Mám rád filmy. A můžou klidně být tajemné a mysteriózní. Občas jsou fajn i náročné artové filmy. Mám hodně rád filmově pojaté hry. Přesně do toho všeho podle popisu zapadala hra Virginia. Na papíře působila opravdu lákavě. Ne všechny sliby se jí ale podařilo dodržet. A navíc mně osobně docela nesedla.

Filmově vyprávěná detektivní atmosferická adventura. To zní výborně. Hudebně, způsobem vyprávění a částečně i střihem se hra opravdu blíží filmovému pojetí. Ale jen blíží, protože z pohledu první osoby nebude filmový zážitek nikdy úplný. Hra je kompletně beze slov. To samo o sobě vyprávění nijak neubližuje, ale hra působí mrtvě. Nikdo nic neříká, ba dokonce nikdo ani žádné zvuky nevydává. Alespoň nějaké zvukové projevy emocí či citoslovce by se šikly. A nebo kdyby třeba zpěvačka na pódiu opravdu zpívala.

Mám rád komplikované a zamotané filmy, které nutí k zamyšlení. A rovnou se přiznávám, že ne všechny takové filmy vždy pochopím. A možná znáte takový ten pocit, kdy po dokoukání filmu máte hlavu plnou myšlenek, opakujete si děj, v hlavě si skládáte onen záhadný rébus, který vám film předhodil a chcete se na to podívat znova a pochopit. Tak přesně to se mi u Virginie nestalo. Ač je hra opravdu krátká, jen 1,5 hodiny, byl jsem tak nějak rád, že už je konec. Beztak se to vlastně žádného konce a rozluštění vyprávění nedobere. Ono vlastně žádné vyprávění ani tak docela nezačne. Jasně, jak už to tak u mě bývá, zase jsem to nepochopil. Ale jsou filmy, které chci pochopit a které si za tím účelem rád pustím znovu. U Virginie tomu tak není.

Když jsem hrál demoverzi, hra mě nalákala. Sice působila zvláštně a skákala z místa na místo, ale říkal jsem si, že to bude vlastnost dema - prostě “nastříhali” jednotlivé scény za sebe. Myslel jsem, že scény z dema budou v plné verzi nějak filmově propojené. Nestalo se tak. Jak vypadá demo, tak vypadá celá hra. Každopádně z toho vyplývá, že bych udělal líp, kdybych zůstal jen u demoverze. A právě samotné demo je snad lepší než celá hra.

Doplnění: Hned po napsání komentáře mi to přeci jen nedalo a přečetl jsem si vysvětlení toho všeho. Proč jsem to tak docela nepochopil? Hra totiž absolutně selhává z hlediska postav. Na malé ploše 90 minut člověk nemůže pochytat všechny postavy a vstřebat kdo je kdo. Navíc když postavy ani nejsou charakteristické žádným hlasem. A tak jsem prostě dostával zástupy lidí, aniž bych věděl, kdo je kdo. Viděl jsem různé postavy, ale prostě to pro mě byly jen nějaké postavy. Netušil jsem, že zrovna TATO postava je TA naprosto zásadní postava. Jak to mám jako vědět, když jsem ji nikdy předtím nepotkal?

Ten příběh a myšlenka tam asi je. Ale není podaný dostatečně dobře, aby to člověk na první pokus odhalil. Klíčové momenty pro pochopení celého chaosu jsou jen velmi malé, nenápadné a snadno přehlédnutelné.