Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Grand Prix Circuit

Distinctive Software •  Random Access (AmstCPC, Spectrum)
01.06.1988
1988
75
114 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Legendární simulátor F1, u kterého dnes nemálo hráčů rádo zavzpomíná na své herní začátky.
I dnes si po chvilce hraní budete broukat melodii z menu a zvuky vozů vás naprosto odrovnají. Na výběr máte ze tří vozů tehdejších stájí F1. Zvolte tedy McLaren (nejlepší), Ferrari (nejhorší) nebo Williams (průměr) a vyražte na trať. Zde je výběr větší: Brazílie, Monako, Kanada, Detroit, Británie, Německo, Itálie a Japonsko. Hra obsahuje režimy Practice, Single event a Championship circuit.

Grafika je poměrně jednoduchá, ale například zastávky v boxech jsou velmi pěkné a propracované. Sebemenší kontakt zde znamená konec závodu, proto musíte dávat pozor při předjíždění jiných závodníků, kteří vám to pochopitelně moc neusnadní.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
První PC hra, se kterou jsem měl tu čest se seznámit na klasickém XTéčku s Hercules grafickou kartou :) Naštěstí můj budoucí tchán, ke kterému jsem chodil za dcerou (ale spíše za počítačem než za ní), brzy přešel na EGA a a já mohl hrát konečně v barvě.

Hru jsem hrál do úplnýho zbláznění. Točil jsem jeden šampionát za druhým pokaždé s jiným vozem. Fascinovaly mě tratě, těšil jsem se pokaždé na průjezd tunelem, do nějž zpočátku (alespoň v mém případě) nebylo jednoduché najet. Ovládání vozů bylo jednoduché a vlastně v tomto směru si není možné na nic stěžovat. Samozřejmě zde nebyla žádná licence, takže zbylých 9 jezdců nemělo známá jména, ovšem komu to tenkrát vadilo...

Vytknout musím ale jednu věc - obtížnost. Velice brzy člověk jasně vítězil i na nejvyšší stupeň obtížnosti. Dokonce jsem to musel řešit i tak, že po startu jsem stál na místě a nechal všechny, aby měl předjeli o kolo a pak začal teprve závodit. Ani to nepomohlo, takže jsem k této bizarní taktice přidal ovládání pravou rukou (jsem levák), což už bylo trochu zajímavější.

Hra určitě patří mezi velké klasiky, protože přeci jen jsme ji v té době hrávali snad všichni. Ovšem je třeba zároveň dodat, že ji překonaly jiné a lepší hry z tohoto žánru. Jakmile jsem totiž narazil na F1GP od MicroProse, vícekrát jsem se už k těmto formulím na PC nevrátil (ale nainstoval jsem si je na svůj první palmtop HP200LX, který měl DOS).

Pro: zábava (alespoň zpočátku), ovládání

Proti: nízká obtížnost

+36
  • PC --
Když začnu svůj komentář slovy, že Grand Prix Circuit byla vůbec první hra kterou jsem kdy na opravdovém PC hrál, určitě tím nikoho nepřekvapím. Ale přece jen jsem v nečem originální. Tato vzpomínka si totiž vzala na dlouhých 15 let dovolenou a vrátila se mi až když jsem viděl video na této stránce. Někde opravdu hodně vzadu v hlavě se mi rozsvítila údálost, kdy jako dítko předškolního věku hraju se svým bratrancem u strýce naprosto fantastické závody formulí v neskutečné grafice. Když jsem v této galerii klik na play, uslyšel melodii a uviděl onen bílo-červený McLaren na černo-bílé šachovnici, rozšíříli se mi zorničky a bylo to. To co následovalo, totiž samotná jízda už s mým tehdejším dokonalým (absolutně nenáročným) pohledem na věc nekorensponduje a z toho důvodu si hru netroufám hodnotit a popravdě už ani hrát. Ta vzpomínka je příliš nevinná a krásná než abych si ji kazil dnešním zkaženým vkusem :).
+27
  • PC 85
Tak, konečně jsem se odhodlal napsat první komentář, a abych v tom měl nějaký systém, tak začnu od nejstarší hry, kterou mám v seznamu hodnocených. Sice to není úplně první a nejstarší hra, kterou jsem na PC hrál, ale jiné (ty starší) jsem zatím nenašel :)

No, co říci k hodnocení hry, která je tak stará, hrál jsem ji naposledy někdy před 3mi lety v dosBoxu a jen jsem nostalgicky vzpomínal. Vždy ji budu mít spojenou s hodinou informatiky na ZŠ, kde jsme tohle valili za "odměnu", dokud nepřišly nové PC s Win2000, a taky s návštěvou známých na druhém konci naší země. Tehdy nám to připadalo jako dokonalý simulátor, manuální řazení, výhled z kokpitu atp. Samozřejmě nelze zapomenout na trefování se do tunelu, pit-stopy a originální zvuky s hudebním doprovodem.
Mé hodnocení vychází z nostalgie k této hře, kterou nevím, jestli si vůbec ještě někdy pustím, ale vím, že tehdy nás nehorázně bavila, s dnešní konkurencí v podobě F1 a jiných závodních her nelze samozřejmě srovnávat.

Pro: kdysi pro mně a okolí pecka!

Proti: nemohu si na nic vzpomenout, je to už dlouho

+22 +23 −1
  • PC --
Pro koho psát tento komentář?
Pro potenciálního hráče? Takový nesáhne po hře z osmdesátých let.
Pro staré hráče? Ti všichni tu hru znají.
Pro moderní hráče! Ti si to sice nezahrají, ale dost možná nebudou chápat, proč má ta hra 80 %.

Jako ročník 89' byla tato hra dost možná první hrou, kterou jsem kdy hrál. Jednoduše jsem jí říkal "Formule". Tehdejší počítač neměl dost barev, takže namísto hezkých barev, které uvidíte ve videu, bylo vše červenohnědé.

Když sem si zde pustil video, po tolika letech jsem pocítil závan nostalgie. Dnes hudbu do her nahrávají symfonické orchestry. Dvě jednoduché skladby, které uslyšíte na začátku videa, byly překvapivě dobré. A zážitek ze hry umocňovaly i zvuky při samotném závodu: semafor, zvuk motoru, který se se zvyšující rychlostí zvyšoval, i poněkud improvizovaný zvuk brzd.

Grafika hry byla skvělá i bez odrazu světla či slov jako "anizotropní" nebo "shader". Již jen to, že na pozadí zobrazené hory a tribuny se posouvaly, jak jsem zatáčel. A když se k tomu přidala zpětná zrcátka, v kterých byli vidět vzdalující se soupeři, oči plesaly.

Na začátku nastavení obtížnosti znamenalo rozhodnutí mezi manuální a automatickou převodovkou. Bral jsem tedy vždy automatickou. Poté se nastavil počet kol, který jsem nastavoval na tři, ačkoliv šlo 99. Ale nechtěl jsem jezdit zbytečně dlouho dokola. Poté se přešlo k výběru trati. Osm zemí, osm tratí. Snadno zapamatovatelné a jsou tam dokonce i tunely (jak kritický byl nájezd do nich = tref se nebo skonči). A na závěr na výběr tři formule. Od té doby jsem věděl, že Ferrari je slabé, McLaren nejrychlejší a Williams průměr. Jaké bylo mé překvapení, když jsem později viděl skutečnou F1 a Ferrari se Schumacherem bylo lepší než McLaren. Samozřejmě volba padla na McLaren. Vždyť Ferrari nemělo ani šestou rychlost a McLaren měl nejvyšší ty křivky v grafu.

Tréninkové kolo určovalo pořadí na startu, ale brzy jsem tréninky přeskakoval (pokud jsem zrovna nechtěl překonat rekord trati), přestože to znamenalo start z posledního místa, jelikož v závodu byla má formule rychlejší než vozy soupeřů. Jel jsem pouze tři kola a přesto jsem ve třetím kole již předjížděl poslední závodníky. Takže pokud se nepovedl hladký průjezd kolem nich, tak mi vadili, poněvadž mi kazili čas. [V talkshow Karla Šípa byl, pokud se nemýlím, Erik Janiš, který se zmínil, že hrával "Formule", ale ta hra byla tak naprogramovaná, že ani nešlo prohrát. Karel Šíp reagoval, že asi hrál nějakou špatnou verzi.] Byl jsem tedy pokaždé odsouzen k vítězství a v cíli jsem se mohl potěšit postavičkou, na kterou stříkají šampaňské. Hrál jsem to tedy proto, abych překonal bratrovy rekordy trati. A pouze kvůli těm rekordům jsem to zapínal tolikrát. (A také proto, že tenkrát to byla jedna z velmi mála her, co jsem měl.)

Hru dělají detaily a zde byl pit stop, kam stačilo při závodě zajet a mechanici v animaci vyměnili kola. Pokud jezdec párkrát narazil do soupeřova vozu, rozbil formuli a ve výsledkové listině se zobrazilo DNF. Při manuálním řazení si musel člověk dát pozor, aby nejel na nižší rychlost. Například při startu stačilo držet šipku vpřed než naskočila zelená a křach. DNF. Technicky tedy DNS. Při jízdě mimo asfalt jela formule děsně pomalu, takže pokud jezdec vyletěl z dráhy, mohly mu prsknout nervy, než se dostal zpět na trať.

Dnes bych si to již nezahrál. Hra nemá nic, co by mohla nabídnout. Snad ani z nostalgie by mě nebavila. Těch 80 % je hodnocení té doby. Doby, kdy stačilo jet mezi bílými čárami a člověk se bavil.

Pro: Hratelnost v té době. Nostalgicky mne dostala ta hudba.

Proti: Dnes již pouze nostalgická vzpomínka

+18
  • PC 85
Je pro mne těžké tuhle hru nemilovat, protože byla úplně první počítačovou hrou, kterou jsem kdy v životě hrál - a to pravidelně každého prvního května od roku cca 1990, když mě táta jako malého sviště brával do fabriky na vysokozdvižné vozíky, na prvomájový den pro zaměstnance a jejich rodiny. A tátovi podřízení mi to tam pouštěli na firemních 286-kách ve "výpočetním středisku" na čtrnáctipalcovém blikajícím monitoru s totálně zažloutlým a statisíci Startkami prohuleným přídavným filtrem proti škodlivému záření.

Když se mi v sedmé třídě dostal na stůl můj první "dospělý" počítač (repasovaná 486ka DX2/66 s kouzelným tlačítkem "Turbo"), tohle byla úplně první hra, kterou jsem na něm hrál. Řekl jsem tátovi, jestli mají ještě ve fabrice "tamty formule", a on mi je opravdu na disketě (řádně prohulené) přinesl. Rád jsem si jí příležitostně zahrál po několik následujících let.

Vlastně mi v té době, kdy frčel Quake 1, Need For Speed 2 a jiné pecky, ani nepřišlo blbý, že se dívám na rozsypané kostičky v 16 barvách a poslouchám zvuky a hudbu generované PC speakerem. Někde daleko za mořem se v redakcích rozplývali nad výkonem revolučního grafického akcelerátoru Voodoo 3dfx a já smažil doma po škole kostrbaté formulky. Ale byla to skvělá zábava!

Grand Prix Circuit je vedlejším produktem simulátorové série Test Drive, kterou rovněž má na svědomí studio Accolade. Má podobný grafický styl, ovládání vozu i herní koncept. Na svou dobu šlo o velmi pokročilý simulátor F1, kde jste v pohledu výhradně z kokpitu mohli v jednom ze 3 skutečných vozidel (McLaren, Williams, Ferrari) absolvovat závodní sezonu na skutečných okruzích, jeden závod nebo jen časovku.

Obtížnost šla nastavit v několika úrovních. Na nejzákladnějším levelu řadí formule sama, nelze ji dostat do smyku, nehrozí zadření motoru, atd., na té nejvyšší už se to chová reálněji, než v některých současných hrách. Reálné kokpity formulí zobrazovaly reálné věci na reálné trati, dalo se zajet do boxů (s krásnou animací pracujících mechaniků), měli jste funkční zpětná zrcátka - v roce 1988!! (což se jiné hry nenaučily ani za dalších 10 let)... Při závodě jste museli absolvovat kvalifikaci a podle jejích výsledků jste buď vyrazili do závodu z pole position, nebo jste vedle Nigela Levinse koukali na křídlo Tonimu Borlinimu a Brunovi Gourdovi, zatímco jste věděli, že Tse Sakamoto zase pojede piánko někde úplně vzadu :-) Většinou jména zapomínám, ale tyhle virtuální neexistující piloty si pamatuju dvacet let...

Po určité době, kdy dostanete ovládání aut a zatáčky jednotlivých okruhů do krve, ale obtížnost rapidně padne dolů a ani na nejvyšší stupeň vás nikdo na piedestalu neohrozí a budete nebohému Sakamotovi a jiným dávat tvrdou školu jednoho a více kol náskoku. Až dokud vás to nepřestane bavit, což se bohužel jednoho dne stane.

Na Grand Prix Circuit je potřeba se dívat jako na pramáti závodních simulátorů. Tady to všechno doopravdy začalo. Je to neandrtálec s rydlem typu "papouščí zobák", který dlabe díru do rohu pratura v zasloužilém automobilovém nebi, zatímco na něj dobře naladěný Burns háže sluneční prasátka instalačním cédéčkem svého Richard Burns Rally. Až vám nějaký věkem sešlý hráč bude vyprávět, jak zamlada smažil "ňáký formule", tak to na 99% byla tato hra a pro spoustu československých hráčů to byla i jejich hra vůbec první.

A na první hru se prostě nedá vzpomínat ve zlém, stejně jako na první milování. I když to stálo dnešními měřítky za prd, dělalo to divný zvuky a k první nehodě to trvalo pár chvilek...

Pro: skutečná auta, skutečné tratě, několik herních módů, poškození vozidel, grafické zpracování, hudba, na svou dobu neuvěřitelná propracovanost a realismus (boxy, poškození, zrcátka, řazení)

Proti: nízká obtížnost a později repetitivnost, nelicencovaní (neexistující) jezdci.

+17