Do malého městečka někde v Japonsku 70. let minulého století se přestěhuje mladý chlapec Sohta se svou rodinou. Rodiče zde založí čistírnu prádla a Sohta začne navštěvovat místní školu a seznamovat se s dětmi z jiných rodin. Tohle městečko však vyniká něčím opravdu neobvyklým. Každý pátek se v něm totiž objevují nebezpečná monstra. Jsou skutečná nebo mají co dočinění s místní televizní stanicí a její tvorbou? To zjištění je už na vás.
Za hrou stojí v první řadě designér Kaz Ayabe, známý především pro svou sérii Boku no Natsuyasumi. Není tak divu, že i tohle páteční dobrodružství má se zmíněnou sérií společný styl hratelnosti. Ta se točí především kolem interakce a komunikace s místními obyvateli, čímž hráč posouvá děj dopředu napříč 26 epizodami, jejichž plnění není lineární a hráč má tak svobodný pohyb po oblasti města a jeho okolí. Mimo to však lze sbírat karty s monstry a následně vyzvat místní děti ke hře příhodně zvané „Monster Cards”. Ta je jakousi karetní variací na kámen, nůžky, papír, jen s tím rozdílem, že lze lehce taktizovat a závisí také na číselné síle jednotlivých karet.
Hra původně vyšla v Japonsku jako součást kompilace Guild02 vydavatele Level-5, nicméně na západním trhu se jednotlivé hry prodávaly samostatně.
Fritol
Ještě než 3DS e-shop nadobro zavřel a spolu s nim zmizely stovky her bez portu na jakoukoliv moderní platformu, stihl jsem koupit svůj poslední digitální titul na tomhle handheldu, přičemž to byla právě tahle nenápadná malá adventura z dílny Millennium Kitchen, od nichž jsem si vždycky chtěl zahrát příbuznou sérii s chlapcem jménem Boku v hlavní roli. Ta se bohužel západu dlouhé roky vyhýbala, tak jsem sáhl alespoň po pátečních monstrech a hned na začátku mohu říct, že to mou chuť na další díla studia jen posílilo.
Attack of the Friday Monster je nejen výlet do japonského města 70. let, ale především výlet do dětství a nostalgie, která příjemně pohladí po duši nejspíš každého, kdo vyrůstal bez internetu. Zdejší karetní hru samozřejmě nikdo z nás nehrál, nicméně nějaká alternativa v podobě sbírání Pokémonů, hokejových kartiček nebo duhových kuliček nejspíš neminula žádné (devadesátkové) dítě a stejně tak nás neminulo ani běhání po venku a nadšení pro cokoliv, co naše fantazie dokázala vytvořit třeba i vlivem filmového průmyslu, stejně jako zdejšího hrdinu.
A o tom to celé je. Jen nostalgické běhání po městečku a okolí plné fantazie a dětské radosti. Doplněno o poutavé a občas vtipné dialogy, poměrně zábavnou karetní hru, krásnou hudbu a ještě krásnější kreslené 2D prostředí, kde 3D postavy zapadají až překvapivě dobře. Nečekejte tak žádné logické hádanky, hledání a kombinace předmětů nebo pixelhunting a další věci typické pro adventury. Tady najdete jen vyprávění milého příběhu jednoho malého chlapce, nic víc. Jedinou výtku mám snad jen k nedostatečné délce kolem čtyř hodin, kdy vyznění příběhu působí neuspokojivě a uspěchaně. Jde bohužel znát, že původně nešlo o plnohodnotný a samostatný titul.
Attack of the Friday Monster je nejen výlet do japonského města 70. let, ale především výlet do dětství a nostalgie, která příjemně pohladí po duši nejspíš každého, kdo vyrůstal bez internetu. Zdejší karetní hru samozřejmě nikdo z nás nehrál, nicméně nějaká alternativa v podobě sbírání Pokémonů, hokejových kartiček nebo duhových kuliček nejspíš neminula žádné (devadesátkové) dítě a stejně tak nás neminulo ani běhání po venku a nadšení pro cokoliv, co naše fantazie dokázala vytvořit třeba i vlivem filmového průmyslu, stejně jako zdejšího hrdinu.
A o tom to celé je. Jen nostalgické běhání po městečku a okolí plné fantazie a dětské radosti. Doplněno o poutavé a občas vtipné dialogy, poměrně zábavnou karetní hru, krásnou hudbu a ještě krásnější kreslené 2D prostředí, kde 3D postavy zapadají až překvapivě dobře. Nečekejte tak žádné logické hádanky, hledání a kombinace předmětů nebo pixelhunting a další věci typické pro adventury. Tady najdete jen vyprávění milého příběhu jednoho malého chlapce, nic víc. Jedinou výtku mám snad jen k nedostatečné délce kolem čtyř hodin, kdy vyznění příběhu působí neuspokojivě a uspěchaně. Jde bohužel znát, že původně nešlo o plnohodnotný a samostatný titul.
