Spustím hru, objevím se s baterkou v lese. Vidět je pouze v kuželu světla baterky. I s baterkou je kolem mlha, která postupem houstne. Podél cesty jsou stromy, přes které také není nic vidět. Mimo to jsem beze zbraně, běh není nijak rychlý, navíc s baterkou namířenou dolů. K tomu mě deprimuje, že baterka se vybíjí a při běhu se unavím. Avšak obojí bez ukazatele, vím to pouze z Readme.txt. Take nevím jak rychle přicházím o energii, ale vím, že ubývá. Mé kroky jsou tak hlasité. To vše navozuje pocit bezbrannosti a nepříjemnosti. Ovšem hlavně, protože očekávám příšeru, která mě zabije při pouhém pohledu, a mou jedinou obranou je útěk. Jak dlouho asi budu muset utíkat?
Jak procházím lesem, čekám ji každou chvíli, ale s tou mizernou baterkou ve tmě, mlhou, hustými stromy netuším odkud přijde. A kde hledat těch osm papírů? Naštěstí jsou vždy na nějakém výrazném objektu. Vezmu první a okamžitě se spustí hudba. Děsivá, která dává tušit blížící se nebezpečí. Ta hudba zůstává. Když najdu druhý papír, přidá se další hudební prvek. S každým dalším papírem další. Je to stále děsivější. Nepříjemně jsem se začal cítit právě při spuštění té hudby a od té doby se obavy stupňovaly. Bál jsem se jít vpřed, ještě víc jsem se bál zůstat na místě. Hrál jsem ve tmě se sluchátky a skutečně jsem se bál.
Bohužel, hra je rozsáhlé bludiště. Došlo mi, že pokud narazím na Sledera, budu muset utíkat a ztratím už tak mizerný pojem o prostoru kolem, který stejně vůbec neznám. Pak ten pocit, že jde pouze o to najít osm papírů. A nejhorší bylo, když zničehonic obrazovka začala zrnit, do sluchátek přišel zvukový šok, přiznávám, že děsivý, ač jistou měrou proto, že to byla lekačka. Já si ničeho nevšiml, nic jsem nestihl a skončil jsem. Sluchátka jsem strhl z hlavy, protože se to nedalo vydržet, opět částečně tím, že ten zvuk byl dost hlasitý. V tu chvíli jsem skončil s tím, že to nechci hrát znovu.
Ale pokud se někdo chce bát, jen pro ten pocit strachu, je to výborná hra. Zejména díky hudbě.
Mírou děsu to překonalo předchozí děsivou hru, Penumbru.
Jen jako bonus přidávám s hrou nesouvisející krátké děsivé video.
Jak procházím lesem, čekám ji každou chvíli, ale s tou mizernou baterkou ve tmě, mlhou, hustými stromy netuším odkud přijde. A kde hledat těch osm papírů? Naštěstí jsou vždy na nějakém výrazném objektu. Vezmu první a okamžitě se spustí hudba. Děsivá, která dává tušit blížící se nebezpečí. Ta hudba zůstává. Když najdu druhý papír, přidá se další hudební prvek. S každým dalším papírem další. Je to stále děsivější. Nepříjemně jsem se začal cítit právě při spuštění té hudby a od té doby se obavy stupňovaly. Bál jsem se jít vpřed, ještě víc jsem se bál zůstat na místě. Hrál jsem ve tmě se sluchátky a skutečně jsem se bál.
Bohužel, hra je rozsáhlé bludiště. Došlo mi, že pokud narazím na Sledera, budu muset utíkat a ztratím už tak mizerný pojem o prostoru kolem, který stejně vůbec neznám. Pak ten pocit, že jde pouze o to najít osm papírů. A nejhorší bylo, když zničehonic obrazovka začala zrnit, do sluchátek přišel zvukový šok, přiznávám, že děsivý, ač jistou měrou proto, že to byla lekačka. Já si ničeho nevšiml, nic jsem nestihl a skončil jsem. Sluchátka jsem strhl z hlavy, protože se to nedalo vydržet, opět částečně tím, že ten zvuk byl dost hlasitý. V tu chvíli jsem skončil s tím, že to nechci hrát znovu.
Ale pokud se někdo chce bát, jen pro ten pocit strachu, je to výborná hra. Zejména díky hudbě.
Mírou děsu to překonalo předchozí děsivou hru, Penumbru.
Jen jako bonus přidávám s hrou nesouvisející krátké děsivé video.
Pro: Děsuplná hra
Proti: Jinak o ničem a konec přichází zcela náhle.