Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Zbyisek Zbyisek

Jenda / ČR - kraj Praha / uživatel / 2229 bodů

Komentáře

« Novější Starší »

Samorost


Jako rychlovku do Herní výzvy 2017 jsem zvolil hru snad úplně nejkratší. Ne však pro její krátkost, ale protože to byla konečně příležitost zahrát si tuhle často zmiňovanou, a snad i legendární hru.

Obrázky Samorostů jsou dobře známé, proto Samorost nebyl velkým překvapením ani krokem do neznáma. Ale přece jen jsem to nečekal až tak krátké. Je to docela experimentální hra, s velkou dávkou nevšednosti. Hraní je fajn a intuitivní, takže to dobře odsýpá.

Rovnou jsem se pustil do první zdarma dostupné kapitoly Samorosta 2. Ten mě překvapil rozhodně víc než jednička, a to příjemně. Neuchvátil mě ale natolik, abych za 5€ pořídil druhou kapitolu. Na zařazení do seznamu přání to však stačí. Tak třeba Samorosta dvojku potkám zase v Herní výzvě 2018.
+6+6 / 0

Gomo


Gomo je docela utrpení. Principem je ježdění myší po obrazovce a hledání něčeho klikatelného. Ovládání a ergonomie jsou příšerné. Panáček může jít jen na předem definované místo, ovšem vždy jen o jeden krok. Pokud chcete přejít celou obrazovku, musíte se proklikat skrz jednotlivá místa od nejbližšího k nejvzdálenějšímu. To samé platí při interakci s prostředím a při používání předmětů, což dělá jezdění myší a hledání klikatelných věcí ještě častější.

Hra je hodně krátká, necelé 2 hodiny. Ale mohla by být ještě kratší. Většinu času totiž strávíte pozorováním zdlouhavých animací panáčka, které nejdou urychlit. A taky moc nedoporučuju hru vypínat, protože ukládání funguje podivně.

V některých situacích se dá i docela zaseknout, často můžete mrňavoučké indicie přehlédnout. Jenže když jste na jedné obrazovce déle než 2 minuty, musíte vypnout zvuk, neboť hudba na pozadí by vám vymlela díru do mozku.

Myslím, že hra je vhodná spíš pro děti, které mají hodně trpělivosti a času, a které by klikání mohlo bavit. Panáček Gomáček je docela roztomilý a furt sebou někde mlátí, takže menší děti by to třeba zabavilo, i když na řadu hádanek by asi nepřišly. Celkově se hra nehraje vůbec příjemně. Gomo nepřináší vlastně nic nového ani zajímavého. Ale aspoň jsem si rozšířil adventurní obzory a splnil si jeden bod herní výzvy.

Herní výzva 2017, kategorie 4. "Nad Tatrou sa blýská!"
+5+6 / -1

Grim Fandango Remastered


Základ hry tvoří neustálé přehlížení naprosto zásadních věcí. Tahle adventura byla od začátku vyvíjena jako hra, kterou je nutné hrát s návodem. Ale nebojte, o výzvu vás návod nepřipraví, protože i s ním je to zapeklité. Není problém přehlédnout některé předměty, protože prostě splývají s grafikou nebo jsou částečně zakryté něčím jiným. Párkrát jsem dokonce přehlédnul i celou místnost.

Je tu plno hádanek, které byť se tváří jako logické, tak vůbec logické nejsou. Já totiž nevím, co má hlavní postava v plánu. A tudíž mě ta nesmyslná a zákony fyziky popírající kravina ani napadnout nemůže. Naštěstí tu máme návod, který nám poradí, jakou prapodivnou operaci či kombinaci je nutné udělat. Často končíte děláním něčeho, co vůbec nechápete a vůbec netušíte, jaký to má smysl.

Dál tady máme plno chození, nudného a dlouhého chození po docela zbytečných a prázdných obrazovkách. Někdy v půlce hry je neustálé přecházení sem a tam už celkem otravné.

Samá kritika, samá kritika…, ale vlastně mě to celkem bavilo. Příběh je zajímavý, dabing výborný, humor milý a postavy sympatické. Dost to připomíná (překvapivě) Broken Age. Jenže nepřímý následovník Broken Age je po všech stránkách lepší a atmosférou a příběhem mně sednul víc. Grim Fandango by si zasloužil ještě další výraznější remaster, který by hru udělal jednodušší, svižnější a zřetelnější.

Moje úplně první setkání s Manny Calaverou, za které vděčím Herní výzvě.

Herní výzva 2017, kategorie 6. “Šedá myška”.

Pro: Dabing, humor, postavy, nedá se to zkazit

Proti: Nepřehledné a zmatené, nelogické a složité, utahaně pomalé a občas únavně dlouhé

+6+7 / -1

Rayman Origins


Vzpomínám si, když jsem jako malý kluk dostal Raymana 2 na PC. Nevím proč, ale tu hru jsem nebyl schopen hrát. Vyrůstal jsem na Playstationu, a tak jsem byl zvyklý na lepší kousky: Crash Bandicoot a Spyro.

O mnoho let později jsem v akci pořídil Rayman Fiesta Run na Android. A jak myslíte, že to dopadlo? Hra letěla z mobilu dřív, než stihnul vypršet limit Google Play pro vrácení peněz.

Zase uplynula nějaká doba a Ubi nás obdaroval Raymanem Origins. Tak jsem chňapnul Xboxový ovladač a pustil se do něj. A možná už tušíte, jak to dopadlo...

Ta hra mě moc nebaví a spíš irituje. Prostředí i náplň jednotlivých kol jsou příliš repetitivní, otravné a uspěchané. Ale přiznávám, že se mně chvílemi vracely vzpomínky na výborné skákačky, které jsem si kdysi užíval. Ale opravdu jen chvílemi. Většinu času mě to nebavilo až rozčilovalo.

Rayman všude sbírá oslavná hodnocení. Já jsem mu ale na chuť během těch asi 17 let a několika pokusů nepřišel.
+8+8 / 0

Lumino City


Nejrealističtější grafika na světě! Nebo vlastně ne. Ona to totiž není grafika. Jsou to fotky! Už intro mě přivedlo k úžasu. Papírové modely pozoruhodné vesničky jsou nasnímány s extrémně malou hloubkou ostrosti, a když se kamera ještě začne pohybovat nebo přeostřovat, je to dechberoucí. A k tomu fantastický soundtrack!

Hra staví na luštění logických rébusů. V detailním papírovém světě chodíte se svým panáčkem a řešíte hádanky. Některé jsou jednodušší a zábavné, jiné složitější a mírně otravné. V mnoha případech jsou rébusy fakt hodně zapeklité. Já mám sice malou trpělivost, ale i tak řada hlavolamů sklouzává do zběsilého přepínání pokus-omyl ve snaze to konečně prolomit a dostat se dál. Možná kdybych byl Einstein, tak by to šlo líp. Nebo hudební virtuóz, protože v jednom z úkolů musíte zahrát písničku na kytaru. A může se hodit i znalost morseovky... Je toho zkrátka plno a úkoly jsou všelijaké.

Je škoda, že panáčci ve hře nemluví. Občas proběhne dialog ve formě komiksových bublin, což je nuda. Dabing by to celé povýšil. Poslední podstatnou vadou na kráse je fakt, že některé zásadní detaily jde velmi snadno přehlédnout - a potom přichází zásek a frustrace.

Ve finále je Lumino City moc milá hra, kterou jsem se rád po kousíčkách prokousával.

Pro: Vizuální ztvárnění, hudba, originální nápad a provedení

Proti: Snadno přehlédnutelné detaily, chybí namluvení panáčků, občas přehnaně složité úkoly

+5+5 / 0

Rise of the Tomb Raider: Cold Darkness Awakened


Zombíci z Lařiny noční můry dorazili na Sibiř. V mrazivé tmě Lara vstupuje do staré sovětské základny zamořené neznámou chemickou látkou proměňující chlápky z Trinity na zombíky.

Úkolem je vyřadit z provozu věže na výrobu chemikálií. A tady začíná novinka v hratelnosti a mírné zahřátí mozkových závitů. Každá věž má specifické zařízení: různé počty různě označených trubek, generátorů, přepínačů atd. Nadia (děvče z Baby Jagy) sedí ve vrtulníku a předčítá Laře do vysílačky manuál k chemičce. Podle instrukcí je nutné zjistit konkrétní specifikace a na základě toho učinit správný krok. Když se to udělá správně, věž se vyřadí a jde se na další. Není to ale nic těžkého, jde to udělat úplně bez chyb. Po vyřazení všech tří věží stačí oddělat ještě hlavní věž a svět je zachráněn.

Celá akce trvá kolem půl hodiny až hodiny, podle toho, jak rychle se proženete hordami zombíků a jak dlouho se budete zaobírat vedlejšími úkoly (vysvobozování zajatců, hledání zbraní). Celý mód je jen krátkou výzvou pro trhání rekordů a hraní s různými parametry (není špatné se před akcí trochu lépe vybavit). Atmosféra je docela dramatická, protože nevíte, kdy se příšera objeví. Mají totiž takovou “super” vlastnost, že se pořád zjevují další a vylejzají snad ze země. Hlasité zbraně přitahují pozornost a šípů je málo. Nejlepší je likvidovat je ručně. Takže zběsile pobíháte, sekáte to hlava nehlava a vypínáte postupně jednotlivé věže. Naštěstí tady nehrozí, na rozdíl od Endurance, okamžitá smrt a fungují checkpointy.

V přídavku mě zaujaly zmíněné chemické věže a jejich likvidace. Kromě toho je to jen směs všeho, co jsme už viděli a nekonečná řežba (která po chvíli spíš leze na nervy). Ale nutno přiznat, že jsem to hrál už dvakrát.
+7+7 / 0

Rise of the Tomb Raider: Endurance Mode


Lara se ocitá uprostřed mrazivé Sibiře, neznámo kde. Má omezené zásoby, žádnou mapu a nejasný cíl. Všude je sníh a vítr, v noci ještě větší zima a tma. A na všechno má jen jeden pokus. Stačí špatný krok (nebo neoblomný chlápek s plamenometem) a je po vás.

Vyrážíte na průzkum, sbíráte suroviny, občas ulovíte zvíře k snědku a zoufale hledáte úkryt, kde by se dal rozdělat oheň. Lara totiž musí jíst a občas se zahřát. Postupně nacházíte tábořiště, hrobky a artefakty. Do toho po vás jdou vojáci z Trinity a divoké zvířectvo. Je to drsné, mrazivé a stresující.

A jaký je úkol? Celý mód je taková výzva pro hráče. Kolik dní přežijete? Hru lze dokončit, když najdete místo, kde rozděláte velký oheň a podle něj vás přiletí vyzvednout vrtulník. Není problém takové místo včas najít. Takže výzva vlastně není dostat se pryč, ale vydržet co nejdéle, prozkoumat co nejvíc hrobek a trhat rekordy. Já mám zatím rekord 5 dní, což není žádný velký výkon. Sice místa k odletu nacházím často, ale vždycky se odhodlám jít dál. A to se nevyplácí. Mé výlety tak končí většinou smrtí a to nezřídka umrznutím nebo vyhladověním.

Systém stravování a tepla není nejhorší. Jídlo můžete schovat i do zásoby. Ale i tak je Lara strašně nenažraná! Za jeden den zbaští klidně půl lesa keříků a k tomu si dá tak dva tři vlky nebo jeleny a jako lahůdku nějakého toho medvěda (když se poštěstí jeho útok přežít). S teplem je to sofistikovanější, ale taky iritující. Lara se zahřívá ohněm, který najde a nebo sama rozdělá. Jenže rozdělat ho může jen na určených místech (v tábořištích). Když najdete lucernu, můžete si ji vzít sebou a tím se zahřívat za pochodu - což se jeví jako dobrá strategie.

Potom jsou tu spletité jeskyně ukrývající tajemství. V jeskyni je teplo a Lara vydrží déle bez ohně. Jenže chodby jsou často tak spletité, že než se vrátíte k východu, tak je jí beztak zima a hlavně po půldenní dietě umírá hlady, protože v jeskyni není jídlo.

Odjakživa jsem si říkal, jak to ta Lara dělá - co jí, kde spí… Teď se mi dostalo odpovědi. Koncept a myšlenka Endurance jsou zajímavé, ale ještě to není úplně ono. Osobně mě to moc dlouho nezabaví, je to na občasné půlhodinové zahrání - když umřu, tak mě to naštve a vypnu to :-) Ještě to chce trochu doladit, koncentrovat na menší plochu, přidat víc detailů, a možná i zmírnit potřeby jídla a tepla. Celé je to hodně rozlítané a občas to postrádá logiku. Ale v jádru se mi to fakt líbí! Pobíhat, poskakovat a střílet s Larou je pořád zábava.
+5+5 / 0

Need for Speed


Čím víc jsem to hrál, tím míň mě to štvalo, až jsem si na to zvyknul a nakonec si to ježdění docela užil...

Need for Speed se tváří filmově a příběhově. Po vizuální stránce se mu to daří. Grafika je pěkná, navíc šikovně propojená s hranými scénami. Když se v garáži odehrává scéna s živými herci, v pozadí se může objevit vaše vytuněné auto - a to působí hodně dobře. Když ale odhlédneme od vizuálu, ona filmovost se začíná vytrácet. Příběh, dál-li se to tak nazvat, je složen jen z těch hraných scén v garáži či hospodě. Banda tydýtů si povídá o věcech, které nikoho nezajímají způsobem, který je nezáživný.

To třeba takové The Crew, byť příběh mělo taky dost mělký, mělo aspoň nějaký ten říz. Navíc v The Crew se příběh částečně odehrával za jízdy - tady jsou ale kecy a závodění dvě zcela oddělené složky.

Ale dost keců, hlavní je závodění. A musím říct, že v jádru není špatné. Řízení aut příjemně balancuje mezi arkádou a simulací a je poměrně realistické. Auta se chovají odlišně a i při vlastnoručním poladění to je hodně znát. Takže samotné ježdění je bezva. Co je ale horší je skladba závodů - na můj vkus moc driftu (hlavně otravný “driftovací vláček”) a málo klasických závodů. Taky obtížnost je taková zvláštní a neodhadnutelná. A mimochodem, ve hře by podle všeho měl být obsažen i drag. Za celou dobu hraní jsem na něj ale ani náznakem nenarazil. Nechápu to a je to škoda. Když to shrnu: pocit z ježdění je bezva, pocit ze závodění je slabší.

Tuning aut se tváří hodně realisticky, ale velkou legraci jsem si s ním neužil. Jen jsem měnil barvičky. Každopádně motor a řízení jde ladit hodně do detailů.

Co hru sráží nejvíc je ale všechno okolo. Po zapnutí jsem si připadal jak v jiném vesmíru - takhle divné ovládání jsem snad ještě neviděl. Iritující třeba je, že mapa nejde posouvat a ovládat myší. Pak mě napadla spásná myšlenka - gamepad! Tak jsem ho vytáhnul a najednou to všechno bylo překvapivě intuitivní. Ta hra je prostě dělaná pro gamepad a nedomyšlená pro klávesnici. A co je taky dost hrozné, je absence pauzy! Prostě to nejde zapauzovat.

Dlouho jsem si přál, aby přišel nový Need for Speed, který by byl důstojným nástupcem mého oblíbeného Undergroundu 2. Tenhle díl to ještě není…

Herní výzva 2017, kategorie 8. "Pokračování příště!"

Pro: V jádru bezva ježdění a závodění, realistický tuning

Proti: Nejde zapauzovat, ovládání, moc driftovacích disciplín, příběh, nenašel jsem drag

+11+11 / 0

Rise of the Tomb Raider: Blood Ties and Lara's Nightmare


Moje sny se začínají plnit! Konečně jsem se dočkal! Můj oblíbený Croft Manor v rebootované tombraiderovské sérii.

V přídavku Blood Ties, tak jak mé snové vize předpověděly, se Lara ocitá v megalomanském sídle svého rodu. V sídle, na nějž má jen dětské vzpomínky, a které ukrývá neskonalé množství tajemství. Je na Laře, aby prolezla všechna potemnělá zákoutí, odhalila pravdu o její rodině a získala celé panství do svého vlastnictví…

Je to úplně nový herní zážitek. Blood Ties je skutečná adventura. Žádná akce, žádné zbraně, jen detailní prozkoumávání místností. Celé je to lehce upravené pro tento explorativní styl hraní. Lara může třeba otevřít skříňku. A narazíte i na hádanky, ve kterých musíte z nalezených indicií rozluštit číselnou kombinaci. Dojem malinko sráží fakt, že řadu schopností, které Lara bez mrknutí oka zvládá v hlavní hře, tady jaksi zapomněla. A tak polorozpadlé dveře jsou překážkou. Místo, aby je vykopla (nebo něco), musí najít klíč. Holt si ten svůj domeček asi nechce ničit víc, než je nutné.

Příběhová část Blood Ties je asi na 1,5 až 2 hodiny. Víc, než kdy dřív jsem tady bedlivě poslouchal všechny nalezené dopisy a deníčky, detailně jsem zkoumal všechny artefakty. Poprvé mě totiž zajímaly!

Croft Manor je nekonečná studnice inspirace, tajemství a záhad. Přitom je možné projít odhadem sotva polovinu celého panství! Zbylé místnosti jsou zabedněny. A tady je prostor pro pokračování mého snu. Blood Ties je začátek věcí příštích. Velkých věcí! Do rodinného sídla rodiny Croftů se ještě vrátíme a věřím, že v příštím díle bude hrát velkou roli. Lara teď musí všechno opravit, aby zachránila vymírající odkaz její rodiny. Stále je tu co prohledávat a navíc je celý dům plný výsledků práce jejího otce. Až si Lara přečte jeho tajné spisy o záhadných oblastech celého světa, bude mít přibližně nekonečně námětů na další expedice. A možná nám už sama Lara prozradila, kam se vydá příště. Při nalezení sošky zeleného draka, pravděpodobně související s Temple of Xian (ano, ten chrám, co byl v druhém dílu) totiž pronesla “Možná bych se na to někdy měla podívat”. Možná ano. Ale možná také ne. Inspirace a námětů je tady nespočet.

Jak jsem si vysnil už v komentáři k Rise of the Tomb Raider: byla by paráda se z každé výpravy vrátit domů, do Croft Manor, tam se naskillovat a nabriefovat na nové dobrodružství, odhalit nějaké novinky a tajemnosti v rozsáhlém a postupně opravovaném sídle, a potom zase vyrazit do světa za novým dobrodružstvím! Možná je má fantazie až moc bujará, ale při hraní a čtení mezi řádky mi tato vize vystupuje do stále hmatatelnějších obrysů. A navíc je to vize, která do podstaty celé série Tomb Raider pasuje jak zadek na hrnec.

Pro: Croft Manor, předzvěst věcí příštích, adventurní styl hraní, odkazy na staré díly

Proti: Herní mód Lara’s Nightmare není to pravé

+11+11 / 0

Rise of the Tomb Raider: Baba Yaga - The Temple of the Witch


Krátký přídavek s jednoduchým příběhem, ve kterém jde Lara po stopách mystické a nebezpečné čarodějnice. Nechybí tu vlastně nic, co bylo v základní hře. Jen je to celé hodně krátké.

Námět mně připomněl jisté vedlejší úkoly v Assassin's Creed Syndicate. Takové ty úkoly, kde pátráte po záhadných přízracích, které přepadávají lidi. Tady ale pátráte po čarodějnici z ruských bájí a to nikoliv jako asasín, ale jako archeoložka. Takže si užijete tradiční prozkoumávání, novou lokaci, skákání, střílení a jednu klasickou hádanku ve stylu "optional tomb". Škoda, že těch novinek není víc. Část přídavku se totiž odehrává ve známém prostředí Soviet installation.

Celkově je to příjemné rozšíření, které pokračuje v nastoleném herním duchu celé hry. Akorát avizované 3 hodiny herního času zvládnete dohrát v pohodě za hodinu a půl. Z toho vlastně vyplývá, že největším negativem tohoto DLC je cena. Pokud máte rádi Laru a seženete Babu Jagu levně, tak směle do toho. Jestli se teda nebojíte proradné ježibaby… :-)

Pro: Fajnové pokračování Lařina dobrodružství

Proti: Docela krátké a drahé

+15+15 / 0

Watch Dogs 2


Psaní komentářů vždycky hrozně promýšlím. Hru si urovnávám v hlavě a zevrubně hodnotím. Potom mám milion kritických připomínek k tomu, co měli udělat jinak, co bych vymyslel líp a co mě iritovalo. U her od Ubisoftu to platí asi trojnásob. A teď přemýšlím nad Watch Dogs 2 a vůbec nevím, co na to říct. Ta hra je prostě dobrá a já jsem si ji náramně užil!

Jednička mě přes značnou kritiku mile překvapila, a když se dvojka měla přesunout do slunné Kalifornie, poučit se ze starých chyb a snad i trochu přiblížit GTA, byl jsem nadšen.

Celá hra se odehrává v moc pěkném a velmi komplexním světě. V tom světě můžete řádit ostošest. A právě ve volnosti a komplexnosti spočívá jádro a krása hry. Úkol je většinou jasný, ale jak ho splníte, jak se dostanete do cíle, to je na vás. Možností jsou mraky a cest spousta. Ať už zvolíte jakoukoliv, je to parádní zábava.

Můžete klidně všechny vystřílet kulometem. Ale chcete-li si užít tu pravou hackerskou zábavu, nastupuje ke slovu kradmý pohyb a hackování. Když potom spojíte všechny svoje serepetičky dohromady, je to pořádná jízda. Vyšlete dron na průzkum a omrknete terén. Do akce nastupuje autíčko. Profrčíte větrací šachtou a počkáte. Dronem způsobíte pořádný poprask - elektro-šoknete nějakého strážníka, dalšího smetete zaparkovanou dodávkou a třetího třeba zabavíte vtipnou esemeskou. Zatím co jsou strážníci úplně bez sebe, dojedete autíčkem k terminálu a nepozorovaně se prohackujete dál.

Herní mechanizmy jsou parádní a dokonce i ovládání je fajn. Kombinací je nespočet. Přesně tohle je nejsilnější stránka hry - škodit (ideálně z povzdálí), kochat se způsobenou spouští a ve správný moment se proplížit k velkému finále.

Herní zážitek oproti prvnímu dílu povýšil. Některé základní mechanizmy se vylepšily. Třeba moje oblíbené rozsvěcování vánočních stromečků (viz komentář u WD1) se posunulo z 2D provedení do fyzického prostoru! A tak uzly stromečku musíte hledat všude kolem na zdech i stropech.

Watch Dogs 2 je jednou z mála her, kde objevování herního světa a sbírání “collectibles” má nějaký smysl a je vlastně zábavné. Strom schopností vaší postavy je dobře a motivačně nastaven. K dalšímu vývoji pokročilých dovedností jsou zapotřebí speciální data a právě tahle data se povalují po světě. Některá jen tak, některá střeženě a některá trochu skrytě. Takže i při průzkumu San Francisca si užijete hackování, vysokozdvižné vozíky, lezení po střechách a třeba i to střílení.

Hlavní mise jsou různorodé, občas překvapí a nestihnou se dostat do stereotypu. Potenciál je tak obrovský, že bych chtěl misí ještě víc! Dobře ale poslouží plno dalších vedlejších úkolů. Některé jsou hackovacího a některé logického ražení, jiné jsou závodní, jezdící, fotící… A některé jsou natolik pokročilé a zábavné, až jich je málo! A pak je tu ještě kooperativní multiplayer, který také není vůbec špatný. Prostě konečně je tu hra od Ubisoftu, která nepůsobí jako hra od Ubisoftu!

Co příběh a postavy? Postavy mně přijdou úplně v pohodě. Jsou to vtipálci, občas mají dobré hlášky, občas si dělají srandu sami ze sebe. Celé vyznění hry je dost parodiální, odlehčené, hravé a zábavné. Příběh jako takový je slabší, nějak mu chybí říz. Hlavní dějová linka od začátku směřuje k jednomu cíli - k likvidaci největšího nepřítele, k likvidaci zlé, proradné a lidstvo ohrožující korporace. Nějaké zvraty se po cestě objeví, není to ale nic, co by tvořilo napětí a tlačilo k dalšímu hraní. Je to spíš jen sled jednotlivých epizod ze života skupinky hackerů. Ale i tak je příběh dostatečný. A hlavní je to hraní!

Vždycky si rád zkritizuju nějakou hru, protože já bych ji zcela určitě vymyslel líp. Pořád se snažím vymyslet, co bych vytknul Watch Dogs 2. Ale fakt mě nic nenapadá. Nanejvýš drobnosti. Třeba když mě vytáčel špatný check-point u jedné z posledních misí, kde musíte manipulovat jeřábem. Pokaždé, když misi pokazíte (což může být hodněkrát), musíte znova šaškovat s tím otravným jeřábem. Občas mě namíchli přecitlivělí hlídači, kteří měli až neskutečně rychlé a vyhrocené reakce. Taky mi vadilo moc hlasité rádio, resp. příliš tiché dialogy. Úrovně hlasitosti jednotlivých zvuků jsou trochu nešťastně vyvážené a ani v nastavení s tím nic neuděláte [EDIT 24. 2. 2017: Po updatu už jde hudba v nastavení ztišit].

Jinak je Watch Dogs 2 parádní jízda! Nesmíte od toho čekat oskarový příběh ani filmový zážitek. Musíte to celé brát s nadsázkou - tak, jak bere hra sama sebe. Musíte mít chuť si hrát a blbnout. Je to skvělý svět, ve kterém se vyřádíte, užijete si volnost, stealth a spoustu technologických hračiček.

Pro: Hackování, komplexnost, volnost a možnosti, San Francisco, 35+ hodin singleplayerové zábavy

Proti: Jen drobnosti, které skoro nestojí za řeč

+9+9 / 0

Gone Home


Jednoho večera přijdete domů, kde vůbec nikdo není. Začnete se tedy prohrabávat osobními věcmi všech obyvatel domu, prolézáte jejich skříně, dopisy a vzpomínky. Prošmejdíte celý dům od sklepa až na půdu a z nalezených cárů papírů, knih, deníků a hromad harampádí zjišťujete, kde vlastně všichni jsou. Tolik Gone Home ve zkratce. Podrobnější popis snad ani není potřeba a skoro ani nejde.

V té hře se toho totiž moc neděje. Prozkoumávání a postupné prokousávání se místnostmi baráku je ale navrženo dostatečně dobře, aby se dal alespoň odvyprávět příběh. Z jednotlivých indicií se začne utvářet obrázek o obyvatelích domu - naší rodině, i jejich okolí.

V zásadě všechno funguje dobře. Nic ale není objevné ani impozantní. Herní náplň, zpracování, způsob vyprávění, ani příběh a jeho rozuzlení mě neoslnily. Naštěstí je to ale krátké a jako párhodinová jednohubka stravitelné. Zdejší nadšení mě ovšem minulo obloukem asi tak velkým, jakým se hlavní hrdinka této hry šine k posledním dveřím…

Pro: Příběh se z toho nakonec vyklube; objevování tajných prostor domu; krátkost

Proti: Po všech stránkách dost nezáživné; nic neuchvátí ani nenadchne

+10+10 / 0

Oxenfree


Oxenfree je taková strašidelná, hodně ukecaná, plošinovková adventura, kterou jsem zase nepochopil. Opuštěný záhadný ostrov je zajímavý, vizuální pojetí také, herní prvky docela originální, zvuk ještě lepší. Hodně dobrý je především dabing.

Příběh zpočátku vypadá zajímavě, v pozdější fázi ale upadá do lehkého stereotypu. Herní mechanizmy se stále opakují a stejně tak vyústění všech zvratů. Už to prostě není překvapující, páč je to pořád dokola.
Samotný závěr v mém mozku nic neobjasnil a hlavu mi zamotal ještě víc. Jediné, co potěší je, že konců je zde více. Takže vaše činy a rozhodnutí patrně mají vliv na to, jak to do jisté míry dopadne.

Bylo by zajímavé si to zahrát znovu, zkusit udělat jiná rozhodnutí, podívat se, kam to povede, a snad to všechno i víc pochopit. Ale ani příběh, ani herní náplň mě nenadchly natolik, aby se mi chtělo tuto hru ještě někdy spouštět.

Pro: Dabing, více možných konců, zvuk, dobrá 4 hodinová strašidelná oddechovka

Proti: Slabší příběh a konec, moc chození sem a tam, ovládání chůze občas drhne

+11+11 / 0

Broken Age


Hra rozdělená napůl. Hra, která má dvě strany. Zaprvé to je příběh. Ten se dělí na dva. Zdají se být zcela nesouvisející. Jak se ale ukáže, nic není jak se zdá, a obě poloviny příběhu k sobě mají velmi blízko. A potom tady máme dva akty, do kterých se příběhy rozprostírají. A právě předěl mezi dějstvími rozsekává zážitek ze hry vejpůl.

Akt 1: Rozehrává se zajímavý fantaskní pohádkový příběh. Ponořuji se do prazvláštního pohádkového světa, s netradičními obyvateli, zvláštními zvyklostmi a pozoruhodnými jevy. Příběh je vyprávěn krásně a zábavně. A hlavně tady máme zajímavé hlavní představitele s dokonalým dabingem. Zavládá nadšení.

Kluk Shay je bezva a vůbec není k zahození, ale Vella… Vella je prostě nejsuprovější! Poslouchat její vtipný a milý hlas pronášející hlášky všeho možného druhu mě prostě nesmírně bavilo. Radost se s ní procházet po světě a prozkoumávat. Někdy bylo vše jasné, a já pokračoval jako po másle. Jindy jsem si trochu zabloudil či zapřemýšlel, ale nakonec se bez problémů posouval v příběhu dál a odhaloval nové skutečnosti.

Akt 2: Po dramatickém závěru první části přichází část druhá. Příběh plný nejasností se pomalu vysvětluje, ale nutně potřebuju vědět víc. S nadšením a mírným údivem nad zvraty, které mi příběh přichystal, pokračuju dál. Jenže už to nejde jako po másle. Záseků je mnohem víc. Stále se deru kupředu, ale… narážím. Nevím kudy kam. Začínám se inspirovat internetovými návody, abych nabral nový směr. Prodírám se dál, nadšení kvůli stále komplikovanějšímu postupu upadá. Až upadne úplně...

Čeho je moc, toho je příliš. Částečně asi ztrácím nervy a trpělivost. Částečně to ale hra opravdu hrotí. Hádanky jsou stále složitější, a začínají postrádat logiku. Metoda pokus-omyl, nesmyslné pobíhání sem a tam, opakování toho samého do zblbnutí. Tužka a papír (nebo lépe foťák v mobilu, v ideálním případě snad i videokamera) jsou nutností. Možná to byl omyl, možná to byl tvůrčí záměr. Buď jak buď, tvůrci nesmyslnou vyhrocenost hádanek sami přiznávají v popisu hry na Humble Bundle: “This one really hard puzzle that you won't get but you'll look it up online and not tell anybody”. Takže jsem vlastně postupoval dle instrukcí na obalu. Když takhle celá druhá půlka druhého aktu sklouzne k řetězci otravných hádanek, začínám hru pomalu nesnášet…

Ale pak si zase vzpomenu na milý a roztomilý začátek, napínavý sci-fi příběh, na dokonale promyšlené vyprávění… chci to dohrát! Musím vědět, jak to dopadne. Konečně se dostávám do cíle. Bohužel dostávám závěr docela mdlý, do ztracena vyšuměný, který nenaplnil má očekávání o třešničce na pracně vybojovaném dortu.

Broken Age má dvě půlky. Ta první je takřka dokonalá. Sama o sobě na 90%. Ale ta druhá… ta druhá půlka celý zážitek a nadšení sráží. Byť pokračuje ve stejně milém stylu vyprávění, je docela iritující a hrát ji bylo občas jako za trest. Přesto ale nemůžu zapomenout na první akt, který mě tak fascinoval...

Pro: Akt 1, příběh, postavy a dabing, roztomilý a humorný pohádkový svět

Proti: Akt 2 (a v něm obsažené iritující hádanky, přehnaná složitost a nezajímavý závěr)

+4+4 / 0

The Crew


Měl jsem to štěstí, že jsem se k The Crew dostal až s velkým zpožděním. Podle všeho totiž hra od svého vydání urazila dlouhý kus cesty a patrně se o dost zlepšila. Hru jsem dostal od Ubisoftu zcela zdarma, a byť v základu bez přídavků, jsem docela nadšen.

První ujeté kilometry byly, tak jako to je u Ubisoftu zvykem, docela zmatené. Chaotické uživatelské prostředí plné zbytečných informací, mapa zacpaná hromadou ikonek, z nichž polovina slouží jen jako reklama na DLC. Aby toho nebylo málo, ve hře levelujete prostřednictvím několika různých bodových stupnic a do toho všeho tady existují rovnou dvě měny. Je to guláš, ale po chvíli se člověk zorientuje.

Pojďme ale k pozitivům. Herní mapa je obrovská. Fakt obrovská. Aby ne, když to jsou vlastně celé Spojené státy. A to je prostě super. Líbí se mi, že jsou ve hře reálné lokace. Rád objevuju, rád se kochám. Herní svět je hodně rozmanitý, města jsou rozličná, krajina a podnebí taky. Obecně nesnáším příliš velké mapy, tady to ale výjimečně nevadí. Zásluhu na tom má taky neuvěřitelně rychlý a flexibilní “fast travel” (na čemž má možná zásluhu SSD, ale stejně). Přemístit se z jednoho konce mapy na druhý zabere maximálně několik vteřin.

Grafika. Často se říká, že zaostává za konkurencí. Já si nemůžu pomoct, ale přijde mi naprosto, ale naprosto v pořádku. U závodní hry není potřeba tolik detailů, když okolí vidíte stejně jen z rychlíku. Podstatná jsou hlavně auta - a nad jejich vizuálním pojetím jsem se nejednou rozplýval blahem. A když vezmu v potaz obrovský rozsah herního světa, je to prostě paráda.

Závody s příběhem. Z počátku zajímavé, a byť jde o klasický béčkový námět, je fajn pozorovat rozhovory a animace. Po čase už je ten příběh ale pořád stejný a nemá více méně cenu ho řešit. Škoda jen, že každý závod neustále nesmyslně končí jakýmsi smykovým zastavením vašeho vozidla. A to i v okamžiku, kdy následně akce příběhové mise pokračuje rychle jedoucím autem s pronásledovateli za zadkem. Podobných nelogičností se ve hře najde více, ale to je fuk, vždyť to jsou jen závody.

Aut je tu tak akorát dostatek. Zvláštní je způsob upravování jednoho modelu auta do různých specifikací - závodní, terénní, výkonné... Ale proč ne. Potěšující je potom fakt, že třeba okruhové auto se mimo cesty nechytá. Díky tomu mají úpravy pro různé použití opravdu smysl. Samozřejmě je to arkáda jak vyšitá. Se svým BMW X6 za jistých okolností předjedu třeba Lamborghini (ano, i taková kombinace aut se může na startovní čáře sejít). Jízda zasněženými serpentinami s RUFem je slast! Auta se chovají různě, řízení je příjemné, zábavné a dostatečně adrenalinové. Tuning ve hře moc volnosti nedává. Vylepšování výkonu je více méně dáno jen množstvím odjetých závodů, vylepšování vzhledu je hlavně o barvě a hnusných polepech.

Online mutiplayer. Obecně nemám rád multiplayery. Jednak proto, že nemám kamarády. A hlavně proto, že multiplayery pořád padají, jsou plné dementů, mají zdlouhavé načítání atd. Tady mě ale online mulťák příjemně překvapil. Hrál jsem ho tedy jen bez těch kamarádů ve veřejných lobby (nikoliv příběhovou část), ale i tak je docela svižný, je funkční, je návykový a je hodně zábavný. Některé multiplayerové disciplíny jsem v závodech dosud neviděl - dost mě baví “koruna”, což je vlastně hra na honěnou, a taky “dojezd do skórovací oblasti”, což je něco na pomezí závodu a curlingu. Hraní online je tady skoro povinností, neboť jinak se pořádné prachy vydělat nedají.

Mám rád auta. Mám rád automobilové závodní hry. Líbí se mi reálné lokace. Celé je to zábavné a funguje to dost dobře. Takže proč nemít rád The Crew.

Pro: Zábavné ježdění, rychlý fast travel, multiplayer, lokace, velká mapa

Proti: Pár nelogičností, slabší tuning, trochu chaotické a přeplácané, příliš vnucuje DLC

+18+18 / 0

Virginia


Mám rád filmy. A můžou klidně být tajemné a mysteriózní. Občas jsou fajn i náročné artové filmy. Mám hodně rád filmově pojaté hry. Přesně do toho všeho podle popisu zapadala hra Virginia. Na papíře působila opravdu lákavě. Ne všechny sliby se jí ale podařilo dodržet. A navíc mně osobně docela nesedla.

Filmově vyprávěná detektivní atmosferická adventura. To zní výborně. Hudebně, způsobem vyprávění a částečně i střihem se hra opravdu blíží filmovému pojetí. Ale jen blíží, protože z pohledu první osoby nebude filmový zážitek nikdy úplný. Hra je kompletně beze slov. To samo o sobě vyprávění nijak neubližuje, ale hra působí mrtvě. Nikdo nic neříká, ba dokonce nikdo ani žádné zvuky nevydává. Alespoň nějaké zvukové projevy emocí či citoslovce by se šikly. A nebo kdyby třeba zpěvačka na pódiu opravdu zpívala.

Mám rád komplikované a zamotané filmy, které nutí k zamyšlení. A rovnou se přiznávám, že ne všechny takové filmy vždy pochopím. A možná znáte takový ten pocit, kdy po dokoukání filmu máte hlavu plnou myšlenek, opakujete si děj, v hlavě si skládáte onen záhadný rébus, který vám film předhodil a chcete se na to podívat znova a pochopit. Tak přesně to se mi u Virginie nestalo. Ač je hra opravdu krátká, jen 1,5 hodiny, byl jsem tak nějak rád, že už je konec. Beztak se to vlastně žádného konce a rozluštění vyprávění nedobere. Ono vlastně žádné vyprávění ani tak docela nezačne. Jasně, jak už to tak u mě bývá, zase jsem to nepochopil. Ale jsou filmy, které chci pochopit a které si za tím účelem rád pustím znovu. U Virginie tomu tak není.

Když jsem hrál demoverzi, hra mě nalákala. Sice působila zvláštně a skákala z místa na místo, ale říkal jsem si, že to bude vlastnost dema - prostě “nastříhali” jednotlivé scény za sebe. Myslel jsem, že scény z dema budou v plné verzi nějak filmově propojené. Nestalo se tak. Jak vypadá demo, tak vypadá celá hra. Každopádně z toho vyplývá, že bych udělal líp, kdybych zůstal jen u demoverze. A právě samotné demo je snad lepší než celá hra.

Doplnění: Hned po napsání komentáře mi to přeci jen nedalo a přečetl jsem si vysvětlení toho všeho. Proč jsem to tak docela nepochopil? Hra totiž absolutně selhává z hlediska postav. Na malé ploše 90 minut člověk nemůže pochytat všechny postavy a vstřebat kdo je kdo. Navíc když postavy ani nejsou charakteristické žádným hlasem. A tak jsem prostě dostával zástupy lidí, aniž bych věděl, kdo je kdo. Viděl jsem různé postavy, ale prostě to pro mě byly jen nějaké postavy. Netušil jsem, že zrovna TATO postava je TA naprosto zásadní postava. Jak to mám jako vědět, když jsem ji nikdy předtím nepotkal?

Ten příběh a myšlenka tam asi je. Ale není podaný dostatečně dobře, aby to člověk na první pokus odhalil. Klíčové momenty pro pochopení celého chaosu jsou jen velmi malé, nenápadné a snadno přehlédnutelné.

Pro: Hlavní menu s podkresovou hudbou; demoverze

Proti: Není to hra, jen trochu ovládatelný film, který ale není dostatečně filmový; příběh; špatná orientace v postavách

+11+11 / 0

Assassin's Creed: Syndicate


Hned na úvod mě potěšili hlavní protagonisté, přesněji řečeno jen Evie. Sympatická a vtipná postava s pěknou angličtinou a skvělými stěry svého bratra. Pošťuchování obou sourozenců bylo zábavné, ale tempo úvodu tradičně dlouho nevydrželo.

Tak jsem se v roli Evie jal objevovat krásně zpracovaný Londýn. Jacoba jsem nechal dřepět ve vlaku jak jen to bylo možné. Prvních pár hodin jsem se rozkoukával. Vždycky mně chvíli trvá, než pochopím všechny herní mechanizmy Ubisoftích her. To vám před ksichtem pořád vyskakujou vysvětlivky, směrovky a tipy. Jak co funguje, kde co je, k čemu co slouží, jak se co ovládá. Ne nadarmo je ve hře encyklopedie a návod. Jojo, když to nejde intuitivně a nenásilně, napereme do vás miliardu obrazovek s nápovědou.

Syndicate má zase plno reálných historických postav, odkazy na reálné události. To všechno je fajn. Londýn vypadá výborně, a celkem věrně zachybuje reálnou předlohu. Je pěkné poznávat ve hře místa, která jsem doopravdy navštívil. Dokonce i ovládání je úplně v pohodě. Tedy občas postavička dělá, co nemá. A absolutně mě štve nemožnost skočit (prostě se nedá skákat!!!). Ale aspoň používání zbraní a bojový systém je dost jednoduchý a efektivní.

Jinak je ale Assassin’s Creed dlouhodobě ukázka naprosto nevyužitého potenciálu. Jakmile se něco povede, hned v zápětí je to zadupáno do země hromadou nesmyslů, nedodělků a stereotypu. Celá hra je podle jedné šablony s asi 4 herními mechanikami opakujícími se do zblbnutí. Doběhni, zabij/zatkni/seber a uteč. Pořád dokola. Hrou jen proletíte, aniž byste měli možnost vstřebat atmosféru a detaily. Je to takové velké pískoviště plné miniher, jehož hlavním cílem je sbírání bodů a zvyšování levelu.

Kritizuju hodně. A to i přesto, že jsem dostal to, co od této herní série očekávám - zase to samé. Žádné novinky se nekonají. A k mému vlastnímu úžasu mě to docela bavilo. Neťukal jsem si na čelíčko tolik, jako u některých předchozích dílů. Na nelogičnosti jsem nadával trochu míň - nebo se jim prostě už jen smál. Bylo to fajn. Ale pořád bych si dokázal představit hru mnohem lepší. Kritizuju proto, že mě mrzí ten zmařený potenciál. Z technicky dobrého základu by se dala vymáčknout mnohem propracovanější, hlubší, detailnější, logičtější a epičtější hra. Snad je velká přestávka před příchodem nového dílu předzvěstí revoluce. Snad se Assassin’s Creed konečně někam posune.

Pro: Evie Frye, krásný Londýn, závěrečná mise

Proti: Evie Frye má málo prostoru, Londýn je nevyužitý, závěrečná mise je plná nesmyslů a bugů

+6+6 / 0

Shelter 2


Ke této hře se zajímavým námětem jsem přišel jako slepý k houslím, neznaje první díl, díky Humble Bundle. A hned od samého začátku bylo zřejmé, že tato hra bude odlišná…

A tak jsem hrál, staral se o své malé rysy a nosil jim jídlo. Prvních 20 minut fajn. Jenže ono to beze změn a bez cíle pokračovalo dalších 30 minut. Inu vydal jsem se hledat na internety, co mi uniká. Titulky ve vyhledávači hlásaly: “Am I missing something?” a potom zase “What did I just play?” No dobře, nejsem jediný! Rady a tipy, jak hru hrát, v zásadě nic nového neporadily. Takže to asi hraju správně.

Znovu jsem se vnořil do života rysů. Vyrazil jsem kupředu s bandou malých lenochů za ocasem. Šel jsem a šel jsem a konečně se začaly dít věci. Potkal jsem nová a větší zvířata k snědku. Narazil jsem i na zvířata, která chtěla sníst mě a moje potomstvo - a že se jim to z části podařilo. Život šel dál, čas plynul. Hra konečně dostala trochu spád. Pokračoval jsem v toulkách a relativně brzo moji malí rysové řekli “čau” a odkráčeli po svých. A tak jsem osamocen bez dětí dokončil jakýsi koloběh života, abych se po velmi uměleckém závěru dočkal titulků. No vida! Netrvalo to ani tak dlouho, přesně 105 minut. Bylo to zajímavé, ale bylo toho tak akorát dost.

Pro: Fajn nápad, hudba, výtvarně zajímavé, umělecká jednohubka

Proti: Nedotažený nápad, nezáživné a opakující se, trochu zmatené, “bez cíle”, nedostatečně vysvětlené herní mechanizmy

+7+7 / 0

Limbo


Co na tom všichni vidí?” říkal jsem si na začátku hraní hry Limbo. Potom jsem ale začal pronikat do herních mechanizmů, začal chápat, oč tu běží. Obdivoval jsem pěkné animace panáčka a výtvarně zajímavé černobílé ztvárnění. Začal jsem tomu obecnému nadšení alespoň trochu rozumět.

Hra je to dost brutální (hopsání po mrtvolkách dalších obyvatel tajuplného světa, useknuté nožičky, ručičky a hlavička, postupné mrzačení pavouka atd.). I přes veškeré snažení jsem došel k závěru, že smrt je nevyhnutelná. Pastičky jsou nachystány záměrně tak, že i s maximální předvídatelností musíte zákonitě zemřít, abyste s nově nabytými znalostmi danou část prošli znova. Blíže ke konci je Limbo stále náročnější. Ještě, že máme ten YouTube - a podle automatického doplňování vyhledávacího našeptávače usuzuju, že nejsem první, kdo s některými hádankami měl problémy. Ono totiž ke konci už to není tak úplně o hádaní, jako o přesném načasování. Jde o milisekundy. Ač se to na první pohled nezdá, skutečně to jde načasovat a proskákat. Ke konci už mě hra tou komplikovaností a občas nelibě zvolenými checkpointy začínala lézt na nervy. Konečně jsem se po 4 hodinách dočkal konce a docela působivé závěrečné scény.

Limbo je dobrá plošinovka. Je povedená technicky i esteticky. Je to taková malá hra pro příležitostné hraní. Za plnou cenu bych si rval vlasy. Zadarmo to bylo fajn.

Pro: Animace, výtvarné a estetické ztvárnění, kreativní překážky a hádanky, technicky kvalitní.

Proti: Ta bílá svítící věc, co se přicucává na hlavu. V závěru trochu otravné a komplikované.

+20+20 / 0

Cities: Skylines


Vždycky mě bavilo stavění (ať už z Lega nebo v Zoo Tycoon 2). Nikdy jsem se ale nedostal k budování virtuálního města. Až konečně teď!

Hned na začátku mě Cities: Skylines totálně nadchnulo. Stavěl jsem jak divý, sledoval jsem zkušenější stavitele na YouTube a hledal inspiraci. Jenže ono to je zábavné jen ze začátku... Čím větší město, tím víc mě přestávalo bavit a začínalo mě iritovat svým strašným provozem a čím dál tím horším estetickým provedením (po čase už jsem prostě plácal páté přes deváté a město ztrácelo svůj lesk). Tak jsem začal znova na zelené louce. Pěkně od začátku, aby to město bylo krásné. Jenže než jsem vybudoval pořádné megaměsto, už mě zase přestávalo bavit. Tak jsem vyzkoušel všechny možné kombinace map, rozmístění stavebních zón i propletení silnic. Později jsem testoval i různé módy, cheaty a zlepšováky. Vždycky jsem ale skončil u města, které se mi přestávalo líbit, a ze kterého jsem už chtěl pryč.

Hra samotná je velmi povedená. Nabízí plno možností. Stavění je zábavné. Všechny herní i městské systémy jsou promakané. Jen po čase už je to pořád to samé dokola. Chybí mi ve hře nějaký další těžko specifikovatelný “rozměr”, který by mě u hry udržel déle.

Stavění mám pořád rád, a čas od času si rád něco postavím, ale k uspokojení mých stavitelských choutek stačí jen chvíle strávená budováním města v Cities: Skylines. Byla to pro mě bezvadná a intenzivní, leč krátkodobá zábava.

Pro: Funkční, zábavné a propracované budování města se vším všudy; updaty vycházející i dlouho po vydání původní verze

Proti: Po čase furt dokola, (pro mě) jen krátkodobá zábava

+13+13 / 0

Watch Dogs


Nechvalné komentáře na hru Watch Dogs mě od hraní stále odrazovaly. Až konečně klesla cena na únosné tři stovky a já šel do toho! První krůčky ve hře dávají tušit nezaměnitelný styl Ubisoftích her - a nutno dodat, že pro mě poslední dobou už dost odpudivý styl. Postupem času se však obstojně probírám chaotickým UI. Na mapě začínám úspěšně ignorovat nesmyslné úkoly a body (ne)zájmu. Začínám se nořit do příběhu, který není nikterak přelomový, ale díky solidnímu napětí vytváří zvědavost a žene kupředu.

Moje první kilometry ujeté v autě byly dost krkolomné a nadával jsem jako asi všichni. K mému vlastnímu údivu jsem si ale na řízení postupně zvyknul a ke konci hry mně nevadilo.

Hra samotná mně přišla jako míchanice všeho možného. První co mě napadalo bylo přirovnání k dalším Ubisoftím kouskům - nejvíc asi k The Division a Assassin’s Creed. Je to takový městský open-world, kde krom hlavní kampaně není takřka co dělat. Snaha byla, ale marná (hraní skořápek na ulici zabaví jen jednou; sbírání zvukových záznamů zábava fakt není; digitální trip jsem zkusil jen jeden - větší herní WTF nepamatuju).

Celý ten open-world je prošpikován minihrami, a to je to, co odlišuje Watch Dogs od čehokoliv jiného. Tyto minihry, jejichž předlohu nebude těžké najít ve světě starých 2D her, tvoří jádro hratelnosti a jsou v zásadě tři. Občas navigujete některou z postav skrz “bludiště” strážníků do cíle, aniž by postava byla odhalena. Docela často se prohackováváte do sítí a systémů pomocí propojování jakýchsi vodičů. Tato část mi velmi silně připomíná mou oblíbenou flashovou hru s rozsvěcením vánočního stromečku Christmas Tree Light Up. A asi to hlavní, co děláte snad v každé misi, je hackování z jedné bezpečností kamery do další a postupné vizuální vkrádání se do střežených prostor. Celé to působí dost nesmyslně a nereálně, ale co, je to prostě nenáročná sci-fi zábava. Jen už je to v pozdějších fázích hry pořád to samé dokola. A když už je nějaká snaha vytvořit vedlejší úkoly a mise, tak hádejte, co je jejich náplní - zase ta samá minihra s propojováním vánočních stromečků - jako by toho nebylo dost už v hlavní příběhové kampani.

Co je ale horší je třeba ovládání - konkrétně vybírání správných pomůcek jako rušiček, granátů a dalších hovadin - to se prostě v akci nedá stíhat a za jízdy autem už vůbec ne! Proč hra nemůže v okamžiku losování z inventáře zastavit nebo aspoň zpomalit akci? Hra obsahuje online multiplayer - takový ten “plynule a bez loadingu” implementovaný do hlavní singleplayer hry nebo co. Nesnáším! Naštěstí jde v nastavení vypnout.

A jak tedy moje nahlédnutí do hackovacího podsvětí dopadlo? Ve výsledku jsem mile překvapen. Pokud někdo nemá problém hrát a dohrát Assassin’s Creed, potom nemůže mít problém dohrát ani toto. Obě hry jsou asi tak stejně debilní. Watch Dogs narozdíl od dnes již ohraných asasínů přináší zase něco trochu jiného. A já mám prostě rád prozkoumávání měst a ježdění autem. Jen škoda, že to město (jako obvykle) nevyužívá svůj pěkný potenciál.

Těším se na Watch Dogs 2, těším se na zábavnější a využitelnější San Francisco. A tentokrát už nebudu čekat, až cena klesne na 300 Kč.

Pro: Pěkné město (ale nevyužité), 25 hodin zábavy, lodě mají lepší chování než v GTA V (ale furt je co zlepšovat)

Proti: Celkově chaotické a (ze začátku) neintuitivní, nudné vedlejší aktivity, trochu stereotypní, obsahuje multiplayer, seká se to, občas idiotské checkpointy a ukládání

+16+16 / 0

Rise of the Tomb Raider


Úvod měl grády. Začalo to fascinující grafikou a filmovým provedením. Lara - její vzhled, animace, mimika a vlastně všechno - je naprosto skvělá! Herní pasáže byly prokládány vyprávěním. Vše mělo spád, rychle se to střídalo. Dokonce je tu náznak i nějaké geografické různorodosti a cestování - Sýrie, Anglie, Sibiř. Ale naneštěstí to nevydrželo celou hru, ale jen maximálně pár úvodních hodin. Po čase se Lara opět ocitá v pustině, na jednom místě, odkud není cesty pryč. Ve výsledku tedy nový Tomb Raider jede v nastavených limitech prvního rebootovaného dílu, a moc se toho nemění.

Lokace jsou ale přeci jen různorodější a tak nějak malebnější, méně temné. Některé hrobky k prozkoumávání jsou fakt architektonicky a přírodně krásné. Radost se takovou krajinou procházet. Možná je tu přece jen méně nelogičností - i když, pořád je jich dost. Ale co! Filmy s Jamesem Bondem a seriály s Michaelem Knightem jsou jeden nesmysl za druhým a taky to nikomu nevadí.

Údolí se spřátelenými domorodci je příjemné místo k odpočinku a plnění vedlejších misí a výzev. Je fajn trochu zvolnit a užívat si místo zběsilé řežby taky trochu toho prozkoumávání a vykrádání hrobek.

Rise of the Tomb Raider se mi líbil zase o trochu víc, než první díl. V zásadě ale pořád platí, že i s málem by se z té hry daly udělat ještě větší divy. A tak budu doufat, že ve 3. dílu na tom zase zapracujou, že se konečně podíváme i na více kontinentů a hlavně, hlavně že navštívíme i Croft Manor! No řekněte sami, nebyla by paráda, se z každé výpravy vrátit domů, tam se “naskillovat” a “nabriefovat” na nové dobrodružství, odhalit nějaké novinky a tajemnosti v rozsáhlém sídle (volitelně), a potom zase vyrazit do světa za novým dobrodružstvím?

Pro: Je to zábava, Lara Croft, grafika, animace, lokace a hrobky, herní doba

Proti: Chybí Croft Manor, stále málo různorodosti, pár zbytečných nesmyslů

+9+10 / -1

Brothers: A Tale of Two Sons


Hra je to zajímavá. Upoutá výtvarným ztvárněním a především způsobem ovládání. Pohybování dvěma bratry najednou je samo o sobě takovou logickou hříčkou. Kluci vyrazili na cestu do světa, do zvláštního pohádkového světa plného roztodivných příšer a úkazů. Svět je to poměrně zajímavý, byť poměrně jednoduše a přímočaře načrtnutý. Co z počátku vypadá jako pohádka pro děti se promění v emočně napjatý horor!

Zdejší hodnocení hlásá, že hra je zcela mimořádná. Ale jo, je to svěží, je to originální. Ale že by to bylo až tak geniální? Jen se člověk rozehraje, máme tu konec. Pouhé 3 hodiny hraní. Ale budiž, za 1,5 Eura ve slevě to je akorát. Úkoly a hádanky se na tak krátké době aspoň pořád mění a nejsou repetitivní. Ale příběhová a emocionální část, která tu je tak vyzdvihována, mě příliš neuchvátila. Příběh tam je, poměrně pohádkově jednoduchý. Některé části hry mě přiměly hrát s otevřenou pustou. Závěr však přišel jak blesk z čistého nebe. Právě tady bych chtěl větší grandióznost. Při posledním záběru jsem čekal, že teď právě ta hra začne! A místo toho jsem se dočkal závěrečných titulků. Tak brzo? Tak tragický konec? DEPRESE!


Pro: nápadité ovádání a koncept hry, pohádkově TEMNÝ fantasy svět

Proti: krátká herní doba, nedostatečně prodaný závěr, málo láká k dalšímu hraní

+11+11 / 0

Life Is Strange - Episode 5: Polarized


V názvu této hry je i jedno slovo, které ji samotnou docela vystihuje - strange. A nemyslím to negativně. V hromadách stále stejných her plných střílení, bezduché akce a tupých příběhů přichází Life is Strange se zcela opačným pojetím. Konečně zase někdo pochopil, že hra nemusí být jen o střílení, zombících, příšerách a akci od začátku do konce. Hra může stavět na příběhu, postavách, atmosféře, hudbě... přesně to jsou nejsilnější stránky Life is Strange.

Tak mám dohráno. Všech pět dílů mám za sebou. Poslední díl byl ve znamení dořešení všech zápletek a nedal vůbec vydechnout. Cestování časem a prostorem bylo tak časté, že se z toho netočila hlava jenom Max, ale i mně. Pátý díl je prostě taková nekonečná psychopatická noční můra (a to docela doslova), kde hráč opravdu ztrácí pojem o čase, prostoru, realitě a snad i vesmíru. Některé okamžiky této noční můry jsou zajímavé a působivé, jiné spíše chaotické a divné. Po noční můře přichází probuzení ze snu (opět docela doslova) a jsme vrženi přímo před poslední rozhodnutí - jak jinak než nelehké rozhodnutí. Po krutém rozhodnutí přichází... konec. Snad až moc rychle, zčista jasna je hotovo. Asi jsem si představoval závěr poněkud grandióznější, asi jsem prostě doufal v úžasný happy end za svitu zapadajícího slunce. Ale ono ne. Příjemně a malebně to vše začalo, ponuře a smutně to skončilo. Ne že by konec byl špatný. Konec byl velmi silný a emotivní. Tedy přesněji řečeno konce - dva. Nemohl jsem zůstat u jednoho a okamžitě jsem musel zkusit ten druhý (nebo je konců v závislosti na předchozích rozhodnutí více, než jen ty dva, které jsem potkal?). Tak jako tak to na happy end nevypadá. Ale fajn, pokusím se to zvlánout... ale...

...já chci prostě happy end. Proč, když se Max vrátila úúúplně na začátek, prostě nemohla s nově nabitými znalostmi zachránit všechno? Snad by ani nemusela přetáčet čas, a když, tak jen malinko. To by byla bouřka jako každá jiná... Proč prostě nezachránila Chloe, všechny nenaprášila a bylo by vymalováno? No, holt by to asi nebylo tak silné a srdceryvné jako to je. No dobře, tak happy end nebude... :-(


Celá série Life is Strange je vážně super. Pravda je, že nejvíce nadšený jsem byl z prvních 3 dílů. Závěr neposkytnul tolik vysvětlení, kolik bych čekal. Řada osudů zůstala více méně nevyjasněných, celý příběh je pořád zahalen řadou tajemství. Každopádně i přesto byl závěr zajímavý. Rozhodně na Life is Strange budu vzpomínat jen v dobrém, budu se těšit, že pro nás tvůrci zase připraví něco podobného (hlavně prosím ne přímé pokračování první "série") a v mezičase budu poslouchat famózní soundtrack. A možná mi to nedá, a celou atmosférou nabitou sérii si dám znovu...

Pro: Famózní amosféra a hudba, příběh, postavy, originalita.

Proti: Chaotický konec, mnoho zůstalo nevysvětleno, mnoho upadlo v zapomění

+11+11 / 0

Life Is Strange - Episode 4: Dark Room


Čtvrtý díl Life is Strange je pro mě prvním a snad posledním dílem série, který šel kvalitou lehce dolů. Zatímco od prvního do třetího dílu jsem byl s každým dalším více a více nadšený, čtvrtý díl nadšení utlumil a snížil ho ještě malinko pod úroveň zahřívacího prvního dílu. Ne že by Dark Room byl vyloženě špatný díl, ale od předchozích přináší minimum inovací a překvapení, je znatelně delší a v některých místech až moc natahovaný. Schopnost vracet čas má tentokrát jen malou roli a nepřináší žádné novinky.
Po příběhové stránce se leccos začíná vysvětlovat, ale na druhou stranu přichází také hromada nových otázek a záhad. Závěr epizody byl neskutečně dramatický, a přesto, že jsme už v tomto „seriálu“ viděli mnohé, poslední cliffhanger je zatím nejsilnější. Ve finále bych po několika velmi temných dílech rád viděl zase trochu toho světla. Doufám, že poslední díl přinese parádní rozuzlení a snad i částečný happy end – i když vzhledem k vývoji událostí se zdá, že pro něj moc prostoru nezbývá…

Pro: Napínavý konec

Proti: Občas trochu zdlouhavé, málo novinek a překvapení

+14+14 / 0

Grand Theft Auto V


GTA 5 je rozsáhlé herní dílo. Mnoho her tvrdilo (a stále tvrdí), že možnosti jejich herního světa jsou bezedné, a že v něm jde dělat cokoliv. Nikdy to nebyla pravda. Ale právě GTA 5 se tomuto tvrzení přiblížilo zatím nejvíc. I když má stále co zlepšovat. Možností k vyblbnutí je tu opravdu hodně. Ani po dohrání 50% příběhové linie nevyzkouší hráč zdaleka všechno. Objevování nabídky herního světa je zábavné. Je příjemné mít na výběr celou spoustu zcela rozdílných aktivit, ovšem jen málo z nich dokáže zabavit i opakovaně.

Po příběhové stránce je GTA 5 zatím nejpokročilejším dílem série. Hraní za tři postavy je na jednu stranu fajn, ale na druhou stranu je jejich přepínání během akce v misích spíše otravující a zmatené. GTA nelze považovat za filmově pojatou hru, ač i v této oblasti je pětka nejdále. Cutscény jsou jednoduché a někdy až zbytečně útržkovité. Je škoda, že hra skoro nevyužívá filmovou hudbu. To má za následek ne zrovna hutnou atmosférou. Vůbec po hudební stránce je pro mě GTA 5 docela zklamáním. Není tady ani žádná tradiční úvodní písnička, která by hře vtiskla identitu hned při spuštění. Jsou tu jen ta rádia, ve kterých taky většinou není co poslouchat.

S blížícím se koncem příběhu nabíraly události spád, hra dostávala grády a tlačila mě do hraní dál a dál. Bohužel jsem se nedočkal grandiózního závěru (možná kdybych zkusil zvolit jiný konec, byl by lepší; anebo právě proto, že má hra asi 3 konce má každý z nich jen třetinovou grandióznost?).

GTA 5 je celkově poměrně arkádová hra, která si na realizmus příliš nehraje. To se projevuje tak nějak všude. Řízení aut je ještě docela fajn a zábavné, ale naprosto mě vytáčí to, že lodě se ani trochu nechovají jako lodě. Přestřelky taky nebyly zcela dle mých představ. Neměl jsem z nich moc dobrý pocit. Vtažení do akce bylo malé. Byly tu hromady a hromady otravných protivníků, kteří i po headshotu nadále střílejí v leže, držíce se za bolavou nohu. Navíc každá postava s sebou nosí asi tak 382 kg zbraní a dalšího náčiní - když pistoli, tak rovnou pět, když kulomet, tak aspoň tři. A teď si z toho nepřeberného množství vylosujte (ano, doslova vylosujte, neboť systém výběru zbraní nic jiného než loterii nepřipomíná) v ten pravý okamžik to správné náčiní. To dost dobře nejde.

Ještě před tím, než jsem hru vůbec vlastnil, jsem si prohlížel mapu herního světa. Takových lákavých míst! Oficiální weby a aplikace hry propagovaly nespočet aktivit, lákaly k návštěvě vinic, pláží, horských vrcholů i center měst a vesnic. Těšil jsem se na objevování těchto oblastí. A pak jsem lokality konečně osobně navštívil a byly skutečně krásné. Ale to bylo všechno. Kde nic, tu nic. Žádný život, žádná aktivita, žádná odměna, nic. A je to škoda. Je to velký herní svět, ve kterém je radost se pohybovat. Ale pořád chybí více života a hustější náplň tohoto světa. A tím ani nemyslím, že to musí být vždy nějaká akce nebo řežba. Naopak. Vždyť třeba vtipné a milé chvíle strávené s rodinou, projížďka Vinewoodem ve vyhlídkovém autobusu, sjezd na kole nebo venčení nebo pronásledování psa může být velmi zábavné a originální.

S tím také trochu souvisí všude zmiňovaná šílená detailnost. Já tedy rozhodně nepovažuji GTA za hru oplývající detaily. Ano, jsou tu mraky dialogů, různé reakce lidí, rozdílné přístrojové desky aut, možnost zapnout dálková světla, plno nejrůznějších vtipných a rádoby vtipných narážek, billboardů, reklam, webových stránek… ale skoro nic z toho není něco, co by nebylo v jiných hrách. Ve zde použitém měřítku to ale rozhodně není špatný výkon, avšak adjektivum „detailní“ bych při popisování GTA použil až na posledním místě.

Pozitivní je, že i vedlejší úkoly (kterých jsou tu mraky) jsou docela dobře udělané. V herním světě potkáváte postavy, ať už zcela náhodné nebo již známé, se kterými prohodíte pár slov a splníte nějaký ten úkol. Vedlejší mise se i přes své množství stále solidně střídají a nestihnou sklouznout do přílišného stereotypu či předvídatelnosti. V zásadě se tak vedlejší mise neliší od těch příběhových, jen bývají kratší. Takže i po dohrání hlavního příběhu je pořád co dělat!

A ještě je tu jedna věc, která mě opravdu vytáčí – a přitom taková blbost. Hra není schopná zapamatovat si tak jednoduchou věc, jako kde jsem nechal svoje auto. Stačí se na minutu otočit zády a auto je fuč. Celkově systém aut a jejich vlastnictví je (hlavně v příběhovém módu) špatně navržený. Takže nějaké tunění a piplání sbírky aut je celkem k ničemu, když auto prostě hned po vystoupení ztratíte. Auto je sice možné zase vyzvednout v policejní garáži, ale to je mi v okamžiku, kdy stojím uprostřed pouště, celkem na nic.

Ač je mé hodnocení dosti kritické, GTA 5 mě bavilo (a stále baví!). Jednoznačně jde o nejlepší díl série Grand Theft Auto. Hraje se to dokonce tak příjemně, že poprvé uvažuju o tom, že bych zkusil tento díl dohrát na 100% :-)

Recenze GTA Online: Coming soon… ale jen možná, protože co jsem zatím zkoušel, tak se mi nelíbilo.

Pro: obrovský a pěkný svět; fajn auta; dlouhá herní doba; zajímavé vedlejší úkoly; je to zábava

Proti: nedomyšlený nákup, tuning a vlastnictví aut; mizení aut; soundtrack; občas zmatek; tohle je přehnaně dlouhá recenze

+15+15 / 0

Life Is Strange - Episode 3: Chaos Theory


Tak ani se třetím dílem se kvalita originálního a skvělého výtvoru Life Is Strange nezhoršila. Je tomu dokonce naopak. Řekl bych, že právě třetí díl posunuje laťku ještě výš. Občas mě hra až překvapí svou geniální promyšleností a také tím, že neustále přichází s novými nápady. Potěšily mě podařené vtípky obou hlavních protagonistek. Právě nezvyklá schopnost Max přetáčet čas se stává terčem některých vtipů Chloe - vtipů, které zejména s ohledem na to, že skutečně lze vracet čas a události lze prožívat opakovaně s různými rozhodnutími, dostávají hloubku.

A pak je tu také silný příběh. Ten se opět posouvá a to ke konci epizody přímo závratnou rychlostí. A ta nervy drásající rozhodnutí! Nejednou jsem se ocitnul před rozhodnutím tak složitým, že jsem vůbec nevěděl, co udělat. To jsem tak seděl a přejížděl myší z jedné varianty na druhou a přemýšlel, jaké následky by mohlo které rozhodnutí mít a co bude lepší. A když jsem se konečně rozhodnul a něco udělal, stejně jsem se znovu vrátil v čase, abych zkusil druhou variantu… a zase se vrátil v čase, abych se přeci jen rozhodnul pro tu první možnost… Ale jestli byla moje rozhodnutí správná, to ukáže až čas…

Pro: Příběh a zvraty, klidné a milé pasáže prokládány dramatickými a rychlými pasážemi

+14+15 / -1

DiRT 3


Pryč jsou doby realisticky zpracovaných závodů rally. Hry Colin McRae Rally i závodník, jenž jim propůjčil své jméno, jsou už jen vzpomínkou. Herní série se přejmenovala pouze na Dirt a v duchu současné doby přináší neustálá zjednodušování.

Při prvním spuštění Dirt 3 je hráči nabízeno až nehorázně zjednodušené ovládání. Kontrola trakce nebo ABS jsou ještě poměrně akceptovatelné pomůcky, barevná čára navádějící hráče správnou cestou a upozorňující na to, kdy je potřeba brzdit se může hodit, ale vypomáhání se zatáčením a automatické brždění doslova degradují pojem "hra".

Naštěstí vývojáři mysleli i na nás náročnější, kteří rádi hry hrajeme vlastnoručně a umožnili v nastavení jednotlivé pomůcky vypnout nebo zmírnit. Když je tedy zapnuto ovlivnění jízních vlastností dle stavu auta, vypnuté navádění do zatáček a automacké brždění, stává se hra opravdovou rally. Přidáme-li i těžší obtížnost (na výběr 1 - 6, přičemž od 4. až 5. úrovně se dá zapotit), je hra skutečnou rally výzvou.
Tedy "rally"... Opět v duchu současné doby není Dirt jen čistokrevnou rally. Přibylo mnoho dalších herních módů. Rally Cross je docela příjemnou změnou nikoliv na hony vzdálenou běžným závodům rally. Exhibiční turnaje zahrnující nejrůznější formy driftování, skákání a srážení krabic nebo mimozemšťanů už jsou poněkud extrémní - a pro mě z větší části nezáživné. Driftování mi nikdy nešlo už od dob NFS Underground 2. Naštěstí není hráč vždy nutně tlačen do hraní těchto disciplín a tak nám tu zůstává i poctivá rally.

Ve výsledku mi v Dirtu 3 schází alespoň pár dalších rally tratí. Chybí mi také možnost (=nutnost) opravovat auto mezi jednotlivými tratěmi a občas mě štvou zdlouhavé a nepřeskočitelné úvody před samotným závodem.

Při krátkém vyzkoušení Dirt Showdown to skoro vypadá, že klasickému rally odzvonilo. Ještě, že se do Dirt 3 nedostaly derby a podobné disciplíny vyhrazené pro Flat Out, a tak Dirt 3 zůstává ještě poměrně příjemnou rally pro závodní nadšence (tedy podle toho, jak moc se necháte hrou tlačit do nejrůznějších zjednodušení a pomůcek).

Pro: Zábavné rally závody (dle nastavení hry), fajn grafika

Proti: Nezábavné "ostatní" disciplíny, málo rally tratí, moc zjednodušování

+11+11 / 0

Assassin's Creed Unity: Dead Kings


Přídavek s názvem Dead Kings přináší jednoduchý příběh, ve kterém se dost složitě orientuje. Pozitivní je spolupráce s malým klukem, což je nejen neobvyklé, ale také zábavné. Tak jak je to zde běžné, hráč se jen těžko zorientuje v tom, proč a co má vlastně za úkol. A tak všechny mise jsou opět v duchu "přečti si kam máš jít a doběhni na označené místo".

Úkoly se odehrávají v novém městě, které je samo o sobě poměrně malé (což vůbec nevadí, naopak), ale je dost nezajímavé a temně šedé. Nadzemní část města je totiž jen kulisou pro úkoly odehrávající se pod povrchem. Spletité chodby poddolovaného města působí lehce v duchu Tomb Raider nebo starého známého prozkoumávání hrobek v předchozích dílech AC. Sem tam lze narazit i na nějakou tu podzemní logickou hádanku (což mě docela nebavilo).

Potěší novinka v podobě příruční lucerny, kterou Arno nosí s sebou. Bohužel je ale její použití z velké části zbytečné, neboť v podzemí jsem nenarazil až na takovou tmu, že bych lucernu nezbytně potřeboval. Je to škoda, protože prohledávání podzemí v úplné tmě za svitu jediného příručního světla by mohlo být super napínavé.

Pro: Podzemí a lucerna

Proti: Opakující se nudné hlavolamy

+7+7 / 0

Need for Speed: Underground 2


Poslední pořádný díl Need for Speed a pro mě jednoznačně nejlepší díl celé série. Volné město je fajn, volnost v tunění aut je ještě lepší. Realističnosti tato hra moc nepobrala, ale o to je to větší zábava, zběsilost a adrenalin. Hodně zábavné závody! Parádní soundtrack.

Chtěl bych se konečně dočkat NFS: Underground 3. Proč ještě nikoho nenapadlo udělat nový díl ve stejném duchu?

Pro: Zábavnost, tuning, soundtrack, volné ježdění po městě

+14+14 / 0

Life Is Strange - Episode 2: Out of Time


Druhý díl atmosférou nabité filmové adventury pokračuje v zajetých KOLEJÍCH prvního dílu. Příběh je snad ještě napínavější, nabízí nové a nečekané zvraty, trochu těch záhad i poklidné až relaxační a velmi příjemné atmosféry v malebném a sluncem zalitém pobřežním městečku na začátku podzimu.

Škoda, že některá rozhodnutí jsou jen tak na oko pro udržení konverzace a jsou tím pádem veskrze zbytečná.

Jinak jsou tu ještě těžší a zásadnější rozhodnutí, nad kterými je potřeba přemýšlet. Začíná přituhovat. Otevřený konec je plný napětí a dalších otázek... Jak tohle celé dopadne???

Pro: Filmové zpracování, příběh, atmosféra, vizuál, soundtrack

+14+15 / -1

Life Is Strange - Episode 1: Chrysalis


Mám hodně rád hry, které mají zajímavý příběh a ještě radši mám hry, které mají filmově podaný příběh. Life is Strange je v některých ohledech spíše interaktivní film než filmová hra. A to se mi líbí.

Ovládání hry je velmi jednoduché, v podstatě můžete jen chodit, mluvit a vracet čas. Přesto během prvních dvou dílů (aktualizace: tří dílů) přichází hra s dalšími a dalšími novými hermími prvky. Hrátky s časem se kombinují do různých forem a používají se k různým věcem. Jednoduché ovládání a z počátku zdánlivě omezené možnosti se stále vyvíjí.

Největší peckou této hry je jednoznačně atmosféra, kvalitní příběh (zábavný, napínavý i záhadný a možná trochu sci-fi?!), celkové vizuální zpracování a soundtrack. Life is Strange je hra plná příjemné atmosféry. Klidná oddychovka s fajn indie skladbami a s nečekanými zvraty a napínavým vývojem.

Pro: Filmové zpracování, atmosféra, vizuál, soundtrack, příběh

Proti: Špatná synchronizace rtů postav při mluvení

+16+16 / 0

Tomb Raider: Anniversary


Anniversary má nejlepší velkolepé sídlo Lary Croft! Croft Manor tady není jen na vyblbnutí, ale nabízí i řadu úkolů a odhalování nových tajemství tohoto rozlehlého domu. A to je lepší, než celá hra dohromady! Toho chci víc! Chci Croft Manor do každého dílu!
Po čase hraní hlavní "dějové" linky se ale stává hra už poněkud opakující se. Mám raději díly a celkově hry, které se odehrávají na různých místech a prostředí jsou od sebe více odlišná.

Pro: Rodinné sídlo Lary Croft a jeho tajemství

Proti: Po čase stále stejné a poněkud nezáživné, na můj vkus občas složité hlavolamy

+11+11 / 0

Assassin's Creed Unity


Začíná to velmi poutavě! Grafika nám udělala krůček kupředu. Krásné francouzské město a ještě krásnější honosné interiéry obřích paláců. Rozvíjí se tu pěkný, parádně podaný a smysluplný příběh! Konečně má člověk pocit, že ví, která bije, co se děje a proč se to děje. Jenže nadšení rychle vyprchá -tak jak je to poslední dobou s Assassin’s Creed zvykem. Pěkně propracované a smysluplné příběhy prvotních misí se vytrácí. Vrací se tradiční stále se opakující nudná řežba, pobíhání a zběsilé skákání.
Občas je tu nějaký světlý moment, který dává naději, že bude lépe. Občas se nějaký úkol povede podat originálním a zábavným způsobem. Třeba let balónem. Nebo trhliny, které nás zavedou do jiných dob.

Když už si hra neustále hraje na nějakou plížící a nenápadnou akci, měla by k tomu být aspoň uzpůsobena. Když se krčím za nějakou bednou a chci odlákat pozornost vyhozením třeskaviny na opačnou stranu, tak si ten blbec stoupne, aby ho všichni viděli. Takže veškerá snaha o hraní potichu nakonec končí zběsilým proběhnutím lokace a vysekání všeho nezbytně nutného pro další postup

Konečně na rozdíl od předchozího Black Flag je tu nějaké provázání s historií a reálnými událostmi, což je přesně to, co udělalo z druhého dílu této série také nejlepší díl. Světlých momentů by ale mělo být víc, mnohem víc. Unity má pěkně našlápnuto. Z příštího dílu by se už mohla vyklubat nějaká pořádná hra. Snad se konečně povede využít potenciál, zaměřit se více na detaily, vyhrát si s příběhem a jeho podáním.

Pro: Pěkná grafika, prostředí a interiéry. Občas světlý moment vytvářející hráčovo nadšení. Odkazy na reálnou historii.

Proti: Nevyužitý potenciál. Neudržení kvalit prvních misí po celou dobu hry. Trapný a nezajímavý konec.

+16+16 / 0

Assassin's Creed IV: Black Flag


Začíná to poutavě. Krásné prostředí, parádní moře s vlnami i velrybami, ostrovy a ostrůvky. Objevování ostrovů a celého území! Vypadá to lákavě do doby, než člověk zjistí, že těch ostrovů tam až tak moc není a těch věcí k objevování je tam ještě míň.
Příběh, tak jak tomu je u všech Assassin’s Creedů tam nějaký jakože je. Nicméně je natolik nezajímavý, zmatený a tak strašně špatně podaný, bez špetky gradace, smyslu pro napětí či překvapení, že o něm skoro nemá cenu mluvit.
Velkým problémem je také téměř úplná absence provázání s reálnými historickými událostmi a osobami. Tohle bylo parádní zejména u dílů na Evropském kontinentu (hlavně v 2. dílu). V Unity se tento prvek konečně vrací, což výrazně přidává na zajímavosti a atraktivnosti.
Po chvíli hraní se hra stává stále se opakující nudou plnou nesmyslů a iritujících nelogičností. Dostaň se tam a tam. Zabij toho a toho. Teď se zase nepozorovaně dostaň někam jinam a zabij dalšího. Propliž se támhle. Najdi toho a toho. Sleduj ho. Zabij ho. Dopluj zase támhle. Sleduj támhle toho. Zabij tamtoho…
Na můj vkus je to celé moc arkádové.

Pro: Volné prostředí moře a ostrovů

Proti: Nic moc příběh a děj, debilní AI, iritující herní mechanismy a opakující se úkoly

-2+5 / -7

Tomb Raider


Přirovnal bych to k Assassin’s Creed 1 – trochu taková „testovací“ verze technologie. Plno opakujících se prvků, stále stejná herní struktura. Přitom stačí málo - přidat trochu rozmanitosti a hlavně trochu logiky (!!!), a možná ubrat trochu šílenosti a vyhrocenosti.

Ale jinak mě nová Lara Croft nadchnula. A to fakt hodně – hrál jsem ji víckrát. Těším se na dvojku, která, věřím a doufám, bude pokračovat v podobném duchu, avšak doladí nedostatky prvního dílu.

Pro: Luk a šípy, návykovost, filmovost, atmosféra, grafika.

Proti: Opakující se herní prvky, nelogičnosti v herním světě a nelogická AI.

+9+9 / 0

Mafia II: Joe's Adventures


Ač se nepovažuji za kdovíjakou citlivku, tak při pomyšlení nad tím, jak by MAFIA II mohla vypadat, kdyby to všechno, co vydali jako blbá DLC, bylo součástí jednoho uceleného příběhu, se mi chce brečet.

Pro: krásně zpracované dějové mise vytržené z hlavního příběhu

Proti: bezduché výplňové úkoly

+7+7 / 0

Battlefield Heroes


Velmi sympatická onlinová multiplayerová akce. Originální a pro oči pěkné a příjemné grafické zpracování. Skutečná zábava se projeví, když si hru dáte s několika kamarády, ale i bez nich je to pařba na dlouhé hodiny.
Hra je dost přehledná a pochopitelná a na rozdíl od jiných stříleček dokáže pobavit i méně časté hráče. Nemusíte to hrát od rána do večera, abyste byli schopni držet krok s ostatními.
Hra je navíc zdarma, resp. free to play. Možná, tak jako já, tento koncept placení za hry nemáte rádi, ale vězte, že BF Heroes lze velmi úspěšně hrát opravdu zcela ZDARMA. V průběhu hraní dostáváte herní body, za které lze občas pořídit nějakou novou zbraň či jinou výbavu. Každý den si můžete vylosovat nějakou věc, a sem tam se objeví i nějaká jiná odměna. Stát se naprostým šílencem a neporazitelným hrdinou je možné tedy i zcela zdarma!
A tak lze Battlefield Heroes jen doporučit. Nenáročná, oddechová a příjemná střílečka, která na hráče neklade žádné velké požadavky, ani časové, ani zručnostní. Tvůrcům se to zkrátka výborně povedlo. Ať platíte či hrajete zdarma, všechno je tu vyvážené, vyrovnané a téměř nekonečně zábavné!

Pro: zdarma, vyvážené a vyrovnané, dlouhodobě zábavné

Proti: dětičky, které když prohrávají, tak všem nadávají do hackerů, ač sami neví, co to znamená :-)

+5+5 / 0