Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Bravely Default

06.12.2013
80
6 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Svět Luxendarc, udržovaný v rovnováze čtyřmi krystaly, se náhle ocitá v ohrožení. Temnota pohlcuje vše, čeho se dotkne. Její obětí se stává i vesnice Norende, která se propadne do nově vytvořené propasti. Přežije pouze místní pastevec Tiz. Krátce po tragédii ho ovšem čeká setkání s vílou Airy a Agnes, opatrovnicí Větrného krystalu. Společně se vydávají zachránit zbývající krystaly a spasit celý Luxendarc.

Bravely Default je klasické japonské RPG dávající vzpomenout na první díly série Final Fantasy. Využívá tedy systém povolání (lze mít vybavené dvě současně) s různými schopnostmi. Souboje jsou tahové, nicméně hráč si může u každé bojující postavy vybrat až čtyři tahy dopředu, nebo je naopak šetřit na později.

Hra se dočkala pokračování s názvem Bravely Second: End Layer.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • 3DS 75
V rámci mého objevování světa jrpg jsem se pustil do hraní značky Bravely Default. Přiznám se, že impulsem k zahrání byl trailer k pokračování série na Switch, které má přijít během roku 2020 z dílny týmu Asano (série Bravely, Octopath Traveler). Z Bravely Default mám spíš rozporuplné pocity, ačkoliv převažují ty kladné. Proto teď sháním ještě Bravely Second (předpokládám, že BD: Praying Brage a BD: Fairy’s Effect si jen tak nezahraju).

Asi nejzajímavějším na hře je překombinovaný příběh a mechanika kombinovaných povolání. Překvapilo mě ovšem, že veškeré herní principy jsou prakticky stejné jako v Octopath Traveler. Hrajete za skupinku přátel, procházíte mapy a dungeony s truhličkami, levelujete, vyzbrojujete, plníte vedlejší a hlavní úkoly, sbíráte povolání a kombinujete je, porážíte hromady nepřátel a bossů, a ke všemu vám hraje svižná hudba, na kterou si za chvilku zvyknete.

Ale pěkně od začátku. Hned zkraje hra spustí pěknou animaci v AR, kde Agnés, jedna z hlavních protagonistů, prosí naléhavě o pomoc, načež se propadne kamsi do propasti, protože svět kolem ní se hroutí. Okřídlená víla vás ostatně jako hráče taky chce připoutat k displeji. Následuje cinematic konečně více představující čtyři hlavní postavy. Tizovi se před jeho očima propadne do země jeho rodná vesnička a bratr; Agnés jakožto hlavní strážkyně větrného krystalu se stává nedobrovolnou svědkyní vpádu temnoty; svůdce Ringabel se ještě poflakuje kolem sličných žen se záhadným deníkem v ruce a bojovná Edea – dcera vůdce nepřátelského Koncilu – testuje svou sílu v bojovém výcviku, načež je vyslána na misi. Zřejmým zosobněním hráče v příběhu je Tiz, s nímž začínáme dlouhou pouť k záchraně světa. K němu se hned poté připojí prchající Agnés s vílou Airy a chvilku na to i zběhlá Edea a Ringabel. Parta je tak naplněna. Cíl vytyčí Agnés s Airy, protože jen ony vědí, že záchrana světa stojí a padá na čtyřech elementálních krystalech, jež je nutné zbavit zla a aktivovat.

Krystaly jsou v různých koutech světa, kam je nutné docestovat. Kontinenty od sebe odděluje moře a poté, co se seznámíte s během hry a trošku si poběháte kolem, odplujete lodí k dalšímu místu. Během hraní si obvykle můžete vybrat i to, zda se budete věnovat i vedlejším úkolům. Vedlejší úkoly se objevují na všudypřítomné mapce vyznačenou modrou bublinou, hlavní linie je značena žlutými bublinami, takže naštěstí vždy víte, kam máte jít (nebo letět). Pokud ale přeskočíte některé vybrané vedlejší úkoly, už se k nim později často nemůžete vrátit, proto bych doporučil plnit vše, co hra nabídne. Obvykle je totiž za ně odměna ve formě nového volitelného povolání anebo slušná porce expů pro vývoj postavy a povolání dohromady. Nové povolání lze získat výhrou v souboji s minibossem, po němž vám zůstane jeho drahokam (asterisk) s povoláním, které si tímto způsobem osvojíte. Dohromady je tu až 24 povolání, z nichž si můžete vybrat. Jedno z nich je základní pro všechny. Povolání lze expit až na level 14, zatímco úroveň postavy snad až na 99 (já dohrál hru nějak na levelech 70+).

Systém povolání je tu poměrně důležitý a nápomocný, protože se dá využít hned třikrát. Postava má jedno povolání jako hlavní a jedno jako vedlejší. Třetí možností je využití povolání někoho z jiných hráčů či přátel, kteří hru hrají a nabídnou svoji postavu ku pomoci přes internet. Jednou za den můžete náhodně rekrutovat asi 3-4 přátele. Pokud s nějakým z nich spárujete nějakou z postav, můžete využít jeho naučených povolání. S vyšší úrovní každého povolání se odemykají určité schopnosti využitelné pasivně, ale i pro boj. Přiznám se, že jsem se v otázce povolání zprvu dost ztrácel. Sice mi to hra nějak vysvětlila, ale vlastně jsem na tyto možnosti přišel sám až asi v polovině hry. Do té doby jsem se všemi mechanikami víceméně zápasil a vše mi přišlo nějak komplikované a nepřehledné.

Využití v boji se tedy děje především prostřednictvím akumulovaných BP (battle pointy). Ty určují, jakou schopnost můžete právě použít a kolik BP bude stát. Boj začínáte vždy na nule. Můžete se vyšplhat až na max. 3, pokud se rozhodnete nějaký tah s postavou ušetřit. BP ale mohou jít až pod nulu do -3. Pokud je postava v minusu, nemůže zrovna hrát a musí čekat, až se dostane zpátky na nulu. Je mnoho soubojů, kde dost záleží na správném načasování útoků a schopností postav, takže tahový systém tu má opravdu opodstatnění a já jsem si jej určitě užil. A pakliže uhrajete opětovným používáním konkrétních útoků dostatečné množství, odemknete jejich speciální či silnější typ útoku nebo schopnosti. Například po několika kouzlech léčení nastane možnost instantně vyléčit všechna zranění včetně zrovna padlé postavy, obnovit všem 2 BP i doplnit manu a zvýšit efektivitu léčících kouzel. Tyto speciální útoky, pokud jsou nevyužité, přečkají i dobu mimo souboje, což se mnohdy hodí a na silnější nepřátele se takto můžete i trochu připravit předem. Ještě bych měl zmínit, že schopnosti postupem času dáváte i jednotlivým typům zbraní, čímž přidáváte dodatečné efekty (třeba šanci na nepřítelovu otravu jedem, atp).

Hlavním hrdinům, válečníkům světla, sháníte tradičně nejrůznější výbavu a předměty, aby byli schopnější a odolnější, což je zpočátku problém, protože nemáte žádné peníze a musíte se pořádně ohánět. A hlavně pokud chcete použít i kouzla, musíte si k nim napřed nakoupit svitky, díky kterým se je naučíte používat. V každém dalším městě, co navštívíte, jsou ty nové pořád dražší a dražší, takže leckdy musíte volit mezi svitky anebo novou zbrojí. Anebo pořádně grindovat, ale na to jsem já zrovna neměl moc náladu (hra nabízí možnost zapnout či vypnout systém náhodného potkávání nepřátel na stupnici 0, 25, 50, 75 a 100 procent, což se mi velmi, velmi líbilo). Zbytek potřebných expů a vůbec všeho však bohatě dostanete ze soubojů vedlejších úkolů.

S výbavou souvisí i drobná externí vychytávka týkající se výstavby nové vesnice Norende, odkud pochází Tiz. Postupně stavíte nové budovy, které generují různé předměty do hry (třeba Teleport stone, fungující na stejném principu jako Escape rope v Pokémonech) a další výsledky snažení se dají poté koupit u paní v klobouku. Nejsou to ty nejsilnější, ale jako základní výbava do začátku postačí. S každou jednorázovou denní interakcí se vám do vesnice dostanou příšery, se kterými můžete, ale také nemusíte bojovat. Nic se nestane, když si tam budou jen tak sedět.

Se souboji s bossy pak souvisí i průzkum mapy a ukládání pozic. Když se pohybujete po mapě světa (tedy v rámci jedné obrazovky), můžete ukládat pozici kdekoli. Ve městech je vždy bojovnice v klobouku, u které si hned pozici uložíte, a stejně tak ji potkáte i v každé instanci hned před soubojem s bossem. Instance i dungeony jsou obvykle velmi krátké. Po prozkoumání se vám odkryje celá cestička, kterou proběhnete během pár sekund. Musí se totiž vejít do spodního displeje 3DSka, kde není zrovna moc prostoru.

Bossové jsou tu vůbec velmi variabilní sorta nejrůznějších postaviček. Někteří souvisí s hlavní linií, jiní zase ne, ale problémy dělají všichni a všude. Někteří se chtějí prát, i když nemusí. A i když jsem to jako lama hrál na nejsnadnější obtížnost, pořád to pro mě byla výzva a přišlo mi, že každý má neuvěřitelné množství zdraví, což je zásadní ukazatel náročnosti. Souboje tak zpravidla trvají i několik minut – je taky dost možné, že jsem využíval ne zrovna vhodnou kombinaci povolání, ale ke konci hry se to výrazně zlepšilo.

Příběh je rozdělen na necelých 10 kapitol a k mému překvapení obsahuje dva možné konce. Falešný může nastat brzy a jako hráč odhalíte zásadní informaci, která otřese vaší vírou ve vše, co vám hra od začátku předkládala. Dění pravého konce jsem se v daných souvislostech poněkud bál – hlavně i proto, že jsem začal tušit nějakou podlost ve stylu finále Octopath Traveler. Naštěstí se tvůrci rozhodli zachovat epičnost celého rozuzlení bez toho, aby hráče pořádně vyfrustrovali, za což jsem jim vděčný. Nicméně i tak mám k příběhu jednu pořádnou výtku. Zhruba v polovině hry nastane nečekaný zvrat, ačkoliv to vypadalo, že se hráč konečně dostal až na konec. Ne. Prostě se to celé musí kompletně zamotat, a to ještě navíc tak, že hráč nejspíš vůbec netuší, proč, co a jak. A nejhorší je, že přesně poté nastane těch pár kapitol před koncem otravná repetitivnost, která tam podle mne vůbec nemusela být přítomna a celé vyznění se dalo rozšmodrchat rychleji a méně bolestivě. Takže za tuhle jedinou věc, která až moc uměle natahuje herní dobu o mnoho hodin, dávám body dolů. Ale když jsem teda konečně přišel na to, o co vlastně jde, jak vše souvisí se vším a kousky do sebe zapadly, tak se mi vyznění zalíbilo.

Zalíbil se mi i osudový vývoj postav, které jsem si oblíbil již na konci první kapitoly. Musím také podotknout, že postavám bylo věnováno opravdu hodně prostoru. Čtveřice hrdinů mezi sebou komunikuje i mimo příběh. Baví se o různých věcech, hádají se, vtipkují a pošťuchují se a já se občas zasmál s nimi, protože dobře doplňují atmosféru hry. Navíc všechny hlavní dialogy jsou hezky nadabované a dokážou hráče vtáhnout. Abych byl upřímný, tak na začátku jsem tomu moc nevěřil, protože jsem se do hry jen těžko dostával, postavy mi přišly spíš jen nějak random archetypálně nahozené a celé to na mě působilo jaksi genericky. Zpětně vzato jsem rád, že jsem tomu dal šanci. Aby bylo jasno, řada minibossů je pořád trošku crazy a wtf, ale to je zřejmě tak nějak součást těchhle jrpg.

Další důležitou složkou hry je hudba, na které pracoval Revo. Nepřišlo mi to tak chytlavé jako v Octopath Traveler (Yasunori Nishiki), ale i tak jsem si začal hudbu krátce po rozehrání užívat a OST už mám připravený na playlistu, pár pěkných melodií se tam dá najít. Dokonce mi v několika tónech připomněl právě Octopath. Největší šok mi však Revo připravil úplně v poslední štaci finále bossfightu. Když boj začal, tak jsem jen nevěřícně poslouchal, protože prvních asi 10 vteřin mi to znělo jako nějaký nápadně uhrančivý remix úvodní melodie z Warcraftu 2, jenž jsem hrál jako prcek a prostě se mi vybavilo, jak jsem prozkoumával zasněžené území a bál se, že narazím na orky. Každopádně by mě zajímalo, jestli je to jen můj pocit, nebo to tam uslyší i někdo další? Odkaz na skladbu na youtube je zde, a fakt je to jenom asi prvních cca 10 vteřin.

Takže celkově jsem spokojen. Nevím, jak moc je styl hry podobný dalším jrpg hrám. Předpokládám, že s každou další bude moje nadšení ochládat, ale na druhou stranu musím Japoncům pogratulovat za to, že mě dokážou do hry vtáhnout jako málokdo. Jen bych si přál, aby těch krystalů nebylo všude po fantasy jak naseto. To je samý kouzelný kámen, krystal, šperk, koule, klacek nebo kouzelná flétna. Málem bych zapomněl na kámen duší. A nedávno jsem zas viděl Temný krystal… darmo mluviti, což?

Hra mě tedy bavila především díky mechanice povolání, která jsem všechna sesbíral a můžete je za běhu kdykoli měnit; tahový systém je fajn a příběh, i když v druhé části nepříliš vhodně podán, nakonec taky zaujal. Po dokončení příběhu se zpřístupní jeden bonusový dungeon, jejžto jsem úspěšně vyraboval, ale na skrytého ultimátního bosse s jeho zviřátkem jsem už neměl nervy. Herní doba: 96 hodin. Těším se na obě dvojky :)

"Could she be... Nearby?!!"

Pro: Zajímavé postavy; svižná hudba; část příběhu – spíše námět; interakce postav; systém povolání; možnost vypnout náhodná setkání nepřátel; rozumná rozloha mapky; žádné velké záseky.

Proti: Imho překombinovanost vnitřní mechaniky a podpory povolání; část příběhu; místy rozvleklé tempo; too much water.

+21