Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

« Předchozí Následující »

Phoenix Wright: Ace Attorney

  • 3DS 95
Přiznám se že Ace Attorney patří k jedněm z mých nejoblíbenějších herních sérií vůbec a to hlavně díky skvěle napsaným postavám a povedenému mixu soudního dramatu s Japonskou bláznivou komedií. No a proč by jste si to měli zahrát se vám pokusím vysvětlit níže.... Jo a varování: Pokud nemáte rádi hry kde celou dobu jen čtete text tak na shledanou ! Jo a ehm žádné Objection na svoje názory v tomto komentáři nepřijímám !!!

Hlavním hrdinou je Phoenix Wright což je sympatický nováček v právnické branži který má nezvykle špičaté vlasy a mezi jeho záliby patří časté ukazování prstem (hlavně v soudní síni), no a my v tomto díle sledujeme jeho první případy a jak se pomalu prohryzává právnickým potravním řetězcem a poznává hromadu podivných, zajímavých a hlavně vtipných postav.

Vlastně výborně napsané postavy jsou to na čem AA tak trochu stojí, ať už třeba zmíníme vaší veselou a trochu dětinskou společnici, Detektiva co kvůli výplatě musí přežívat na instantních nudlích či všemi milovaný prokurátor Miles Edgeworth který je vlastně takovou vaší Nemesis v tomto díle. Důležitým faktem ale je že během chvíle vám na většině hlavních postav začne záležet a vy si k nim vybudujete docela vřelý vztah, tedy já to tak měl a většina mých nejoblíbenějších herních charakterů pochází právě z této série.

Jo a když už jsem nakousl ty prokurátory tak ti hrají v celé sérii velikou roli a v každém díle se objeví nějaký nový a většinou se jedná o velice zajímavé charaktery, oni sice fungují jako takoví vaši nepřátelé ale stejně je budete mít rádi a nedáte na ně dopustit. No ale po mém citovém výlevu vůči prokurátorům se přesuneme na samotný průběh hraní.

Celé je to totiž rozdělené do dvou úseků:

1) Vyšetřování - Funguje vlastně jako klasická adventura, chodíte po lokacích hledáte důkazy, mluvíte s postavami a jednoduše se snažíte nasbírat materiál k tomu aby jste obstáli u soudního líčení.

2) Soudní Líčení - Tady už je oproti vyšetřování potřeba i trochu více přemýšlet, celé to totiž funguje tak že se snažíte jak svými argumenty či důkazy přesvědčit soud o nevinně obžalovaného. Což znamená že je potřeba si důkladně projet inventář s důkazním materiálem a pak ve vhodnou chvíli OBJECTION ! či HOLD IT ! Jo a ještě k tomu patří i podrobení vyšetření vypovědí svědků. Do toho je proti vám výše zmiňovaný prokurátor který se vám vždy snaží sebrat vítr z plachet a na featu je soudce který je neskutečně roztomilý a vždy dokáže pobavit.

Celkově celé soudní líčení je provedeno skvěle a já se vždycky u něj náramně bavím, jelikož právě i tam tvůrci skvěle zvládají mixovat napětí s velice absurdním humorem.

Scénář jednotlivých epizod na které je hra rozdělena je podle mě povedený, ano mám pocit že jedna epizoda je slabší než zbytek ale dohromady je to pořád velice silný nadprůměr se skvěle napsanými zápletkami a dialogy.

Dialogy jsou vlastně ve hře to nejhlavnější, jelikož je jich tu spousty a já sám vidím že to někdy některým hráčům může přijít i zdlouhavé. Každopádně dialogy jsou napsané skvěle, vtipně a čtivě, navíc je to vše podáno skvělou formou.

Vizuální stránka hry vůbec nezestárla když vezmeme v potaz že hra startovala na GBA, a to hlavně asi díky kreslené stylizaci. Pořád se na to dobře kouká a mám pocit že fanoušky žánru stylizace neurazí ba naopak.

No to by bylo vše, pokusil jsem se vám z příběhu nic neprozradit protože si to musíte prožít sami, dovolte mi ale ještě menší sumarizaci.

Ace Attorney je skvěle napsaná Adventurní Vizuální Novela s hromadou humoru i vážných chvil, povedených postav, nezapomenutelných momentu a skvělého soundtracku. Zkuste to a nebudete litovat !

Pro: Postavy, stylizace, soundtrack, příběh, soudní líčení, dialogy

Proti: Pro někoho může být místy lehce zdlouhavé

+13+13 / 0

The Legend of Zelda: Majora's Mask 3D

  • 3DS 90
O Majora's Mask by se dalo říct, že je „nechtěný zázrak“. Vznikla v šibeničním časovém intervalu jednoho roku (na předchozí Ocarina of Time se pracovalo celé čtyři roky) a aby se to stihlo, bezostyšně recykluje z Ocariny skoro všechno. Link po celou hru používá téměř totožné vybavení, potkává stejné postavy (s jinými jmény), pohybuje se ve velmi povědomě vypadajících lokacích, bojuje se stejnými nepřáteli i se stejnými minibossy... a původního obsahu se stihlo vytvořit velmi málo, například plnohodnotné dungeony Majora obsahuje jen čtyři, tedy ani ne polovinu, co Ocarina. Jako náplast vymysleli inženýři z Nintenda časový limit, který vás provází celou hrou a neustále (částečně) resetuje váš herní progres. Pokud budete chtít hru dohrát na 100%, připravte se tedy na to, že stejný dungeon navštívíte klidně čtyřikrát nebo že budete muset kvůli plynutí času opakovat celé questy znova. Není nazbyt, nějak se ta herní doba natáhnout musí.

A přesto to nějak celé funguje. Dokonce to funguje výborně.

Velkou zásluhu na tom má dějiště hry, svět Termina. Proti optimistické Hyrule působí zlověstně a nepřátelsky, ať už zmíněným časovým limitem, faktem, že k povrchu se blíží měsíc, který hrozí vyhladit vše živé nebo tím, že všichni jeho obyvatelé jsou prostě takoví… divní. Koneckonců se jim nedá divit, když všichni ví, že do tří dnů nejspíš zemřou. Každý se s tím vyrovnává po svém – někdo upadne do deprese, někdo začne panikařit, někdo se blížící se zkázu rozhodne ignorovat. A co je nejhorší, když někomu třeba i pomůžete, čas neúprosně běží a po návratu do prvního dne se vše vrátí do původního stavu. Vaše snažení tak působí značně bezútěšně a depresivně, ale vaše motivace je jasná – zachránit svět jednou pro vždy a s ním všechny ty roztodivné charaktery, které za celou hru důvěrně poznáte a přirostou vám k srdci.

Časový limit na jednu stranu nutí k hraní již viděného obsahu, na druhou stranu ale dovolil vývojářům pro každou postavu vytvořit unikátní trojdenní cyklus. Město Clock Town si tak rušně žije svým vlastním životem, který Link může pozorovat, zaznamenávat do svého deníku a různě do něj zasahovat. Jednotlivé questy jsou spolu překvapivě provázány (záchrana jedné osoby vám může později znemožnit pomoci osobě druhé a podobně) a společně tak vytváří celistvý příběh o posledních dnech jednoho světa.

Skvělý nápad jsou také masky, které získáváte postupem hrou. Link se s nimi například může (se zlověstným bolestivým výkřikem) proměnit v dřevěného Deku, horského Gorona nebo mořského Zoru, čímž získává unikátní schopnosti, využitelné jak v boji, tak při hádankách. Vedle starých známých předmětů z Ocariny tak masky působí jako skvělé osvěžení známé hratelnosti. Ne každá maska má samozřejmě tak mohutné účinky a některé vám akorát odemknou jeden jediný dialog, ale i tak má každá z 24 masek svůj smysl a vlastní příběh, někdy patřičně morbidní.

Dungeony jsou sice pouze čtyři, ale všechny nadprůměrně kvalitní, i díky zmíněným Linkovým alternativním formám. Favoritem většiny hráčů Majora‘s Mask asi nepřekvapivě bude výborný Stone Tower Temple a jeho hrátky s gravitací, ale ani ostatní tři se nemají za co stydět a pokud bychom měli počítat jen kvalitu, Majora nad Ocarinou jasně vede. Snad jen orientace a kamera v Great Bay Temple je občas trochu nešťastná.

Jelikož jsem hrál 3DS remake, nemůžu si na technickou stránku věci stěžovat. Grafika zůstává pěkná, hudba zůstává výborná, ovládání a kamera zůstávají… poněkud kostrbaté, ale za ty dvě hry jsem si už zvykl. Rozhodně to není nic, co by se nedalo překousnout.

Těžko říct, kolik z toho byl záměr a kolik byla z nouze ctnost, ale stejně jako se Linkovi navzdory trojdennímu časovému limitu povedlo zachránit svět, vedoucímu vývoje Eiji Aonumovi se navzdory časovému presu při vývoji povedlo vytvořit výbornou hru. Někdo vám bude tvrdit, že dokonce nejlepší Zeldu. Tím si nejsem jistý, ale určitě se jedná o, v rámci poněkud konzervativní série, nejvýjimečnější hru. Víc takových.
+13+13 / 0

Bravely Default

  • 3DS 80
Bravely Default je klasické japonské RPG, kterému na jednu stranu vůbec nic nechybí, ale bohužel ani nenadbývá. Nedá se svítit, mám tento pocit už od RPGček z PS2. Nějak postrádám tu invenci RPG her ze SNESu a Playstationu 1. Nicméně pokud si chcete užít nové a zároveň tak trochu klasické RPG SNESového charakteru s moderními featurami, tak je tato hra na 3DS jasná volba.

Hra není a zároveň i je tak trochu Final Fantasy. Bere si hodně z job systému stařičké Final Fantasy 3. Postavy se tedy učí spoustu povolání a může z nich používat různé skilly, dle levelu povolání a skillů, které se pro daný level naučí. Nechybí trénování v klasické podobě, nasbíráte expy a po určitém množství se postava posune na další level. Trénujete tedy jak postavu v základu, tak i povolání. To tu bylo již mnohokrát. Tentokráte obaleno do líbivé grafiky na 3DS se spoustou přehledných menu. Přímo s Final Fantasy hru ovšem pojí příběh točící se kolem krystalů. Je to taková typická 4 heroes Final Fantasy.

Po grafické stránce se ale vesměs taky nesetkáme s ničím revolučním, hra tak trochu připomíná mix Suikoden Tierkreis z NDS, remaku Final Fantasy IV na NDS, trochu obaleno do temnoty jako v Persona nebo Shin Megami Tensei sérii a grafika prvního města značně připomíná pěkný vodovkově kreslený styl z SaGa Frontier 2 z PS1.

Po hudební stránce je hra v celku příjemná, za co bych ale zavíral nepodmíněně je dabing, ten ve hrách nemusím obecně. Zde věčně ukňouraná bílá kněžka vám brzy poleze na nervy.

Příběh hry je taková klasická patlanina, není už totiž moc co vymýšlet, takže tu je boj dobra se zlem, občas se zlý dá na stranu dobrých, aby to nebylo úplně přímočaré, samozřejmě vás bude zajímat, jak to všechno skončí, ale příběh nebude tím hlavním lákadlem. Nejzábavnější na hře jsou ty RPG prvky jako trénování postav a jejich povolání.

Souboje jsou naštěstí tahové, tady přeci jen jeden inovativní prvek je. Za jedno kolo může postava seslat až 4 útoky, ale musí pak počítat s tím, že pokud nepřítel přežije, tak má 4 útoky najednou on a to nemusí vždy dopadnout dobře, takže je třeba taktizovat, kdy této příležitosti využít.

Ve hře je i minihříčka, stavba městečka, díky kterému získají postavy další bonusy. Co mi přijde naprosto zbytečné, tak jakási snaha i o online hraní s kamarády, kdy si můžete posílat postavy jako jakési strážce a pomocníky. Dále jsou ve městě bossové, které kamarádům můžete přihrát jako cíl, na kterém se vyřádí a nebo taky vylámou zuby. V podstatě nepotřebná blbina.

Hru bych shrnul asi tak, že autoři posbírali hromadu nápadů z let minulých od různých her, nasypali do jendé nádoby, zamíchali, protřepali a vysypali solidní hru, kterou by každý vlastník 2DS/3DS měl mít, protože za to stojí. Ale nějaké životní pařby typu Final Fantasy 7 od toho opravdu nelze očekávat a hra se o to vlastně ani nesnaží. Zábavná je, tak co. Kritika je daná holt dlouhými léty hraní spousty japonských RPG a asi mě už překvapí a dostane máloco nového. Jsem spíše rád za povedené remaky jako byly Dragon Quest 4, 5, 6 na NDS a Dragon Quest 7 na 2DS/3DS.

Pro: Job systém, grafika, tahové souboje.

Proti: Nic nového pod sluncem, dabing, zbytečné (naštěstí nepovinné) multiplayer prvky.

+13+13 / 0

Xenoblade Chronicles

  • 3DS --
Xenoblade Chronicles je pro Nintendo velmi zajímavých titulem. Jde o jednu z nejlépe vypadajících her na Wii, která na sklonku životnosti této konzole ukázala, čeho je vlastně schopná. Pozdější předělávka na 3DS se zase stala hlavním selling-pointem vylepšené verze tohoto kapesního handheldu. Je až neuvěřitelné, že se tvůrcům podařilo takto rozsáhlé RPG vměstnat do kapesní konzole, aniž by nějak výrazně utrpěla grafika hry.
Technická stránka hry je jedna věc, ale Xenoblade jako hra jako taková? Popravdě, z počátku se patrně budete do hry nutit - soubojový systém je až nezvykle jednoduchý a postavy ani samotný svět nepatří mezi to nejsympatičtější, co jste viděli. Ale dejte tomu šanci - svět začne dávat čím dál větší smysl a to nejdůležitější - souboje se po pár hodinách změní v něco mnohem zajímavějšího.
Xenoblade Chronicles zraje jako víno a s každou nově objevenou lokací vás hra baví víc a víc. Po dohrání pak nejspíš dáte za pravdu nejednomu recenzentovi v tom, že Xenoblade je jedním z nejlepších japonských RPG všech dob.

Pro: Rozsáhlý svět, desítky hodin zábavy, dynamický soubojový systém

Proti: Pomalý rozjezd, na první pohled ne zcela sympatický svět

+9+9 / 0

The Legend of Zelda: Ocarina of Time 3D

  • 3DS 90
Po dohrání A Link to the Past, hry, od které série Zelda a její klony čerpají dodnes, a jejího pokračování/remaku A Link Between Worlds jsem se celý natěšený vrhl na Ocarina of Time, která na ALttP bezprostředně navazovala. Nutno říct, že oproti předchozímu, okamžitě líbivému A Link to the Past, má Ocarina slabší rozjezd. Na ovládání se podepsal zub času (i když možnost míření pohybem v 3DS verzi pomáhá hodně) a síla audiovizuálu a jím tvořené atmosféry je zřejmá hned, ale příběh není zpočátku příliš zajímavý a dungeony jsou sice okej, ale slabší než v ALttP a třetí dungeon bych se nebál označit za vůbec nejslabší část hry – zmatený, ošklivý a zdlouhavý.

Pak ale přijde moment, kdy Link konečně získá Master Sword, přesune se do budoucí Hyrule a Ocarina konečně začne nabírat na obrátkách. Příběh zvážní, dungeony začnou konečně pořádně využívat možností 3D prostoru a celé to do sebe začne zapadat. Svět se trochu víc otevře a pořádně si tak můžete užít, jak propracovaný, rozmanitý a nabitý zajímavým obsahem je. Je plný detailů, sympatických postaviček a i díky své menší rozloze působí živým dojmem, podobně jako u nás oblíbená série Gothic.

Stejně tak je radost prozkoumávat dungeony, které s rostoucím Linkovým arzenálem nástrojů začnou být komplexnější a komplexnější a těžko vybrat jeden oblíbený – strašidelný lesní chrám, chrám duší, který si projdete ve dvou různých časových obdobích, nebo snad nechvalně proslulý vodní chrám, který pořádně otestuje vaši prostorovou orientaci? Jak říkám, těžké až nemožné vybrat, všechny mají co do sebe.

Pokud vás ve hrách baví objevovat a procházet se atmosférickými světy, tady si zaručeně přijdete na své. K tomu vám hraje nepřekonatelný soundtrack, bez kterého by byla Ocarina poloviční, co víc si přát? Není důležité se bavit o tom, jak moc vlivná a revoluční Ocarina of Time ve své době byla, o tom už bylo stejně popsáno mnoho a mnoho stránek. Důležité je, jestli to pořád je zábavná hra, která má i pro nové hráče co nabídnout a na to se dle mého nedá odpovědět jinak než ano. Hlavně pokud stejně jako já sáhnete po 3DS verzi, omlazující grafiku a ovládání, ani nepoznáte, že původní hra letos bude 20 let stará.

Proti: rybaření

+8+8 / 0

Pokémon Y

  • 3DS 75
I kdyz jsem Pokemon Y rozehral jeste pred Alpha Sapphire, poradne jsem se tomuto titulu zacal venovat az po dohrani sekundarni hry seste pokemoni generace. Francouzsky pridech mi nevadil (i kdyz nektere lokace (interiery i exteriery) byly na muj vkus az moc opuletni a nejak mi k serii nepasovaly).

Tento komentar pisu po dokonceni hlavni hry, coz mi zabralo cca 41,5 hodiny. Alpha Sapphire se mi popravde libilo vic, volny let se nekona, potapeni se nekona, HM Waterfall je zcela volitelny (mineno je pouziti na mape, ne v bojich). Jako startera jsem si zvolil travniho Chespina, ale pomerne rychle se mym favoritem stal starter ohnivy (ktereho jsem si vytradoval spoulu s vodnim starterem z verze X, jak se stalo mym dobrym zvykem - neni nad to mit obe hry a dva handheldy). Delphoxe jsem nakonec dostal az na uctyhodny 87. level, a to prosim bez rare candy (tim krmim jen pokemony, ktere chci jen pro zapis do pokedexu, coz je vetsina :-P).

Protoze nerad menim slozeni tymu a vzdy chci mit vsechny HMka v parte, hral jsem vetsinu hry v sestave ohnivy starter (FLAMETHROWER <3), vodni starter (surf + waterfall), travni starter (s cut), cubone/marowak (false swipe na chytani novych pokemonu) a riolu/lucario se strenght a rock smash. Na seste pozici jsem trenoval (opet vytradovane) startery z Kanta, nacez jsem druhou polovinu daval s charizardem s fly (a flamethrowerem).

S touto sestavou (a taky tim, ze jsem velice rychle vsechno preleveloval - kdyz mi ohnivy starter dosahl levelu 40 a pak mi na stadionu nechtel poslouchat, to moc legrace nebyla) jsem zvladl vse prakticky bez problemu, jen nekteri draci pokemoni (hlavne Gyarados) mi obcas zatopili. Problemy mi pak nakonec nedelala ani elite four, krome draciho trenera - ale vse jsem zvladl bez loadu a v cele hre jsem prohral jediny duel (to kdyz jsem ve sky battle mel jen charizarda proti trem jinym pokemonum).

Kalosky national pokedex je tak rozsahly, ze je rozdeleny do tri subkategorii, coz dela dohromady nejakych 450 pokemonu. Cast z nich se navic neda chytit v prirode ani jednoduse vytradovat a musi se vylihnout z vajicek - a to nejen baby pokemoni, ale i v prvni generaci bezny diglet, spearow atd. Jini maji jen velmi nizkou sanci na spawn (5% pri horde encounter, v jeskyni z padajiciho krapniku atd.), coz me celkem depta. Opet jini (rotom) jsou k dispozici jen v urcity den atd.),

Jeste nevim, jestli se pustim do post-game, urcite bych rad dokoncil (s pomoci tradovani s Alpha Sapphire) national pokedex, no a pak se uvidi. Jeste jsem se nerozhodl, jestli budu pokracovat ctvrtou, nebo sedmou generaci... koupene a rozehrane mam obe. Kdyz uz neco, tak poradne :-P
+8+8 / 0

Super Mario 3D Land

  • 3DS 100
Většina z nás ještě nebyla na světě a videohry s Mariem se už prodávaly jako housky na krámě. A té době pak odpovídá i vzhled, který mám s tímhle italským truhlářem, později instalatérem neodmyslitelně spojený (nebo za to mohou spíš levné vietnamské kopie konzolí od Nintenda?). Možná právě proto, jsem se dílům ve 3D dlouho vyhýbal.

Odvahu jsem našel až teď a ani jednou jsem nelitoval, tedy minimálně do doby než jsem splnil vše na 100%. A čirou náhodou si stejné hodnocení zaslouží i tahle hra. I když nejsou jednotlivé levely příliš dlouhé, nikdy jsem neměl pocit, že jejich překonání je snadné, a ani na samém konci jsem neměl pocit, že by autorům docházely nápady. Hlavně z počátku mi, pro mě v plošinovkách nové, 3D zobrazení způsobilo spoustu nesnází a často vedlo k nepřesnostem a pádům, ale rychle jsem si zvyknul a zjistil, že je to stále ten starý Mario jak si ho pamatuju z dětství. A úplně stejně jako tenkrát jsem se i bavil.

Mě přibylo pár let, jemu zase nějaké ty power-upy, ale ten pocit, když jsem zjistil, že" Princess is in another castle", ten zůstal.


Herní výzva 2018, kat. 8

Pro: Skvělá zábava na cesty,

Proti: u které hrozí nebezpečí, že přejedete svou zastávku.

+8+8 / 0

Pokémon Alpha Sapphire

  • 3DS 80
Alpha Sapphire je mou prvni pokemoni hrou z hlavni serie, kterou jsem po mozna deseti letech hral a dohral. Pristupoval jsem k ni trochu s obavou, protoze se mi v dobe vydani (emulovana) verze Ruby prilis nelibila a velice rychle jsem ji prestal hrat. V pripade remaku se moje obavy nenaplnily, naopak se mi dostalo neskutecne zabavneho zazitku, ve kterem jsem zatim utopil cca 60 hodin cisteho casu.

Tento komentar pisu po porazeni Elite Four vcetne sampiona a uspesnem prekonani Delta episode, ktera zpracovava nektere elementy verze Emerald. Alpha Sapphire zdaleka neni jen 1:1 remakem v lepsi grafice: krome pridani novych vyvojovych fazi drivejsich pokemonu se totiz v Hoenn po porazeni maskota (Kyogre/Groudon) zacnou obevovat desitky az stovky dalsich pokemonu z jinych oblasti mimo hoennsky pokedex, vcetne pokemonu legendarnich. Dokonce je mozne ziskat i startery z Johta ci Unova.

Osobne se mi nejvic libila moznost volneho letu nad krajinou pomoci Latiose/Latiase a potapeni. Rad bych dokoncil hoennsky pokedex, vlastne mi chybi uz jen Solrock a maskot Gourdon z Omega Ruby, vse ostatni se mi uz podarilo sam se sebou prostrednictvim druheho handeldu ci pomoci wonder trade vyziskat (mit vsechny tri startery je skvela vec, vodnimu jsem nasekal vsechny vodni HMka).

Krome toho me prekvapilo, jak relativne snadny byl muj pruchod Elite Four, trenera s ghost pokemony jsem porazil pouze s Blazikenem, aniz by se kdokoli z protivnikovych pokemonu zmohl na to, zpusobit tem mym nejake zraneni. Na druhe strane byla polovina meho tymu kolem levelu sedmdesat (slozeni Blaziken, Swampert, muj prvni startert Sceptile, pak vytradovany Alakazam, Golem a z dema prevzaty Glalie).

+7+7 / 0

Captain Toad: Treasure Tracker

  • 3DS 80
Málokdy se stane, že by jeden konkrétní herní mechanismus byl natolik nosný, aby vydal na celou samostatnou hru. V případě Captain Toad to však platí bezzbytku. Původní myšlenka se od levelů v 3D World nějak zásadně neliší (nově sbíráte diamanty a hvězdu na konci levelu, ale to není nic zásadního).
Hra dobře odsýpá, obtížnost by možná mohla být o něco vyšší. Většinou není problém level udělat na plný počet diamantů napoprvé.
Co člověka rozhodně zarazí, je způsob, jakým jsou rozloženy levely - k dispozici jsou 3 "knihy" levelů. Menší infarkt člověku, který toto neví, patrně způsobí fakt, že po každé knize následující klasické titulky, takže máte chvíli pocit, že jste hru prošli za nějaké 3 hodinky, což vzhledem k ceně rozhodně nepotěší. Naštěstí na konci titulků, zjistíte, že ve skutečnosti jste teprve asi ve čtvrtině hry.
Za mě osobně je Captain Toad určitě hrou, které handheld svědčí mnohem více než stolní konzole. Koncept krátkých (cca 5minutových) levelů je jako dělaný do vlaku nebo jiného dopravního prostředku.

Pro: Level design, svou délkou ideální na cesty

Proti: Schéma levelů se v jednotlivých kapitolách opakuje, nízká obtížnost

+7+7 / 0

Phoenix Wright: Ace Attorney − Justice for All

  • 3DS 70
Phoenix Wright podruhé. Čtyři případy jsou dle mého názoru tak akorát, pátý přidaný do DS reedice prvního dílu byl už příliš natahovaný (a to foukání do mikrofonu bych už si taky odpustil. Dvojka to naštěstí vypustila).

Rovněžtak mě potěšilo zkrácení případů ze tří herních dnů na dva. Neustálé vracení se na místo činu mi přišlo otravné, na sérii oceňuji především slovní přestřelky v soudní síni.

Případy jsou i tentokrát neuvěřitelně zamotané: během prvního ztratí Phoenix Wright těsně před prelicenim paměť (celý první případ slouží jako tutoriál) a ta se mu vrátí až po jeho zdolání. Druhý případ dá nahlédnout do tajů rodiny Fey, třetí se odehrává v cirkuse (jak je nemám rád, provedení této vraždy bledne před vším, co jsem v rámci jakékoli detektivky kdy zažil). Poslední případ je především hra o čas, která pokládá otázku, co to vlastně znamená být dobrým obhájcem.

Nakonec bych ještě vyzdvihl novou postavu, Francisku von Karma. Nejen, že je na válečné stezce kvůli tomu, co se v prvním díle stalo jejímu otci. Franciska totiž neudělá krok bez svého biče a nebojí se ho použít na svědky nebo protistranu, sem tam nějakou ránu slízne i sám soudce...

(Herní výzva 2018: nejen PC je člověk živ)
+6+6 / 0

Phoenix Wright: Ace Attorney

  • DS 75
  • 3DS 75
Nejaky ten rok zpatky jsem patral po neobvyklych adventurach a vysledkem meho patrani bylo povedomi o seriich Nancy Drew a Ace Attorney. Kdyz jsem pak v lete 2017 patral po tom, co pro mne zajimaveho bych jeste mohl hrat na 3DS, ktere jsem si koupil predevsim kvuli Pokemonum, vzpomel jsem si i na tohohle obhajce.

Nejdriv jsem si za cca 40 liber poridil krabicku s DS verzi. Po rozehrani druheho pripadu jsem zjistil, ze je k dispozici i remaster prvnich tri epizod za min nez 30 euro, tak jsem si ji taky poridil. Vylepseni grafiky je tu znat. Moznost vriskat "Objection" a "Hold it" vlastnim hlasem je sice zabavna, ale zkusil jsem si to jen jednou. Foukani do mikrofonu v ramci snimani otisku uz bylo trochu mimo, nastesti slo jen o tu bonusovou epizodu, vytvorenou pro DS.

Sekvence vysetrovani me prilis nebavily, prechody mezi lokacemi dle meho nazoru nejsou reseny prilis stastne a prebihani mezi nimi byla dost otrava. Naproti tomu jsem si celkem uzival samotna soudni preliceni.

Jsem zvedavy na dalsi dil, stejne tak jako na film:-P
+5+5 / 0