Grim Fandango Remastered

Původní Grim Fandango jsem nikdy nehrál. Jednak mi vadila představa point and click adventury ovládané klávesnicí, ale hlavně proto, že se mi jí nikdy nepodařilo rozchodit pod Windows 7. Věděl jsem ale, že podle mnoha žebříčků, obzvláště těch z anglicky mluvících zemí, se jedná o jednu z nejlepších adventur vůbec a pomyslný vrchol žánru. Když pak vyšla remasterovaná edice, která nahradila dementní ovládání klasickým a šla v pohodě rozchodit i pod novějšími Windows, hned jsem po ní sáhl. A ono se nejedná o špatnou hru, jenomže za ta léta se faktor očekávání vyšplhal tak vysoko, že ho tahle adventura nedokázala naplnit.

Největším problémem je obtížnost. Ta je naprosto přestřelená a bez návodu bych asi nedokončil ani první rok. Dost mi vadilo, že se mi stávalo, že ani poté, co jsem předmět dle instrukcí použil, nepochopil jsem pořádně, proč jsem to vlastně udělal. I když nemáte nikdy v inventáři snad ani jednou za celou dobu hraní vic než 10 předmětů, nenapadlo by Vás, jak a kde je použít. Před bezpečnostním rámem musíte vypít likér, který má v sobě zlaté šupinky, aby Vás rám mohl detekovat. Ale proč to proboha děláte, když máte po celou hru u sebe v inventáři kosu. Navíc problém je celková nepřehlednost inventáře, který je řešen jako Mannyho vnitřní kapsa u saka a prohlížet se dá pouze šipkami do stran, kdy vidíte pouze jeden předmět. Poslední potíž s inventářem jsem měl v tom, že předměty, které jsem v něm měl se mi kvůli grafickému zpracování hry občas pletly a já se tak snažil použít jiný předmět, než jsem v danou chvíli použít měl.

Postavy jsou dalším rozporuplným bodem. S Mannym problém není, toho si zamilujete prakticky od začátku. Je to zkrátka sympaťák, který vše glosuje s humorem sobě vlastním. Další fantastickou postavou je Glottis. Toho bych se nebál označit za jednu z nejlepších vedlejších postav videoherní historie. Jenže další, kdo stojí za zmínku je prakticky jenom Domino a Meche. Kvůli rozdělení hry na 4 roky, kde každý se odehrává v úplně jiném prostředí, s většinou ostatních postav budete mít jeden až dva dialogy a to je zkrátka málo. Hlavně v druhé části hry kdy je Manny šéfem kasina, probíhají rozhovory ve stylu, že se bavíte se starými známými, protože Manny ostatní postavy evidentně dobře zná, jenže Vy ne a to pak bývá docela matoucí. Navíc mi i příběh hry připadal překombinovaný a místy jsem se v něm ztrácel.

Poslední věc, kterou bych hře vytknul je grafika. Ta podle mnohých není špatná, někteří ji dokonce považují za přednost hry. Já si to nemyslím. Jednak nemám rád tyhle adventury z přelomu tisíciletí, které se pokoušely o změnu pohledu. Escape from Monkey Island, který běží na stejném enginu je nejošklivější díl série, ale to samé se dá říct i o třetím Gabrielu Knightovi, Simon the Sorcerer 3D si komentář pro jistotu ani nezaslouží. Když si představím, že jen rok předtím vyšel dodnes úžasně vypadající The Curse of Monkey Island a když si představím, jak skvěle by vypadalo Grim Fandango, kdyby běželo na tomto enginu, chce se mi z grafiky hry málem brečet. Jediné v čem je opravdu dobrá je, že dobře vytváří temnou noirovou atmosféru a celá Říše mrtvých díky ní působí správně ponurým dojmem. Ale v klasickém 2D a s ručně kreslenou grafikou to mohlo být ještě lepší.

Co je ovšem naprosto excelentní, to je dabing. Manny se svým španělským akcentem je famózní, úžasně namluvený je rovněž Glottis. Ale prakticky všechny postavy ve hře mají vysokou kvalitu namluvení, která se k ním perfektně hodí.

Skvělá je i myšlenka zasadit celou hru do světa mrtvých. Tohle prostředí se v neakčních hrách prakticky neobjevuje, takže je neokoukané a autoři ho velice dobře využili k různým vtípkům a narážkám. Tím se dostávám k humoru hry, který je rozhodně její velkou předností. Je spíš černý, trošku cynický, občas suchý, ale nikdy ne trapný nebo křečovitý.

Remasterovaná edice se liší od původní hry pouze vyhlazením grafiky a jejím mírným vylepšením. Hlavní důvod, pro který má ale smysl je, že konečně si tuhle hru můžete zahrát na současných počítačích. Jinak žádné výraznější vylepšení oproti originálu nečekejte.

Grim Fandango je velmi dobrá adventura a každý fanda žánru by si jí měl určitě alespoň jednou zahrát. Pro běžného hráče je ale strašně těžká. Já jí kvůli vysoké obtížnosti a kvůli nenaplněnému faktoru očekávání dávám spíš průměrné hodnocení, Vy se ale nenechte odradit.