Gomo je docela utrpení. Principem je ježdění myší po obrazovce a hledání něčeho klikatelného. Ovládání a ergonomie jsou příšerné. Panáček může jít jen na předem definované místo, ovšem vždy jen o jeden krok. Pokud chcete přejít celou obrazovku, musíte se proklikat skrz jednotlivá místa od nejbližšího k nejvzdálenějšímu. To samé platí při interakci s prostředím a při používání předmětů, což dělá jezdění myší a hledání klikatelných věcí ještě častější.

Hra je hodně krátká, necelé 2 hodiny. Ale mohla by být ještě kratší. Většinu času totiž strávíte pozorováním zdlouhavých animací panáčka, které nejdou urychlit. A taky moc nedoporučuju hru vypínat, protože ukládání funguje podivně.

V některých situacích se dá i docela zaseknout, často můžete mrňavoučké indicie přehlédnout. Jenže když jste na jedné obrazovce déle než 2 minuty, musíte vypnout zvuk, neboť hudba na pozadí by vám vymlela díru do mozku.

Myslím, že hra je vhodná spíš pro děti, které mají hodně trpělivosti a času, a které by klikání mohlo bavit. Panáček Gomáček je docela roztomilý a furt sebou někde mlátí, takže menší děti by to třeba zabavilo, i když na řadu hádanek by asi nepřišly. Celkově se hra nehraje vůbec příjemně. Gomo nepřináší vlastně nic nového ani zajímavého. Ale aspoň jsem si rozšířil adventurní obzory a splnil si jeden bod herní výzvy.

Herní výzva 2017, kategorie 4. "Nad Tatrou sa blýská!"