Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Blacksad: Under the Skin

05.11.2019
14.11.2019
10.12.2019
kompatibilní
68
6 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Adventura Blacksad: Under the Skin vznikla na motivy proslulé komiksové řady Blacksad od španělského dua Canales-Guarnido a vypráví speciálně pro hru napsaný příběh zasazený do New Yorku padesátých let. Jedná se o drsnou detektivku ze staré školy, kde se místo lidí vyskytují antropomorfní zvířata a v níž se objevují dospělá témata jako například rasismus, traumata z války, zneužívání nebo korupce.

Stejně jako v předloze je hlavní postavou panteří soukromé očko John Blacksad. Na žádost dcery majitele boxerského klubu titulní hrdina přijme případ, jež ho zavede do světa boxerských zápasů. Majitel klubu byl totiž zrána nalezen oběšený nad boxerským ringem a místní boxerský favorit znenadání zmizel z povrchu zemského. Co vypadá zprvu na jasnou sebevraždu se záhy řádně zkomplikuje a různé nitky detektiva povedou do nejtemnějších koutů prohnilého města.

Hratelnost této hry je zaměřená především na hledání vodítek pro vyřešení komplikovaného případu a na vašem výběru odpovědí během rozhovorů, které pak ovlivní další vývoj a také detektivovu osobnost - hrdina totiž disponuje několika povahovými vlastnostmi, jež můžete svými volbami ohýbat. Hra obsahuje přes 30 postav, ať už nově vytvořených nebo známých z komiksů, s nimiž budete navazovat vztahy a také akční pasáže řešené prostřednictvím quick-time eventů.


Diskuze ke hře

Doposud o hře nikdo nediskutoval.


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Španělští Pendulo Studios se proslavili tvorbou klasických point and click adventur. Ve své nejnovější hře se odhodlali pustit na pole interaktivních filmů po vzoru Telltale. Jen se nepustili do epizodického formátu, ale vše vychází najednou v jediné hře. A výsledek nakonec vůbec špatný není.

Základní podmínky k úspěchu měli velmi dobré - díky spolupráci s Microïds dostali k dispozici slušný základní budget, hlavně ale získali licenci na komiksový svět Blacksad. Jeho tvůrci Juan Diaz Canales a Juanja Guarnida jsou ze Španělska, komiks však primárně vyšel ve Francii. Svým žánrem se jedná o drsnou noirovou detektivku zasazenou do Ameriky 50tých let minulého století, ve které jsou hlavními hrdiny né lidé, ale kreslená zvířata, která svým charakterem odpovídají lidským vzorům. Hlavní postavou je soukromý detektiv John Blacksad, černý panter, který jako by z oka vypadl slavnému detektivovi Philipu Marlowovi.

A právě v duchu noirovské detektivky se nese celý příběh, který se motá kolem sebevraždy Joe Dunna, majitele místního boxerského klubu, jen několik dní před významným soubojem jeho svěřence se šampionem. Jak asi uhádnete, záhy je jasné, že se o sebevraždu nejedná a John Blacksad se stále hlouběji zavrtává do podhoubí téměř všech možných nelegálních témat, které se mohou sportu týkat. Jde vidět, že se tvůrci originálního komiksu podíleli na příběhu i tvorbě jednotlivých postav, takže dějová linie je uvěřitelná, napínavá a rozhodně ne nudná. Přesně vystihuje charakterizaci postav z komiksů i průběh děje, navíc mající svůj obvyklý sociální a protirasistický přesah. To vše umocňuje ta správná noirovská atmosféra doplněná o stylovou jazzovou muziku a vydařený dabing postav.

A jak se hra hraje? Zde už není vše tak růžové. Od začátku bylo jasné, že se tvůrci hodlají vydat formou interaktivního filmu po vzoru Telltale, tedy se spoustou interaktivních filmečků doplněných o rozhovory a QTE sekvence. Největší kámen úrazu je však ovládání, které je optimalizováno výhradně na konzole a jejich ovladače, takže na PC zapláčete. Ovládání na klávesnici pomocí WASD je strašně nepřesné, otravné a frustrující. A taky pomalé, bez možnosti přepnout na rychlejší chůzi či běh. Hra obsahuje několik chodících pasáží, které bezesporu patří k tomu nejhoršímu a nejotravnějšímu, co hra nabízí. Ani QTE sekvence, hlavně ty soubojové, nejsou žádným zázračným oživením a většinou spíš akorát otravují a zdržují od sledování příběhu. Obzvlášť, když při neúspěšné kombinaci postava většinou zemře a je potřeba projít určitou pasáží znovu. Zde se objevuje další neduh - nehratelné sekvence není možné přeskočit, což je hodně iritující, když jeden a ten samý rozhovor musíte poslouchat třeba už popáté jen proto, že jste včas na konci nezmáčkli jedno písmenko.

Nejen QTE klikáním a chozením je hráč živ. Další z důležitých součástí hraní jsou rozhovory, kde hráč volí z několika možných otázek či odpovědí. Protože je hlavní postava zvíře, dokáže navíc využít některé své smysly jako detailní čich či zrak. Pozorování postav probíhá podobným systémem známým ze Sherlockovských adventur, ze stejné série pochází i myšlenková mapa, kde se dávají dohromady jednotlivé dedukce hlavní postavy, které pak dokáží posunout příběh dál. Inventář se tentokrát vůbec nekoná, hra je postavena hlavně na rozhovorech a získávání informací. Těch pár získaných předmětů se pak použije samovolně ve správnou chvíli.

Poslední aktivitou, která je u této hry absolutně zbytečná a vyplňuje jen prostor, aby nevypadala úplně prázdná - je možnost sbírat kartičky sportovců (zvířecích, samozřejmě), které pak seřadíte v přehledném albu. To mnohem zajímavější je interaktivní deník, do kterého si John Blacksad píše poznámky k jednotlivým postavám, přičemž s pokračujícím příběhem zapisuje i zjištěné změny. Samotnou třešinkou na dortu je pak komiks, který postupně zachycuje hráčův postup a vytváří tak speciální komiksovou knížečku, kterou je možné použít pro návrat do děje v určité kapitole či před důležitým rozhodnutím.

Celkově shrnuto - Blacksad se povedl. Tvůrci přistoupili k látce s tím správným citem a dokázali důstojně navázat na komiksové verze. Jen je škoda, že kvalitní a chytlavý příběh zmršili příšerným ovládáním, které hlavně v úvodních, klidnějších pasážích hry, doslova pije krev. Pokud se dokážete povznést nad ovládání i spoustu QTE akcí, s postupujícím dějem vám bude odměnou kvalitní noirovský detektivní interaktivní film se vším všudy.

Pro: Příběh, atmosféra, hudba, dabing, stylizace

Proti: Ovládání, QTE, kamera

+24
  • PC 65
Klasických noirových detektíviek nikdy nie je dosť a som rád, že z hľadiska príbehu, atmosféry a použitia klasických "noir tropes" dáva Blacksad zmysel. Prečo potom hodnotenie 65 %?

Jednoducho povedané, technická stránka hry. Pôvodne som chcel hrať v kombinácii myš + klávesnica, nešlo to dobre a sama hra odporúčila gamepad. Tak som použil xbox controller a bolo to skoro rovnako zlé, kamera a pohyb po otvorenom priestore boli ťažkopádne, nepresné, menili sa statické kamery obrazoviek, ako pred 20 rokmi pri starých 3D survival hrách a človek mal pocit, že ovláda ťažkotonážny nemotorný tank a nie postavu detektíva. Interakcia so stopami a objektami závisí od správneho namierenia postavy a to bol niekedy problém, aby sa Blacksad doslova postavil problému čelom. V druhej polovici hry týchto problémov ubudlo, ale to len z toho dôvodu, že hra bola zrazu oveľa lineárnejšia a hráč si nevyberal miestnosť, či lokáciu, ktorú navštívi. Z istého hľadiska to dodalo hre istú dynamiku, či spád, ale na úkor adventúrčenia. A pribudlo viac QTE, čo mi vždy príde ako lenivé riešenie, keď autori nevedia čo, dajú veľa QTE.

Ďalším technickým neduhom bola optimalizácia, hra nevyzerá graficky zle, ale ani nijak skvelo, nevyužíva rôzne špeciálne odlesky, či tiene a aj tak sa niekedy FPS menilo ako na rollercoasteri, to isté aj s nahrávacími časmi, ktoré boli niekedy extra rýchle a inokedy extra pomalé...

Problém s adventúrčením spočíval aj (najmä v prvej polovici) v tom, že sa mi párkrát stalo, že som nevedel čo mám robiť. Hra totiž ani príbehom, ani náznakmi nepovedala, že napr. by sme mohli skúsiť zavolať známemu na polícii a vlastne, kým sme nezavolali, ani nevysvetlila, že prečo. A vlastne dovtedy človek ani nevedel, že má na polícii nejakého známeho... Takýchto situácii našťastie nebolo veľa, ale občas to bolo otravné a pritom by sa to dalo veľmi jednoducho scenáristicky vyriešiť krátkou vetou vnútorného monológu, či zmienkou v dialógu. Čo na tom, že Blacksad má denník k prípadu, kam si zapisuje stopy, pokiaľ to neponúka reálnu pridanú hodnotu pre ďalší postup.

Dabing aj hudba boli veľmi podarené. Nepoznám komiksovú predlohu, ale vzhľadom na to, že všetky postavy sú humanoidné zvieratá, ktoré však neprejavujú žiadne zvieracie charakteristiky, mi to príde ako premárnený potenciál. Reálne okrem jedného šimpanza, ktorý vie ľahko loziť po stromoch sa v ničom ich fyzické schopnosti a vlastnosti neodlišujú od ľudí... Čo mi však prišlo zbytočné, až otravné boli náhodne pohodené zberateľské športové karty, ktoré nemali vplyv na hru, len si autori povedali, že do hry treba strčiť nejaké collectibles. Najviac to zavadzalo vtedy, keď hráč potreboval nájsť nejaký predmet alebo interakciu, obzvlášť vtedy, ak bol v časovej tiesni. V hre sa totiž dá na pomerne veľa miestach ľahko umrieť. No a s tým súvisí aj to, že veľakrát je otázkou života a smrti správna odpoveď v dialógu. Lenže dialógy sú postavené len na témach a nie vždy človek vie, aké stanovisko Blacksad zaujme. A potom to končí situáciami pokus/omyl, čo je pre zmenu otravné v tom, že vo viacerých situáciach tak musí hráč opakovať dlhý dialóg bez možnosti preskočenia toho, čo už videl a počul.

Pro: príbeh je fajn noir klišé, dabing

Proti: technická stránka - ovládanie, optimalizácia, priveľa QTE

+14
  • PC 60
Na Blacksada jsem si brousil drápky už dlouho, a to díky mistrovství výtvarníka Juanja Guarnida, jenž mu vdechl život na stránkách svých komiksových alb, vycházejících od roku 2000. K dnešku by měl mít na kontě cca šest alb, z nichž první čtyři vyšly před 10 lety (cože, vždyť je to jako včera!) souborně i u nás v rámci edice Mistrovská díla evropského komiksu od Crwe; a od té doby se čeká netrpělivě na další soubor. Guarnido, jenž má o slušné příjmy vystaráno, jelikož jeho obrazy se za pěkné částky prodávají jako housky na krámě, dříve pracoval i jako režisér animace u Disneyho, kde měl na starost konkrétní postavy; jako třeba Sabor v Tarzanovi, takže o dynamice stylizovaných zvířat ví svoje. O zápletku Blacksadových alb se postaral Juan Diaz Canales a oba autoři dozorovali i vývoj hry Under the Skin. Zatímco famózní komiksovou sérii mohu doporučit všemi deseti, u hry už po dohrání tak vstřícný nejsem, bohužel. A není to kvůli grafickému stylu, ani kvůli příběhu.
Všechno se to pokazilo v technickém zpracování.

Ale nejprve ještě jeden-dva odstavce o postavě Blacksada. Ikonický, charakterní černý kočičák je celkem typickou postavou z noirového žánru, kterých jsou mraky, ale na rozdíl od vyšumělé většiny, John Blacksad se může pochlubit nádherně malovaným světem z období poválečné Ameriky 50. let. S typicky zachmuřeným výrazem, rozervaným nitrem opravdového trpitele a zapálenou cigaretou v tlamě se sklání nad oběťmi drsných vražd a pronáší své promyšlené repliky. Jeho svět je obydlený antropomorfními zvířaty, ale všechny významné události i tematické motivy kopírují všechno, co známe v naší historii. A tak Blacksad bojoval ve druhé světové válce proti nacistům, odkud se vrátil pošramocený. Musí řešit vraždy na pozadí rasové nesnášenlivosti, kolem se brojí idealisté proti komunismu nebo vyvstává strach z vodíkové bomby. A samozřejmě nikdy nesmí chybět nová femme fatale, protože detektivovi nepřeje štěstí v lásce; zejména od té doby, co se musel rozejít se svou dávnou rozvernou láskou Natálií, jejíž vraždu vyšetřuje hned v prvním albu. Jako soukromé očko nikomu nevěří, ale může se spolehnout na své nezávislé kolegy – německého ovčáka Smirnova, policejního komisaře, jenž může konat tam, kde má Blacksad svázané ruce (a naopak); a lasičky Tejdna/Weeklyho, fotografa a slíditele, jehož přezdívka poukazuje na týdenní neměnnost spodního prádla.

Líbí se mi, že vzorce chování zvířat v Blacksadově světě odrážejí často jejich zvířecí podobu. Charakterní zvířata bývají chlupáči nebo ptáci, zatímco úlisní zlouni ve stínech třeba i plazi. Sličné děvy běhají v podobě koček, gazel, králičic a laněk. Zvířecí Ježíš je vyobrazován jako lev a Hitler jako autoritativní kočičák. Vůdčí osobnosti jsou vždy nějaké dravé šelmy; vědci a učenci mj. zase třeba sovy. Blacksad není žádný silák, takže často dostane nakládačku od větších hromotluků typu nosorožec nebo medvěd, ale je mrštný a před jistou smrtí ho vždy ochrání jeho bystré kočičí smysly. Zatímco komiks hýří nápady, ve hře se tyto aspekty projevily spíše nenápadně.

A teď již ke hře. Příběh začíná celkem normálně. Blacksad je povolán k vyšetření vraždy v boxerském klubu, která se tváří jako sebevražda. A jak to tak bývá, musí odkrýt stopy vedoucí k něčemu většímu. Doufal jsem, že příběh bude časem o něco nápaditější a jeho součástí nebude tolik různých archetypálních noirových klišé, ale zřejmě to bez toho nejde. I přesto místy nabídne pár zábavných okamžiků.

První, co hráče zaujme, je určitě atmosféra, která začne sálat ještě předtím, než se objeví menu (což se tedy dost protáhne), ale zpěvačka v tragických, eskalujících tónech vyluzuje popěvek, jenž je za chvíli doprovázen ponurou scénou ústřední oběti. Zatímco menu nabírá epické grády, celá vlastní hra je doprovázena spíše umírněným, ale zato chytlavým rytmickým jazzem podtrhujícím dějiště opravdové noirové detektivky.

Grafická podoba hře sice odměřeně sluší, ale zároveň nepůsobí nijak moc nápaditě. Jelikož komiks jsem četl několikrát, přistihl jsem se, že postrádám onu typickou líbeznost pevné linky barvené akvarelem. Postavy ve hře prostě nepůsobí přirozeně. Jejich mimika je trochu mimo a samotné postavy jsou jako plastové figurky. To je podpořeno i jejich podivným pohybem. V cutscénách to tak divné není, ale ve chvíli, kdy přebírá otěže hráč a musí s Blacksadem prozkoumávat lokaci, je to téměř útrpné. Blacksadova chůze je strašně nemotorná, pomalá a nelze ani ovládat kameru. Navíc okamžiky, kdy mi jako na potvoru nepadalo FPS, byly velmi vzácné. Při náročnějších scénách už ze hry zbyla jenom slideshow. Přitom nemám pocit, že bych měl nějak moc zastaralý stroj. Četl jsem již předtím o problémech s FPS ve verzi pro Switch, kterou jsem chtěl původně, ale raději jsem právě z tohoto důvodu zvolil PC. Určitě to i přes své nedostatky bylo dobré rozhodnutí. Blacksad: Under the Skin je prostě lagfest.

Hra probíhá formou střídání několika obrazovek. Aktivní průzkum v lokaci, kde kamera je fixována z profilu na postavu Blacksada, obsahuje aktivní klikatelné prvky a hráč se může dokonce věnovat sběru dobových sportovních kartiček, jež si ukládá do alba. Bohužel, během hraní jsem narazil asi na dvě-tři místa, kde byly kartičky neaktivní a prostě najednou nešly sebrat. Takže jsem poté na hledání kartiček rezignoval a moje album má ke kompletaci daleko. Bohužel hráč nemá šanci poznat, zda některý prvek neposune děj dále, takže hráči jako já, kteří nejprve všechno chtějí prozkoumat a až pak konat, mohou mít občas smůlu.

Pak jsou tu cutscény a momenty, při nichž musí hráč rychle reagovat stisknutím konkrétních kláves/tlačítek. Když zrovna stisknete jiné tlačítko nebo nejste dost rychlí, obvykle to znamená Blacksadovu smrt a neukončenou sekvenci musíte začít znovu a opakovat tak dlouho, dokud ji úspěšně neprojdete. Což mě přivádí k zoufalému faktu, že hra má jenom hloupý autosave a nenabízí žádnou kontrolu nad vlastním ukládáním pozice. Takže jsem umřel asi tak stokrát, čímž Blacksad přišel o všechny své kočičí životy; a já na to musel pokaždé koukat. Nejhorší to bylo v křesle u holiče.

Občas se naskytne možnost prozkoumávat scénu kočičími smysly, což mě bavilo možná nejvíce. Obraz se zastaví v čase a Blacksad za pomoci hráče analyzuje detaily kočičím zrakem, sluchem nebo čichem, což obohacuje dojem z herní variability. Někdy to k ničemu nevede, ale jindy z toho Blacksad vyvodí nějaký závěr nebo se rovnou spustí další scéna nějaké reakce. Upřímně, nebýt této možnosti, tak by byla tato hra zaměnitelná s jakoukoli noirovou tuctovkou, takže jsem rád, že aspoň něčím Blacksadovy detektivní schopnosti přispěly k výjimečnosti hry.

Nakonec tu jsou stopy a vodítka, které se objeví plovoucí na obrazovce po stisknutí F2 (PC). Blacksad se zamyslí jako pravý vyšetřovatel a obrazovka se přepne do jeho hlavy. Různá vybraná fakta se v tomto duchu dají pospojovat k sobě a vytvořit tak nějakou novou dedukci. Někdy je to očividné, jindy o něco méně. Jako největší klišé v případu například nesmí chybět motiv otisknutých šlápot v barvě, ale naštěstí zbytek stop není tolik přízemní, většinou je třeba řešit nehmotné důkazy. A když už zmiňuji nehmotné prvky, tak je třeba podotknout, že Blacksad nemá nic jako batoh na ukládání předmětů. V podstatě všechny interakce s prostředím za hráče vyřeší hrané cutscény.

Líbilo se mi, že hra nabízí velkou variabilitu řešení situací pomocí různých dialogových možností, vedoucích často k různým reakcím (dokonce má být vícero možných zakončení). Škoda toho neustálého sekání a nemotorného ovládání, protože jinak mám ten Blacksadův ponurý svět rád. I přes to, že všichni stále vyfukují oblaka cigaretového kouře a pronášejí duchaplné promluvy, jen aby to v následujících vteřinách celé překroutili. Určitě fajn bylo vidět ve hře některé známé postavy nebo i ty méně známé, které se v komiksu jenom mihly (třeba boxerský gorilák Jake nebo ještěrácký majitel baru); a líbilo se mi detailní vyobrazení konkrétních známých i neznámých komiksových míst – třeba La Iguana nebo Blacksadova zaneřádená kancelář s typickými mřížkovými žaluziemi na oknech, jimiž Blacksad zamyšleně špehuje město pod sebou.

Suma sumárum, je obrovská škoda, jak mizernou technickou stránku hra předvedla, přitom Blacksadův svět má obrovský potenciál. Atmosféra jazzových barů a newyorských gangů, dozvuky mafie a válek z předcházejících dvaceti let, retro burgrárny a kavárny, drsní chlapi a vypočítavé ženy potřebující ochranu, vrazi a idealisti, a mezi tím všichni ti, co se snaží nějak vést své životy. Někteří v chudobě na ulici, jiní na výsluní slávy. Případ samotný se odehrával v typických kolejích žánru, ale obohacený o zvířecí pohled. První průchod mi trval asi 16 hodin, i když internet uvádí nižší číslo. Každopádně je to opravdu jen krátká jednohubka.

Hru nedoporučuji, soundtrack a komiks ano.

Pro: Blacksad; atmosféra; hudba; vyšetřování pomocí smyslů.

Proti: Ovládání; kamera; bugy s nesebratelnými kartičkami; jenom autosave.

+14 +15 −1