Tak jsem konečně dohrál českou herní klasiku, pouhých 17 let poté. Konečně vím, o čem všichni mluví :-) Takto zpětně se hry těžko hodnotí, protože za tu dobu se hry hodně posunuly, a to nejen technologicky. Ale Mafia je jednoznačně výborná hra, a stále má hráčům co nabídnout, zejména dobře napsaný příběh ve filmovém stylu. A musím říct, že já osobně jsem si u Mafie celkem odpočinul - na rozdíl od soudobých her nemusíte řešit otevřený svět, RPG prvky, investovat desítky hodin. Je to prostě přímočará akční hra v zajímavých kulisách.

Filmový styl vyprávění mi hodně sedl, a mohlo by takto být děláno her více. Množství času strávených u filmečků mi nevadil, právě naopak. Nebyla to vata, měly náboj, a pomáhaly hru udržovat v napětí. Pomalejší styl některých pasáží hry se mi taktéž líbil, včetně přejezdů městem, ačkoliv v pár případech už to bylo fakt přehnané (desetiminutová jízda nadzemkou s Pauliem). Jedinou malou výtku mám k zakončení, motivace hlavního hrdiny vyloupit banku, a o něco poté dostat celou mafiánskou rodinu za mříže, místo jistějšího zastřelení Salieriho, mi přišla ne zcela vysvětlená. Možná tam původně mělo být víc misí a muselo se něco proškrtat.

Jízdní model, hmm. Nejsem schopen posoudit, zda se auta z toho období vážně tak špatně ovládala, ale klidně tomu věřím. Začínat však hned první misi automobilovou honičkou byl ale vážně úlet. Zejména vozy v začátku hry se vážně špatně ovládají, v druhé půlce hry s lepšími vozy už je to pak výrazně lepší (anebo jsem se to možná naučil, pravděpodobně oboje). Dost mi chyběl jakákoliv rada hráči, jak správně s vozy jezdit, zvlášť když je jejich ovládání tak netypické. Když už nic jiného, tak to mohlo být aspoň v manuálu, ale ideálně vám mohl nějaké tipy dát rovnou jeden ze dvou herních automechaniků, a bylo by to skvěle začleněné do hry. Také kvůli tomu, že různé vozy mají různé chování (např. při zpomalování v zatáčce), a automechanik mohl prohodit pár vět, jak nejlépe jezdit v tom konkrétním vozu. Škoda.

Automobilový závod je druhý úlet, a opět podle mně hůře zvládnutý. Samotný závod je dobrý nápad, ale je příliš dlouhý a jede se na příliš mnoho kol. Vaše pořadí se stejně rozhodne během prvních 2 kol, a pak už se jen snažíte neudělat chybu. Když ji uděláte, tak jste právě ztratili 10 minut, a můžete začínat znovu. Závod měl být na max 3 kola (možná volitelně i jen 1) a bylo by to mnohem snesitelnější. Dlouhý závod mohl být samostatný herní režim mimo hlavní příběh.

U ovládání je cítit stará hra. UI je trochu zvláštní, např. indikátor akce vlevo dole, takže na větších monitorech nikdy nepostřehnete, že s předmětem lze něco provést. Ovládání kamery zejm. v interiérech je neohrabané, pobíhání v malých domečcích po schodech kde na vás číhají nepřátelé s brokovnicemi je dost nepříjemné.

Design úrovní je výborný, až na malé výtky. Město samotné je krásně navržené, se zapamatovatelnými orientačními body a reálnou architekturou (nájezdy na mosty o blok vedle, to až trochu bolelo). Moc se mi líbila různorodost misí a jejich prostředí. Prostředí dávala smysl, člověk se opravdu cítil jako v reálném místě a ne jen v aréně. Některé konkrétní prvky byly ale natolik těžce odhalitelné (a alternativní řešení neexistovalo), že smekám před těmi, kdo celou hru prošli bez návodu (např. klíč od ředitele v hotelu, převlek námořníka u parníku, zarážka cisterny u přístavu).

U střelby mám trochu problém s náhodou. Hra je koncipovaná tak, že opravdu počítá rozptyly zbraní a přesnost střelce (předpokládám), a kulky lítají různě kolem vás. Takže občas v té samé situaci vás nic ani neškrábne, a občas dostanete plnou dávku. Zároveň můžete být zraněni lehce, nebo vám skočí život na polovinu. Což je jak v reálu a dává to smysl. Problém je, že potom je spousta misí extrémně závislá na náhodě. Stačí mít smůlu na pár kulek a jste na zemi. A jelikož si nemůžete volně ukládat, tak to znamená celá mise znovu. Toto mi fakt vadilo, protože to je něco, co hráč nemůže ovlivnit. I když se budete ukázkově krýt, tak občas vystrčit hlavu nebo vyběhnout musíte, a pak buď máte štěstí, nebo ne. V průměru to funguje obstojně, ale občas vás ten "headshot" fakt naštve, a restart.

Viděl jsem s Vávrou hodně rozhovorů a je tak trochu posedlý realismem. To se ukazuje už zde, s jízdním modelem, pokutováním jízdy na červenou, omezením množství zbraní u sebe, atp. Za mě je to většinou dobrý, ale nesmí se to hrát do extrému, pořád to má být hra. Když jsem viděl, jak u mě příliš blízko u dveří zastavili policajti, a moje postava vystoupila dveřmi spolujezdce, tak jsem musel uznale hvízdnout. Dobrý detail. Stejně tak možnost střílení z okénka za jízdy autem, moc pěkné. V nerealističnosti tam trochu do očí bili policajti, kterým vůbec nepřišlo divné pokutovat za jízdu na červenou skrz naskrz prostřílené auto, nebo kteří zcela ignorovali mafiány střílející po vás, ale běda pokud jste vytáhli zbraň vy. Co mně však překvapilo nejvíc bylo jak nerealistické množství protivníků na vás v misích nabíhá. Čekal jsem jednotky mafiánů, s tím, že se zbytkem si člověk bude muset poradit nějak jinak (plížením, odlákáním, výbuchem, atd). Ve spoustě misí jich ale zabijete desítky. Tady byla hra oproti mým očekáváním výrazně jiná.

Technologicky hra samozřejmě zastarala. Dohled se dá jednoduše vylepšit (cheat "cumdal", vtipné, copak v tom asi přečtou angličani), na rozmazané textury se špatně dívá ale zas tak nevadí, nad občasně levitující postavou člověk mávne rukou. Nepříjemných bylo pár pádů hry (zvlášť v kombinaci s ukládacím systémem), kolizní systém (např. auto zakousnuté do stožáru a nedá se odjet), a pro mě zejména framerate. Engine je dělaný na koleně a jeho maximum je někde kolem 50-55 FPS. Což by bylo luxusní, ale když se podíváte na graf snímků, tak každý druhý snímek je extrémně pomalý (špatný engine) a následující zase extrémně rychlý (rychlý hardware). Efektivně tak hrajete v cca 25 FPS (paradoxně na rychlých PC se to tomuto číslu pravděpodobně blíží více, na pomalých PC se to v čase lépe rozloží) a celá hra se kontinuálně pocukává. Jsem na nízký framerate a stuttering dost citlivý, takže tohle mě trápilo nejvíc.

Dabing byl perfektní a hodně hře přidal. Bohužel ačkoliv ve filmečcích bylo vše v pořádku, ve hře byly postavy dost často extrémně potichu. Možná nějaký problém, co se projevuje v moderních systémech. Hudba mi přišla taková průměrná, pamatuji si několik pěkných městských songů z konkrétních čtvrtí, ale obecně mě nijak moc neoslovila.

Ačkoliv jsem tady Mafii hodně zkritizoval, celkově mě opravdu bavila. A nejen já, celou hru mi manželka koukala přes rameno a chtěla vědět, jak to dopadne. A to je známka dobré hry. Mimochodem je to právě ona, která mě přemlouvá, ať již nainstaluji Mafia II :-) Smekám klobouk před autory, protože jako poměrně nezkušení mladíci dokázali vytvořit vážně kvalitní hru, která se v žádném případě nemusela stydět před svojí světovou konkurencí. A teď abych si zahrál jejich novější kousky...

Celkové hodnocení: Výborná

Slušně zábavná párty hra s otřesným přístupem k odemykání obsahu.

Hra je složena z několika desítek plošinovkových miniher pro 2-4 hráče. Každá minihra trvá do minuty (ale klidně i 10 sekund). Hru jsme hráli s kamarády ve 3 lidech, a po čase nám to přišlo už málo, takže jsme přibírali náhodného čtvrtého z Internetu. Ve 2 lidech bych to určitě nehrál, to by byla nuda. Minihry jsou zpočátku docela zábavné, dokud nejsou okoukané, ale po odehraných cca 5 hodinách už to začínalo být poněkud stereotypní (ta cca polovina co jsme měli odemčených, viz později). Hry jsou totiž hodně minimalistické, s extrémně jednoduchými pravidly, aby to každý pochopil a okamžitě mohl hrát. Zároveň mi některé minihry přijdou poněkud nedomyšlené a přímo se vybízejí zjevná vylepšení, která tam však nejsou.

Řekl bych, že ideální případ pro Move or Die je domácí párty (nejlépe s alkoholem). Tam to může být hodně zábavy. Na pravidelné dlouhodobější hraní s kamarády to je podle mě příliš plytké.

Technicky je hra na tom trochu rozporuplně. Hra obecně funguje, ale za těch pár hodin jsem narazil na až příliš velké množství problémů - občas nebyli vidět přátelé online, občas jsem nedostával žádné odměny za pokročení na vyšší úroveň zkušeností, v některých úrovních hra brutálně zpomalila na 1 FPS (na diskuzích si na to stěžuje kupa lidí), párkrát to spadlo. Zároveň hra nepodporuje přemapování kláves (střílení šipkou dolů je fakt nepříjemné) a autor hry se vyjádřil, že s tím, jak je hra napsaná, tak už to teď není možné změnit. Hm. Technická excelence to prostě není.

Nejhorší nakonec, a důvod, proč jsem nedal lepší hodnocení. Autoři se na webu a ve videích chvástají tím, jak nesnáší mikrotransakce a jak je ve hře fér model získávání dalšího obsahu. Dalším obsahem jsou kosmetické věci (vzhledy postaviček, efekty, atd), herní mutátory, a ... minihry (kámen úrazu). Z cca 30-40 typů miniher máte na začátku odemčených cca 10, a všechno ostatní si musíte koupit za zlaťáky. Zlaťáky se vydělávají hraním. Problém je, že minihry jsou rozdělené do klasických kategorií common, uncommon, rare a epic, a jejich cena roste exponenciálně (vy samozřejmě začínáte s výběrem z common). Našetřit na nejdražší úrovně by vám trvalo pravděpodobně desítky hodin (a to nesmíte pořád prohrávat). Takže autoři vyměnili model "mikrotransakce nebo grind" za model "pouze grind, a to hodně velký". Efekt je takový, že musíte pořád dokola točit 10 základních miniher, abyste si milostivě mohli odemknout časem další. A každé další kolečko je delší. Jelikož jsme byli 3 kamarádi, tak jsme se domlouvali a každý kupoval jiné minihry, abysme si toho co nejvíc zahráli. Pokud bych nehrál se známými, tak by mě to ani těch 5 hodin nebavilo. Po těch 5 hodinách jsme měli odemčenou hádám polovinu nebo trochu víc, ale další minihry by vyžadovaly stále delší a delší strávený čas.

Aby autoři hráče ze začátku hned neodradili a trochu je navnadili na budoucí grind, tak s každou úrovní zkušeností dostáváte náhodné bonusy (vzhledy, mutátory, i minihry), samozřejmě s odpovídající pravděpodobností (common...epic). Takže vás to ze začátku motivuje a říkáte si, že to není tak špatný. Jenže zkušenostní úrovně začnou hodně zpomalovat, a po 10. úrovni již dostáváte pouze kosmetické věci (alespoň z naší zkušenosti a podle reakcí na Internetu). Aby se smyčka neutáhla málo, tak nelosujete pouze z neodemčených věcí, ale ze všech, a pokud vám padne duplikát (vzhled/minihra/atd co už máte), tak místo toho dostanete pár zlaťáků a máte smůlu. Dost mě naštvalo, že autoři vzali ty nejhorší, nejvíce proti-zákaznicky namířené systémy, a implementovali je do hry, a pak se chlubí, že nemají placené mikrotransakce. Já bych opravdu rád zaplatil rozumnou částku a měl k dispozici celou hru. Takto mám pocit, že jsem si koupil demo nebo nějakou vykastrovanou free-to-play verzi.

Samozřejmě mám představu, proč je systém progrese nastavený tak jak je - aby si udrželi živou online komunitu hráčů. Sice to hodně hráčů znechutí, ale jiná skupina se chytí na grind a udržuje aspoň minimální množství lidí online, a hra nevypadá mrtvá. Nepovažuji to ale za dobrý obchod.

Malou útěchou pro někoho může být, že pokud hrajete lokálně (u jednoho počítače), tak máte všechny minihry odemčené. Ale zkušenosti se vám žádné nepočítají, a jakmile si budete chtít zahrát přes Internet, tak začínáte na nule.

Takže celkově dobré na chvilkové zabavení (kupoval bych zásadně ve slevě), ideálně na párty, a počítejte s grindem nebo s tím, že si polovinu obsahu nezahrajete.

Celkové hodnocení: Dobrá

Ve dvou slovech - zjednodušená Magicka. Což vůbec není špatně. Magicka sice přišla se super konceptem a moc mě bavila, ale to množství kombinací elementů a jejich vyvolávání bylo pro můj ubohý mozek příliš vysoká liga. Takže výrazné zjednodušení v Nine Parchments jsem jedině uvítal. Zůstal zachován koncept elementů (ohnivé příšery jsou náchylné na chlad), ale je jich méně, máte předpřipravená kouzla a jediný způsob, jak je seslat. S tím už běžní smrtelníci mohou hrát, a základní zábavnosti to podle mě neubralo. Friendly fire zůstal, ale přijde mi zde jednodušší spoluhráče nezabít (a výborným nápadem je možnost friendly fire obrátit - zraňujete sebe).

Na hře je na první pohled poznat audiovizuál studia Frozenbyte, takže stejně jako v trilogii Trine je zde úchvatná barvami hýřící grafika a velmi příjemná hudba. Prostředí se střídají a jsou hodně různorodé, občas s pěkným panoramatickým výhledem v pozadí.

K technickému zpracování mám výtky. Tu a tam občasný glitch, ale nic vážného. Ovšem chybějící podpora pro jiný poměr stran obrazovky než 16:9 (já mám 16:10) a tudíž oříznuté ovládací prvky z herních menu mi přijde dost amatérské. Veškeré UI je viditelně dělané tak, aby se dobře ovládalo s gamepadem, a s klávesnicí a myší je občas dost neohrabané a zmatené. Síťové hraní je průšvih. Nelze založit soukromou hru jen s kamarády (minimálně ve verzi z GOG, ve Steam verzi možná ano, což mi přijde ještě smutnější - jako by byl problém umožnit založit hru chráněnou heslem), a náhodné lidi, co se k vám připojí, nelze vyhodit (respektive jde to udělat přes tajný příkaz /kick, ale jen pokud dokážete opsat jeho jméno, takže si lidi často schválně dají do jména čínský nebo podobný symbol). Na druhou stranu, i 2 roky po vydání jsou vývojáři pořád aktivní na diskuzních fórech Steamu a odpovídají na problémy uživatelů (ovšem zásadní změny již nechystají).

Samotná hratelnost hry je dobrá. Hráli jsme to ve 3 s kamarády (občas se čtvrtým náhodným člověkem z netu), a byla zábava kombinovat skilly a snažit se porazit hordy nepřátel. V prvním průchodu kampaní jsme umírali často i na standardní obtížnost, ale jakmile se to člověk naučí hrát, tak se hra stává překvapivě o dost lehčí, a druhý průchod jsme zvládli na hardcore (tudíž ani jednou za hru nesmí celá parta umřít, včetně bossů). Ve hře je ještě několik arén, které zabaví na dalších pár hodin. Po dohrání všeho ale už není příliš motivace to opakovat. Autoři se snaží hru natáhnout tím, že můžete postupně odemykat další hrdiny, klobouky a kouzelnické hole, ale jejich množství mě přišlo poněkud přestřelené, a také ze začátku hodně matoucí. Ke konci mi zároveň přišla hratelnost repetetivní - ačkoliv prostředí se pořád mění, samotné souboje jsou v podstatě pořád to stejné. Chyběla mi tam nějaká další variabilita, buď více druhů nepřátel, nebo interaktivní prostředí, nějaké questy, kooperační aktivity, nebo něco podobného. Záleží jak dlouho chcete, aby vám hra vydržela - já u ní strávil cca 15h a celou dobu se bavil, takže osobně si stěžovat určitě nemůžu.

Celkově jsem určitě spokojený, že jsme si to v partě zahráli. Magicku ve zjednodušeném hávu udělali ve Frozenbyte pěkně (až na některé ty technické problémy). Doufal jsem ale v něco ještě trochu víc, v rozšířený koncept na rámec Magicky a prosté dlouhé série soubojů, a to tam bohužel není.

Celkové hodnocení: Výborná

Jelikož jsem v mládí hrál pouze první díl, tak jsem si nyní chtěl pořádně zahrát díl druhý. A vyměknul jsem, do hry jsem nedokázal dát dostatek hodin na to, abych ji ohodnotil číslem. Ale napíšu aspoň své postřehy.

Vylepšení oproti jedničce jsou znatelné. Pěknější grafika, vyšší rozlišení, plynulejší snímková frekvence, delší dohled (přišlo mi). To se technicky dalo očekávat. Důležitější mi však přijdou výrazně ovladatelnější auta. Člověk už se nerozseká v každé druhé zatáčce. Auta v průměru zrychlují pomaleji a jezdí pomaleji, i když samozřejmě pořád není problém najít pořádné žihadlo. S automobilovým provozem však souvisí i zhoršení, chodci se nyní pohodově procházejí po silnici, klidně čtyřproudé, a mimo přechody. Zároveň je jich nehorázné množství. Možná je to reálnější, ale kdyby aspoň přebíhali rychle, a při přibližujícím autu se občas nerozhodli utíkat souběžně se silnicí, místo rychle na nejbližší chodník. Stejný problém je u krajnice, spousta chodců jde částečně v silnici. Pokud tedy potřebujete někam rychle dojet, snadno za sebou můžete neúmyslně mít štrůdl mrtvol a tím pádem policii. Tohle mi nepřišlo jako vhodná změna.

Uživatelské rozhraní je také lepší, už nemusíte číst miniaturní zprávy na displeji pageru, všechno je dobře vidět jako text na spodku obrazovky (a není problém hru pozastavit a přečíst si to naráz celé). Jen při tom pozastavení hry by nemusel dabér zařvat FREEZE!, protože jsem se pokaždé lekl, že mě honí policie. Hudba v autech je pěkná, ale na můj vkus příliš často přerušovaná různými vtipnými hláškami, komentáři, telefonáty, atd. Ovládání aut a hráče je opět v "tankovém stylu", velká škoda, že autoři neumožnili ovládat hráče i v absolutním směru.

Hra je opět zábavné gangsterské peklo. Opět jsem u toho ovšem nedokázal setrvat ze dvou důvodů - navigace a ukládání. Mapa města (minimálně prvního) je výrazně lepší než u prvního dílu. Je kompaktnější a není složená z dílů, mezi kterými je pouze jeden až dva spoje, ale je výrazně prostupnější. To snižuje frustraci, ale ne dostatečně. Nejsem schopen zapamatovat si bludiště uliček bez výraznějších poznávacích bodů (inu, typické americké velkoměsto). Navigační šipky to mohly zachránit, ale nezachránily. Opět ukazují pouze směr vzdušnou čarou, a bohužel i bez indikace zbývající vzdálenosti. To způsobuje spoustu špatných rozhodnutí, protože netušíte, jestli váš cíl je už ten barák na dohled, nebo ještě pojedete tímto směrem kilometr. Sice vám to zhoršuje a zpomaluje hru, ale ještě by se to dalo překousnout, kdyby se dala kdykoliv uložit hra, nebo alespoň ne za tak šílený poplatek. Pokud je cenou za uložení efektivně ztráta např. půlhodiny hraní (než si na něj vyděláte zpět), tak je to fakt špatný. To znamená, že musíte hrát alespoň několik hodin v kuse, aby se to vyplatilo. A to je bohužel u mě nereálný. Takže jsem si na tomto vylámal zuby, a nehodnotím.

Příjemná, technicky pěkně zpracovaná, odlehčená adventura pro příležitostné hráče, případně pro příznivce interaktivních filmů. Některé pasáže měly pěknou atmosféru, zejména pokud k tomu hrála příjemná hudba (bohužel jich ale nebylo zase tolik). Obecně nemám ke hře co namítnout, příznivce si viditelně našla. U mě osobně je problém, že mně a mojí manželce (která u hry seděla se mnou) vůbec nesedlo prostředí. Americká střední ze současnosti, s teenagerskými problémy, vztahy mezi sebou a s rodiči a americkou kulturní odlišností nám vůbec nepřišla zajímavá. Asi už jsme od této věkové skupiny příliš odrostli. Když nám tedy nesedlo prostředí, zbývají herní mechaniky, ale ty jsou bohužel dosti minimální a určitě nic, kvůli čemu bychom chtěli hrát další díly.

Takže celkově slušná hra, ale musí vás bavit prostředí/příběh. (První epizoda je naštěstí zdarma, takže to lze snadno vyzkoušet.)

Celkové hodnocení: Dobrá

Po zklamání ve formě Dear Esther jsem dal walking simulátorům další šanci s Edith Finch. A tentokrát to byl opravdu pěkný zážitek. Což je asi správné slovo, Edith Finch je interaktivní zážitek, nikoliv hra. Klidně by to mohl být film, ale díky interaktivitě to předpokládám člověk více prožívá, než kdyby se na to jen pasivně díval. Do některých scén se mu vůbec nechce, protože tuší, jak skončí.

Oproti Esther je tu vidět pokrok ve všech směrech. Ve hře nejsou hluchá místa, pořád se něco děje, vypravěč pořád něco komentuje. Chůze je stále velmi pomalá, ale prostory jsou na to uzpůsobené a nepotřebujete držet šipku vpřed několik minut, abyste se někam posunuli. Titulky přímo jako součást scény jsou naprosto skvělé a efektní. Ve hře je mnoho "miniher" (opět se nejedná o hraní, jen o posunutí lineárního děje vpřed), které jsou velmi nápadité (oživlý komiks, prolínání snového světa a reality při práci v továrně, atd). Jazyk i děj je přístupný. Škoda toho smutného, až poněkud morbidního nádechu, uvítal bych něco lehčího. Ale odvyprávěné je to skvěle.

Edith Finch je jednohubka na jeden večer, podruhé to asi spouštět nebudete. Ale emoce vzbudí a dojem zanechá.

Technicky vše šlapalo jak mělo, jen mě přišel dost úzký úhel pohledu, a nastavit nešel.

Celkové hodnocení: Výborná

Po dohrání třetího Samorosta a zejména Machinaria pro mě byla Botanicula zklamáním. Graficky je pěkná, to ano (ačkoliv vytvořená v nízkém rozlišení, a ani se neumí roztáhnout na celou obrazovku), ale nesedly mi ani mechaniky ani herní svět.

Zajímalo by mě, pro koho byla hra zamýšlena. První třetina hry působí jako hra pro předškolní děti, oříšky a kaštánky pochodují po lese a všechny problémy se vyřeší jedním kliknutím na cokoliv podezřelého. Což samo o sobě není problém, pokud by taková byla celá hra, tak to s nadšením dohraji s dítětem, kterému by se to líbilo, a ohodnotím to jako dětskou hru. Jenže postupně přibudou logické hádanky, některé složitější, a pár poměrně zákysových míst. A zejména svět se promění do naprosto haluzoidního prostředí, kde se míchá páté přes deváté, a člověk si říká, že v Amanitě jedou na nějakém opravdu kvalitním materiálu. Poslední část by potom děti spolehlivě donutila mít noční můry a počurávat se ještě hodně dlouho. Takže z mého pohledu to míjí všechny, jak děti, tak dospělé (alespoň mě osobně infantilní styl dost odrazuje).

Mechanicky mě to opět přijde jako krok zpět oproti předchozím hrám, které byly více adventury. Tady je to o proklikání všeho, ve všech kombinacích, a pak vyřešení občasné logické minihry (která ovšem často opět spoléhá na prozkoumání všech možností). Celkově mě to přijde jako návrat někam k druhému Samorostu. Což je škoda, doufám, že budoucí hry od Amanity to zase zlepší.

Celkové hodnocení: Nic moc / Dobrá

Dohráno na Androidu. Ucházející jednohubka, tak na hodinu až na dvě, která ale ve skutečnosti je něco jiného, než na co se tváří.

Podle traileru jsem měl představu, že buďto budu muset nějak logicky vydedukovat logickou posloupnost políček v komiksu, nebo že pro každou kombinaci políček se tam něco odehraje, já se tím budu bavit, a hledat správný výsledek. Ani jedno není pravda. Framed je série logických miniher, které jsou znázorněny jako komiksová pole. Jakákoliv chyba však končí hned na následujícím poli, velice zjednodušeně (policajt vás zatkne), a žádný alternativní děj se nekoná. Sekvence polí se většinou nevymýšlí podle děje, ale podle pravidel minihry, například "když na tomto poli vběhnu do uličky dole, tak na dalším poli vyběhnu nahoře", atd. Tohle bylo zklamání.

Na druhou stranu, hra je krátká a logické minihry nejsou špatné, většinou dávají smysl, a nejsou triviální, takže se člověk vymýšlením baví. Musím pochválit, že několikrát je představena nová mechanika, jako rotace nebo několikanásobné využívání polí. Hudba je OK, detektivní. Kvalita obrazu (videa) je minimálně na Androidu tragická, kostičkované jak z devadesátek. Příběh je bohužel jen výplň, smysl nedává (aspoň mě ne). Závěr mě bohužel strašně znechutil, člověk byl nucen z neznámého důvodu podruhé probíhat políčka, které již dávno vyřešil. Kdyby hra skončila o 10 minut dřív, udělala by lépe.

Celkově to tu hodinu byla celkem zábava, ale motivaci koupit si druhý díl nemám žádnou. Pokud bych to měl s něčím srovnat, tak oproti Monument Valley je to menší umělecký zážitek, ale více na přemýšlení.

Celkové hodnocení: Dobrá

Jako dítě jsem GTA hrál s cílem udělání největšího chaosu ve městě a pro přestřelky s policií (cheat na všechny zbraně a tank, a jede se). Na mise jsem jazykově neměl. Povedlo se mi hru rozjet znovu, tak jsem byl zvědavý na své dojmy po tolika letech.

Základní smyčka hratelnosti je skvělá. Jezdění šílenou rychlostí po městě a provádění gangsterských akcí, pak unikání policii, je perfektně zábavné. Hudba je výborná, rádia v autě dodávají hře autentické kouzlo.

Bohužel v dnešní době je už k tomu až příliš mnoho ale. Auta jsou dost neovladatelná, a krátký dohled je často smrtelný. U aut mi "tankové ovládání" zas tak nevadí, ale při chůzi pěšky (a taktéž při střílení) je to opruz. Člověk dost často zemře jen proto, že špatně odhadne, kam je zrovna panáček otočený. Informace na pageru jsou v nečitelně malém okénku, které fakt nejde při jízdě městem sledovat, a hlavně člověk často mine, že vůbec něco přišlo. Úplně zásadní problém ale, alespoň u mě, jsou příliš složité ulice velkoměsta a nefunkční navigace (žádná mapa, a šipka neukazuje cestu ale směr vzdušnou čarou, tzn. často přes vodu). Motat se poslepu v krkolomných uličkách je frustrující a často i smrtící, takže je nutné znát město nazpaměť (včetně umístění garáží), nebo minimálně jako já hrát v okně a vedle mít zobrazenou mapu města. No a konečnou tečkou je nemožnost ukládat, což už u hráčů-rodičů fakt nejde dát.

Každopádně, ačkoliv jsem negativ vyjmenoval hodně, hra pořád je v jádru dobrá a zábavná. A věřím tomu, že ve své době to byl opravdu výjimečný kousek. Pro současného hráče to ale spíš bude kousek pro oživení nebo doplnění herní historie, tak jako u mě.

Celkové hodnocení: Výborná (v době vydání) / Nic moc (v současnosti)

Hra mého mládí. Zkusil jsem si ji zahrát znovu v roce 2018, a pořád má grády. Temná gotická atmosféra, surové prostředí, hororové prvky, zábavné vylepšování postavy, pěkná hudba (až na ten pochoďák v pekle, ten se tam vůbec nehodí). I v moderní době na mě funguje stylem "ještě prozkoumám tuto místnost, ještě kousek popojdu, ještě dodělám level, a už budu končit". Ačkoliv mě trochu překvapilo, jak rychle se dá hra dohrát - v paměti ji mám jako mnohem delší titul.

Ze současné perspektivy je samozřejmě na hře vidět zub času. O grafiku ani tak nejde, ta je podle mě stále koukatelná. Ale třeba způsob generování úrovní a taková jejich "prázdnost" - nezajímavé obdélníkové místnosti nacpané monstry, bez nějaké vnitřní logiky, atd. Únavnost obcházení prodejců ve vesnici. Oddělené hromádky peněz. Atd. Samozřejmě těžko se na to nyní zlobit, když ve své době to byla průlomová hra.

V porovnání s Diablem 2 je mi jednička mnohem bližší. I když je dvojka technicky na vyšší úrovni, z čehož plynou i zajímavější prostředí, pohodlnější ovládání atd, tak atmosférou je pro mě tím pravým Diablem právě jednička - temné, krvavé, strašidelné.

Celkové hodnocení: Nářez

Dodnes si pamatuji, jak jsem v Levelu 2/95 (asi první herní časopis, co se mi kdy dostal do rukou) slintal nad obrázky z LBA a představoval si, jak se to asi hraje. Časem se ke mě myslím dostalo i demo, ale mělo příliš vysoké hardwarové nároky. Takže o 23 let později... jsem si to koupil a dohrál na tabletu. Byla to Enhanced edice, která obrousila hodně hran (vrážení do zdí, trajektorie míče, zoomování), ale na druhou stranu dotykové ovládání jich zase dost přidalo (nepřesné ovládání, nemožnost nastavit výšku hodu, a totálně frustrující Temple of Bù).

Možná je to nostalgie, ale ačkoliv je hra viditelně stará a ztvárněním i příběhem poněkud dětinská, tak mě hned od začátku vtáhla a bavila. Úprk z vězení, prozkoumávání okolí a místního dění a objevování nových schopností, to má v této hře prostě svoje kouzlo. Zároveň je pěkně vybalancovaný poměr adventury a akce (plošinek, nepřátel). Díky tomu se člověk nenudí a má pocit, že je opravdu v živoucím světě plném přátel i nepřátel. Zvuky a hudbu moc hodnotit nemohu, přišly mi v pořádku ale nevýrazné (ovšem se sluchátkami v MHD to člověk zas tak moc dobře neslyší). Strašně se mi ovšem líbila grafika. Nedokážu úplně říct proč, zřejmě výtvarný styl, ale i po těch letech vypadá pořád výborně. Zajímavé je, že někteří nepřátele jsou viditelně nízkopolygonoví, ale jinde jsou vyhlazené křivky (např. Twinsenova róba). Že by kombinace polygonů a voxelů? Každopádně super. (Až na tu statickou texturu vody:)).

Mechanicky se hra hraje dobře, není nijak přehnaně obtížná (až na vybrané pasáže) a obtížnost spíš způsobuje zastaralé ovládání (což naštěstí hodně řeší Enhanced Edition). Jeden viditelně starý koncept jsou "instance mapy", kdy při přechodu z jedné mapy (např. části města) do druhé se vše resetuje do výchozího stavu (až na případné změny způsobené příběhem), včetně nepřátel, atd. To je pravděpodobně výkonnostní optimalizace, ale dnes už naprosto nezvyklá. Nejvíce to překáží u adventurních částí, kdy probíháte mapy pořád dokola a snažíte se přijít na způsob, jak se posunout dále v příběhu. Stále se resetující nepřátelé mohou dost vadit. Ale já osobně musím říct, že jsem si na to zvykl a po čase mi to už ani tak nepřišlo. Postavy se totiž chovají stejně a předvídatelně, takže si zvyknete, jak tu danou oblast rychle proběhnout či vyřešit. Tento přístup se dá i "zneužívat" k vlastnímu prospěchu (vyloupit pokladnu, ven z mapy, zpět do mapy, vyloupit pokladnu, ...).

Adventurní hádanky se dají většinou rozumně vyřešit, ačkoliv občas to znamená promluvit si opět se všemi znovu. Bylo tam ale pár míst, které by mi bez podívání se do návodu trvaly fakt dlouho, případně byla akce výrazně neintuitivní (např. v celé hře z nedůležitých objektů vypadávají pouze životy, magie, či peníze, ale na jednom jediném místě v celé hře je v barelu schovaný klíč nezbytný pro další postup - klasický designérský prohřešek).

Celou hru jsem se bavil, ale v poslední cca třetině, která zahrnovala časté cestování po celém světě tam a zpět (což zahrnuje procházení těch samých obrazovek s čerstvými nepřáteli, několikerý přestup na různé dopravní prostředky v rámci jedné cesty, nepřeskočitelné dlouhé animace přepravy, a nutnost dobré paměti jak se dostat z bodu A do bodu B), tak mě to začalo poněkud unavovat. Typickým příkladem bylo "doprav se přesně přes půl světa, tam vyměň píšťalku za kytaru, a přijeď zpátky". Tam to chtělo vyřešit nějak lépe, bez plýtvání hráčovým časem. Obecně ve mě však hra zanechala výborný dojem, a v roce vydání to musela být opravdu pecka. Přesně jak tvrdí název, měl jsem pocit prožití takového malého velkého dobrodružství.

Celkové hodnocení: Výborná

Hru jsem hrál v devadesátkách jako dítě co nerozumělo jak jazyku tak mechanikám, přesto mě strašně bavila. Řekl jsem si, že by bylo zajímavé zahrát si ji znovu a zjistit, co všechno mi tehdy unikalo. Začal jsem tedy manuálem... a zjistil, že má 130 stran! Wow. OK, zatnul jsem zuby, a svědomitě to celé přečetl. Kupodivu se fakt dobře čte, z půlky manuál a z půlky poměrně zajímavá učebnice historie. Hru jsem pak hrál na tabletu pomocí Magic DosBox a vlastního UI (až tak moc práce jsem si s tím dal) při cestě do zaměstnání a zpět (konečně dobrá "mobilní" hra:)).

Musím říct, že jsem byl ohromen, jak komplexní a provázané mechaniky Civilizace má, a přitom to všechno zvládá zobrazovat na v podstatě čtverečkovaném papíře a pár dalších obrazovkách. Je tam pokryté všechno důležité, od nutnosti založit město na vhodném místě (agrární města vs industriální města), významu technologické převahy (např. rychlý vývoj střelného prachu nebo ovládnutí moří), nutnosti silné ekonomiky, dopadu válek (vyčerpává vaši ekonomiku, ale může přinést značné výhody), různých režimů vládnutí (jiné jsou vhodné pro válku a jiné pro prosperitu), ekologie (znečistění z továren a automobilů, hrozící klimatické změny) nebo diplomacie (obchodování, vydírání, sabotáže, spojenectví). Problematika světa zhuštěná do pár pravidel, co dávají smysl, jsou poměrně vybalancovaná a provázaná. Až bych řekl, že by něco podobného mohlo být hravou formou zařazeno ve výukovém systému (mě by to určitě tehdy bavilo víc než učebnice a k pochopení fungování světa by mi to pravděpodobně také přispělo více).

Líbí se mi, jak je hra variabilní (různé strategie k vítězství, díky náhodnému terénu je nutné používat různé taktiky a musíte překonávat různé výzvy), a když si vezmu, v jakém roce hra vyšla, tak to musela být naprostá bomba a chápu její kultovní status. Nadšený jsem totiž z ní i nyní. Samozřejmě člověk musí překousnout nedostatky v uživatelském ovládání plynoucí z jejího stáří, množství mechanik které jsou popsány v manuálu ale nejsou vysvětleny nikde ve hře, a špatný pathfinding. Na druhou stranu grafika podle mě zestárla velmi dobře, díky schematickému 2D zobrazení se to krásně dá hrát i nyní (přes celý monitor bych to nedával, ale na tabletu to bylo perfektní). Jedinou opravdovou výtku k herním mechanikám bych měl v tom, že závěrečné fáze hry, kdy máte hodně měst, hodně jednotek, a hodně vyrábíte, jsou poměrně zdlouhavé. Většinou jsem se nejvíce bavil u prvních cca dvou třetin hry, kdy rychle postupujete kupředu a objevujete neznámé. Ke konci kdy již vidíte celý svět a jen se snažíte převálcovat konkurenty (ekonomicky či vojensky) již je pak příliš moc práce se spravováním všech měst a jednotlivých aspektů vaší civilizace. V celkovém měřítku je to však jen malá výtka. Časem bych se chtěl podívat, jak se s mechanikami vypořádaly a kam je posunuly novější díly hry.

Celkové hodnocení: Nářez

Při své procházce herní historií jsem udělal zastávku u Lands of Lore, kterou jsem nikdy předtím nehrál. Využil jsem podpory ve ScummVM a uživatelského rozhraní téměř dokonalého pro dotykové ovládání, a celou hru jsem dohrál na tabletu při cestách do práce a zpět v MHD. Až na pár detailů byla takto hra výborně hratelná.

Jako první musím vyzvihnout zpracování, které se mi vážně líbí. Pixelovatá ručně kreslená grafika, lehce rozpohybované namluvené filmečky, to je přesně můj oblíbený styl. Hra dodnes vypadá pěkně a není problém na ni koukat (posuzováno teda na 7" tabletu). Příběh se mi líbil také, byl sice jednoduchý, ale zajímavý, a posloužil účelu. Herní doba je překvapivě dlouhá - aspoň tak mi to přišlo, neměřeno.

Co se týče herních mechanik, tam už mám pár výtek. Určitě oceňuji, jak je hra zjednodušená oproti jiným dungeonům dané doby - zvažování desítek atributů a schopností a počítání parametrů vybavení mi zde vůbec nechybělo, právě naopak. I tak dokáže hra příjemně překvapit zajímavými možnostmi kombinací základních věcí, jako např. že mrazící kouzlo lze použít na vodu a pak po ní chodit, nebo že zamčená truhla lze rozmlátit kladivem na třísky. Co mně ovšem nesedělo je způsob práce s předměty nezbytnými pro budoucí postup. Často bylo nemožné poznat, který předmět je důležitý a který není, a vzhledem k omezenému inventáři se snadno mohlo stát, že zásadní předmět necháte ležet někde v koutě (kde jej pak budete složitě znovu hledat). V kombinaci s tím, že některé předměty se používají až za hodně dlouhou dobu, případně že průchod do minulé lokace je velice složitý či zdlouhavý (a s obnovujícími se potvorami), tak se lehce může stát, že pak spoustu času ztratíte vracením se zpátky, hledáním a klením. Vážně si nedovedu představit, že to někdo nyní hraje bez návodu, kde je napsáno, kterých předmětů se určitě nezbavovat (a případně kdy již můžete).

Dovedu si představit, jak výborně hra musela působit v době, kdy vyšla (pokud vám tedy vyhovovalo zjednodušení některých mechanik). Lands of Lore je zábavná, hratelná a přístupná (na tehdejší standardy). Z pohledu jejího stáří si, myslím si, zaslouží poměrně vysoké hodnocení. Jelikož jsem to ale tehdy nehrál, tak při dohrání dnes již musím z hodnocení trochu slevit. Pořád je to ale slušná, zábavná hra, se kterou se i běžný hráč nemusí bát ponořit se do herní historie (s malou pomocí nějakého toho návodu).

Celkové hodnocení: Výborná

Nedávno jsem se tu rozplýval nad Prince of Persia. Rozhodl jsem se zahrát si i dvojku, kterou si jen mlhavě pamatuju, že jsem ji viděl v mládí, ale pravděpodobně nehrál. Bohužel na rozdíl od jedničky jsem měl úplně opačný zážitek, hra mě neuvěřitelně frustrovala a nakonec jsem ji nezvládl ani dohrát.

Ale prvně k pozitivům. Tím je jednoznačně grafické zpracování. Vše je barevné, krásně nakreslené, prostředí jsou rozmanitá a střídají se, perfektní. Krátké pixelovaté animace vás doprovázejí při hraní a dotvářejí atmosféru, až si člověk uvědomí, že opravdu nepotřebuje CGI trailery. Pěkná hudba, a dokonce namluvené dialogy, wow.

Bohužel historie na vás dýchne i při herních mechanikách. Celá hra mi přišla výrazně nefér vůči hráči. Zaprvé vzrostla obtížnost, oproti jedničce o dost. Zadruhé se zvětšil počet levelů a dost se nafoukly, ačkoliv časový limit vzrostl jen nepatrně. Ale hlavně hra očekává, že úrovně znáte nazpaměť. Tytam jsou doby, kdy jste s princem opatrně vkročili na další obrazovku, a podle obsahu se rozhodli, co dál (za opatrnost jste platili časem, ale ničím jiným). To již teď nejde. Zvláště v pozdějších úrovních jsou někteří nepřátelé a plošinky nastaveny tak, že pokud nevíte přesně, jak do obrazovky vstoupit (pomalu, rychle, ve skoku) tak téměř jistě zemřete. Opravdu je potřeba přesně si pamatovat, co je za hranou obrazovky, aby se dala úroveň udělat. Spousta těchto situací je vypočítána na desetiny vteřiny, jedno zaváhání a konec. To možná bývalo v pořádku tehdy, ale teď je to velice frustrující. Dalším problémem jsou nepřátelé, kteří velice špatně signalizují, kdy máte zaútočit. A obrovský problém jsem měl i s ovládáním. Možná je to mýma levýma rukama, nebo je to problém se vstupem v dosboxu, ale poměrně často se mi stávalo, že princ v běhu nevyskočil, což většinou znamená okamžitou smrt. Nevěděl jsem, zda jsem zmáčkl tlačítko příliš pozdě, nebo se vůbec nezaregistrovalo. Případně princ skočil příliš brzy před koncem plošiny, opět smrt. Rozdíl mezi těmito stavy byl ale zlomek sekundy. Buď nejsem schopen odhadnout, kdy skok zmáčknout, nebo to funguje špatně. V jedničce jsem tento problém měl výjimečně, ve dvojce často. A třešničkou na dortu je ten časový limit. Pozdější úrovně jsem dělal třeba 30 minut pořád dokola, než se mi povedly, a to máte 75 minut na celou hru. Prince 1 se dal dohrát po pár pokusech běžným člověkem, ale na dvojku musíte dřít snad desítky hodin, aby byl průchod každou úrovní pokud možno perfektní, a abyste si je všechny pamatovali (protože zdržet se dlouho v nějaké z nich znamená že už to nestihnete dohrát). Díval jsem se na nějaké longplaye na youtube a ti lidi nemají moc velkou časovou rezervu, a přitom hrají úplně perfektně - přesně vědí kudy kam a málokdy dělají chyby.

Plusových bodů tady mezi nostalgiky asi moc nezískám, a chápu že dříve se na věci nahlíželo jinak, ale z mého aktuálního zážitku z roku 2018 moc vysoké ohodnocení prostě dát nemůžu. Na Prince 2 jsem se moc těšil, a bohužel mě zklamal.

Celkové hodnocení: Výborná (v době vydání) / Nic moc (v současnosti)

Nevím, čím to je, ale na rozdíl od spousty jiných starých her, Prince of Persia je i po všech těch letech perfektně hratelný, a hlavně zábavný. Skoro 30 let stará hra, a přitom jsem u hraní cítil více adrenalinu, než u spousty těch moderních. Možná je kouzlo v jednoduchosti, jak herních prvků, tak grafiky. Překvapilo mě, že grafika stále vypadá dobře (zvlášť když to spustíte v menším okně, ať nejsou kostičky tak velké), a animace jsou pořád pěkné.

Hru jsem kolem roku vydání hrál jako malý šprček, a otec mi musel pomáhat překonávat obtížné části, tak jsem se nyní po všech těch letech rozhodl dohrát si to sám. A hra vůbec není lehká! Občas jsem pořádně zaskřípal zuby. Díky bohu za cheaty, protože naučit se to udělat v časovém limitu zřejmě vyžadovalo pořádnou dávku času trénování (a výbornou paměť na úrovně).

Ovládání v současnosti působí trochu neohrabaně, a občas jsem měl pocit, že hra některou klávesu ignoruje, ale není to nijak zásadní.

Po skoro 30 letech si mohu odškrtnout, odehráno :-)

Celkové hodnocení: Výborná

Při nostalgickém vzpomínání na dlouhé hodiny strávené u Transport Tycoon Deluxe v mládí (kdy jsem hře pořádně nerozuměl jak kvůli komplexitě, tak kvůli angličtině) jsem se rozhodl vyzkoušet si hru znovu. Přirozeně jsem tedy sáhnul po OpenTTD, nejlepší moderní reinkarnaci původní hry. A musím říct, že se jak původnímu autorovi, tak OpenTTD týmu povedlo vytvořit opravdu jedinečnou hru. Člověk se až diví, jak je možné, že je tak zábavné propojovat jednotlivé průmysly na mapě, vozit cestující, budovat komplexní přepravní infrastrukturu. Ale je to prostě strašná zábava. Nikdy jsem neměl koule na to hrát proti počítačovým oponentům, ale stejně jsem si to užíval jako soukromý sandbox, pískoviště, kde si můžete stavět a bourat dle libosti. Neinvestoval jsem do hry desítky hodin, abych vytvořil megalomanské spoje a komplexní řízení vlaků jako lze najít různě na Internetu (až člověk často nechápe), ale i s přístupem běžného hráče se dá hodně vyhrát.

Hru jsem hrál i na desktopu, ale hlavně na tabletu (verze pro Android), a ačkoliv jsem se obával tragického ovládání pro dotyková zařízení, tak hra byla naopak překvapivě dobře ovladatelná (po chvíli, když si člověk zvykne co a jak dělat a nedělat). Je to perfektní hra do MHD na cestě do práce a z práce. Na tabletu jsem si i o trochu víc užíval grafiku. Mám rád staré dosové hry a jejich způsob pixelizace, ale na menším displeji to přeci jen působí uhlazenějším dojmem, než když zazoomujete na 24" monitoru :) Hudba je naprosto perfektní a odpovídá stylem tomu, jak jsem si pamatoval hudbu z původní hry.

Velké díky (a finanční příspěvek) posílám OpenTTD týmu, bez hromady práce těchto lidí bychom si tento zábavný exemplář herní historie mohli jen stěží stále užívat i v moderní době.

Celkové hodnocení: Výborná

Po dohrání Tyrian na tabletu jsem si pro porovnání dal i Tyrian 2000 na počítači. Ačkoliv jsem to nečekal, tak musím říct, že na tabletu působila hra uhlazenějším dojmem. Přeci jen na velké obrazovce člověk více vnímá kostičkovanou grafiku a nízkou snímkovou frekvenci, než na malém displeji. Hra je samozřejmě pořád zábavná, ale zub času je na PC vidět víc.

Oprotí původní verzi je zde pátý akt, ale docela krátký. Také někteří bossové byli podezřele jednodušší (nejen v pátém aktu), hráno na střední obtížnost. Každopádně pořád skvělý soundtrack, zábavné zbraně, občas se člověk docela zapotí. V dnešní době bych hodnocení trochu snížil, ale v době vydání fakt bomba.

Celkové hodnocení: Nářez (v době vydání) / Výborná (v současnosti)

Po více než 20 letech jsem se k Tyrianu opět vrátil a dohrál hru na tabletu. Dotykové ovládání sice není ono, a člověk si musí zvolit nižší obtížnost, ale do MHD ideální. A Tyrian je i po letech stále pecka. Příběhový i arkádový mód, spousta zbraní a dalších upgradů, zábavné mechaniky, úžasný soundtrack. Příběh asi začnete brzy přeskakovat, ale boj proti korporaci MicroSol pobavil (a to byl rok 1995).

V mládí jsem s Tyrianem strávil spoustu času, ať už ve hře pro jednoho hráče nebo v kooperaci. Tehdy bych dal hře určitě 90%. Dnes už musím trochu klesnout, ale ne o moc. A stále mám v plánu zahrát si ještě rozšířenou verzi Tyrian 2000, tentokrát už pořádně na myši a klávesnici.

Celkové hodnocení: Nářez (v době vydání) / Výborná (v současnosti)

Krátce řečeno, pěknější Samorost 2. Ovšem na Machinarium to dle mého názoru nemá.

Délka hry je ucházející, odhadem 4-5 hodin. Hádanky jsou celkem pěkné, ale občas je potřeba extrémní důvtip, aby člověku došlo, co se po něm vůbec chce. Takových míst je tam povícero, to autoři úplně nezvládli. Na druhou stranu otevřít integrovanou nápovědu je triviální (ačkoliv z toho má člověk špatnej pocit). Grafika hry je krásná, barevná, roztomilá. Občas překvapí pěkná hudba či občasný zvuk. Příběh je zajímavý. Hádanky často působí dost uměle.

Celkově pěkná odpočinková hra, ideálně třeba do páru na tabletu na pohovku. Ale žádná extra třída, pokud to porovnávám s konkurencí na PC. Pokud bych to porovnával s mobilními hrami, tak bych přidal 10% navrch.

Celkové hodnocení: Dobrá / Výborná

Krásná, ale poněkud prázdná hra.

Severská mytologie je zajímavá, a umělecké ztvárnění je úžasné. Graficky Jotun vyniká, vnitřní hlas je výborně namluven v severském jazyce (předpokládám švédštinu), a kouzlo přidává i pěkná hodící se hudba.

Herní mechaniky jsou na tom bohužel podstatně hůře. Pět světů, a každém z nich svět dvě mapy (takže celkem deset), ve kterých se bohužel téměř nic neděje, a každá trvá cca 20 minut (podle toho, jak moc chcete hledat skryté jablko či svatyni, přidávající bonusy). Svět se většinou skládá z nepříliš veliké mapy, ze které ovšem příliš nevidíte (protože kamera je extrémně přiblížená), a vy šmejdíte postavičkou ze strany na stranu tak dlouho, až najdete průchod k runě. Občas je někde pár nepřátel (málo maličko), občas je někde nutno něco zmáčknout/rozbít, ale nic co by zaměstnalo reflexy nebo kůru mozkovou. Takže se celou dobu jen kocháte grafikou a nesnažíte se myslet na to, že vás to tak trochu nudí.

Co mě na hře poměrně vadilo byla hodně přiblížená kamera (což ještě není takový problém), která se občas velmi pomalu posouvala (postavička byla u kraje obrazovky, a kamera se mi stále snažila zdůrazňovat něco uprostřed - což vadilo hodně), a navigační mapa každého světa, která dost často neodpovídala realitě (což nepovažuji za autorský úmysl ale za chybu). Docela mě překvapilo, že i na gamepadu na analogové páčce se postavička umí pohybovat pouze do 8 směrů.

Na konci každého světa je boss, který je mnohem zábavnější než svět samotný. Bossové nejsou nijak těžcí (až na toho závěrečného, šestého), ale mají svůj šarm a zajímavé schopnosti.

Technické zpracování výtečné, nezpozoroval jsem žádné problémy. Za chodu lze přepínat mezi klávesnicí+myší a gamepadem. Můj neznačkový Genius gamepad fungoval bez jakékoliv konfigurace okamžitě správně. To všechno v linuxové verzi hry z GOG.

Celkově se hra dá dohrát za cca pět hodin.

Celkové hodnocení: Dobrá