3D World nějak zásadně neliší (nově sbíráte diamanty a hvězdu na konci levelu, ale to není nic zásadního).
Hra dobře odsýpá, obtížnost by možná mohla být o něco vyšší. Většinou není problém level udělat na plný počet diamantů napoprvé.
Co člověka rozhodně zarazí, je způsob, jakým jsou rozloženy levely - k dispozici jsou 3 "knihy" levelů. Menší infarkt člověku, který toto neví, patrně způsobí fakt, že po každé knize následující klasické titulky, takže máte chvíli pocit, že jste hru prošli za nějaké 3 hodinky, což vzhledem k ceně rozhodně nepotěší. Naštěstí na konci titulků, zjistíte, že ve skutečnosti jste teprve asi ve čtvrtině hry.
Za mě osobně je Captain Toad určitě hrou, které handheld svědčí mnohem více než stolní konzole. Koncept krátkých (cca 5minutových) levelů je jako dělaný do vlaku nebo jiného dopravního prostředku.

Pro: Level design, svou délkou ideální na cesty

Proti: Schéma levelů se v jednotlivých kapitolách opakuje, nízká obtížnost

+9

Pokémon X

  • 3DS 85
Jako malý jsem měl hodně rád Pokémony a vlastně pořád mám, ale nikdy jsem žádnou Pokémon hru nehrál, až do jednoho osudného večera před třemi lety, kdy jsem si z JRC přinesl Nintendo 2DS a kopii téhle hry. Hned jsem se pustil do hraní a musím říct, že mě tahle hra hodně bavila, navíc byla tahle hra jako první pokemon hra plně ve 3D (na handheldech). Děj se odehrává v regionu Kalos a vy se v kůži dvanácti letého dítěte vydáváte na svou první cestu. Chytáte Pokémony, trénujete je, hrajete si s nimi, porazíte osm stadionů, zničíte plány týmu Flare, porazíte elitní čtyřku a stanete se šampionem a huráá zpátky k mamince.

Pro: noví pokémoni, grafika, minihry s pokémony

Proti: repetetivní příběh (už po šesté), příliš snadné

+8

Pokémon Yellow Version: Special Pikachu Edition

  • 3DS 80
Hodnotím verzi na virtuální konzoli, kterou jsem dohrál na 3DS. Pokémon Yellow asi nejlépe vystihuje esenci první generace, takže pokud chcete začít hrát pokémoní retro pěkně od začátku a nedávat přednost remakům, Yellow je patrně nejlepší volba.

Ale jak to vlastně celé začalo? V Japonsku vyšlo na začátku roku 1996 Red a Green; jen o něco později téhož roku i Blue, lišící se několika drobnými změnami. Na základě jejich tehdejšího raketového úspěchu vznikl anime seriál, který se dostal i mimo Japonsko v roce 1998, následovaný verzemi Red a Blue (nehledě na jejich název byly obě hry černobílé, protože vyšly na Game Boy), ale také nově Yellow pro Game Boy Color, který už obsahoval několik barviček a pár dalších vychytávek. Vydání všech her pro virtuální konzoli se událo v roce 2016, když značka slavila 20. výročí vzniku.

Zajímavost: po vydání Blue v Japonsku tvůrce Satoshi Tajiri vytvořil kolem her hype a dohady, když promluvil o tajemném novém pokémonovi Mew, kterého zatím nikdo nikdy neviděl. Jeho záměr se podařil a z Mew se stala legenda, která však ve hrách měla od počátku svůj kód, protože jej tam jako zamýšlený žert přidal vývojář Shigeki Morimoto ještě během vývoje. Mew nikdy neměl spatřit světlo světa, ale mimo jiné i on přispěl k obrovskému úspěchu značky. Nintendo se posléze rozhodlo k jeho distribuci hráčům.

V nám známých hrách hrajeme za postavu Reda (předobraz seriálového Ashe) a naším rivalem je profesorův vnuk Blue (předobraz seriálového Garyho). Původně se plánovalo přidat i dívčí postavu Green, od té se však ustoupilo a nakonec byla přidána do her FireRed a LeafGreen a objevila se jako cameo v Let’s Go Pikachu & Eevee. Jako drobnou kompenzaci s ní vytvořili manga řadu, kde Green je známá pod jménem Leaf. Nicméně aby toho nebylo málo, tak bylo vytvořeno i krátké čtyřdílné anime o původních herních postavách Red a Blue s názvem Pokémon Origins (2013).

A teď už ke hře. Začínáme podobně jako Ash v Palett Town v regionu Kanto a jdeme si vybrat prvního pokémona. Tím není překvapivě nikdo jiný, než Pikachu (na rozdíl od ostatních verzí si nemůžeme vybrat z prvních tří startérů Bulbasaur, Charmander a Squirtle), jenž vás posléze bude následovat pěkně po svých, protože za žádnou cenu nechce do pokéballu. Jako jediný pokémon ve hře je jeho skřek ozvučený podle vzoru seriálu. Paradoxně z toho brzy nebudete moc nadšeni, protože v prvním stadionu už na vás čeká Brock, jehož zemním a kamenným pokémonům Pikachu nemá šanci ublížit. Buď si seženete k boji nějakého jiného, nebo budete muset Pikachu zdlouhavě trénovat na level 20, kde se naučí útok Slam. Po úspěšném poražení Brocka se však hra stává poměrně jednoduchou a brzy dostanete šanci obdržet i ostatní startéry (což v ostatních hrách generace 1 nejde, jedině tradováním), které se vyplatí trénovat. Nejraději mám dodnes Squirtla, ale je super, že tady mohu sesbírat prostě všechny z trojice. Jinak Pikachu se v této hře odmítá vyvinout, takže si kvůli Raichu musíte pořídit ještě jiného.

Když jsem hrál Yellow jako kluk, tak jsem se přes Brocka nedostal. Jako první hru jsem dohrál Blue. Tenkrát mi bylo cca 10 let, anglicky jsem téměř neuměl a když jsem rodičům kvůli hledání informací na internetu jednou udělal účet 60 Kč přes modemové připojení, tak to byl panečku průšvih.

Ve hře ještě nejsou přítomny itemy, které by se daly dát jednotlivým pokémonům. Ani se tu nedají množit (proto tyto mechaniky nejsou ani v Let’s Go) a neexistuje nic jako pohlaví nebo shiny. Asi nejzajímavějším extra doplňkem se tak stává minihra Pikachu’s Beach, kde se dá surfovat s Pikachu, a dosahovat tak co nejvyššího skóre. V původní verzi se dala tato minihra dostat tuším skrze Pokémon Stadium. Na virtuální konzoli je však normálně dostupná. Můžete si ji zahrát v domku na route 19.

Co opravdu nemám rád na těchto starých hrách, je příliš malá kapacita batohu, kam bez jakéhokoli uspořádání padají všechny věci, které cestou naleznete, včetně naučitelných útoků. Proto pokaždé, když dorazíte do pokécentra, raději pročistěte batoh a vše, co nepotřebujete, odložte do odkládacího PC nebo prodejte, jinak brzy nebudete moci sbírat další předměty.
Pokud jste vášniví chytači, tak pravidelně kontrolujte stav volných boxů. A nechte si tak dva-tři pokémony, abyste je učili HMka (útoky, které můžete využít v přírodě k překonávání překážek).
Málem bych zapomněl na přítomnost rakeťáků, kteří jsou tu jako vždy otravní a jejich šéf Giovanni dělá, co může, aby vám znepříjemnil cestování. Ale nebojte, dostanete šanci si s ním vyřídit účty.

Před elitní čtyřkou můžete nakoupit nějaké zásoby a pustit se do boje, které asi jako jediné vám mohou trochu zatopit, protože ke konci už se pokémoni možná až moc zdlouhavě trénují, i když třeba najdete Exp. All. Myslím, že na první střet byl potom nejtěžší Blue. Pokud jste doteď nechytili ptačí trio Zapdos, Moltres, Articuno, tak máte možnost vydat se za nimi ještě před elitními boji.

Potom, co všechny slavně porazíte a dojedou titulky (hra se uloží až po nich), můžete se směle vydat prozkoumávat Cerulean Cave, kde se ukrývá celá řada dosud neviděných pokémonů a bad ass Mewtwo. Celá hra se však dá dohrát za jedno odpoledne. Gratuluji k dohrání.
A co tedy s Mew? Nintendo vám ho už nedá. Jestli ho opravdu chcete, tak si postup vygooglete sami.

Pokud vás zajímá, jak se to má s tradováním pokémon Yellow na virtuální konzoli, která se chová jako klasická hra, tak zde sepíšu něco málo info.
Tradování je možné z následujících her a zpět do nich, pokud máte k dispozici další fyzickou konzoli (a na ní virtuální konzoli, lol) a na obou některé z Red/Blue/Yellow/Gold/Silver/Crystal (ozkoušeno), kde je také možnost tradování. Stačí dát oba přístroje vedle sebe. Bohužel, připojit se na net a tradovat nejde.
Jednosměrně z Yellow (i u těch ostatních výše zmíněných verzí) je možné pokémony přetáhnout do banky, pokud ji máte k dispozici, pomocí poké transferu. Z banky zpět už to bohužel nejde.

Takže krátké hodnocení na konec. Z nostalgie dávám poměrně vysoké hodnocení, protože hra mě bavila poměrně hodně, a to i při opakovaných hraních. Radost, kterou jsem měl po prvním dohrání, byla vskutku intenzivní. První generace her se zasadila o fenomén, ve kterém rád víceméně pokračuji i dnes. Satoshi Tajiri vcelku dobře odhadl tu dětskou touhu být co nejlepší, sesbírat všechny a prozkoumat všechno, co hra nabízí. Od té doby byly herní mechaniky a vizuál vylepšeny nebo pozměněny téměř k nepoznání, ale principy zůstávají pořád stejné.
Hru se mi nakonec nedávno podařilo dohrát i se všemi 151 pokémony, takže cítím poprvé uspokojení z opravdového dohrání; ale byl to boj!

Pro: Skvělé retro, nostalgie, hratelnost, challenge.

Proti: Pikachu a zápas u Brocka, malý obsah inventáře, manuální přepínání PC boxů, absence tradování po internetu, téměř nemožné zkompletovat pokédex.

+8

SteamWorld Dig

  • 3DS 75
Na hru jsem narazil náhodou – a moji pozornost získala na první dobrou. Připomněla mi totiž sérii her, kterou jsem hrával na starém telefonu California Gold Rush. A protože nostalgie je potvora, hned jsem se rozhodnul zkusit své štěstí a objevit ten největší zlatý valoun. S přibývající hloubkou – nebo spíš ubývající? – hra představovala jednotlivá vylepšení a bonusy. Což by se dalo očekávat. Ona mi ale zákeřně začala podstrkávat i zlomky příběhu. To už jsem nečekal.
Takže po dohrání, které nezabere moc času a to, ani když hru opravdu vytěžíte, jsem s překvapením zjistil, že jsem dohrál jinou hru, než jakou jsem rozehrál. A nevadilo mi to. Jen bych si možná ještě trochu víc zavrtal do země…

Pro: Návyková hříčka, která ví, jak vás nenechat nepřestat kopat.

Proti: Nenabízí mnoho možností, ale díky kratší délce nezačne nudit.

+8

Pokémon Sun

  • 3DS 75
Verzi Sun jsem rozehrál v červenci 2017 a dohrál ji dnes, v půlce listopadu 2019. Vypovídá to o něčem? Těžko říct, protože jsem mezitím hrál (a dohrál) i jiné generace pokémoních her. Z těch pro 3DS se mi nejvíce líbily remaky ORAS. Sun (a Moon) není ve výsledku ani lepší, ale ani horší, než XY, ale kvalit ORAS nedosahují. Dle mého názoru má každá z nich něco do sebe.

Především musím říct, že Pokémon Sun mi přišlo jako spíše jednodušší pokémoní hra. Není extra rozsáhlá (čtyři ostrovy), vybíjení stadionů se nekoná (sláva), Victory road se (prakticky) nekoná (žádní trenéři kromě jednoho z rivalů). Elite Four plus champion tentokrát přitvrdili, ale to možná proto, že se mi omylem podařilo přeskočit minimálně jednu z lokací (pokud ne víc - vpodstatě jsem jel jen po hlavní lince a do pouště mě nic nevedlo), takže s mým milovaným overlevelováním to zhruba od druhé poloviny nebylo tak žhavé.

HMka jsem oplakal (hlavně proto, že je rád strkám svému stabilnímu týmu, protože jako útoky jsou hodně silné), ale náhrada v podobě extra nebojových pokémonů je ok. Alolan formy jsou výborný nápad, noví pokémoni mě klasicky příliš nezaujali (naposledy snad Shaymin a to už je pár generací nazpět).

V diskuzi zmiňované cutscény ani jejich četnost mi nijak nevadily (i když detaily a polodetaily v low res nestojí za moc), ovšem vadilo mi finále, které se pořádně protáhlo a dalo by se tu pomalu mluvit o cca dvaceti koncích ala Návrat krále. To takhle porazíte Elite Four s championem a začne opravdu dlouhá série cutscén, která je proložená bojem s totemovým pokémonem na levelu 60 A MEZITÍM SE NEDÁ SAVNOUT. Doděláte boj (bylo mi líto masterballu, tak to odneslo 25 ultraballů, což možná není až tak strašné) a pak zase cutscéna, cutscéna, cutscéna, outro a hned máte čtyřicet minut bez ukládání.

Mám ještě v plánu pokusit se doplnit alolan pokédex a pak pomocí pokébanky přesunout všechno do UltraMoonu, do kterého bych se dříve nebo později taky pořádně pustil. Každopádně si dám teď od handheldů několik měsíců pohov...
+8

Castle Conqueror EX

  • 3DS 65
Taky jste nikdy nevěřili, že jde hrát RTS na konzoli nebo nedej bože na handheldu? Pak CCex vás o opaku nepřesvědčí. Nejde o plnohodnotnou strategii jak ji znám a mám rád na PC. Žádná obří bojiště stavění základny a zuřivý micromanagement. Dále víc se tahle hra přibližuje například Travianu. A to ještě docela osekanému. Celá hratelnost je omezena na zuřivé, i když zároveň i uvážlivé, vysílání jednotek z mé pevnosti na pevnost soupeře. A abych nekřivdil. Občas je vhodné i použít aktivní schopnost zvoleného generála.

Jenže ono to stačí. Krátké mise stihnete během pár zastávek a hra tak skvěle sedí ke způsobu, jakým na 3DSku hraju. Obtížnost je hlavně z počátku velmi dobře vybalancovaná a až v pozdějších kolech jsem musel trochu grindovat, abych mohl investovat do jednotlivých vylepšení. Podbízivá grafika pak odpovídá zaměření na spíše sváteční stratégy. Takže hra plně přiznává komu je určena. Ale pokud na ni narazíte ve slevě, zkuste o ni pouvažovat i pokud jste rozený Napoleon. Ostatně – k dispozici je i demo.

Pro: příjemna strategická hříčka

Proti: později se dostaví stereotyp

+7

Pokémon Crystal Version

  • 3DS 90
Hodnotím verzi pro virtuální konzoli na 3DS. Pokémon Crystal je zřejmě mojí nejhratelnější hrou z pokémoní série vůbec; kdysi jsem ji procházel docela často na emulátoru. Zároveň je vhodnou volbou, pokud přemýšlíte o tom, které hře z druhé generace dát šanci. Jako doplněk k parádním hrám Gold a Silver totiž přináší pár drobných změn.

Crystal je první hrou v sérii, která umožňuje vybrat si dívčí postavu. Obě postavy, za které můžete hrát, mají jinak svá defaultně nastavená jména: Ethan (v seriálu z něj vychází postava Jimmy) a Kris (v seriálu Marina), ačkoli na ně hned zapomenete, protože v seriálu se vlastně spíš mihnou a v té záplavě různých postav si je jen těžko vybavíte. Jakmile nastavíte všechny potřebné záležitosti jako třeba čas (poprvé se tu mění noc a den), začnete svůj život trenéra pokémonů v osadě New Bark Town (schválně nepíšu ani o vesnici, i k té to má totiž pořád daleko s těmi pár domečky).

Vyrazíte za profesorem Elmem do jeho laboratoře pro svého prvního pokémona, ale toho si budete muset zasloužit. Profesor bude potřebovat, abyste mu pro něco zaběhli k Mr. Pokémonovi, který žije kus cesty na sever od vedlejší osady. Abyste se v pořádku dostali tam a zpět se zásilkou, dostanete na výběr jednoho ze tří startérů: Chikoritu, Cyndaquila a Totodila. Když vyjdete ven, vidíte vedle laboratoře podezřelou postavu. Co má za lubem? Do toho vám nic není (aspoň zatím). Takže vyrazíte na cestu, projdete Cherrygrove city a na sever do malého domku, kde je Mr. Pokémon a taky profesor Oak. Dostanete balíček, pokédex a hned, jak zase vykročíte ze dveří, zavolá vám profesor Elm, že se stalo něco strašného! Co by to tak mohlo být? Rychle zpátky! Jenomže cestou vrazíte do zloděje, co stál u laboratoře, vašeho herního rivala, který ukradl jednoho ze zbylých pokémonů – na potvoru zrovna toho, co je typově silnější vůči vašemu a začne pokémoní mela. Samozřejmě souboj vyhrajete a rival se vypaří. Tady mohu uvést, že onen rival není nikdo jiný než seriálový Silver, syn proradného Giovanniho, ovšem pojmenovat si ho můžete, jak chcete. Profesor Elm si nakonec zásilku nenechá, místo toho ji vezmete zpět do državy. Co je to za zásilku? Nepovím! Dobře, je to vajíčko, které musíte odnosit, než se vyklube. Ještě se zaskočte rozloučit s mamkou (zase jste poloviční sirotek, taťka nikde!) a hurá do světa Johto.

Asi nemusím zmiňovat, že svět v druhé generaci je mnohem více propracovanější a má více atraktivních lokací než předchozí generace. Hlavním lákadlem jsou to především noví legendární pokémoni: psí trio Suicune, Entei a Raikou, kteří vám při chytání nejvíc zatopí, protože rádi unikají, pohybují se všude možně po světě a udržet je vůbec v boji je docela obtížné (tedy kromě Suicuna, ten si tu střihl vlastní dějovou linku); Lugia a Ho-Oh (druhého jmenovaného můžete chytit až po pochytání psího tria) a létající cibulka Celebi, který se tu objevuje zcela exkluzivně – v žádné jiné hře na virtuální konzoli se chytit nedá. V původních verzích hry bylo potřeba využít eventu přes tzv. Pokemon Mobile System, který vám dal GS Ball, díky kterému jste mohli spustit sekvenci s Celebim. Tady však dostanete GS Ball po dohrání hry (v Goldenrod City v poké centru – možná v horním patře, teď nevím), donesete ho do Azalea Town Kurtovi a ten vám ho dá zpátky po uplynutí jednoho dne a pošle vás do Ilex forestu, kde tedy najdete hlavní důvod téhle hry.

A co další novinky? Už předtím jsem zmínil mechaniku střídání dne a noci; to je proto, že někteří pokémoni se objevují ve dne a jiní v noci. Přibyly nějaké nové útoky včetně Headbuttu, díky kterému můžete třást některými stromy a doufat, že z nich spadne vzácný pokémon. Celkově si tu můžete poprvé všimnout i trhaných animací pokémonů, poprvé sbíráte berries, objevují se rozdílná pohlaví a konečně můžete využít množírnu; díky barvám jsou v druhé generaci uvedeni shiny pokémoni (červený Gyarados v Lake of Rage je kultovní záležitost). Obsah inventáře je na tom o něco lépe než v první generaci, ale pořád by chtěl ještě vylepšit.

Líbilo se mi, že po procestování Johto se pořád nedostanete k elitní čtyřce. Místo toho se vrátíte na začátek hry do své osady a cestujete po vodě na východ do světa Kanto z první generace. Teprve po poražení místních stadionů vás hra pustí do vytoužené síně slávy. Pěkné je, že Johto a Kanto spojuje magnetická trať vedoucí mezi městy Goldenrod a Saffron, mezi kterými se můžete po skončení hlavní linky vozit Maglevem.

Poměrně otravnou roli jinak mají v příběhu Rakeťáci, jejichž vysoké počty vás v průběhu hry hodně zdržují a souboje s nimi jsou příliš jednotvárné. Jejich poražením si však vysloužíte různé odměny, další postup ve hře a uznání, protože se snaží ochromit důležitá centra. Taktéž čas od času narazíte na svého rivala, který tu podle mě funguje jako ten "zlý" rival ze všech her v sérii nejlépe, ale stačí po celou hru trénovat vašeho hlavního startéra (což se mi ostatně osvědčilo i v ostatních hrách) a snad nebudete mít nikdy nikde problém.

Opět budete potřebovat mulu na HMka (pokud se „náhodou“ stane, že budete mít k dispozici více Mew, tak bych ho doporučil jako muly, protože se může naučit jakýkoliv útok ve hře). Vítanou „novinkou“ jsou však itemy, které se dají věnovat pokémonům, aby se jim lépe bojovalo nebo vyvíjelo.

Zajímavou novou lokací jsou Ruins of Alph, jejichž pozůstatky jsou domovem tajemného pokémona Unown, jenž se tu vyskytuje v mnoha formách dle znaků abecedy a můžete přijmout challenge ho ve všech podobách pochytat, zejména pokud se vám podaří rozluštit puzzly a objevit tajné prostory. Váš nový doplněk k mobilu, kterým se dá zavolat na čísla různým postavám ve hře, obsahuje i rádio s několika stanicemi. Schválně tady zkuste naladit Unowny, možná vám něco poví.

V úterý, ve čtvrtek a o sobotách se můžete zúčastnit soutěže v chytání hmyzích pokémonů. Nejenom, že si tím doplníte sbírku o nové druhy, ale máte šanci vyhrát třeba Sun Stone, nový evoluční item pro některé pokémony.

Jako novátorský prvek je tu poprvé uvedena Battle Tower, ve které se dá stále dokola bojovat, a která se pro svoji oblibu vrátila i v dalších hrách série.

Co se týče způsobu tradování, tak to je stejné jako to, co jsem již psal u Yellow.

Potom, co porazíte elitní čtyřku a Lance, jenž vás tu a tam provází příběhem, dostanete přístup ke zcela neprozkoumané lokaci Mt. Silver, kde se nacházejí ti nejsilnější pokémoni ve hře, a kde se konečně potkáte (a utkáte) se svým starým já – Redem! Není to nic, co byste nezvládli, ale stejně je dobré se na něj připravit. Po zápase zmizí, ale když znovu porazíte čtyřku, opět se objeví na stejném místě.

Gratuluji k dohrání hry. Doufám, že se vám líbilo Johto napoprvé (nebo klidně podesáté) stejně jako mně. Hra skýtá pár dalších drobných tajemství, zvláště pokud se rozhodnete doplnit pokédex, ale to už si případně dohledáte sami. Crystal je příjemná retro hra z druhé generace, která zavedla několik vylepšení, jak je známe dnes; a spolu s Gold a Silver předvedla slušný aspekt opakované hratelnosti. Pokud máte raději remaky, můžete zkusit taky hodně povedené HeartGold a SoulSilver. Mně se teprve nedávno podařilo dokončit všech 251 záznamů, z čehož mám dobrý pocit. Ale byl to boj!

Pro: Noví pokémoni a typy, nové mechaniky dnes už dobře známé, zajímavé lokace, Johto a Kanto, nemilosrdný rival, Red.

Proti: Rakeťáci, únavné psí trio, inventář, téměř nemožné zkompletovat pokédex.

+7

Phoenix Wright: Ace Attorney

  • DS 75
  • 3DS 75
Nejaky ten rok zpatky jsem patral po neobvyklych adventurach a vysledkem meho patrani bylo povedomi o seriich Nancy Drew a Ace Attorney. Kdyz jsem pak v lete 2017 patral po tom, co pro mne zajimaveho bych jeste mohl hrat na 3DS, ktere jsem si koupil predevsim kvuli Pokemonum, vzpomel jsem si i na tohohle obhajce.

Nejdriv jsem si za cca 40 liber poridil krabicku s DS verzi. Po rozehrani druheho pripadu jsem zjistil, ze je k dispozici i remaster prvnich tri epizod za min nez 30 euro, tak jsem si ji taky poridil. Vylepseni grafiky je tu znat. Moznost vriskat "Objection" a "Hold it" vlastnim hlasem je sice zabavna, ale zkusil jsem si to jen jednou. Foukani do mikrofonu v ramci snimani otisku uz bylo trochu mimo, nastesti slo jen o tu bonusovou epizodu, vytvorenou pro DS.

Sekvence vysetrovani me prilis nebavily, prechody mezi lokacemi dle meho nazoru nejsou reseny prilis stastne a prebihani mezi nimi byla dost otrava. Naproti tomu jsem si celkem uzival samotna soudni preliceni.

Jsem zvedavy na dalsi dil, stejne tak jako na film:-P
+6

Phoenix Wright: Ace Attorney − Justice for All

  • 3DS 70
Phoenix Wright podruhé. Čtyři případy jsou dle mého názoru tak akorát, pátý přidaný do DS reedice prvního dílu byl už příliš natahovaný (a to foukání do mikrofonu bych už si taky odpustil. Dvojka to naštěstí vypustila).

Rovněžtak mě potěšilo zkrácení případů ze tří herních dnů na dva. Neustálé vracení se na místo činu mi přišlo otravné, na sérii oceňuji především slovní přestřelky v soudní síni.

Případy jsou i tentokrát neuvěřitelně zamotané: během prvního ztratí Phoenix Wright těsně před prelicenim paměť (celý první případ slouží jako tutoriál) a ta se mu vrátí až po jeho zdolání. Druhý případ dá nahlédnout do tajů rodiny Fey, třetí se odehrává v cirkuse (jak je nemám rád, provedení této vraždy bledne před vším, co jsem v rámci jakékoli detektivky kdy zažil). Poslední případ je především hra o čas, která pokládá otázku, co to vlastně znamená být dobrým obhájcem.

Nakonec bych ještě vyzdvihl novou postavu, Francisku von Karma. Nejen, že je na válečné stezce kvůli tomu, co se v prvním díle stalo jejímu otci. Franciska totiž neudělá krok bez svého biče a nebojí se ho použít na svědky nebo protistranu, sem tam nějakou ránu slízne i sám soudce...

(Herní výzva 2018: nejen PC je člověk živ)
+6

Pokémon X

  • 3DS 55
X (ekvivalentní protipól Y, lišící se pouze nepatrně) mě z celé pokémoní série bavila nejméně. Ne, že bych chtěl záměrně kritizovat, protože celkově se rád a opakovaně nořím do poké světa i přes svoji linearitu, ale zkusím tu trochu rozepsat moje dojmy, proč, co a jak. Přesto však platí, že je to jen jeden názor z mnoha a pokud jste si hru této generace užili, nijak vám tu zábavu neberu a jsem jedině rád.

Hned v úvodu se probouzíme ve vesničce v jihovýchodním cípu mapy regionu, který má být přímo inspirovaný Francií, což je první věc, ze které jsem zklamaný. Francie jako taková je sice krásná země, ale pro poké potřeby je až zoufale neatraktivní – nebo abych byl přesnější, tvůrci ji nedokázali plně využít. Občas v regionu narazíme na nějaký Chateau, NPC postavy mohou mít jakože francouzské výkřiky, na několika místech jsou úhledně střižené parčíky a jedním z hlavních témat hry je francouzská „krása a dokonalost,“ zde pro mě synonymum pro nudnost. Není nic nudnějšího než dokonalost. Hra také klade větší důraz na módu než v jakýchkoli jiných hrách série (do jistého fashion podniku vás nepustí, dokud si neseženete ty nejdražší hadry). Pokud jste ale fanoušci Francie, tak směle do hraní. Vyberte si jednoho ze startérů Chespin, Fennekin, Froakie.

Hned co se vydáte na cestu, potkáte svoje 4 kamarády-rivaly. Ok, nejaktivnější z nich je asi Shauna, která jediná se během příběhu nějak vyvíjí a můžete o ní říct, že zapadá do děje. Zbytek je tam… proč vlastně? Tlusťoch chce být tanečníkem. Trevor už nevím, co chtěl, je hlavně stydlivý a zapomenutelný. Serena je… malá, rozmazlená a nehorázně otravná. Jejich archetypy jsou tím největším klišé, co mohlo tuhle hru potkat… pardon, zapomněl jsem na Lysandera, hlavního „záporáka“ hry: nejčastěji ho uslyšíte, jak se zmítá v depresi z toho, že nežije v krásném světě. „Beautiful world“ je pro něj jedinou motivací, proč všechny a všechno zničit. Ach jo, scenáristům došly nápady, ale vážně tam musí být tohle?

Je škoda, že na rozdíl od této anime série, kde byla podle mě jedna z nejlepších epických zápletek takřka narutovského ražení, hra strašně utrpěla. Tím spíš, že se mi v této generaci opravdu líbí design legendárních pokémonů. Jejich dopad na hru je ovšem takřka nulový. Něco se trošku semele, potkáte je jednou a hned chytíte.
Nic víc.

Na druhé dohrání jsem si ze startérů vybral Froakieho (modrá žába), jehož měl Ash v seriálu a jenž se mu vyvinul v Greninju, aby mohl projít dočasnou bojovou proměnou v Ash-Greninju, super kosícího nindžu. Hra sice Ash-Greninju nenabízí (v demu pro Sun a Moon ho lze dostat a přetáhnout do plné verze těchto stejnojmenných her), ale Greninju jsem nakonec vyvinul. Bohužel dostal asi ty nejhorší staty, co jsem kdy kde viděl. Pokud protivníka neodrovnal na první ránu, tak obvykle sám skončil na lopatkách, a to i s různými vylepšeními a vyváženou skladbou útoků. Ok, stane se. Náhoda je blbec.

Kromě tohoto vás ovšem celá hra vodí za ručičku a vlastně je až nechutně jednoduchá. Žádná challenge, až na jednu, a tou je ovládání postavy, které je tu asi nejhorší ze všech dílů. Nevím, o co se tvůrci snažili, leč zrovna tady mi dělalo dost velký problém se pohybovat v prostoru. Postava se zasekává o objekty, které chci obejít; někdy běhá a jindy bruslí, nedokáže se strefit do úzkého průchodu nebo nechtěně přeskočí překážku, kam jsem nechtěl. Anebo ze mě udělali kompletní lamu bez citu pro motoriku. Ale fakt, že se mi to děje jen u X a Y, o něčem vypovídá.

Ve hře se poprvé objevuje mechanika mega evolucí. Nejdřív jsem s ní tak úplně nesouznil, ale poté mi vlastně přišla docela vhod a dnes ji považuji za jasný klad a jeden z mála dobrých nápadů pro mechaniku hry. Díky ní je o něco zábavnější taktizování a přiznám se, že vizuálně je to pořád pěkné a cool. Celkově tu pokédex nakyne na něco přes 700 čísel, což už je slušné, takže aspoň chytání tu nějaký čas zabere, ovšem těch opravdu nových zajímavých pokémonů je jenom pár. Zároveň se objevuje nový typ fairy, který si zdatně dokáže poradit s dračími typy.

Další prvek, který doteď upřímně nenávidím, je hlavní město regionu, Lumiose City. Urbanisticky nezvládnuté monstrum, ke kterému jsem musel googlit mapy, abych se v něm dokázal vyznat a dorazit na správná místa, ale ani s navigací to není jednoduché. Ono má totiž jediné drobné centrum a celé okolí je vystavěno do půdorysu velkého kruhu, po jehož obvodu můžete bruslit sem a tam a přes střed v paprsčitém směru, ale spíš jde o velké bludiště. Tvůrci navíc nevěděli, čím ho prakticky zaplnit, takže všude jsou stejně vypadající hipsterská café, obchody s módou a podobné ptákovinky. Nikdy víc.

Příběh je takový, že tam skoro žádný není, a tak jedinou větší zábavou je prozkoumávání přírodních lokací mezi městy, z nichž některé jsou pěkné, ale v té hromadě nedostatků takřka opomenutelné. S trenéry na stadionech jste hotoví rychle a elite four vás pravděpodobně taky ani na moment nezastaví. O Lysanderovi už jsem se zmiňoval, od něj žádný velký příběhový zvrat čekat nelze.
Jedinou pozitivní věc bych viděl v přítomnosti obra AZ, ke kterému se váže tragický srdceryvný příběh z doby před 3000 lety, když bylo v Kalosu první království; a k jeho pokémonovi Floette.

Takže co po dohrání hry? Nabízí se post-příběhová kapitola s Lookerem, která je prý lepší než celá hra dohromady. Možná si ji někdy zahraju, až se na to psychicky připravím.
Taky můžete dochytat legendární pokémony, ale… je tu jenom Xerneas/Yveltal podle verze hry, Zygarde a… Mewtwo. A podle vašeho výběru startéra se po poražení elite four objeví jeden z tria Zapdos, Moltres, Articuno, kterého musíte náhodně objevit po světě několikrát, než se odklidí na konkrétní místo ve hře, kde ho můžete konečně chytit. A to je asi tak vše, co můžete. Tvůrci se v porovnání s ostatními hrami moc nepředvedli. Raději vyměňte hru a pusťte se do jiné. Remaky Alpha Sapphire/Omega Ruby, které přišly o chvilku později, jsou mnohokrát zábavnější.

Pro: Mega evoluce, někteří noví pokémoni.

Proti: Plytký příběh, region, někteří pokémoni, Lumiose City, ovládání, nezajímavé postavy a záporák, příliš snadná obtížnost.

+6

Mario & Luigi: Superstar Saga

  • GBA 100
  • 3DS --
Bratri mariove spolecne v uplne prvni rpg sagy mario & luigi i kdyz prvni byla super mario rpg legend of the seven stars je videt ze se ji tvurci hodne inspirovali aspon co se hratelnosti tyce libi se mi animace ve hre atmosfera a hlavne pribeh princezne peach je ukradeny hlas misto neho jsou vybuchujici ani poradne sam nevim co to mele :-) pak toad leti za mariem kteremu oznami nalehavou situaci skvela hra z universa mario

Pro: Hratelnost,pribeh,delka,utoky,remaster na 3ds

Proti: Dlouhe dialogy

+3