Jednohubka na záchod. Koncept je pěkný, ale nedotažený. Hře chybí dostatečná výzva nebo hloubka. Sice obsahuje 50 úrovní, ale dohrajete je pravděpodobně za hodinu, možná méně. Líbilo se mi, že se postupně objevilo pár nových mechanik, ale bylo jich málo na to, aby člověk musel zapojit mozkové buňky. Uvítal bych pár dalších prvků. Například mě napadlo, že by se dalo hrát s časováním, kdy by bylo nutné vytáhnout více háčků naráz, nebo rychle po sobě, aby se jinde nezasekly. Bohužel reálných úrovní je tak posledních 10, a ty na žádné obtížnější prvky nespoléhají, je tam jen hodně zašmodrchaných drátů.

Celkové hodnocení: Dobrá

Ideální vzdělávací hra pro malé dítě. Moje tříletá dcera je nadšená. Prostředí je pěkně nakreslené, živočichové jsou interaktivní, je to slušně nazvučené. Na tabletu to zvládne ovládat i dítě. Ačkoliv samozřejmě dcera dávno zná zeleninu na zahrádce nebo zvířata v lese, tak to, že může kolem toho chodit s myškou a interagovat s věcmi je pro ni nové a zajímavé. Občasný encyklopedický zápisek jí přečtu a vysvětlím já. Celkově velká spokojenost s nákupem. Chtělo by to samozřejmě ideálně více prostředí, více zvířátek a rostlin, více všeho. Aktuální obsah je však odpovídající ceně, takže za mě určitě palec nahoru, inteligentní naučná zábava pro vaše malé dítě.

Celkové hodnocení: Výborná

Po asi 3/4 roce hraní na tabletu na cestě do práce a z práce jsem konečně BG2 dohrál. Vůbec poprvé, původní hru jsem na PC nehrál (což je zpětně dost škoda). I po těch letech mi však BG2 perfektně sedlo do noty. Výborný hlavní příběh, zajímavé vedlejší questy, fantasy prostředí, dobré postavy společníků. Bylo to dlouhé (mám kompletní průchod Shadows of Amn včetně zřejmě všech questů; na Throne of Bhaal už asi bohužel nedokážu najít další čas), ale opravdu výživné.

Dost těžko se mi vybírají konkrétní věci, co bych vyzdvihl, protože ta hra je prostě celá výborná. Ale snadno dokážu vypíchnout těch pár věcí, co mě vadilo/unavovalo. Tak zaprvé, pravidla AD&D 2.5 jsou složitá, matfyzáci sobě (a to se svým vzděláním k nim nemám daleko). Za to hra nemůže, ale odráží se to v ní. Zadruhé, za co už může více, je málo vysvětlivek, co se aktuálně děje a jak to vyřešit. Máte na postavě negativní efekt, ale vůbec nevíte, co dělá, jestli se potřebujete zbavit, jestli stačí počkat a zmizí sám. Nepřátelský kouzelník má kolem sebe barevnou bublinu jako štít, ale vy nevíte, co to je zač, a jak ji tudíž zrušit. Často má kolem sebe takových ochran několik a musíte je prolomit ve správném pořadí. Dělá to hru hodně nepřístupnou. Zatřetí bych pojmenoval jako "příliš mnoho všeho". Ke konci mě hodně unavovalo, že mám k dispozici asi 200 kouzel, které potřebuji znát a pamatovat si, abych mohl bojovat efektivně. Tahal jsem s sebou strašně moc vybavení typu kouzelné šípy/šipky do kuše/házecí šipky/kameny do praku/lektvary/magické hůlky v desítkách variant, které mi bylo líto nevzít/prodat (někdy se můžou hodit!), ačkoliv pro slabé nepřátele jsem je nepotřeboval, a na silné nepřátele nefungovaly, a tak se stále jen hromadily. Teď budu za heretika a lidé mě budou chtít upálit, ale parta 6 postav mi přijde příšerně velká (moc managementu ve všem), a ve 3-4 postavách by se mi hrálo mnohem pohodlněji (což jsem samozřejmě takto hrát mohl, ale na první zahrání to málokdo udělá, protože vám to zvyšuje obtížnost a vůbec netušíte, co vás čeká). Jako poslední bod bych mohl ještě řešit UI, ale je to stará hra a beru to tak (díky bohu za některá vylepšení v Enhanced edici jako např. konec pixel huntingu). Na tabletu bylo dost nepříjemné pracovat s kouzly, takže jsem v partě měl jen 2 čistě kouzlící postavy, a kouzla jsem sesílal, jen když to bylo nutné.

Sice jsem vyjmenoval některé otravné aspekty, ale není to nic, co by nebylo běžné u her tohoto typu. Mé celkové hodnocení myslím mluví za vše. Hru jsem si opravdu užil, a rád jsem si doplnil herní vzdělání zrovna s BG2. Pokud překousnete občasnou potřebu studovat AD&D pravidla na webu, tak je BG2 stále výborně hratelná.

Celkové hodnocení: Nářez

Jestli mi nějaká hra evokuje spojení "umělecká adventura", tak je to tato. Grafika je na rok vydání moc pěkná, a celý příběh a průběh hraní je takový klidný, magický, tajuplný. Ze začátku jsem měl LOOM ve škatulce "někdy vyzkoušet", ale pak jsem si pustil LOOM Audio Drama (bohužel není součástí digitální distribuce na GOG, ani přímo ve hře, musíte si na to přijít zjistit sami) a byl jsem plně zaháčkovaný. Ono audio je jakýsi prolog ke hře a bez poslechnutí fakt hru nehrejte, protože obsahuje zásadní uvedení do světa a příběhu.

Příběh prologu, kde existují různé cechy s různými schopnostmi, mi hodně evokoval knihu Zrada, ale to jsem si uvědomil, až když jsem uviděl jméno Orson Scott Card v závěrečných credits (nicméně údajně na hře nepracoval a jen poskytl pár připomínek). Příběh samotné hry už potom zas tak odzbrojující není, je to poměrně jednoduché a klasické "zneškodni záporáka", a přičítám to tomu, jak je hra krátká a v jaké době vyšla - technologie jim prostě neumožnila nacpat do hry spoustu zajímavého děje. Co se mi ovšem moc líbilo, je to, s jakou nebývalou vnitřní logikou funguje kouzlení (či tkaní) v popsaném světě. Svět je jako koberec, skládá se z nitek, které se proplétají. Cech tkalců umí tyto nitky tkát, a ovlivňovat tak věci kolem sebe. Tkaní a hudba jsou příbuzné záležitosti, vždyť roztočení špulky příze s určitou frekvencí samozřejmě vydává tón. Proto ve hře tkáte pomocí krátkých melodií. A pokud máte správně trénovaný sluch a dáváte pozor, tak můžete světu kolem sebe naslouchat a naučit se nové tkací melodie pozorováním - proto vás téměř prázdná kapající nádoba naučí kouzlo vyprázdnění nebo zírající noční sovy naučí kouzlo noční vidění. A většinu kouzel lze obrácením melodie i odkouzlit - danou nitku rozplést. Všechno je to takové přirozené a elegantní.

Samotná hra je výrazně jednodušší než adventury starého kalibru, co jsem měl čest hrát (např. Discworld). Díky tomu, že nemáte inventář, a interaktivních prvků není mnoho, tak je kombinatorika "co všechno tu lze vyzkoušet?" výrazně příznivější. I tak jsem samozřejmě sklouznul k návodu, protože jsem sketa a nemám čas na řešení zákysů. Ale troufám si tvrdit, že LOOM by mohla být jedna z mála adventurních her, které bych byl asi schopen dohrát bez návodu, kdybych si s ní pár dní lámal hlavu (ne že by tam nebyla těžká místa, ale v rámci možností je vše logické).

Celkově tedy výborný umělecký dojem, perfektni audio prolog, zajímavý svět, rozumná obtížnost, ale i krátký a poněkud primitivní příběh ve hře. Velká škoda, že slíbená dvě pokračování z plánované trilogie byly zrušeny.

Celkové hodnocení: Výborná

Levná napodobenina Grimrocku, s rozpočtem zřejmě nižším než The Keep, a některými nepřáteli okopírovanými z Warcraftu. Nebylo to úplně špatný, a zřejmě mě to bavilo i víc než zmíněný Keep, který trpěl špatným designem úrovní i herních prvků. Tohle je hodně standardní Grimrock-styl. Ale zároveň nic výrazně zajímavého a propracovaného.

Hra je kratoučká a ze začátku jsem byl pozitivně naladěn. V pozdějších úrovních se však nedokáže rozvinout - design úrovní je nenápaditý, hádanky jsou stále základní, hra neudělá nic nečekaného. Souboje díky nemožnosti uhýbat jsou poměrně nudné, ačkoliv obtížnost je docela akorát.

Nic co bych si potřeboval zahrát někdy znovu. Naopak, hra asi velmi rychle upadne v zapomnění.

Celkové hodnocení: Nic moc / Dobrá

Nikdy jsem byl velký milovník adventur. Ale jedna z her, na které jsem vyrostl, byla Leisure Suit Larry in the Land of the Lounge Lizards a tak jsem si nemohl nechat ujít údajně nejlepší díl série (s jistým menším zpožděním, ehm). A hra nezklamala, fanoušci chlípníka Larryho si zde jistě přijdou na své. Nezklamal jsem ani já, protože bez návodu bych se nedostal ani do čtvrtiny hry :-)

Hra je moc pěkně nakreslená, i když dnes už jsou samozřejmě vidět kostičky. Celkový umělecký dojem však na jedničku. Vybrané scény jsou dobře příjemně lechtivé, ačkoliv Larry samozřejmě má sklony k oplzlosti, jak jinak. Po příjemném rozjezdu v začátku hry začne hodně rychle přituhovat, kdy ačkoliv máte matnou představu, jak problém vyřešit, tak nakombinovat předměty (kterých nasbíráte poměrně dost, protože většina lokací je dostupná okamžitě) a akce je fakt kumšt. Hra tak běží v duchu starých adventur, kdy kombinujete všechno na vše. Tady je to však ještě umocněno možností (nutností!) některé akce napsat volným textem, protože k tomu žádnou volbu v menu nedostanete. Na jednu stranu to působí příjemně, že hra není přesně ohraničena, ale na druhou stranu je to adventurní peklo, protože nikdy nevíte, co lze a nelze. Takže jsem samozřejmě sáhl po návodu. Myslím si, že hru bych sám od sebe nedohrál, i kdybych se rozkrájel, a určitě bych nenašel takové trofeje (mrk mrk), co jsou ve hře dostupné.

Pro lidi, co si jako já doplňují historické herní vzdělání, je to zřejmě ideální hra na seznámení s proutníkem Larrym (a hratelností starých adventur). Pro moderního hráče ale už to podle mě moc není a k uspokojení nedojdete (já vím, to bylo laciné - v duchu Larryho).

Celkové hodnocení: Výborná (v době vydání) / Dobrá (v současnosti, s návodem)

Hráli jsme s manželkou v co-opu. Prošli jsem první svět a část druhého, pak nás to přestalo bavit. Takže moje zkušenosti zahrnují jen část hry.

Od hry jsem podle stylu trochu očekával, že bude dětsky jednoduchá - a asi může být, když poběžíte pořád jen za nosem nejkratší cestou. Ale posbírat všechny šály v úrovni není úplně triviální, a párkrát jsme se museli podívat i na řešení online, protože jsme fakt nevěděli, jak na to. A tam byl kámen úrazu, protože jsme často zjistili, že nejsme blbí, ale prostě jen neznáme herní mechaniku, kterou hra nikdy nevysvětlila, a dost často působila jako cheat spíš než jako očekávané řešení. Jako příklad může být, že ačkoliv voda pod chlapcem vždy zmrzne, a pod dívkou vždy roztaje, tak pokud s nimi běžíte v tandemu extrémně blízko u sebe, tak dívka může běžet po zmrzlé vodě, protože voda roztává o zlomek vteřiny později, jí těsně za patami. Bez tohoto "řešení" se zdálo, že některé hádanky nejdou jinak udělat. Docela nás to rozladilo, protože jsme chtěli logickou výzvu, a ne nutnost hledat glitche v herních mechanikách. Dalším častým problémem bylo, že ačkoliv se dalo odhadnout správné řešení, tak provést ho vyžadovalo spoustu trápení s posunováním postaviček o pár pixelů doleva/doprava. Jelikož je přechod mezi postavami takový plovoucí, a zejména u šikmých čar se velmi špatně odhaduje, tak mnoho puzzlů je spíše o šoupání postaviček dokud to neklapne, než o vymýšlení nebo správném provedení.

Abych jen nehaněl, na nízkorozpočtovou indie záležitost je to pěkně nakreslené a takové příjemné. Časem dostáváte nové schopnosti, objevujete nová prostředí (soudě dle námi dohrané části). Označil bych to za mírně nadprůměrnou hru se zajímavým nápadem a pěkným zpracováním, u které nám však nesedl pohyb předělu mezi postavičkami a některá obskurní řešení složitějších puzzlů.

Celkové hodnocení: Dobrá

Příjemně oddechová logická hra a ne moc dobrá plošinovka s frustrujícím přesunem mezi úrovněmi a některými neprůhlednými koncovými mechanikami.

Nápad je zajímavý, i když nikterak novátorský - Escherův svět, kde běžná pravidla tří rozměrů neplatí. Her na toto téma ale zas tak moc není, takže se to dobře hraje, není to provařené. Samotné puzzly mi přišly hodně lehké - minimálně polovinu světa jsem projel skoro bez přemýšlení. Občas se pak najde i těžší část, ale nic závažného. Horší je to s platformingem. Plošinovka to dobrá není - panáček dost klouže a často neudělá nezareaguje přesně tak jak chcete. Některé místa, kde jsem přesně věděl, co udělat, ale musel jsem je xkrát opakovat kvůli ovládání, mi k srdci opravdu nepřirostly. Celkově se to ovšem dá přežít. Lokace jsou barvité, různorodé, občas se objeví nová mechanika, celkově fajn.

Co je naprosto příšerné je pohyb mezi úrovněmi. FEZ má "otevřený svět" a nemůžete se libovolně přesouvat mezi úrovněmi, musíte si to prošlapat. Jsou tam sice občasné teleporty (dva druhy a bez vysvětlení jak přesně fungují, takže dost často netušíte, kde skončíte), ale pořád budete muset slušnou část projít ručně při přechodu mezi různými částmi mapy. Ke konci hry, kdy máte otevřený velký svět a množství úrovní, kde nevíte, jak pokračovat, vás čeká nechutné množství backtrackingu jenom proto, abyste jste se pokusili dostat dál v té či oné úrovni. Zřejmě to bylo uděláno pro natažení herní doby, a dost to odrazuje od pozdějšího hraní. Často mi přišlo jednodušší hru vypnout, než investovat 15 minut opětovným průchodem známých úrovní, jen abych se dostal do úrovně nové. Vstupy do dalších úrovní se také nenacházejí na konci předchozí úrovně, ale třeba uprostřed, takže dost často volíte menší zlo mezi dokončením úrovně a pak se vracením k průchodu do další, nebo necháním úrovně rozdělané s tím, že teď vlezete do dalších dveří a až se vrátíte, tak ji dokončíte (a mezitím samozřejmě zapomenete co a jak). Špatný design.

Ke konci hry (u mě v cca 80%) jsem se dostal do stavu, kdy jsem měl nedokončených x úrovní, ale nebyla v nich žádná viditelná možnost, jak pokračovat. Lehce jsem kouknul na net, aniž bych detailně četl návody, a zjistil, že v postupu jsou třeba naprosto obskurní věci, jako např. rozluštit místní abecedu. Tady hra popírá sama sebe, protože ji téměř celou dohrajete prostým procházením jednotlivých úrovní, a najednou k postupu vyžaduje něco, co jste nikdy nedělali, a ani vám nijak nenaznačí, že je to potřeba. Tady je podle mě hra zcela nečitelná a bez externí pomoci nedohratelná. Pochopil bych, kdyby to bylo potřeba pouze k získání tajných "anti-cubes" (kterých jsem také pár našel), ale že to bez náznaku blokuje hlavní linku a nechá vás hodiny zírat na neřešitelné úrovně, tomu nerozumím.

Za mě je prvních 75% hry příjemná logická odreagovávačka, ale plné dohrání je jen pro otrlé, případně pro ty, kterým nevadí hrát podle návodu, a nemají problém zadat uprostřed úrovně tajný kód "vlevo-vpravo-vpravo-vlevo-vlevo" jak jim říká návod, aniž by řešili, jak k tomu kódu měli za normálních okolností přijít.

Celkové hodnocení: Dobrá

Na gamebooky jsem nikdy nebyl (a ani počítačové zpracování typu Sorcery! mi názor nezměnilo). Předpokládal jsem, že 80 Days bude trochu jiná (a měla dost dobré recenze). Ale bohužel, opět mi to přijde jako stejná škatulka, a nedokáži se přinutit, aby mě to bavilo. Samotný příběh je velmi dobře napsaný a překvapivě plynule provazuje vaše rozhodnutí dohromady (vyžaduje ale hodně pokročilou znalost angličtiny). Opravdu svým hraním píšete román. Možnost kupovat a prodávat vybavení je poměrně zajímavá mechanika. Ovládání glóbusu světa je však absolutní peklo (hráno na mobilu), zvlášť pokud jste neměli jedničky v zeměpise a dopředu nevíte, kde která města leží. Na monitoru by to mohlo být výrazně pohodlnější. Celkově jsem nebyl schopen dojet ani svoji první cestu kolem světa. Ačkoliv je příběh dobrý, tak se těžce čte, a ve hře není dostatek "hry" (je to prostě gamebook).

Celkové hodnocení: Dobrá

Originál jsem nikdy nehrál, ale kvůli kultovnímu statusu jsem ho chtěl vyzkoušet. A bohužel, v moderní době už jsem se nebyl schopen přenést zpět do roku 1996 a vychutnat si ho z historické perspektivy. Docela dobře dokážu pochopit, jaké pozdvižení museli způsobit interaktivní prvky (ať už jde o striptérky, záchody nebo kulečník) v dané době, stejně tak krátké lehce humorné hlášky nebo situační skeče (enemák sedící na záchodě). V porovnání s jinými hrami té doby to byl jistě velký krok vpřed. Ale dnes už mě to nijak neoslovilo a měl jsem to problém docenit. Samotná hra se hraje poměrně standardně. Nepřátelé docela dost ubírají (hráno na střední obtížnost) a poměrně standardně se očekává, že víte, kde se objeví, jinak jdou vaše životy dolů rapidním tempem. Tak jak bylo v té době zvykem. Prokousal jsem se přes několik úvodních úrovní, ale pak už jsem se nedokázal přesvědčit, abych pokračoval. Okouzlení hrou v době, kdy vyšla, mi bohužel již zůstane zapovězeno (24 let je příliš velký věkový rozdíl, sorry Duku).

Celkové hodnocení: Výborná (v době vydání) / Dobrá (v současnosti)

Ke hře jsem se dostal jako někdo, kdo vůbec nezná sérii Metal Slug, jenom jsem měl povědomí, že to jsou hry z arkádových automatů. Takže jsem to hrál nezatížen nostalgií nebo rokem vydání. A zřejmě to hodně ovlivní vnímání. Metal Slug X mi nepřijde jako hra, která by se v současné době na PC dobře hrála. První mise je parádní, ale pak začne přituhovat, a ke konci člověk zřejmě musí dokonale vědět, co se kdy stane, a ještě i dokonale provést akci. Připomíná mi to legendárně obtížného Captain Claw, jenom tak nějak horší - nepřátelé občas chodí v periodických vzorcích a přijde mi to spíš strojově neférové než zábavně obtížné. Chápu, že cílem bylo z lidí vymámit co nejvíc čtvrťáků, a ne je nechat uspokojivě dohrát hru. A kdybych měl hodit čtvrťák za každé Continue?, co jsem viděl, tak bych byl o hodně lehčí. Hra jednoduše odpovídá době a určení.

Ve hře musím vyzdvihnout parádní animace, všechno je krásně živé, radost pohledět. Jsou tam i pěkné nápady s krytím nepřátel, plazením, atd. Na druhou stranu moc nechápu, proč se dá směrem dolů střílet pouze ve výskoku, přidává to na těžkopádnosti ovládání. Celá hra se dá dohrát za hodinu a půl, když si neomezíte počet smrtí. Pokud ano, tak radši ani nechci odhadovat, jak dlouho vám to zabere (asi hodně dlouho).

Celkové hodnocení: Výborná (v době vydání) / Nic moc (v současnosti)

Nejlepší simulátor kung-fu, co kdy na PC vznikl. Vezmete zábavnou základní herní smyčku, ořežete ji na kost, a přidáte perfektní audiovizuál. Vypadne vám hra, co se ovládá dvěma tlačítky, a perfektně se hraje. Při soubojích se cítíte jak opravdový ninja, a vůbec nezáleží na tom, že ho ovládáte jen dvěma tlačítky. Ve hře je překvapivě hodně nápadů, co s tak minimalistickým ovládáním lze při soubojích provádět, stejně jako variabilní prostředí a herní režimy. K tomu přidejte výborné zvuky, hudbu a správně šílené a asijsky přebuzené grafické zpracování, a máte herní skvost. Ve hře je dost obsahu jak pro běžné smrtelníky, tak pro roboty s nadlidsky rychlými reflexy. (Až si pustíte trailer nebo nějaké gameplay video a budete si myslet, že je to zrychlené - není. Je to asi první 2D arkáda, která mě donutila litovat, že ještě nemám vysokohertzový monitor.)

Celkové hodnocení: Nářez

Výborná zábavná párty hra zabitá nesmlouvavou obtížností.

Kdybych Overcooked hodnotil někde v první polovině hry, tak bych byl nadšením bez sebe. Po dohrání celé hry jsem ale poměrně frustrovaný a moje nadšení těžce opadlo.

Samotná premisa a zpracování jsou excelentní. Herní mechaniky nebudu popisovat, ale autorům se podařilo vytvořit zábavnou hektickou kooperační hru, která je zcela triviální na pochopení i na ovládání, a přitom se u ní dá hodně vyblbnout (a pořádně si zakřičet). Ve hře se postupně objevují nové recepty, každé prostředí je jiné, a často (možná až příliš) se objevují překážky, které vám komplikují pohyb nebo plánování. Hře bych vytkl několik drobností (zdi občas zakrývají důležitá políčka - designerský fail; některé interakce předmětů jsou nelogicky omezené - např. talíř na odkapávači nelze použít ale na stole ano, nebo steak lze nabrat do bulky ze stolu ale už ne z pánve, atd), ale nejsou to zásadní problémy. Zpracování prostě výborné.

Bohužel celé je to zabité systémem progrese. V každé úrovni musíte získat 1 až 3 hvězdy. Jedna vám odemkne následující úroveň, ale každá úroveň má zároveň požadavek na minimální celkový počet získaných hvězd. Přišlo mi, že sváteční (casual) hráči získají tak tu jednu hvězdu za úroveň, standardní hráči dvě, a hardcore hráči tři. Ale i pro hardcore hráče budou 3 hvězdy vyžadovat minimálně několik pokusů, pečlivé plánování předem včetně rozdělení rolí, a pak skoro bezchybné provedení (po dobu 4 minut). Slabší hráči to asi taky zvládnou, ale bude je to stát exponenciálně více úsilí a času. Tohle všechno není ze začátku problém. Ale postupně začíná přituhovat a někde kolem půlky hry se to nepříjemně láme. Pro vstup do poslední úrovně je pak potřeba mít v průměru 2,75 (!!) hvězd ze všech předchozích úrovní. Takže skoro vše na maximum, až na pár výjimek. To je prostě masakr.

Ta hra působí jako zábavná párty hra pro celou rodinu/návštěvu/kamarády, ale kvůli systému progrese prostě není. A jelikož nemá online multiplayer, tak to znamená, že schopné hráče musíte mít přímo doma, abyste mohli ve hře postoupit vpřed. Já to hrál s manželkou (sváteční hráčka), a zhruba v půlce už to prostě nešlo hrát dál a sebralo nám to dobrý pocit ze hry. Já zatnul zuby a dohrál zbytek hry v singleplayeru, ale obnášelo to spoustu grindu v předchozích úrovních, sledování youtube videí abych zjistil optimální přístupy (což občas zahrnuje i používání mechanik hrou nevysvětlených, nebo lehké cheesování herních pravidel), a dost často i štěstí (objednávky, co dostanete, dost často mohou rozhodnout, zda tu třetí hvězdu zvládnete či ne). Hlava mi nebere, proč hra tohoto typu (párty hra, veselá grafika a hudba), není cílená na všechny skupiny - sváteční hráči by měli všude 1 hvězdu, ale pobavili by se (o to přece jde), a hardcore hráči by si pilovali strategii na třetí hvězdu (a možná bych to dělal i já sám, kdybych to měl jako možnost, místo nuceně).

Takto mi nezbývá než konstatovat, že je to slušná hra, ale určitě ne pro každého. Pokud máte doma více decentních až hardcore hráčů, může být pro vás ideální. V opačném případě budete muset nějakým způsobem ty úrovně odemknout, abyste se v nich poté mohli se slabšími hráči bavit.

Celkové hodnocení: Výborná (pro tvrďáky) / Dobrá (pro běžné hráče)

První díl Drakana je jedna z mých nejoblíbenějších her mého mládí. Byla to první hra, která mi nabídla akční prolézání kobek ve stylu DrD a zároveň létání na zádech draka a smažení skřetů z nebe. Co víc si přát! Druhá hra bohužel vyšla exkluzivně pro PS2, a já vyrostl jako PC master race, takže jsem se o její existenci dlouho ani nedozvěděl. K jejímu zahrání jsem se dostal až teď, o 17 let později, díky emulátoru. A porodní bolesti byly velké. Gamepad už jsem v ruce párkrát držel, ale mám nezlomné přesvědčení, že gamepad patří ke skákačkám a arkádám, a ovládání kamery pomocí joysticku ve 3D světě je jen o stupínek příjemnější než trhání stoliček. Ale protože Drakan je moje srdcovka, tak jsem vytrval, naučil se s tím ovládat a hru i dohrál (názor na vhodnost her pro gamepad mi to však nezměnilo).

Drakan 2 mi přijde extrémně věrný originálu, ačkoliv po těch letech mám samozřejmě jen mlhavé vzpomínky. Všechno je větší a lepší. Více schopností (ať již při boji, střílení či magii), různorodější nepřátelé, více prostředí, rozsáhlejší mapy, více questů, a dvojnásobná herní doba. Pokud bych hrál druhý díl krátce po dohrání prvního (ideálně s klávesnicí a myší, v paralelním vesmíru), tak se domnívám, že bych byl unesený. (Teď se to samozřejmě již hůře srovnává, za prvé jsem starší a zkušenější, a za druhé se technologie i herní design od té doby výrazně posunuly. Hru jsem se snažil hodnotit s přihlédnutím na dobu, kdy vyšla, a ne aktuální rok.) Ke hře mám samozřejmě spoustu připomínek, ale část z nich by platila i pro první díl, protože se to odvíjí od stáří hry.

Takže zásadní připomínky:
- Kolizní systém je naprosto tragický, zejména při létání drakem. Zasekáváte se o neviditelné bariéry kolem budov, a průlet kolem stromů je hotové peklo. Ale to myslím bylo v prvním díle podobné.
- Průchod většinou hry je silně naskriptovaný (což by mi běžně nevadilo), do té míry, že boří logiku světa a křičí to na vás "jsem hra!". Dávno zabití nepřátelé se znovu objeví, pokud se to hře zrovna hodí. Při vchodu do místnosti se zavřou dveře a odnikud objeví nepřátelé, po zabití se dveře zase samy otevřou. Někde to samozřejmě vysvětlit lze (temný mág si s vámi na dálku zahrává, byla to magická past, atd), ale ne když je to co pár minut (zejména ke konci hry). Tento systém návrhu světa je dnes dost přežitý.
- Po světě se povaluje velmi malé množství zbraní, vaše aktuální zbraň se hodně rychle ničí, a váš inventář je *extrémně* limitovaný. Což má za efekt, že neustále žijete ve strachu, že vám odejde zbraň a nenajdete žádnou náhradu. Za opravu zbraně u kováře jste penalizovaní snížením odolnosti, což vás ještě víc nutí žít na hraně. Situace je ještě horší v pozdějších částech hry, kde nalézáte (téměř výhradně) pokročilé zbraně vyžadující hodně bodů buď na blízko nebo na dálku, a pokud jedete univerzální bojovnici (což je nejvýhodnější), tak je nemůžete často použít. A odnést si je do města na později je problém kvůli malému inventáři.
- Ovládání. Teď se snažím oprostit od toho, že nejsem zručný s gamepadem. Ale i tak mi to přijde silně nedoladěné, což je možná důsledek toho, že Drakan 2 měl být původně PC hra a Sony vývojáře koupili až v průběhu. Hra využívá gamepad komplet, zcela všechny tlačítka. V boji musíte mačkat všechno kromě pravého joysticku (takže levý joystick, d-pad, akční tlačítka, oba triggery, oba shouldery). Časem to přejde do ruky, ale učící křivka je strmá. Zároveň je velmi nepříjemné míření (luk, hlava draka), protože joystick. V podstatě mě to přinutilo soustředit se hlavně na souboj mečem, protože volné míření u luku je pro mě nepoužitelné (a s lockováním nepřátel nedostřelíte tak daleko). Třešničkou na dortu je, že i s tím mečem standardně sekáte o chlup výš, než je výška většiny barelů ve hře. Nepochopím.
- Loot. Dvě třetiny lootu najdete ve stovkách barelů, které musíte rozsekat. Bohužel v 99% případů to znamená lahvičku života, lahvičku many, nebo pár zlaťáků, protože ve hře o moc víc zajímavých předmětů není. Peníze potřebujete, ale abyste se k nim dostali, znamená to dost únavné sbírání zlaťák po zlaťáku barel po barelu. Po zabití velkého nepřítele dostanete občas zbraň (co se vám může nebo nemusí hodit), ale slušný poklad nikdy, opět jen pár zlatých. Sbírání malých čísel ve velkém výskytu mě dost unavovalo.
- Magie. Vypadá sice strašně stylově, že pro vykouzlení kouzla si musíte pamatovat a poté nakreslit rukou ve vzduchu správný obrazec, jenže to takto musíte udělat opravdu pokaždé (nebo jít přes menu, což v boji nechcete). Quickslot neexistuje. Zároveň musíte vždy předem schovat zbraň (což není záležitost jednoho tlačítka). Nemůžete kouzlit v běhu. Pokud chcete rozbít barel, tak musíte zrušit připravené kouzlo, vytáhnout meč, rozbít barel, schovat meč, a znovu obrazcem připravit kouzlo do ruky (a barelů je hodně, viz výše). Pomohlo by, kdybyste tím kouzlem mohli barel rozbít (mana se doplní sama), jenže u kouzlení není volné zaměřování jak u luku. Magie je tudíž hodně otravná používat.

Ačkoliv jsem některé aspekty hry hodně zkritizoval, část z nich je technologická a část z nich beru jako limitace cílové platformy (gamepad na tohle prostě není určen. Strašně rád bych si v Drakanovi 2 zalétal s myší a freelookem, ale to se mi bohužel nepovede). Celkově jsem se u hry dobře bavil a dávám jí slušnou známku. Samozřejmě to může být způsobeno i nostalgií z prvního dílu. Souboje s nepřáteli byly (po pár hodinách tréninku) odměňující a tak akorát obtížné, RPG prvky byly ucházející, člověk stále má škodolibou radost, když se může jen tak proletět a usmažit skřety pod sebou, prolézání kobek mělo vše potřebné (nepřátele, pasti, občas logickou hádanku nebo skákačku, skrytá místa, odměnu na konci). Pokud jste fandové prvního dílu a nemáte problém s ovládáním na gamepadu (nebo jste ochotni to překousnout), tak doporučuji vyzkoušet (v případě emulátoru si nezapomeňte hru renderovat ve 2K nebo 4K, místo originálního nekoukatelného rozlišení). Je mi moc líto, že se Drakan stal exkluzivkou pod Sony, ale i tak jej považuji za důstojné pokračování původní hry.

Celkové hodnocení: Výborná

Logická jednohubka na pouhé 2 hodiny. Je ale moc pěkně vymyšlená - snažíte se provázat jednotlivá políčka "komiksu" tak, aby se příběh posunul kupředu. Na první pohled to může připomínat FRAMED, ale koncept je o dost jiný. A hra na mě zanechala oproti FRAMED lepší dojem. Obtížnost je střední až lehčí, ale na zhruba dvou místech jsem se opravdu hodně zasekl, až jsem si myslel, že to je chyba ve hře. Nebyla, jen si člověk musí umět všímat detailů a občas se nenechat zaskočit "podpásovkou" - zkusit pohnout se vším co se dá, a napadnout ho, že i časovaní pohybu postavy může být klíčem k úspěchu. Graficky je to moc pěkné, trochu umělecké. Dohráno na tabletu za 2 večery na dovolené, spokojenost.

Celkové hodnocení: Výborná

Navzdory existujícímu hodnocení jsem nečekal, že by to mohlo být tak špatné. Vždyť je to přece Trine, moje oblíbená série. Bohužel ale musím dát ostatním v hodnocení za pravdu.

Přechod do 3D se podle mě nepovedl. Orientace v prostoru je velmi frustrující a poměrně často jsem skákal v podstatě naslepo, protože jsem vůbec netušil, jak moc blízko nebo daleko se postavička v ose Z od plošinky nachází. Možná neprávem, ale měl jsem pak tendenci všechny chyby svádět na hru, protože jsem nebyl schopen rozlišit, kdy jsem to opravdu zavinil sám.

Pohádková grafika zůstala, ale... v minulých dílech to bylo takové pěknější. Zde to působí takovým nízkorozpočtovým dojmem (velice pravděpodobně oprávněně). Navíc mi přišel hodně přehnaný kontrast, scenérie byly dost často hodně tmavé, a v nich zářily některé objekty v ostře oranžové nebo fialové barvě. Chápu, že to mělo být stylizované, ale mě se tam špatně orientovalo, a víc se mi líbila barevná škála minulého dílu.

Hra je dost okatě useknutá v polovině (možná ve třetině) a posledních pár úrovní působí stylem "tady jsou nějaké scény co jsme si cvičně udělali při vývoji, tak to tam všechno nasypeme". Je zde obrovský rozdíl mezi velmi hezkými scenériemi z úvodních úrovní, a mezi těmi planými závěrečnými bez nápadu.

Hodně se mi líbily "challenge úrovně", kde máte pouze jednoho hrdinu, je mu to ušité na míru a jsou poměrně těžké. Občas se mi povedlo pomocí fyziky vyrobit opravdu úchylné řešení, o kterém jsem si myslel, že je to spíš hack než korektní řešení, jen abych poté zjistil, že to tak bylo možná vážně zamýšleno.

Samozřejmostí je pěkná hudba, na té naštěstí nic nezkazili :-) Na druhou stranu, asi bych nebyl schopen poznat, kdyby mi tam pustili hudbu z prvních dvou dílů, zní to všechno velmi podobně.

Spíše negativně hodnotím povinnost sebrat ideálně všechny jehlany (trine-angly) rozsypané ve hře, aby se vám odemčela úroveň následující. Jako extra výzva nebo měna pro vylepšení viz minulé díly by to bylo super, ale mít to povinné je otrava. Naštěstí jsem byl docela úspěšný, takže jsem nemusel nic moc opakovat (ale stejně to otráví).

Celkově tedy velké zklamání. Autorům držím palce, snad bude příští díl úspěšný jak pro nás (dobrá hra), tak pro ně (finance na pokračování studia).

Celkové hodnocení: Nic moc / Dobrá

Již před 4 lety jsem nechal hře poměrně zklamanou a negativní recenzi na Steamu (přepsána do spoiler značky níže). Letos jsem se rozhodl dát hře další šanci a vyzkoušet ji znovu, tentokrát na tabletu. Možná ta pauza byla nutná, protože tentokrát již vidím hru poněkud pozitivněji, a to navzdory technickým problémům hry na Androidu. Ale stále to není hra, co by mě výrazně nadchla nebo bavila delší dobu. Jedná se o poměrně příjemně hratelnou lehce nadprůměrnou repetitivní arkádu, která není úplně dodělaná a nemá dobře vyřešené ovládání.

Nebudu se opakovat ze své původní recenze, kdo chcete, tak si přečtěte dlouhý elaborát skrytý níže. Takže jen v kostce - ačkoliv se to tváří jako strategická taktická hra, tak se tak prostě nedá hrát, protože ovládání na to není uzpůsobené - nedají se editovat taktické plány a nedají se naprosto základním způsobem synchronizovat vojáci ("hoďte oslepující granát, a jak bouchne, tak vběhněte dovnitř"). Musí se to hrát jako arkáda. Tehdy jsem měl odlišné očekávání, možná proto taková frustrace; teď jsem již věděl, jak k tomu přistupovat. Jako arkáda je to poměrně zábavné. Vyrážíte dveře, střílíte, všechno v "okamžitém" režimu, vylepšujete schopnosti, odemykáte lepší vybavení. Po odehrání X hodin se ale u mě dostavila únava a pocit stálého opakování toho samého. Jednorázové mise mají sice různá prostředí (která díky pohledu zcela shora bohužel moc nevyniknou), ale stále se jede podle stejné šablony zabij teroristy/zachraň rukojmí/zabav kontraband. Navíc vaši vypiplaní vojáci nemohou permanentně umřít, takže necítíte moc tlak, dokončit stačí jakkoliv. Časem se zají.

Připravené scénáře skládající se z X misí mě bavily víc. Pořád je to samé, ale stav vašeho komanda je trvale ovlivněn výsledky, takže postřelení vojáci se v příští misi léčí a zastřelení vojáci zůstávají mrtví. Hned to je zajímavější a více adrenalinové. Bohužel scénářů je jen pár, a jejich jednotlivé mise nejsou příběhově provázané, takže to působí jako jen lehká modifikace jednotlivých misí. Za nedlouho mi to tedy opět sklouzlo do stereotypu a nepřišlo žádné oživení.

Technicky se mi na PC hra moc nelíbila, protože pohled zcela shora redukuje prostředí na geometrické obrazce, a grafika mi přišla rozmazaná (naškálovaná z nízkého rozlišení). Na tabletu nízká kvalita grafiky není vidět, ale zase se to dost blbě ovládá. Člověk si každou chvíli omylem přemaže plán pohybu, do tlačítka restartu mise v rohu se dá snadno omylem klepnout (a samozřejmě na potvrzení se neptá), a po uspání zařízení nebo minimalizaci hry jede hra vesele dál a za chvíli vám sežere baterii.

Celkově tedy slušně hratelná hra, která mě ale zklamala svým nerealizovaným potenciálem a vyloženě slabým UI. Zábavu poskytne, ale mě osobně po X hodinách začala nudit. Na mobilním zařízení se hrát dá, ale člověk často zaskřípe zuby.

Celkové hodnocení: Dobrá 

----

Původní recenze z roku 2015 na Steamu:
Door Kickers je solidní hra, a většině lidí se viditelně líbí. Ale pro mě osobně to bylo zklamání. Z upoutávek jsem se na hru strašně těšil, demo neexistovalo, a hra nedostála mým očekáváním.

Původně jsem si myslel, že to bude hodně arkádové, místo toho je to spíš logická/plánovací hra. To by nebyl žádný problém, ale vůbec se mi nelíbí implementace. V zásadě máte možnost dvou režimů činnosti: plné plánování nebo okamžitý režim.

Plné plánování

* Při plném plánování se snažíte navrhnout celou taktickou operaci (nebo alespoň většinu) dopředu, a pak jen spustíte hru a sledujete akci. Dá to práci, ale když se akce vydaří, tak je to velmi uspokojivé.
* Problémem je neohrabané ovládání a mnoho chybějících důležitých věcí. Základní příkazy typu "rozhlédni se po místnosti v 360°, zastřel nepřátele a jdi dále" jsou neuskutečnitelné. Místo toho se musíte spokojit s možností podívat se do jednoho směru, pak se kousek pohnout, pak se podívat do jiného směru, zase se kousek pohnout, ... dokud nepokryjete celou místnost. I když vás voják potká nepřítele, tak nadšeně vykonává další rozkazy včetně rozhlédnutí se úplně jinam a otočení se zády k nepřáteli (vážně?!). Po každém pohybu tak musíte používat značku "palce nahoru", aby voják nepřátele neignoroval. To se velmi rychle omrzí.
* Aspoň základní umělá inteligence by se vašim jednotkám velmi hodila, ale neexistuje, takže musíte micromanagovat úplně všechno. Takže voják jede přesně podle plánu, i když 3 metry od něj probíhá přestřelka. Voják se automaticky nezačne krýt, i když je půl metru od místa ke krytí. Někteří mohou namítat, že tato hra je právě o micromanagementu. No, OK (neočekával jsem to), ale nelze to provádět v plném plánování dopředu, protože nepřátelé se umisťují náhodně. A vývojáři vám nedávají žádnou možnost, jak inteligentně reagovat na střety s nepřáteli, jak při plánování, tak při provádění akce (viz bod níže).
* Není možné upravit plán v prostředku. Právě jste strávili 10 minut pečlivým připravováním celé akce, když zjistíte, že hned v druhé místnosti jste zapomněli zkontrolovat komoru. Takže chcete plán trochu upravit. Ale hádejte jak. Musíte od druhé místnosti celý plán smazat, přidat potřebný krok, a pak plán od toho bodu celý znovu naklikat. Připravený plán příště vprostřed upravit nejde. Tohle je tak do očí bijící nedostatek, že si ho nedokážu vysvětlit - pro mě to byla absolutní konečná v pokusech provádět plné plánování dopředu. A samozřejmě se to vztahuje i na modifikace plánu v reálném čase (když už byla akce odstartována) - nelze provést, zničí vám to zbytek existujícího plánu. Na neočekávané akce nemáte možnost zareagovat.
* Synchronizace akcí více vojáků je úděsný opruz. Takové základní postupy, jako počkání, až vybuchne oslepující granát, nejsou možné. Voják, co granát hodí, chvíli čeká (aspoň to tak vypadá), ale ostatní ne. Pokud jej hodíte za roh, a ne skrz dveře, tak nečeká nikdo. Takže musíte používat manuální synchronizaci skrz kódy ABCD. Spousta manuální práce.
* Pokud máte dva vojáky a jeden z nich má štít, hned vás napadne zjevná myšlenka. Ten se štítem půjde vpředu a bude je krýt, ten druhý se bude schovávat za ním a střílet nepřátele z krytu. Ale ne, nemáte možnost vojákům říci, aby se chovali jako skupina.

Okamžitý režim

* V okamžitém režimu hrajete téměř v reálném čase (vždycky naplánujete jen příští krok a pak hru odpauzujete) musíte micromanagovat všechno, ale aspoň hra dělá přesně to, co chcete - vojáci jsou správně synchronizovaní, nevbíhají do místností dokud nevybuchnou oslepující granáty, atd. Ale pokud se něco pokazí, tak je značný opruz navigovat je skrz všechny místnosti znovu, a znovu, a znovu. Nemůžete si uložit a znovu využít část předchozího plánu. Nemůžete jít nastavit polointeligentní chování a udělat je trochu chytřejšími. Takže místo, abyste strávili hodně času plánováním (což mi přijde zábavnější), tak strávíte hodně času tupým opakováním všech svých instrukcí v reálném čase mnohokrát dokola.
* Problémy okamžitého režimu by mohly být vyváženy možností nějaké formy dočasného rychlého uložení, ale to tu není. Případně možností uložit si a nahrát krátkodobé plány pro jednotlivé místnosti, ale to tam také není.

Takže celkově jsem měl pocit frustrace buď z nedostatečných ovládacích prvků při plánování dopředu, nebo z nekonečného opakování těch stejných kroků v okamžitém režimu, dokud jsem konečně nesplnil úroveň. Nedokázal jsem si to užít.

Otravovalo mě i pár technických problémů:
* Multimediální klávesy nefungují, dokud se nepřepnete do Steam overlay.
* Alt+Tab nefunguje, dokud se nepřepnete do Steam overlay. Ale i pak se to zmrví, hra je pořád nahoře, ačkoliv už není aktivní, a nejde se do ní přepnout zpět ani nikam jinam. Takže restart systému, jenom protože jste použili Alt+Tab. Může to být problém specifický pro mé prostředí GNOME.

Až na technické problémy, tak se mi ve hře líbily zvukové efekty, hudba je slušná, ale moc se mi nelíbí grafika. Za prvé, ten pohled přímo shora není moc pěkný, trocha izometrie by hodně prospěla. Za druhé, grafika je škaredá a rozmazaná, a kvalita textur (či obrázků, nebo jak to pojmenovat) je nízká. Mám nastavené správné rozlišení, ale hra vypadá jako naškálovaná a zdaleka ne tak ostrá, jak bych ji čekal.

Hru jsem dohrál hned po prvním dílu, takže mám poměrně čerstvé srovnání. Každá hra má své kouzlo. První hra je v mnoha ohledech zábavně neohrabaná. Druhý díl je viditelně vypilovaný, zejména v audiovizuálním zpracování. Přesto nedokáži říct, zda je jedna zjevně lepší než druhá. Hodně se liší v jednotlivých aspektech.

Začněme vizuálem a ovládáním. Srovnání je samozřejmě nefér kvůli 8 letem rozdílu, ale Mafia II opravdu exceluje ve ztvárnění města a prostředí. A teď nemyslím jen špičkovou grafiku, ale samotný pocit, že se nacházíte ve 40.-50. letech 20. století. Iluze je perfektní, od oblékání, aut, hudby až po výstavbu města. Strašně se mi líbily detaily zejména v začátku hry, kdy strávíte nějaký čas pěšky, procházíte městem, a potkáváte postavy zapředené do rozhovorů, které se vás vůbec netýkají, ale můžete si je poslechnout, a dávají smysl. Jako úvod do prostředí to bylo perfektní. Škoda, že v pozdější části hry už tady na tyto detaily tak často nenarážíte. S technickým zpracováním se váže i ovládání a UI, které je už příjemně moderní a značné zlepšení od prvního dílu. Animaci postav jsou na špičkové úrovni, a zejména při přestřelkách se chovají krásně realisticky.

Jízda je opět význačnou částí hry. Tak jako mi v jedničce přišlo hodně zvláštní začínat hru s velmi specifickým jízdním modelem automobilovou honičkou, tak ve dvojce autoři nepolevili, a hned od začátku vás dají na zledovatělé silnice. Podle mě to jen přinutí většinu hráčů použít jednodušší jízdní model a už nikdy ten simulační nevyzkoušet. Samotná jízda ve městě se mi principiálně líbila a mám z ní dobrý pocit. Co mi přišlo ale výrazně horší, je skladba silnic a okolní provoz. V jedničce jste měli široké silnice, často s tramvajovým pásem uprostřed, ale nebyl problém snadno auta objíždět. Ve dvojce máte často velice úzké silničky, kde nemáte jak auta objet. Provoz přitom podle mě výrazně zhoustl, takže je průjezd ulicemi často dost nepříjemný. K tomu se přidala zvýšená agresivita okolních aut, nebo možná tupost AI, každopádně se mi velmi často stávalo, že jsem zastavil na silnici, a po 5 sekundách do mě nabořilo nějaké auto (které by v první Mafii bez problémů zabrzdilo). To stejné u odbočování, vyjíždění z parkoviště, atd. Na výpadovkách auta přejíždějí agresivně z pruhu do pruhu bez ohledu na to, jestli tam zrovna jedete. Celkově hodně zvláštní. V jedničce jste také díky radaru věděli, zda můžete bezpečně střihnout zatáčku, to už tady nejde. Místo toho máte permanentní navigaci, což je určitě další sporný bod. Nemám na to jednoznačný názor. Zjednodušuje to hru, ale asi až moc. V první hře jsem si v podstatě pamatoval město, a tady vůbec. Asi bych byl radši jen za nějaké částečně řešení, které mě směřuje ke správným městským částem/nájezdu na most/atd, ale ne úplně konkrétně v každé ulici. Hodně se to projeví i u automobilové honičky - když vidíte čáru kudy jet, tak to není taková zábava. Kdybych opravdu musel stíhat všímat si, za který roh auto zahnulo, hned by mise byla výrazně zapamatovatelnější (a jako pomůcku by spolujezdec na mě mohl pokřikovat "tady myslím jelo vpravo!" - to by bylo super). Jinak hudební stanice v autu perfektní a za to velký palec nahoru.

S příběhem mám trochu problém. Ne, že by byl špatný, snaží se být rozmáchlejší než v prvním díle, což je fajn. Ale je tam záplava postav, se kterými se setkáte jen velmi zřídka, a pak o 5 hodin později o nich někdo začne mluvit jako bych je znal celý život, občas použije jen křestní jméno, občas jen příjmení, často úplně bez kontextu, a já jsem pak totálně mimo a nechytám se. Celkově tam bylo podle mě příliš mnoho postav na tak krátkou hru.

Skladba misí by asi mohla být o něco rozmanitější. Ale hodně oceňuji misi, kde jste zabili sama sebe z prvního dílu (včetně použití stejné hudby), to byl moc pěknej detail. Možná to ale jen bylo tím, že jsem většinou misí projel jak nůž máslem, na střední obtížnost. Až na konci jsem musel něco párkrát zopakovat, jinak vůbec. Takže na střední obtížnost mi přišla hra dost lehká. S tím souvisí obecné zpřístupňování masovému publiku, které je oproti prvnímu dílu dost znatelné. O navigaci v autě už jsem se zmínil. Zdraví se nyní samo doplňuje, což ulevuje jisté frustraci, na druhou stranu to je až přílišné zjednodušení. Přišlo by mi v pořádku kdyby se mi doplnilo mimo přestřelku. Ale když se krčím za sloupem ostřelovanej ze všech stran a čekám až se mi vrátí zdraví do normálu, to je hodně divný. Zároveň by to znamenalo menší počet nepřátel, což bych taky ocenil, protože mě ty desítky mrtvých přišly dost přehnané (i když přehnané to bylo už v jedničce). Dalším zjednodušením je možnost nést libovolný počet zbraní, což jsem vážně nesnášel. V prvním dílu to přidalo trochu strategický a plánovací aspekt, rozmyslet si, co si do mise vezmu. Zároveň vás to nutilo být kreativní a vybírat si ze zbraní padlých nepřátel. Nyní Vito přijde do baru v košili a kalhotech, prohlásí "jsem neozbrojený", ačkoliv u sebe má 4 kulomety, brokovnici a nespočet pistolí. Na druhou stranu, to, že parťáci nemohou umřít, je změna k lepšímu.

Celkově tedy moc pěkná hra, od prvního dílu krásně dopilovaná, ale kvůli přílišné snaze zjednodušit a přiblížit se masovému publiku už bohužel nepůsobí tak zapamatovatelně.

Celkové hodnocení: Výborná

Tahle hra si mě nezaháčkovala. Hry, co se hrají samy, nejsou úplně můj žánr, ale i tak jsem dal slušné hodnocení třeba walking simulátoru What Remains of Edith Finch nebo casual adventuře Life is Strange - Episode 1: Chrysalis. The Walking Dead mi v porovnání s nimi přijde horší v mnoha směrech.

Technicky hru sráží k zemi naprosto otřesná kamera a ovládání. Připadal jsem si jak opět v roce 1992, kde postavičky chodily po předrenderovaném pozadí s kamerami přepínajícími mezi špatným a ještě horším úhlem, a zasekávaly se o neviditelné překážky. (Hrál jsem to teda na Androidu, ale ověřil jsem si, že na PC to funguje stejně). Samozřejmě, to by se dalo překousnout, pokud by zbytek byl dobrý.

Po stránce vyprávění mi hra také nepřišla dobře vystavěná a uvěřitelná. Do očí mě bila urgence příběhu, kdy jde všem o život, a časté pasáže, kdy si postavy jen tak v klidu sedí, konverzují, a vůbec se chovají jako by byly na pikniku a největší problém byl, že brzo začne pršet. V některých dialozích mi pak chyběly přirozené odpovědi, a zůstaly tam pouze extrémy, aby vás to nuceně posunulo některým směrem v připraveném příběhu (např. Hershel). Několikrát se mi stalo, že následná konverzace nenavázala plynule na můj předchozí dialog, a postavy se například zeptaly nebo zopakovaly něco co už bylo před chvílí zmíněné. V uvěřitelnosti také moc nepomohlo, že reportérka (mimo jiné perfektně ovládající pistoli) nezná co to jsou baterie a jak se vkládají do rádia, nebo že uprostřed zombie apokalypsy kdy jsme všichni posraní strachy co bude za příštími dveřmi pošle hlavní hrdina svoji malou chráněnku samotnou na záchod (mohlo tam vůbec být větší klišé?). Jak už tu někdo zmiňoval, to, že se všichni ptají černocha, jestli ta malá bílá holka je jeho dcera, je taky poněkud zvláštní (absurdní hyperkorektnost). A když odpovím, že její otec nejsem, tak mě automaticky podezírají na pedofila (což je americká kultura jako řemen). Fakt, že jsem zachránil malou holku uprostřed zombie apokalypsy sklidí jen podezíravé pohledy, místo pochvaly. Asi jsem ji tam měl nechat. Těch amerických stereotypů je tam vůbec plno, i u dalších postav (Kenny, Hershel). A když už jsme u toho, když už je to hra z aktuální doby, tak by se dalo očekávat, že protagonisti už někdy viděli nějakej zombie film (uznávám, to už je hnidopišství, ale říkám si, jestli by nebylo zábavnější, kdyby ti lidi reagovali "vždycky to byla zábava v televizi, a najednou je to všude kolem nás!", místo totální neznalosti konceptu, jak bývá zvykem).

Ze začátku byla hra totálně přímočará, jenom občas QTE, ke konci epizody už tam bylo pár oddělených přístupných lokací a lehký puzzle solving. Zajásal jsem, že to třeba nebude jen interaktivní film. Najít ovladač na televizi a zapnout televize přes ulici k odlákání zombie, hmm, slibné. (Teď budu ignorovat fakt, že lidé byli za mříží a zombie chodily kolem a dělaly, že je nevidí, což bylo fakt pěst na oko). Ale když už tam mám cca 5 interaktivních prvků, tak by si autoři mohli dát práci, aby jejich kontext opravdu dával smysl. V okamžiku, kdy jsem v místnosti našel tvrdou vycházkovou hůl, tak jsem nechápal, proč ji nemohu vzít - proč chodit kolem zombií s prázdnýma rukama místo s pevnou holí? Později jsem narazil na cihlu ležící za mříží mimo dosah rukou, a zajásal jsem, to je jasný, přisunu si ji holí. Běžím k holi, ale ne, pořád nejde vzít. Totální zmatení. O něco později jsem přišel s dlouhou požární sekyrkou, tak si říkám ok, třeba si tu cihlu přisunu aspoň takto, a opět nic, hláška "nedosáhnu tam". Smysl nula, imerze mrtvá. Požadovaná posloupnost byla prostě jiná, tady se na mozkové buňky nehraje. Přitom by bylo triviální umožnit přisunout si tu cihlu jinak, a prostě bych ji mohl hodit teprve až otevřu mříž. Efekt stejný, příběhové větvení žádné, pouze by to udělalo hru uvěřitelnější.

Celkově tedy zklamání. Další epizody hrát nehodlám, ačkoliv je vlastním. Ale uznávám, že jsem přesycený zombiemi, takže to mohlo hodně ovlivnit moje vnímání (a ke hře jsem se dostal až teď, místo v roce vydání).

Celkové hodnocení: Nic moc

20 let po vydání jsem si konečně zahrál (a dohrál) "nejlepší RPG všech dob" (aspoň dle mnoha žebříčků). Využil jsem trochu vylepšené Enhanced edice, a celou hru dohrál na tabletu během cest do práce a z práce (cca hoďka denně). Jelikož jsem nenapravitelný completionista, a musím prostě dokončit každý quest a prošmejdit každý kout, tak mi to trvalo ultimátně dlouho (několik měsíců). Zážitek to však byl výborný.

Moc jsem se těšil na příběh, kvůli kterému je hra vyzdvihována do nebes. A musím uznat, že jsem nehrál mnoho her, jejichž příběh by se dal bez problémů využít pro knihu, a PS:T je jednoznačně jedna z nich. Zcela netypické originální prostředí, napínavá tajuplná zápletka, přesah do mystična a filozofie, zajímaví společníci, často nečekané řešení problémů (typu vyrvání si oka nebo zabití sama sebe), které minimálně zpočátku hodně překvapuje, než si člověk zvykne, že v tomto univerzu je to prostě normální. Abych jenom nechválil, líbila by se mi hutnější hlavní dějová linka - byla dávkována hodně zvolna a pořádně se rozjela až ke konci. (Ale samozřejmě chápu, že by to pak nebylo 60h dobrodružství, kdyby tam nebylo plno postranních úkolů, a že jsem si to hodně rozvolnil i sám, jak jsem plnil úplně všechno).

Hodně jsem ocenil i velmi malý důraz na souboje. Bylo příjemné nechat se unášet hlavně dějem, jako v knize, a neřešit každou chvíli statistiky, předměty a kouzla. Téměř to šlo k takové RPG adventuře. Zároveň tam ty souboje občas byly, takže si člověk občasně odpočinul i od čtení.

Ve hře mi přišly dvě oblasti trochu nedostatečné. Tou první byla hudba, která měla pár výrazných chvil v konkrétních oblastech (např. ve Fortress of Regrets mi přišla absolutně pasující a skvělá), ale obecně mi ve hře přišlo hodně hluchých míst, kde bylo zcela ticho, a když už něco hrálo, tak to byly krátké opakující se úryvky. Možná mám ale zkreslený pohled, protože jsem to měl na sluchátkách v rušné MHD (a v druhé půlce hry už jsem sluchátka zanedbával, protože mě hudba zklamala). Druhou oblastí byla magie. Hrál jsem samozřejmě za mága, který má nejlepší možnosti v diskuzích. Ale jakákoliv magie mi přišla užitečná jenom u podpůrných kouzel nízké úrovně. Jakákoliv vysokoúrovňová útočná kouzla byla extrémním zklamáním, protože na slabé nepřátele je nemělo smysl používat, a silní nepřátelé měli takové rezistence, že je podobné kouzlo zranilo asi jako jedno seknutí mečem (takže se opět vůbec nevyplatilo vyvolávat). Samozřejmě, díky malému důrazu na souboje toto nebyl vůbec problém, ale přišlo mi prostě takové smutné, že se svými kouzelníky prostě řežu do nepřátel na blízko a řeší to problém mnohem snadněji.

Celkově dokáži pochopit, proč sklidila hra v době vydání tak extrémně dobré hodnocení, a díky Enhanced edici je hra perfektně hratelná i dnes. V dnešní době (a v mém věku) už se asi nedokáži tak absolutně nadchnout, ale i tak jí za sebe dávám hodně vysokou známku. Hru doporučuji každému, kdo ji ještě nehrál, a baví ho příběhová RPG (tzn. nevadí mu hodně číst). Na své pozici mezi významnými hrami herní historie je naprosto oprávněně.

Celkové hodnocení: Výborná / Nářez