Zábavná hra, kterou mohu doporučit fanouškům fantasy a plošinovek. Dobré herní mechaniky, slušná hudba, velké množství předmětů, magických kouzel, rozličných zbraní, prostě na co si vzpomenete. Ve hře je tak levný a klišovitý humor, až je občas i docela vtipný. Hru jsem si hodně užil. Pokud máte po ruce dalšího hráče, tak můžete hru projít i v multiplayeru.

Celkové hodnocení: Výborná

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2013 v angličtině na Steamu).

Velmi hezká a příjemná variace na DotA/MOBA. Velké množství frustrujících prvků Doty bylo odstraněno, a výsledkem je hra, která není tak obtížná, více pro běžné hráče, ale stále vyžaduje schopnosti a týmovou souhru. Jeden zápas trvá kolem 20 minut, takže si můžete snadno zahrát bez risku frustrace, když někdo opustí hru (a daný člověk je i tak nahrazen docela ucházejícím botem). Doporučuji.

Celkové hodnocení: Výborná

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2013 v angličtině na Steamu).

Jednoduchá grafika a jednoduché herní mechaniky, ale hra umí docela pobavit - alespoň tedy na chvíli. Je škoda, že kromě pár herních výzev tam není jiný cíl hry než co nejvyšší skóre. Nějaký příběhový režim s rozličnými úkoly by byl skvělý. Aktuálně tedy hrajete pořád dokola volnou hru, což může být jako 15 nebo 30minutovka před spaním ideální, ale obecně je to hodně repetetivní, takže většina lidí asi ve hře stráví celkem jen pár hodin. Jako občasná oddychovka ale dobré.

Celkové hodnocení: Dobrá 

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2013 v angličtině na Steamu).

Ačkoliv jsem hru dohrál až do konce, tak nemohu prohlásit, že bych byl extra nadšený. Autoři tuto hru označují jako tower offense, a je to určitě originální koncept. Ale alespoň za sebe musím říct, že klasické tower defense mi přijdou výrazně zábavnější :-) Celkově bych tedy Anomaly zařadil někam do pohodově hratelné, lehce nadprůměrné kategorie.

Celkové hodnocení: Dobrá

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2013 v angličtině na Steamu).

Aquaria je nádherná a okouzlující hra. Má moc pěknou grafiku a estetiku, příjemnou hudbu (která mi zní v uších doteď), zajímavý příběh a příjemné herní mechaniky.

Hře bych vytknul, že některé herní prvky nejsou moc dobře vysvětleny, což může výrazně zhoršit herní zážitek (jako třeba když nepochopíte systém rychlého cestování) a také že kombinace otevřeného světa s obnovujícími se nepřáteli může být frustrující, pokud hráč bloudí a potřebuje navštívit ta samá prostředí hodněkrát (jakkoliv to dává herní smysl - jste v moři, fauny je tam nespočetně). Pokud se do této situace dostanete, raději doporučuji nechat se posunout vpřed nějakým návodem na netu, než si nechat zkazit příjemný herní zážitek.

Celkové hodnocení: Výborná

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2013 v angličtině na Steamu).

Tuto hru miluji se stejným zápalem jako ji nenávidím. Běžným/občasným hráčům ji nemohu doporučit, protože je příliš tvrdá, nelítostná, neodpouštějící. Ale mohu ji doporučit těm, co hledají opravdovou výzvu, kterým nevadí hledat informace na webu a potýkat se s frustrujícími aspekty hry (kterých je většina).

Základní jádro hry (souboje mezi létajícími stroji s připevněnými zbraněmi) je kotel zábavy. Je to nový originální koncept a je výborně zpracovaný. Různé zbraně mají velmi odlišné parametry, každá působí jedinečně, a je u nich velký důraz na detail. Záleží na každém pixelu - nabrat nepřítele na špičku meče má úplně jiný následek než strefit jej ostřím (a jak moc jej seknete) nebo rukojetí. Každá zbraň má odlišnou váhu, ostrost, ovladatelnost. Sečné zbraně jsou výborné proti kůži, ale těžko se s nimi prorazí brnění. Pro lidi, co si užívají kombinování různých brnění a zbraní a jejich vzájemné interakce, je tohle ráj.

Hra je založena pouze a výhradně na hráčově schopnostech. Je velice těžké ji perfektně zvládnout a je v ní přehršel drobných a důležitých detailů, které by vás vůbec nenapadly (dokud si nepřečtete návody na netu). Umíráte pořád dokola, a opakujete, opakujete, opakujete. Ale jakmile se ve hře dostatečně zlepšíte, tak bitvy začnou být zábavné. Stále jsou velmi těžké - neuhnuli jste letícím troskám? Polomrtví. Neuhnuli nebo neodrazili jste výpad mečem? Mrtví. Ale začnete vidět detaily a budete schopni lépe reagovat, nebude to jenom chaos na obrazovce. A v té chvíli to začíná být opravdová zábava.

Bohužel, jakkoliv úžasné jsou soubojové mechaniky, tak implementace zbytku hry je příšerná. Způsob výběru zbraní je špatný, obchod se zbraněmi je nepříjemný, uživatelské rozhraní je obzvláště tragické, velké množství herních prvků není vůbec vysvětleno, je zde spousta chyb, často nemáte tušení proč jste zemřeli, nepřátelé jsou často za hranou obrazovky ale stejně na vás mohou útočit, spojenci často provádějí akce které vás zraňují (jako je střílení nebo shazování bomb vaším směrem), ... mohl bych pokračovat dlouho. Budete skřípat zuby při každém podobném zážitku nebo když provedete nějakou nevratnou chybu (jako vsazení drahokamu do zbraně během bitvy, protože jste myší klikli v trochu špatném okamžiku - jaká skvělá vychytávka).

Celkové hodnocení: Výborná

Pokud se rozhodnete si hru zahrát, mám pro vás pár tipů:
* http://web.archive.org/web/2014022118163 ... com/Hammerfight_-_PC
* https://steamcommunity.com/app/41100/discussions/0/620695877279392886/
* pro snížení množství grafického smetí na obrazovce si ve hře nastavte kvalitu na 0.2 a také upravte Config.ini a nastavte GFX_RENDER_* na 'false'
* mezi režimem okna a plnou obrazovkou se dá přepínat pomocí Alt+Tab a zachytit nebo uvolnit kurzor ve hře lze pomocí Ctrl+G

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2013 v angličtině na Steamu).

Velice krátká hra, hlavní děj jsem prošel za 3-4 hodiny. V hlavním příběhu jsou zhruba 2 mapy, které mají střední obtížnost, všechno ostatní je hodně snadné. Druhá část příběhu (jakmile jste 'otestováni') je docela repetitivní a trošku nudná. Příběh je celkově zajímavý, ačkoliv jednoduchý. Humor v rozhovorech je příjemný, občas trochu levný. Finální titulky jsou hodně kreativní.

Po dohrání hlavního příběhu je dostupných 6 pokročilých map. Ty konečně představují lepší výzvu, trvaly mi cca další 2 hodiny.

Přijde mi, že hra mohla být mnohem zajímavější, pokud by se do ní přidalo více herních mechanik a/nebo typů objektů. Za pár dolarů ji mohu určitě doporučit.

Celkové hodnocení: Dobrá / Výborná

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2013 v angličtině na Steamu).

Tak jsem konečně dotáhl další vychvalovanou klasiku. Musím říct, že originalita ze hry jenom prýští. Hra několikrát totálně změní tvář, takže ačkoliv to začíná jako akční hra, tak postupně zjistíte, že hrajete realtime strategii a dokonce i závodní hru. Mišmaš žánrů se mi moc líbí, ačkoliv některé prvky často nejsou úplně propracované. Zároveň si zahrajete za 3 zcela odlišné rasy, což je super a hru to hodně ozvláštní, evokuje mi to např. Aliens versus Predator nebo Natural Selection 2. V misích s budováním báze zastáváte funkci jak velitele tak pěšáka, což mimo posledně zmíněnou hru připomíná i Sacrifice či Savage 2: A Tortured Soul. Všechno moje oblíbené hry, asymetrické strany a přecházení mezi velitelem a první linií mám strašně rád, takže Giants: Citizen Kabuto mělo našlápnuto určitě dobře. Musím tedy podotknout, že jsem hrál pouze singleplayer, v mulťáku by ten zážitek byl pravděpodobně ještě výrazně intenzivnější.

Graficky hra stále vypadá výtečně (měl jsem nainstalovaný komunitní patch 1.497). Příběh je velice jednoduchý a kdyby se bral vážně, tak by nestál za starou bačkoru. Hra se ovšem nebere vážně vůbec. Ze začátku zvažujete, jestli je ten jejich humor trapný nebo naopak tak přepálený, že je skvělý. Já se rozhodl pro druhou variantu, odhodil veškerá očekávání a po většinu času se dobře bavil (a to jsem suchar).

Herní mechaniky jsou poměrně jednoduché, ale s vysvětlováním si hra zrovna hlavu neláme, takže buď otevřete manuál, nebo občas pohledáte na webu (a taky dost často zkonzultujete netriviální sadu ovládání specifickou pro každou rasu). Hra nejde v misích ukládat, ale kupodivu mi to nijak extra nevadilo, protože jsou většinou poměrně krátké. Výjimkou jsou mise, kde se staví základna, ale na druhou stranu když prohrajete, tak další pokus už je pak výrazně rychlejší, protože máte představu, co a jak udělat, kde jsou nepřátelé, atd.

Moc se mi líbil přechod mezi hrou za vesmírné mariňáky a za Delphi (vodní víla). Mariňáci sice mají jetpack, ale ten vydrží velmi krátkou dobu, takže musíte dobře odměřovat vzdálenosti, a hodně času strávíte pevně na zemi. Když vám potom dá hra k ovládání Delphi, která se může jako duch přesouvat vzduchem na obrovské vzdálenosti, tak je to totální wow efekt. Najednou cítíte, jak vás předchozí třetina hry limitovala, ten šnečí pohyb, a vy jste teď volní jako ptáci, skáčete bez námahy po celé mapě. Výborné. Závody na vodních skútrech mě u Delphi docela bavily, až na ten finální, který byl podivně těžký a kde již bylo cítit, že toto není silná stránka hry. Zklamání jsem zažil u poslední třetiny hry (náplňově, časově ji sfouknete výrazně rychleji), kdy hrajete za obrovské monstrum Kabuta. Požírání nepřátel a boření budov bylo zábavné, a schopnost vypěstovat si z vajec děti to trochu ozvláštnilo, ale náplň mi zde přišla příliš naředěná. Kompletně zmizely filmečky mezi úrovněmi, které tam doteď pravidelně byly. Cíl mise byl vždy stejný, dojít do místa B a po cestě všechny zabít. Celkově to působilo dojmem, že autorům došel čas či peníze, tak za pár večerů spíchli poslední část hry. Škoda.

Celkově jsem se u hry dobře bavil, jen škoda některých nedopilovaných mechanik a hlavně poslední části hry.

Celkové hodnocení: Výborná

- Delphi, I'm your fa...
+ No, don't say it!
- I must! I'm ...
+ Wait!
- YOUR FATHER!!!
+ Blaaaarghhhh! (zvrací)
- It is all right to weep tears of joy, my child.

Velice povedené rozšíření základní hry. Moc jsem ocenil první část, kde hrajete za Terezu, a zažijete za ni jak každodenní rutinní práci, tak odlehčené diskuze a problémy vesnických dívek vábící nápadníky, až po trochu adrenalinu v nebezpečných situacích. Ke konci pak přijdou těžké nezapomenutelné drastické chvíle při nájezdu Kumánů. Vše je podáno uvěřitelným stylem a postavy se chovají velmi lidsky, jak již bylo zvykem v původní hře. Velice uspokojivé je, že se vám uzavře další smyčka příběhu, tzn. dozvíte se, co se dělo s Terezou jak před nájezdem na Skalici, tak poté, a jakým způsobem se pak setkala s Jindřichem. Velká spokojenost.

U druhé části, příběhu Johanky, mě původně docela rozladilo, že nehraji za Johanku, ale klasicky za Jindřicha. I úkoly mi přišly takové standardní, podobné základní hře. Když se člověk zamyslel, tak tam autoři poměrně dobře znázorňovali úděly rozličných žen, se kterými přijdete do styku (ale notak!), ale nepřišlo mi to nic zas tak zvláštního, co by si zasloužilo rozšíření. U kajícné pouti jsem pak nevěřícně kroutil hlavou a říkal si, že autoři fakt hodně přestřelili. Ale vyústění příběhu (to nehodlám spoilovat ani ve spoiler tagu, zahrajte si to a nechte se překvapit) bylo naprosto perfektní, a vymazalo to mé připomínky z předchozích několika hodin hry. Hraní za Jindřicha dávalo smysl právě kvůli tomu závěru. Ten byl překvapivě detailně a kvalitně zpracovaný, včetně několika možných variant zakončení, ve kterých se odrazily vaše předchozí rozhodnutí v tomto minidobrodružství (jen škoda, že autoři viditelně již neměli čas/rozpočet kvalitněji zpracovat čtvrtou, tak trochu tajnou variantu konce příběhu - když potají zavraždíte biskupa, přímo na pozemku kláštera).

Celkově jsou tedy oba příběhy výborné, jen ten druhý, Johančin, se pořádně rozjede až kousek před koncem. Jednoznačně mohu doporučit.

Celkové hodnocení: Výborná / Nářez

Pár krátkých dojmů z rozehrané a odložené hry. Dostal jsem se tak do třetiny, a pak jsem zjistil, že už se vlastně netěším, až příští den hru zase zapnu, tak jsem ji odložil.

Co mě hodně oslovilo byl styl vyprávění. Zatímco samotný příběh (co jsem viděl) mi přišel takový průměrný, tak hlas vypravěče a komiksová okna v noir stylu dávaly hře perfektní atmosféru, a ačkoliv ten styl byl dost možná způsobený omezeným rozpočtem, tak to hodnotím jako výborné rozhodnutí. Docela jsem se těšil, co bude v příběhu následovat.

Náplň hry mě však úplně neoslovila. Ze začátku to docela šlo, ale postupně mi přišlo, že běhám mezi šedými stěnami a střílím ty samé 4 panáky, pořád dokola. Rozumím tomu, že je to z velké části limitace tehdejší technologie, ale např. takový Half-Life (co vyšel o 2 roky dříve) nebo Mafia: The City of Lost Heaven (co vyšla o rok později) zvládly mít nápaditější souboje i prostředí. Přestřelky mi u Maxe přišly poměrně toporné (podobně jak u té Mafie). Člověk má docela oddálenou kameru, takže vzdálenější nepřátelé jsou poměrně malí. Není možnost přiblížit kameru mířením, což má za následek i to, že vám uprostřed obrazovky těsně pod zaměřovačem neustále zavazí hlava hlavního hrdiny. Alternativní režimy palby také nejsou, ačkoliv se to trochu kompenzuje dvojitým držením zbraní, např. dvojitá Beretta nebo dvojitý Ingram, což je maso. Také to zachraňuje bullet time, který jsem upřímně nečekal tak limitovaný (krátký, s dost omezeným opakováním). Je zábavný, ale nepoužíval jsem jej tak často, jak jsem očekával. Samozřejmě teď už je jiná doba, ale tehdy, dva roky po uvedení Matrixu, to musela být hustodémonskykrutopřísná kulervoucí herní vychytávka, což chápu :-)

Celkově tedy svoji únavu ze hry připisuji nudnějšímu prostředí a repetitivní akci bez dostatečného ozvláštnění. A také určitě tomu, že střílečky nejsou můj preferovaný žánr. Určitě jsem ale rád, že jsem si opěvovaný Max Payne vyzkoušel. Jen jsem se k němu měl dostat tak o 15+ let dříve. Oproti svému reálnému hodnocení hodně procent přidávám, protože by nebylo fér hodnotit staré hry dnešní optikou (zároveň se ovšem nedokáži vžít do svého mladšího já z roku 2001, abych věděl, jak by mě hra oslovila tehdy).

Celkové hodnocení: Výborná (v době vydání) / Nic moc (v současnosti)

Vladař a jeho mág vyvolají vaši duši z očistce a uvězní ji v nemrtvém těle, abyste jim sloužil jako loutka bez vlastní vůle, a plnil jejich úkoly. To vás docela naprudí. Když poslušně (jinak ani nemůžete) odcházíte plnit úkol, potkáte na hradě strážného.
Vy: Hej ty tam, potřebuju se na pár věcí zeptat.
Strážný: Odprejskni, s mrtvákama se nebavím!
Vy: Aha. V tom případě tě tu vykuchám a tvé vnitřnosti úhledně rozprostřu po podlaze.
Strážný: Ech, pane, co byste ráčil potřebovat vědět, pane?

První dojem byl výborný, přišlo mi osvěžující zahrát si za nasraného vzkříšeného válečníka, který se svou náladou netají, a rozhodně nehodlá jako nějaký dobrosrdečný blbeček (z každé druhé hry tohoto typu) běhat a plnit vesničanům úkoly. Hodlá splnit úkol, ke kterému ho oživovací kouzlo nutí, a přitom se ideálně pokusí zjistit, jak by se to kouzlo dalo prolomit, aby získal zpět svoji vůli. Bohužel dobrý dojem z nastavené nálady nevydržel dlouho, protože scénaristé si usmysleli, že Revenant bude v podstatě v každém rozhovoru mluvit úplně ve stejném stylu (nasraně a výhrůžně) a pak to nechali nadabovat člověka, který to úplně neuvěřitelně přehrává s důrazem na každé vyslovené slovo. Takže ona nálada se poměrně rychle zají.

Ale to byl pouze úvodní dojem, pojďme k samotné hře. Hned ze začátku mě oslovila grafika, velice se mi malovaný styl líbil. Postavy složené z pár polygonů už tak hezké nejsou, ale jde to. Bohužel se to celé hýbe v nízkých FPS (15?), takže statické obrázky vypadají lépe než hra v běhu, ale dá se to skousnout. Taktéž musím vyzdvihnout hudbu, je perfektní. Naopak práce s inventářem, předměty, kouzly, mapou, to je hrůza. Všechno je extrémně neohrabané, a bez kompletního přečtení manuálu bych nebyl schopen ovládat polovinu věcí.

Soubojový systém se mi líbil. Je mnohem taktičtější, než bývá v hack&slash zvykem, člověk musí uhýbat, hlídat si staminu u každé rány, rozhodovat se mezi několika druhy úderů, má komba, atd. Hru to dělá zajímavější a u soubojů s nepřáteli se člověk musí více snažit (a nepřátel nemusí být tolik).

Hru jsem nedohrál, ani zdaleka. Proběhl jsem několik úvodních lokací, a herní zážitek pro mě zabila kombinace několika faktorů - obnovování nepřátel, výhledu do stran, a fungování mapy. Herní obrazovka je extrémně přiblížená, fakt vidíte jen pár kroků kolem sebe (a to za předpokladu, že se v manuálu dočtete, jak schovat postranní lišty, jinak fakt nevidíte skoro nic). Zároveň máte mapu, ve které (velice hrubě) vidíte celý svět, rovnou odkrytý. To by se mohlo zdát jako usnadnění, ale není, protože tím pádem nevíte, kde jste již byli a kde ještě ne. Takže když něco hledáte, tak snadno můžete projít lehce kolem toho a nespatříte to, protože máte malý výhled. A mapu na orientační pomoc si nemůžete dovolit nechat otevřenou, protože byste měli herní výhled ještě menší :-) Mapa samozřejmě nejde oddálit tak, jak by to bylo potřeba (rozlišení hry to ani nedovoluje) a posouvání mapy je za trest. A teď do toho započtěte fakt, že nepřátelé se téměř okamžitě obnovují. Takže zabijete potvoru, poodejdete pár kroků, za 10s se vrátíte zpět, a ona tam opět stojí. Až dost váhám, jestli to není nějaký bug způsobený dnešními rychlými procesory nebo tak něco, ale nepodařilo se mi k tomu nic na netu najít. Každopádně procházení světa je takto o to horší, protože chodit kolem a kolem je extrémně únavné, když se vám každých pár kroků hned všichni nepřátelé obnoví. Jako příklad můžu uvést vchod na hřbitov hned v úvodní lokaci, který hlídá silná potvora - Styxx. Udolám jej, vejdu na hřbitov, a o pár kroků dál je márnice hlídaná dvěma velkými pavouky. Začnu couvat, a nacouvám do Styxxe, který se tam samozřejmě mezitím obnovil. Po smrti a loadnutí tentokrát lákám pavouky na trochu jinou stranu. Povede se mi vytáhnout jen jednoho, tak ho trošku odvedu, zabiju ho, a jdu pro toho druhého - ale ejhle, oni jsou tam opět oba dva. Než jsem toho jednoho zabil a došel zpět, opět se tam obnovil. Možná je to bug, možná to tak má být, ale je to šílené. Herně (soubojově) jsem to dokázal ustát a poradit si, ale v kombinaci s nízkým výhledem a špatnou mapou to byl pro mě příliš frustrující prvek, který jsem nedokázal překousnout.

Škoda, ze začátku Revenant opravdu pěkně navnadil. Bohužel, v současné době už jej ale nepovažuji za dostatečně hratelného, kvůli některým technickým omezením, některým designovým volbám, a poměrně těžkopádnému ovládání rozhraní.

Celkové hodnocení: Dobrá (v době vydání) / Nic moc (v současnosti)

V rámci toulek po herní historii jsem rozehrál i LOTR BFME, avšak vyměkl jsem a nedohrál jsem to. Spíš než komentář toto bude soupis pár osobních poznámek a dojmů.

První mě praštil do očí technický stav a UI. Krásné, filmové, extrémně nepraktické menu se zdlouhavými efekty. Perfektní animace postav, např. při najetí těžkou jízdou do skupinky nepřátelských kušiníků, kteří se rozletí na všechny strany, nádhera. Zároveň tvrdé zamčení hry do 30 FPS, klaustrofobicky přiblížená kamera, a velmi špatné nepřemapovatelné klávesové zkratky. Tato hra je prostě hrou rozporů.

Hra velice vytěžila z možnosti půjčit si assety z filmového zpracování. Náhledy na části filmu, když se člověk pohybuje skrz mapu Středozemě, dodávají hře šmrnc. Zároveň má hra výtečnou kvalitu zvukových efektů, dabingu a hudby, opět díky filmu. Hlášky, které hrdinové trousí během hraní, opět velmi oživují a pozvedávají kvalitu zpracování. A aby to vše opět nebylo příliš skvělé, tak vám autoři hry nedovolí zapnout titulky, pokud hrajete v angličtině...

Moc pěkné bylo střídaní stran, za které v kampani hrajete. Stejně jako ve filmu se hra přepíná mezi lokacemi a jejich aktéry, mise jsou různorodé, nepociťoval jsem žádnou repetitivnost, která u RTS snadno nastává. Pozitivně mě také překvapilo, že hra na střední obtížnost nebyla na první zahrání vůbec jednoduchá - žádný casual titul, jak by mohl člověk u filmové značky očekávat. Naopak, někde v půlce kampaně začalo dost přituhovat. A tam mě taky bohužel hra ztratila, protože jsem měl pocit, že prohrávám spíše kvůli kameře a děsným/chybějícím klávesovým zkratkám, než že bych byl takovej trotl.

Samozřejmě beru v potaz, že hra je 15 let stará, a všechny výčitky nejsou fér. A samotné LOTR univerzum je zajímavé a hra (až na nedostatky) je kvalitně zpracovaná. Ovšem nyní mě již nepřesvědčila, abych do ní investoval potřebných 30+ hodin, a proto zůstalo jen u částečné degustace.

Celkové hodnocení: Výborná (v době vydání) / Dobrá (v současnosti)

Stejně jako u prvního dílu jsem se nedokázal donutit hru dohrát. Sepisuji tudíž alespoň dojmy z rozehrané verze.

Rukopis Petera Molyneuxa, autora božských her, se nezapře. Už první díl mi přišel jako výborný nápad, alespoň na papíře. Malý ostrov s domorodými obyvateli, kde veškerou interakci zařizujete svojí božskou rukou, a máte k dispozici svého pozemského mesiáše/avatara/božské stvoření (ve formě přerostlého zvířete). Bohužel jsem se nikdy nebyl schopen prokousat extrémně volnou strukturou hry (hodně sandbox, málo naznačování, co je teď potřeba udělat) a hodně neprůhlednými mechanikami ohledně chování vašeho zvířete a potřeb obyvatel.

Ve vysvětlení mechanik udělal druhý díl výrazný posun kupředu. U vesničanů vidíte, co je nejvíce trápí, co jim nejvíce chybí, jak jsou šťastní, atd. U zvířete zase úplně přesně víte, jestli jej aktuálně chválíte/káráte za to, jestli udělalo bobek do pole nebo hodilo kamenem. Můžete tak mnohem lépe vytvořit personalitu svého avatara. Tato část hry prošla tedy velkým zlepšením a udělala ji pro mě hratelnou. Ačkoliv nejasnosti se v některých oblastech pořád najdou.

Částečnou nevýhodou vyjasnění mechanik je to, že se ve hře dost značně začaly objevovat různá menu a podobné uživatelské prvky. A hodně z nich nejsou nějaké pěkné stylizované, ale tak trochu škaredé základní lišty a ovládací prvky jak z operačního systému, což mě poněkud vytrhávalo z mé božské meditace.

Co zůstalo z prvního dílu je velmi pozvolné tempo hry, bez výrazného spádu a bez vedení hráče k tomu, co teď má dělat a proč. Což může přijít spoustě lidem perfektní, ale mě to bohužel poněkud uspávalo. Budujete si ty svoje políčka a baráčky, učíte svoji příšerku co má a co nemá dělat, pořád dokola zajišťujete základní požadavky lidí, protože neustále chybí další domovy, nebo dochází jídlo, nebo jsou lidi přepracovaní a chtějí relaxovat, nebo více spát, a hodiny ubíhají. Občas vám k hradbám přijde nepřátelská jednotka, té se zbavíte, a jdete zpět k rozvíjení města. To děláte tak dlouho, až svoji impozantností přesvědčíte zbytek ostrova, že chce k vám imigrovat (alespoň při hraní za dobrého boha), mise ukončena.

Při vybrání dobrého přístupu mi taktéž přijde, že je hra příliš statická. Vy sice vidíte celý ostrov, ale celou dobu sedíte na jednom malém cípu, a nikam se nehýbete. Váš rozsah působnosti se dá lehce rozšířit, ale jen minimálně. Takže se vlastně do zbytku ostrova vůbec nepodíváte (s výjimkou pár vedlejších aktivit), a skoro by tam ani nemusel být. Hraním za zlého boha si ten ostrov aspoň projdete s armádou, obsadíte cizí vesnice (o které se pak staráte, tzn. sdíráte je na kost) a je tam tak nějaký fyzický posun vpřed.

Celkově mě tedy hra v podstatě bavila, a lépe jsem ji rozuměl než jedničce (ačkoliv kvůli výrazně většímu UI ztratila částečně na své magičnosti), ale nedokázala mě udržet. Škoda, Dungeon Keeper to dokázal a jak. Na druhou stranu, ten jsem hrál v době vydání a tohle o 15 let později, takže takové srovnání není úplně fér.

Celkové hodnocení: Výborná (v době vydání) / Dobrá (v současnosti)

Jedna z mála her, co mě na mobilu vážně nadchla. Mobilní hry se buď blbě ovládají (protože prsty), nebo člověk švidrá na malé objekty na malé obrazovce. U Railways ani jedno neplatí. Na mobilu vidíte celou herní plochu, obrazovka se nikam neposunuje ani nezoomuje, ale i na menších mobilech je velikost zcela dostatečná. Všechny objekty na obrazovce jsou příjemně veliké. Prstem přepojujete vlaky mezi kolejemi, což je poměrně přesná interakce. Hraje vám přitom veselá hudba, která mi připomněla (spolu s hektickým stylem hraní) Overcooked!. Obtížnost je výborně vybalancovaná, tzn. vyšší než je obvyklé, a donutí vás to několikrát opakovat každou úroveň, ale máte pak příjemný pocit uspokojení z vlastních schopností, až se vám podaří odnavigovat vlaky v úrovni bez zaškobrtnutí a o vlásek odvrátíte několik hrozících srážek. Asi i díky dobře nastavené obtížnosti mi přišla hra opravdu hodně zábavná. Přijde mi, že autorům se podařilo krásně vystihnout esenci mobilní hratelnosti, tak jak by měla vypadat. Railways mohu vřele doporučit.

Celkové hodnocení: Výborná

Hodně mě zaujal trailer, ale při hraní hry přišlo zklamání. Všechno to pořád vypadá skvěle, a estetika je určitě nejsilnější část tohoto díla. Ale bohužel hratelnost je dost minimální. V každé části těla máte udělat nějakou drobnost, jako pohnout pákami, otočit kolem, ve správném pořadí nebo frekvenci pomačkat čudlíky. Až na výjimky je všechno strašně primitivní. Občas se budete muset trochu zamyslet, ale spíše nad tím, co po vás tvůrci chtějí, než jak to provést. Ze začátku na mě dýchal tak trochu Byl jednou jeden život (i ten příběh v pozadí je hodně podobný - nakonec, oboje je to francouzské, takže inspirace tam mohla být snadno), a říkal jsem si, že by to mohlo být třeba poučné pro děti, jak funguje lidské tělo. Mohlo, ale asi až pro větší, protože musí pochopit analogii lidských orgánů na různá ozubená kola a písty. Celková doba hraní cca 1-2 hodiny.

Celkové hodnocení: Dobrá (pokud si užijete estetiku), jinak Nic moc

Stardew Valley jsem hrával na tabletu cestou do práce a z práce. Pak přišla pandemie a hodila mi do toho vidle. Doma už pak na to nebyl čas. Ve hře jsem mohl strávit odhadem tak 15-20h. Nemám tudíž ani zdaleka "dohráno", a moje farma je chudá příbuzná vedle obrázků farem z Internetu. Ke hře se už ale asi v dohledné době nevrátím, tak alespoň sepisuji svoje dosavadní dojmy.

Samotný koncept hry "utíkáte z korporátu na venkov, kde si ve vesnické komunitě můžete v klidu pěstovat plodiny a relaxovat u toho" mi přijde výborný. Nikdy jsem nebyl moc na relaxační hry, ale tady to brnká na pěknou strunu. A kdybych byl v jiné než současné životní situaci (aka "děti"), tak možná tím ty desítky hodin doma strávím a relaxuji u toho. Mě se to bohužel moc nedařilo, jak má člověk omezený čas, tak se snaží být efektivní, a to je protipól relaxace. Tudíž jsem se snažil počítat, kdy se ještě vyplatí kupovat semínka tuřínu a kolik, a kdy přejít na pěstování dýně, a jak maximalizovat zisk, atp (což je zároveň i moje min-maxovací obsese). A pak mě v této relaxační hře stresovalo, jak strašně krátký je zde herní den, a kolik jsem toho ještě potřeboval stihnout :-) Takže tady mám rozpolcené dojmy, ale není to chyba hry.

Opravdu hodně se mi líbila grafika. Ne každý pixel art považuji za pěkný, ale tady je excelentní (minimálně na tabletu tak vypadal), a barevná kompozice je velmi příjemná. To stejné můžu říci o hudbě, velice pozitivní, jednoduché, příjemné melodie perfektně zapadající do tématu hry. Z hudby jsem měl pocit návratu do 90. let (evokovalo mi to např. Theme Hospital), kdy takovéto hravé a pozitivní melodie bývaly zdá se mi častější.

Hře toho nedokáži moc vytknout. Občas jsem narazil na UI, které nebylo zjevné, např. jsem si musel vyhledat jak dát někomu dárek nebo jak přesunout truhlu, protože mi to hra nedala nijak najevo. Ale to jsou drobnosti. Zásadní rozpor tedy zůstal pouze v tom, kolik času hra potřebuje, a kolik jsem měl k dispozici já, což mi neumožnilo si ji pořádně užít. Třeba si ji ale pustím v důchodě v nějakém emulátoru... :)

Celkové hodnocení: Výborná

Upřímně, nečekal jsem, že mě KCD tak nadchne. Týmu Warhorse se povedlo stvořit unikátní dílo, za které opravdu nemusí stydět. Nešli s mainstreamem a KCD obsahuje spoustu netypických a často i kontroverzních prvků. Hře to podle mě pomohlo, aby byla jiná, a tak zajímavější. Samozřejmě není nouze ani o chybky a chyby, a to i 2 roky po vydání.

První věc co ocením, je zasazení. Historicky přesný středověk bez magie je v tomto žánru unikátní, a to i kdybych nepočítal zasazení do českých zemí. Něco jsem se díky tomu naučil, ale hlavně to zformovalo příběh i herní mechaniky směrem, který jiné hry nemají. Už jenom u questů si člověk uvědomí, o kolik jednodušší je nasázet hlavní a vedlejší questy, když můžete využít skřítků, upírů, či magických artefaktů. Tady musí být všechno zakotvené v realitě, navíc celkem chudé (ve středověku moc věcí lidé nevlastnili, a všechno to jsou základní věci typu kladivo a kůň, žádné pokročilé technologie). Vymyslet haldu zajímavých questů v tomto prostředí není žádná sranda.

Další poklona přichází za snahu o živoucí prostředí. Lidé nepostávají jako panáci na jednom místě, mají své životní cykly, a na pozadí probíhá velké množství simulací, aby hra reagovala na nepředpokládané situace. Samozřejmě z toho vyplývají i všemožné chyby a nedotaženosti, ale když se procházíte po hradě a okolí, tak máte pocit mnohem živějšího místa, než ve hrách obvykle bývá. A také můžete simulací využívat, jako když otrávíte banditům v kempu kotlík s jídlem, protože víte, že se ráno všichni půjdou nasnídat. A pak už jen přijdete posbírat vybavení.

Moc se mi líbilo, jak byla hra veskrze přízemní. Jste syn kováře, žádný vyvolený, snažíte se přežít a dostát cti u svého pána, nikoliv zachránit svět. Náplň jak hlavních tak většiny vedlejších questů byla taková obyčejná, lidská, uvěřitelná. Stejně tak rozhovory s postavami mi přišly realistické a lidské. O dost jiné, než vidíme v jiných hrách. Tady se opět povedlo KCD odlišit se v pozitivním smyslu.

Samotné RPG mechaniky se mi líbily, byly pestré a zajímavé (v kolika hrách se můžete zlepšovat v alkoholismu?), ale některé schopnosti byly poněkud grindovací, což je škoda. Co mě hodně nebavilo, byl systém vrstveného oblečení. Zpočátku to znělo perfektně, ale pokud chtěl člověk oblečení opravdu řešit (např. mít sadu oblečení/zbroje pro boj, sadu fajnového oblečení do města pro udělání co nejlepšího dojmu na lidi, a sadu tmavého tichého oblečení pro plížení a kradení), tak micromanagement v inventáři dosahoval neúnosných mezí. 4 vrstvy oblečení horní části těla, 4 vrstvy oblečení spodní části těla, 3 vrstvy pokrytí hlavy, atd. To všechno se může různě překrývat a interagovat spolu (hlučnost, viditelnost). Nepomáhal tomu ani inventář, který je sice krásný, ale v mnoha ohledech nepraktický. V dalším dílu bych jednoznačně ocenil redukci množství vrstev oblečení.

Questy byly vystavěné dobře, a nechyběly zajímavé zvraty. I když závěr hry byl pro mě dost antiklimatický, cítil jsem se jako u seriálu, kdy uprostřed napínavého děje naskočí titulky, a počkejte si týden na pokračování. Až na to, že tady se bude čekat roky. Hodně jsem ocenil oddělení vedlejších questů od "aktivit", což byly povětšinou různé fetch questy. Proti těm nic nemám, občas se hodí, když si člověk chce vycvičit lovení nebo kradení, tak aspoň si u toho vydělá něco navíc a má k tomu kapku příběhu. Ale jejich oddělení je výborná věc - když člověk zrovna nechtěl, tak věděl, že tím nemusí ztrácet čas a o nic nepřijde. Ačkoliv pár základních fetch questů se proplížilo i do sekce vedlejších questů. U questů jsem dále oceňoval, že často nevedly hráče za ručičku a naopak vyžadovaly zapojení mozku. Občas jste museli něco najít, a žádná šipečka neukazovala k cíli, naopak jste se museli navigovat podle instrukcí, co vám někdo sdělil. Občas jste museli něco logicky odvodit z přečtené knihy, nebo dokonce zapamatovat si písničku. Občas se vás někdo zeptal na informaci, kterou jste zaslechli v rozhovoru dříve, ale neměli ji zapsanou, a bylo na vás, jestli jste dávali pozor. Super.

Líbila se mi komunikace s postavami, kdy jste je mohli přesvědčovat výřečností, charismatem či zastrašením, a zpočátku (dokud/pokud jste si neodemkli konkrétní schopnost) jste netušili, jak je daná postava v těchto oblastech odolná. Museli jste zapojit mozek a odhadnout to z jejího postavení/okolností. Super.

Jak přesvědčování, tak další mechaniky (reputace, smlouvání, šacování, atd) nabízely největší herní zážitek ze začátku hry, dokud jste vůbec netušili, jak věci fungují, neměli jste pomocné schopnosti, a neprohlédli jste číselné systémy v pozadí. Postupně s vašimi zkušenostmi se to překlopilo ze zážitkové více do herní roviny, a už to nebylo tak silné. Ale to se samozřejmě dá očekávat. U těchto mechanik mám ale výtku, že často byla jejich prezentace poměrně matoucí. Například při rozhovoru uvidíte zprávu "Reputace ztracena", ale myslí se tím u dané postavy, v aktuální vesnici, ve městě odkud postava pochází, nebo něco jiného? Nebo vás prošacuje stráž a zabaví vám kradené předměty, ale už vám hra neřekne, které to byly (a vy už nemáte, jak to zjistit). Tohle mi zavánělo horečnatým vydáním, kdy nebyl čas dodělat do konce některé zásadní prvky.

Z kontroverzních mechanik jsem si myslel, že mě bude neuvěřitelně vytáčet systém ukládání. A neštval (nijak extra), dohrál jsem to až do konce bez instalace modu, který by mi umožnil ukládat kdykoliv. Jenom jsem teda často uléhal do postele, kde se ukládala hra. Přispěl k tomu i fakt, že hra mi za celou dobu nespadla (jinak bych quicksave zprovozňoval hned), a ve hře byla možnost Save&Exit, což při vydání nebyla (v té době bych to tedy hrát nemohl, a chápu rozhořčení z tehdejších recenzí). Co mě ale hodně vadilo byl systém únavy a spaní. Únava samotná není problém, ale nutnost najít konkrétní schválenou postel považuji za jednu z největších prohřešků hry. Hodně často se mi stávalo, že jsem byl v nějaké malé vesnici, kvůli questu se posunul/uplynul čas, mě se začaly klížit oči, a já nebyl schopen najít v celé vesnici jediné lůžko, kde se dalo vyspat. Samozřejmě že tam bylo plno laviček, seníků a podobných míst, ale vývojáři mi nedovolili ani na jednom z těchto logických míst si lehnout. Všude kolem les, kde se lehnout nedá taky, protože spaní pod širákem asi ve středověku neexistovalo. Mojí jedinou záchranou v druhé polovině hry byla schopnost, která vám silně zredukuje hlad a únavu. Najednou se mi zážitek ze hry zlepšil o 100%, a já si uvědomil, jak obtěžující pro mě bylo neustále řešit jídlo a zejména spánek. Místo správy měřáků jsem si začal více užívat obsah hry.

Do kontroverzních mechanik se dá jistě zařadit i bojový systém. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem pochopil, co se při boji doopravdy děje, a než jsem začal být trochu schopný. I tímto jde KCD proti proudu. Ale osobně se mi soubojový systém strašně líbil. Tak plynulé a zajímavé souboje na blízku chladnými zbraněmi jsem ještě nikde neviděl. Působily velmi přirozeně, i když člověk dlouho netušil, jak na ně. Stejně tak až do konce hry měl člověk problém při boji proti více nepřátelům, což zachovává snahu o realističnost. Jedinou výtku mám k příliš agresivnímu přichycování kurzoru na nepřátele, což nejvíce komplikovalo právě souboje proti přesile, až měl člověk pocit, že spíše bojuje s UI než s nepřáteli.

Nedá mi to a musím si ještě rejpnout do českého překladu. Zrovna u české hry mě překvapuje, že překlad mi přišel dost podprůměrný. Není mi úplně jasné, proč máme v češtině "questy" a "perky", ale to je to nejmenší. Samotný překlad se na hodně místech zcela odchýlil od toho, co postavy ve skutečnosti řekly v angličtině. Případně to vypadalo, jako by české titulky byly z nějaké prvotní verze dialogu, zatímco namluvení bylo z verze novější. Při vybírání odpovědi (které jsou ve formě útržků, nikoliv plných vět) byly některé útržky nesrozumitelné a matoucí, případně zcela zavádějící. Pravidelně jsem si musel na webu najít video stejné konverzace v angličtině, abych pochopil, co která volba má znamenat (v angličtině to bylo mnohem více zjevné). To mi přijde u české hry smutné.

A na konci musím ještě pochválit grafické ztvárnění. Ačkoliv je hra hodně náročná na výkon, tak venkovní lokace vypadají naprosto úchvatně. Navíc je příroda viditelně česká, což způsobuje hřejivý pocit známosti a v lesích a na loukách se cítíte jako doma. Takhle krásně ztvárněnou českou krajinu nikde jinde nenajdete. Povedla se i architektura středověkých hradů a vesnic, vše působí velice reálně. Slabší je ztvárnění obličejů postav a synchronizace rtů při mluvení, ale to se asi s českým rozpočtem bohužel dá očekávat.

Abych tuhle slohovku shrnul, tak KCD jsem si velice užil (dokončil jsem hru téměř na 100% včetně vedlejších questů), a hra se pokusila daný žánr posunout v mnoha oblastech kupředu pomocí používání nekonvenčních přístupů. Zároveň necílila na masové publikum a nebála se občas udělat věci složitější a zajímavější. Ne vždy to vyšlo, ale určitě to z ní udělalo výjimečný titul zasluhující vaší pozornosti. Hra je pořád trochu zabugovaná (i když občas jen špatně něco vysvětluje), ale čas od vydání ji velice prospěl a je perfektně hratelná. Pokud chcete nové netradiční zážitky (oproti klasickým RPG), tak ji určitě doporučuji vyzkoušet.

Celkové hodnocení: Nářez

Chuchla jsem koupil na tablet pro moji tříletou dcerku (ovládal jsem to povětšinou já). A v tomto ohledu hra nezklamala, protože zábavné skeče jí často způsobovaly záchvaty smíchu. Ačkoliv ideální cílová skupina začíná asi o něco výše, odhadl bych tak 5+ let. Hra obsahuje často totálně nesmyslné reakce, které nelze dopředu odhadnout, ale působí hodně zábavně (soudě dle mého dítěte, já jsem suchar co se maximálně pousměje). Z mého pohledu jsou až moc nesmyslné - očekával jsem mírnou logiku, jak se dobrat k výsledku, a občas je to potřeba, ale hodně často jde pouze o proklikání všech kombinací, až najdete tu správnou. Hra tady zjevně není cílená na standardní hráčské publikum. Trochu mě překvapilo, že ne všechny skeče jsou vyloženě zábavné, ale některé vybrané scény mají lehký nádech krutosti či hororu. Takže s tím dětským zaměřením to není tak jednoznačné, ale tím spíš mám problém identifikovat cílovou skupinu (na druhou stranu, takovej Tom a Jerry je 100x surovější, a taky je pro děti, takže možná se nad tím moc zamýšlím).

Hra je delší než jsem čekal, vydržela nám na hodně večerů, což je fajn. Obsahuje občasnou minihru, která poskytuje zpestření, ačkoliv u jedné z nich jsem skřípal zuby (a už jsem radši zapomněl, která to byla). Hodně se mi líbila (z pozice dítěte) jedna ze závěrečných scén, kdy si můžete kombinacemi lektvarů vytvářet vlastní variace příšerek, to dceru hodně bavilo, mohlo tam být takových scén více. Když jsme u těch příšerek, trochu mi vadilo, že většina z nich byla velice abstraktních, takže se nedalo říct "tohle připomíná zeleného hrocha" a "tohle připomíná žlutého čápa". Hlavní Chuchlův parťák je fialové stvoření na pomezí myši, sysla a ježka, a těžko se tak o něm mluví jinak než "ta fialová potvora".

Pro dospělé bych Chuchla moc neviděl, protože tam herní náplně moc není. Konečné hodnocení za mě tak 60%. Za moji dceru odhaduji tak 80%, takže celkově dávám průměr, 70%.

Celkové hodnocení: Dobrá (pro dospělé) / Výborná (pro děti)

Zjednodušená hack-and-slash pro mobilní hráče. Všechno je uzpůsobené tomu, že neustále můžete běžet vpřed a nemusíte se zdržovat nebo namáhat mozkové buňky. Jeden automatický útok, pár kouzel. Z RPG mechanik pouze vybavení (zbraň/zbroj/helma) s pár čísly. Questy na pár řádků, není nutné číst, o nic nepřijdete. Všechny se řeší shodným stylem dojdi někam/zabij příšery nebo obojí. Ve questech se neztratíte, šipečka vždy ukazuje přesně kam jít. Ukládat se dá jen ve vesnici, ale nikdy od ní nejste dál než pár minut. Dungeony taktéž trvají max několik minut.

Přes všechno tohle zjednodušování (nebo možná právě proto) je hra na mobilním zařízení poměrně dobře hratelná. Ačkoliv nemáte pocit, že hrajete nějaké mistrovské dílo, tak "ještě splním tento quest / ještě projdu tuto jeskyni a půjdu spát" prostě funguje. Možná tomu přispívá ta infantilní grafika a občasně povedené slovní hříčky (které jsem ovšem rychle začal ignorovat). Hra je překvapivě dlouhá (na mobilní poměry). Naštěstí ne příliš.

Všechno je to takové... zjednodušené. Na ukrácení času nebo bezmyšlenkovité odreagování poslouží dobře.

Celkové hodnocení: Dobrá / Výborná

Hra se rozdávala zdarma, tak proč to nezkusit. Hraní na mobilu je pohodové, menší obrazovka nevadí (pokud teda nehodláte hledat všechny skryté drahokamy abyste si odemkli obleček, to mě vůbec netankuje). Je to tahové, takže pro mobilní hraní ideál. Do Lara Croft prostředí je to napasované pěkně, různé rozvaliny a kobky, propadla, valící se kameny, nebezpečná zvířata. Čekal jsem casual logickou hru, ale některé úrovně mě příjemně překvapily potřebou slušně zapojit mozkové buňky. A z nalezeného řešení jsem pak měl radost, takže motivaci hra zvládá dobře. Přes všechna tato pozitiva jsem došel jenom něco za půlku hry a pak už to odložil a nedohrál, přestalo mě to bavit. Přišlo mi, že se hra příliš opakuje. Takže za mě příjemných 60%.

Celkové hodnocení: Dobrá