Narozdíl od McLarenu MP4/4 již autoři hry nebyli tak akurátní při tvorbě ostatních dvou aut ve hře - Williamsu a Ferrari.
Druhé nejrychlejší auto ve hře je Williams FW12. Ve hře se uvádí, že je osazen motorem Renault s osmi válci do V o objemu 3,5 litru. Ve skutečnosti takový motor v té době neexistoval. Pro sezonu 1988 používal FW12 osmiválcové motory Judd. Motory Renault se pod kapotou Williamsů objevily až v roce 1989 a nebyly to osmiválce, nýbrž desetiválce.
Nejméně výkonným, ale nejlépe ovladatelným je ve hře Ferrari F1 87/88C, s tříapůllitrovým motorem V12 a pětistupňovou převodovkou. Taková konfigurace auta ale rovněž nikdy nezávodila. Model F1 87/88C používal ve skutečnosti velmi podobný motor, jako konkurenční McLaren MP4/4, a sice jedenapůllitrový šestiválec přeplňovaný turbem a spojený se šestistupňovou manuální převodovkou. Zatímco ve hře je McLaren výrazně rychlejší než Ferrari, ve skutečnosti byla auta rychlá stejně. To demonstroval jezdec Ferrari Gerhard Berger, když mu v sezoně 1988 naměřili na Hockenheimringu v Německu při volných jízdách rychlost 328 km/h, což bylo ještě o 8 km/h více, než u McLarenu (následně mu to ovšem McLaren vrátil při kvalifikaci, kdy dosáhl rychlosti 333 km/h).
Tříapůllitrový dvanáctiválec se pod kapotou Ferrari F1 87/88C nakonec dostal. Auto ovšem nezávodilo, nýbrž sloužilo jako pojízdná laboratoř pro testování nového motoru, který se měl objevit v příští sezoně 1989 pod kapotou kompletně přepracovaného nástupnického modelu Ferrari 640. Ani zde ovšem motor neměl pětistupňovou převodovku, nýbrž "šestikvalt". Ve Ferrari 640 pak byl tento motor nakonec spojen s dokonce sedmistupňovou poloautomatickou převodovkou (kde pilot sice řadí manuálně, ale nemá spojkový pedál - o rozpojování motoru a převodovky se zde starala automatická spojka řízená elektronikou).
Druhé nejrychlejší auto ve hře je Williams FW12. Ve hře se uvádí, že je osazen motorem Renault s osmi válci do V o objemu 3,5 litru. Ve skutečnosti takový motor v té době neexistoval. Pro sezonu 1988 používal FW12 osmiválcové motory Judd. Motory Renault se pod kapotou Williamsů objevily až v roce 1989 a nebyly to osmiválce, nýbrž desetiválce.
Nejméně výkonným, ale nejlépe ovladatelným je ve hře Ferrari F1 87/88C, s tříapůllitrovým motorem V12 a pětistupňovou převodovkou. Taková konfigurace auta ale rovněž nikdy nezávodila. Model F1 87/88C používal ve skutečnosti velmi podobný motor, jako konkurenční McLaren MP4/4, a sice jedenapůllitrový šestiválec přeplňovaný turbem a spojený se šestistupňovou manuální převodovkou. Zatímco ve hře je McLaren výrazně rychlejší než Ferrari, ve skutečnosti byla auta rychlá stejně. To demonstroval jezdec Ferrari Gerhard Berger, když mu v sezoně 1988 naměřili na Hockenheimringu v Německu při volných jízdách rychlost 328 km/h, což bylo ještě o 8 km/h více, než u McLarenu (následně mu to ovšem McLaren vrátil při kvalifikaci, kdy dosáhl rychlosti 333 km/h).
Tříapůllitrový dvanáctiválec se pod kapotou Ferrari F1 87/88C nakonec dostal. Auto ovšem nezávodilo, nýbrž sloužilo jako pojízdná laboratoř pro testování nového motoru, který se měl objevit v příští sezoně 1989 pod kapotou kompletně přepracovaného nástupnického modelu Ferrari 640. Ani zde ovšem motor neměl pětistupňovou převodovku, nýbrž "šestikvalt". Ve Ferrari 640 pak byl tento motor nakonec spojen s dokonce sedmistupňovou poloautomatickou převodovkou (kde pilot sice řadí manuálně, ale nemá spojkový pedál - o rozpojování motoru a převodovky se zde starala automatická spojka řízená elektronikou).