Oddechová hra. Jako žralok plout, skákat a žrát vše, na co narazí. Prostředí neurazí ani nenadchne.
Jediné, o co jde, je žraní. Souboje s rybami jsou nudné, žraní lidí ještě více. Zábavné jsou souboje s lovci. Nejlepší pak závěrečný s úhlavním nepřítelem.
Není to gore. Žádné uhryzané končetiny apod.
Jediné, co hra nabízí navíc, jsou zajímavá místa (žluté značky). Jinak hra nic nad rámec plavání, žraní a soubojů s lovci nenabízí.
Není dlouhá - za 10 hodin může být dohraná.
Za koupi to nestojí, ale když už to člověk má, tak si může pro zábavu trochu zaplavat a zabojovat s lovci.

Šest případů zpracovaných do polovičního interaktivního filmu. Hra hráče zřetelně vodí za ruku a nic moc po něm nechce, jen aby si užil příběh. Čili jako adventura a hra to je slabý kus. Ale pokud to hráči vyhovuje, pak naopak vývojáři odvedli skvělou práci. Interakce se člověku nabízí včas, není přítomný pixelhunting. Čili stačí projít se po lokaci a hned si hráč všimne všech interakcí. Do toho Holmes využívá šestý smysl a představivost. Obojí také na hráče vyskočí, když je má použít, takže nemusí dumat, kde je má použít. Každá interakce také sama skončí ve chvíli, kdy je plně využitá. Nehrozí tedy situace, kdy hráč něco přehlédne, ani situace, kdy hráč něco prohlíží ze všech stran, jestli tam náhodou ještě není něco skrytého. Stejně fungují dialogy. Hráč prokliká nabídku dialogů. Když má nachytat osobu při lži, zobrazí se nabídka možností, která dotyčného usvědčí. Když hráč zvolí špatnou, prostě vybere znovu. Dialogy může odklikávat po větách, takže může sekvenci pouštět opakovaně bez zdržení. Když se objeví nová možnost dialogu, zjistí to ve svém deníku. Stejně to funguje v situacích, kdy má Sherlock prohledat svůj archiv či provést chemický pokus. S tím souvisí minihry. Pokusy či páčení zámku a pár dalších situací jsou formou jednoduchých miniher, které je ale možné přeskočit. Perfektní řešení od vývojářů. Vše se navíc ukládá, tak není problém hru kdykoliv vypnout. Přechody mezi lokacemi jsou řešeny výletem drožkou, kdy se za oknem míhá dotyčná lokace a během načítání může hráč procházet deník či myšlenkové konstrukce. Myšlenkové konstrukce pak slouží ke složení důkazů a vytvoření obvinění. Hra nabízí obvinit nevinného a hráč i vybírá, jak se vůči dotyčnému zachovat (třeba útěk či oprátka). A i když hráč něco zvolí, může volbu zrušit a zvolit jinak. Při pohybu stačí přijít k postavě (Watsonovi) a ona ustoupí, aby Holmes mohl projít. Takže gameplay je zpracován bezchybně a dosud jsem nenarazil na hru, která by byla tak vstřícná k hráči. Toto by měl být vzor pro všechny hry. Akorát tu chybí save-systém, což nevadí vzhledem k délce jednotlivých případů.
Akorát samotné detektivování trpí. Hráč sám nic nevymýšlí, protože kliká podle toho, jak ho vede hra. I samotné určení viníka je tím poznamenáno. Často je znát, co se stalo i třeba jen z formulací myšlenkových konstrukcí.

Skvěle zábavná hra. Ale trpí neduhem všech mobilních her, které jsou určené pouze k tahání peněz. Věčné čekání na upgrade.
Hrdinové se mohou vylepšovat. A vylepšování je běh na několik měsíců, nejspíše déle. Takže v soutěži není jiné šance než oscilovat kolem příčky v žebříčku odpovídající úrovni hrdinů.
Navíc hráč vylepšuje hrdiny za karty, které získává náhodně, takže je omezen v tom, aby si poskládal tým podle své chuti.
Navíc jsou dostupné výzvy, v nichž jsou všichni hrdinové na úrovni 9. Hráč musí vyhrát 12 soubojů a při tom nejvýše dvakrát prohrát.

Edit: Nově zapracovali minihru Skillshot, v níž má hráč jednu ránu na sražení tří nepřátel. Díky tomu je konečně možné získat zdroje na vylepšení hrdinů (i když stále to je na dlouho).

Takovou tragédii jsem nečekal.
Jednička byla skvělá. Dvojka měla mouchy, ale fungovala výborně.
Ale trojka je naprostý propadák.
K postavám nemám žádný vztah, děj je nezajímavý, postavy jednají nesmyslně, během hry nejsou žádná zajímavá rozhodnutí a závěr žádný není - naopak je tu happy-end.

Člověk čeká, že bude hrát za Clementine. Ale ona se objeví jako vedlejší postava. A dokonce i ona je nezajímavá.

Pokud se někdo rozhoduje, zda hru koupit, pak to doporučuji jen skalním fanouškům.

Oproti první epizodě nedošlo ke zlepšení.
Jen si tak odsýpá příběh, ale hráč nemá nějaká rozhodnutí, o která by se měl zajímat, a rozhovory jsou tuctové.

V samotném příběhu je šokující odhalení pro Bruce, to se scénáristům povedlo. Člověk prostě Thomase Waynea nepovažuje za takového gangstera.

Navíc můžu dodat pocit ze hraní za samotného Batmana. Je nijaký. Ničím neurazí, ale necítím ten příjemný pocit, že prožívám další dobrodružství Temného rytíře.

A postěžovat si musím na optimalizaci. Ta hra se nemůže chlubit grafikou, ve které jde o polygony. Ani tam není prostředí, kde by byl pro kusy nábytku potřebný výpočetní výkon - ostatně je to celé kreslený film. Přesto se hra na nejvyšší detaily seká na jedenáct let starém stroji. (Na dva a půl roku starém stroji jede plynule.)

Hodnocení prvního dílu.
Hlásím se jako milovník Telltale a Batmana.
Po pár minutách mi došlo, že toto spojení fungovat nebude. Batman prostě neprohrává - nemá smysl se pak nějak strachovat o postavu. Větší smysl má hrát za Bruce Waynea, jelikož tam je možné řešit vztahy.

Nevýhodou je také hrát za postavu, kterou člověk zná z předlohy. Nemůžu si pak vymodelovat vlastní postavu. Neustále se chovám tak, jak by se zachoval Batman. Pochopil jsem také, jakou nevýhodou je znalost předlohy. Walking Dead, Fables, Game of Thornes ani Borderlands jsem neznal a nebyl jsem tak ovlivněn. Zde však vím, komu důvěřovat, jaký kdo je, jak se vůči komu chovat. Tyto dva aspekty ničí hlavní princip her od Telltale.

Příběh samotný mě zvlášť nezaujal.

EDIT po dvou letech: Kompletně jsem zapomněl na celý příběh - tak málo ta hra zaujala.

Na komentáři u první epizody nic neměním.
Postavy si mě nezískaly - byly mi ukradené od začátku až do konce.
Hra jede prostě na humornou linku, ale vše je to sestavené tak, že pro mě tam nic nefungovalo. Celé to bylo nekonzistentní - nebyl tam vzorec, jak ten svět funguje, jak fungují lidé, čili se nešlo naladit na správnou vlnu, abych cítil, že jsem udělal rozhodnutí, že se postava nějak zachovala. Nikdo se nechoval přirozeně. Tím pádem mi bylo jedno, co se stane a jak která postava skončí.

Na konci můžu říct alespoň pár pozitivních věcí:
Strážci vesmíru byly nejpovedenější vtip a souhlasím, že závěrečný QTE se vydařil.
Alespoň trochu se se podařilo zpracovat vliv hráčových voleb. Mám na mysli onen závěr s výběrem. Žádný zázrak to samozřejmě není, ale na poměry Telltale to překvapilo. Přesto to již bylo v prvním The Walking Dead a lépe zpracované. Každopádně se to nedá srovnat s volbami ve Walking Dead, Game of Thrones a Wolf Among Us, které prostě fungují napříč všemi pěti epizodami i bez ovlivnění příběhu nebo reálného vlivu na jiné postavy. Bylo mi jedno, jestli jsem se rozhodl správně v průběhu hry, tak mi bylo i jedno, co si můžu vybrat v tom velkém výběru.
A za uznání stojí, že jsme sestřelili celou vesmírnou stanici, aby mě poté lidi uctívali.
A to je vše pozitivního.
Tyto příběhy tedy rozhodně nedoporučuji.

Po odehrání první epizody.
Mám odehrány obě série Walking Dead, Wolfa i Game of Thrones. U všech jsem pronášel slova chvály. Tentokrát poprvé tato slova nenacházím.

Často se na TT nadává, že hráč hru nehraje. Ten pocit nikomu neberu, ale fakt je, že tvůrci připravili gameplay založený na dialozích a prožívání situací. Na Pandoře počet interakcí, kdy hráč něco vybírá klesl mnohonásobně. Tentokrát opravdu můžu počítat na prstech, kdy jsem na něco klikl. U minulých jsem pořád něco dělal.

Prožívání se tu také nekoná. Člověk necítí žádné napětí (ani při QTE), protože celý ten svět je prostě jen o násilí a zabíjení - masově. Vůbec není o co se snažit.
Není se o co snažit ani kvůli prostředí. Celý ten svět je tak cizí, není tam nic, co by člověka lákalo. A ne, není to tím, že jsem nehrál Borderlands. Hru o trůny jsem nečetl ani nesledoval, přesto se hra velmi povedla a v Západozemi jsem se snadno zabydlel.

Hra člověku předestírá, že se o nic nemusím starat, jen si dělat, co chci. Že hraju za namyšleného floutka. Na floutkovství si člověk rád zvykne. Přece jen je fajn v odpovědích nepřemýšlet a vybírat tu nejvtipnější odpověď. Vybírat možnost "zabít", místo "ušetřit". Ale právě proto, že o nic nejde, jen jsem si odehrál epizodu a zasmál se pár vtípkům. Ničím mě to nezaujalo. Lépe to zpracoval Wolf, kde jsem mohl hrát drsňáka nebo se krotit. A v daném prostředí to působilo. Tady ani nemám možnost přizpůsobit svůj charakter. To je to, co Leeho, Clem, Wolfa a Forrestery tolik přibližovalo hráči. Hráč tvořil charakter postavy. Tady si své postavy přizpůsobit nemohu.

Také jsme zaslechl, že narazím na dvě podání jednoho příběhu. V první epizodě toto nebylo. Akorát to, že příběh postavy vyprávějí, nabízí možnost představit postavami smyšlenou scénu.

Prostě jsem sledoval blbý film.
U Walking Dead, Wolfa i Game of Thrones měl hráč pocit, že na jeho rozhodnutích záleží. Stál si za svou postavou. Nic z toho Pandora nenabízí.

Kdo umí konce her? Telltale! Nebo teda The Wolf Among Us ho neměl až tak skvělý, ale oba díly The Walking Dead ano a stejně tak i The Game of Thrones.
Lee a Bigby si užili jednoduchý konec. Clem měla již konec promakaný.
A zde je to z hlediska větvení a dopadu voleb o třídu výše.
Teprve zjistím, jak měly různé volby vliv, ale při závěrečném hodnocení to vypadalo náramně. Jistě, mnoho voleb neovlivnilo děj či kdo přežil, ale volby napříč hrou ovlivnily, jak bude Westeros na své hrdiny vzpomínat. Telltale se v závěru předvedli. A závěr i vypadá, jako by tu měla rozhodnutí větší váhu.

Jinak samotný děj šestého dílu byl pěkně rychlý. Stále se něco dělo, rychlá rozhodnutí.
Miřina linka se podařila zakončit skvěle, Rodrikova a Asherova ještě lépe. Jen Garedova je nemastná, neslaná. Přinesla nečekané odhalení, ale od toho tajuplného North Grove jsem očekával více. Navíc jsem celou dobu čekal, že sehraje svou úlohu na jihu.

Také to souvisí s tím, že jsem očekával happy end. Nebudu tu prozrazovat, co na konci bylo šťastného a co nešťastného, ale G. R. R. Martin by snad byl spokojen. Měli jsme spoustu nechutných výjevů, nechutné záporáky, zvraty a naplněná i nenaplněná očekávání v ději.

A zde přehled závěrečných hodnocení, která podává Cersei:
Hodnocení je odstupňováno dle toho, jak moc jste se řídili srdcem nebo jak moc jste bezohledně využívali každou příležitost k lepší pozici. (Samozřejmě je zavádějící používat citově zabarvená slova srdce a bezohledně.)

Neochvějné přesvědčení
"Bojovali tvrdě, to jim neupírám. Ale byli příliš smělí. Vzdorní, když měli být chytří. Nemilosrdní, když měli být vychytralí."

Rafinovaná strategie
"Bojovali tvrdě, to jim neupírám. Ale byli lehkomyslní. Vychytralí, když měli být smělí. Prudcí až do konce."

Instinkt a urozenost
"Byli chytří, to jim neupírám. Ale příliš sentimentální. Řídili se emocemi, když měli být bystří. Instinktivní místo aby byli vychytralí.

Urputná vášeň
"Byli vášniví, to jim neupírám. Řídili se rozmary. Prudcí, když měli být vychytralí. Vznešení a tak až do konce. Jaká slabost."

Jop, číslo pět žije.
Mira stále intrikuje, ale nemá to takovou šťávu. Přesto to nebylo špatné a Tyriona si prostě musíte zamilovat. Ale získala dalšího člověka do sbírky, proti němuž může intrikovat. V přístavišti brzy nebude postava, kterou by Mira nějak nevyužívala.
Gared se jen courá sněhem, jeho chvíle snad přijde v poslední epizodě.
Rodrik má rande vouz s Ramseyem a konečně i se zrádcem. Teda ty důvody toho zrádce jsou vážně trapné. Ani nedávají smysl. Alespoň pokud jde o Roylanda. Mám podezření, že kdyby sentinelem byl Duncan, tak on bude tím zrádcem.
Tenhle díl byl ale hlavně o Asherovi a byla to zábava.

Každopádně na konci mám první velké rozhodnutí. Je připravena situace výběru, kdo přežije a kdo z oblíbených postav zemře. A volba to není lehká, člověku se nechce obětovat žádnou postavu.

Napínavá epizoda, zejména se posouváme v ději s několika světlými momenty, ale neděje se nic pamětihodného. Nejdůležitější je zde linka v Ironrathu.
A překvapivě jsem zde zjistil, že člověka může zabít i špatná odpověď. Čili nejen špatný QTE. Jen si zkuste nakráčet do nepřátelské tvrze a dát pokyn k boji. Kolik vás asi přežije? Ve hře by člověk čekal, že se to nějak zmákne, ale zde vývojáři potěšili, že situace skončí v realitě očekávaným krveprolitím a smrtí všech zúčastněných Forresterů a Glenmorů.

Třetí epizoda byla příběhově napínavá. Samotný gameplay se blíží první epizodě. Asherova linka skýtá zábavu, Miřina napětí, Garedova vybízí k očekávání a Rodrikova hraje na linku sebeúcty a zadržování zášti. Plus je nastolena otázka zrádce - komu důvěřovat?
Bylo to fajn, jen se ty čtyři příběhy protočí během pouhých dvou hodinek. To je ale, holt, součást celého šestidílného příběhu.

Tentokrát jsem ale také pocítil, jak nepříjemná je ona falešná možnost volby. Dokud jsem dělal rozhodnutí, za kterými jsem si víceméně stál, stačilo mi to k dobrému pocitu. Ale tentokrát jsem odpověděl jedné postava špatně (z mého pohledu), což jsem si říkal hned po odpovědi. Jenomže je mi jasné, že i kdybych odpověděl jinak, nikde to nepoznám, takže mi nevadí, že v delikátní hře intrik jsem šlápl vedle. Hra mi nedá pocítit, abych litoval svého rozhodnutí. (Abych byl spravedlivý, tak slovně to většinou dá pocítit.) Stejné je to vlastně v The Wolf Among Us. Ať se Bigby zachová jakkoliv, maximálně mu někdo vynadá, ale nepocítí následky svých činů.

Druhá epizoda je zklamáním. Nic se nestalo.
Překvapením je, že Rodrik žije (a Ryon tak nebude lordem).
Také se o další dvě postavy rozmnožily hratelné postavy. Rodrik a Asher. S Asherem je aspoň sranda.
Příběh se tedy trochu posunul, ale epizoda samotná byla nudná. Ale stejně to bylo, nepletu-li se, i u The Wolf Among Us. Předpokládám, že v příští epizodě budou zvraty, intriky a smrt.
Vtipné je, že píšu komentář, že tuto epizodu bych nedoporučil. Ale je to část příběhu pokud další epizody budou dobré, tak nízké hodnocení této epizody nic neznamená.

A tentokrát ta hnusná grafika bila do očí víc než v první epizodě.

Počet přečtených knih: 0
Počet zhlédnutých dílů seriálu: 0
Znalosti o příběhu: Co tak člověk zaslechne.

Komentář k celé hře

Za mě se jim to opět podařilo. GoT neznám, přesto mne příběh vážně bavil. Samozřejmě ještě více bych si užil všeliké narážky na seriál. Nezvyklé bylo hrát za více postav - simultánně se hrají čtyři příběhové linie. Špatné to nebylo, ale samozřejmě se to ale částečně podepsalo na sžití s postavou. Zejména na Garedově linii, ostatní z toho vyvázli ještě dobře.
Nelze očekávat, že rozhodnutí mají zásadní vliv na samotný příběh, ale hra většinou šikovně hráčem manipuluje, aby tomu věřil. Na konci ale dostane hráč shrnutí od významných postav Západozemě. Shrnutí znamená, jak ony vnímaly rod Forresterů, jaký dojem zanechaly a jak se zapsaly do historie. Dopad voleb na průběh děje si prakticky nikdo netroufá vymyslet. Málokdo se chce vymýšlet s množstvím variant příběhů, které by všechny měly být stejně povedené. Koncept Telltale je velmi povedený - nějak se rozhoduji a tím buduji svůj charakter a zanechávám nějaký otisk toho, jaký jsem byl.
Rozhodnutí také velice dobře působí, jelikož jde o rozhovory plné intrik, diplomacie a představení síly a hrdosti či pokory a opatrnosti.
Závěr se opět vydařil. Tentokrát není nabušený emocemi jako v obou dílech The Walking Dead, ale poctivě odpracovaný a vydařený akční závěr, kde volby mají svůj dopad a příběh graduje.
Tvůrci se opět nebojí zabíjet postavy nečekaně a brutálně.
QTE jsou ověřené a zdá se mi i o maličko lépe zapracované než dříve.
Zdrbnout musím grafiku, protože na standardní komiksové grafice zkoušeli nějaké hokusy pokusy, které fatálně nevyšly. A také myš, se kterou Telltale pracují stejně špatně už od The Walking Dead. Tak pomalu reaguje, že pokud zemřete, je to většinou kvůli ní. A několikrát se stalo, že prostě nechtěla do některé části obrazovky a člověk s ní musel zakroužit po obrazovce.
=============================
Komentář k první epizodě

Odehrána první epizoda a musím říct, že Game of Thrones je jako dělané pro Telltale hru.
Předně, známe své lidi - Telltale nedělá hry, kde rozhodnutí ovlivňují příběh. Vím to, ale rád na to při hraní zapomínám. Jelikož se pohybujeme na panovnických dvorech, kde každé rozhodnutí má dopad na rod i poddané, na majetek i na životy, kde je důležité i vystupování, aby pán nějak vypadal před poddanými, kde se intrikuje od rána až pod peřinu a každá špatná věta znamená nějakou ztrátu, je radost vybírat odpovědi a vžívám se do pocitu odpovědnosti.
U The Waking Dead jsem jen formoval charakter Leeho a reagoval na situace, které se skupinou cloumaly. V The Wolf Among Us jsem budoval image Wolfa a skákal od indicie k podezřelému. Zde ale mám pocit, že každá odpověď mimo rodinné rozhovory má význam. Také tomu pomáhá, když později různé postavy reagují na to, co jsem rozhodl, a já cítím, že kdybych předtím rozhodl jinak, mohl jsem být nyní v lepší pozici. Ačkoliv znám Telltale a vím, že by to vždy dopadlo stejně. Každopádně vzhledem k principu hry - dialogy - je GoT zatím (z trojice TWD, TWAU, TGOT) nejlepší prostředí. Ještě uvidíme, jak si zde povede pilování charakteru a vztahy s lidmi, v němž exceloval The Walking Dead. Přece jen je možné, že tady umřou všechny postavy ještě před čtvrtou epizodou a já se přesunu k jinému rodu.

Co je zajímavé a s čím se u po Lee, Clem a Bigbym setkávám poprvé, je ovládání více postav. Nejprve dostanu do rukou panoše ve vojenském táboře, poté nastupujícího třináctiletého pána rodu, který po smrti otce musí čelit silnějšímu nepříteli, a jako třetí je děvče stejného rodu, které v dalekém přístavišti zaplouvá do sítě intrik, aby získala spojence pro svůj rod.

Úvod za Gareda byl nejvíce podobný The Walking Dead. QTE plus jedna morální volba.
Za Ethana jsem si užíval, jak vybalancovat diplomatické jednání, abych ukázal sílu, ale příliš nepodráždil Bělohorského a Ramsaye. Nakonec to skončilo neúspěchem a přiznám, že mě kudla v krku vážně překvapila. Přece jen jsem nebyl zvyklý, aby postava, za kterou hraju, umřela v první epizodě. Pak jsem si uvědomil, že tohle je Game of Thrones a že tady se mohou tvůrci vyřádit jako po útěku z motelu v The Walking Dead.
Ale i rozhodování, jak potrestat zloděje před zraky poddaných, mělo své kouzlo.

Nejvíc jsem si ale užil hru za Miru v Královském přístavišti. Když jsem mluvil s Cersei, hezky jsem kličkoval. Při tom mě strašně bavil Tyrion. A následně zmanipulovat Margaery, aby mi pomohla.

Jako obvykle jsou dialogy zpracovány tak, že každý bude se svými volbami spokojen, že jde o nejlepší reakce v daných situacích.
Nakonec potěší, že ve hře hráč naráží na postavy přímo ze seriálu. Já teda poznal jen herce, který hraje Tyriona.

Ale také musím zanadávat na grafiku. Animátoři se asi snažili vytvořit rozostření pro objekty v dálce, na které postava neostří, ale to prostě nefunguje. Je to opravdu ošklivé.
A na konec ještě výtku, že během titulků nebyla žádná hudba.

Jak jsem se dočetl, rod Forresterů byl jen zmíněn v páté knize, takže zde se rozvíjí jejich příběh na pozadí krvavé svatby a dalších událostí. Uvidíme se ve druhé epizodě, milí dřevorubci.

V rychlosti: Nespokojen.

Začnu klady. Hra je z pohledu třetí osoby, ale při zamíření zbraní se přepne do pohledu z očí. Takové zpracování se mi líbí.
Dvě hlavní činnosti ve hře jsou souboje a šplhání. Protagonista je evidentně lezec, jelikož slézá vše, co jen trochu jde. Hezky se leze po trubkách, přeskakuje z trubky na trubku, někdy trubka začne povolovat a během chvilky je třeba přesunout se na další trubku, občas se trubka urve a panáček spadne na nakloněnou rovinu na níž se převalováním během skluzu musí dostat do strany, aby se na poslední chvíli zachytil jednou rukou poslední trubky nad propastí. Často zmiňované je ubývání sil. Při hraní na nejtěžší obtížnost to nebyl problém. Nikdy jsem nespadl proto, že by mi došly síly. Dokonce je možné zatlouct skobu a na chvilku si orazit. Získáte i grappling hook, jenomže ho použijete tak na třech místech. Lezení se povedlo.
Druhou hlavní činností jsou souboje. Jsou opravdu zábavné. Vlezete někomu na jeho střechu? Začne vyhrožovat a stačí se vzdálit. Většinou ale vlezete do teritoria chlápků, kteří chtějí krev. Mohou se na vás vrhnout hned, jakmile vás spatří, což je pak o rychlosti koltů a munici, ale většinou na to jdou pozvolna. Chlápek s pistolí si do vás přijde strčit, tak ho podříznete, tím mu seberete náboj (a většinou jste šťastní, protože to je jediný náboj, který v tu chvíli máte; náboje se tam nepovalují po krabičkách), zastřelíte druhého chlápka s pistolí a namíříte na zbytek. Zbytek má jen mačety, tak se jim nechce jít proti kulce. Ale pokud zbraň sklopíte, vykřiknou "Payback time!" Tak zase namíříte, ale pokud vám to trvá, dojde jim, že jste buď humanista nebo nemáte náboje. V tu chvíli toho nejbližšího přesvědčíte, že se mýlí. Pokud se nemýlí, pak dojde na boj mačetami, který snadno vyhrajete. Ale pouze proti jednomu. Jakmile jsou proti vám dva, jste absolutně bez šance (nejtěžší obtížnost). Proto je potřeba nepřátelům nařídit, aby couvli. Nasměrovat je k propasti nebo k ohni a skopnout je vstříc smrti. Jakmile získáte luk, je to snazší. Zastřelíte jednoho, přiběhnete k němu, vezmete si zpět šíp (jelikož šípy také nerostou na stromech, tak ho nepošlete do vody, protože pak už najdete jeden po nějaké době a ještě jeden v poslední misi) a použijete jej na dalšího. Jinak se nabízí podříznout hrdlo někomu nečekaně zezadu nebo si to rozdat s týpkem v neprůstřelné vestě. Tzn. mířit na hlavu. U některých nepřátel můžete mít štěstí, protože některé slabší povahy se vzdají. A nebo prostě můžete utéci, pokud existuje ústupová cesta a nepřátelé nemají zbraně (ale pozor, když zastřelíte někoho s pistolí, ostatní pistol seberou, pokud jim k tomu dáte příležitost).

Ale hru bych nedoporučil. První, co člověka praští do očí je grafika. Mně nějak zvlášť nezáleží na grafice, ale každopádně při pohledu na cokoliv (včetně samotné ovládané postavy) si jen říkám, jak je to hnusné a odbyté. Vzhled postav se velmi těžce opakuje, nikde nejsou absolutně žádné detaily, kostry lidí jsou odporné. Kromě toho jde o prostředí zničeného města, kde je všudypřítomný dusivý prach. Při zemi se po chvíli udusíte, tak tam se není čemu divit, že vidíte jen na několik kroků. Po vyšplhání několik metrů výše se již dá dýchat, viditelnost se zlepší, ale pořád nikde nejsou barvy ani detaily. Ale ani v interiérech se to nezlepší.Prostě vizuální zážitek nulový... spíše negativní.
Ovládání na klávesnici občas nereaguje (jako párkrát, ale umřel jsem kvůli tomu) a defaultní nastavení je nezvyklé. Klávesy lze přenastavit, ale i na default si snadno zvyknete.
Zmiňoval jsem, že jsou zábavné souboje. Nezmínil jsem ale, že NPC mají tragickou umělou inteligenci. Jediné, čím zazáří, jsou situace, kdy jim dojde, že máte prázdný zásobník (to mě zase bavilo je dotlačit s prázdnou pistolí k okraji, pak naprázdno cvaknout a skopnout je dolů). Ale nepronásledují vás mimo svou lokaci (stojím na schodech a oni na mě pod nimi pokřikují), jakmile se jim ztratíte z očí, přestanou vás hledat, pokud mají neprůstřelnou vestu, tak hrdě prohlašují, že jsou neprůstřelní a klidným krokem se blíží, ač jim míříte na nechráněné čelo, a jsou neskutečně krvelační - zcela bez rozmyslu po vás půjdou.
Příběh je jen povinnost. Neříkám, že není zajímavé, když jste tuctový chlápek (který to ale umí s mačetou a šplhá po domech), který prostě bloudí městem a nic neví, ale příběh je jen o "dojdi tam, přines to, cestou tě asi někdo napadne". Je krátký - 8 hodin hraní. Zpestřený pomáháním lidí. Ve městě občas narazíte na lidi. Někteří mohou chtít jídlo nebo léky. Nějaké dilema je zbytečné. Když máte dejte, když nemáte, ještě vám vynadají (jak kdo), když beze slova odcházíte (podařilo se mi pomoci 15 z 20 lidí). Suroviny zase najdete. Odměnou je možnost opakování z nedalekého checkpointu. Po vyčerpání opakování se jde o začátku levelu. Ale to není žádná hrůza, takže není třeba se strachovat o úmrtí. Na příběhu je pozitivní pouze holčička, která je roztomilá. Ano, i v této postapokalyptické hře se budete starat o děvče. Ale znamená to jen, že ji máte na zádech, jinak žádná změna.
Podařilo se mi získat odměnu za to, že nejsem kanibal a že jsem nebral jídlo nevinným lidem, přitom jsem obojí udělal.
A ve hře není nic navíc. Při chůzi přes úzkou lávku nespadnete, vylézt můžete jen na místa, kde je to dané, vybavení lze používat jen ve chvílích, kdy je potřeba. Hra je lineární, dokonce občas za vámi zničehonic zavře dveře a otevře jiné. Nelineární je jen při pohybu po některých ulicích, asi ve dvou misích, kde lze jít dvěma cestami, možností (ne)pomoci lidem a někdy možností utéci z boje nebo se mu vyhnout. Mrtvoly mizí, věci se objevují nelogicky (před vchodem do úkrytu se najednou objevila zbraň - což však bylo nutné, jelikož jsem o všechny již přišel a nyní nějakou potřeboval).

Jinak máte mapu, do níž si postupně kreslíte, které ulice jsou neprůchozí, životy si obnovujete jídlem, savy jsou automatické na určených místech, zbraň nepřebíjíte (protože nikdy nemáte tolik nábojů, abyste museli přebíjet).

Vykašlete se na Team Fortress 2 a pojďte hrát lepší CrimeCraft. Princip obou her je stejný, ale zde není jen devět tříd. Je jich více, mnohé podobné těm z TF2 a krom toho si lze i vlastní postavu vytvořit kombinací zbraní, schopností a podpůrných prostředků.

Postup je postaven na 50 úrovních, které postupně zpřístupňují nové schopnosti. Hlavní prvkem je multiplayer v aréně, ale je tu i kampaň, kterou z většiny tvoří boje PvE. Kampaň představuje místní gangy a pozadí ropné krize, jež vyústila v pád civilizace a následný nástup práva silnějšího a rozvoj gangů.

FPS nepatří mezi mé oblíbené hry, tak jsem byl překvapen, že tato hra mě tak baví a že i tak jde. (Patřím k lepšímu průměru.) Není to tedy FPS, ale TPS. Jde sice hrát z ohledu očí, ale je to nevýhoda, když ostatní vidí za roh.

Můžete si ale vyhrát s vlastní postavou. Nosit můžete tři zbraně (pistole, SMG, útočná puška, brokovnice, raketomet, granátomet, sniperka a LMG), vybavit se nepřeberným vybavením (střílny, granáty apod. či speciální schopnosti jako regenerace, neviditelnost atd.) a drogami, které zlepšují vybrané vlastnosti postavy (odolnost, zdraví...). Zbraň lze upravovat, samozřejmě oblečení. Vše se postupně opotřebovává, tak se o to musíte starat. Ale pokud se nechcete o postavu starat, prostě si vyberte třídu a hra se o ni postará za vás.

Každý den je turnaj a každý týden speciální turnaj. Můžete hrát dost typů her, v profilu jsem jich vypsal deset. Plus pár speciálních, které nejsou aktivní vždy (souboj na nože, zimní koulovačka atd.).

Zápas trvá deset minut, pokud někdo odejde, hra najde nového hráče. Po smrti následuje okamžitý respawn, většinou na místo, kde není soupeř.

Grafika je hezká, vývojáři si při modelování prostředí dali docela záležet. Při zásahu postavy teče krev nebo odlétávají kusy těla. Zásahy ubírají HP, takže neplatí, že zásah do hlavy je smrtelný. Ale ubere nejvíce života. Spuštění hry chvíli trvá a krátce po spuštění hra laguje. Pak už je vše v pořádku.

Dvacet různorodých map je dobře navržených. Všude vede více cest, takže nelze spoléhat, že na nějakém místě se vám někdo nedostane do zad.

Ve videích je video s návodem, tipy a triky. Ale trvá dvě hodiny. Tak pokud se nerozhodnete video prozatím zhlédnout dám začátku jednu radu – vyberte si ženskou postavu. Soupeři se budou do vás hůře trefovat.

Mohl bych tu pět samou chválu, kdyby nebylo nezanedbatelného problému. Vývojáři z toho dělají stále více pay-to-win. A je to znát, občas narazíte na hráče, kteří jsou citelně silnější a vybavení posílenými granátomety a C4. Možná to je hlavní důvod, proč se znatelně snížila populace, což implikuje další problém. Do zápasu jsou proti sobě postaveni slabí i silní hráči zároveň, což ty slabé znechutí. Ale evropský server má zatím dostatečnou populaci, aby zlaté děti (zlaté, protože za peníze lze kupovat zlaté cihly) nebyly v tolika zápasech, aby mě to donutilo k odchodu ze hry. A ta hra za to stojí. Také je populace tak akorát, že server nelaguje a čekání na zápas trvá krátce.
Každopádně řídnoucí populace je reálný problém. Zhruba před rokem a půl byly v Evropě dva servery, v zámoří další dva. Pak byly sloučeny na jeden v Evropě a jeden v USA. Nyní došlo ke sloučení v jediný server v Evropě. Nízká populace je problém i pro gangy. Konkurenceschopných je minimum. I když nabere gang pár desítek hráčů, tak v době bojů o území je online zlomek gangu, takže jen pár gangů může bojovat současně na více mapách. Bohužel, vývojáři čekají, než lidi odejdou a jim se již nevyplatí rejžovat na platících. Tak pojďte hrát, dokud můžete.
==================
Úprava: Konečně mi došlo, jak moc je ta hra P2W. Jako F2P vyděláte pár šušňů za zápas, za což si nic nekoupíte. S premiovým účtem se credity sypou oproti F2P neskutečně rychle. Gró hry tkví v craftění a customizaci postavy. Jenomže když už získáte nějaké slušné vybavení, postupně se rozpadá a oprava stojí gold bary, které lze koupit jedině za peníze. A balancování týmů je už naprosto rozbité. Teď je to prostě o náhodě. Buď budete v silném týmu a vyhrajete nebo ve slabém a prohrajete. Takže teď už rozhodně nedoporučuji hrát.

Rychlovka, hrál jsem to v prohlížeči. Je to velmi krátké a jednoduché.
Jste v domě a máte list náhodně vygenerovaných předmětů, které chcete ukrást. V domě je plno předmětů a se všemi lze pohybovat. Umístění předmětů se při nové hře také trochu pozmění. Ale předměty jsou na logických místech. Mikrovlnku najdete v kuchyni, sekačku v garáži. K prohledání jsou dvě patra s asi deseti místnostmi.

Můžete chodit potmě, kdy vidíte špatně, ale vidíte. Nebo s baterkou nebo si rozsvítit v místnosti. Po nějaké době se vrátí majitel domu a hned pozná, že došlo k vloupání. Pobíhá po domě, rozsvěcí a když vás najde a neutečte mu, tak vás zmlátí. Pokud ale zůstanete ve tmě, zmlátí vás, jen když na vás náhodou narazí.

Po domě jsou ještě poházené balíčky bankovek, kterými můžete navýšit svůj lup. Po sebrání všech věcí, můžete opustit dům. Pokud se majitel vrátí domů, můžete utéci i beze všech předmětů.

Je to opravdu hra na chvilku, po úspěšném absolvování je hratelnost prakticky nulová.

Hra využívá Unity3D, takže je tam jistá fyzika. Předměty jsou hranaté – jednoduchá grafika. Světlo vrhá stíny. Ale odhazované předměty nevydávají žádný zvuk. Občas dojde ke kolizi předmětů a majitel domu se může zaseknout a pak je celý dům váš.

Jelikož se to nemusí stahovat (ale je nutné stáhnout Unity3D) stojí to za vyzkoušení. Po spuštění klikněte na Esc pro ovládání. (WSADQE, mezerník, myš)

Co je to za nápad nechat hrát FPS člověka, který střílečky nerad? Ale Crysis patří k vychvalovaným hrám a já se k němu dostal v Humble Bundlu. První díl jsem nehrál. Tento druhý je ze Steamu s češtinou. Hru jsem hrál, samozřejmě, na nejvyšší obtížnost.

Takže ještě jednou. Střílečky já zrovna nerad, tak jakpak bude taková osoba hrát střílečku? Tak jak nebyla naprogramována. Jako Sam Fisher. Celou hrou jsem se proplížil s aktivní neviditelností. A ono to tím pádem ztratí na hratelnosti, když ve střílečce nestřílím.

Grafika je hezká, zejména v přírodě za světla, ale jelikož na tu já si nepotrpím, nezíská za ni hra ode mne body navíc. V nastavení je nejnáročnější blur, se kterým se stejně nedá pořádně hrát.

Pravilo se tu o kvalitní inteligenci nepřátel. V boji jsem byl minimálně, takže z této stránky to toliko neposoudím. Pochválit mohu to, že se kryjí, cephové aktivují mobilní EMP a když vystrčím hlavu do zorného pole nepřítele, hned si toho všimne. A pak také bojové schopnosti ostatních. Když už bojují, tak jim to jde. Dokonce i když bojují mezi sebou. V některých hrách spolubojovníci jsou tragičtí a oproti nim vypadáte jako Rambo nadopovaný plasmidy a většinou je největší práce s tím, nenechat je zemřít. Jinde jsou nesmrtelní, ale také střílí asi slepými. Zde sice nemůžete spojence zranit, ale když se stáhnete a pozorujete dění, tak vojáci úspěšně zabíjejí cephy. Takže to nejsou jen figurky, které vlastní střelbou vytvářejí kulisu pro hráčovo zabíjení.

Ale jinak jsem se s inteligencí příliš nepotkal. Věčně nepřátelé koukají do zdi (doslova) a nechávají mi odkrytá záda. Když mě nevidí, tak do nich mohu střílet, ale oni se nehnou z místa, dokud je nezabiju. Když se něco děje, tak mnohdy stojí na místě a nic je nezajímá. Nejdou prozkoumat okolí. Naopak cephové, když jsem jednoho zabil, tak přišli k mrtvole a pak šli za mnou po trase, kterou jsem šel já. Pak se ale zasekli a já měl po problémech. Když se o něco zaseknou, nenapadne je překážku obejít. Nezajímají je zvuky kolem, dokud neprocházím těsně kolem nich. Dokonce když na mě šli s granátometem, jeho špatným ovládáním zabili několik svých. Naopak plus je, že i když při přestřelce nakopnu neviditelnost, ještě chvilku střílí na místo, kde jsem zmizel.

Bugy. Zasekávání běžné. Hra mi spadla dvakrát. Někdy se nespustí skript, což, pokud jde o skript, který posunuje postup hry, je zvlášť nepříjemné. Nanokatalyzátory mi nemizely. (To není bug. To jen, že mnohým mizely.) Párkrát při restartu po smrti nepřátelé v jedné lokaci zmizeli a zbyly po nich jen zbraně, některé dokonce ještě ve vzduchu. Jindy naopak zbraň v rukou chyběla. Jednou jsem se "zasekl" před cutscénou. Proskočím oknem a najednou nemám zbraň. Nemůžu aktivovat hledí. Jiná zbraň jde sebrat. Pak jsem pochopil, že jsem měl ujít ještě pár metrů a pak se spustila cutscéna. (A já tam právě chvíli zkysl na místě, protože jsem se neodvážil vystrčit čumák beze zbraně.)
A k tomu zdlouhavé načítání. Zapínání hry, načítání každé nové lokace, prohlídka nanoobleku. Průměrně dvě minuty. Navíc i při zapínání nepřeskočitelné reklamy s logy.

Když zabiju cepha, ostatní pokřikují "Alcatraz". Uniklo mi, jak mě znají. Podobně lidé ihned vědí, že je na scéně Prophet, ale o to nejde. Ale dokonce vždy vědí, kde jsem. Z vysílaček je slyšet, ač jsem neviditelný, "Prorok jde po ulici XY." Trochu nezvyklé byly pohyby. Lidští nepřátelé se pohybovali nepřirozeně rychle (Mám dojem, že ten pocit umocňovalo to, že se nekolébali. Že šlo o posunování postavy, které se hýbají nohy.) a vlastní přechod do podřepu a do stoje byl skoro skokový. Nejde zranit nikoho, krom nepřátel.

Na nejvyšší obtížnost je minimum místa na chyby.
Nejúčinnější zbraň je pažba. Umlátit nepřítele. Samozřejmě hned po noži.
Dobře je udělaný upgrade obleku. Ve některých hrách získává hráč za zabití nepřítele nějakým způsobem peníze (či body). A za ně si během hry vylepší něco. Zde získává nanokatalyzátory z mimozemských cephů a integruje je automaticky oblek. A oblek je promakaný, tak pak hráč jen vybere vylepšení a oblek provede aktualizaci. To dává smysl.
Nastavení je v této verzi podrobné, ne jen čtyři možnosti. (Ačkoliv to je jen rozdělené, že lze vodu a ostatní nastavení nastavit na ony čtyři varianty.)

Následně jsem zhlédl videorecenze, ze kterých je vidět, o co jsem se ochudil (já o polovině těch možností ani nevěděl). U mě nebyl v obleku Alcatraz, ale Sam Fisher. Nezabíjí zbytečně vojáky a cephům se vyhýbá, aby neriskoval zdržení či smrt, když má hlavní úkol. Hra se tak sestává z nudného plížení a je nemastná, neslaná. (Já se prostě do akce bezhlavě nehrnu.) Ale v těch videích plných akce uprostřed nepřátel rozhodně nehráli na nejvyšší obtížnost. Takže bych to viděl tak, že ačkoliv hra do střetnutí nenutí, měl by hráč v zájmu zábavy a užití si hry likvidovat všechny nepřátele po cestě. Na normální obtížnost si užije Alcatraze jako tank. Ale ve vyšších obtížnostech vidím tlačení hráče k opatrnému postupu a plnému využívání schopností. Což dělá z Crysis 2 jeden a půl hry. Obtížná strategická akce, kde přímý útok je sebevražda; a zábavná rubačka uprostřed víru boje.

-----
Tak potvrzuji. Nyní hráno (opět na nejtěžší obtížnost) stylem "zabij vše, co zabít jde" a hned se to hraje dobře. Ale nepřátele jsou vážně hloupí. Nejsměšnější bylo, když o mně ví a když zapnu maskovací režim, tak po chvíli prohlásí, že se jim to asi zdálo.

Nula procent? Dobrá, možná jsem ovlivněný. Tím, že jsem horší hru nehrál.

Stačí stáhnout 20MB soubor a hned začít hrát. Žádná instalace, speedrun pod 12 minut.
Začne to nadějně. Příjemná černobílá grafika, příjemná noirová hudba, ovládání typu interaktivního filmu.
Ale z hry jsem nepochopil o co jde; proč dělám, co dělám, co to vlastně dělám. Když začíná mise, nevím koho a proč mám zabít. Pouze na konci mise se dozvím koho jsem zabil. Ani hlavní linie není snadno pochopitelná. Můj tip je, že protagonistka převzala práci vraha po svém popraveném milém a nechává se najímat na cíle, které poslaly jejího milého na šibenici.
Během hry jsem také ani netušil, kam mám jít. Občas jsou tam popisky "go to the elevator", občas popisky okolí "target". Ale až příliš často jsem bloudil celým prostředím. Pak náhodou jsem narazil na schody a objevil jsem se v jiném patře. Kdo je můj cíl jsem musel tipovat a zkoušet přijít k jednotlivým lidem. Pak stále dokola – náhodně procházet prostředí, dokud nenarazím na místo, kde se něco stane. Poslední mise byla jeden velký bug, kdy jsem chodil sem a tam bez cíle a náhodně přecházel do jiných místností. Závěrečné scény mi jen problikly.
Naprosto nedoporučuji.

Walkthrough: Staff room se aktivuje zhruba ve středu. | Do druhého patra se dostanete naražením do stěny vpravo. | Nejprve vyzvedněte drink u baru. | Pravá sklenička, pak odejděte. | Uprostřed je naznačené schodiště, jděte do toho spodního výklenku. To opakujte dvakrát. Přejděte k muži samotnému u stolu. | Na ulici jděte k autu. | Jděte do metra. Je vpravo po chvíli chůze. V metru jděte těsně kolem stěny. Automaticky pak nastoupíte a až dojedete, vyjděte ven. | Nyní to bude dlouhá cesta dolů a doleva. Dlouho dolů k parkovišti, od něj doleva zase dlouhou chůzí. Jděte kolem budovy. Je to poslední budova před železnicí a je u silnice. | Uvnitř jděte stále rovně. Budete stále přeskakovat z místnosti do místnosti (Zdá se to jako jeden velký bug.). Pokud ne, tak se tam chvilku motejte, dokud se netrefíte na správné místo. (Mělo by to být někde vprostřed.) V první místnosti vlevo u bílé postavy, ve druhé místnosti uprostřed, ve třetí místnosti uprostřed mírně vpravo. | Policistovi uniknete tak, že poběžíte doprava, minete postranní uličku a až potom zahnete nahoru. Polda proběhne a vy se vydáte zpět vlevo. Doběhnete ke kolejím, kde se vydáte nahoru podél vlaku až k lokomotivě, protlačíte se kolem odpadků a finito.

Toto DLC mám jako součást GOTY edice ze Steamu.

DLC se odehrává pouze v Ocelárnách. S Batmanem si chvilku nad nimi polétáte a na konci poběháte v nové budově. Ale více prostoru má Robin, se kterým se pohybujete pouze v té nové budově. Takže hodnotit mechaniky je zbytečné, když je to stejné jako v AC. Nové jsou pouze pohyby a udělátka Robina, které jsou jako výzva také v původní hře (alespoň v GOTY jsou přímo).

(Následující spoilery se týkají hlavní hry.) Hra je rychlá, krátká, jednoduchá. Příběh jako epizodka k CA fajn, ale žádné nové nápady oproti AC. Jako vedlejší misi můžete ničit balónky. A i tentokrát si poskoci (kteří mají tentokrát nový make-up se smutným výrazem, slzou a smuteční páskou na ruce) mezi sebou povídají (nebo s rukojmím), takže si mj. můžete vyslechnout názory na smrt Jokera, na Robina nebo co budou dělat teď, když je Joker mrtvý.

Někteří si stěžovali na problémy s hrou. Mně se nevyhnuly. Je to krátké, tak to dohrajte na jeden zátah a snažte se nic nezkazit a neumřít. Já jsem předčasně vyřadil v souboji muže, který měl informace, a po opakování hra spadla při prvním pokusu o autosave. Stejný problém měli jiní (v jiných situacích). Tak jsem rozehrál novou hru (další save-pozice). DLC bylo přístupné rovnou, tak jsem ho pak dohrál bez problému, i když jsem hru vypnul a znovu zapnul. Kromě toho mi párkrát zazlobily textury. Nic závažného, jen se asi dvakrát pár stěn nezaostřilo.

S Robinem je zábava mlátit kolem sebe, ale Harley jako hlavní záporák moc nepředvedla.

Pokud máte toto DLC v GOTY edici nebo je zrovna ve slevě, je to fajn.

Spustím hru, objevím se s baterkou v lese. Vidět je pouze v kuželu světla baterky. I s baterkou je kolem mlha, která postupem houstne. Podél cesty jsou stromy, přes které také není nic vidět. Mimo to jsem beze zbraně, běh není nijak rychlý, navíc s baterkou namířenou dolů. K tomu mě deprimuje, že baterka se vybíjí a při běhu se unavím. Avšak obojí bez ukazatele, vím to pouze z Readme.txt. Take nevím jak rychle přicházím o energii, ale vím, že ubývá. Mé kroky jsou tak hlasité. To vše navozuje pocit bezbrannosti a nepříjemnosti. Ovšem hlavně, protože očekávám příšeru, která mě zabije při pouhém pohledu, a mou jedinou obranou je útěk. Jak dlouho asi budu muset utíkat?

Jak procházím lesem, čekám ji každou chvíli, ale s tou mizernou baterkou ve tmě, mlhou, hustými stromy netuším odkud přijde. A kde hledat těch osm papírů? Naštěstí jsou vždy na nějakém výrazném objektu. Vezmu první a okamžitě se spustí hudba. Děsivá, která dává tušit blížící se nebezpečí. Ta hudba zůstává. Když najdu druhý papír, přidá se další hudební prvek. S každým dalším papírem další. Je to stále děsivější. Nepříjemně jsem se začal cítit právě při spuštění té hudby a od té doby se obavy stupňovaly. Bál jsem se jít vpřed, ještě víc jsem se bál zůstat na místě. Hrál jsem ve tmě se sluchátky a skutečně jsem se bál.

Bohužel, hra je rozsáhlé bludiště. Došlo mi, že pokud narazím na Sledera, budu muset utíkat a ztratím už tak mizerný pojem o prostoru kolem, který stejně vůbec neznám. Pak ten pocit, že jde pouze o to najít osm papírů. A nejhorší bylo, když zničehonic obrazovka začala zrnit, do sluchátek přišel zvukový šok, přiznávám, že děsivý, ač jistou měrou proto, že to byla lekačka. Já si ničeho nevšiml, nic jsem nestihl a skončil jsem. Sluchátka jsem strhl z hlavy, protože se to nedalo vydržet, opět částečně tím, že ten zvuk byl dost hlasitý. V tu chvíli jsem skončil s tím, že to nechci hrát znovu.

Ale pokud se někdo chce bát, jen pro ten pocit strachu, je to výborná hra. Zejména díky hudbě.
Mírou děsu to překonalo předchozí děsivou hru, Penumbru.
Jen jako bonus přidávám s hrou nesouvisející krátké děsivé video.

Demo na Steamu (F2P)

Komentář

Hra je velmi rychlá. Zápas jen na minutu, postavy mrštné a každou chvíli nějaký zrychlovací prvek. Takže člověk musí být rychlý a furt v pohybu. Je to hlavně o přesnosti a reflexech. Musí se trefit přesně do soupeře, což laserem na dálku je (pro nezkušeného) obtížné. Ale i zblízka do mrštného soupeře to není jednoduchá, navíc zbraň se tak pomalu (v poměru k tempu zápasu) dobíjí. Stejně tak ostatní zbraně, které navíc nezasáhnou okamžitě. Ale je to i o taktice. Využívat prvků v okolí a v závěru si nenechat utéci útočníka, aby neobsadil základnu. Naopak útočník, aby si vybral správné místo k odstřelování nebo případně naběhl mezi soupeře. Nebo je šikovně oběhl. Počkat si skrytý a pak rychle proběhnout až k základně, kterou jde dobýt až moc rychle.
Hrát proti zkušeným hráčům je otrava. Trefí se laserem skoro vždy a i jako obránci se dobře strefují. Zase ale je hra vyvážena tím, že útočníci se střídají. Takže pokud soupeři mají mezi sebou jednoho dobrého hráče, jsou dvě instance, kdy nehraje. Takže tím se týmy poněkud vyrovnávají.
Jelikož se zápas hraje na devět vítězných, je čas okoukat soupeřovu strategii. Takhle jsem si všiml, že když soupeř brání, všichni tři běží přímo proti našemu útočníkovi. Tak jsem se rychle vydal vpřed, prošel jinou cestou, než kterou chodili oni a schoval jsem se za základnou. Oni nevěděli, kde jsem, tak se po chvíli hledání vrátili na základnu, aby ji bránili. Když se odemkla, vyběhl jsem a základnu zabral. Když se zabírá základna, špatně se do útočníka trefuje. Trvá krátce, než se zabere a v hektickém spěchu se těžko trefují. Ale nebezpečné je to, pokud útočník má už jen jeden život.
Jiný moment jsem měl jako obránce. Zabral jsem plošinu s laserem. Útočník byl daleko a pro něj jsem byl malý terč. Když kolem něj létají střely zbylých svou obránců, není čas pečlivě zamířit. Já naopak měl dalekohled a snadno jsem ho třemi ranami zabil.
Jinak jako útočník, protože nejsem excelentní střelec, vyčkávám na bezpečném místě, ostřeluji soupeře a když se blíží odemčení základny, vyběhnu a využívám staminu k co nejrychlejšímu přesunu k základně.
Mám slušný stroj i připojení, tak jsem neměl problém s lagy. A lagovat jsem zahlédl někoho snad jen dvakrát.
Protože zdarma můžu za den odehrát jen pár zápasů, je to fajn. Tak to neomrzí. S minutou na boj je to na jeden zápas nějakých patnáct minut. Podle úspěšnosti. Jinak by mě asi brzy přestala bavit hra, kde záleží tolik na reflexech, přesnosti a rychlosti. Taky mám rád mapy, kde se dá víc taktizovat, než když je to o úhybech a rychlém a přesném střílení.


Recenze dema (F2P)

Registrace: e-mail a vybrat stát, zemi, kraj.
Spuštění rychlé.
Žádné jiné možnosti kromě spuštění hry nebo vytvoření týmu (popíšu níže). Takže bez stavění vlastní mapy nebo customizace postavy.
Na výběr je několik serverů, zatím dost málo. Hlavně francouzské, pak německé a italské. Většina lidí hraje v Evropě a pár v Severní Americe.
Servery mohou mít omezení, od jakého echelonu se mohou hráči připojit. Echelon je označení úrovně.
Po vybrání serveru chvíli trvá jeho načtení (mám slušný stroj i připojení a je to minuta, dvě).
Protože hraje šest lidí v aréně, čeká hráč, než se najde šest volných lidí, v Lobby společně s ostatními čekajícími. Pro tuto Lobby je několik map, které se střídají. Zde proti sobě bojují, každý má dva životy. Po úmrtí je okamžitý respawn a po uplynutí času je vyhlášen vítěz sezení. Nic to však neznamená, je to jen na ukrácení čekání, které trvá průměrně dvě minuty.
Po nalezení šesti hráčů se automaticky spouští zápas. 3 vs. 3.
Je vybrána náhodná mapa, je možné hlasovat o přeskočení mapy. Map jsem zatím viděl zhruba osm.
Tým je utvořen náhodně, pokud do hry nevstoupili hráči s vlastním týmem.
Z jednoho týmu je vybrán jeden hráč, zbylí dva jsou mimo hru a pouze sledují počínání kolegy z jeho pohledu. Tento hráč má tři životy (pokud některý ze soupeřů opustí hru, má útočník pouze dva životy, případně jeden, pokud proti němu bude stát jediný obránce) a laser, který jednou ranou vyřadí soupeře. Laser má zásobník na jednu ránu, po které se dvě a půl sekundy nabíjí. Paprsek projde živou tkání, tak lze zasáhnout dva hráče jednou ranou. Hráč má minutu na vyřazení všech tři soupeřů protějšího týmu nebo po uplynutí 45 sekund 15 sekund na dobytí základny. Ta je na protější straně mapy ve formě malého kruhu s vysokou tyčí. V ní musí hráč vydržet 1,5 sekundy.
Za tým soupeře nastoupí všichni tři hráči a objeví se na druhé straně mapy. Jejich cílem je buď vyřadit soupeře nebo mu nedovolit dobýt základnu. Oni mají každý jeden život a k dispozici raketomet, jenž střílí plazmové koule, které jsou však pomalejší než soupeřův laser. Zatímco laser zasáhne v okamžiku výstřelu na jakoukoliv vzdálenost, plazmové koule mají svou rychlost, tudíž soupeř může uhýbat. Zbraň má čtyři náboje a automatické nabíjení jednoho náboje trvá jednu a půl sekundy.
Po odehrání boje se vymění strany a tým, který útočil, nyní brání ve třech základnu, za soupeře nyní útočí jeden hráč. útočníci se pravidelně střídají.
Vítězí tým, který vyhraje alespoň devět her (útoky i obrany dohromady) a bude mít o dvě vítězství více. Remíza nastane po dosažení limitu, který je nastaven pro daný server. Někdy 13, někdy 25.
Hráč hraje za postavu, která se pohybuje po svých a umí skákat, pokud vyskočí, může využít staminu pro zrychlení. Stamina se po vyčerpání opět rychle dobíjí.
Mapy mají zrychlovací pruhy, po nichž může hráč s využitím staminy sprintovat, ovšem nemůže zde skákat. Dalším prvkem jsou trampolíny, které vymrští hráče do výšky. Dalším prvkem jsou trubky, na něž když hráč zamíří, může využít staminu a mezi zbraní a trubkou se vytvoří plazmové lano.
Další prvek jsou odražné stěny. Do nich, když obránce střelí raketometem, rána se odrazí.
Posledním prvkem jsou plošiny. Pokud na ně hráč vstoupí, automaticky aktivuje jinou zbraň. Je to laser, jaký používá útočící hráč, ovšem tento má dalekohled. Dalším je balistická střela, který má tři náboje. Posledním je výbušná střela s jedním nábojem a pomalým nabíjením. Ta vypouští plasmový projektil pomalejší než raketomety bránících hráčů. Projektil vybuchne po několika sekundách. Při nárazu do překážky se jí přichytí. Blízkost soupeře aktivuje výbuch, jenž ubere soupeři život. Plošiny mohou využít pouze obránci. Útočník využije jedině plošinu s laserem.
Spoluhráči se nemohou navzájem zranit.
Pokud se srazí dvě střely, zlikvidují se navzájem. Po zásahu soupeřovy střely se laser navíc dobije okamžitě.
Hráč se může odrážet i od zdí a vyskočit tak výše.
Pokud spadne do vody, může pomalu plavat, ale nemůže střílet. Pokud spadne do speciálního jezírka, ihned zemře.
Pokud se nějaký hráč odhlásí, hra za něj přidá do hry náhradníka.
Hudba je obdobná té z Trackmanie.
Hodnocení hráčů probíhá podobně jako v Trackmanii. Více bodů za silnějšího soupeře. S více body postupuje hráč do vyššího echelonu (echlonů je minimálně devět), který je pouze úrovní hráče.
Ve F2P má hráč na den povolených pět her. Každý den totiž získá 500 planet (ač uvádějí pouze 300) a jeden zápas je za 100 planet. Při registraci získá hráč 1500 planet.

Hráli jste také gamebooky? Toto je jejich elektronický nástupce. Textově popsaná situace a několik nabídnutých reakcí postavy k výběru.

Hodnocení: [krátká verze] Jsem s hrou spokojen, na jednohubku má slušný příběh a dobré provedení. Více v dlouhé verzi.

Postava i vybavení má své hodnoty. Za postup a za poražení nepřítele obdrží postava XP, za něž si své vlastnosti, dle výběru a ceny, zlepšuje. Samotný boj je inspirován DrD navíc s funkcí energie. Tzn. síla hráče + síla zbraně - obrana soupeře - zbroj soupeře = počet životů + bonus zbraně. Každý útok stojí energii. Když je energie málo, musí hráč jedno kolo pouze bránit. Soupeřům ale energie neubývá. Při boji není třeba spoléhat pouze na štěstí, ale každé bojové kolo lze použít lektvar, kouzelný svitek nebo seslat kouzlo, přičemž kouzla nejsou příliš silná, aby dávala hráči výraznou převahu. Navíc každé kouzlo se musí hlavní hrdina naučit od jiného mága. Ale od někoho se musí naučit používat i zbraně, než je smí použít v boji.

Příběh sice na Magnesii Literu nedosáhne, ale je sympatický, dobře napsaný a špatný pocit z něj mít nebudete. Párkrát potěší i možnost zachovat se dobře/špatně. Kromě hlavního příběhu je připraveno několik vedlejších úkolů. Náročnost není vysoká, herní doba pár hodin. Hru může hráč uložit víckrát, ale pouze na k tomu určených místech, kterých je dostatek (pokud se nepodaří hra načíst, zkuste to znovu).

Hra je vytvořena v českém enginu na tvorbu hracích knížek, který se vcelku povedl. Cesta k některým charakteristikám je trochu kostrbatá, ale jde o minimálně navštěvované charakteristiky. Pozor na to, že zbraň a zbroj si musíte připravit. Jakmile získáte lepší zbraň či zbroj, navštivte inventář a klepněte na ni. To samé se týká luku. Ten nemůžete sami použít. Před bojem automaticky jednou vystřelíte, ale musíte si luk v inventáři aktivovat. Stačí poprvé, poté bude střílet v každém boji. Mě to nenapadlo, tak jsem jej po celou hru tahal v inventáři a ani jednou nevystřelil.

Sympatický florbal s grafikou a zvukem, které neurazí. Hra je svižná, k dispozici je ligová sezóna a play-off od čtvrtfinále.
Hráč můžu pouze běhat do osmi stran, přihrávat a střílet.
Pokud má míček, běží pomaleji. Přihrává směrem, kam je natočený, bohužel mnohdy ne přímo na spoluhráče. Ovšem nabízí to možnost poslat míček dopředu a doběhnout ho. Ale brankář vyhazuje přímo náhodně.
Spoluhráči napadají soupeře a vystřelí mu míček. Soupeři vás faulují, vy jim míček seberete čistě.
Přepíná se na nejbližšího hráče. Takže pokud právě ovládáte hráče, který není nejblíže míčku, nemůžete přepnout na jiného hráče.
Na jednom počítači mohou proti sobě hrát dva hráči.

Hrána necenzurovaná verze.

Toto je hra, u které se těžko píše krátký komentář. Víceméně je tu již skoro vše napsáno jinými, ale tentokrát mám potřebu napsat komentář za sebe. Krátce mohu pouze na úvod poznamenat, že jsem s tímto kouskem nespokojen a důvody k nespokojenosti jsou dva.
Odkaz na tuto hru by měl znít http://www.csfd.cz/film/6172-Fahrenheit a hodnocení by se pohybovalo kolem dvou hvězdiček.
Ale přesto mě to láká hrát znovu, protože se hráč do příběhu snadno ponoří, hezky se na to kouká, relativně volné ovládání je lákavé a celkově to tak pomalu plyne, není to frustrující a je to skutečně spíš jako užít si film než snažit se ve hře.

Hru jsem si sehnal poté, co jsem si tu o ní přečetl. První komentáře psaly o skvělé atmosféře interaktivního filmu.
Skvělá atmosféra odpovídá první části. Bohužel druhá polovina příběh sráží. Také jako ve filmu jsou hlavní postavy přibližovány pomocí jejich soukromého života, který je pro příběh samotný nevýznamný. Herní doba je zhruba devět hodin. Přesto je hra svým způsobem zajímavá, takže člověk u ní vydrží. Opravdová pachuť zůstane v ústech až po posledních minutách.
A, bohužel, i ten interaktivní film je vlastně mínus. Samotná hra se omezuje na chození, zlepšování duševní pohody (Nevyužitá funkce. Pokud pohoda klesne na nulu, hra končí. Jde o duševní zhroucení jedince. Ale jinak to během hry nemá žádný vliv. Jedině na samotného hráče, který se pokouší své postavě drobnými činnostmi zlepšit náladu.), ovládání dialogů a hraní Simon říká. Vzhledem k tomu, že se tvůrci soustředili zejména na příběh, není to kdovíjaká adventura. Hráč ovlivňuje pouze drobnosti, kterými nic nezkazí. Neposoudím jak velký má vliv rozhodování, osobně soudím, že malý. Na to se ještě zeptám v diskuzi. Zde je na místě srovnání s The Walking Dead - Episode 1: A New Day, kterážto série mě nadchla. TWD nabízí ještě menší prostor k pohybu a je tam výrazně méně interakcí, které nějak ovlivní následující situaci. Ale TWD má bravurně zvládnuté dialogy. Stejně jako u Fahrenheita i u TWD se rozhodujete, co řeknete, ale u TWD to něco ovlivní. Sice ne samotný příběh, ale vykreslení postavy a vztahy s ostatními postavami. To také vyústí v jiné chování postav. Takové, které sice neovlivní příběh, ale drobné změny nastanou. A hlavně TWD má doopravdy skvělý příběh.

Pokud jde o žánr, mohla by to být i arkáda s největším a nejlepším příběhem mezi arkádami. Nebo RPG bez řízeného vylepšování.

Dobré je, že postavy jsou sympatické a Carla je děsně sexy. (A nahá. Vlastně nahé jsou tam ještě další dvě ženy a vidět je vše.) A když jsem se v diskuzi dočetl, že mohu postavu ovládat při sexu, musím si tu část zahrát znovu.

Ovládání je nezvyklé a trvá, než si člověk zvykne. Rozhodně je nutné zahrát si tutoriál.
Chůze - myší i klávesami byl pohyb neohrabaný.
Kamera - občas byl problém se zorientovat.
Rozhovor - odpovědi se vybírají tahem myši a na odpověď je omezené množství času. Takže bylo trochu hektické přečíst si možné odpovědi (nejvýše čtyři), pochopit, co vlastně znamenají (někdy to nejde a teprve až vyberete možnost, tak zjistíte, o čem se mluví), rozhodnout se a udělat správně tah myší. Navíc mi poněkud vadilo, že i když byl dostatek času, nemohl jsem se druhé postavy zeptat na vše, nač jsem mohl. Tím pádem jsem někdy odešel, aniž bych cokoliv zjistil. A pokud jsem zemřel a opakoval úsek, nemohl jsem přeskočit dialogy.
Minihry - rozhovory a souboje využívaly výše zmíněného Simona. Zajímavý způsob, který se mi líbil. Ovšem někdy jsem udělal pár chyb a uznalo mi to jako správné, někdy jsem udělal jednu malou chybu a přišel jsem o život. Je možné při té minihře použít myš, ale to je nepoužitelné řešení. Mějte obě ruce na klávesnici. Zpočátku s tím bude problém, proto je dobré využít tréninku boxu ve hře, kdy si můžete reflexy natrénovat. Ovládací prvky mi nepřekážely ve výhledu. Nesmíte se na ně plně soustředit. Sledujte obraz (až si zvyknete na ovládání), co máte stisknout uvidíte stejně. Problém je, pokud při tom ještě máte číst titulky, ale i to se dá zvládnout. Ovšem je třeba být připravený okamžitě připravit prsty na klávesnici (v případě rozhovorů na myš). Hra upozorní na blížící se akci, ale nedává čas se předtím protáhnout.

Zákysy nehrozí. Kolem postavy není příliš interaktivních míst, takže se rychle najde něco, co hráče posune dál.

Hra jde dobře dohrát na nejvyšší obtížnost. Pokud dojde na souboj, který se vám nedaří, snižte si obtížnost.

Během hry hrajete za více postav, ale nečiní to problém, že hrajete za vraha i za policistu zároveň. Jediný menší problém je, když se ti dva potkají a nejste si jistí, za koho zrovna hrajete (při konverzaci).

Hudba, grafika, vymodelování postav, jejich pohybů a obličejů - na jedničku. Přímo ve hře jsou i bonusová videa o tom, jak se natáčelo.

Sice se mi to celkově nelíbilo, ale stále mne to táhne zpět. Hlavně zkoušet jiné možnosti, jak co udělat. Ale dost tam překáží nemožnost přeskakování cutscén, které vlastně tvoří celou hru.

Pro koho psát tento komentář?
Pro potenciálního hráče? Takový nesáhne po hře z osmdesátých let.
Pro staré hráče? Ti všichni tu hru znají.
Pro moderní hráče! Ti si to sice nezahrají, ale dost možná nebudou chápat, proč má ta hra 80 %.

Jako ročník 89' byla tato hra dost možná první hrou, kterou jsem kdy hrál. Jednoduše jsem jí říkal "Formule". Tehdejší počítač neměl dost barev, takže namísto hezkých barev, které uvidíte ve videu, bylo vše červenohnědé.

Když sem si zde pustil video, po tolika letech jsem pocítil závan nostalgie. Dnes hudbu do her nahrávají symfonické orchestry. Dvě jednoduché skladby, které uslyšíte na začátku videa, byly překvapivě dobré. A zážitek ze hry umocňovaly i zvuky při samotném závodu: semafor, zvuk motoru, který se se zvyšující rychlostí zvyšoval, i poněkud improvizovaný zvuk brzd.

Grafika hry byla skvělá i bez odrazu světla či slov jako "anizotropní" nebo "shader". Již jen to, že na pozadí zobrazené hory a tribuny se posouvaly, jak jsem zatáčel. A když se k tomu přidala zpětná zrcátka, v kterých byli vidět vzdalující se soupeři, oči plesaly.

Na začátku nastavení obtížnosti znamenalo rozhodnutí mezi manuální a automatickou převodovkou. Bral jsem tedy vždy automatickou. Poté se nastavil počet kol, který jsem nastavoval na tři, ačkoliv šlo 99. Ale nechtěl jsem jezdit zbytečně dlouho dokola. Poté se přešlo k výběru trati. Osm zemí, osm tratí. Snadno zapamatovatelné a jsou tam dokonce i tunely (jak kritický byl nájezd do nich = tref se nebo skonči). A na závěr na výběr tři formule. Od té doby jsem věděl, že Ferrari je slabé, McLaren nejrychlejší a Williams průměr. Jaké bylo mé překvapení, když jsem později viděl skutečnou F1 a Ferrari se Schumacherem bylo lepší než McLaren. Samozřejmě volba padla na McLaren. Vždyť Ferrari nemělo ani šestou rychlost a McLaren měl nejvyšší ty křivky v grafu.

Tréninkové kolo určovalo pořadí na startu, ale brzy jsem tréninky přeskakoval (pokud jsem zrovna nechtěl překonat rekord trati), přestože to znamenalo start z posledního místa, jelikož v závodu byla má formule rychlejší než vozy soupeřů. Jel jsem pouze tři kola a přesto jsem ve třetím kole již předjížděl poslední závodníky. Takže pokud se nepovedl hladký průjezd kolem nich, tak mi vadili, poněvadž mi kazili čas. [V talkshow Karla Šípa byl, pokud se nemýlím, Erik Janiš, který se zmínil, že hrával "Formule", ale ta hra byla tak naprogramovaná, že ani nešlo prohrát. Karel Šíp reagoval, že asi hrál nějakou špatnou verzi.] Byl jsem tedy pokaždé odsouzen k vítězství a v cíli jsem se mohl potěšit postavičkou, na kterou stříkají šampaňské. Hrál jsem to tedy proto, abych překonal bratrovy rekordy trati. A pouze kvůli těm rekordům jsem to zapínal tolikrát. (A také proto, že tenkrát to byla jedna z velmi mála her, co jsem měl.)

Hru dělají detaily a zde byl pit stop, kam stačilo při závodě zajet a mechanici v animaci vyměnili kola. Pokud jezdec párkrát narazil do soupeřova vozu, rozbil formuli a ve výsledkové listině se zobrazilo DNF. Při manuálním řazení si musel člověk dát pozor, aby nejel na nižší rychlost. Například při startu stačilo držet šipku vpřed než naskočila zelená a křach. DNF. Technicky tedy DNS. Při jízdě mimo asfalt jela formule děsně pomalu, takže pokud jezdec vyletěl z dráhy, mohly mu prsknout nervy, než se dostal zpět na trať.

Dnes bych si to již nezahrál. Hra nemá nic, co by mohla nabídnout. Snad ani z nostalgie by mě nebavila. Těch 80 % je hodnocení té doby. Doby, kdy stačilo jet mezi bílými čárami a člověk se bavil.

Pohled amatéra:
Hra typu WoW, avšak pouze arény bez pohybu po světě. Tedy na malé mapě x hráčů proti x hráčům. Pokud si přečtete o hře DotA, bude její popis více méně sedět na Rise of Immortals.
Na výběr je x hrdinů s rozličnými schopnostmi. Pro začátečníka budou vhodnější siloví hrdinové. Každý má svá snadno použitelná kouzla. Během zápasu lze nakoupit věci, které zlepšují vlastnosti hrdiny po dobu zápasu.
Jedna hra trvá pár desítek minut, takže je vhodné vyčlenit si na hraní zhruba hodinu.
Po pár zápasech lze trvale zlepšit vlastnosti hrdiny. A je možné zlepšené vlastnosti zhoršit, aby hráč mohl zlepšit jiné vlastnosti.

Pro mě, jako začátečníka, je to zábava. Ale přítěží jsem asi pro zkušenější hráče, kteří se mnou hrají. Pro úspěch proti zkušenějším hráčům je potřeba hodiny hraní. Kromě toho, že bude potom silnější hrdina, bude hráč umět vybírat předměty, které nakoupí během zápasu, a s ostatními hráči musí taktizovat a podporovat se.

Proto je dobré, že hra obsahuje tutoriál, který doporučuji osobě, jež tento typ hry dříve nehrála. Pro tipy je vhodné najít na YouTube video, jak někdo tu hru hraje a popisuje, co dělá.

Na druhý díl platí do puntíku komentář Eru.

Já jen dodám, že hra je skutečně velmi snadná. Žádným rozhodnutím při rozhovorech nic nezkazíte - není tu alternativní průběh. Činnost v prvním díle nemá na děj dílu druhého vliv.

Grafika je sympatická a dabing kvalitní. Dobře je udělané načtení uložené hry. V tomto díle si hráč užije i zpěvu.

Do vážného "zákysu" jsem se dostal pouze jednou. V prvním díle.

Přidávám svůj komentář, abych potvrdil děsivou atmosféru.
Hrál jsem pouze demo, takže jsem potkal jen dvě potvory. Ale celou dobu mi tlouklo srdce a u každého rohu jsem strávil alespoň čtvrt minuty.

Nic nevím, jen že mohu čekat odkudkoliv něco děsivého. Nemám zbraň. Skoro všude je tma nebo šero a baterce tak rychle dochází šťáva. Temná hudba a často zvuk bubnů ohlašujících nebezpečí, které nepřichází a nepřichází. Rozmazané okolí. Žádná zbraň. Ponuré prostředí. Skutečné příšery. Krev.

Jako FPS nemohu nakouknout za roh, aniž bych nevystrčil hlavu, tudíž projít chodbou, která párkrát zatáčí zabere čas. Ovládání myší je těžkopádné, takže není spoleh na rychlé reakce. Když se objeví akutní nebezpečí, utíkám bez ohlížení hodně daleko a schovám se do rohu za bedny.

Tyto dva odstavce mají nastínit, proč je atmosféra hry tak tísnivá.

Jinak okolí je plně interaktivní - se vším se dá pohnout, hodit či odtáhnout. Je třeba stále hledat zdroje světla. Není tu ukazatel zdraví, takže hráč neví, jak na tom je ani jak moc mu pomůže lékárnička v inventáři. A z komplexu se brzy stává bludiště plné chodeb, dveří a šachet.

Update: Nehrál jsem demo Overture, ale Penumbra Tech demo 20006. (Ačkoliv to více méně je demo k Overture.) Takže tento komentář patří hře Penumbra

Výborná oddechovka. Svým zaměřením se řadí po bok Hledání min, Solitare nebo Srdce -> hra na odreagování ve volné chvíli.
Při prvním zhlédnutí se může zdát primitivní a nudná, ale když ji hráč začne hrát, zabaví a zítra si ji pustí znovu.
Hráči přichází karty a jimi se snaží zničit soupeřův hrad nebo svůj vystavět do dané výšky. Každé kolo získává suroviny. Podobné hry mají úspěch jako deskové hry (Osadníci z Katanu apod.). Toto je jednodušší verze a proto asi tak chytlavá.
A je to dílo českého programátora.

Obsahuje i multiplayer. Dva hráči na jednom počítači. Buď se tedy neprakticky hráči otáčejí, když hraje soupeř, nebo si koukají do karet.

Hrál jsem hru tedy s jiným rozložením kláves (a,s,d,f,space), ale je to bezva pocit, když hraje dobrá muzika a díky vašim prstům. Bezvadný pocit je, když je obtížné místo a vám se podaří. Prsty za pár sekund přelétnou přes klávesy a neozve se falešný tón.

Na internetu se dají stáhnout další písničky i vylepšení k samotné hře.
Má však obrovský neduh - každou chvíli spadne.

Jednoduchá hra, která člověka přibije ke klávesnici na dlouhé hodiny.

===================UPDATE====================

To byla reakce na Frets on Fire. Stáhl jsem si ale vylepšenou verzi nazvanou FoFiX. Jelikož jsem měl tu čest vyzkoušet si i Guitar Hero, dovolím si za sebe tvrdit, že FoFiX je lepší hrou.

Guitar Hero má kvalitní skladby, sympatická animovaná prostředí, postavy při zpěvu a hraní otevírají ústa a hrabou do strun přesně podle písničky, má kvalitní grafické zpracování. Ale také to znamená, že, ačkoliv je to pouze simulátor hraní na kytaru, je to děsně náročné na výkon. Písniček je žalostně málo, ani nelze přidat nové.

FoFiX je možné přizpůsobit nárokům počítače. Já to hraji na velmi slabém netbooku, takže mám minimalistické nastavení (přesto se to maličko kouše, ale to přehlížím, většinou si toho ani nevšimnu). Ale na silnějším stroji je možné nastavit si efekty, lepší grafiku, je možné na Internetu najít nějaké mody (např, aby hra vypadala jako Guitar Hero - pouze se pozadí nepohybuje, je to jen obrázek). Nemám prozkoumané kolik efektů a možností lze ve hře nastavit.

Hra má plno nastavení, od Guitar Hero zkopírované všechny herní prvky (včetně tour, vypískání či tréninku, který nabízí zpomalení songu až na čtvrtinu, nevypískání či možnost začít hrát od konkrétního místa písně) a další vychytávky navíc. Například kvituji přítomnost odpočtu času skladby.

Na Internetu je spousta písní ke stažení. Problémem je najít kvalitní kousky. Ale pár balíků kvalitně zpracovaných songů se dá najít snadno. Mají několik obtížností, hráč může hrát za různé nástroje (např kytary či bicí), hrát může více hráčů zároveň a pokud autor přidal tu možnost, převíjí se i text písně. Zpestřením je zvýraznění sóla, které je zvlášť hodnocené. Navíc si každý může vytvořit vlastní song. Pokud jej udělá kvalitně, může být oblíben komunitou.

Ačkoliv na obrázku vidíte, jak držet klávesnici, mám vyzkoušené, že je možné připojit Guitar Hero kytaru (funkční jsou i funkční tlačítka).

Hlavní klad je, že hra nepadá!

Příšerně těžká adventura. Ale každý čtenář Zeměplochy si ji stejně rád zahraje.
Adventury mi nikdy nešly, jsem na ně příliš hloupý, takže jsem stále měl zapnutou abeceduher.
Ale bavil jsem se u té hry náramně. Je dlouhá a rozlehlá, ale prošel jsem každý kout, jen abych si přečetl, co k jakému předmětu vývojáři napsali.

Jinak tedy, pokud si někdo chce dokázat, jak je důvtipný a žádná adventura před ním neobstojí, nechť zkusí tento masakr.

Grafika je příjemná, ovládání snadné. Čeština na to je a ukládání hry je možné kdykoliv.

Hlavní prvek je používání a kombinování předmětů. Rozhovory nejsou tím hlavním prvkem hry.
Hra nejde prohrát. Konec je jeden, takže nezáleží na tom, co při rozhovoru řeknete - průběh hry to neovlivní. Takže můžete procházet všechny rozhovory a zkoušet klikat na všechno, protože objevíte více vtipů.

Dříve tu byly simulátory à la Colin McRae Rally a pro hráče mající raději uvolněnější závody arkádové závody ála NFS.
Ty byly překonány, když se objevila Trackmania.

Kde jinde si můžete vlézt do formule, jezdit několikasetkilometrovou rychlostí, skákat přes široké mezery ve velké výšce, jezdit díky rychlosti a odstředivé síle po zdi a opisovat 360° obraty v loopu? Rychlost nikdy nebyla důležitější.

Zaujme několik desítek tratí na dvou površích (asfalt a hlína – umožňuje drift), na kterých lze získat čtyři medaile podle toho, zda hráč překoná určené časy. Na několik hodin vydá, než hráč na všech tratích získá zlaté medaile či dokonce medaile autora (za překonání času zajetého autorem trati). Pro dva hráče je připraven lákavý souboj Hot seat na jedné trati. To hlavní, proč má hra tak obrovský úspěch je multiplayer.

Tisíce jezdců z celého světa si vyjíždějí body, aby se v celkovém pořadí posunuli co nejvýše. Porovnávat a zlepšovat se je stále proč. Je tu celosvětový žebříček, národní, ale i krajský. Důležitou informací pro české ego je, že Češi patří ke špičce. V hodnocení států jsme často na stupni vítězů. Každý úspěch jezdce přidá body státu, za který jezdí.
Najednou jezdí i několik desítek jezdců. Nedochází ale ke kolizím, ostatní jezdci jsou jako duchové, lze jimi projet, a po průjezdu cílem se porovnávají časy, které se často liší v setinách sekundy. (Můžete být dobří, ale ti nejlepší vědí, jak do které zatáčky najet, jak nabrat vyšší rychlost, jak zpomalit, aby to stačilo přesně na projetí zatáčky s minimální ztrátou milimetry od mantinelu i kdy využít kontaktu s mantinelem. Až odjedete trať dokonale, bude to výrazně pomalejší než je traťový rekord.)
Hráči tvoří klany, které mezi sebou soutěží.

Je tu také možnost vytvořit si vlastní trať a postavit si na ní cokoliv bude hráč chtít. Může ji vystavit na Internet a třeba ji jednou budou jezdit tisíce hráčů.

A to je verze zdarma. Placená verze přidá nová prostředí a nové povrchy, možnost upravit si vzhled formule (dokonce místo formule jezdit čímkoliv jiným), aby ji viděli ostatní hráči. A pár dalších módů hry.

Ale jak někdo zmiňoval, po delším hraní to začne být nudné, je potřeba mít nějaké kamarády, s kterými by člověk hrál, jinak ono honění se za setinkami a posouvání se o příčku v žebříčku začne nudit.

Hra má příjemnou temnou až hororovou atmosféru. Co hru táhne nahoru, je příběh, který je u adventury vždy až na prvním místě. Neznámé prostory, všude krev, žádné vzpomínky a děje se něco zvláštního. Konec je povedený - zejména tedy proto, že těch konců je více. Který konec si hráč užije, záleží na jeho chování během hry, tedy nejde jen o nějakou závěrečnou volbu, kterou učiní hráč. To mě potěšilo nejvíce. Na pár místech lze také umřít.
Není to náročná adventura. Není to o kombinování předmětů. Ani to není příliš rozlehlá adventura. Je to hlavně o příběhu.
Hlavní postava má příjemný hlas a navíc jsou i české titulky.