Hra rozdělená napůl. Hra, která má dvě strany. Zaprvé to je příběh. Ten se dělí na dva. Zdají se být zcela nesouvisející. Jak se ale ukáže, nic není jak se zdá, a obě poloviny příběhu k sobě mají velmi blízko. A potom tady máme dva akty, do kterých se příběhy rozprostírají. A právě předěl mezi dějstvími rozsekává zážitek ze hry vejpůl.
Akt 1: Rozehrává se zajímavý fantaskní pohádkový příběh. Ponořuji se do prazvláštního pohádkového světa, s netradičními obyvateli, zvláštními zvyklostmi a pozoruhodnými jevy. Příběh je vyprávěn krásně a zábavně. A hlavně tady máme zajímavé hlavní představitele s dokonalým dabingem. Zavládá nadšení.
Kluk Shay je bezva a vůbec není k zahození, ale Vella… Vella je prostě nejsuprovější! Poslouchat její vtipný a milý hlas pronášející hlášky všeho možného druhu mě prostě nesmírně bavilo. Radost se s ní procházet po světě a prozkoumávat. Někdy bylo vše jasné, a já pokračoval jako po másle. Jindy jsem si trochu zabloudil či zapřemýšlel, ale nakonec se bez problémů posouval v příběhu dál a odhaloval nové skutečnosti.
Akt 2: Po dramatickém závěru první části přichází část druhá. Příběh plný nejasností se pomalu vysvětluje, ale nutně potřebuju vědět víc. S nadšením a mírným údivem nad zvraty, které mi příběh přichystal, pokračuju dál. Jenže už to nejde jako po másle. Záseků je mnohem víc. Stále se deru kupředu, ale… narážím. Nevím kudy kam. Začínám se inspirovat internetovými návody, abych nabral nový směr. Prodírám se dál, nadšení kvůli stále komplikovanějšímu postupu upadá. Až upadne úplně...
Čeho je moc, toho je příliš. Částečně asi ztrácím nervy a trpělivost. Částečně to ale hra opravdu hrotí. Hádanky jsou stále složitější, a začínají postrádat logiku. Metoda pokus-omyl, nesmyslné pobíhání sem a tam, opakování toho samého do zblbnutí. Tužka a papír (nebo lépe foťák v mobilu, v ideálním případě snad i videokamera) jsou nutností. Možná to byl omyl, možná to byl tvůrčí záměr. Buď jak buď, tvůrci nesmyslnou vyhrocenost hádanek sami přiznávají v popisu hry na Humble Bundle: “This one really hard puzzle that you won't get but you'll look it up online and not tell anybody”. Takže jsem vlastně postupoval dle instrukcí na obalu. Když takhle celá druhá půlka druhého aktu sklouzne k řetězci otravných hádanek, začínám hru pomalu nesnášet…
Ale pak si zase vzpomenu na milý a roztomilý začátek, napínavý sci-fi příběh, na dokonale promyšlené vyprávění… chci to dohrát! Musím vědět, jak to dopadne. Konečně se dostávám do cíle. Bohužel dostávám závěr docela mdlý, do ztracena vyšuměný, který nenaplnil má očekávání o třešničce na pracně vybojovaném dortu.
Broken Age má dvě půlky. Ta první je takřka dokonalá. Sama o sobě na 90%. Ale ta druhá… ta druhá půlka celý zážitek a nadšení sráží. Byť pokračuje ve stejně milém stylu vyprávění, je docela iritující a hrát ji bylo občas jako za trest. Přesto ale nemůžu zapomenout na první akt, který mě tak fascinoval...
Akt 1: Rozehrává se zajímavý fantaskní pohádkový příběh. Ponořuji se do prazvláštního pohádkového světa, s netradičními obyvateli, zvláštními zvyklostmi a pozoruhodnými jevy. Příběh je vyprávěn krásně a zábavně. A hlavně tady máme zajímavé hlavní představitele s dokonalým dabingem. Zavládá nadšení.
Kluk Shay je bezva a vůbec není k zahození, ale Vella… Vella je prostě nejsuprovější! Poslouchat její vtipný a milý hlas pronášející hlášky všeho možného druhu mě prostě nesmírně bavilo. Radost se s ní procházet po světě a prozkoumávat. Někdy bylo vše jasné, a já pokračoval jako po másle. Jindy jsem si trochu zabloudil či zapřemýšlel, ale nakonec se bez problémů posouval v příběhu dál a odhaloval nové skutečnosti.
Akt 2: Po dramatickém závěru první části přichází část druhá. Příběh plný nejasností se pomalu vysvětluje, ale nutně potřebuju vědět víc. S nadšením a mírným údivem nad zvraty, které mi příběh přichystal, pokračuju dál. Jenže už to nejde jako po másle. Záseků je mnohem víc. Stále se deru kupředu, ale… narážím. Nevím kudy kam. Začínám se inspirovat internetovými návody, abych nabral nový směr. Prodírám se dál, nadšení kvůli stále komplikovanějšímu postupu upadá. Až upadne úplně...
Čeho je moc, toho je příliš. Částečně asi ztrácím nervy a trpělivost. Částečně to ale hra opravdu hrotí. Hádanky jsou stále složitější, a začínají postrádat logiku. Metoda pokus-omyl, nesmyslné pobíhání sem a tam, opakování toho samého do zblbnutí. Tužka a papír (nebo lépe foťák v mobilu, v ideálním případě snad i videokamera) jsou nutností. Možná to byl omyl, možná to byl tvůrčí záměr. Buď jak buď, tvůrci nesmyslnou vyhrocenost hádanek sami přiznávají v popisu hry na Humble Bundle: “This one really hard puzzle that you won't get but you'll look it up online and not tell anybody”. Takže jsem vlastně postupoval dle instrukcí na obalu. Když takhle celá druhá půlka druhého aktu sklouzne k řetězci otravných hádanek, začínám hru pomalu nesnášet…
Ale pak si zase vzpomenu na milý a roztomilý začátek, napínavý sci-fi příběh, na dokonale promyšlené vyprávění… chci to dohrát! Musím vědět, jak to dopadne. Konečně se dostávám do cíle. Bohužel dostávám závěr docela mdlý, do ztracena vyšuměný, který nenaplnil má očekávání o třešničce na pracně vybojovaném dortu.
Broken Age má dvě půlky. Ta první je takřka dokonalá. Sama o sobě na 90%. Ale ta druhá… ta druhá půlka celý zážitek a nadšení sráží. Byť pokračuje ve stejně milém stylu vyprávění, je docela iritující a hrát ji bylo občas jako za trest. Přesto ale nemůžu zapomenout na první akt, který mě tak fascinoval...
Call of Duty: Modern Warfare III
Pro: Akt 1, příběh, postavy a dabing, roztomilý a humorný pohádkový svět
Proti: Akt 2 (a v něm obsažené iritující hádanky, přehnaná složitost a nezajímavý závěr)