Po odehrání první epizody.
Mám odehrány obě série Walking Dead, Wolfa i Game of Thrones. U všech jsem pronášel slova chvály. Tentokrát poprvé tato slova nenacházím.

Často se na TT nadává, že hráč hru nehraje. Ten pocit nikomu neberu, ale fakt je, že tvůrci připravili gameplay založený na dialozích a prožívání situací. Na Pandoře počet interakcí, kdy hráč něco vybírá klesl mnohonásobně. Tentokrát opravdu můžu počítat na prstech, kdy jsem na něco klikl. U minulých jsem pořád něco dělal.

Prožívání se tu také nekoná. Člověk necítí žádné napětí (ani při QTE), protože celý ten svět je prostě jen o násilí a zabíjení - masově. Vůbec není o co se snažit.
Není se o co snažit ani kvůli prostředí. Celý ten svět je tak cizí, není tam nic, co by člověka lákalo. A ne, není to tím, že jsem nehrál Borderlands. Hru o trůny jsem nečetl ani nesledoval, přesto se hra velmi povedla a v Západozemi jsem se snadno zabydlel.

Hra člověku předestírá, že se o nic nemusím starat, jen si dělat, co chci. Že hraju za namyšleného floutka. Na floutkovství si člověk rád zvykne. Přece jen je fajn v odpovědích nepřemýšlet a vybírat tu nejvtipnější odpověď. Vybírat možnost "zabít", místo "ušetřit". Ale právě proto, že o nic nejde, jen jsem si odehrál epizodu a zasmál se pár vtípkům. Ničím mě to nezaujalo. Lépe to zpracoval Wolf, kde jsem mohl hrát drsňáka nebo se krotit. A v daném prostředí to působilo. Tady ani nemám možnost přizpůsobit svůj charakter. To je to, co Leeho, Clem, Wolfa a Forrestery tolik přibližovalo hráči. Hráč tvořil charakter postavy. Tady si své postavy přizpůsobit nemohu.

Také jsme zaslechl, že narazím na dvě podání jednoho příběhu. V první epizodě toto nebylo. Akorát to, že příběh postavy vyprávějí, nabízí možnost představit postavami smyšlenou scénu.

Prostě jsem sledoval blbý film.
U Walking Dead, Wolfa i Game of Thrones měl hráč pocit, že na jeho rozhodnutích záleží. Stál si za svou postavou. Nic z toho Pandora nenabízí.