Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

< >

Bravely Default

  • 3DS 75
V rámci mého objevování světa jrpg jsem se pustil do hraní značky Bravely Default. Přiznám se, že impulsem k zahrání byl trailer k pokračování série na Switch, které má přijít během roku 2020 z dílny týmu Asano (série Bravely, Octopath Traveler). Z Bravely Default mám spíš rozporuplné pocity, ačkoliv převažují ty kladné. Proto teď sháním ještě Bravely Second (předpokládám, že BD: Praying Brage a BD: Fairy’s Effect si jen tak nezahraju).

Asi nejzajímavějším na hře je překombinovaný příběh a mechanika kombinovaných povolání. Překvapilo mě ovšem, že veškeré herní principy jsou prakticky stejné jako v Octopath Traveler. Hrajete za skupinku přátel, procházíte mapy a dungeony s truhličkami, levelujete, vyzbrojujete, plníte vedlejší a hlavní úkoly, sbíráte povolání a kombinujete je, porážíte hromady nepřátel a bossů, a ke všemu vám hraje svižná hudba, na kterou si za chvilku zvyknete.

Ale pěkně od začátku. Hned zkraje hra spustí pěknou animaci v AR, kde Agnés, jedna z hlavních protagonistů, prosí naléhavě o pomoc, načež se propadne kamsi do propasti, protože svět kolem ní se hroutí. Okřídlená víla vás ostatně jako hráče taky chce připoutat k displeji. Následuje cinematic, konečně více představující čtyři hlavní postavy. Tizovi se před jeho očima propadne do země jeho rodná vesnička a bratr; Agnés jakožto hlavní strážkyně větrného krystalu se stává nedobrovolnou svědkyní vpádu temnoty; svůdce Ringabel se ještě poflakuje kolem sličných žen se záhadným deníkem v ruce a bojovná Edea – dcera vůdce nepřátelského Koncilu – testuje svou sílu v bojovém výcviku, načež je vyslána na misi. Zřejmým zosobněním hráče v příběhu je Tiz, s nímž začínáme dlouhou pouť za záchranu světa. K němu se hned poté připojí prchající Agnés s vílou Airy a chvilku na to i zběhlá Edea a Ringabel. Parta je tak naplněna. Cíl vytyčí Agnés s Airy, protože jen ony vědí, že záchrana světa stojí a padá na čtyřech elementálních krystalech, jež je nutné zbavit zla a aktivovat.

Krystaly jsou v různých koutech světa, kam je nutné docestovat. Kontinenty od sebe odděluje moře a poté, co se seznámíte s během hry a trošku si poběháte kolem, odplujete létající lodí k dalšímu místu. Během hraní si obvykle můžete vybrat i to, zda se budete věnovat i vedlejším úkolům. Vedlejší úkoly se objevují na všudypřítomné mapce vyznačenou modrou bublinou, hlavní linie je značena žlutými bublinami, takže naštěstí vždy víte, kam máte jít (nebo letět). Pokud ale přeskočíte některé vybrané vedlejší úkoly, už se k nim později nemůžete vrátit, proto bych doporučil plnit vše, co hra nabídne. Obvykle je totiž za ně odměna ve formě nového volitelného povolání anebo slušná porce expů pro vývoj postavy a povolání dohromady. Nové povolání lze získat výhrou v souboji s minibossem, po němž vám zůstane jeho drahokam (asterisk) s povoláním, které si tímto způsobem osvojíte. Dohromady je tu až 24 povolání, z nichž si můžete vybrat. Jedno z nich je základní pro všechny. Povolání lze expit až na level 14, zatímco úroveň postavy snad až na 99 (já dohrál hru nějak na levelech 70+).

Systém povolání je tu poměrně důležitý a nápomocný, protože se dá využít hned třikrát. Postava má jedno povolání jako hlavní a jedno jako vedlejší. Třetí možností je využití povolání někoho z jiných hráčů či přátel, kteří hru hrají a nabídnou svoji postavu ku pomoci přes internet. Jednou za den můžete náhodně rekrutovat asi 3-4 přátele. Pokud s nějakým z nich spárujete nějakou z postav, můžete využít jeho naučených povolání. S vyšší úrovní každého povolání se odemykají určité schopnosti využitelné pasivně, ale i pro boj. Přiznám se, že jsem se v otázce povolání zprvu dost ztrácel. Sice mi to hra nějak vysvětlila, ale vlastně jsem na tyto možnosti přišel sám až asi v polovině hry. Do té doby jsem se všemi mechanikami víceméně zápasil a vše mi přišlo nějak komplikované a nepřehledné.

Využití v boji se tedy děje především prostřednictvím akumulovaných BP (battle pointy). Ty určují, jakou schopnost můžete právě použít a kolik BP bude stát. Boj začínáte vždy na nule. Můžete se vyšplhat až na max. 3, pokud se rozhodnete nějaký tah s postavou ušetřit. BP ale mohou jít až pod nulu do -3. Pokud je postava v minusu, nemůže zrovna hrát a musí čekat, až se dostane zpátky na nulu. Je mnoho soubojů, kde dost záleží na správném načasování útoků a schopností postav, takže tahový systém tu má opravdu opodstatnění a já jsem si jej určitě užil. A pakliže uhrajete opětovným používáním konkrétních útoků dostatečné množství, odemknete jejich speciální či silnější typ útoku nebo schopnosti. Například po několika kouzlech léčení nastane možnost instantně vyléčit všechna zranění včetně zrovna padlé postavy, obnovit všem 2 BP i doplnit manu a zvýšit efektivitu léčících kouzel. Tyto speciální útoky, pokud jsou nevyužité, přečkají i dobu mimo souboje, což se mnohdy hodí a na silnější nepřátele se takto můžete i trochu připravit předem. Ještě bych měl zmínit, že schopnosti postupem času dáváte i jednotlivým typům zbraní, čímž přidáváte dodatečné efekty (třeba šanci na nepřítelovu otravu jedem, atp).

Hlavním hrdinům, válečníkům světla, sháníte tradičně nejrůznější výbavu a předměty, aby byli schopnější a odolnější, což je zpočátku problém, protože nemáte žádné peníze a musíte se pořádně ohánět. A hlavně pokud chcete použít i kouzla, musíte si k nim napřed nakoupit svitky, díky kterým se je naučíte používat. V každém dalším městě, co navštívíte, jsou ty nové pořád dražší a dražší, takže leckdy musíte volit mezi svitky anebo novou zbrojí. Anebo pořádně grindovat, ale na to jsem já zrovna neměl moc náladu (hra nabízí možnost zapnout či vypnout systém náhodného potkávání nepřátel na stupnici 0, 25, 50, 75 a 100 procent, což se mi velmi, velmi líbilo). Zbytek potřebných expů a vůbec všeho však bohatě dostanete ze soubojů vedlejších úkolů.

S výbavou souvisí i drobná externí vychytávka týkající se výstavby nové vesnice Norende, odkud pochází Tiz. Postupně stavíte nové budovy, které generují různé předměty do hry (třeba Teleport stone, fungující na stejném principu jako Escape rope v Pokémonech) a další výsledky snažení se dají poté koupit u paní v klobouku. Nejsou to ty nejsilnější, ale jako základní výbava do začátku postačí. S každou jednorázovou denní interakcí se vám do vesnice dostanou příšery, se kterými můžete, ale také nemusíte bojovat. Nic se nestane, když si tam budou jen tak sedět.

Se souboji s bossy pak souvisí i průzkum mapy a ukládání pozic. Když se pohybujete po mapě světa (tedy v rámci jedné obrazovky), můžete ukládat pozici kdekoli. Ve městech je vždy bojovnice v klobouku, u které si hned pozici uložíte a stejně tak ji potkáte i v každé instanci hned před soubojem s bossem. Instance i dungeony jsou obvykle velmi krátké. Po prozkoumání se vám odkryje celá cestička, kterou proběhnete během pár sekund. Musí se totiž vejít do spodního displeje 3DSka, kde není zrovna moc prostoru.

Bossové jsou tu vůbec velmi variabilní sorta nejrůznějších postaviček. Někteří souvisí s hlavní linií, jiní zase ne, ale problémy dělají všichni a všude. Někteří se chtějí prát, i když nemusí. A i když jsem to jako lama hrál na nejsnadnější obtížnost, pořád to pro mě byla výzva a přišlo mi, že každý má neuvěřitelné množství zdraví, což je zásadní ukazatel náročnosti. Souboje tak zpravidla trvají i několik minut – je taky dost možné, že jsem využíval ne zrovna vhodnou kombinaci povolání, ale ke konci hry se to výrazně zlepšilo.

Příběh je rozdělen na necelých 10 kapitol a k mému překvapení obsahuje dva možné konce. Falešný může nastat brzy a jako hráč odhalíte zásadní informaci, která otřese vaší vírou ve vše, co vám hra od začátku předkládala. Dění pravého konce jsem se v daných souvislostech poněkud bál – hlavně i proto, že jsem začal tušit nějakou podlost ve stylu finále Octopath Traveler. Naštěstí se tvůrci rozhodli zachovat epičnost celého rozuzlení bez toho, aby hráče pořádně vyfrustrovali, za což jsem jim vděčný. Nicméně i tak mám k příběhu jednu pořádnou výtku. Zhruba v polovině hry nastane nečekaný zvrat, ačkoliv to vypadalo, že se hráč konečně dostal až na konec. Ne. Prostě se to celé musí kompletně zamotat, a to ještě navíc tak, že hráč nejspíš vůbec netuší, proč, co a jak. A nejhorší je, že přesně poté nastane těch pár kapitol před koncem otravná repetitivnost, která tam podle mne vůbec nemusela být přítomna a celé vyznění se dalo rozšmodrchat rychleji a méně bolestivě. Takže za tuhle jedinou věc, která až moc uměle natahuje herní dobu o mnoho hodin, dávám body dolů. Ale když jsem teda konečně přišel na to, o co vlastně jde, jak vše souvisí se vším a kousky do sebe zapadly, tak se mi vyznění zalíbilo.

Zalíbil se mi i osudový vývoj postav, které jsem si oblíbil již na konci první kapitoly. Musím také podotknout, že postavám bylo věnováno opravdu hodně prostoru. Čtveřice hrdinů mezi sebou komunikuje i mimo příběh. Baví se o různých věcech, hádají se, vtipkují a pošťuchují se a já se občas zasmál s nimi, protože dobře doplňují atmosféru hry. Navíc všechny hlavní dialogy jsou hezky nadabované a dokážou hráče vtáhnout. Abych byl upřímný, tak na začátku jsem tomu moc nevěřil, protože jsem se do hry jen těžko dostával, postavy mi přišly spíš jen nějak random archetypálně nahozené a celé to na mě působilo jaksi genericky. Zpětně vzato jsem rád, že jsem tomu dal šanci. Aby bylo jasno, řada minibossů je pořád trošku crazy a wtf, ale to je zřejmě tak nějak součást těchhle jrpg.

Další důležitou složkou hry je hudba, na které pracoval Revo. Nepřišlo mi to tak chytlavé jako v Octopath Traveler (Yasunori Nishiki), ale i tak jsem si začal hudbu krátce po rozehrání užívat a OST už mám připravený na playlistu, pár pěkných melodií se tam dá najít. Dokonce mi v několika tónech připomněl právě Octopath. Největší šok mi však Revo připravil úplně v poslední štaci finále bossfightu. Když boj začal, tak jsem jen nevěřícně poslouchal, protože prvních asi 13 vteřin mi to znělo jako nějaký nápadně uhrančivý remix úvodní melodie z Warcraftu 2, jenž jsem hrál jako prcek a prostě se mi vybavilo, jak jsem prozkoumával zasněžené území a bál se, že narazím na orky. Každopádně by mě zajímalo, jestli je to jen můj pocit, nebo to tam uslyší i někdo další? Odkaz na skladbu na youtube je zde, a fakt je to jenom asi prvních cca 13 vteřin…

Takže celkově jsem spokojen. Nevím, jak moc je styl hry podobný dalším jrpg hrám. Předpokládám, že s každou další bude moje nadšení ochládat, ale na druhou stranu musím Japoncům pogratulovat za to, že mě dokážou do hry vtáhnout jako málokdo. Jen bych si přál, aby těch krystalů nebylo všude po fantasy jak naseto. To je samý kouzelný kámen, krystal, šperk, koule, klacek nebo kouzelná flétna. Málem bych zapomněl na kámen duší. A nedávno jsem si zas pustil Temný krystal… darmo mluviti, což?

Hra mě tedy bavila především díky mechanice povolání, která jsem všechna sesbíral a můžete je za běhu kdykoli měnit; tahový systém je fajn a příběh, i když v druhé části nepříliš vhodně podán, nakonec taky zaujal. Po dokončení příběhu se zpřístupní jeden bonusový dungeon, jejžto jsem úspěšně vyraboval, ale na skrytého ultimátního bosse s jeho zviřátkem jsem už neměl nervy. Těším se na obě dvojky :)

Pro: Zajímavé postavy; svižná hudba; část příběhu – spíše námět; interakce postav; systém povolání; možnost vypnout náhodná setkání nepřátel; rozumná rozloha mapky; žádné velké záseky.

Proti: Imho překombinovanost vnitřní mechaniky a podpory povolání; část příběhu; místy rozvleklé tempo; too much water.

+20

Bravely Second: End Layer

  • 3DS 85
Ve hrách jsem už zažil všelicos, ale že by někdy nějaký padouch chtěl vědomě zničit nejenom moje postavy, ale i mě jakožto hráče, to tedy ne. Až tady. A ještě mě uráží, pacholek…

Musím říct, že po skvělém hořkosladkém zakončení prvního dílu Bravely Default mě moc nenapadalo, jak by mohl druhý díl smysluplně pokračovat. Jenom Agnés a Edea se zapojily do fungování světa po zažehnané hrozbě. Ringabel se vytratil zpět do svého domovského světa, Tiz odevzdal svou duši zpět, čímž uvrhl svou tělesnou schránku do vegetativního stavu a musí být uměle udržován naživu. Tak jak mám dostat zpět svou oblíbenou partu?

Zápletka dvojky začíná vcelku neoriginálně. Novopečená papežka Agnés je navzdory vší snaze unesena mocným Kaiserem a jeho vílou, kteří mají něco nehezkého za lubem. Na záchranu se pln výčitek vydává mladý člen osobní stráže Yew (čte se anglicky stejně jako „you,“ což bývá někdy trošku matoucí, když zrovna nečtete titulky s právě probíhajícím voice overem) z rodu Geneolgia, odvěkého podporovatele Krystalové Ortodoxie. Zpočátku mu pomáhají dva přátelé, ale brzy se jejich cesty rozejdou a Yew bude nucen spojit síly s Edeou. Společně přiberou sličnou bojovnici Magnolii z Měsíce, jenž byl nedávno zdevastován jedním z monster zvaných Ba’al. Měsíc je odedávna obýván lidmi, druhotně slouží jako obranná linie proti Ba’alům, ale obojí zřejmě nikoho moc nepřekvapuje a ani nezajímá. Jenže Ba’alové se teď objevují dole na Luxendarcu (název světa) a slouží jako další věc k vyřešení. Aby toho nebylo málo, tak jeden uvědomělý astrolog tuší, co se má stát a dokáže probudit Tize k životu. Takže parta je pohromadě, může se vyrazit za Agnés, která je uvězněna v obří létající pevnosti a naštěstí nás bude také provázet příběhem za pomoci jejího chytrého mobilního přívěsku. A občas se objeví i Alternis, takže člověk nemusí pociťovat úplné odloučení od své původní skupinky. Sice mi chyběla Ringabelova květnatá elegantní mluva s jeho rozvernou slabostí pro krásné ženy, nicméně Yew i Magnolii jsem si již brzy také velmi oblíbil.

V prvním díle mi vadilo pár věcí, ale překvapilo mě, že dvojka se z nich vcelku dobře poučila a většinu z nich napravila, nebo mi to tak aspoň přišlo. V prvé řadě jsem neměl problém s ovládáním všelijakých vychytávek, ačkoliv ve všem zůstal stejný princip – to je možná dané tím, že jsem již měl vše osvojené z minula. Bojový systém zůstává stejný, přidává akorát mechaniku nazvanou příhodně Bravely Second, což je jenom o tom, že asi třikrát za den můžete během útoku zastavit čas a zároveň zaútočit víckrát či posílit speciální útok (využil jsem ji akorát jednou po dokončení hry, jelikož jsem na ni úplně zapomněl). Princip povolání a soubojový systém je jinak úplně stejný.

Za druhé byl zkrácen počet kapitol na rozumné číslo a odpadlo nesmyslné repetitivní chování dějové linky z prvního dílu. Od námětu s paralelními světy se přešlo k časové smyčce, ale věc se vyřeší poměrně rychle během jedné-dvou kapitol a odpadla spousta nesmyslného grindování (navíc možnost procentuálně kontrolovat náhodná setkávání monster je imho nejlepší věc, co kdy byla v JRPG vynalezena). Překvapilo mě však, že se vrátilo mnoho nepřátel z jedničky, o nichž jsem si myslel, že jsem je zabil a v rámci získávání povolání je nutné (ale dobrovolné) je sejmout znovu. Tentokrát se tyto vedlejší úkoly vracejí formou dvou konfliktních stran. Vy si zvolíte jednu, které budete stranit a svedete souboj s protistranou, po němž získáte potřebný asterisk. Pokud chcete i druhou volbu, tak v pozdější kapitole dostanete šanci. Cestou potkáte další známé postavy i několik nových, ale vlastně se to celé průběžně nehýbe tak, jak bych si přál a pořád někdo někde zdržuje postup. Množství cut scén, dialogů a rozhovorů je (na můj vkus) až moc. Too much! Ale možná mi to bude i chybět. Já vlastně nevím.

Za třetí motiv opětovného budování městečka. V jedničce to byla zničená Tizova vesnička Norende, v dvojce se staví na Měsíci po útoku Ba’ala. Potěšila mě eventuální možnost útočit na příchozí příšery vesmírnými loděmi ostatních hráčů kamarádů.

Za čtvrté mapa světa, kde přibylo pár nových lokací a městeček včetně ukrytého Chompshire nebo vznášející se vesnice Sagitta s obřím kanónem. Radost pohledět a prozkoumat. Navíc přibyla minihra s výrobou plyšových chompů, kde je možné vydělat hned ze začátku velké množství bodů směnitelných za peníze právě v Chompshire. Tam se sice dostanete až později, ale je hezké mít ten pocit, že máte v kapse miliony čekající na rychlé utracení. Mrzelo mě jen, že létající loď k pohybu po mapce je dostupná až nějak od prostředku hry. Mapka je pořád fajn. Vždy vás navede, kam je potřeba, takže se neztratíte, ať už jde o vedlejší úkoly nebo ty hlavní.

Za páté – slovní hříčky! Ach, jak důvtipně zakomponované slovní hříčky a narážky přímo k ději v samotném názvu hry. Ale jelikož se dají považovat trošičku za spoiler, tak odkrýt pouze na vlastní nebezpečí: První díl měl podtitul (F)LYING (F)AIRY a druhý (S)END (P)LAYER. Písmena se změní až v konkrétní situaci.

A konečně za šesté… Boření zdí! Přesněji, boření čtvrté zdi. To, co bylo v prvním díle naznačeno, bylo v druhém dotaženo snad až na kraj všeho možného a vzhledem k vypjaté situaci maximálně umocnilo můj herní zážitek. Příběhová linka se totiž odvíjí z osobní tragédie jednoho z protagonistů, dokonce se poměrně komplikovaně prováže s již známou událostí z jedničky (velký mor) a nakonec, stejně jako v prvním díle i v Octopath Traveler začne totální chaos, jenž se opět dotýká další smutné události, ale nakyne do obřích rozměrů, a tak znovu nezbývá nic jiného než poslat skupinku na zoufalý pokus o záchranu světa. A tam to přijde… Byl jsem velkým hnusákem nařčen z toho, že se mi líbí, když posílám moje postavy do boje, kde mohou zemřít (protože to je lež jako věž; já se v tom přímo vyžívám!), ale pak se zmocnil ovládání mojí hry a šel mi vymazat všechny uložené pozice, bastard! Přiznám se, že v tom okamžiku mě tedy zamrazilo i polilo horko zároveň, protože jsem v tom měl přes padesát hodin. Naštěstí jsem to nevzdal a společnými silami jsme ho s vypětím všech sil porazili. Já i moje skupinka jsme si sáhli až na dno a bylo to opravdu o fous. K porážce totiž stačil jeden jediný tah v souboji. To byl souboj!

Trochu mě ale zlobí, že JRPG jako tohle mají několik podobně dobrých nápadů, skvělé rozvoje charakterů včetně nikdy nekončících rozhovorů (z nichž polovina se tu týká jídla), postavy se konečně víceméně spárují a dojde tak k osobnostnímu uspokojení z uzavřených konců (započalých v jedničce), jsou tu super momentky spolehlivě zvedající adrenalin, ale prostě ten zbytek mezi tím vším působí tak nějak… nechci to říct, ale ano, musím - vatovitě. Doufám, že druhý… vlastně třetí… prostě ten další díl bude aspoň přiměřeně ve všem vyvážený.
Protože jinak – preposterous!

Post game obsahuje další možnosti hry včetně bonusových dungeonů se silnými zbraněmi a několika dračími minibossy z jedničky. A tentokrát se mi podařilo udolat i ultimátního bosse, dobrodružku s lištičkou (i když jsem to dal jako lama na nejnižší obtížnost, ale i tak je to pro mě úspěch).
Takže za mě trošku rozporuplné, ale ve výsledku vlastně hrozně cool a po dlouhé době něco, co mě dokázalo trošku překvapit i nadzvednout ze židle. Bravely Second zdatně sekunduje a hraje se o mnoho lépe než předchůdce.

Pro: Zajímavé postavy; námět příběhu; interakce s postavami; systém povolání; možnost vypnout náhodná setkání nepřátel; rozumná rozloha mapky; žádné velké záseky, kratší než jednička.

Proti: Část příběhu; místy rozvleklé tempo; až moc upovídaných rozhovorů a sekvencí; too much water.

+20

Pokémon Omega Ruby

  • 3DS 90
Po třikrát dohrané, oblíbené Alpha Sapphire jsem se rozhodl udělat změnu a pustil jsem se do Omega Ruby, abych se mrknul na případné rozdíly v obou hrách. Žádné světoborné odchylky se dle očekávání nekonaly, ale hru jsem si opět užil.

Rok po prvních hrách na 3DS (X a Y) přišli lidé z Game Freak s remaky původní třetí generace Ruby, Sapphire a Emerald, aby jimi vyplnili čas čekání na další generaci. Přestože jsou Alpha Sapphire a Omega Ruby (dále ORAS) pouhou upravenou dvojicí her, původní trojice proti nim působí téměř jako nedodělek. To je způsobeno několika výhodami, které novější verze skrze vývoj mají.

Jako první ale musím pochválit ovládání, díky kterému se mi hra dobře hrála – tady zákonitě srovnávám s předchozími X Y, kde jsem měl trošku problémy s pohybem. Postava v ORAS se hýbe plynule a přirozeně do všech směrů pomocí tlačítek i circle padu. S jízdou na kole jsem také neměl problémy a nelogické zasekávání o objekty či překážky se nekonalo.

Zdá se mi, že tvůrci se poučili z omylů her X Y a svět Hoenn zaplnili poměrně bohatým prostředím, kde je stále co dělat. Určitě tomu dopomohla i příjemná roztomilá grafika a na poměry série i zdařilý soundtrack. Příběh je zhruba do poloviny stejný jako v originále. Začíná se v osadě Littleroot Town jako úplný zelenáč Brandan či May, které si pojmenujete po svém. Druhý z dvojice se stane rivalem či rivalkou i navzdory tomu, že v anime se jeden s druhým nesetkali a vlastně jsou jen obyčejní sousedé (May se stala regulérní hlavní postavou vedle Ashe a Brendan měl občasné cameo v rámci bitev). Herní rodiče jsou oba přítomni, taťka Norman je zase šéfem blízkého stadionu a přátelský profesor Birch ze sousedství nabídne jako obvykle jednoho ze startérů Treecko, Torchic a Mudkip.

Hře určitě pomohla přítomnost mega evolucí, která zpříjemnila taktiku. Do ORAS jich tvůrci přidali nových dvacet a k nim dvakrát tzv. Primal Reversion, které fungují prakticky na stejném principu a jsou vyhrazeny ikonickým legendám zvaným Groudon a Kyogre. Podle verze hry dostanete šanci jednoho z nich chytit. Druhého lze získat jedině výměnou. V příběhu se zase ukáže tým Aqua a tým Magma, kteří usilují o probuzení těchto dvou monster, což se jim podaří a následně vymkne z rukou, takže je jenom na vás, abyste zachránili svět před zkázou. V původní Emerald tomu dopomohl Rayquaza, tady jste na to sami jen se svým týmem pokémonů. Ale nebojte, o Rayquazu nepřijdete. Po dohrání hry se totiž otevře nová příběhová kapitola Delta. Tato kapitola má podle mě větší příběhový potenciál než celé dosavadní dobrodružství a pro hráče je vítaným doplňkem. Může za to patrně i přítomnost tajemné postavy z klanu Draconidů. Mladá, horkokrevná dívčina Zinnia má jediný úkol. Zabránit srážce meteoroidu s planetou. K tomu musí povolat Rayquazu a doufat, že bude mít dostatek síly, aby došlo ke zničení meteoroidu. Samozřejmě ale ne všechno vyjde podle plánu, takže je zase na vás, abyste se pokusili o zoufalou nápravu. Ve snažení pomáhá - stejně jako pokaždé předtím - Steven Stone, známý z předchozích her i anime. Zinnia je zajímavou postavou a je škoda, že se neobjevila v seriálu. Své místečko s podobnou funkcí má v manze, avšak s odlišným dopadem na příběh. A hned poté, co se možná vypořádáte s Rayquazou, přijde na scénu jeden další legendární pokémon, což je docela překvapení.

Po dohrání kapitoly Delta dostanete možnost podívat se do ostrovního Battle Resortu, kde si můžete bojovat dle libosti a vydělávat Battle pointy k výměně za užitečné předměty. Resort však ukrývá i několik dalších drobností, díky kterým je dobré jej prozkoumat kolem dokola (ostrov je víceméně čtvercového půdorysu a pokaždé, když dojdete na jeden roh, tak se kamera pootočí s vámi a pokračuje ve směru pohybu jako postava).

Čím si mě hry ORAS plně získaly, jsou především dvě skutečnosti, které spolu úzce souvisejí, a sice možnost od jisté chvíle létat nad celým Hoennem na zádech jednoho z Lati@sů (dle verze hry) v mega evoluci, a zároveň takto nacházet a chytat opravdu velkou škálu dosud známých legendárních pokémonů až do páté generace (mýtičtí tedy chybí). Někdy je třeba získat některé výměnou jako prerekvizitu k tomu, aby se objevil další, ale to vcelku není problém díky přátelskému internetovému systému (Global Trade System). Část z nich se objeví přímo na obloze vstupem do jiné dimenze, část z nich si budete muset najít na zemi díky objevujícím se ostrůvkům (ostrůvky se objevují a zase mizí za různých podmínek každý den, takže mapa se vlastně neustále mění, a jsou označeny viditelnou červenou hvězdičkou). Některé ostrůvky se objevují náhodně, jiné zase podle daného schématu. Ale jen samotné létání kolem dokola je nádherná, relaxační činnost s příjemnou uklidňující hudbou. Den je zalit modří oblohy, zatímco v noci je vidět do dálky díky hvězdné obloze a svítícím domečkům a městům na zemi. Tohle mi v ostatních pokémoních hrách velmi citelně chybí a velkou měrou přidává na celkovém dojmu.

Hoennský pokédex má něco přes 200 čísel, zatímco ten mezinárodní přes 700. V jeden moment ve hře se všude začne objevovat více druhů, takže sběratelé se tu docela vyřádí. Hoenn je ale mnohem bohatší než v původní trojici her. Je tu několik nových lokací a prozkoumávat lze také mořské dno, jež je poměrně rozsáhlé a přidává na dalších průplavech a podvodních soutěskách. Oceán je tu vůbec docela veliký, díky čemuž se do něj vejde větší množství malých ostrůvků.

Zábavným prvkem je také fakt, že nejlepší útoky ve hře si musíte zasloužit a najít je na místech, kam není úplně snadné se dostat – třeba Ice Beam na ztroskotané lodi za zamčenými dveřmi. Bavilo mě také objevovat evoluční mega kameny rozsypané či ukryté po mapě. Zejména poté, co dokončíte hlavní linii, se jich většina zviditelní a můžete vyrazit na sběr. Část z nich dostanete od NPC.

K pohybu po hůře dostupném terénu (úzké lávky, šikmé sjezdy a terasovité plošinky) jsou určena dvě různá kola, která si budete muset měnit v Mauville City (případně dostanete obě, když si je dokážete dostatečně „vyjezdit;“ na jedno takové místo v Safari zóně se bez obou nedostanete).

Vrátil se ještě jeden aspekt hry. Vytvoření vlastní skrýše a její výbava. Skrýš odemknete speciálním útokem (něco jako HMko) na místech k tomu určeným (díra ve svahu nebo křoví). Pokud se předtím připojíte na internet a máte interakci s jinými hráči, tak se různě po světě objeví jejich obsazené skrýše. Pokud chcete, tak je odtamtud vystrnadíte a založíte si tam vlastní skrýš. Uvnitř si je pak vybavujete nábytkem nebo dekoracemi (plyšoví pokémoni, plakáty apod.), a díky internetu si pasivně vytvoříte vlastní tým lidí z jiných hráčů, které můžete také dovnitř umístit. Po případné interakci se vaše skrýš objeví na stejném místě ve hře jiného člověka a on s vaší postavou a týmem může každý den bojovat (pokémony si také můžete nastavit) či ukořistit vlajku skrýše. Mou oblíbenou skrýší je strom na ostrově Secret Islet :)

Takže abych se dobral nějakého shrnutí; legendy v kombinaci s lehce inovovaným lore hry se mi líbily a měl jsem tu opravdu pocit, že o něco jde (na rozdíl od takových X a Y). Pozitivně vnímám i rozvíjející se vztah mezi dvěma hlavními protagonisty a snad vůbec poprvé (a zatím i naposledy) jsou tu nějaké náznaky, že by to třeba někdy v budoucnu mohli dát dohromady. Bavila mě kapitola Delta a s ní i Zinnia, postava Stevena i taťky Normana (další motivy ke snaze o zlepšení hráče), prozkoumávání rozmanitého světa, létání nad Hoennem, sběr mega kamenů a chytání důležitějších pokémonů. Celý základní příběh včetně ligy a závěrečné kapitoly se přitom dá uhrát velmi rychle, pokud víte co a jak. Poslední hra mi zabrala kolem 16 hodin a to jsem se i leckde flákal. V zásadě hra nabídla již známé prvky, ale k nim přibalila spoustu nových. Šlape dobře, pokémoni se levelují jedna radost (zapomněl jsem zmínit Exp. Share pro celou partu), boje nejsou nijak zákysové a HMka poskytují mobilitu stejně dobře jako jindy. Hloupě možná mohou vyznít některé dialogy ohledně týmu Aqua a Magma, ale to se dalo čekat. Škoda, že mají základnu v obou hrách na stejném místě. Občas uvidíte i nějaký vtípek nebo narážku – třeba v jedné budově minete týpka, který vám věnuje Float Stone, což je předmět, jenž o polovinu snižuje hmotnost pokémona. Když kolem něj projdete později, tak je z něj najednou tlusťoch divící se, že záhadně přibral na váze. Celému dění hraje relativně příjemná hudba. Byl to zkrátka zábavný boj.

Pro: Vylepšený Hoenn; nové mega evoluce; létání nad světem; velká variabilita legendárních pokémonů; svižný příběh a post-game; příjemná hudba.

Proti: Příliš mnoho vody.

+14

The Legend of Zelda: Majora's Mask 3D

  • 3DS 90
O Majora's Mask by se dalo říct, že je „nechtěný zázrak“. Vznikla v šibeničním časovém intervalu jednoho roku (na předchozí Ocarina of Time se pracovalo celé čtyři roky) a aby se to stihlo, bezostyšně recykluje z Ocariny skoro všechno. Link po celou hru používá téměř totožné vybavení, potkává stejné postavy (s jinými jmény), pohybuje se ve velmi povědomě vypadajících lokacích, bojuje se stejnými nepřáteli i se stejnými minibossy... a původního obsahu se stihlo vytvořit velmi málo, například plnohodnotné dungeony Majora obsahuje jen čtyři, tedy ani ne polovinu, co Ocarina. Jako náplast vymysleli inženýři z Nintenda časový limit, který vás provází celou hrou a neustále (částečně) resetuje váš herní progres. Pokud budete chtít hru dohrát na 100%, připravte se tedy na to, že stejný dungeon navštívíte klidně čtyřikrát nebo že budete muset kvůli plynutí času opakovat celé questy znova. Není nazbyt, nějak se ta herní doba natáhnout musí.

A přesto to nějak celé funguje. Dokonce to funguje výborně.

Velkou zásluhu na tom má dějiště hry, svět Termina. Proti optimistické Hyrule působí zlověstně a nepřátelsky, ať už zmíněným časovým limitem, faktem, že k povrchu se blíží měsíc, který hrozí vyhladit vše živé nebo tím, že všichni jeho obyvatelé jsou prostě takoví… divní. Koneckonců se jim nedá divit, když všichni ví, že do tří dnů nejspíš zemřou. Každý se s tím vyrovnává po svém – někdo upadne do deprese, někdo začne panikařit, někdo se blížící se zkázu rozhodne ignorovat. A co je nejhorší, když někomu třeba i pomůžete, čas neúprosně běží a po návratu do prvního dne se vše vrátí do původního stavu. Vaše snažení tak působí značně bezútěšně a depresivně, ale vaše motivace je jasná – zachránit svět jednou pro vždy a s ním všechny ty roztodivné charaktery, které za celou hru důvěrně poznáte a přirostou vám k srdci.

Časový limit na jednu stranu nutí k hraní již viděného obsahu, na druhou stranu ale dovolil vývojářům pro každou postavu vytvořit unikátní trojdenní cyklus. Město Clock Town si tak rušně žije svým vlastním životem, který Link může pozorovat, zaznamenávat do svého deníku a různě do něj zasahovat. Jednotlivé questy jsou spolu překvapivě provázány (záchrana jedné osoby vám může později znemožnit pomoci osobě druhé a podobně) a společně tak vytváří celistvý příběh o posledních dnech jednoho světa.

Skvělý nápad jsou také masky, které získáváte postupem hrou. Link se s nimi například může (se zlověstným bolestivým výkřikem) proměnit v dřevěného Deku, horského Gorona nebo mořského Zoru, čímž získává unikátní schopnosti, využitelné jak v boji, tak při hádankách. Vedle starých známých předmětů z Ocariny tak masky působí jako skvělé osvěžení známé hratelnosti. Ne každá maska má samozřejmě tak mohutné účinky a některé vám akorát odemknou jeden jediný dialog, ale i tak má každá z 24 masek svůj smysl a vlastní příběh, někdy patřičně morbidní.

Dungeony jsou sice pouze čtyři, ale všechny nadprůměrně kvalitní, i díky zmíněným Linkovým alternativním formám. Favoritem většiny hráčů Majora‘s Mask asi nepřekvapivě bude výborný Stone Tower Temple a jeho hrátky s gravitací, ale ani ostatní tři se nemají za co stydět a pokud bychom měli počítat jen kvalitu, Majora nad Ocarinou jasně vede. Snad jen orientace a kamera v Great Bay Temple je občas trochu nešťastná.

Jelikož jsem hrál 3DS remake, nemůžu si na technickou stránku věci stěžovat. Grafika zůstává pěkná, hudba zůstává výborná, ovládání a kamera zůstávají… poněkud kostrbaté, ale za ty dvě hry jsem si už zvykl. Rozhodně to není nic, co by se nedalo překousnout.

Těžko říct, kolik z toho byl záměr a kolik byla z nouze ctnost, ale stejně jako se Linkovi navzdory trojdennímu časovému limitu povedlo zachránit svět, vedoucímu vývoje Eiji Aonumovi se navzdory časovému presu při vývoji povedlo vytvořit výbornou hru. Někdo vám bude tvrdit, že dokonce nejlepší Zeldu. Tím si nejsem jistý, ale určitě se jedná o, v rámci poněkud konzervativní série, nejvýjimečnější hru. Víc takových.
+13

Stella Glow

  • 3DS 85
Po dohrání se vůbec nedivím, že šlo studio Imageepoch do kopru. Když si Stella Glow vygooglíte, mrknete na nějaké obrázky a informace, tak se vše tváří jako typické SRPG. Desítky hodin zábavy, roztahaný příběh a hlavně spousta soubojů. Ty první dvě věci platí, ta poslední nikoliv. Stella Glow je totiž jen šíleně předražená visual novela, ve které, až na pár výjimek, nemůžete ani rozhodovat sami za sebe. Prostě jen čtete, čtete a jednou za hodinu zfouknete nějaký ten souboj. Za tohle bych fakt 60€ dát nechtěl.

Číst přece není tak špatné, ne? A víte, že fakt není? Příběh je sice generický až hanba, postavy jsou typické archetypy anime a celkově jaksi nemají tvůrci čím překvapit. Hra ale střídá mise s volným časem, v němž máte svobodu, s kým si zrovna promluvíte nebo co budete dělat a věřte mi, že tohle je na celé hře to nejlepší. Ač některé postavy příliš neosloví (Keith, Mordimort), některé zas vyloženě otravují (Ewan, Veronica), tak zbylá většina nabízí spoustu zábavy, přičemž některé přímo excelují (Nonoka a Sakuya, Archibald). Při všem tom zmaru a zkáze lidstva tak dostáváte ve volném čase solidní komedii, u které se sice za břicho popadat nebudete, nicméně jde o příjemnou feel good zábavu. Co ovšem zamrzí je fakt, že při prvním průchodu nemáte dostatek času věnovat se všem a co víc, nejde jen o náhodnou zábavu, ale taky musíte trochu strategicky přemýšlet, s kým trávit čas kvůli dovednostem na bojišti, jelikož z toho plynou určité výhody.

Na vás, jako hráče, připadá neutrální klučina Alto, který bydlí se svou ségrou a její matkou v nějakém zapadákově poklidný život. Mimo to, že Alto začne řešit záchranu celé planety a kvůli své amnésii i zjišťovat, kým vlastně je, tak se stihne i zamilovat do své sestry (nevlastní ale, to se může!) a vést s ní cringe rozhovory. Jestli jste tedy znalci a čekáte, že sestra má noční můry a musí spát s bráchou aby se nebála a nebo se někde zasekne při opravě odpadních trubek apod, tak vás zklamu. Alto dostává infarkt když mu dá pusu na líčko a držení za ruce představuje vrcholný cíl. Tady celkově tvůrci naprosto promrhali celý potenciál. Když vás ráno z postele vytáhne sexy královna na neformální chit-chat, tak to přece přímo vybízí k nějakým nevhodným sexuálním narážkám úplně stejně, jako když má zdejší doktorka prsa větší než hlavu! A nebo bych měl asi přestat koukat tolik na anime...

Souboje jsou pak poměrně zábavné a jelikož jich není příliš, tak ani nenudí a většinu hry jsem si i pochvaloval, že hra neotravuje se zbytečným grindem. Tenhle fakt se sice mění v závěrečné části, kdy jsou poslední dva bossfighty silně overpowered a chtě nechtě musíte jít naexpit do nepovinných soubojů. Většinu hry jde však o pohodovovou záležitost, která nefrustruje, ale přesto nabízí nějakou tu výzvu. Pochválena budiž i různorodost charakterů, které si na bojišti můžete (až na pár příběhových momentů) složit dle vlastního uvážení a zkoušet tak neustále nové bojové kombinace. Co ale dělá ze Stelly tak dobrou záležitost nejen v soubojích, je hudba. No uznejte, že bojovat za doprovodu něčeho takového, je prostě jedna radost a hudba dělá ve hře opravdu hodně.

Stella Glow je zábavnou visual novelou se skvělým hudebním doprovodem a dobře napsanými charaktery. Když nad tím tak přemýšlím, tak je to možná i mé první dohrané SRPG? Pokud vám tenhle žánr není zrovna po chuti, tak jde díky své střídmé bojové části o dobrý začátek. Pokud však chcete hlavně bojovat, hledejte jinde. V rámci 3DS titulů jde bez debat o hidden gem, který by neměl minout žádného majitele konzole a fandy anime.
+13

Phoenix Wright: Ace Attorney

  • 3DS 95
Přiznám se že Ace Attorney patří k jedněm z mých nejoblíbenějších herních sérií vůbec a to hlavně díky skvěle napsaným postavám a povedenému mixu soudního dramatu s Japonskou bláznivou komedií. No a proč by jste si to měli zahrát se vám pokusím vysvětlit níže.... Jo a varování: Pokud nemáte rádi hry kde celou dobu jen čtete text tak na shledanou ! Jo a ehm žádné Objection na svoje názory v tomto komentáři nepřijímám !!!

Hlavním hrdinou je Phoenix Wright což je sympatický nováček v právnické branži který má nezvykle špičaté vlasy a mezi jeho záliby patří časté ukazování prstem (hlavně v soudní síni), no a my v tomto díle sledujeme jeho první případy a jak se pomalu prohryzává právnickým potravním řetězcem a poznává hromadu podivných, zajímavých a hlavně vtipných postav.

Vlastně výborně napsané postavy jsou to na čem AA tak trochu stojí, ať už třeba zmíníme vaší veselou a trochu dětinskou společnici, Detektiva co kvůli výplatě musí přežívat na instantních nudlích či všemi milovaný prokurátor Miles Edgeworth který je vlastně takovou vaší Nemesis v tomto díle. Důležitým faktem ale je že během chvíle vám na většině hlavních postav začne záležet a vy si k nim vybudujete docela vřelý vztah, tedy já to tak měl a většina mých nejoblíbenějších herních charakterů pochází právě z této série.

Jo a když už jsem nakousl ty prokurátory tak ti hrají v celé sérii velikou roli a v každém díle se objeví nějaký nový a většinou se jedná o velice zajímavé charaktery, oni sice fungují jako takoví vaši nepřátelé ale stejně je budete mít rádi a nedáte na ně dopustit. No ale po mém citovém výlevu vůči prokurátorům se přesuneme na samotný průběh hraní.

Celé je to totiž rozdělené do dvou úseků:

1) Vyšetřování - Funguje vlastně jako klasická adventura, chodíte po lokacích hledáte důkazy, mluvíte s postavami a jednoduše se snažíte nasbírat materiál k tomu aby jste obstáli u soudního líčení.

2) Soudní Líčení - Tady už je oproti vyšetřování potřeba i trochu více přemýšlet, celé to totiž funguje tak že se snažíte jak svými argumenty či důkazy přesvědčit soud o nevinně obžalovaného. Což znamená že je potřeba si důkladně projet inventář s důkazním materiálem a pak ve vhodnou chvíli OBJECTION ! či HOLD IT ! Jo a ještě k tomu patří i podrobení vyšetření vypovědí svědků. Do toho je proti vám výše zmiňovaný prokurátor který se vám vždy snaží sebrat vítr z plachet a na featu je soudce který je neskutečně roztomilý a vždy dokáže pobavit.

Celkově celé soudní líčení je provedeno skvěle a já se vždycky u něj náramně bavím, jelikož právě i tam tvůrci skvěle zvládají mixovat napětí s velice absurdním humorem.

Scénář jednotlivých epizod na které je hra rozdělena je podle mě povedený, ano mám pocit že jedna epizoda je slabší než zbytek ale dohromady je to pořád velice silný nadprůměr se skvěle napsanými zápletkami a dialogy.

Dialogy jsou vlastně ve hře to nejhlavnější, jelikož je jich tu spousty a já sám vidím že to někdy některým hráčům může přijít i zdlouhavé. Každopádně dialogy jsou napsané skvěle, vtipně a čtivě, navíc je to vše podáno skvělou formou.

Vizuální stránka hry vůbec nezestárla když vezmeme v potaz že hra startovala na GBA, a to hlavně asi díky kreslené stylizaci. Pořád se na to dobře kouká a mám pocit že fanoušky žánru stylizace neurazí ba naopak.

No to by bylo vše, pokusil jsem se vám z příběhu nic neprozradit protože si to musíte prožít sami, dovolte mi ale ještě menší sumarizaci.

Ace Attorney je skvěle napsaná Adventurní Vizuální Novela s hromadou humoru i vážných chvil, povedených postav, nezapomenutelných momentu a skvělého soundtracku. Zkuste to a nebudete litovat !

Pro: Postavy, stylizace, soundtrack, příběh, soudní líčení, dialogy

Proti: Pro někoho může být místy lehce zdlouhavé

+12

Mario Kart 7

  • 3DS 90
Tenhle díl se pro mě stal rozhodně nejlepším z celé série. Má všechno co by taková hra měla mít. Je libo spoustu hratelných charakterů - máte je mít, možnost upravovat si libovolně vozidlo - máme, supr mapy - máme a takhle by se dalo pokračovat do nekonečna.

Jak jsem psal v předešlé části, nově si můžete své vozítka tunit,na výběr máte nespočet variant, které si odemykáte zbírání dukátů v závodech. Tradičně do hry byly přidány nové postavy, ty pro změnu odemykáte přes vítězství v jedné z Grand Prix na nejvyšší obtížnost, když už jsem u toho, inteligence soupeřů a jejich konkurenceschopnost je aspoň na nejvyšší obtížnost celkem vysoká, což je příjemná změna. Za zmínku také stojí mapy, je jich šestnáct a své předchůdce převyšují nejen kvantitou, ale také kvalitou. Částečně za to může přechod z DSka na ,,all mighty” 3DSko, který je opravdu znát.

V závěru bych se vůbec nebál označit tento díl za revoluční, přinesl nám spoustu novinek a ještě vylepšil to, čím je série Mario Kart proslulá.

Pro: Spousta nových věcí: Skládání auta, Mapy, Soundtracky k jednotlivým mapám

Proti: Pár drobných buggů a lehký problém s balancováním některých itemů

+12

Super Mario 3D Land

  • 3DS 100
Většina z nás ještě nebyla na světě a videohry s Mariem se už prodávaly jako housky na krámě. A té době pak odpovídá i vzhled, který mám s tímhle italským truhlářem, později instalatérem neodmyslitelně spojený (nebo za to mohou spíš levné vietnamské kopie konzolí od Nintenda?). Možná právě proto, jsem se dílům ve 3D dlouho vyhýbal.

Odvahu jsem našel až teď a ani jednou jsem nelitoval, tedy minimálně do doby než jsem splnil vše na 100%. A čirou náhodou si stejné hodnocení zaslouží i tahle hra. I když nejsou jednotlivé levely příliš dlouhé, nikdy jsem neměl pocit, že jejich překonání je snadné, a ani na samém konci jsem neměl pocit, že by autorům docházely nápady. Hlavně z počátku mi, pro mě v plošinovkách nové, 3D zobrazení způsobilo spoustu nesnází a často vedlo k nepřesnostem a pádům, ale rychle jsem si zvyknul a zjistil, že je to stále ten starý Mario jak si ho pamatuju z dětství. A úplně stejně jako tenkrát jsem se i bavil.

Mě přibylo pár let, jemu zase nějaké ty power-upy, ale ten pocit, když jsem zjistil, že" Princess is in another castle", ten zůstal.


Herní výzva 2018, kat. 8

Pro: Skvělá zábava na cesty,

Proti: u které hrozí nebezpečí, že přejedete svou zastávku.

+11

Pokémon Ultra Moon

  • 3DS 85
Tento komentář jsem sepsal víceméně proto, abych shrnul větší či menší změny oproti původnímu Sun a Moon a proč je lepší pořídit si Ultra Sun nebo Ultra Moon, pokud jste předchozí SM nehráli a chcete si pořádit jednu hru ze sedmé generace. Za prvé je dobré zmínit, že Ultra série není sequelem, ale vylepšenou verzí předchozích. Změn je tady velká spousta, nicméně drtivé většiny z nich si hráč asi vůbec nevšimne, proto se zaměřím spíš na ty znatelnější.

Startéři zůstávají stejní – Rowlet, Litten a Popplio. Malinko se změní pouze způsob jejich uvedení do hry. Úvodní tutoriál s neschopnou Lillie a Nebbym je ale pořád zdlouhavý a na facku, a Hau pořád vypadá jako holka.

Největším důvodem pro zahrání je však několik nových pokémonů. Pokud vím, tak tuto podpásovku udělali vývojáři v Game Freak poprvé a přidali do série nové pokémony jako třeba UB (Ultra Beasts) Poipole, Naganadel, Stakataka a Blacephalon; jednoho mýtického – Zeraora; a jednu novou formu již existujícího – Dusk Lycanroc, kterého má Ash v seriálu a kterého šlo dostat skrze event Rockruffa (nebo od jiných hráčů přes GTS – Global Trade System). Rockruff se vyvine na levelu 25+ v čase US 17,00 – 17,59 a UM 05,00 - 05,59. Zároveň byl rozšířen pokédex asi o sto čísel. V tomto případě vám GTS usnadní spoustu práce s vyplňováním pokédexu. Tuším, že jedině mýtičtí nejdou vyměňovat. V přírodních lokacích je také mnohem větší variabilita objevujících se pokémonů než v SM.

Do USUM byly přidány i novinky jako třeba surfování mezi ostrovy, které slouží i jako minihra. Pokud tomu přijdete na chuť, pak si jistě užijete zábavné chvilky. Během surfování na Mantinovi musíte dosáhnout co nejvyššího skóre, a porazit tím nejlepší surfaře v okolí. Princip je v tom, že musíte nabrat rychlost a poté skákat nad úroveň vlny, kde triky uplatníte a pokud se vám daří je plnit, aniž byste je přerušili a dopadnete plynule zpátky na hladinu, dostáváte body. Postupně si odemykáte nové triky, flipy a podobné, čímž se zlepšujete. Zároveň se také musíte vyhýbat pokémonům ve vodě, což je občas docela těžké. Mně dost dlouho trvalo, než jsem zjistil, jak se mám dobře rozjet, ale nakonec mě to chytlo. Za odměny (BP – battle points) pak můžete nakupovat různé itemy nebo speciální útoky, a s nejvyšším skóre dostanete Pikachu s útokem Surf.

Další znatelnou změnou je příběh. Změna se však projeví až v pozdější části hry, cca po druhé třetině a mnohem víc se tu zaměřuje na Necrozmu. Víc ve spoileru. Zatímco v SM jsme zachraňovali Lusamine z mentálních spárů Nihilego, tady se střetáváme s Necrozmou, která přicestovala, aby spolykala všechno světlo a pohltí i legendárního pokémona spojeného s verzí hry. Díky novým postavám potom budete muset cestovat do Ultra megalopolis a utkat se s Ultra Necrozmou, která je poměrně silná. Odměnou vám bude Necrozma, která může vytvořit nové formy spojením se Solgaleem a Lunalou, a Ultra Necrozma. Také dostane svůj Ultranecrozmium Z útok. V nové verzi chytání UB jsou také zahrnuti noví pokémoni. A nakonec přijdou na řadu opět Rakeťáci (po elitní čtyřce). Na rozdíl od těch původních, tihle si říkají Rainbow Rocket a vede je pořád Giovanni, jehož choutky získaly větší ambice. Tentokrát chce za pomoci armády UB ovládnout všechny různé paralelní světy a z několika z nich přitáhl i hlavní záporáky z předchozích her, které hráč musí postupně porazit, až se probojuje i k Giovannimu. Hra celkově obsahuje více cut-scén, což je fajn, ale také to zpomaluje hru.

Poté, co odemknete Ultra Space, můžete do něj kdykoliv cestovat na zádech své verze legendy, prolétávat skrze vesmírné portály a pochytat většinu legendárních pokémonů z ostatních her (nebo i obyčejné pokémony, pokud nejste příliš zruční na Circle padu). Také byl přidán nový evoluční způsob, kdy některé pokémony musíte vyvinout v Ultra Space, abyste získali jejich další stupeň (Pikachu, Exeggcute, Cubone).

Hra mi tu přišla v některých fázích celkově o trošku náročnější než SM; zvláště v trialech v soubojích s totemovými pokémony je vyšší obtížnost docela znát. Stejně tak v souboji s Necrozmou. Naopak v elitní čtyřce mi to přišlo jednodušší. Co se týče trialových pokémonů, ty můžete nově také získat skrze novinku sbírání samolepek (Totem Stickers), jež nahradily sbírání buněk Zygarde v SM. Některé z nich je vidět pouze z určitého úhlu. Samolepek je víc než sto a za každých 20 vám otravný Samson Oak (přičmoudlý bratr prof. Oaka) trapně imitující některé pokémony věnuje jednoho totemového pokémona.

Co zůstává stejné jako v SM, jsou Alola formy vybraných pokémonů z Kanto, mechanika Island Scanu, Z-útoky (pár nových přibylo), dopravní pokémoni, Battle Tree (hlavní zdroj BP a pořád zábavný), Poké Pelago, Poké Finder (focení divokých pokémonů; ale myslím, že je tu pár nových lokací) a většina dějové linky s otravnými spratky z Team Skull (větší změny jsou v závěru hry). Oproti tomu do USUM přibyly drobné eventy a vedlejší úkoly (až 35) jako třeba svatba dvou Pikachu, interagující Sandygast nebo Mimikyu, od kterého dostanete Mimikium Z a celá plejáda dalších; lokace Pikachu Valley (kde je možné získat i Pikashumium Z) a několik dalších jako Sandy Cave nebo Plains Grotto v Poni Island. Objevilo se pár módních doplňků pro herní postavu, pár nových skladeb, nové postavy (Ultra Recon Squad), podle verze je změněné střídání dne a noci (v jedné je den, zatímco v druhé je zrovna noc a naopak. Jde to ale změnit, když vlezete do portálu v Altar of the Sunne/Moon a zvolíte možnost Reverse World), občas narazíte na pokémony, se kterými je možné si hrát (ale nic praktického s nimi nejde dělat). V neposlední řadě se změnil i vizuál a řešení tlačítek v menu. Nejužitečnější je short-key tlačítko Y pro save. Jo, a tuším, že se změnila část elitní čtyřky.

Trochu víc se změnila i Festival Plaza. Jednak je možné získat rakeťácký skin pro svůj hrad, druhak přibyla novinka bojování ve stylu Battle Agents. Bojujete s vypůjčenými pokémony (nebo s pokémony registrovaných přátel či ostatních hráčů) a snažíte se vyšplhat po ranku 1-50, přičemž levely pokémonů se stejným způsobem pohybují 51-100. Každá bitva skýtá, tuším, tři souboje a v každém z nich bojujete se třemi vypůjčenými pokémony. Na expy se tu nehraje, hraje se na challenge. Teprve na ranku 50 můžete říct, že jste souboje úspěšně zakončili. Háček je v tom, že nemůžete mít pokémona na vyšším levelu, než který odpovídá úrovni vašeho aktuálního ranku. A pokud se váš kamarád cca den-dva nepřipojil k internetu, tak ani nemůžete použít jeho pokémona. Po každém dosaženém ranku se také mění pokémoni v nabídce, ale třikrát za den je možné je obměnit náhodnou nabídku v tříhvězdičkovém stánku v Plaze, jenž se zove Switcheroo. Jednou za čas budete bojovat i s bossem. Ten má samozřejmě silnější pokémony a porazit ho chce někdy trpělivost. Nicméně odměny za souboje zahrnují slušnou dávku FC (Festival Coins), za které si v Plaze pořizujete různá vylepšení nebo itemy a služby. Za souboje s bossem dostáváte Gold Bottle Cap. Plaza má jinak samozřejmě větší smysl, pokud chcete rychleji levelovat a vylepšovat pokémony (pětihvězdičkové skákací hrady a hromadění Bottle Caps – to zůstalo stejné jako v SM) a také se o něco rychleji leveluje.

Někoho by mohl zajímat upgrade Rotom dexu. Upgrade je v jistém smyslu diskutabilní, protože Rotom si v USUM rád více povídá, což někoho může obtěžovat (třeba mě). Nicméně na jeho vztahu s vámi můžete během hry pracovat a za interakce mu postupně naskakují srdíčka, čímž se mohou odemknout různé funkce, jako třeba Roto Loto (krátkodobé Roto boosty), jejichž odměny jsem ale snad nikdy nevyužil nebo zapomněl včas aktivovat. Jeho Z-Rotom Power vám dá možnost použít v souboji Z-útok dvakrát.

Pokud rádi plníte denní úkoly, pak se jich tu nabízí celá řada. Asi nejzábavnější jsou souboje s tvůrci hry Morimotem a Iwaem v Heahea City; nebo souboje ve stadionu v Malie City (imitace stadionu v Kanto), kde pro okrasu získáte Surge Badge; v Po Townu si můžete každý den vybojovat Big Nugget, a tak podobně. Dříve ještě běžely globální mise a náhodné dárkové eventy, ale ty jsou už dnes historií. V době, kdy toto píšu, se ale pořád konají oficiální internetové souboje o BP (nebo vzácně třeba o nějakého shiny pokémona).

A teď něco málo o systému tradování USUM:
Jak jsem již zmínil výše, k doplnění pokédexu vám nejlépe dopomůže GTS známé již z předešlé generace, které funguje po internetu. Můžete však na dálku tradovat i s kamarádem nebo známým. Jako další náhodná možnost se jeví Wonder trade (pošlete jednoho a přijde vám jiný od dalšího náhodného hráče, ale dopředu nevíte, jaký).
Příjemné je využít poké banku. Z ní i zpět můžete tradovat do USUM jakéhokoli pokémona z předešlých generací (ale jakmile pokémon smočí patu v USUM, do předešlých her už nejde vrátit). Do SM to jde, kromě těch nově přidaných pokémonů (viz. výše).

Tak snad jsem shrnul to nejhlavnější. Kdybych měl popisovat každou jednotlivou změnu, psal bych to možná týden. Ještě mi však zbývá zhodnotit moje dojmy ze hry. Je jasné, že někomu nový styl hry s absencí stadionů nesedne, ale mně to nakonec přišlo k chuti. Bavilo mě cestování po ostrovech i mezi ostrovy, bavila mě uvolněná atmosféra hry, hudba a startéři i někteří pokémoni ze sedmé generace (třeba Mimikyu, Wishiwashi, Golisopod, Turtonator nebo Kommo-O; oproti tomu nejsem příznivec Kanto forem, které se mi povětšinou nelíbí). Systém trialů byl fajn a líbilo se mi zakomponování legendárních pokémonů do příběhu i větší důraz na jejich působení, tedy přesný opak X a Y. Letmý comeback Rakeťáků, trošku vyšší obtížnost v soubojích a možnost pochytání většiny legend beru jako jasné plus. Takže za mě spokojenost. Potěšilo mě, že jsem splnil pokédex na 100%. Jsem zvědavý, co přijde v osmé generaci.

Pro: Noví pokémoni a Z-útoky; Battle Agency; řada nových úkolů; příběh se v závěru odlišuje od SM; surfování mezi ostrovy; chytání legend v Ultra Space; nové lokace jako Ultra megalopolis a postavy; hudba; vyšší obtížnost; trialy; uvolněná atmosféra.

Proti: Do značné míry stejný příběh jako v SM; Rotom; Team Skull; Hau moc nefunguje jako rival; otravný Samson Oak.

+11

Gunman Clive 2

  • 3DS 60
Gunman Clive 2 je jednoduchá plošinovka, ktorú na jeden záťah odohráte vo vlaku. Síce vás niekedy bude pekne srať, s trochou trpezlivosti sa dá veľmi rýchlo prejsť.

Hlavná devíza tejto hry je jej štylizácia - hráte za kovboja, ktorý sa v druhom diele dostane do takých situácií, ktoré s westernom nemajú nič spoločné - stretnete dinosaurov, zajazdíte si na pande, zabojujete si proti japonským samurajom, budete meniť gravitáciu ako ponožky. Vždy na konci stage si zabojujete bossfight, no ten je jednoduchý. Finálny bossfight je výborný a pripomenul mi Shadow of the Collosus - tiež sa musíte vyštverať na obrie monštrum.

Druhý diel sa mi páčil viac, no aj keď má viac nápadov, pre niekoho môžu rýchle zmeny prostredia pôsobiť chaoticky. Ale za tú cenu, čo to stálo na 2DSku, no nekúp to.
+11

The Legend of Zelda: Ocarina of Time 3D

  • 3DS 90
Po dohrání A Link to the Past, hry, od které série Zelda a její klony čerpají dodnes, a jejího pokračování/remaku A Link Between Worlds jsem se celý natěšený vrhl na Ocarina of Time, která na ALttP bezprostředně navazovala. Nutno říct, že oproti předchozímu, okamžitě líbivému A Link to the Past, má Ocarina slabší rozjezd. Na ovládání se podepsal zub času (i když možnost míření pohybem v 3DS verzi pomáhá hodně) a síla audiovizuálu a jím tvořené atmosféry je zřejmá hned, ale příběh není zpočátku příliš zajímavý a dungeony jsou sice okej, ale slabší než v ALttP a třetí dungeon bych se nebál označit za vůbec nejslabší část hry – zmatený, ošklivý a zdlouhavý.

Pak ale přijde moment, kdy Link konečně získá Master Sword, přesune se do budoucí Hyrule a Ocarina konečně začne nabírat na obrátkách. Příběh zvážní, dungeony začnou konečně pořádně využívat možností 3D prostoru a celé to do sebe začne zapadat. Svět se trochu víc otevře a pořádně si tak můžete užít, jak propracovaný, rozmanitý a nabitý zajímavým obsahem je. Je plný detailů, sympatických postaviček a i díky své menší rozloze působí živým dojmem, podobně jako u nás oblíbená série Gothic.

Stejně tak je radost prozkoumávat dungeony, které s rostoucím Linkovým arzenálem nástrojů začnou být komplexnější a komplexnější a těžko vybrat jeden oblíbený – strašidelný lesní chrám, chrám duší, který si projdete ve dvou různých časových obdobích, nebo snad nechvalně proslulý vodní chrám, který pořádně otestuje vaši prostorovou orientaci? Jak říkám, těžké až nemožné vybrat, všechny mají co do sebe.

Pokud vás ve hrách baví objevovat a procházet se atmosférickými světy, tady si zaručeně přijdete na své. K tomu vám hraje nepřekonatelný soundtrack, bez kterého by byla Ocarina poloviční, co víc si přát? Není důležité se bavit o tom, jak moc vlivná a revoluční Ocarina of Time ve své době byla, o tom už bylo stejně popsáno mnoho a mnoho stránek. Důležité je, jestli to pořád je zábavná hra, která má i pro nové hráče co nabídnout a na to se dle mého nedá odpovědět jinak než ano. Hlavně pokud stejně jako já sáhnete po 3DS verzi, omlazující grafiku a ovládání, ani nepoznáte, že původní hra letos bude 20 let stará.

Proti: rybaření

+10

Pokémon Y

  • 3DS 75
I kdyz jsem Pokemon Y rozehral jeste pred Alpha Sapphire, poradne jsem se tomuto titulu zacal venovat az po dohrani sekundarni hry seste pokemoni generace. Francouzsky pridech mi nevadil (i kdyz nektere lokace (interiery i exteriery) byly na muj vkus az moc opuletni a nejak mi k serii nepasovaly).

Tento komentar pisu po dokonceni hlavni hry, coz mi zabralo cca 41,5 hodiny. Alpha Sapphire se mi popravde libilo vic, volny let se nekona, potapeni se nekona, HM Waterfall je zcela volitelny (mineno je pouziti na mape, ne v bojich). Jako startera jsem si zvolil travniho Chespina, ale pomerne rychle se mym favoritem stal starter ohnivy (ktereho jsem si vytradoval spoulu s vodnim starterem z verze X, jak se stalo mym dobrym zvykem - neni nad to mit obe hry a dva handheldy). Delphoxe jsem nakonec dostal az na uctyhodny 87. level, a to prosim bez rare candy (tim krmim jen pokemony, ktere chci jen pro zapis do pokedexu, coz je vetsina :-P).

Protoze nerad menim slozeni tymu a vzdy chci mit vsechny HMka v parte, hral jsem vetsinu hry v sestave ohnivy starter (FLAMETHROWER <3), vodni starter (surf + waterfall), travni starter (s cut), cubone/marowak (false swipe na chytani novych pokemonu) a riolu/lucario se strenght a rock smash. Na seste pozici jsem trenoval (opet vytradovane) startery z Kanta, nacez jsem druhou polovinu daval s charizardem s fly (a flamethrowerem).

S touto sestavou (a taky tim, ze jsem velice rychle vsechno preleveloval - kdyz mi ohnivy starter dosahl levelu 40 a pak mi na stadionu nechtel poslouchat, to moc legrace nebyla) jsem zvladl vse prakticky bez problemu, jen nekteri draci pokemoni (hlavne Gyarados) mi obcas zatopili. Problemy mi pak nakonec nedelala ani elite four, krome draciho trenera - ale vse jsem zvladl bez loadu a v cele hre jsem prohral jediny duel (to kdyz jsem ve sky battle mel jen charizarda proti trem jinym pokemonum).

Kalosky national pokedex je tak rozsahly, ze je rozdeleny do tri subkategorii, coz dela dohromady nejakych 450 pokemonu. Cast z nich se navic neda chytit v prirode ani jednoduse vytradovat a musi se vylihnout z vajicek - a to nejen baby pokemoni, ale i v prvni generaci bezny diglet, spearow atd. Jini maji jen velmi nizkou sanci na spawn (5% pri horde encounter, v jeskyni z padajiciho krapniku atd.), coz me celkem depta. Opet jini (rotom) jsou k dispozici jen v urcity den atd.),

Jeste nevim, jestli se pustim do post-game, urcite bych rad dokoncil (s pomoci tradovani s Alpha Sapphire) national pokedex, no a pak se uvidi. Jeste jsem se nerozhodl, jestli budu pokracovat ctvrtou, nebo sedmou generaci... koupene a rozehrane mam obe. Kdyz uz neco, tak poradne :-P
+10

Xenoblade Chronicles

  • 3DS --
Xenoblade Chronicles je pro Nintendo velmi zajímavých titulem. Jde o jednu z nejlépe vypadajících her na Wii, která na sklonku životnosti této konzole ukázala, čeho je vlastně schopná. Pozdější předělávka na 3DS se zase stala hlavním selling-pointem vylepšené verze tohoto kapesního handheldu. Je až neuvěřitelné, že se tvůrcům podařilo takto rozsáhlé RPG vměstnat do kapesní konzole, aniž by nějak výrazně utrpěla grafika hry.
Technická stránka hry je jedna věc, ale Xenoblade jako hra jako taková? Popravdě, z počátku se patrně budete do hry nutit - soubojový systém je až nezvykle jednoduchý a postavy ani samotný svět nepatří mezi to nejsympatičtější, co jste viděli. Ale dejte tomu šanci - svět začne dávat čím dál větší smysl a to nejdůležitější - souboje se po pár hodinách změní v něco mnohem zajímavějšího.
Xenoblade Chronicles zraje jako víno a s každou nově objevenou lokací vás hra baví víc a víc. Po dohrání pak nejspíš dáte za pravdu nejednomu recenzentovi v tom, že Xenoblade je jedním z nejlepších japonských RPG všech dob.

Pro: Rozsáhlý svět, desítky hodin zábavy, dynamický soubojový systém

Proti: Pomalý rozjezd, na první pohled ne zcela sympatický svět

+10

Captain Toad: Treasure Tracker

  • 3DS 80
Málokdy se stane, že by jeden konkrétní herní mechanismus byl natolik nosný, aby vydal na celou samostatnou hru. V případě Captain Toad to však platí bezzbytku. Původní myšlenka se od levelů v 3D World nějak zásadně neliší (nově sbíráte diamanty a hvězdu na konci levelu, ale to není nic zásadního).
Hra dobře odsýpá, obtížnost by možná mohla být o něco vyšší. Většinou není problém level udělat na plný počet diamantů napoprvé.
Co člověka rozhodně zarazí, je způsob, jakým jsou rozloženy levely - k dispozici jsou 3 "knihy" levelů. Menší infarkt člověku, který toto neví, patrně způsobí fakt, že po každé knize následující klasické titulky, takže máte chvíli pocit, že jste hru prošli za nějaké 3 hodinky, což vzhledem k ceně rozhodně nepotěší. Naštěstí na konci titulků, zjistíte, že ve skutečnosti jste teprve asi ve čtvrtině hry.
Za mě osobně je Captain Toad určitě hrou, které handheld svědčí mnohem více než stolní konzole. Koncept krátkých (cca 5minutových) levelů je jako dělaný do vlaku nebo jiného dopravního prostředku.

Pro: Level design, svou délkou ideální na cesty

Proti: Schéma levelů se v jednotlivých kapitolách opakuje, nízká obtížnost

+10

Pokémon Yellow Version: Special Pikachu Edition

  • 3DS 80
Hodnotím verzi na virtuální konzoli, kterou jsem dohrál na 3DS. Pokémon Yellow asi nejlépe vystihuje esenci první generace, takže pokud chcete začít hrát pokémoní retro pěkně od začátku a nedávat přednost remakům, Yellow je patrně nejlepší volba.

Ale jak to vlastně celé začalo? V Japonsku vyšlo na začátku roku 1996 Red a Green; jen o něco později téhož roku i Blue, lišící se několika drobnými změnami. Na základě jejich tehdejšího raketového úspěchu vznikl anime seriál, který se dostal i mimo Japonsko v roce 1998, následovaný verzemi Red a Blue (nehledě na jejich název byly obě hry černobílé, protože vyšly na Game Boy), ale také nově Yellow pro Game Boy Color, který už obsahoval několik barviček a pár dalších vychytávek. Vydání všech her pro virtuální konzoli se událo v roce 2016, když značka slavila 20. výročí vzniku.

Zajímavost: po vydání Blue v Japonsku tvůrce Satoshi Tajiri vytvořil kolem her hype a dohady, když promluvil o tajemném novém pokémonovi Mew, kterého zatím nikdo nikdy neviděl. Jeho záměr se podařil a z Mew se stala legenda, která však ve hrách měla od počátku svůj kód, protože jej tam jako zamýšlený žert přidal vývojář Shigeki Morimoto ještě během vývoje. Mew nikdy neměl spatřit světlo světa, ale mimo jiné i on přispěl k obrovskému úspěchu značky. Nintendo se posléze rozhodlo k jeho distribuci hráčům.

V nám známých hrách hrajeme za postavu Reda (předobraz seriálového Ashe) a naším rivalem je profesorův vnuk Blue (předobraz seriálového Garyho). Původně se plánovalo přidat i dívčí postavu Green, od té se však ustoupilo a nakonec byla přidána do her FireRed a LeafGreen a objevila se jako cameo v Let’s Go Pikachu & Eevee. Jako drobnou kompenzaci s ní vytvořili manga řadu, kde Green je známá pod jménem Leaf. Nicméně aby toho nebylo málo, tak bylo vytvořeno i krátké čtyřdílné anime o původních herních postavách Red a Blue s názvem Pokémon Origins (2013).

A teď už ke hře. Začínáme podobně jako Ash v Palett Town v regionu Kanto a jdeme si vybrat prvního pokémona. Tím není překvapivě nikdo jiný, než Pikachu (na rozdíl od ostatních verzí si nemůžeme vybrat z prvních tří startérů Bulbasaur, Charmander a Squirtle), jenž vás posléze bude následovat pěkně po svých, protože za žádnou cenu nechce do pokéballu. Jako jediný pokémon ve hře je jeho skřek ozvučený podle vzoru seriálu. Paradoxně z toho brzy nebudete moc nadšeni, protože v prvním stadionu už na vás čeká Brock, jehož zemním a kamenným pokémonům Pikachu nemá šanci ublížit. Buď si seženete k boji nějakého jiného, nebo budete muset Pikachu zdlouhavě trénovat na level 20, kde se naučí útok Slam. Po úspěšném poražení Brocka se však hra stává poměrně jednoduchou a brzy dostanete šanci obdržet i ostatní startéry (což v ostatních hrách generace 1 nejde, jedině tradováním), které se vyplatí trénovat. Nejraději mám dodnes Squirtla, ale je super, že tady mohu sesbírat prostě všechny z trojice. Jinak Pikachu se v této hře odmítá vyvinout, takže si kvůli Raichu musíte pořídit ještě jiného.

Když jsem hrál Yellow jako kluk, tak jsem se přes Brocka nedostal. Jako první hru jsem dohrál Blue. Tenkrát mi bylo cca 10 let, anglicky jsem téměř neuměl a když jsem rodičům kvůli hledání informací na internetu jednou udělal účet 60 Kč přes modemové připojení, tak to byl panečku průšvih.

Ve hře ještě nejsou přítomny itemy, které by se daly dát jednotlivým pokémonům. Ani se tu nedají množit (proto tyto mechaniky nejsou ani v Let’s Go) a neexistuje nic jako pohlaví nebo shiny. Asi nejzajímavějším extra doplňkem se tak stává minihra Pikachu’s Beach, kde se dá surfovat s Pikachu, a dosahovat tak co nejvyššího skóre. V původní verzi se dala tato minihra dostat tuším skrze Pokémon Stadium. Na virtuální konzoli je však normálně dostupná. Můžete si ji zahrát v domku na route 19.

Co opravdu nemám rád na těchto starých hrách, je příliš malá kapacita batohu, kam bez jakéhokoli uspořádání padají všechny věci, které cestou naleznete, včetně naučitelných útoků. Proto pokaždé, když dorazíte do pokécentra, raději pročistěte batoh a vše, co nepotřebujete, odložte do odkládacího PC nebo prodejte, jinak brzy nebudete moci sbírat další předměty.
Pokud jste vášniví chytači, tak pravidelně kontrolujte stav volných boxů. A nechte si tak dva-tři pokémony, abyste je učili HMka (útoky, které můžete využít v přírodě k překonávání překážek).
Málem bych zapomněl na přítomnost rakeťáků, kteří jsou tu jako vždy otravní a jejich šéf Giovanni dělá, co může, aby vám znepříjemnil cestování. Ale nebojte, dostanete šanci si s ním vyřídit účty.

Před elitní čtyřkou můžete nakoupit nějaké zásoby a pustit se do bojů, které asi jako jediné vám mohou trochu zatopit, protože před koncem už se pokémoni možná až moc zdlouhavě trénují, i když třeba najdete Exp. All. Myslím, že na první střet byl potom nejtěžší Blue. Pokud jste doteď nechytili ptačí trio Zapdos, Moltres, Articuno, tak máte možnost vydat se za nimi ještě před elitními boji.

Potom, co všechny slavně porazíte a dojedou titulky (hra se uloží až po nich), můžete se směle vydat prozkoumávat Cerulean Cave, kde se ukrývá celá řada dosud neviděných pokémonů a bad ass Mewtwo. Celá hra se však dá dohrát za jedno odpoledne. Gratuluji k dohrání.
A co tedy s Mew? Nintendo vám ho už nedá. Jestli ho opravdu chcete, tak si postup vygooglete sami.

Pokud vás zajímá, jak se to má s tradováním pokémon Yellow na virtuální konzoli, která se chová jako klasická hra, tak zde sepíšu něco málo info.
Tradování je možné z následujících her a zpět do nich, pokud máte k dispozici další fyzickou konzoli (a na ní virtuální konzoli, lol) a na obou některé z Red/Blue/Yellow/Gold/Silver/Crystal (ozkoušeno), kde je také možnost tradování. Stačí dát oba přístroje vedle sebe. Bohužel, připojit se na net a tradovat nejde.
Jednosměrně z Yellow (i u těch ostatních výše zmíněných verzí) je možné pokémony přetáhnout do banky, pokud ji máte k dispozici, pomocí poké transferu. Z banky zpět už to bohužel nejde.

Takže krátké hodnocení na konec. Z nostalgie dávám poměrně vysoké hodnocení, protože hra mě bavila poměrně hodně, a to i při opakovaných hraních. Radost, kterou jsem měl po prvním dohrání, byla vskutku intenzivní. První generace her se zasadila o fenomén, ve kterém rád víceméně pokračuji i dnes. Satoshi Tajiri vcelku dobře odhadl tu dětskou touhu být co nejlepší, sesbírat všechny a prozkoumat všechno, co hra nabízí. Od té doby byly herní mechaniky a vizuál vylepšeny nebo pozměněny téměř k nepoznání, ale principy zůstávají pořád stejné.
Hru se mi nakonec nedávno podařilo dohrát i se všemi 151 pokémony, takže cítím poprvé uspokojení z opravdového dohrání; ale byl to boj!

Pro: Skvělé retro, nostalgie, hratelnost, challenge.

Proti: Pikachu a zápas u Brocka, malý obsah inventáře, manuální přepínání PC boxů, absence tradování po internetu, téměř nemožné zkompletovat pokédex.

+10

Pokémon Sun

  • 3DS 75
Verze Sun byla pro mě tak trošku přelomová, jelikož až chvíli před jejím příchodem jsem se rozhodl pořídit 3DS (první opravdová konzole, kterou jsem osobně vlastnil) a docela jsem se na hru těšil. Chvilku čekání jsem vyplnil hraním X a ORAS, abych měl taky něco ke srovnávání (ORAS jsem od té doby zahrál několikrát, protože mi přijde z celé série jako nejzábavnější).
Se Sun a jeho protějškem Moon jsem spokojený, protože nové tituly přinesly svěží mořský vánek s pohodovou sluníčkovou atmosférou, avšak bohužel zároveň nemá pro postup ten správný drajv z dob předcházejících. Je tedy na každém, aby si určil priority k zahrání. Pokud jste žádnou hru z této sedmé generace nehráli a uvažujete o nějaké, pak bych spíše doporučil Ultra Sun nebo Ultra Moon především z důvodu dalšího rozšíření obsahu a pokédexu. Pokračování her navíc není plnohodnotným následnickým sequelem, ale pouze upravenou verzí úvodních dílů, přičemž těch patrných změn není zas tolik.

Sun a Moon uvedl do série 80 nových pokémonů a přišel s novým konceptem alternativních forem již dříve existujících pokémonů z jiných regionů. Alola formy tak dosahují čísla 18. Další novinkou jsou Ultra Beasts (UB) – trošku silnější, avšak (většinou) nikoliv legendární pokémoni z jiného vesmíru. Pokédex pak celkově nabízí 301 místeček k zaplnění. Příběh začnete s jedním ze startérů Rowlet, Litten nebo Popplio, ale až po poměrně dlouhé úvodní sekvenci…

Jako hráč máte na výběr ze dvou postav. Těmi jsou chlapec Sun a dívka Moon (samozřejmě si je můžete jako vždy přejmenovat dle libosti). Sun dle mangy pochází z regionu Kanto, jeho cílem je tady zbohatnout nastřádáním 100 milionů yenů. Moon se údajně specializuje směrem k lékárnici a léčitelce v Sinnoh. Ve hře se o nich však nic takového nedozvíte a jdete rovnou na věc. Profesor Kukui vás zavolá videohovorem, vy přijdete a hned jste vysláni hledat kahunu (místní autoritu či správce ostrova), pana Halu. Místo toho se potkáte s dívčinou Lillie, která je na útěku před vědci střežící umělou pokémoní rezervaci a výzkumnou stanici v jednom. V tašce má totiž neprávem schovaného pokémona přezdívaného Nebby, jenž ji před nebezpečím teleportoval pryč. Po první interakci s ní a s Tapu Koko (pokémoní strážce ostrova) potkáte konečně kahunu Halu, jenž vám věnuje prvního pokémona. Toho rovnou můžete vyzkoušet v souboji s vnukem kahuny, jenž se jmenuje Hau, plní funkci přátelského rivala a trvalo mi docela dlouho, než jsem poznal, že je to kluk, protože má spíše zjev nezamýšleného ladyboye. Kukui pak věnuje oživlý pokédex s Rotomem a předvede, jak se chytají pokémoni a můžete vyrazit na cestu po čtyřech ostrovech s cílem zdolat čtyři velké zkoušky a silnější totemové pokémony, po nichž na konci čeká nově zavedená liga. Líbilo se mi, že do příběhu se více promítly nové legendy (linie Cosmog, Cosmoem a Solgaleo a Lunala) a nebyli tam jen na okrasu jako legendy v X a Y. Příběh se v jednu chvíli dotkne Lillie a její matky, jež je posednuta a ovládnuta medúzovitou UB Nihilego. Otec totiž zmizel za děsivých podmínek při jednom experimentu s portály a není k nalezení (úplná zápletka ze StarGate). V průběhu se navíc pravidelně setkáváme s bratrem Lillie, silným trenérem Gladionem, jehož postavu mám asi z této série nejraději – možná proto, že mi svou samotářskou, odměřenou povahou a neustálým cestováním všude možně připomíná Sasukeho z Naruta a stejně tak sleduje i vlastní cíl. Určitě mi k tomu však dopomohlo seriálové anime dále rozvíjející všechny postavy.

A teď něco o rozdílech a dalších novinkách ve hře. Jak už napovídá obrázek na herních coverech, v Sun dostanete možnost získat Solgalea a v Moon Lunalu. Každá hra má asi 15 exkluzivních pokémonů, ale není problém je získat přes tradovací systém GTS. Tolik k hlavním rozdílům mezi verzemi. Jinak z dalších legendárních pokémonů je možné chytit Zygardeho, jenž ovšem vyžaduje speciální postup – sbíráte jeho genetické buňky, kterých je všude rozeseto až 95 a z nich ho sestavujete do stále silnějších forem. Dají se sem zahrnout i čtyři strážci ostrovů Tapu. A nakonec Necrozma mající větší význam v USUM.

Generační novinky obsahují následující:
Island QR Scanner (když najdete na netu pokémoní QR, můžete ho naskenovat a přidat si daného pokémona do pokédexu. Za to sbíráte body. Po každých 10 naskenovaných pokémonech pak Scanner dá možnost jednoho vzácnějšího náhodného pokémona najít a chytit na určené lokalitě do určitého časového limitu).

Asi největším lákadlem místo dříve dostupných Mega evolucí je teď mechanika Z-útoků. K tomu dostanete speciální náramek a postupně se ve hře snažíte sbírat Z-kameny aktivující speciální typovou formu útoku. Někteří pokémoni mají dokonce svůj vlastní exkluzivní kámen (Pikashunium-Z, Marshadium-Z apod).

Pokémoni v divočině mají šanci přivolat si do boje kamaráda na pomoc.

Místo HM tu slouží pokémoní služba. Fly není potřeba, nasedněte na hřbet Charizarda a odleťte, kam potřebujete. Místo Surfu plujte na Laprasovi či Sharpedovi. S Taurosem prorazíte každou překážku, Stoutland pro vás vyčmuchá ukryté předměty, Machamp zase odtlačí velké balvany, Mudsdale se dostane přes nebezpečný zvrásněný povrch.

Hyper trénink za pomoci Bottle Cap a Gold Bottle Cap namaxují efektivitu statů vašeho lv. 100 pokémona.

Poké Pelago – drobná hříčka s malinkými ostrůvky, na něž můžete posílat svoje pokémony a oni tam mohou po dobu vaší nepřítomnosti dolovat cennosti, pěstovat berries, trénovat se nebo relaxovat.

Festival Plaza – během hry se zpřístupní hráčův osobní hrad s místečky, kde stavíte stánky a mohou vás tam pasivně navštěvovat ostatní hráči online (tedy bez jejich vědomí). Interakcí s nimi získáváte mince, jejichž sběrem dále rozvíjíte a budujete svoji Plazu. Postavené stánky můžete každý den využít k tomu, abyste získali různé předměty nebo jimi zvyšujete IV staty svých pokémonů. V USUM má Plaza více rozšíření.

Battle Tree – místo dřívějších Battle Tower, Battle Frontier a podobně je tu vysoký strom, na němž se odehrávají bitvy v rámci post game. Kupodivu mě dost bavilo v něm bojovat o battle pointy, za něž zase můžete dostat řadu dalších předmětů. Potkáte tam i Reda a Blue!

Poké Finder – na konkrétních místech lze fotit divoké pokémony a za jejich fotky získávat popularitu od vašich fanoušků.

Starší zločinecké organizace a týmy jsou nyní nahrazeny týmem Skull – a je to asi poprvé, co mi z nich bylo vyloženě trapně, protože to, co z nich tvůrci udělali, vypadá jenom na hloupý vtip. Zjev, mimika, trapné řeči… jediný respektuhodný z téhle partičky může být šéf Guzma, který mi napoprvé trošku zatopil v souboji. Jinak je ovšem průchod velmi jednoduchý a vlastně není kde se zaseknout. Závěrečná liga mi přišla asi nejjednodušší ze všech dosavadních her. Vítám nápad s několika měnícími se vyzyvateli na místě šampiona. Hra také nabízí několik vedlejších úkolíků a denní aktivity.

Ještě něco málo o systému tradování SM:
Jak jsem již zmínil výše, k doplnění pokédexu vám nejlépe dopomůže GTS známé již z předešlé generace, které funguje po internetu. Můžete však na dálku tradovat i s kamarádem nebo známým. Jako další náhodná možnost se jeví Wonder trade (pošlete jednoho a přijde vám jiný od dalšího náhodného hráče, ale dopředu nevíte, jaký).
Příjemné je využít poké banku. Z ní i zpět můžete tradovat do SM jakéhokoli pokémona z předešlých generací (ale jakmile pokémon smočí patu v SM, do předešlých her už nejde vrátit). Do USUM to jde také.

Celkově se mi Alola rozhodně líbí. Mám z trošku jiného přístupu pozitivní pocity, oblíbil jsem si některé lokace a spoustu různých schovávaček a přírodních zákoutí. Dodatečná kapitola s Lookerem a Ultra beasts je fajn, stejně jako uvolněná nenásilná atmosféra. Alolanské pokémoní formy bych vynechal, protože se mi z větší části nelíbí a hlavně jsou úplně zbytečné. Z designu nových pokémonů se mi líbili tak čtyři-pět. Zbytek vypadá spíš na průměr až lepší průměr. Jakožto aktivní online služba zůstalo dnes jen GTS a tradování, souboje a eventy jsou bohužel již pryč. Nicméně zvláště jako dobrý díl mi Sun přišel po tom, co jsem odehrál pro mě pofidérní šestou generaci s XY. Pokédex se mi zaplnil na 100%, takže jsem spokojen. USUM je však ještě o ždibec lepší.

Jeden tip na závěr. V demoverzi pro Sun a Moon je možné získat exkluzivně Ashova Greninju nazvaného příhodně Ash-Greninja. Přetáhněte si jej do plné verze hry a máte k ruce zdatného bojovníka.

Pro: Noví pokémoni a Z-útoky; legendy; ostrovní zákoutí; hudba; trialy; uvolněná atmosféra.

Proti: Team Skull; Hau moc nefunguje jako rival; příliš nízká obtížnost a k dětem přátelštejší než jiné díly série.

+10

Pokémon Alpha Sapphire

  • 3DS 80
Alpha Sapphire je mou prvni pokemoni hrou z hlavni serie, kterou jsem po mozna deseti letech hral a dohral. Pristupoval jsem k ni trochu s obavou, protoze se mi v dobe vydani (emulovana) verze Ruby prilis nelibila a velice rychle jsem ji prestal hrat. V pripade remaku se moje obavy nenaplnily, naopak se mi dostalo neskutecne zabavneho zazitku, ve kterem jsem zatim utopil cca 60 hodin cisteho casu.

Tento komentar pisu po porazeni Elite Four vcetne sampiona a uspesnem prekonani Delta episode, ktera zpracovava nektere elementy verze Emerald. Alpha Sapphire zdaleka neni jen 1:1 remakem v lepsi grafice: krome pridani novych vyvojovych fazi drivejsich pokemonu se totiz v Hoenn po porazeni maskota (Kyogre/Groudon) zacnou obevovat desitky az stovky dalsich pokemonu z jinych oblasti mimo hoennsky pokedex, vcetne pokemonu legendarnich. Dokonce je mozne ziskat i startery z Johta ci Unova.

Osobne se mi nejvic libila moznost volneho letu nad krajinou pomoci Latiose/Latiase a potapeni. Rad bych dokoncil hoennsky pokedex, vlastne mi chybi uz jen Solrock a maskot Gourdon z Omega Ruby, vse ostatni se mi uz podarilo sam se sebou prostrednictvim druheho handeldu ci pomoci wonder trade vyziskat (mit vsechny tri startery je skvela vec, vodnimu jsem nasekal vsechny vodni HMka).

Krome toho me prekvapilo, jak relativne snadny byl muj pruchod Elite Four, trenera s ghost pokemony jsem porazil pouze s Blazikenem, aniz by se kdokoli z protivnikovych pokemonu zmohl na to, zpusobit tem mym nejake zraneni. Na druhe strane byla polovina meho tymu kolem levelu sedmdesat (slozeni Blaziken, Swampert, muj prvni startert Sceptile, pak vytradovany Alakazam, Golem a z dema prevzaty Glalie).

+9

Pokémon X

  • 3DS 85
Jako malý jsem měl hodně rád Pokémony a vlastně pořád mám, ale nikdy jsem žádnou Pokémon hru nehrál, až do jednoho osudného večera před třemi lety, kdy jsem si z JRC přinesl Nintendo 2DS a kopii téhle hry. Hned jsem se pustil do hraní a musím říct, že mě tahle hra hodně bavila, navíc byla tahle hra jako první pokemon hra plně ve 3D (na handheldech). Děj se odehrává v regionu Kalos a vy se v kůži dvanácti letého dítěte vydáváte na svou první cestu. Chytáte Pokémony, trénujete je, hrajete si s nimi, porazíte osm stadionů, zničíte plány týmu Flare, porazíte elitní čtyřku a stanete se šampionem a huráá zpátky k mamince.

Pro: noví pokémoni, grafika, minihry s pokémony

Proti: repetetivní příběh (už po šesté), příliš snadné

+9

SteamWorld Dig

  • 3DS 75
Na hru jsem narazil náhodou – a moji pozornost získala na první dobrou. Připomněla mi totiž sérii her, kterou jsem hrával na starém telefonu California Gold Rush. A protože nostalgie je potvora, hned jsem se rozhodnul zkusit své štěstí a objevit ten největší zlatý valoun. S přibývající hloubkou – nebo spíš ubývající? – hra představovala jednotlivá vylepšení a bonusy. Což by se dalo očekávat. Ona mi ale zákeřně začala podstrkávat i zlomky příběhu. To už jsem nečekal.
Takže po dohrání, které nezabere moc času a to, ani když hru opravdu vytěžíte, jsem s překvapením zjistil, že jsem dohrál jinou hru, než jakou jsem rozehrál. A nevadilo mi to. Jen bych si možná ještě trochu víc zavrtal do země…

Pro: Návyková hříčka, která ví, jak vás nenechat nepřestat kopat.

Proti: Nenabízí mnoho možností, ale díky kratší délce nezačne nudit.

+9

Apollo Justice: Ace Attorney

  • 3DS 90
Apollo Justice je i přes míru kritiky mým jedním z nejoblíbenějších dílů série. Ace Attorney i přes skvělý scénář a plejádu zajímavých postav, bohužel přeci jen selhává v rozvoji charakterů a vztahů. Hlavní hrdinové mají mezi sebou často jen romantické jiskření, ale nic se neposune, dále vždy vše skončí na neutrální rovině a krom prokurátorů se nikdo nikam neposunu. Naštěstí Apollo Justice tohle vše mění a do dalšího dílu aspoň trochu rozvířil už zatuchající vody série.

Phoenix Wright je v tomhle díle na dně, byl mu odebrán odznak za údajné padělání důkazů a stal se z něj klavírista (i když na klavír neumí) v zapadlém Ruském bistru pochybné pověsti. Do hry, ale nastupuje Apollo Justice, novopečený právník který je po chvíli pod záštitou Phoenixe a dělá v jeho bývalé právnické firmě. Aby toho nebylo málo, tak Phoenix má i adoptivní dcerku o kterou se musí starat a hned v prvním případě právě jeho Apollo obhajuje. Už jen začátek hry vám dá příjemný pocit že ne každá z postav je nedotknutelná a v profesi jim může jít i o kejhák. Nemluvě o tom že Phoenix se charakterově dost změnil a po letech i více dospěl a je opravdu příjemné vidět dospění jeho charakteru (To je bohužel hned v dalším díle anulováno a Phoenix je skoro jako začátečník z minula)

Do hry navíc přichází i nový prokurátor a rock star v jedné osobě Klavier Gavin, který do série přináší také svěží vítr. Už konečně nemáte proti sobě prokurátora který se snaží přes mrtvoly obhájit vraha, jen aby vám uškodil. Klavier se vám snaží pomoct, když vidí že dotyčný lže či je vinen z vraždy, tak neváhá a snaží se vám pomoct aby jste toho pachatele společně odsoudili. Což oproti minulým prokurátorům který vás kvůli jejich osobním strastem chtěli připravit o práci, je příjemná změna.

Co se týče případů tak ty jsou po většinu času zajímavé a to i hlavní linka kdy se snažíte vyřešit zmizení otce adoptované dcerky Phoenixe, jménem Trucy. Ta je navíc po celou hru vaším věrným side kickem a patří k jedné z nejlepších pomocnic v sérii.

Hratelností se každopádně jedná o to samé, až na to že Apollo používá svůj náramek na odhalování toho když nějaká osoba u soudu lže. Vy tím náramkem totiž zazoomujete postavu a sledujete jestli vám řeč těla dotyčného neřekne jestli při výslechu lže. Podle mě docela povedená změna.

Takže ve výsledku se jedná o jeden z nejlepších dílů série, kdy máte pocit že tohle právnické univerzum někam spěje. Bohužel vše jde v dalších dílech doprdele a nic se zase neposune. Pokud v nových dílech budou tento přístup mít tvůrci nadále, tak výrazně přemýšlím o tom že se sérií skončím a to i přes to že mám tuhle sérii moc rád.

Pro: Příběhy, postavy, pocit že se to někam posunulo, nový prokurátor, soundtrack, vizuál, humor

Proti: Možná jen část kdy musíte v případu dokolečka poslouchat nahrávku z koncertu

+9