Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Grand Prix Circuit

75
103 hodnocení Platformy
Žánr:
simulátor > závodní simulátor *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
01.06.1988 PC
1988 C64
1989 AmigaApple II
1990 AmstradSpectrum
Vývojáři:
, (Amstrad verze, Spectrum verze)
Legendární simulátor F1, u kterého dnes nemálo hráčů rádo zavzpomíná na své herní začátky.
I dnes si po chvilce hraní budete broukat melodii z menu a zvuky vozů vás naprosto odrovnají. Na výběr máte ze tří vozů tehdejších stájí F1. Zvolte tedy McLaren (nejlepší), Ferrari (nejhorší) nebo Williams (průměr) a vyražte na trať. Zde je výběr větší: Brazílie, Monako, Kanada, Detroit, Británie, Německo, Itálie a Japonsko. Hra obsahuje režimy Practice, Single event a Championship circuit.

Grafika je poměrně jednoduchá, ale například zastávky v boxech jsou velmi pěkné a propracované. Sebemenší kontakt zde znamená konec závodu, proto musíte dávat pozor při předjíždění jiných závodníků, kteří vám to pochopitelně moc neusnadní.


Poslední diskuzní příspěvek

Kwoky (komentář): Takhle si predstavuju komentar k temto starym "klasikam, ktere hral kazdy", a ke kterym by snad ani neslo nic noveho dodat.…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
První PC hra, se kterou jsem měl tu čest se seznámit na klasickém XTéčku s Hercules grafickou kartou :) Naštěstí můj budoucí tchán, ke kterému jsem chodil za dcerou (ale spíše za počítačem než za ní), brzy přešel na EGA a a já mohl hrát konečně v barvě.

Hru jsem hrál do úplnýho zbláznění. Točil jsem jeden šampionát za druhým pokaždé s jiným vozem. Fascinovaly mě tratě, těšil jsem se pokaždé na průjezd tunelem, do nějž zpočátku (alespoň v mém případě) nebylo jednoduché najet. Ovládání vozů bylo jednoduché a vlastně v tomto směru si není možné na nic stěžovat. Samozřejmě zde nebyla žádná licence, takže zbylých 9 jezdců nemělo známá jména, ovšem komu to tenkrát vadilo...

Vytknout musím ale jednu věc - obtížnost. Velice brzy člověk jasně vítězil i na nejvyšší stupeň obtížnosti. Dokonce jsem to musel řešit i tak, že po startu jsem stál na místě a nechal všechny, aby měl předjeli o kolo a pak začal teprve závodit. Ani to nepomohlo, takže jsem k této bizarní taktice přidal ovládání pravou rukou (jsem levák), což už bylo trochu zajímavější.

Hra určitě patří mezi velké klasiky, protože přeci jen jsme ji v té době hrávali snad všichni. Ovšem je třeba zároveň dodat, že ji překonaly jiné a lepší hry z tohoto žánru. Jakmile jsem totiž narazil na F1GP od MicroProse, vícekrát jsem se už k těmto formulím na PC nevrátil (ale nainstoval jsem si je na svůj první palmtop HP200LX, který měl DOS).

Pro: zábava (alespoň zpočátku), ovládání

Proti: nízká obtížnost

+31+30 / 0
  • PC --
Když začnu svůj komentář slovy, že Grand Prix Circuit byla vůbec první hra kterou jsem kdy na opravdovém PC hrál, určitě tím nikoho nepřekvapím. Ale přece jen jsem v nečem originální. Tato vzpomínka si totiž vzala na dlouhých 15 let dovolenou a vrátila se mi až když jsem viděl video na této stránce. Někde opravdu hodně vzadu v hlavě se mi rozsvítila údálost, kdy jako dítko předškolního věku hraju se svým bratrancem u strýce naprosto fantastické závody formulí v neskutečné grafice. Když jsem v této galerii klik na play, uslyšel melodii a uviděl onen bílo-červený McLaren na černo-bílé šachovnici, rozšíříli se mi zorničky a bylo to. To co následovalo, totiž samotná jízda už s mým tehdejším dokonalým (absolutně nenáročným) pohledem na věc nekorensponduje a z toho důvodu si hru netroufám hodnotit a popravdě už ani hrát. Ta vzpomínka je příliš nevinná a krásná než abych si ji kazil dnešním zkaženým vkusem :).
+26+25 / 0
  • PC 85
Tak, konečně jsem se odhodlal napsat první komentář, a abych v tom měl nějaký systém, tak začnu od nejstarší hry, kterou mám v seznamu hodnocených. Sice to není úplně první a nejstarší hra, kterou jsem na PC hrál, ale jiné (ty starší) jsem zatím nenašel :)

No, co říci k hodnocení hry, která je tak stará, hrál jsem ji naposledy někdy před 3mi lety v dosBoxu a jen jsem nostalgicky vzpomínal. Vždy ji budu mít spojenou s hodinou informatiky na ZŠ, kde jsme tohle valili za "odměnu", dokud nepřišly nové PC s Win2000, a taky s návštěvou známých na druhém konci naší země. Tehdy nám to připadalo jako dokonalý simulátor, manuální řazení, výhled z kokpitu atp. Samozřejmě nelze zapomenout na trefování se do tunelu, pit-stopy a originální zvuky s hudebním doprovodem.
Mé hodnocení vychází z nostalgie k této hře, kterou nevím, jestli si vůbec ještě někdy pustím, ale vím, že tehdy nás nehorázně bavila, s dnešní konkurencí v podobě F1 a jiných závodních her nelze samozřejmě srovnávat.

Pro: kdysi pro mně a okolí pecka!

Proti: nemohu si na nic vzpomenout, je to už dlouho

+21+22 / -1
  • PC 70
Už nevím, jestli byl Grand Prix Circuit úplně první, ale rozhodně mám na něj nejsilnější vzpomínky jako na "první PC hru". Pokud si ji zahrajete dnes, tak to bude nejspíše v krásné EGA grafice s 16 barvami. Já to hrál ještě v CGA, tedy v kombinaci růžová, tyrkysová, černá a bílá. To byl hnus. A bylo mi to jedno :)

Rád bych napsal, že tahle hra zestárla se ctí, ale bohužel to tak není. Grafika je z dnešního pohledu otřesná, zvuky psychedelické, tratě nerealistické (i když podle reálných předloh), výběr aut malý a soupeři špatní. Takže 20 % a jdeme dál. Nebo ne?

Ne tak docela. I když se to nezdá, tak GPC poskytuje výzvu, kterou si hráč může sám "vytvořit". Máte na výběr z pěti obtížností a už na třetí je potřeba si sám řadit. Abyste uspěli, je potřeba zajet dobrou kvalifikaci, protože jinak se budete horko těžko probíjet polem jezdců kupředu. Můžete si ale nastavit závody na více kol a třeba se rozhodnout, že na začátku minutu postojíte a pak si během závodu dáte ještě povinný pit stop. A pak jsou to nervydrásající chvíle, protože i v téhle arkádě se dá ladit projíždění zatáčkou na milimetry a dokonce, což jsem zjistil až po letech, se dá taky dostat smyk ve vysoké rychlosti. Tady bych znovu zdůraznil... bavíme se o hře z roku 1988!

A druhá výzva bylo závodění s ostatními hráči. To k nám takhle přišla návštěva, zajela rekord tratě a já jsem pak třeba týden bojoval s tím časem a snažil se ho překonat. To byl aspoň multiplayer :)

Asi největší vlnu nostalgie ve mně vyvolávají tratě. Je jich 8 a každá jako by vyprávěla svůj samostatný příběh. Starý Hockenheim dnes již zarostlý lesem, (hodně) stará konfigurace Silverstonu, Monza s úplně špatně udělanou Parabolicou, polozapomenutý Detroit, dnes již zdemolovaný okruh Jacarepaguá, stále stejná Suzuka (esíčka po startu jsou i v GPC oříšek) a Kanada. Nejsměšnější je Monako, které realitě odpovídá opravdu jen na mapě, jinak při jízdě bych to nepoznal.

Když zapomenu na všechno, co ohlodal zub času, tak jediná moje skutečná výtka směřuje na nereálná jména jezdců. Zase na druhou stranu nevím, jak to máte vy, ale u mě byl Travis Daye vždycky sympaťák a Bruno Gourdo sebestředný parchant :) Aspoň takhle na mě ta jména v dětství působila.

Dnes hra již nemá co nabídnout. Můžete si ji stáhnout, vyzkoušet, zavzpomínat a zase odložit. Celý šampionát (na 3 kola) se mi podařilo dojet za 48 minut čistého času, což je tak akorát na to, aby se člověk z těch zvuků nezbláznil.

Pro: Je to kus dětství, výzvu si hráč může vyrobit sám, skutečné (ehm) tratě

Proti: Hra opravdu hodně zestárla, zvuk motoru začne být po pár minutách otravný

+20+20 / 0
  • PC --
Pro koho psát tento komentář?
Pro potenciálního hráče? Takový nesáhne po hře z osmdesátých let.
Pro staré hráče? Ti všichni tu hru znají.
Pro moderní hráče! Ti si to sice nezahrají, ale dost možná nebudou chápat, proč má ta hra 80 %.

Jako ročník 89' byla tato hra dost možná první hrou, kterou jsem kdy hrál. Jednoduše jsem jí říkal "Formule". Tehdejší počítač neměl dost barev, takže namísto hezkých barev, které uvidíte ve videu, bylo vše červenohnědé.

Když sem si zde pustil video, po tolika letech jsem pocítil závan nostalgie. Dnes hudbu do her nahrávají symfonické orchestry. Dvě jednoduché skladby, které uslyšíte na začátku videa, byly překvapivě dobré. A zážitek ze hry umocňovaly i zvuky při samotném závodu: semafor, zvuk motoru, který se se zvyšující rychlostí zvyšoval, i poněkud improvizovaný zvuk brzd.

Grafika hry byla skvělá i bez odrazu světla či slov jako "anizotropní" nebo "shader". Již jen to, že na pozadí zobrazené hory a tribuny se posouvaly, jak jsem zatáčel. A když se k tomu přidala zpětná zrcátka, v kterých byli vidět vzdalující se soupeři, oči plesaly.

Na začátku nastavení obtížnosti znamenalo rozhodnutí mezi manuální a automatickou převodovkou. Bral jsem tedy vždy automatickou. Poté se nastavil počet kol, který jsem nastavoval na tři, ačkoliv šlo 99. Ale nechtěl jsem jezdit zbytečně dlouho dokola. Poté se přešlo k výběru trati. Osm zemí, osm tratí. Snadno zapamatovatelné a jsou tam dokonce i tunely (jak kritický byl nájezd do nich = tref se nebo skonči). A na závěr na výběr tři formule. Od té doby jsem věděl, že Ferrari je slabé, McLaren nejrychlejší a Williams průměr. Jaké bylo mé překvapení, když jsem později viděl skutečnou F1 a Ferrari se Schumacherem bylo lepší než McLaren. Samozřejmě volba padla na McLaren. Vždyť Ferrari nemělo ani šestou rychlost a McLaren měl nejvyšší ty křivky v grafu.

Tréninkové kolo určovalo pořadí na startu, ale brzy jsem tréninky přeskakoval (pokud jsem zrovna nechtěl překonat rekord trati), přestože to znamenalo start z posledního místa, jelikož v závodu byla má formule rychlejší než vozy soupeřů. Jel jsem pouze tři kola a přesto jsem ve třetím kole již předjížděl poslední závodníky. Takže pokud se nepovedl hladký průjezd kolem nich, tak mi vadili, poněvadž mi kazili čas. [V talkshow Karla Šípa byl, pokud se nemýlím, Erik Janiš, který se zmínil, že hrával "Formule", ale ta hra byla tak naprogramovaná, že ani nešlo prohrát. Karel Šíp reagoval, že asi hrál nějakou špatnou verzi.] Byl jsem tedy pokaždé odsouzen k vítězství a v cíli jsem se mohl potěšit postavičkou, na kterou stříkají šampaňské. Hrál jsem to tedy proto, abych překonal bratrovy rekordy trati. A pouze kvůli těm rekordům jsem to zapínal tolikrát. (A také proto, že tenkrát to byla jedna z velmi mála her, co jsem měl.)

Hru dělají detaily a zde byl pit stop, kam stačilo při závodě zajet a mechanici v animaci vyměnili kola. Pokud jezdec párkrát narazil do soupeřova vozu, rozbil formuli a ve výsledkové listině se zobrazilo DNF. Při manuálním řazení si musel člověk dát pozor, aby nejel na nižší rychlost. Například při startu stačilo držet šipku vpřed než naskočila zelená a křach. DNF. Technicky tedy DNS. Při jízdě mimo asfalt jela formule děsně pomalu, takže pokud jezdec vyletěl z dráhy, mohly mu prsknout nervy, než se dostal zpět na trať.

Dnes bych si to již nezahrál. Hra nemá nic, co by mohla nabídnout. Snad ani z nostalgie by mě nebavila. Těch 80 % je hodnocení té doby. Doby, kdy stačilo jet mezi bílými čárami a člověk se bavil.

Pro: Hratelnost v té době. Nostalgicky mne dostala ta hudba.

Proti: Dnes již pouze nostalgická vzpomínka

+15+15 / 0